Richard Wolff napjatě vyhlíží pátek

Praha – 21. srpna
Po čtvrtém finále dlouhodrážního mistrovství světa v polském Rzeszowě vyrazil do francouzského Miramontu. Přivítal ho poněkud těžší ovál a soudě dle pěti bodů a celkového třináctého místa příliš neriskoval, protože se už viděl v sestavě národního týmu v britském Swingfieldu. Leč pád ho vyřadil už v jeho třetí rozjížďce. A tak zatímco většina zaměstnanců očekává pátek s vidinou dvoudenního volna, Richard Wolff se právě den před kvalifikací v Mariánských Lázních dozví verdikt nad kolenem své levé nohy.

„Zatím není nic jistýho,“ říká Richard Wolff na téma svého zdravotního stavu. „Chodím, pajdám, ale mám něco s kolenem. Připadá mi to jako retro, když jsem si udělal koleno ještě v anglický lize a ještě s tím měsíc závodil.“

A cože se to vlastně v rozjížďce sedm světového finále družstev ve Swingfieldu přihodilo? „Těsně před tím to nakropili a všichni řvali, že to bude klouzat,“ popisuje pražský závodník. „Dobře jsem odstartoval. Najednou mi to ustřelilo a už jsem se válel.“

První myšlenky Richarda Wolffa se po pádu točily kolem rychlého návratu do sedla svého motocyklu. „Zved‘ jsem se, skočil na motorku a jau!“ pokračuje. „Rozhodčí to zastavil divně, Pepa a Káča už jeli pomalu. Jel jsem do depa a už jsem cejtil, že je něco špatně. Zkoušel jsem se postavit a viděl, že je to koleno.“

V té chvíli si Milan Špinka mohl ve svém programu jeho kolonky pro body z dalších rozjížděk proškrtnout tlustou čárou. „V tom závodě jsem nemoh‘ pokračovat, nešlo to,“ svěřuje se Richard Wolff, avšak že bychom si jeho jméno měli gumovat i v sobotu v Mariánských Lázních prozatím rázně odmítá. „Jedu na sto procent. Připravuju se, ale vyvíjí se to různě.“

Vítr jeho pochybností vane ze skutečnosti, že lékaři prozatím nemohli stanovit přesnou diagnózu. „Myslel jsem, jestli to není vykloubený,“ popisuje Richard Wolff. „Ale dneska na kontrole diagnózu ještě nestanovili, protože je to napuchlý.“

Zkušenosti z dvaceti let závodění mu ovšem dodávají poměrně široký přehled z medicínské branže. „Soukromou diagnózu jsem si už stanovil,“ tvrdí přesvědčivým tónem v hlase. „Potvrdil mi to i doktor. Postranní vazy jsou stoprocentně OK, křížovej‘ by měl bejt‘ taky. Otázkou ale zůstává meniskus.“

V pátek však bude mít dokonale jasno. „Uvidíme, závodil jsem už s horším, ale nechci dávat verdikt,“ může do té doby pouze krčit rameny. „Je to levá noha. Kopneš si a může to bejt‘ v prdeli. Těšil jsem se na závodění na dobrejch‘ drahách. Neměl jsem žádný trávy, z Mariánek jsem chtěl postoupit do Mühldorfu a soustředit se na challenge. Čekala mě Vechta a Morizes a pouák v Scheesselu.“

Foto: Jiří Bayer

Tomáš Suchánek závodí bez zadních kulometů

Pardubice – 21. srpna
Divákům Zlaté přilby SNP se představil už ve svých třinácti, samozřejmě jen v rámci exhibičních jízd. Když v srpnu 2001 debutoval naostro, bylo z toho finále stejně jako napřesrok. Před devíti lety mu aplaudoval tradičně zaplněný stadión. Na sklonku srpna v Žarnovici vykládá motocykly ze své dodávky prakticky každoročně. Nejinak tomu bude i tuto neděli, kde si po třech týdnech chce spravit chu ze slovenského šampionátu. Tomáš Suchánek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že své vyloučení vnímá jako nespravedlivou křivdu a chce ho napravit triumfem.

„Celý závody to bylo dobrý,“ vypráví o svém účinkování při mezinárodním mistrovství Slovenska. „Perfektní. Jednu jízdu jsem zkazil a dojel druhej‘. Pustil jsem to spíš na lajnu a měl jsem dát venek.“

V rozjezdu posléze porazil Martina Gavendu, stal se vítězem Memoriálu Ladislava Eliáše a postoupil do finále, aniž by musel absolvovat semifinále. Jenže pykal diskvalifikací za pád Martina Gavendy, za nějž se jednoznačně necítí vinen.

„Jestli mám vzadu kulomety a sestřeluju je, pak jsem to zavinil,“ žertuje, aby ovšem v následující sekundě zvážněl. „Nevím, co se stalo. Byl jsem vpředu a z prvního místa jsem to neviděl.“

Rozhodčí Jakub Zliechovec byl ovšem jiného mínění a rozsvítil modré vylučovací světlo odpovídající svou barvou povlaku na přilbě pardubického závodníka. „Volal jsem mu,“ pokračuje Tomáš Suchánek. „Řek‘, že se se stejnou situací setkal i při SGP. Akorát nevím kde. Prej‘ pískal asi druhej‘ závod. Ale píská to hezky, jestli v tom bude pokračovat dál, někam to dotáhne. Mohly to bejt‘ pěkný závody a on mi to zkurvil.“

V neděli však Tomáš Suchánek nebude chybět. Bilanci jeho deseti startů lemují především dvě pódiová umístění. Roku 2009 skončil druhý za Martinem Vaculíkem, jehož předcházející měsíc porazil při prvním ročníku obnoveného mistrovství Slovenska. Nejlépe však vzpomíná na ročník 2004, kdy krásná trofej skončila právě na jeho hlavě.

„Vyhrát, co jinýho?“ diví se otázce po svých letošních ambicích. „V Žarnovici mi teď frčel motor ještě líp než v Pardubicích. Tenhle rozhodčí to pískat asi nebude, tak by to mohlo vyjít. Mám holt letos smůlu. Federace se mnou vydupala s world cupem a tohle to pak završilo. Takže já to chci korunovat se slovenskou i českou přilbou!“

Účast Tomáše Suchánka na ZP SNP:

rok: umístění:
26.8.2001 5.
31.8.2003 4.
29.8.2004 1.
28.8.2005 4.
27.8.2006 7.
24.8.2008 9.
30.8.2009 2.
29.8.2010 8.
28.8.2011 6.
26.8.2012 6.

Finálová jízda slovenského šampionátu s osudným pádem:

Foto: Pavel Fišer, Martin Synek a archív Tomáše Suchánka

Test match s Poláky je nejviditelnější špičkou ledovce přípravy juniorského nároďáku

Pardubice – 21. srpna
Před světovým pohárem družstev se český tým připravoval v řadě společných tréninků, ovšem nejvíce byl vidět test match s polskou reprezentací na pražské Markétě. Nyní podobný vývoj očekává také juniorský nároďák, který před světovým finále změří své síly s Poláky ve Svítkově druhou zářijovou středu.

„Pojede tady jejich špička, protože bude pokračovat rovnou na mistrovství světa do Terenzana,“ slibuje Milan Špinka. Sám má složení svého družstva ujasněné a sedmička závodníků prakticky kopíruje průběžné pořadí našeho šampionátu.

Juniorský tým ukázal svou sílu v evropském šampionátu v Opole, odkud si odvezl bronz, přičemž stříbro nebylo zas tolik daleko. „Chceme udělat výsledek,“ netají se Milan Špinka s vysokými ambicemi. „Proto tomu musíme dát všechno a nebude jen tenhle závod. Musíme ho využít a odvést maximum v přípravě. Naposledy jsme ve finále byli v Balakovu, když to jiné týmy odřekly, a k medaili byl kousek… Ale nebudu se vracet do minulosti, teď je důležité udělat maximum v přípravě.“

Kádr pro juniorský test match s Poláky – Pardubice, 11. září:

Václav Milík (Pardubice), Zdeněk Holub (Praha), Eduard Krčmář (Slaný), Roman Čejka (Slaný), Ondřej Smetana (Praha), Michal Škurla (Praha), Daniel Hádek (Mšeno)

Foto: Wojta Zavřel