Mühldorf – 22. září
Challenge o pět míst v příštím ročníku Grand Prix uzavřelo sezónu mistrovství světa na dlouhých a travnatých oválech. Letošní rok v této disciplíně lze bez nadsázky nazvat přelomovým, protože FIM upravila parametry dráhy potřebné pro dlouhodrážní závody takovým způsobem, že se dají odjet na většině klasických oválů. První pokusy a ukázkové jízdy mohli vidět diváci během loňské Zlaté přilby v Pardubicích, ostrý závod GP pak v polovině srpna v polském Rzeszowě. K tomu došlo ruku v ruce s novým rozpisem pro dvacítku závodníků i k redukci počtu startujících v jízdě ze šesti na pět. Činovníci FIM v čele s Thierry Bouinem si od toho slibují oživení pomalu skomírající disciplíny, nové pořadatele i závodníky. Otázkou ale je, zda se ještě opravdu dá mluvit o dlouhé dráze. Navíc veřejnost přijímá nový model vesměs rozpaky a o přílivu čerstvých tváří na dlouhých, či travnatých oválech z krátké už nelze mluvit vůbec.

Pro jihobavorský Mühldorf ale podobné hodnocený zrovna neplatí. Zdejší bezmála kilometr dlouhý ovál patří k jedné z posledních dlouhých pískových drah, které ještě v Evropě zůstaly. Boj o pět postupujících míst byl velmi tvrdý a vyrovnaný až do samého závěru. Bohužel se ho před velmi slušnou diváckou kulisou nezúčastnil žádný náš zástupce. Richard Wolff dlouho doufal, že ho noha zraněná ve finále družstev v anglickém Swingfieldu přece jen pustí na start. Dva dny před závodem ale musel rezignovat a přenechat své místo mezi dvacítkou startujících Němce Nadine Frenk. Tu mohli čeští fandové před nedávnem vidět v kvalifikačním kole v Mariánských Lázních, které dodalo stejně jako obdobný závod ve francouzském St. Macaire do Mühldorfu po šesti startujících, zbývající osmičku tvořili jezdci na 11. až 18. místě z letošního Grand Prix.

Hned úvodní série naznačily, kde bude třeba hledat uchazeče o postupové příčky. Andrew Appleton, se netajil tím, že by na své oblíbené dráze rád zopakoval loňské vítězství z kvalifikačního kola mistrovství světa, měl plný bodový stav. Stejně jako on se bílou vestou po dvou vystoupeních mohli pochlubit také Stéphane Tresarrieu a Appe Mustonen. Výborný vstup do závodu měli i Erik Riss, Markus Eibl a mladičký Dimitri Bergé, kteří ztratili jeden, resp. dva body. Na druhé straně o tom, co zlepšit, určitě ve svých boxech spekulovali ostřílení Stephan Katt, Matthias Kröger, Glenn Philips, nebo Paul Cooper. Ztrácel i Bernd Diener, že za jeho bodové manko však mohla trefená startovní páska. Vzrušení v hledišti vyvolal nejen pád Rodneyho McDonalda po souboji s Nadine Frenk, ale i následné vyloučení domácí Amazonky. Naštěstí vášně rychle opadly a oba pokračovali v dalších rozjížďkách.
Do konce základní části, jenž rozdělí na startovní pole na úspěšnější polovinu, která pokračuje v semifinálových jízdách a zbytek balící si nádobíčko, se do okruhu uchazečů o místa v Grand Prix přiblížili především Katt s Dienerem, ztráty počítal hlavně defektující Eibl. Nicméně bodový součet mu nakonec stačil na semifinálovou účast, stejně jako krajanu Krögerovi. S tou se ze známějších jezdců museli rozloučit třeba Mark Stiekema, Jérome Lespinasse, Joel Nyström, či už zmiňovaný Angličan Cooper.

První semifinálové dějství poznamenaly defekty. Nejprve Mustonen po gestu zmaru a zloby rezignovaně zajel s prskajícím motocyklem do středového prostoru, aby vzápětí sledoval, jak to samé dělá Appleton. Tomu se ale zastavil stroj úplně, zatímco mladý Fin pomalu pokračoval po trávníku dál. Naděje na bod, kterou už vyjetím z trati definitivně pohřbil, ho později hodně mrzela. Vítězství tím tak trochu spadlo do klína Angličanu Phillipsovi, na finále to nakonec nestačilo. Hodně radosti bylo naproti tomu v táboře druhého Stephana Katta, který už se pomalu loučil s vidinou Grand Prix. Druhé semifinále opanoval po perfektně zvládnutém staru nejmladší účastník závodu, šestnáctiletý Bergé který odolal útokům domácího Dienera, jenž by ve svých čtyřiapadesáti létech klidně mohl být jeho dědečkem. Pro závod ale bylo zajímavější, že vedle čtyř jistých finalistů se o pátou příčku musela jet dodatková jízda. V té bylo na prvních dvou místech pořadí stejné, jako v té předchozí, zatímco nešastný Mustonen na rezervním stroji ze třetí příčky odstoupil. Dimitri Bergé je tak spolu s Erikem Rissem čerstvou a velmi mladou krví pro příští sezónu. Žádné zklamání nebylo vidět ani u druhého Dienera. Naopak. Postup krajana Martina Smolinského do klasického Grand Prix a jeho předpokládaná (a avizovaná) rezignace z dlouhodrážního šampionátu, znamená pro doyena mühldorfské kvalifikace oslavu plnohodnotné účasti v příštím roce. By se možná Diener teď tak trochu obává, zda Smolinski po čerstvém zisku německého titulu na dlouhé svoje úmysly nepřehodnotí. Černý Petr tak zůstal v rukou zklamaného Mustonena. Nejrychlejšího muž sobotního tréninku určitě doufá, že bude patřit mezi pětici chtěných, kteří dostanou divokou kartu a doplní startovní pole do požadované dvacítky.

Finálová rozjížďka už byla pro nejlepší pětici především jízdou o celkové pořadí, přesto byla na startu znát nervozita. Na tu překvapivě nedoplatil žádný z mladíků, ale ostřílený Appleton, jehož nájezd do pásky znamenal vyloučení a start ve čtyřech. Ten stejně o pár týdnů dříve v Mariánských Lázních nejlépe zvládnul Erik Riss a bezchybnou jízdou si zajistil zlatý věnec. Pro německé fanoušky se tak stal jednak nadějí do let příštích, ale zároveň i nejlepší nálepkou nad z jejich pohledu zpackanou sezónou. Museli bychom totiž v archívech listovat hodně dozadu, až do poloviny osmdesátých let, abychom naposledy našli rok, v němž Německo zůstalo bez medaile na dlouhé dráze.

Foto: Zdeněk Flajšhanz