Michaela Krupičková odjížděla z Polska poslední, ale nadšená

Jablonec nad Nisou – 22. října
V Lublinu se objevila již na tréninku a nebýt administrativní překážky mohla mít za sebou už debut v polské lize. Předminulou však nechyběla v lublinském závodě, v němž polský tým změřil své síly s výběrem mistrů světa. Michaela Krupičková ovládla vložené rozjížďky dívek a magazínu speedwayA-Z se svěřila, že se domů vracela nadšená.

„Odjížděli jsme ze stadiónu jako poslední,“ říká severočeská závodnice. „Samé tiskovky. Super atmosféra. Všechno v pohodě, každej‘ přijde, pozdraví, pokecá si. Super. Brala jsem to jako normální závody, když jedeš tady.“

Publiku v Lublinu se Michaela Krupičková představila celkem dvakrát. V obou případech za sebou jasně nechala své soupeřky, Dánku Nannu Jörgensen, která před čtyřmi lety jako první žena podepsala polský kontrakt, ale ani jednou s vestou Ostrowa nenastoupila, a Švédku Chatrine Friman Brantvik. Klaudia Szmaj, první Polka, jež dokázala složit zkoušky na plochodrážní licenci, kvůli zranění z tréninku v Zielonej Goře nenastoupila.

„Dala jsem jim o půlky roviny, to muselo bejt‘,“ usmívá se, přičemž lituje, že se publiku nepředstavila víckrát. „Chtěla bych do hlavního závodu. Bylo to pěkný, plnej‘ stadión, co řve. Ale dvě jízdy jsou lepší než nic. Nejdřív jsme měli jet jen jednou. Nebyl čas, ale pak nás nakonec dali i na druhou jízdu.“

Už v letošním roce usiloval Lublin o její služby na ligové bázi. „Chtěli mě, ale nakonec jsem nebyla napsaná na soupisku, nahlásili to po termínu. Teď nějaký nabídky byly, přišli Poláci a nějaký Ukrajinci. Ale všechno se ještě uvidí.“

Foto: Jaroslav Krupička

Češi v akci 79

Podzim je neoddiskutovatelně tady, o čemž nejvýmluvněji svědčí, že většina stránek příběhu letošní sezóny již byly popsány. Na české scéně přinesl uplynulý týden řešení otázky českého přeborníka, jehož se zmocnil Josef Franc. Ve Velké Británii Matěj Kůs skončil svou letošní kampaň s medvědí vestou Redcar, Karel Kadlec a Jan Boháč vyrazili na veterány do Itálie a Václav Milík včera bojoval v pouáku v Polsku.
Čtvrteční odveta play-off britské Premier League mezi Redcarem a Somersetem se uskutečnila teprve až ve třetím náhradním termínu. Domácí podlehli těsně 43:47. Tři tabulkové body vyšvihly Somerset na první místo tabulky skupiny před Newcastle a Redcar a tím pádem i do finále.

Matěj Kůs inkasoval jeden bod s jedním bonusem a po závodě se prostřednictvím svého facebookového profilu rozloučil s fanoušky. „Děkuji všem fanouškům Redcaru za podporu, které se mi od nich dostalo za poslední tři roky,“ napsal. „Byly to nejlepší časy v mém životě.“

V letošním roce se začala slibně rozvíjet veteránská scéna, o čemž svědčí i sobotní mítink v italském Terenzanu. Jeho účastníci byli rozděleni do skupin A a B, přičemž kritériem rozdělení bylo věk nad padesát a do padesáti let.

Finále starší kategorie vyhrál Anton Wannasek startující se slovenskou licencí. Na stupně vítězů se postavili ještě druhý Karel Kadlec a třetí domácí Silvano Soatin. Finále druhé skupiny se stalo kořistí dalšího rakouského borce Waltera Nebela. Jan Boháč předjel Giuseppe Furlana a skončil druhý.

„Super,“ rozplýval se Karel Kadlec po svém návratu. „Byli tam Rakušáci, Italové, Němci. Nádherná dráha, skvělý počasí, teplota pětadvacet stupňů nad nulou, svítilo sluníčko, super závody.“

Včerejší Pohár prezidenta města Rybnik přinesl triumf Sebastianu Ulamkovi, který projel metou finálové jízdy před Dakotou Northem. Po hrozivé kolizi byl vyhlášen třetí Andreas Jonsson, který do repete nenastoupil, zatímco viník pádu Piotr Swiderski se dočkal diskvalifikace.

Václav Milík rozehrál závod excelentně, když měl po třech sériích na svém kontě sedm bodů za vítězství a dvě druhá místa za Andreasem Jonssonem a Rafalem Trojanowskim. Jenže v šestnácté jízdě přišla nula a na závěr jeden bod a pardubický junior nakonec figuruje na sedmé příčce závěrečné klasifikace.

Foto: Wojta Zavřel a Karel Kadlec

Šampionát vyvrcholí v sobotu

Mšeno – 20. října
Již dvakrát odložený závěrečný podnik letošního juniorského šampionátu ve Mšeně našel svůj třetí termín. Pojede se příští sobotu 26. října, přičemž začátek je stanoven již na čtrnáctou hodinu. Uzávěrka startovní listina je v úterý večer, aby případná volná místa mohla být nabídnuta závodníkům s licencemi zahraničních federací.

Foto: Wojta Zavřel

První mistrovská sezóna českého flat tracku skončila v Cihelně

Svitavy – 12. října
V sobotu 12. října se ve Svitavách rozhodlo o vůbec prvních mistrech České republiky flat tracku v obou mistrovských kategoriích. Boj o mistrovské tituly byl dramatický až do posledních momentů a po jeho vyvrcholení podívaná pokračovala Memoriálem Jirky Sýkory.

Pád sebral naději na mistrovský titul
V kategorii FT1 se rozhodovalo o mistrovi mezi třemi jezdci. Jako vedoucí jezdec do závodu vstupoval letošní nováček Radek Podhadský. Měl silný nástup sezóny, kdy pravidelně obsazoval pódium, k závěru však dojížděl spíš uprostřed pole. Bodově mu byl v závěsu Pavel Balšínek, který výhrou v Březolupech odstartoval povedenou kampaň. V boji o titul byl taky Roman Janošák, který prožíval vyrovnaný rok.

Nejvíc prvních míst v sezóně vybojoval Rakušan Hanson Schruf, ten ale nejel dva závody, což ho připravilo o titul. Rakušan také v posledním závodě dojížděl na čele. Nejlíp mu konkuroval Roman Janošák a Boris Jaroš.

Do finále nejlépe odstartoval Hanson Schruf a usadil se vepředu. Roman Janošák se ale nechtěl vzdát a začal na Rakušana výrazně tlačit. Na třetí pozici jezdil Pavel Balšínek. V nájezdu do devátého kola začal na Pavla Balšínka útočit čtvrtý Radek Podhadský.

Přímý souboj o mistra těchto dvou závodníků ukončil v desátém kole pád Radka Podhadského, který vsadil motocykl pod Pavla Balšínka, manévr ale nezvládl a skončil na zemi. Tímto přišel o první dvě místa v šampionátu.

Finále bylo zastaveno, a protože zbývalo dojet poslední dvě kola, závod byl ukončen a pořadí vzešlo z posledního průjezdu cílem. Takže mistrem se stal Pavel Balšínek před Romanem Janošákem a třetím Radkem Podhadským.

V Clasicích bylo rovněž na co koukat
I v kategorii Clasic nastupovali do závodu dva závodníci, kteří mohli být mistrem. A Michal Hloušek a Michal Špaček šli celý závod tvrdě za svým. Zdatně jim ale konkuroval Petr Mrázek, který prožívá letos první sezónu a jede lip a lip. Po vítězství v Mariánských Lázních všechny ujišoval, že to bylo naposled, co vyhrál, protože šlo o náhodu. Ve Svitavách ale velice dobře trefil stopu a komplikoval pěkně život ostatním borcům. Stejně tak pěkně bojoval v základních jízdách Radek Pecina na Rotaxu.

Finále se jelo na několik pokusů. Nejdříve se zastavila jízda ve druhém kole z důvodu, že v depu ještě zůstal Luděk Šimůnek. Jel klasiky i veterány a závod byl odstartován, než se stihl připravit, i když mu časový limit ještě nevypršel.

Jelo se tedy znovu se všemi jezdci, ale hned na startu došlo ke kontaktu Michala Špačka s jiným jezdcem a následnému pádu. Ve třetím startu už proběhlo vše bez problému. Dopředu šli Petr Mrázek, za ním Michal Špaček a Michal Hloušek. Přidal se k nim i Radek Pecina, který krásně bojoval, avšak v zápalu boje udělal chybu a propadl se do půlky startovního pole. V poslední zatáčce v přehnané snaze lehce upadl a svoje účinkování zakončil překrásnou šipkou za mantinel ve snaze uklidit se z dráhy.

Jako vždy se jel i pohár kategorie veterán pro motocykly starší než 1961, těch se na startu se sešlo pět. Stejně jako po celou sezónu i ve Svitavách už od startu vodil celé pole Jiří Kozák. Po fraktuře obratle z pardubického závodu se vrátil Luděk Šimůnek, a to rovnou do dvou sedel. Startoval jak v kategorii veterán na staré dámě Jawa, tak i na krásném Harley Davidsonu v Clasicích. Obzvl᚝ ve veteránech byl vidět a to vždy po té co po slabším startu dotahoval náskok prvního. Na první místo to ale ve finále nestačilo.

Rozhodly setinky sekundy
Je tomu rok, co nás opustil náš kamarád a závodník kategorie veterán Jiří Sýkora.
Na jeho počest se po mistrovském závodě konal memoriál a to ve dvou podobách. První pořádali svitavští pořadatelé, jelo se klasicky na tři kategorie na pouhá tři kola, veterány ovládl Jiří Kozák, klasiky Michal Hloušek a FT1 Hanson Schruf.

Druhá podoba memoriálu probíhala v režii Jirkova celoživotního kamaráda Luďka Šimůnka. Závod o tuto putovní cenu jeli pouze vítězové svých kategorií v hlavním závodě a to na jedno kolo, na čas, doprava a hlavně na Jirkově stroji ČZ.

Obzvl᚝ u Hansona Schrufa to byl nezvyklý pohled, na takovéto motorce zaručeně ještě neseděl. Po něm šel na věc Petr Mrázek, který jel hodně čistou jízdu bez chyb. Poslední na dráhu šel Jiří Kozák. U něho jsem já osobně čekal nejrychlejší čas, na tomto typu motorek jezdí. Na konec při pohledu bylo pořadí Petr Mrázek, Hanson Schruf a Jiří Kozák.

Všichni tři se vešli do 27 sekund na kolo a rozhodovaly jen setiny. Překrásný putovní pohár, který vyrobil Luděk Šimůnek s Davidem Havlíčkem z Jirkových součástek a jeho přilby, si odnesl Petr Mrázek. A myslím, že je to v dobrých rukou, Jirka na to z nebeské báně určitě dohlédl.

Večer po závodech proběhlo neoficiální vyhlášení sezóny, předání putovní sochy vítězi FT1 a další pěkné poháry.

FT1: 1. Hanson Schruf, A Husaberg 450  
  2. Roman Janošák Honda 450  
  3. Pavel Balšínek KTM 525  
  4. Boris Jaroš VM 610  
  5. Matěj Škubal Suzuki 450  
  6. Radek Grulich Yamaha 450  
  7. Yasmine Poppenreiter, A KTM 450  
  8. Radek Podhadský KTM 525 X
  9. Martin Málek Jawa 500 E
 
FT Clasic: 1. Petr Mrázek KTM  
  2. Michal Špaček Yamaha  
  3. Michal Hloušek Honda  
  4. Tomáš Matička Ducati  
  5. David Havlíček Yamaha  
  6. Richard Bayer Yamaha  
  7. Jan Volák Yamaha  
  8. Luděk Šimůnek Harley Davidson  
  9. Radek Pecina Rotax F
 
Veterán: 1. Jiří Kozák Jawa  
  2. Luděk Šimůnek Jawa  
  3. František Chvojka ČZ  
  4. Jan Sochor Jawa  
  5. Martin Hakl ČZ  

Memoriál Jirky Sýkory:

na tři kola: FT1: Hanson Schruf
  Clasic: Michal Hloušek
  Veterán: Jiří Kozák
 
jízda na čas na motocyklu Jirky Sýkory: 1. Petr Mrázek, 2. Hanson Schruf, 3. Jiří Kozák

Konečné pořadí mistrovství republiky:

FT1: 1. Pavel Balšínek, 2. Roman Janošák, 3. Radek Podhadský
FT Clasic: 1. Michal Hloušek, 2. Michal Špaček, 3. David Havlíček
Pohár veteránů: 1. Jiří Kozák, 2. František Chvojka, 3. Jan Sochor

Foto: Pavol Pučko st. a Pavol Pučko

Josef Franc mimoděk vyšperkoval testování přebornickým titulem

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 19. října
Josef Franc si v letošní sezóně mnohokrát posteskl na menší počet závodů, proto mu z června odložený podnik českého přeboru přišel náramně vhod. Dnes dopoledne ve Svítkově testoval různá nastavení motocyklu na optimálně tvrdé dráze. Přitom vyhrál všech pět rozjížděk a díky dubnovému triumfu za podobných okolností se stal přeborníkem. Povedený mítink zajel rovněž Michal Škurla, který se postavil na druhé místo pódia. Václava Milíka na úvod pozdržel spadlý sekundární řetěz v rozjížďce s číslem jedna, ale nakonec v rozjezdu o třetí místo odvedl Jaroslava Petráka, když šance Ondřeje Smetany vzaly za své kvůli prasklému držáku sedla. Na přebornický trůn mohl usednout také Zdeněk Holub, nicméně mítink mu nevyšel podle představ, takže se na stupně vítězů nedostal ani dnes, ani v závěrečné klasifikaci. Po závodě bylo svítkovské závodiště vyhrazeno zájemcům o svezení. A aby závodníkům nebylo líto, že se tradiční Becher Cup letos nebude konat, nejlepší trojice se do depa vrátila s charakteristickou zelenou lahví oblíbeného likéru.

Josef Franc se na všechny dívá z vrchu
Téměř vodorovné paprsky vycházejícího sluníčka dávaly jasně najevo, že nás čeká nádherný den. Svítkovské depo ožívalo obvyklým předzávodním ruchem, který o víkendovém dopoledni ve druhé polovině října v uplynulých letech charakterizoval výhradně recesistický Becher Cup.

Avšak pardubičtí pořadatelé naštěstí nezastávají vůči přeboru jednotlivců přezíravý přístup většiny ostatních klubů. A když červnové kolo spláchl d隝, náhradní termín se stal samozřejmostí, i když díky nabitému programu přišel na řadu až na samotný konec sezóny.

Ronny Weis díky dvojici druhých míst z dubnových Pardubic a srpnového Liberce mohl dnes do Svítkova dorazit jako leader průběžné klasifikace. Avšak doprovázel svého nevlastního syna Richarda Geyera do Dohrenu a přitom vyhrál mezinárodní závod v kategorii B.

Tím pádem se otevřela cesta na přebornický trůn pro Josefa France a Zdeňka Holuba, jejichž nejlepším argumentem by bylo vítězství, jímž by zdvojnásobili svých pětadvacet tabulkových bodů za svůj předcházející triumf. Ostatním by i triumf byl málo, protože by nestačil na překonání vedoucího Sasa, jenž by svůj post leadera obhájil i bez své přítomnosti.

Josef Franc neskrýval, že je přebornický titul zrovna v ohnisku jeho pozornosti. Spíše zdůrazňoval svůj nízký počet závodů, díky němuž vzal zavděk i dnešním mítinkem, který mu navíc dopřál možnost testování. Přitom však ostatních patnáct soupeřů k němu muselo vzhlížet coby k osamocenému leaderovi již po dvou sériích.

Pražan rozehrál své dnešní účinkování jednoznačným triumfem v rozjížďce s číslem čtyři, když dovedl do cíle pouze Jaroslava Petráka. Josef Novák totiž ve druhém kole musel opustit třetí příčku kvůli zadřenému motoru a ještě netušil, že další pohonný agregát dozná stejné újmy o deset jízd později. Bod nebyl souzen ani Dominiku Slezákovi, který upadl v posledním výjezdu. Skončil v sanitce s naraženým hrudníkem.

Josef Franc si své vítězství zopakoval rovněž v osmé jízdě. Ani v ní nenašel nikoho, kdo by se mu postavil do cesty a v tom se mu dnes ve Svítkově nevyrovnal nikdo. Zdeňka Holuba v rozjížďce s číslem dvě zaskočil svým rychlým startem Michal Škurla. Zdeněk Holub se vnějškem úvodního oblouku prosadil do čela, avšak jeho klubový kolega držel spodní stopu. Protáhl nájezd do druhé zatáčky a byl zpátky v čele.

V rozjížďce s číslem pět však Michal Škurla musel sledovat Václava Milíka zezadu. V úrovním nájezdu sice předčil Josefa Nováka, avšak rychlejšího Pardubičana nestihl. Jeho tři body přitom byly dnes prvními, které přistály na jeho kontě. V první jízdě totiž nevyjel ani z první zatáčky. „Testovali jsme nějaký nový díly na spojce,“ vysvětloval. „A kvůli tomu mi spad‘ velkej‘ řetěz.“

Zato Michal Škurla navzdory porážce zaknihoval slibných pět bodů. Na stejné hranici ovšem nebyl sám. V rozjížďce s číslem šest jej vyrovnali naráz René Vidner a Zdeněk Holub. Pardubický junior kraloval po odstoupení svého klubového kolegy rozjížďce s číslem jedna, avšak nyní ho Pražan odvedl.

Jaroslav Petrák, který sám rozšiřoval informace o posledním závodu své kariéry, se na pět bodů posunul svým vítězstvím v rozjížďce s číslem sedm. Michal Klein za jeho zády měl spíše problémy s Michaelou Krupičkovou, která se pod něho cpala v první zatáčce. Po osmé jízdě se pěti body mohl chlubit i Ondřej Smetana. Před závodem jej sice trápil trucující motocykl, avšak rozjížďku s číslem tři vyhrál stylem start – cíl a jeho vítěznou dráhu přerušil až nyní Josef Franc.

V otázce titulu není co řešit
Jako nesmírně důležitá se jevila rozjížďka s číslem devět. „Ta moje třetí jízda je teda luxusní,“ kroutila Michaela Krupičková svýma očima, když před závodem zjistila, že v ní pojede na startovní rošt s Josefem Francem, Václavem Milíkem a Zdeňkem Holubem.

Naproti tomu Josef Franc se nenechal rozhodit z konceptu a inkasoval další výhru ve velkém stylu. Zdeněk Holub odstartoval hned za ním, leč Václav Milík se vnitřní stranou druhé zatáčky posunul na druhou příčku. Tajenka letošního přeborníka dostávala stále jasnější obrysy. A to tím spíše, vrátil-li se Josef Franc jako vítěz z šestnácté jízdy, by se Michal Škurla snažil kousat. „Měl jsem na něj, ale nedotáh‘ jsem to,“ pochlubil se.

Josef Franc už měl dvanáct bodů a bylo jasné, že by by jej na závěr potkala nehorázná smůla, hůře než druhý už být nemůže. Dvaadvacet tabulkových bodů v kombinaci s dubnovými pětadvaceti už stačilo na překonání Ronnyho Weise. Jeho samotného už však mohl ohrozit pouze Zdeněk Holub. Musel by ale dnes vyhrát, což se ale přesunovalo stále více do hypotetické roviny.

Zbývala tak otázka obsazení dalších míst dnešního pódia, kde si Michal Škurla stále vytvářel větší a větší prostor. V rozjížďce s číslem deset pádil k vítězství, zatímco za ním si Jaroslav Petrák vyšlápnul na Ondřeje Smetanu. Protáhl nájezd do druhé zatáčky a spodem mu sebral druhou příčku.

Pražský junior se ale nechtěl nechat vyšachovat jen tak a první zatáčka druhého kola jej vrátila zpátky na druhé místo. Jenže Jaroslav Petrák v tomto duelu ještě nevykouřil svou poslední cigaretu. A v nájezdu do první zatáčky třetího kola byly dva body definitivně jeho. V rozjížďce s číslem šestnáct pardubického matadora odvedl Zdeněk Holub, takže oba měli po čtyřech sériích po devíti bodech. Michal Škurla se chlubil deseti body a více měl už jen neporažený Josef Franc.

Za zmínku stojí nepochybně i rozjížďka s číslem čtrnáct, by neměla aspirace otřást pořadím celkové klasifikace ani dnešního závodu, ani závěrečného pořadí celého přeboru. Cestu vítězného René Vidnera přerušil až v závěru prasklý řetěz. S přetrženým primárem musel tlačit také Krzysztof Nowacki, jenž prve v jedenácté jízdě sváděl cyklistický souboj s Patrikem Mikelem o vítězství až do cíle. Nyní Polák běžel pro dva body, jelikož Michaela Krupičková upadla na začátku posledního kola a Josef Novák stál se zadřeným motorem už od prvního kola.

Boj o pódium si jako vlastní úkol vytkl i Václav Milík. V rozjížďce s číslem třináct rychle překonal Ondřeje Smetanu a další triumf dodal o čtyři jízdy později. S jedenácti body mohl sledovat, jak se situace vyvine. Vodítko mu dodal už Jaroslav Petrák, který se za jeho zády dostal před Davida Štěrovského a také zaúčtoval konečných jedenáct bodů.

Vzápětí Josef Franc zvítězil popáté a stal se vítězem nejen dnešního závodu, ale také celého přeboru. V rozjížďce s číslem devatenáct nejlépe odstartoval Zdeněk Holub. Avšak Ondřej Smetana se v nájezdu do druhé zatáčky dostal pod něho. Jeho kolega mu to bezprostředně vrátil ve výjezdu, leč manévr skončil nárazem a pádem Ondřeje Smetany.

„Do nájezdu jsem to tam šoupnul a dal to ven,“ vyprávěl Ondřej Smetana, jenž se v péči zdravotníků ocitnul naštěstí jen na chvíli. „Ve výjezdu do složil pode mě on. Chtěl mě vyvézt a vyvez‘ mě nějak moc.“

„Byl jsem nasranej‘, jak mi to tam flák‘, tak jsem mu to ve výjezdu dal,“ líčil Zdeněk Holub, jenž se své svému kolegovi omluvil ihned, jak se objevil v depu. Ondřej Smetana vyhrál repete a vyrovnal bilanci Václava Milíka a Jaroslava Petráka. A protože je vzápětí přeskočil Michal Škurla díky svému neoddiskutovatelnému prvenství, o tečku za dnešním mítinkem se měl postarat tříčlenný rozjezd o třetí příčku.

Vládl mu Václav Milík, zatímco Jaroslav Petrák objel Ondřeje Smetanu už v první zatáčce. Pražan se ocitnul bezmocný, jelikož mu praskl držák sedla. „Musel jsem v tom na rovině stát a to se nedalo,“ popisoval své martýrium.

Hlasy z depa
„Spíš jsem si byl zatrénovat, ne vyhrávat přeborníka,“ svěřoval se Josef Franc. „Ale bylo to pěkný. Dráha je tu pěkná už od Zlatý přilby a tak jsem přijel vyzkoušet pár věcí. Chtěl jsem to naladit na příští rok. Přebor jsem jel jen dvakrát, viděl jsem, že je závod a já mám volno. Tak jsem se přihlásil a zkusil to.“

„Dneska super,“ jásal Michal Škurla. „Konečně bedna. Všechno fungovalo a nevysralo se nic. Škoda hlavně jízdy s Pepou. Na toho jsem měl, ale nedotáh‘ jsem ho. Byl rychlejší. První dvě kola jsem byl rychlejší já, ale pak to poslal na lajnu a bylo to.“

„Dobrý,“ odtušil Václav Milík cestou ze stupňů vítězů. „Něco jsme zkoušeli. V první jízdě jsme testovali nový díly na spojce, ale nefungovalo to a spad‘ mi kvůli tomu velkej‘ řetěz. Pepík byl dneska rychlejší, zaslouží si to. A Škurlík si to vyjel. Já jsem spokojenej‘, bylo to v pohodě.“

„Ani jsem nepočítal, že bych dosáh‘ na bednu,“ netajil se Jaroslav Petrák. „Vašek mě to zkomplikoval. Porazit ho v jeho současný formě je problém. Dráha byla pěkná, aspoň jsem si na svým posledním závodě spravil chu. Ale zima je dlouhá, uvidíme…“

„Mohlo to bejt‘ malinko lepší,“ připouštěl Ondřej Smetana. „Jarda Petrák mě dvakrát porazil. Teď v rozjezdu to bylo tím sedátkem. Musel jsem v tom stát na rovině a to se nedalo. Škoda pátýho místa, mohla bejt‘ bedna. Kdybych toho Jardu předtím porazil, byl jsem třetí rovnou bez rozjezdu.“

„Na to, že jsem na tom tři měsíce neseděl, to bylo dobrý,“ vyprávěl René Vidner. Dvakrát jsem dojel první, i když jednou, protože měl Venca defekt. Určitě se chci svýzt i příští sezónu, čeká mě poslední rok v juniorech, takže přes zimu něco nachystám.“

„Nic moc,“ krčil rameny Zdeněk Holub. „Je konec sezóny a já mám nějakou krizi. Se Smetákem jsem byl nasranej‘, že mi to tam flák‘ v nájezdu, tak jsem mu to ve výjezdu dal.“

1. Josef Franc, Praha 3 3 3 3 3 15
2. Michal Škurla, Praha 3 2 3 2 3 13
3. Václav Milík, Pardubice E 3 2 3 3 11+3
4. Jaroslav Petrák, Pardubice 2 3 2 2 2 11+2
5. Ondřej Smetana, Praha 3 2 1 2 3 11+1
6. René Vidner, Pardubice 3 2 0 3 2 10
7. Zdeněk Holub, Praha 2 3 1 3 U 9
8. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 0 1 3 2 E 6
9. David Štěrovský, Pardubice 1 1 3 E 1 6
10. Luboš Velinský, Pardubice 2 0 1 1 2 6
11. Michal Klein, Mšeno 1 2 2 1 E 6
12. Michaela Krupičková, Divišov 2 1 0 F 2 5
13. Patrik Mikel, Březolupy E 0 2 1 1 4
14. Josef Novák, Pardubice E 1 1 E 1 3
15. Filip Hájek, Praha 1 0 0 0 1 2
16. Dominik Slezák, Žarnovica F – – – – 0

Konečné pořadí seriálu:

  PCE LIB ŽAR PCE TOT
  24.4. 3.8. 5.10. 19.10.  
1. Josef Franc, Praha 25 NS NS 25 50
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 22 22 NS NS 44
3. Filip Šitera, Mšeno NS 16 25 NS 41
4. Zdeněk Holub, Praha 12 25 NS (10) 37
5. Michal Škurla, Praha (3) 12 NS 22 34
6. Václav Milík, Pardubice (8) NS 16 18 34
7. Ondřej Smetana, Praha (2) 18 NS 14 32
8. Jan Holub, Mšeno 16 14 NS NS 30
9. Michaela Krupičková, Divišov (0) 10 14 (4) 24
10. Jaroslav Petrák, Pardubice 7 (7) NS 16 23
11. René Vidner, Pardubice 10 NS NS 12 22
12. Martin Gavenda, Praha NS NS 22 NS 22
13. Michal Klein, Mšeno (4) 8 10 (5) 18
14. Fritz Wallner, A – Žarnovica (SMF) NS NS 18 NS 18
15. Michael Hádek, Mšeno 18 NS NS NS 18
16. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) (0) (2) 7 8 15
17. Hynek Štichauer, Pardubice 14 NS NS NS 14
18. Luboš Velinský, Pardubice (0) 6 NS 6 12
19. Patrik Búri, Žarnovica NS NS 12 NS 12
20. Patrik Mikel, Březolupy NS NS 6 3 9
21. Anton Wannasek, A – Žarnovica (SMF) NS NS 8 NS 8
22. David Štěrovský, Pardubice 0 NS NS 7 7
23. Josef Novák, Pardubice NS NS 4 2 6
24. Daniel Hádek, Mšeno 6 NS NS NS 6
25. Dominik Slezák, Žarnovica NS NS 5 0 5
26. Michal Dudek, Slaný NS 5 NS NS 5
27. Martin Málek, Březolupy 5 NS NS NS 5
28. Filip Hájek, Praha 0 3 NS 1 4
29. Jaromír Otruba, Pardubice 0 4 NS NS 4
31. Adam Čarada, Žarnovica NS NS 3 NS 3
32. Stanislav Pouznar, Mšeno 1 NS NS NS 1
NC Tomáš Jůza, Pardubice 0 NS NS NS 0
NC Karel Kadlec, Kadlec 0 NS NS NS 0
NC Zdeněk Růžička, Mšeno 0 NS NS NS 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Miloslav Čmejla roztleskal dostihové závodiště

Štětí – 19. října
Miloslav Čmejla se nikdy netajil svým obdivem k dostihovému závodišti v Pardubicích, a už se po něm pohybovaly motocykly či dostihové koně. Proto nechyběl ani minulou neděli při 123. ročníku Velké pardubické. Přijel fandit svému kamarádovi Josefu Váňovi, avšak nezapomněl se u pomníčku poklonit památce borců, kteří na Zlaté přilbě položili svůj život. Hlavou mu probleskla myšlenka připomenout plochodrážní slávu závodiště, která triumfem Antonína Kaspera před padesáti lety skončila.

„Zašel jsem za vedením závodiště a jako letitý plochodrážní spíkr jsem nabídl svůj vstup o jubileu Zlaté přilby,“ říká. „Byli pro, takže jsem po třetím závodě dostal slovo a dvacet tisícům diváků jsem připomněl plochodrážní tradici závodiště.“

Na konci svého příspěvku nechal na památku všem závodníkům, kteří během Zlaté přilby nedojeli do cíle, zatleskat směrem do nebíčka.

Foto: Jiří Havlíček