Slaný – 23. listopadu
Může posloužit jako důkaz staré známé pravdy, že se neustále dá něco zlepšovat. A to nejen po roce 2012, v níž sice dobyl nezanedbatelné výsledky, avšak její podstatnou část mu sebraly dvě fraktury klíční kosti. Loni se mu naštěstí úrazy vyhýbaly, takže mohl laku zvedat o něco výše. V divišovském semifinále se stal bezprostředním strůjcem českého postupu na úkor Švédů, který dal základ bronzové medaile z evropských juniorských družstev. Nechyběl ani u světového bronzu v Pardubicích a nakonec dal sezóně stříbrnou tečku v české juniorce. Roman Čejka se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že by v nastoupeném trendu chtěl pokračovat také napřesrok, kdy v rámci poslední sezóny mezi juniory možná vyzkouší i dlouhou dráhu.
speedwayA-Z: „Loňská sezóna byla pro tebe dost smolná. Upadl jsi při tréninku před sezónou v Kršku, ale horší následky přinesl pád během světového juniorského šampionátu v Blijhamu. Přestože se dostavily úspěchy typu třetího místo v českých devatenáctkách, povedených domácích dvojic či vítězství v první lize, před letošní sezónou bylo co zlepšovat.“
Roman Čejka: „V roce 2012 byla hodně velká smůla. Při prvním tréninku v Kršku jsem šel na hubu a zlomená klička. Byl dlouho voraz, a když jsem se vracel, všichni byli rozjetí a těžko se to dohánělo. Když jsem se rozjel i já, upad‘ jsem znova v Holandsku a zase si udělal tu samou kličku. Poprvý jsem si ji jen naštíp‘, ale teď jsem si ji přerazil úplně. Sešlo se toho hodně, ale nakonec jsem měl i nějaký výsledky. Devatenáctky ve Svitavách byly docela úspěch na to, že jsem byl pořád na hubě. Na dvojicích jsem měl hlavně paráka Michala Mitka. Hodně zatáh‘ a já to sbíral po dvojkách, jedničky tam nejsou, ale taky byly potřeba. To byl taky jeden z úspěchů loňský sezóny. Celou zimu jsem se potom připravoval. Byly posilovny, bazény, koupil jsem si i hodinky na měření tepu, abych běhal, jak by se mělo. Běhal jsem, jezdil na kole, měl jsem asi sedm závodů na šroubkách. To mi taky pomohlo, že jsem měl kontakt s motorkou. Určitě bylo co zlepšovat. Začátek sezóny byl dobrej‘, měl jsem do toho chu a to je znát. Přes zimu si odpočneš a přijdou výsledky. Na junioráku ve Slaným byla mokrá dráha, ale šel jsem do toho s chutí a zvlád‘ to.“
speedwayA-Z: „Zimu jsi netrávil pouze v tělocvičně, jízdou na kole či běháním jako většina ostatních závodníků, ale pilně jsi startoval v šroubkařské sérii pod taktovkou Ronnyho Weise. Projevil se zimní pobyt za řidítky na začátku nové sezóny?“
Roman Čejka: „Je to hlavně pro srandu, ne pro peníze. Šroubky jsou taky nebezpečný, tak se jede s hlavou, abych neublížil sobě nebo někomu jinýmu. Je dobrý, že tam je kontakt s motorkou v závodním rytmu. Když se jezdí u nás na rybníku, taky se jezdí ve dvou, ve třech. Uděláš si dráhu, když zamrzne, taky jsme závodili, ale spíš dělali blbosti. Jezdili jsme s jednou rukou zvedlou, vozili lidi z vesnice, akorát byl problém s metylem. Svůj metyl, co se nastřádalo za sezónu, ale musíš mít i 
v Německu. Špatný to u Ronnyho nebylo, přišly i nějaký bedny, ale bylo to těžký. Všichni přišli, jak to jet a vyrovnalo se to. Hlavně jde o starty, když je vychytáš, je to vítězství. Tedy když to nepokazíš v jízdě (smích). Letos pojedu zase, Ronny slíbil, že dá helmu, brejle a rukavice. Všichni bychom měli mít stejný gumy, doufám, že se budou losovat.“
speedwayA-Z: „Z letošní sezóny by dozajista stál za vypíchnutí moment z divišovského semifinále evropského šampionátu juniorských družstev, v němž jste urputně bojovali o postup se Švédy. Do poslední rozjížďky jsi nastupoval s úkolem vyhrát. Co jsi v ten moment cítil?“
Roman Čejka: „To byl asi můj největší úspěch týhle sezóny. Udělal jsem dost bodů, vyhrál jsem všechny jízdy. Připravili jsme se na to dobře. Motor jsem si dělal sám samozřejmě pod dohledem pana Poláka. Sedlo to, dali jsme tam převody a jelo to. Zkoušel jsem obě motorky, jely obě, ale ta, na který jsem to vyhrál, jela líp. Tak jsem jí měl celej‘ závod. Vyšlo to. Už dopředu jsem koukal do programu, že jedu poslední jízdu. Doufal jsem, že to rozhodnutí nebude na mně. Je to nepříjemný, když na tebe spolíhá celej‘ tým. Nakonec to ale tak bylo. Byl jsem hodně vynervovanej‘ a ještě přišel opakovanej‘ start, takže to bylo ještě horší. Stoupnul jsem si do pěkný koleje, co mi poradil Milda. Odstartoval jsem z ní jako raketa. V první nájezdu jsem byl první a to se člověk uvolní, že už to musí vyjít. A vyšlo to. Byli tam super fanoušci, fandili a řvali. Dobrá atmosféra, bomba. V cíli ze mě všechno spadlo, vyhazovali mě do vzduchu. Proti nám byl i rozhodčí, diváci ho neměli moc v lásce, ale nakonec to skončilo dobře. Byl to bombovej‘ pocit, jeden z nejlepších závodů.“
speedwayA-Z: „Divišovská sláva našeho nároďáku se plynule přelila do slezského Opole. Ve finále jste se rozhodně neztratili a vrátili se ozdobení bronzem. Jaký byl pohled ze stupňů vítězů?“
Roman Čejka: „Samozřejmě jsme tam jeli vyhrát, to je jasný (smích)! Minimálně jsme tam jeli pro medaili. Je to týmová práce, všichni dělali body, to bylo super, nikdo neměl vyloženou nulu, akorát Vašek měl zezačátku problémy se spojkou. To bylo škoda, třeba by mohlo bejt‘ stříbro, ale bronz je taky úspěch. Příští rok bychom měli bejt‘ dosazený a to uděláme lepší výsledek! Já v Opole neměl tátu, byl zrovna v tý době na dovolený, máma v práci jinej‘ termín nedostala, tak museli jet. Odřídil jsem to celý sám a v depu jsme to taky bez něj zvládli. Trošku byl problém s technikem, co přebíral motorky. Hlavně s deflektorem, nelíbilo se mu, že nemá číslo, že prej‘ není homologovanej‘.“
speedwayA-Z: „Mávání divákům s bronzovou medailí na krku sis vyzkoušel ještě jednou. V pardubickém finále mistrovství světa se ve srovnání s Opole přece jenom hovořilo o českých medailových ambicích opatrněji, nicméně pódium se stalo realitou. Jak jsi to vnímal?“
Roman Čejka: „Já Pardubice nemám moc v lásce. Je to hrozně dlouhá dráha a já na ní někdy neměl motor. Bylo to vidět na výsledku. Udělal jsem jen jeden bod, ale byl na Australanovi, takže byl taky potřeba. Zbytek týmu tam jel dobře. Hlavně Venca. Poved‘ se mu žolík, Darcy Ward je světová jednička, takže to byl velkej‘ plus. Naše plus je, že máme Vencu. Rok se dvěma medailema se už 
dlouho nepoved‘, příští sezónu se musíme dostat. Bude to těžký, ale obhajoba by byla hezká. Tým se nemění, když nepřijde zranění. Mělo by to zůstat stejný, když nepřijde zranění. Záleží, jak kdo pojede, třeba se tam nedostanu, třeba budou lepší jiní…“
speedwayA-Z: „Přitom se zdálo, že na podzim tě zasáhla nějaká forma krize. Určitě sis sliboval mnohem více nejen od šampionátu dvojic v Březolupech a jednotlivců v Divišově a v Plzni, ale kupříkladu i od Zlaté stuhy…“
Roman Čejka: „Nevím, kde se stala chyba. Třeba v Březolupech mi ani jeden, ani druhej‘ motor vůbec nefungoval. Právě na tom závodě jsem se rozhod‘, že hodím motor Bogasovi Brhelovi, a to stojí, co to stojí. Měl jsem ušetřený peníze a vrazil je do toho. Když Bogas otevřel motor, říkal, že to jet nemohlo. Nechal jsem mu tu naladit a bylo to znát. V Divišově jsem motor od něho ještě neměl, jel jsem na nějakým jiným a to nebylo to pravý. Hlavně se mi nedařily starty. Ten závod se mi nepoved‘ ani jeden. Když jsem už odjel a jel první, kopla mě v první zatáčce díra. Jen taktak jsem to vybral, že jsem netrefil mantinel. Říká se, že každej‘ den není posvícení. Jednou jseš nahoře, jednou dole, prostě se to nepovedlo. Na test match proti Polákům jsem taky ještě neměl svůj motor, tam mi Bogas půjčoval jinej‘. V Plzni jsem moh‘ mít víc bodů, klidně kolem desíti. Už mi o nic nešlo, chtěl jsem pomoct Mildovi. Je to kamarád. Když jsem jel jízdu s ním a Martinem Málkem, byl jsem první a chtěl to Mildovi pustit. Poodjel jsem jakoby dovnitř, trošku ubral plyn, zase přidal, ale v tu ránu mě předjel Martin! Nějak se to zvrtlo, viděl jsem žlutej‘ blatník, on to má podobně barevný. Musel jsem pak pustit i Mildu. Byla to chyba, ale hlavně měl sám odjet. Jinak v Plzni docela dobrý, byla pěkná dráha. Takovej‘ příjemnej‘ závod. Docela mi to tam frčelo. Motor byl hrozně moc znát. Na některejch‘
drahách bys to nepoznal, ale na těch delších vidíš rozdíl, jak je motor naladěnej‘. Třeba ve Svitavách skočím na jawku a jede to stejně jako na GM. Zlatá stuha byla ve velký konkurenci. Velká dráha, motor byl lepší, ale pořád to ještě není ono. Ještě tomu něco málo chybí, chtěl bych zkusit jinej‘ motor od jinýho ladiče. Mám to v plánu, když seženu peníze, a se uvidí, jestli je to ve mně nebo v tom motoru.“
speedwayA-Z: „Co se ti ale na podzim povedlo, bylo uhájit druhé místo v domácí juniorce před nebezpečně dotírajícím Zdeňkem Holubem. Roli obrovského suveréna ovšem sehrál Václav Milík. Čím si vysvětluješ, že vás všechny zválcoval takovým způsobem?“
Roman Čejka: „Vašek je z nás určitě nejlepší. Je to fakt fára, má to v sobě, od začátku bylo jasný, že vyhraje. Prostě mu to sedlo, bylo to úplně neskutečný. Vytvořil rekord, že ho nikdo neporazil. Nebo vlastně jo, až v pátým závodě Ondra Smetana. Mně se povedlo stříbro, bylo to ale napínavý až do posledního závodu. Chtěl jsem to udržet, Zdeněk byl ke konci lepší, bylo to vidět, ale mně přálo ve Mšeně štěstí. Nešlo mi to, ale uhlídal jsem to. Hodně mi k tomu pomoh‘ Vašek a asi i rozhodčí, jak to posoudil. V nájezdu se střetli, Zdeněk spadnul. Říkal, že za to může Vašek, Vašek zase říkal, že si to udělal Zdeněk sám. Já jsem spíš při Zdeňkovi. Viděl jsem to zezadu, jak jsem je hnal před sebou. Vašek byl pod ním, Zdeněk to dal nad něj, a já si myslím, že tam Vašek měl dost místa. Mně už pak šlo o to vyhrát poslední jízdu. Nebyla těžká, ale kdybych třeba nedejbože upad‘, bylo by to špatný. Naštěstí to ale dobře dopadlo a já skončil v junioráku druhej‘.“
speedwayA-Z: „Čeká tě poslední sezóna strávená mezi závodníky mladšími jednadvaceti let. Tady se dozajista stálo za to pokusit se o výraznější průlom na juniorské scéně nejen doma, ale i v mistrovství světa a Evropy. Letos se ti to v Červenogradu a v Pile nepovedlo, čím to?“
Roman Čejka: „Vůbec se mi to nepovedlo. Letos mi to nevyšlo. Třeba Červenograd si vzpomínám, že se mi ani jeden start nepoved‘. Nebyl den nebo nevím, kde byl problém. Dopoledne jsme trénovali, odpoledne závodili, asi jsem byl unavenej‘. Bylo hrozný teplo, hroznej‘ hic. Moc dobrej‘ výsledek to nebyl. Nic moc, doufám, že příští rok to bude lepší. Pak byla Pila. Dráhu jsem trošku znal, jel jsem tam jednou ligu za Krosno. Věděl jsem, co tam dát. Ale zase jsem měl problém se startama. Nefungoval motor, z výjezdu mi každej‘ poskočil o tři metry dopředu. Bylo vidět, že mi to nejede, a když jsem skočil na druhou motorku, bylo to ještě horší. Snad to bude příští rok lepší, bude to poslední rok juniorský kariéry. Snad udělám výsledek, abych se trošku ukázal a dostal se třeba do nějaký ligy. To by bylo super.“
speedwayA-Z: „V extralize se Slaný ozdobil bronzovou medailí, nicméně vyšší soutěž pro vás de facto začala až na podzim, kdy jste jeli jakousi svou soukromou soutěž se Mšenem. Ostatní soupeři vás poráželi nejen v základní části, ale i v semifinále a tak k třetí příčce vlastně stačilo pouze převýšit Mšeno na své domácí dráze. Jak se na to díváš?“
Roman Čejka: „Letos mi extraliga nešla. Nějaký body jsem udělal, ale nebylo to ono, co bych si 
představoval. A Pardubice s Prahou byly proti nám hrozně silný, jediný Mšeno bylo s náma vyrovnaný a mohli jsme s ním závodit. Jednou jsme ho porazili o osmnáct bodů, takže jsem ten druhej‘ závod u nich nemuseli jet naplno. Tam byl obrovskej‘ tahoun Honza Holub, jel úplně maximálně a šlo mu to. Zdeněk Simota taky a měli dráhu udělanou pro sebe. Pršelo, bylo mokro, to maj‘ radši. Na druhou stranu my ve Slaným taky měli dráhu tvrdou, jak to vyhovuje nám. Nakonec jsme to vyhráli na body. A bomby, třetí místo. Semifinále v Pardubicích, dlouhá, tvrdá dráha a jsme zase zpátky u toho. Takový dráhy mně nevyhovujou, takže ten večer nic moc. Snad příští rok, mohli bychom něco udělat, ale záleží, jak to bude se systémem, a jestli extraligu vůbec pojedeme. Uvidíme, řekl slepej‘ (smích).“
speedwayA-Z: „Zima se ještě nestačila ujmout své vlády, takže všichni spíše bilancují uplynulou sezónu, než aby přemítali o té nadcházející. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty?“
Roman Čejka: „Co se týče fyzičky, ještě jsem nezačal naplno. Byl jsem jednou v posilce a jednou plavat. Začal jsem ale chodit do práce, za tmy odcházím z baráku, za tmy se vracím, to potom člověk nemá takovou chu a musí se přemlouvat. Ale pracuju rukama, zvedám těžký věci a pořád někam běhám, což je lepší než se válet doma. Nechal jsem udělat novej‘ design na motorky, bude to trošku překvapení. Pořídil jsem nový auto po Radku Smetanovi a rád bych mu poděkoval, že kliky už 
fungujou a dveře se otevíraj‘ a byla to jen pětiminutová práce (smích). Začínaj‘ šroubky, pořídil jsem na něho úplně novou spojku, dal jsem to tak nějak dohromady. Většina zůstala jako minulej‘ rok, jen jsem si sám pod dohledem pana Poláka udělal motor. Poladil jsem to a zvýšil kompresi, aby to byl cestovní motor a netočilo se to tolik. Uvidíme, jestli to bude znát nebo ne. Do předního kola jsem navrtal nový šroubky, zadní kola bychom měli dostat všechny stejný od Ronnyho. Možná budu v přípravě spolupracovat s Pepou, říkali jsme, že si půjdeme spolu zaběhat a svýzt se na krosce. To by mohlo bejt‘ taky plus. Sehnal jsem si rám na dlouhou dráhu, mám ho doma. Chtěl jsem ho prodat, ale bavil jsem se s pár lidma, co říkali, a to zkusím, že ho prodat můžu vždycky. Sháním převodovku a další věci. V dubnu by měl bejt‘ trénink v Mariánkách, chtěl bych se pro srandu svýzt. A potom vyhrát republiku, světa a shrábnout milión peněz. Ale vážně, cíle jsou, aby to bylo lepší než letos.“
Roman Čejka děkuje:
„Hlavně bych chtěl poděkovat rodině, tátovi a panu Polákovi, že mě pomáhaj‘ a trávěj‘ se mnou tolik času. Michalu Průchovi za pomoc při mytí motorek a další spolupráci. Potom sponzorům: Autodíly Češka, Šrámek Elektro, PRO TEC, Rákos a Macek, Rubeš – autobusová doprava, Bellis, Milan Mach, Altmannmoto.cz. AK Slaný a Centru sportu ministerstva vnitra za zapůjčení motocyklu. Wojtovi Zavřelovi a Pavlu Fišerovi za krásný fotky. Jaromíru Burgrovi a všem, co mi jakkoliv pomohli, moc děkuju a jestli jsem na někoho zapomněl, moc se omlouvám.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Miroslav Horáček a Antonín Škach
