Archiv pro měsíc: Srpen 2013

MČR Juniorských družstev

Ondřej Smetana rozjasnil slánské tváře

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 18. srpna
Z boje třech dvanáctibodových týmů vypadly jako první z boje o zlato v juniorských družstvech Pardubice, když východočeský klub uvolnil Václava Milíka pro polský Rybnik. Milan Mach řešil absenci zraněného Eduarda Krčmáře a nemocného Michala Průchy zapůjčením Ondřeje Smetany. A dobře udělal! Pražan v Pavlovicích kalil vodu již před dvěma týdny při přeboru a rovněž dnes skvěle zapadl do soukolí s Romanem Čejkou. Navzdory pouze osmi přítomným závodníkům byly k vidění skvělé jízdy, přičemž prim hrály pražsko – slánské souboje. První z nich v rozjížďce s číslem devět rozhodl pád Zdeňka Holuba pár metrů před cílem. Slánský triumf 4:2 se okamžitě zvýšil na 5:1. Ani jeden z pretendentů mistrovského trůnu už nezaváhal, takže závěrečná čtrnáctá jízda zvýšila svou hodnotu duelem o titul. By Zdeněk Holub triumfoval, Ondřej Smetana rychle vyřešil Michala Škurlu a zařadil se za záda druhého Romana Čejky. Remíza dostatečně stačila na titul, který se do Slaného vrátil po devíti letech.

Slánské KO Praze
První jízda nabídla vskutku tristní pohled. U startu stanuli pouze Daniel Hádek a Filip Hájek. Kdyby nějaký divák dorazil pozdě, až by se lekl, že zmeškal začátek závodu a dorazil až na rozjezd. Přitom Daniel Hádek svým triumfem rozhodující podnik o mistra republiky začínal.

Vzápětí došla řada na pretendenty mistrovského titulu. Zdeněk Holub a Michal Škurla využili absence Václava Milíka a dali pádně najevo Michaele Krupičkové a René Vidnerovi, že dnes budou až za nimi. To samé v rozjížďce s číslem tři vysvětlili Roman Čejka s Ondřejem Smetanou hostujícím ve slánských barvách mšenskému Danielu Hádkovi, který navíc lehce zaspal při vylétnutí pásky.

Ve čtvrté jízdě inkasovala Michaela Krupičková tři body pro Pardubice, zatímco René Vidner již podruhé neviděl cíl. Konečně tu byla rozjížďka s číslem pět, v níž se utkaly oba silné kompletní páry. Roman Čejka vyrazil kupředu jako raketa, protože tady nešlo o nic menšího než titul!

Oba Pražany měl za sebou, avšak oni to neměli nikterak jednoduché s Ondřejem Smetanou, který se dokonale ztotožnil s úlohou slánského závodníka. Na protilehlé rovince držel vnitřní stopu, aby ve druhé zatáčce podjel Michala Škurlu.

Poté trápil Zdeňka Holuba, který ovšem v posledním výjezdu upadl. „Dělal jsem debility,“ posypal si hlavu popelem. „Je tam díra, čtyři kola jsem ji trefoval. Vždycky mě postrčila jenom trošku, ale teď strčila moc.“

Mezitím přiběhl do depa připravit si druhý motocykl, jelikož ten původní donesl jeho otec Zdeněk spolu se svým někdejším chabařovickým kolegou Miroslavem Vondráčkem. Rozjížďka s číslem šest nabídla skvělý duel Michaely Krupičkové s Danielem Hádkem. Dívka v zeleném se nenechala odradit Mšeňákovým předjetím a statečně ho proháněla až do cíle.

Její pardubický kolega však už potřetí zůstal stát. „V jednom motoru zvoní, druhej‘ ani nenatočíme,“ říkal smutně. „Jsou tam starý díly. Od Pardubic, co jsme s Vencou vyhráli, jsem v práci na traktoru od šesti do rána až do večera.“

Zlatá pojistka Ondřeje Smetany
Pražanům nezbylo než se dát na cestu nápravy škod utrpěných po knock outu od Slaňáků. V rozjížďce s číslem sedm jim to nedalo zase tolik práce, jelikož Filipu Hájkovi ukázali výfuk hned po startu. A hned poté se nahrnuli na ochoz fandit Michaele Krupičkové, která zůstala na duel se Slaným úplně sama.

Roman Čejka odstartoval opět jako z partesu, ale Ondřej Smetana se přes Michaelu Krupičkovou nedokázal v první zatáčce dostat. Ve druhém oblouku však svou sokyni zaskočil zvnitřku a další slánské 5:1 bylo na světě. Pražany v deváté jízdě poškorpil pro změnu Daniel Hádek, když rošt opouštěl mezi Michalem Škurlou a Zdeňkem Holubem. Jeho útoku v první zatáčce stylem zleva ven ovšem podlehl.

Slaný nezaváhal ani v rozjížďce s číslem deset proti Filipu Hájkovi, aby základní část ukončil bez ztráty květinky. Pět bodů však hamonil i ve finálové části a v jedenácté jízdě si vyšlápl na Daniela Hádka. Ten dopadl naprosto stejně ob jednu jízdu později, kdy na startovním roštu potkal Zdeňka Holuba s Michalem Škurlou.

Jeho deset bodů překonaly Pardubice, když si René Vidner na dvanáctou jízdu vypůjčil druhý motocykl od Michaely Krupičkové a společně porazili Filipa Hájka. Na stupně však zamířili omylem jury, zatímco pravý stav věcí VV SPD sjednal až nazítří.

Rozjížďka s číslem čtrnáct se postarala o dokonalé vyvrcholení. Duel Slaného s Prahou měl rozhodnout nejen dnešní závod, ale i celý šampionát, přičemž Pražané museli doufat nejen ve vítězství 5:1, ale i následný úspěch v rozjezdu.

Zdeněk Holub se skutečně jal naplnit popsaný scénář. Ovšem z tlačenice první zatáčky vyjel jako druhý Roman Čejka, což by samo o sobě na titul stačilo. Avšak Ondřej Smetana se postaral o zlatou pojistku. By v úvodním výjezdu klesl za Michala Škurlu, ve druhém oblouku mu to vrátil i s úroky. A remíza už na triumf stačila více než dokonale.

Hlasy z depa
„Dneska jsem to nečekal,“ netajil se Roman Čejka. „Ale doufal jsem, že vyhrajeme a odvezeme si titul. A ono to dopadlo, zaplapánbůh. Bůh tady byl asi s náma (smích). Doma jsme si udělali jawku podle svýho. Už ve Slaným o tréninku byla super. A dnes jsem měl skvělý starty. Chci poděkovat malýmu Smetyšovi, že nám k tomu pomoh‘. A přitom mu bylo jedno, jestli bude mistr ve Slaném nebo v Praze.“

„Jedno mi to nebylo,“ oponoval Ondřej Smetana. „Ale když za někoho jedu, snažím se dělat maximum. Dneska se dařilo, Liberec je moje oblíbená dráha. Jsem rád. Ve finále byla tlačenice. Čejen vyvážel Holubína, Holubín mě a já Škurliče. Nebylo tam skoro žádný místo. Z výjezdu jsem čekal, že tam nikdo nebude, ale Škurlič se tam protáh‘ a byl přede mnou. Udělal jsem špičku, zrychlil do nájezdu. Fouk‘ jsem to tam a vyšlo to. Mám z toho radost.“

„Dobrý by to bylo, kdybych nespad‘,“ tvrdil Zdeněk Holub. „Dělal jsem debility. Je tam díra, čtyři kola jsem ji trefoval. Vždycky postrčila jen trošku, teď strčila moc. Škoda těch dvou bodů. Poslední jízda byla parádní, ale už moc nezachránila.“

„Bylo to na hovno,“ neskrýval Michal Škurla. „Škoda dvou jízd, ty stály pěkně za hovno, nedalo se ani odjet. Odstartoval jsem, ale vyvezli mě. To nebylo zrovna nejlepší. A ve finále mě vyvezli úplně nejvíc.“

„Super, dařilo se, bojovala jsem,“ radovala se Michaela Krupičková. „Škoda jízdy se Smetákem. Chtěla jsem ho vzít na venek jako Hada, ale dal to dovnitř. Spravovali jsme motorku, když jsem jela se Slaňákama, měnili jsme kolo, s tou malou rozetou z dlouhána to letělo jako bejk. A třetí místo je super.“

„Kdybych dělal víc bodů, bylo by aspoň to třetí místo,“ povzdechl si Daniel Hádek. „Ale sám to neodjedu. Tak co, aspoň jsem se svez‘. Trápili jsme se s motorkou, přehazovali jsme zápalko a karbec, dokud to nejelo.“

1. AK Slaný     28
Roman Čejka 3 3 3 3 2 2 16(1)
Ondřej Smetana, Praha 2 2 2 2 3 1 12(5)
 
2. Markéta Praha     24
Zdeněk Holub 3 F 2 2 3 3 13(2)
Michal Škurla 2 1 3 3 2 0 11(2)
 
3. Zlatá přilba Pardubice     12
René Vidner E E E – 2 2(1)
Michaela Krupičková 1 3 2 1 3 10
 
4. Grepl PDK Mšeno     10
Daniel Hádek 3 1 3 1 1 1 10
 
5. volný tým     7
Filip Hájek, Praha 2 2 1 1 1 7

Konečná tabulka:

  malé body velké body
1. Slaný 90 17
2. Praha 84 16
3. Pardubice 74 15
4. Mšeno 44 6
5. volný tým 41 6


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

MS Na dlouhé dráze

Dále oslabený český dlouhodrážní tým nemohl pomýšlet na vyšší příčky

Swingfield – 18. srpna
V letošním roce se dlouhým a travnatým oválům systematicky věnují tři čeští závodníci, z nichž byl samozřejmě poskládán národní tým pro dnešní finále ve Swingfieldu. Jenže Richard Wolff upadl krátce po startu rozjížďky s číslem sedm a kvůli poraněnému kolenu, jež si nechá zkontrolovat po návratu do Prahy, nemohl pokračovat. Za těchto okolností bylo sedmé místo prakticky nevyhnutelné. Poprvé triumfovali Holanďané, kterým na stupních vítězů dělali společnost Francouzi a Angličané, zatímco favorizovaní Němci byli čtvrtí.

1. Nizozemí 65 Jannick de Jong 21, Dirk Fabriek 14, Theo Pijper (FFM) 30, Mark Stiekema DNR
2. Francie 63 Stephane Tresarrieu 16, Mathieu Tresarrieu 16, Dimitri Berge 21, Theo di Palma 10
3. Velká Británie 49 Richard Hall 10, Andy Appleton 2, Glen Phillips 23, Paul Cooper 14
4. Německo 44 Stephan Katt 16, Richard Speiser 7, Jörg tebbe 13, Enrico Janoschka 8
5. Austrálie 36 Cameron Woodward 25, Hunter Andersson 4, Rodney McDonald 7
6. Finsko 28 Aarni Heikkilä 7, Markku Autio 16, Simo Pulli 5
7. Česká republika 23 Josef Franc 11, Richard Wolff 4, Karel Kadlec 8
Grand Prix

Greg Hancock nechce patřit do starého železa

Daugavpils – 17. srpna
Dvojnásobný světový šampión Greg Hancock se po svém včerejším vítězství v lotyšské velké ceně svěřil, že tento triumfu může znamenat všechno. Američan svedl ve finálové jízdě fantastickou bitvu s Darcy Wardem a Tai Woffindenem, jenž vystřídal Emila Sajfutdinova na čele průběžné klasifikace. Po triumfech v letech 2006 a 2009 stanul v Daugavpilsu na nejvyšším stupínku již potřetí v pěti uspořádaných ročnících.

Třiačtyřicetiletý závodník získal první triumf od první velké ceny loňského ročníku v novozélandském Aucklandu. Letos se po trápení se zraněním z dubnové polské extraligy v Bydhošti, kde se srazil s Troyem Batchelorem, objevil na stupních vítězů vůbec poprvé.

„Tohle znamená všechno,“ komentoval Greg Hancock své vítězství a především štědrý příděl osmnácti bodů, díky nimž se vyšplhal z osmého na šesté místo průběžné klasifikace, přičemž od třetího Jaroslawa Hampela jej dělí pouhých sedm bodů.

„Je to tvrdý rok,“ pokračoval. „Měl jsem dobrý start na Novém Zélandě. Skončil jsem tam čtvrtý. Zkoušel jsem si udržet formu, avšak pád v Bydhošti mě pěkně srazil dolů. Je těžké vrátit se zpátky, ale pomalu se vracím na vítězné cesty. Cítím se nyní skvěle a nemám žádné problémy s ničím.“

Greg Hancock nepřestává osnovat plány na útok na medailové pozice. „Jsou před námi ještě tři důležitá kola, která mě mohou dostat do hry, jestliže všechno půjde podle plánu,“ přemítá. „Tohle byl jen začátek.“

V Daugavpilsu všechno vycházelo. „Miluji tvar té dráhy,“ vysvětluje, proč tady zvítězil již potřetí. „Přijel jsem sem s důvěrou, ale nikdy nevíte. Soutěž je těžká, ale už v pátek jsem byl o tréninku spokojený. Nerady říkám takové věci, ale šel jsem spát se skvělými myšlenkami a myslím, že se splnily skvěle.“

O tom mohl pádný důkaz podat Darcy Ward, jemuž ještě čtrnáct bodů zbývá na dostižení svého zraněného krajana Chrise Holdera na osmé pozici průběžné klasifikace. „Je to finále, to je, o co tu běžní, ale nemohl jsem starého mistra Grega dostihnout,“ svěřoval se.

Bojovat musí rovněž Tai Woffinden, i když se Emil Sajfutdinov nedostal ani do semifinále, a on ho o tři body přestihl na hrotu tabulky. „Ještě je před námi pár závodů,“ držel se v prognózách při zdi. „A na ploché dráze se může stát úplně všechno. Budu prostě bojovat až do konce. Ještě nic neskončilo, Emil se vrátí!“

1. Greg Hancock, USA 18
2. Darcy Ward, AUS 13
3. Tai Woffinden, GB 15
4. Nicki Pedersen, DK 11
5. Niels-Kristian Iversen, DK 13
6. Jaroslaw Hampel, PL 11
7. Andrzej Lebeděvs, LAT 9
8. Matej Žagar, SLO 9
9. Martin Vaculík, SK 7
10. Emil Sajfutdinov, RUS 7
11. Andreas Jonsson, S 7
12. Leon Madsen, DK 6
13. Tomasz Gollob, PL 5
14. Fredrik Lindgren, S 4
15. Krzyzstof Kasprzak, PL 2
16. Antonio Lindbäck, S 1
17. Vjačeslav Giruckis, LAT (res) 0
res Maksim Bogdanovs, LAT DNR

Průběžné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 117, 2. Emil Sajfutdinov 114, 3. Jaroslaw Hampel 96, 4. Nicki Pedersen 94, 5. Niels-Kristian Iversen 90, 6. Greg Hancock 89, 7. Matej Žagar 84, 8. Chris Holder 82, 9. Tomasz Gollob 73, 10. Darcy Ward 68, 11. Fredrik Lindgren 65, 12. Krzysztof Kasprzak 62, 13. Martin Vaculík 51, 14. Andreas Jonsson 46, 15. Antonio Lindbäck 35, 16. Leon Madsen 13, 17. Aleš Dryml 11, 18. Andrzej Lebeděvs 9, 19. Chris Harris 7, 20. Krzysztof Buczkowski 6, 21. Linus Sundström 6, 22. Bartosz Zmarzlik 6, 23. Michael Jepsen Jensen 6, 24. Josef Franc 2, 25. Peter Kildemand 2, 26. Kenni Larsen 2, 27. Nicolas Covatti 2, 28. Jason Bunyan 1, 29. Craig Cook 1, 30. Josh Auty 1.

Foto: oficiální tiskový servis IMGworldwide

MČR 1. liga

Lubomír Vozár dotáhl svůj strategický plán do vítězného konce

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 17. srpna
Ještě v půlce dnešního předposledního prvoligového klání ve Svitavách by si na pardubický tým jen málokdo vsadil více než zlámanou grešli. Pády se nevyhnuly Michaele Krupičkové, Tomáši Jůzovi a Jaroslavu Petrákovi, by v jeho případě byla na vině uvolněná matice osy zadního kola. Jenže Lubomír Vozár měl veškerý svůj strategický potenciál po svých kapsách svou ofenzívu začal nasazením Tomáše Suchánka coby taktické rezervy, kterého ovšem Filip Šitera porazil. Nicméně v závěrečných šesti rozjížďkách ztratil domácí tým jediný bod, o nějž Jaroslava Petráka připravil Filip Šitera. Remíza, kterou ve finálové jízdě zajistil Václav Milík, Pardubičanům stačila nejen na vítězství v dnešním klání, ale i celé letošní soutěži. Mšeno druhou příčkou posílilo své vyhlídky na celkové stříbro, zatímco Jaroslav Gavenda se na vlastní kůži přesvědčil, že tři závodníci jsou méně než dva. Pokud nebodují excelentními dávkami, omezují možnost užití strategických prostředků. Loňský šampión nakonec skončil o dva body před pražskou Markétou, jenž dnes přece jenom působila poněkud rozklíženým dojmem.

Pardubice gordický uzel zavazují…
Jedině pardubické vítězství v dnešním závodě jim mohlo s definitivní platností pojistit přebornický. Všechno ostatní by tuto otázku odsunulo až na vyvrcholení na pražské Markétě, přičemž poslední místo domácích by šampionát zauzlovalo pořádně gordickým uzlem. Právě toto řešení se po polovině základní části zdálo nejpravděpodobnější.

Jako první šla bílého koníka na své vestě provětrat Michaela Krupičková. Jenže její wheelie po startu rozjížďky s číslem jedna skončilo ukázkovou svící, kterou dívka v zeleném naštěstí přestála bez vážnější úhony. Repete se muselo obejít bez ní a změnilo se v demonstraci síly Jana Holuba, který dokázal udržet pod kontrolou Romana Čejku.

V rozjížďce s číslem dvě hravě triumfoval Michal Škurla. Martin Gavenda zůstal po startu hodně vzadu. „Ten venek byl suchý a stál úplně za hovno,“ láteřil v depu na kvalitu svého místa na startovním roštu. V prvním oblouku objel Jaroslava Petráka, avšak Daniel Hádek se už ukázal nad jeho síly.

Mšeno se uvelebilo na pozici leadera průběžné klasifikace, v čemž mu v rozjížďce s číslem tři pomohl Filip Šitera triumfující stylem start – cíl. V první zatáčce druhého kola v Lubomíru Vozárovi zatrnulo, když se k zemi poroučel Tomáš Jůza. Avšak Pardubičané přece jen dosáhli na první body. Tomáš Jůza bleskem vstal a znovu se posadil do sedla, aby ve druhé zatáčce třetího okruhu stačil ještě podjet Filipa Hájka, za něhož se dostal díky svému předcházejícímu extempore.

Největší trumfy pardubického kouče však ještě neležely na stole. Tím prvním byl Tomáš Suchánek připravující se poprvé na start v rozjížďce s číslem čtyři za poměrně hektické atmosféra. Nejprve se Ondřej Smetana vracel pro druhý motocykl. „Nejelo to,“ vysvětlil. Sotva se objevil opět na dráze, zmizel v depu Martin Málek, který už ovšem musel k roštu pádit rovnou přes trávník, aby neprošvihnul dvouminutový limit.

Tomáš Suchánek nakonec po skvělém startu neopustil vedení ani na okamžik. Ondřej Smetana v první zatáčce objel Martina Málka, který mohl nakonec být rád za poslední bod, protože se s prázdnou pneumatikou doslova proploužil cílem.

Dalším esem v rukávu Lubomíra Vozára byl náhradník Václav Milík, jehož první chvíle přišla v rozjížďce s číslem pět. Jenže po vylétnutí pásky se do čela dostal Martin Gavenda a pardubického juniora v první zatáčce vyhnal i Daniel Hádek. Ještě během úvodního okruhu byl před ním, avšak Martin Gavenda si vítězství nenechal vzít.

Vzápětí došlo i na pražského náhradníka a Zdeněk Holub dokázal jezdit první od startu až do cíle. Martin Málek před sebe nepustil Jana Holuba, zatímco Jaroslav Petrák v předposlední zatáčce upadl díky kuriózní příčině. „Strh‘ se závit na ose zadního kola,“ nevěřícně kroutil hlavou. „Vytrhla se matka a to je pak hned. To jsou pády na prd!“

V rozjížďce s číslem sedm se s povrchem svitavské dráhy již podruhé seznámil Tomáš Jůza, jenže ve druhé zatáčce kolidoval s Michalem Kleinem. Sotva se pardubický závodník vrátil do boxu v sanitce, bylo Lubomíru Vozárovi jasné, že má o improvizační starost navíc. Repete ovládl Roman Čejka, ale kvůli defektu zadního kola mu triumf nakonec sebral Michal Škurla.

V osmé jízdě vyrazil Zdeněk Holub obhájit své předchozí vítězství. Tomáše Suchánka útočícího spodem první zatáčky uhlídal, avšak Filipa Šiteru na venku už ne. Tvrdý boj mezi celou trojicí zuřil až do cíle, ale k žádným změnám už nedošlo.

…ale také roztínají
Po osmi rozjížďkách se na čele průběžné klasifikace usadila Praha s jedním bodem náskoku na Mšeno, třemi na Březolupy/Žarnovicu a celými šesti na Pardubice. Domácí kouč se chopil šance, kterou mu nabídla jeho ztráta a do deváté jízdy vyslal Tomáše Suchánka coby taktickou rezervu.

Jenže nakonec se smálo Mšeno, protože Filip Šitera se ukázal nejen jako rychlý startér, ale především tvrďák v první zatáčce. Tomáš Suchánek se v ní dostal jen před Martina Málka, zatímco Michal Škurla nestačil zírat. „Ty mě vyhnali!“ kroutil v depu hlavou. Desátou jízdu vyhrál Martin Gavenda, když se v úvodním výjezdu přehnal okolo Zdeňka Holuba. Jaroslav Petrák inkasoval svůj první bod na úkor Michala Kleina.

V průběžné klasifikaci měly Praha a Mšeno po šestnácti bodech, koalice patnáct a Pardubice jedenáct. Vtom Lubomír Vozár spustil kanonádu! Jan Holub sice předvedl exkluzivní startovní manévr do rozjížďky s číslem jedenáct, ale Václav Milík se ve druhém okruhu ukázal na konci protilehlé roviny jako rychlejší.

Jaroslav Gavenda musel tuto jízdu vynechat, ale už vzápětí mu Roman Čejka dovezl dva body, když nestačil pouze na Tomáše Suchánka. Třetí série končila stále mšenským vedením, když všichni ostatní tři celky měly o dva body méně.

Třináctou jízdu nepřežil motor Ondřeje Smetany. Filip Šitera prodloužil svou vítěznou sérii o čtvrtý zářez, zatímco druhé místo Jaroslava Petráka přineslo Pardubicím skok před spojený březolupsko-žarnovický celek. S tím se však domácí nechtěli spokojit.

Václav Milík ovládl rozjížďku s číslem třináct, v níž odvedl Martina Gavendu již s letem pásky. Třetí místo Michala Kleina před Filipem Hájkem ponechalo Mšeno na čele, leč i v tomto směru mělo být všeho do času. Václav Milík totiž zamířil na ovál ještě jednou. Po repete fantastického startu před sebe nepustil ani Martina Málka, ani Zdeňka Holuba.

Daniel Hádek nebodoval, avšak Mšeno stále zůstávalo druhé. Nic na tom nezměnila ani rozjížďka s číslem šestnáct. Jaroslav Gavenda do ní neměl koho postavit. Tomáš Suchánek pospíšil pro další triumf. Pražanům nepomohlo na pódium ani druhé místo Michala Škurly před Janem Holubem, který se ve společnosti Filipa Šitery mohl chystat na finálovou jízdu.

V ní by mšenské duo na zvrat potřebovalo triumfovat v poměru 5:1. Proti takovému scénáři se postavil Václav Milík. Když už se jeho celek během poslední série dokázal povznést z posledního místa do čela, rozhodl se nepustit titul už ze svých rukou. Zvítězil ve stylu start – cíl, zatímco vrcholem snahy mšenského tandemu se stalo překonání Tomáše Suchánka v prvním oblouku. Bitva o vítězství v lize skončila, avšak druhá příčka zůstává stále ve hře.

Hlasy z depa
„Super, dobrý závody,“ pochvaloval si Václav Milík. „Partyzán je dobrej‘ mechanik, nic se neposralo. Závod vidím dobře, akorát v první jízdě jsem neodjel. Stoup‘ jsem si do měkkýho, ale aspoň jsem si zazávodil. Ke konci jsem měl už dobrý starty, až na ten s Holubínem. Ale jsme mistři, takže jsem přijel vhod.“

„Dneska dobrý, ale pár startů jsem zkurvil,“ připouštěl Tomáš Suchánek. „Moc plynu a na vodě jsem to promydlil. Tu jízdu s Martinem Málkem a Filipem jsem si pěkně zajezdil. Hlavně už je konečně rozhodnutý, že jsme mistři!“

„Joo, dobrý,“ odpověděl Filip Šitera na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Akorát ta poslední jízda, kterou jsem chtěl vyhrát. Odstartoval ale Venca. Zkoušel jsem to, snažil se, ale o nic už nešlo. Vyhrát jsme nemohli a já se nechtěl zrakvit. Druhý místo je dobrý, škoda, že Honza Jaroš a Simoák nejezdili v první lize víc. Snad se začne dařit i na extralize, uvidíme. Spokojenej‘ jsem, škoda jenom tý poslední jízdy, ale kdyby mi před závodem někdo řek‘, že budu mít čtrnáct bodů, bral bych to.“

„Nic moc,“ rozhodil rukama Jan Holub. „Druhej‘ flek. Chtěli jsme vyhrát. Pár jízdě se nedařilo. Titul maj‘ Pardubice, ale my druhý místo udržíme!“

„Kurňa, myslel jsem, že to bude lepší,“ nemohl se Martin Gavenda smířit se svými sedmi body. „Posral jsem první jízdu. Ten venek byl suchý a dnes stál úplně za hovno. Ty dva body nám potom chyběly na finále.“

„Špatné, nelíbilo se mi to,“ měl Martin Málek daleko ke spokojenosti. „Nemohl jsem dopasovat nastavení. Po třech letech jsem opět seděl na Jawě, ale neměl jsem čas to vyzkoušet. Až tu poslední jízdu se mi líbilo, že to docela jede. Přišel jsem na spoustu věcí a doufám, že takové výpadky se u mě dlouho neobjeví. Co rozjížďka, to jiné nastavení. Bylo to hlavně o startech.“

„Nic moc,“ krčil rameny Zdeněk Holub. „Nešlo mi to podle představ. Manažerem to naše čtvrté místo není. Dráha byla dobrá, akorát mně to moc nesedlo.“

„Dneska dobrý, u mě dobrý,“ upřesňoval Michal Škurla. „Až na tu nulu, tam mě vyhnali. Nebyl moc dobrej‘ start.“

„První jízda dobrá,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Pak jsem dvakrát neodstartoval a poslední jízdu zadřel. Takže špatný. Snad to zejtra v Liberci bude lepší…“

1. Zlatá přilba Pardubice     31
Tomáš Suchánek 3 1 2 3 3 0 12
Tomáš Jůza 2 F/R – –   2
Jaroslav Petrák 0 F 1 2   3
Michaela Krupičková X – – –   0
Václav Milík 2 3 3 3 3 3 14
 
2. Grepl PDK Mšeno     27
Jan Holub 3 1 2 1 1 8(1)
Daniel Hádek 2 1 1 0   4
Michal Klein 0 X 0 1   1
st.č.8-neobsazeno      
Filip Šitera 3 3 3 3 2 14
 
3. AK Březolupy/SC Žarnovica     22
st.č.9-neobsazeno      
Martin Málek 1 2 1 2   6
st.č.11-neobsazeno      
Roman Čejka 2 2 2 1   7
Martin Gavenda 1 3 3 2   9
 
4. AK Markéta Praha     20
Michal Škurla 3 3 0 2   8
st.č.14-neobsazeno      
Filip Hájek 1 – 0 0   1
Ondřej Smetana 2 0 1 E   3
Zdeněk Holub 3 2 2 1   8

Aktuální prvoligová tabulka:

  bilance malé body velké body
1. Pardubice 4-1-2-0 216 23
2. Mšeno 1-4-1-1 169 19
3. Březolupy/Žarnovica 2-1-2-2 171 17
4. Praha 0-1-2-4 155 11

Foto: Wojta Zavřel, Eva Palánová a Martin Synek

Historie

Před 30 lety: Jiří Štancl létal k lázeňské obloze jako vicemistr světa

Mariánské Lázně – 18. září 1983
Když se Jiří Štancl se zkraje roku 1983 chystal na svou sedmnáctou aktivní sezónu, mohl se chlubit famózním devátým místem ve finále mistrovství světa jednotlivců v kalifornském Los Angeles v srpnu předchozího roku. Nový nástěnný kalendář na zdi přinesl pro pražského borce nové výzvy. Předně se světové finále jednotlivců konalo v německém Nordenu, kde se plným právem cítil hodně silný v kramflecích. Ale navíc se po čtyřech letech do Mariánských Lázní vrátilo světové dlouhodrážní finále a náš nejúspěšnější plochodrážník všech dob ve svých třiatřiceti letech začal dávat této disciplíně přednost. Nakonec si nesplnil letitý sen o titulu mistra světa, ale ze západočeských lázní se vracel se stříbrnou medailí. Závodnické osudy Jiřího Štancla přináší jeho autobiografie, jež se poprvé na prodejní pulty dostane příští víkend při jubilejním padesátém ročníku ZP SNP v Žarnovici a již se dá objednat v internetovém obchodě vydavatelství Oftis. Nicméně jeho medaili z před třiceti let rozhodně nezaškodí připomenout ani na stránkách magazínu speedwayA-Z. A to tím spíše, získali-li kromě něho cenné kovy z mistrovství světa na dlouhé dráze pouze Aleš Dryml starší a Josef Franc.


Na dlouhé dráze je cesta mezi elitu mnohem delší
Jiří Štancl se na dlouhé ovály dostal již na počátku své kariéry. V osmašedesátém se jeho starší kolegové z pražské Rudé hvězdy Antonín Šváb, Luboš Tomíček, František Ledecký a Jaroslav Machač pustili naplno do závodění v SRN a rozvadovská hraniční závora pouštěla do svobodnějšího světa také jeho.

Reprezentace na něho zavolala už roku 1969, kdy se ovšem z kvalifikačního kola v jihoslovanské Gornej Radgony vracel s třemi body a šestnáctým místem. „Dlouhou dráhu jsem se pořád ještě učil,“ vypráví Jiří Štancl dnes. „Motorka je delší, zadní kolo odpružené a stroj má dvoustupňovou převodovku. Zkoušel jsem, kde by se dalo předjíždět, snažil jsem se jezdit po celé dráze a hledat rychlou stopu. I na dlouhé, kde to jde mnohem rychleji než na klasické, jsem se snažil, aby zadní kolo mělo záběr. Dlouhá dráha je totiž hodně specifická. Člověk musí ovládat motorku. To na krátké samozřejmě taky, jenže třeba v Mariánských Lázních máš v nájezdu rychlost 180 km/h.“

Zkušenosti hrály svou roli. Zatímco do světového finále jednotlivců se Jiří Štancl dostal už v páté sezóně své kariéry roku 1971, na dlouhé dráze mu to trvalo o tři roky déle. Jedenáctá příčka v Scheesselu ani nenadchla, avšak ani nezklamala. Nikdo ovšem nemohl tušit, že Jiří Štancl nebude mezi osmnácti nejlepšími dlouhodrážními borci světa chybět ani jednou až do roku 1985. A že ho o prodloužení série připraví až byrokratický zásah Svazarmu.

Umístění ve spodní polovině výsledkové listiny měl Jiří Štancl velice rychle vylepšit. V září 1976 dostal do rukou jednu z nových čtyřventilových strojů Jawa, v jehož sedle skončil čtvrtý. O rok později v dánském Aalborgu měl medaili na dohled. Sotva si pro finálovou rozjížďku vybral startovní pozici číslo šest, odebral se do svého depa. Jenže vzápětí dorazil steward FIM, že si měl postavení na startu vybírat až po Hansi Sieglovi, který při stejném počtu bodů ovšem v semifinále skončil až za ním.

Jiřího Štancla vyhnal na dvojku. Zatímco Hans Siegl z šestky triumfoval a vyrazil na pódium pro stříbrnou medaili, československý závodník skončil čtvrtý. Prazvláštní počínání funkcionáře FIM ho přitom v sedmasedmdesátém poškodilo rovněž ve finále světových dvojic v Belle Vue, kde s Janem Vernerem měli nakročeno na pódium, o něž přišli především neregulérním startem Němců ve vzájemné jízdě. Do třetice se série funkcionářských přehmatů uzavřela při finále mistrovství světa na dlouhé dráze v Mariánských Lázních v září 1979.


Jiří Štancl skončil čtvrtý, avšak vicemistr Anders Michanek použil nepředpisový tlumič výfuku a karburátor s větším průměrem, než předepisovaly tehdejší reglementy. Steward FIM byl Švéd, takže zjevně nechtěl svému krajanovi ublížit. Nechal sice zabavit jak výfuk, tak karburátor jako doličné předměty, ale rozhodnutí nechal na delegátech prosincového kongresu mezinárodní motocyklové federace v Montreux.

„Vím od lidí z komise CCP, že než se to mělo projednávat, soudruh Jan Křivka protest sáhnul, aby si Československo nedělalo špatné jméno,“ slyšíme hořkost v hlase Jiřího Štancla ještě dnes po více než třiceti letech. „Důkazy se ututlaly a já přišel o bronzovou medaili. Nebylo to férové, mrzelo mě to. A přesně stejná věc se přihodila Jardovi Faltovi, když ho podobné jednání soudruha Křivky v roce 1974 připravilo o titul mistra světa v motokrosu.“

Roku 1980 připravil Jiřího Štancla o lepší umístění v mistrovství světa na dlouhé dráze defekt. V dalším období stavěl náš nejúspěšnější závodník všech dob dům a dle svých slov si mnohdy po celotýdenní dřině jel o víkendu na závody odpočinout. Přesto však nevypadl ze světové elity, o čemž svědčí zmiňované deváté místo z Los Angeles. Přitom na dlouhé ho o lepší umístění s největší pravděpodobností připravila jen mlha ve finále v Korskro. Za daných okolností mu přišlo riskovat zbytečné, a to tím spíše čekala-li ho Zlatá přilba Československa, jíž tradičně přičítal velkou váhu. V třiaosmdesátém se však hvězdy dostaly do správné konstelace.


Letitý sen se začíná měnit v realitu
S vidinou světového finále v Mariánských Lázních se Jiří Štancl rozhodl dát vale britské lize a zaměřit se na dlouhou dráhu. Plánoval co nejvíc přípravných závodů, ale jeho itinerář dostával trhliny. Řada německých pořadatelů totiž v evidentní snaze prospět svým reprezentantům jeho přihlášku odmítla.

Do mistrovství světa vstoupil sedmou příčkou v kvalifikačním kole v Herxheimu, odkud postoupil do semifinále v Mühldorfu. V jeho předvečer se místní deník Moosburger Zeitung rozplýval nad německými účastníky, zatímco Jiřího Štancla nepodepsaný redaktor odbyl strohým konstatováním, že v Herxheimu skončil ‚nur Siebter von dem Deutchen Heinrich Diener‘. V referátu o vlastním průběhu semifinále už ovšem jméno československého borce skloňoval ve všech čtyřech pádech, který německý jazyk má.

„V Herxheimu jsem skončil sedmý, ale v Mühldorfu už druhý,“ vzpomíná Jiří Štancl na semifinále, kde na stupních vítězů stál výše jen Alois Wiesböck. „Byla tam taková hodně tvrdá dráha. Moje výsledky byly ovlivněny, že jsem ty ovály znal a připravoval si na ně motorky. Můj mechanik Standa Dvořák věděl, co nás čeká, jaké jsou kde záludnosti a jak se dráha obvykle připravuje, takže jsme nešli do neznáma.“


Mezitím se v západočeských lázních chystali na vyvrcholení světového šampionátu s pracovitostí a svědomitostí sobě vlastní. Odstranili 4 100 krychlových metrů staré pískové vrstvy, místo níž navezli 3 150 kubíků nové. Položili přesně tisíc obrubníků a 756 metrů kanalizace. Navařili 1 100 metrů trubek na zesílení nosné konstrukce ohrazení dráhy, na němž vzápětí spočinul čtvereční kilometr nových bariér. Vnitřní plocha stadiónu byla vyrovnána 18 500 kubíky nové zeminy a první z 23 500 dostupných vstupenek našly svého majitele.

Třetí zářijovou neděli se největší pozornost upírala do druhého boxu zprava. Dělili se o něj Jiří Štancl a Aleš Dryml, který sem jako druhý československý reprezentant postoupil z druhého semifinále v Scheesselu.

Během sobotního tréninku se v motoru Jiřího Štancla ozývalo při vysokých otáčkách klepání, proto ho raději se Stanislavem Dvořákem celý rozebrali. Jejich úsilí korunovala rozjížďka s číslem tři, kdy se ve druhém kole přehnal okolo Aloise Wiesböcka jako když ho potká, plochodrážním slangem řečeno.

V páté jízdě Jiří Štancl prohrál s Finn Rune Jensenem, aby mu v rozjížďce s číslem osm Alois Wiesböck vrátil úvodní prohru. Třináct bodů zvyšovalo naději, že se letitý medailový sen změní v realitu. V té chvíli měli více jen Shawn Moran, jenž se po pádu v Hackney již šestý týden pohyboval se zlomenou levou nohou, a Alois Wiesböck.

Dlouhé čekání před semifinálovými jízdami Jiří Štancl bytostně nesnášel. „Dlouhé čekání před losováním mě rozhazovalo,“ nezastírá. „Vesměs přineslo minimálně půlhodinovou pauzu. Dělala se úprava dráhy, někomu to pomohlo, někomu ne. Ale člověk vychladnul.“

Start semifinále byl vysvobozením. „Vyhrál Shawn Moran,“ vypráví Jiří Štancl. „Pak byl Ivan Mauger a my se s Alešem Drymlem střídali na třetím místě. Aleš se mnou nechtěl prohrát. Navíc toužil porazit Ivana, ale ten viděl, že se pereme mezi sebou. Oba jezdili kolej, kde jsem potřeboval jet já. I když jsem je v nájezdu dohnal, musel jsem jet prostředek dráhy a ten nebyl ideální. Bylo to vyházené, jel jsem stejně rychle jako oni a nemohl je předjet. Jel jsem, kudy jsem musel a holt jsem byl jen čtvrtý.“

Věřte dánské držgrešli!
Semifinálový triumf vynesl Shawna Morana na čelo průběžné klasifikace. Měl na svém kontě devatenáct bodů, o tři více než Finn Rune Jensen, o čtyři než Jiří Štancl a Alois Wiesböck, o pět než Karl Maier a o sedm než Aleš Dryml.

Do konce lázeňského dramatu zbývala jedna jediná finálová jízda, po jejíchž třech kolech měla jít divákům zamávat nejlepší trojice ze stupňů vítězů. „Něco jsem si čistil šroubovákem na motorce, když se v mém boxu zničehonic objevil Ole Olsen,“ vrací se Jiří Štancl ve svých vzpomínkách o třicet let zpátky. „Závodil poslední sezónu a tentokrát se nedostal ani do semifinále. Povídá mi ‚Jiri, startmaršál dá ruce dolů. Dlouho se nic nebude dít. Pak se rozsvítí zelené světlo. Řekni si jen einundzwanzig, pus spojku a jeď.“

Sotva vyřkl poslední slovo, otočil se a šel pryč. Vnitřní vesmír Jiřího Štancla byl rázem jako po výbuchu supernovy. Dánského borce za léta závodění poznal opravdu po všech stránkách. Otevřel mu dveře do anglické ligy a tím umožnil další výkonnostní růst. Na druhou stranu mu započítal všechny sebenesmyslnější výdaje do posledního penny. Jiří Štancl se tak po sezóně 1976 vracel domů s prázdnou peněženkou, ale s o to větší křivdou v srdci. Připomněl si dohady, jež ho nakonec zavedly z Coventry do Readingu, a na druhé straně společně strávené chvíle. I to, jak na turné v Austrálii vytáhl z bazénu jeho topícího se syna Jacoba. Co když se mu teď chtěl dobrou radou svým způsobem revanšovat?

„Stále jsem si v duchu opakoval, jestli mu můžu věřit,“ vypráví. „Nakonec mi vyšlo, že nemám co ztratit a zkusil jsem to! Odstartoval jsem a byl jsem tam stejně jako Shawn Moran. Půlku zatáčky mi svým předním kolem jel po mojí levé ruce. Kdybych jenom trošku uhnul, byl jsem třetí, možná čtvrtý. Ale já držel, držel a držel. Shawn samozřejmě taky, ale neměl místo, jel pouze tam, kde jsem mu to v první zatáčce dovolil.“

Jiří Štancl na čele jízdy neudělal sebemenší chybičku a v čase 87,47 sekund projel po třech kolech, na něž se tehdy dlouhá dráha standardně jezdila, vítězně cílem. Shawn Moran klesl ještě za Karla Maiera, ale tři body ho korunovaly za mistra světa. A Jiří Štancl o chvíli později létal nad hlavy přátel jako vicemistr světa!

„Když stojíš na stupních, v tu ránu se ti promítne všechno odříkání, které jsi tomu za celou kariéru podstoupil,“ prožívá Jiří Štancl skvělý okamžik znovu. „Co jsi musel udělat, kolik hodin jsi strávil v přípravě, v tréninku a v dílně. A pak se ti splní sen.“

Nicméně každá třpytivá mince má i svůj rub. „Druhý den jsem v novinách zjistil, že na mém stříbru má zásluhu i Jaroslav Rataj, trenér RH Praha,“ říká. „Ani jsem nevěděl, že ho tam vůbec mám. Viděl jsem ho, jak si s roztaženýma nohama u startu píše program. Po sezóně jsme byli pozváni k místopředsedovi vlády. Měl jsem dostat odměnu pět tisíc, ale on patnáct. Tak jsem to odmítnul a odešel. Bylo z toho obrovské pozdvižení, jenomže já to bral jako velkou urážku a křivdu.“

Nebyla to náhoda
Hodnotu stříbrné medaile Jiřího Štancla záhy začaly snižovat hlasy škarohlídů, které tvrdily, že šlo o náhodu, protože mu k úspěchu hodně pomohla domácí dráha. „Ano, domácí prostředí bylo fantastické,“ tvrdí samotný první český dlouhodrážní medailista. „Měl jsem tam kamarády a příbuzné.“

Nicméně skvělé umístění v jakémkoliv světovém finále nemůže být za souhru náhody označeno ani omylem. Jiří Štancl dal kritikům pádnou odpověď, když další stříbro přivezl z dánského Korskro o dva roky později. V sezóně 1986 odešel na komerční styk, což svazarmovskou terminologií označovalo závodění na vlastní pěst na svobodné straně železné opony.

Důsledkem bylo vyřazení nejen z domácích šampionátů, ale pro naši plochou dráhu i z reprezentace. O co jsme přišli, svědčí nejen triumfální tažení Jiřího Štancla německými ovály v šestaosmdesátém, ale i triumf ve světovém poháru World Allround Super Cup, který zahrnoval mítinky na krátké, dlouhé a travnaté dráze. Němci si ho považovali více než mistra světa, o čemž svědčí i poznámka měsíčníku Bahnsport Aktuell, že bez ohledu na výsledky světového finále v Pfarrkirchenu by se zlatá medaile měla rovnou štandopéde poslat do pražského Motola na adresu Jiřího Štancla.

Finále MS na dlouhé dráze 1983 – Mariánské Lázně (CS)
1. Shawn Moran (USA) 22, 2. Jiří Štancl (CS) 20, 3. Karl Maier (D) 18, 4. Alois Wiesböck (D) 16, 5. Finn Rune Jensen (DK) 16, 6. Aleš Dryml (CS) 14, 7. Egon Müller (D) 11, 8. Simon Wigg (GB) 11, 9. Ivan Mauger (NZ) 11, 10. Georg Hack (D) 9, 11. John Titman (AUS) 9, 12. Hans Nielsen (DK) 7, 13. Bobby Schwartz (USA) 4, 14. Les Collins (GB) 3, 15. Ole Olsen (DK) 3, 16. Marcel Gerhard (CH) 3, 17. Hans-Otto Pingel 2, 18. Heinrich Diener 1, náhradníci Klaus Lausch a Mike Lee DNR.

Účast Jiřího Štancla ve finálových závodech mistrovství světa na dlouhé dráze:

rok: dějiště: umístění:
8.9.1974 Scheessel (D) 11.
14.9.1975 Gornja Radgona (YU) 11.
12.9.1976 Mariánské Lázně (CS) 5.
11.9.1977 Aalborg (DK) 4.
10.9.1978 Mühldorf (D) 9.
9.9.1979 Mariánské Lázně (CS) 4.
14.9.1980 Scheessel (D) 12.
20.9.1981 Gornja Radgona (YU) 10.
19.9.1982 Korskro (DK) 14.
18.9.1983 Mariánské Lázně (CS) 2.
16.9.1984 Herxheim (D) 8.
15.9.1985 Korskro (DK) 2.

Komerční zóna

Autobiografie Jiřího Štancla zaplňuje letitou mezeru na trhu knih o ploché dráze

Ústí nad Orlicí – 16. srpna
Knihy, které vyšly o ploché dráze v českém jazyce, by šlo spočítat velice hravě. Na biografie našich závodníků by stačily i prsty jedné ruky velice nešikovného truhláře. Své závodní zážitky čtenářům zprostředkoval pouze Jan Holub. Třicet let od vydání publikace Ovál plný smyků přichází ústeckorlické vydavatelství Oftis s autobiografií Jiřího Štancla. Kniha Jiří Štancl – Fenomén ploché dráhy, kterou nejúspěšnější československý plochodrážník všech dob napsal spolu s Antonínem Škachem, vychází již příští týden. Zájemci si ji už nyní mohou objednávat se slevou v internetovém obchodě firmy Oftis . Nadto jsou připraveny prodejní akce během plochodrážních závodů spojené s autogramiádami Jiřího Štancla, přičemž první z nich proběhne příští neděli během padesáté Zlaté přilby SNP v Žarnovici.