Přelouč – 1. září
Letošní zima mě dost naštvala, léto je dost dlouhé a ve chlívě stojí dva vlastnoručně vyrobené dragstery s motory 1640 a 3040 ccm. Před dvanácti, patnácti lety byly na špici a jen osvícené vedení disciplíny pod paní Kneblovou a CDC způsobilo, že jsme s Radkem s nimi skončili. A tak jsme s týmy Jardy Sulka a Honzy Řehůnka, které skončily ze stejných příčin, začali uvažovat o oživení našich strojů bez ambicí na mistrovské tituly na akcích mimo AČR. Na jaře jsem nasadil režim, abych se vešel do kombinézy, a nyní mohu hlásit comeback!
První akce byla v červnu v Piešanech. Na tamní letiště jsme přijeli o půlnoci, ale všude milión lidí. Techno dunělo ještě ve čtyři hodiny ráno. Paráda. Byl to hlavně tuningový sraz se vším všudy včetně šílenců lítajících až do rána po tratích s laděnými výfuky. A obrovský pařák.
Ráno přejímka, vyplnit přihlášku, deset euro startovného za kus a jede se. Pro nás to byla spíš exhibice. Speciálů nás bylo pět, k tomu nějakých třicet cesáků a asi sto padesát aut všech verzí. Začaly kvalifikace a s nimi se hned vynořil problém. Po několika letech oživený třílitr v půlce dráhy zdechl a bylo vymalováno.
Šestnáctistovku jsme zkoušeli tři týdny předtím na letišti v Katusicích. Tam šel motor jako satan, ale v Piešanech začal před půlkou tratě koktat, což mu vydrželo až do cíle. A to všechny tři jízdy. Zběžná kontrola nic zjevného neukázala, ale elektronická krabička, ze které leze milión drátů, není mou silnou stránkou. Hradečáci na tom byli hůř. V jejich Jawě 730 s kompresorem se jim po druhé jízdě otočil ve válci píst.
Po slovenském průšvihu mě chu svézt se nepustila. Vykopal jsem blbou elektroniku a vrátil do pálení stará dobrá kladívka. Minulý víkend jsem vyrazil na tradiční hobárnu, Třebešovskou třístovku, tedy osminu míle.
Povedlo se mi vyhecovat svého bývalého úhlavního nepřítele Jardu Sulka, se kterým jsem se v devadesátých letech tahal o mistra republiky, jinak od nepaměti mechanika pardubických plošinářů a dodnes inventářem pardubického depa při závodech.
Uschopnil jsem šestnáctistovku z roku 1998, Jarda rozchechtal kompresorovou šestistovku z roku 1994 a vyrazili jsme. Bez tréninku, bez zkušebních jízd. A po šestileté pauze bez motocyklu. Pokus o svezení na socdragu na jaře v Katusicích mi moc nedal, na mokru jde opravdu jenom vlažit pro lidi, navíc mi po startu prasknul řetěz.
Ale závody bomba! Na startu 201 závodníků na všem, co má kola. Jedna tréninková jízda a dvě závodní zhruba po dvou hodinách. Ve speciálech je přihlášeno devět střelců. Mimo nás mlaďáci na vytuněných a odpružených japoncích, kteří vymetou všechny dostupné závody a umí.
Tra čmeláčí letiště, hrubý beton, na kterém při burn outu lítá z gumy černý prach. A při startu stejně nedrží. Asi padesát metrů před cílem rigol nebo hrb. Člověk ve stošedesáti na tvrdém rámu visí na řidítkách a hledá stupačky. Docela hustá prdel.
Při tréninkové jízdě opatrná oukávačka, co to provede na startu. Dobrý, ale neřadí. První závodní jízda. Musím klapnout, tahá doleva. Čas nic moc. O vteřinu víc než, na co motorka má. Jsem už starej‘ a měkkej. Jarda je průběžně druhý. Ve třech desetinách vteřiny je nás po první jízdě šest.
Druhá jízda. Na startu zavřu oči. Naložím. Start paráda, řadím na dvojku. Neřadí, dojíždím na jedničku. Jarda má šanci na vítězství. Start v pohodě, na hrbu kopanec a už visí na řidítkách. Než se srovná a dosáhne na zadní brzdu, je v trávě mimo tra a na držce. Naštěstí bez následků.
Přežili jsme ve zdraví, paráda. Svez‘ jsem se, tady výsledek není podstatný. Jarda nakonec třetí, já pátý. Závady v řazení způsobila ptákovina, dal bych si přes hubu. Už je odstraněna a převod upraven na 200 metrovou tra. Příště bude líp. Katusice, Socialistik dragster, ale jenom exhibice v sobotu 7. září. Asi hlásím comeback!
Foto: archív autora
