Ondřej Smetana rozjasnil slánské tváře

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 18. srpna
Z boje třech dvanáctibodových týmů vypadly jako první z boje o zlato v juniorských družstvech Pardubice, když východočeský klub uvolnil Václava Milíka pro polský Rybnik. Milan Mach řešil absenci zraněného Eduarda Krčmáře a nemocného Michala Průchy zapůjčením Ondřeje Smetany. A dobře udělal! Pražan v Pavlovicích kalil vodu již před dvěma týdny při přeboru a rovněž dnes skvěle zapadl do soukolí s Romanem Čejkou. Navzdory pouze osmi přítomným závodníkům byly k vidění skvělé jízdy, přičemž prim hrály pražsko – slánské souboje. První z nich v rozjížďce s číslem devět rozhodl pád Zdeňka Holuba pár metrů před cílem. Slánský triumf 4:2 se okamžitě zvýšil na 5:1. Ani jeden z pretendentů mistrovského trůnu už nezaváhal, takže závěrečná čtrnáctá jízda zvýšila svou hodnotu duelem o titul. By Zdeněk Holub triumfoval, Ondřej Smetana rychle vyřešil Michala Škurlu a zařadil se za záda druhého Romana Čejky. Remíza dostatečně stačila na titul, který se do Slaného vrátil po devíti letech.

Slánské KO Praze
První jízda nabídla vskutku tristní pohled. U startu stanuli pouze Daniel Hádek a Filip Hájek. Kdyby nějaký divák dorazil pozdě, až by se lekl, že zmeškal začátek závodu a dorazil až na rozjezd. Přitom Daniel Hádek svým triumfem rozhodující podnik o mistra republiky začínal.

Vzápětí došla řada na pretendenty mistrovského titulu. Zdeněk Holub a Michal Škurla využili absence Václava Milíka a dali pádně najevo Michaele Krupičkové a René Vidnerovi, že dnes budou až za nimi. To samé v rozjížďce s číslem tři vysvětlili Roman Čejka s Ondřejem Smetanou hostujícím ve slánských barvách mšenskému Danielu Hádkovi, který navíc lehce zaspal při vylétnutí pásky.

Ve čtvrté jízdě inkasovala Michaela Krupičková tři body pro Pardubice, zatímco René Vidner již podruhé neviděl cíl. Konečně tu byla rozjížďka s číslem pět, v níž se utkaly oba silné kompletní páry. Roman Čejka vyrazil kupředu jako raketa, protože tady nešlo o nic menšího než titul!

Oba Pražany měl za sebou, avšak oni to neměli nikterak jednoduché s Ondřejem Smetanou, který se dokonale ztotožnil s úlohou slánského závodníka. Na protilehlé rovince držel vnitřní stopu, aby ve druhé zatáčce podjel Michala Škurlu.

Poté trápil Zdeňka Holuba, který ovšem v posledním výjezdu upadl. „Dělal jsem debility,“ posypal si hlavu popelem. „Je tam díra, čtyři kola jsem ji trefoval. Vždycky mě postrčila jenom trošku, ale teď strčila moc.“

Mezitím přiběhl do depa připravit si druhý motocykl, jelikož ten původní donesl jeho otec Zdeněk spolu se svým někdejším chabařovickým kolegou Miroslavem Vondráčkem. Rozjížďka s číslem šest nabídla skvělý duel Michaely Krupičkové s Danielem Hádkem. Dívka v zeleném se nenechala odradit Mšeňákovým předjetím a statečně ho proháněla až do cíle.

Její pardubický kolega však už potřetí zůstal stát. „V jednom motoru zvoní, druhej‘ ani nenatočíme,“ říkal smutně. „Jsou tam starý díly. Od Pardubic, co jsme s Vencou vyhráli, jsem v práci na traktoru od šesti do rána až do večera.“

Zlatá pojistka Ondřeje Smetany
Pražanům nezbylo než se dát na cestu nápravy škod utrpěných po knock outu od Slaňáků. V rozjížďce s číslem sedm jim to nedalo zase tolik práce, jelikož Filipu Hájkovi ukázali výfuk hned po startu. A hned poté se nahrnuli na ochoz fandit Michaele Krupičkové, která zůstala na duel se Slaným úplně sama.

Roman Čejka odstartoval opět jako z partesu, ale Ondřej Smetana se přes Michaelu Krupičkovou nedokázal v první zatáčce dostat. Ve druhém oblouku však svou sokyni zaskočil zvnitřku a další slánské 5:1 bylo na světě. Pražany v deváté jízdě poškorpil pro změnu Daniel Hádek, když rošt opouštěl mezi Michalem Škurlou a Zdeňkem Holubem. Jeho útoku v první zatáčce stylem zleva ven ovšem podlehl.

Slaný nezaváhal ani v rozjížďce s číslem deset proti Filipu Hájkovi, aby základní část ukončil bez ztráty květinky. Pět bodů však hamonil i ve finálové části a v jedenácté jízdě si vyšlápl na Daniela Hádka. Ten dopadl naprosto stejně ob jednu jízdu později, kdy na startovním roštu potkal Zdeňka Holuba s Michalem Škurlou.

Jeho deset bodů překonaly Pardubice, když si René Vidner na dvanáctou jízdu vypůjčil druhý motocykl od Michaely Krupičkové a společně porazili Filipa Hájka. Na stupně však zamířili omylem jury, zatímco pravý stav věcí VV SPD sjednal až nazítří.

Rozjížďka s číslem čtrnáct se postarala o dokonalé vyvrcholení. Duel Slaného s Prahou měl rozhodnout nejen dnešní závod, ale i celý šampionát, přičemž Pražané museli doufat nejen ve vítězství 5:1, ale i následný úspěch v rozjezdu.

Zdeněk Holub se skutečně jal naplnit popsaný scénář. Ovšem z tlačenice první zatáčky vyjel jako druhý Roman Čejka, což by samo o sobě na titul stačilo. Avšak Ondřej Smetana se postaral o zlatou pojistku. By v úvodním výjezdu klesl za Michala Škurlu, ve druhém oblouku mu to vrátil i s úroky. A remíza už na triumf stačila více než dokonale.

Hlasy z depa
„Dneska jsem to nečekal,“ netajil se Roman Čejka. „Ale doufal jsem, že vyhrajeme a odvezeme si titul. A ono to dopadlo, zaplapánbůh. Bůh tady byl asi s náma (smích). Doma jsme si udělali jawku podle svýho. Už ve Slaným o tréninku byla super. A dnes jsem měl skvělý starty. Chci poděkovat malýmu Smetyšovi, že nám k tomu pomoh‘. A přitom mu bylo jedno, jestli bude mistr ve Slaném nebo v Praze.“

„Jedno mi to nebylo,“ oponoval Ondřej Smetana. „Ale když za někoho jedu, snažím se dělat maximum. Dneska se dařilo, Liberec je moje oblíbená dráha. Jsem rád. Ve finále byla tlačenice. Čejen vyvážel Holubína, Holubín mě a já Škurliče. Nebylo tam skoro žádný místo. Z výjezdu jsem čekal, že tam nikdo nebude, ale Škurlič se tam protáh‘ a byl přede mnou. Udělal jsem špičku, zrychlil do nájezdu. Fouk‘ jsem to tam a vyšlo to. Mám z toho radost.“

„Dobrý by to bylo, kdybych nespad‘,“ tvrdil Zdeněk Holub. „Dělal jsem debility. Je tam díra, čtyři kola jsem ji trefoval. Vždycky postrčila jen trošku, teď strčila moc. Škoda těch dvou bodů. Poslední jízda byla parádní, ale už moc nezachránila.“

„Bylo to na hovno,“ neskrýval Michal Škurla. „Škoda dvou jízd, ty stály pěkně za hovno, nedalo se ani odjet. Odstartoval jsem, ale vyvezli mě. To nebylo zrovna nejlepší. A ve finále mě vyvezli úplně nejvíc.“

„Super, dařilo se, bojovala jsem,“ radovala se Michaela Krupičková. „Škoda jízdy se Smetákem. Chtěla jsem ho vzít na venek jako Hada, ale dal to dovnitř. Spravovali jsme motorku, když jsem jela se Slaňákama, měnili jsme kolo, s tou malou rozetou z dlouhána to letělo jako bejk. A třetí místo je super.“

„Kdybych dělal víc bodů, bylo by aspoň to třetí místo,“ povzdechl si Daniel Hádek. „Ale sám to neodjedu. Tak co, aspoň jsem se svez‘. Trápili jsme se s motorkou, přehazovali jsme zápalko a karbec, dokud to nejelo.“

1. AK Slaný     28
Roman Čejka 3 3 3 3 2 2 16(1)
Ondřej Smetana, Praha 2 2 2 2 3 1 12(5)
 
2. Markéta Praha     24
Zdeněk Holub 3 F 2 2 3 3 13(2)
Michal Škurla 2 1 3 3 2 0 11(2)
 
3. Zlatá přilba Pardubice     12
René Vidner E E E – 2 2(1)
Michaela Krupičková 1 3 2 1 3 10
 
4. Grepl PDK Mšeno     10
Daniel Hádek 3 1 3 1 1 1 10
 
5. volný tým     7
Filip Hájek, Praha 2 2 1 1 1 7

Konečná tabulka:

  malé body velké body
1. Slaný 90 17
2. Praha 84 16
3. Pardubice 74 15
4. Mšeno 44 6
5. volný tým 41 6


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Dále oslabený český dlouhodrážní tým nemohl pomýšlet na vyšší příčky

Swingfield – 18. srpna
V letošním roce se dlouhým a travnatým oválům systematicky věnují tři čeští závodníci, z nichž byl samozřejmě poskládán národní tým pro dnešní finále ve Swingfieldu. Jenže Richard Wolff upadl krátce po startu rozjížďky s číslem sedm a kvůli poraněnému kolenu, jež si nechá zkontrolovat po návratu do Prahy, nemohl pokračovat. Za těchto okolností bylo sedmé místo prakticky nevyhnutelné. Poprvé triumfovali Holanďané, kterým na stupních vítězů dělali společnost Francouzi a Angličané, zatímco favorizovaní Němci byli čtvrtí.

1. Nizozemí 65 Jannick de Jong 21, Dirk Fabriek 14, Theo Pijper (FFM) 30, Mark Stiekema DNR
2. Francie 63 Stephane Tresarrieu 16, Mathieu Tresarrieu 16, Dimitri Berge 21, Theo di Palma 10
3. Velká Británie 49 Richard Hall 10, Andy Appleton 2, Glen Phillips 23, Paul Cooper 14
4. Německo 44 Stephan Katt 16, Richard Speiser 7, Jörg tebbe 13, Enrico Janoschka 8
5. Austrálie 36 Cameron Woodward 25, Hunter Andersson 4, Rodney McDonald 7
6. Finsko 28 Aarni Heikkilä 7, Markku Autio 16, Simo Pulli 5
7. Česká republika 23 Josef Franc 11, Richard Wolff 4, Karel Kadlec 8

Greg Hancock nechce patřit do starého železa

Daugavpils – 17. srpna
Dvojnásobný světový šampión Greg Hancock se po svém včerejším vítězství v lotyšské velké ceně svěřil, že tento triumfu může znamenat všechno. Američan svedl ve finálové jízdě fantastickou bitvu s Darcy Wardem a Tai Woffindenem, jenž vystřídal Emila Sajfutdinova na čele průběžné klasifikace. Po triumfech v letech 2006 a 2009 stanul v Daugavpilsu na nejvyšším stupínku již potřetí v pěti uspořádaných ročnících.

Třiačtyřicetiletý závodník získal první triumf od první velké ceny loňského ročníku v novozélandském Aucklandu. Letos se po trápení se zraněním z dubnové polské extraligy v Bydhošti, kde se srazil s Troyem Batchelorem, objevil na stupních vítězů vůbec poprvé.

„Tohle znamená všechno,“ komentoval Greg Hancock své vítězství a především štědrý příděl osmnácti bodů, díky nimž se vyšplhal z osmého na šesté místo průběžné klasifikace, přičemž od třetího Jaroslawa Hampela jej dělí pouhých sedm bodů.

„Je to tvrdý rok,“ pokračoval. „Měl jsem dobrý start na Novém Zélandě. Skončil jsem tam čtvrtý. Zkoušel jsem si udržet formu, avšak pád v Bydhošti mě pěkně srazil dolů. Je těžké vrátit se zpátky, ale pomalu se vracím na vítězné cesty. Cítím se nyní skvěle a nemám žádné problémy s ničím.“

Greg Hancock nepřestává osnovat plány na útok na medailové pozice. „Jsou před námi ještě tři důležitá kola, která mě mohou dostat do hry, jestliže všechno půjde podle plánu,“ přemítá. „Tohle byl jen začátek.“

V Daugavpilsu všechno vycházelo. „Miluji tvar té dráhy,“ vysvětluje, proč tady zvítězil již potřetí. „Přijel jsem sem s důvěrou, ale nikdy nevíte. Soutěž je těžká, ale už v pátek jsem byl o tréninku spokojený. Nerady říkám takové věci, ale šel jsem spát se skvělými myšlenkami a myslím, že se splnily skvěle.“

O tom mohl pádný důkaz podat Darcy Ward, jemuž ještě čtrnáct bodů zbývá na dostižení svého zraněného krajana Chrise Holdera na osmé pozici průběžné klasifikace. „Je to finále, to je, o co tu běžní, ale nemohl jsem starého mistra Grega dostihnout,“ svěřoval se.

Bojovat musí rovněž Tai Woffinden, i když se Emil Sajfutdinov nedostal ani do semifinále, a on ho o tři body přestihl na hrotu tabulky. „Ještě je před námi pár závodů,“ držel se v prognózách při zdi. „A na ploché dráze se může stát úplně všechno. Budu prostě bojovat až do konce. Ještě nic neskončilo, Emil se vrátí!“

1. Greg Hancock, USA 18
2. Darcy Ward, AUS 13
3. Tai Woffinden, GB 15
4. Nicki Pedersen, DK 11
5. Niels-Kristian Iversen, DK 13
6. Jaroslaw Hampel, PL 11
7. Andrzej Lebeděvs, LAT 9
8. Matej Žagar, SLO 9
9. Martin Vaculík, SK 7
10. Emil Sajfutdinov, RUS 7
11. Andreas Jonsson, S 7
12. Leon Madsen, DK 6
13. Tomasz Gollob, PL 5
14. Fredrik Lindgren, S 4
15. Krzyzstof Kasprzak, PL 2
16. Antonio Lindbäck, S 1
17. Vjačeslav Giruckis, LAT (res) 0
res Maksim Bogdanovs, LAT DNR

Průběžné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 117, 2. Emil Sajfutdinov 114, 3. Jaroslaw Hampel 96, 4. Nicki Pedersen 94, 5. Niels-Kristian Iversen 90, 6. Greg Hancock 89, 7. Matej Žagar 84, 8. Chris Holder 82, 9. Tomasz Gollob 73, 10. Darcy Ward 68, 11. Fredrik Lindgren 65, 12. Krzysztof Kasprzak 62, 13. Martin Vaculík 51, 14. Andreas Jonsson 46, 15. Antonio Lindbäck 35, 16. Leon Madsen 13, 17. Aleš Dryml 11, 18. Andrzej Lebeděvs 9, 19. Chris Harris 7, 20. Krzysztof Buczkowski 6, 21. Linus Sundström 6, 22. Bartosz Zmarzlik 6, 23. Michael Jepsen Jensen 6, 24. Josef Franc 2, 25. Peter Kildemand 2, 26. Kenni Larsen 2, 27. Nicolas Covatti 2, 28. Jason Bunyan 1, 29. Craig Cook 1, 30. Josh Auty 1.

Foto: oficiální tiskový servis IMGworldwide