Mariánské Lázně – 24. srpna
Dvaadvacet let od prvního triumfu svého otce Gerda ve světovém finále na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních a čtyři roky od posledního pokořil vítězně lázeňskou tisícovku jeho sedmnáctiletý syn Erik. Přestože přijel do západočeských lázní v úloze mírného favorita, zlatým věncem při své premiéře v závodech světového šampionátu překvapil i sám sebe.

Zvláštní, prazvláštní rozpis
Letošní závody světového šampionátu provází řada novinek, z nichž jen málo bylo přijato s kladnými ohlasy. Když pomineme nešastnou snahu dostat dlouhodrážní speciály na ovály pro klasickou speedway, asi nejnápadnější změnou je redukce počtu závodníků v jednotlivých jízdách ze šesti na pět a navýšení jejich celkového počtu v závodě na dvacet.

Tento reformní krok byl dokonce prezentován jako přiblížení se spravedlivému modelu z krátké dráhy, kdy se každý jezdec utká s každým. Zjevný matematický nesmysl naopak vnesl do závodů smutný obraz v podobě třech a někdy i dvou osamocených jezdců kroužících po dráze. Výpadek jednoho nebo dvou závodníků se tak podepíše na podobě celého závodu. V Mariánských Lázních se v nekompletním složení odjelo třináct z dvaceti jízd základního rozpisu.

Pět kol kol pro Richarda Wolffa
Co však rozhodně v nových řádech šampionátu nestojí, je jízda na pět kol. Takovou měli možnost shlédnout diváci v Mariánských Lázních hned na úvod závodu. Z darovaného kola těžily především naše barvy, když se Richard Wolff, který se po dobrém startu propadl v první zatáčce až na samý chvost, postupně prokousal alespoň na třetí místo.

Naopak síru a oheň dštil osminásobný mistr světa Gerd Riss, přestože si jeho sedmnáctiletá ratolest připsala první čtyři body za vítězství v této jízdě. Důvod byl nasnadě, nebo po defektu v dopoledním tréninku si Erik musel vystačit s jediným motorem a tomu kilometr navíc v srpnovém parnu na životnosti určitě nepřidal.

Tyto obavy se nakonec ukázaly jako zbytečné, protože i ve zbývajících čtyřech jízdách základního rozpisu projížděl Erik Riss kolem šachovnicového praporku jako první. Podobnou suverenitou se mohl pochlubit už jen Josef Franc, který dokonale plnil roli favorita a své jízdy vyhrával stylem hodným světového medailisty.

Rychlý konec Australana
Podle očekávání začal body po hrstech sbírat i Andrew Appleton. Překvapivě silně si počínali Theo di Palma a Sjoerd Rozenberg, jejichž postupové ambice sice byly oprávněné, přesto svými výkony na kilometrové dráze zaskočili nejednoho soupeře. Neobvykle vyrovnanou bilanci pěti tříbodových zisků předvedl Švéd Joel Nyström na rozdíl od svého skandinávského souseda Fina Rene Lehtinena, který střídal zářivé okamžiky se slabšími, což jej v konečném účtování stálo postup.

Nešastně začal a zároveň skončil mariánskolázeňský závod pro Australana Cory Gathercola. V posledním kole své první jízdy se ve výjezdu ze zatáčky Jardy Ptáka přetočil a postaral se tak o jediný pád celého odpoledne. Bohužel si při něm obnovil zranění z britské ligy, kde hájí barvy Plymouth Devils, a do dalších jízd už nenastoupil.

Sólo pro dívčí hlas
Něžné pohlaví reprezentovala v Mariánských Lázních Nadine Frenk z Německa a ostudu určitě neudělala. Právě naopak, po druhém místě z úvodní jízdy v té další doslova zametla se svými mužskými konkurenty a zaslouženě vyhrála. A to za svými zády nechala mimo jiné i Joela Nyströma nebo Richarda Wolffa. Bohužel nepovedená semifinálová jízda zmařila postupové ambice mladé závodnice, která tak s dvanácti body na kontě obsadila v konečném účtování deváté místo.

Naše reprezentační dvojka Richard Wolff nezačal vůbec dobře. Zraněné koleno z šampionátu družstev ve Swingfieldu bolelo a čtyři body na jeho kontě po dvou sériích neslibovaly zrovna vrchol hitparády. To by však nebyl on, aby se vzdal bez boje.

Dvě vítězství a jedno druhé místo mu bohatě zajistily semifinále, kde po neuvěřitelném výkonu dokázal porazit i suveréna základní části Erika Risse. Zajistil si tak nejen přímou vstupenku na challenge v Mühldorfu, ale i postup do finálové jízdy. Tam po nepříliš povedeném startu obsadil poslední páté místo, v celkovém pořadí mu však připadla příčka čtvrtá.

Poslední lístek do Mühldorfu
Předehrou finálové jízdy se stal rozjezd o poslední postupovou příčku, respektive šesté místo v mariánskolázeňském závodě. V ní se utkali patnáctibodoví Joel Nyström, Sjoerd Rozenberg a Marcus Eibl. Posledně jmenovaného připravil o jistý postup defekt v poslední jízdě, ve které po tři kola suverénně vodil soupeře za svými zády.

V rozjezdu nedal nikomu šanci Rozenberg a s náskokem si dojel pro postupovou odměnu. Za ním se po velkém souboji prosadil Eibl, který se ale v domácím Mühldorfu pravděpodobně také objeví místo Josefa France. Ten vzhledem ke svým dosavadním skvělým výkonům v Grand Prix zřejmě nebude kvalifikační závod Challenge potřebovat.

Nejen jméno dělá závody
Finálovou jízdu nejlépe rozehrál Erik Riss, který se po skvělém startu usadil bezpečně na čele. Naopak do té doby zcela suverénní Franc na startu zaváhal a musel se probíjet až ze čtvrtého místa. K tomu mu při jeho formě stačila jedna rovinka a v nájezdu do druhé zatáčky prvního kola už sesazoval z druhé pozice Theo di Palmu. Na Risse však už nestačil.

Vycházející hvězda německé ploché dráhy nevyrobila žádnou chybu a svůj náskok bezpečně dovezla až do cíle. Škoda, že pád a těžké zranění jeho otce Gerda, které předčasně ukončilo kariéru osminásobného světa, nás připravilo o možnost vidět na dráze rodinu Rissů pohromadě.

Stupně vítězů s ostudou
Menší pozdvižení nastalo při vyhlašování vítězů. Za vítězným Rissem a očividně zklamaným Francem byl totiž na třetím místě vyhlášen Theo di Palma, třetí ve finálové jízdě. Při součtu bodů však zelený věnec náležel Andrew Appletonovi.

Na tento fakt již při předávání cen vehementně upozorňoval rozhodčí závodu Anthony Steel, který rozhodně nechtěl svého krajana připravit o náležité pocty, nebyl však vyslyšen a ceny byly předány. Následovala vzrušená debata a po omluvě se v lehce trapném momentu vedle Francouze postavil na třetí stupínek i Appleton.

Hlasy z depa:
Josef Franc: „Výborný závody, hezky jsem si zajezdil, motory šlapaly dobře. Akorát já jsem to posral v poslední jízdě.“

Richard Wolff: Na to, že jsem v pondělí nechodil, je to super. Půjčil jsem si staronovýho mechanika a měli jsme dneska spoustu práce. Nejdřív se zapek‘ novej‘ řemen, pak nešlo nastartovat, zkoušel jsem druhou motorku. Potom se to začalo zlepšovat. Semifinále bylo dobrý, pak už jsem neměl hranu a taky ta noha – už to prostě nešlo. Dráha super, ale těžká, náročná. Při tom počtu jízd jsem byl už rád, že je konec.“

Karel Kadlec: „Závody nic moc, nejsem spokojenej‘. Práce- závody, práce – závody, najeto šest tisíc kilometrů. Už je to moc na můj věk. Chtěl jsem jet lepší, nešlo to, nevadí. Příští rok chci víc jezdit veterány, a když to vyjde i někde jinde, tak se svezu.“

Erik Riss: „Jsem tady poprvé. Táta mi sice dával tipy, ale závodit musí každý sám. Věděl jsem, že Franc jede skvěle, ale ve finále se mi povedl start a vyšlo to.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Jiří Bayer