Juniorský šampionát není rozhodně stavěný na budování statistických rekordů. Začínajícímu plochodrážníkovi trvá nějaký pátek, než začne šlapat na paty zkušenějším soupeřům. A po šesti sezónách je s juniorským věkem amen. Pokud se podíváme na patnáct českých účastníků naší letošní juniorky, zjistíme, že atmosféru vyhlášení vítězů zažilo pouze pět z nich.

Přitom s osmnácti poháry drží prim Václav Milík, který do šampionátu vstoupil na konci září 2008 ve Slaném, kdy ještě sváděl boj o vítězství v premiérovém ročníku Markéta Cupu stopětadvacítek se Zdeňkem Vrbou a Jaroslavem Hladkým.

I když zkraje sezón 2009 a 2010 přibrzdila zranění, mezi českou juniorskou špičkou se etabloval rychle. Už na sklonku srpna 2009 stál prvně na pódiu v Divišově a v dalším roce se mohl chlubit triumfy z Liberce a Divišova.

Roman Čejka debutoval ve stejném závodě jako Václav Milík, avšak na stupně vítězů se prvně vypravil až koncem srpna 2011 ve Mšeně. Během pár následujících dnů přidal ke svému stříbru ještě zelené věnce z Prahy a Pardubice.

Na premiérové vítězství v mistrovství republiky juniorů však stále čeká. V tomto ohledu jej předčil mladší klubový kolega Eduard Krčmář. Někdejší zázračné dítě stopětadvacítek a suverén dvěstěpadesátek loni zastínil i Václava Milíka.

Z nejvyššího stupně vítězů totiž mával již ve své druhé sezóně s půllitrem. A nakonec sebral titul Pardubičanovi, jehož v rozhodujícím okamžiku rozjezdu o zlatou medaili nechal na holičkách motocykl.

Ve druhém roce své účasti v juniorce se mezi top 3 dostal i Michal Škurla. Své loňské třetí místo vylepšil již jen jednou stříbrem ve Mšeně minulou sobotu. A konečně pátým juniorem, jehož zdobí mistrovské vavříny je Zdeněk Holub s letošními druhými místy v Pardubicích a v Praze.

Čekání dlouhé jako Lovosice:
Pátek 26. září roku 2008 byl významný nejen pro Václava Milíka a Romana Čejku, kteří se v rámci české juniorky absolvovali premiérový závod za řidítky pětistovky. Pouhá jedenáctka účastníků se v depu doslova ztrácela, navíc podnik nedokončili Luboš Velinský a René Vidner.

V rozpisu pro dvanáct účastníků se body do šampionátu přestaly počítat po semifinále, aby se nepřekročil počet pěti rozjížděk jako v předchozích závodech, které se konaly dle klasického rozpisu s šestnácti borci na dvacet jízd.

Nicméně o vítězi se rozhodovalo ve finále A, v němž nezaváhal Matěj Kůs, jenž prve skončil se čtrnácti body, čímž se přiblížil svému prvnímu titulu. Triumfoval stylem start – cíl před Michaelem Hádkem. Martin Gavenda, který v semifinále jako jediný ten den dokázal připravit Matěje Kůse o bod, vyšel z lépe z duelu s Janem Holubem.

Moravan v pražských službách konečně prolomil smůlu a mohl se vůbec poprvé vypravit na stupně vítězů. Přitom v šampionátu debutoval už ve Slaném v dubnu 2004, kdy se nekvalifikoval. Od té doby už nikdy v kvalifikačním procesu nevypadl, avšak během pěti sezón musel absolvovat dohromady šestadvacet závodů, než si v tom sedmadvacátém konečně vybojoval vavřínový věnec. Sezónu 2008 ukončil jako bronzový rovněž v závěrečné klasifikaci, zatímco napřesrok mu stejná meta unikla o jeden jediný bod, o nějž byl lepší Pavol Pučko.

Vavřínová statistika současných účastníků juniorského šampionátu republiky:

závodník	vítězné	druhá	třetí	pódium
	závody:	místa:	místa:	celkem:
Václav Milík (1993)	12	3	3	18
debut: Slaný 26.9.2008
2009			Divišov
2010	Liberec
	Divišov
2011	Plzeň	Slaný	Liberec
	Divišov	Pardubice
	Praha
2012	Slaný	Pardubice	Plzeň
	Mšeno
2013	Slaný
	Divišov
	Pardubice
	Praha
	Mšeno
Eduard Krčmář (1996)	2	4	1	7
debut: Slaný 23.4.2011
2012	Plzeň	Slaný
	Pardubice	Liberec
		Mšeno
2013		Divišov	Slaný
Roman Čejka (1993)	0	2	5	7
debut: Slaný 26.9.2008
2011		Mšeno	Praha
			Pardubice
2013		Slaný	Divišov
			Praha
			Mšeno
Zdeněk Holub (1996)	0	2	0	2
debut: Slaný 23.4.2011
2013		Pardubice
		Praha
Michal Škurla (1996)	0	1	1	2
debut: Divišov 16.7.2011
2012			Liberec
2013		Mšeno

Poznámka: Václav Milík zaznamenal pódiové umístění rovněž svým bronzem v juniorském šampionátu pod jurisdikcí ČSMS v roce 2012.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Antonín Škach