Richard Wolff napjatě vyhlíží pátek

Praha – 21. srpna
Po čtvrtém finále dlouhodrážního mistrovství světa v polském Rzeszowě vyrazil do francouzského Miramontu. Přivítal ho poněkud těžší ovál a soudě dle pěti bodů a celkového třináctého místa příliš neriskoval, protože se už viděl v sestavě národního týmu v britském Swingfieldu. Leč pád ho vyřadil už v jeho třetí rozjížďce. A tak zatímco většina zaměstnanců očekává pátek s vidinou dvoudenního volna, Richard Wolff se právě den před kvalifikací v Mariánských Lázních dozví verdikt nad kolenem své levé nohy.

„Zatím není nic jistýho,“ říká Richard Wolff na téma svého zdravotního stavu. „Chodím, pajdám, ale mám něco s kolenem. Připadá mi to jako retro, když jsem si udělal koleno ještě v anglický lize a ještě s tím měsíc závodil.“

A cože se to vlastně v rozjížďce sedm světového finále družstev ve Swingfieldu přihodilo? „Těsně před tím to nakropili a všichni řvali, že to bude klouzat,“ popisuje pražský závodník. „Dobře jsem odstartoval. Najednou mi to ustřelilo a už jsem se válel.“

První myšlenky Richarda Wolffa se po pádu točily kolem rychlého návratu do sedla svého motocyklu. „Zved‘ jsem se, skočil na motorku a jau!“ pokračuje. „Rozhodčí to zastavil divně, Pepa a Káča už jeli pomalu. Jel jsem do depa a už jsem cejtil, že je něco špatně. Zkoušel jsem se postavit a viděl, že je to koleno.“

V té chvíli si Milan Špinka mohl ve svém programu jeho kolonky pro body z dalších rozjížděk proškrtnout tlustou čárou. „V tom závodě jsem nemoh‘ pokračovat, nešlo to,“ svěřuje se Richard Wolff, avšak že bychom si jeho jméno měli gumovat i v sobotu v Mariánských Lázních prozatím rázně odmítá. „Jedu na sto procent. Připravuju se, ale vyvíjí se to různě.“

Vítr jeho pochybností vane ze skutečnosti, že lékaři prozatím nemohli stanovit přesnou diagnózu. „Myslel jsem, jestli to není vykloubený,“ popisuje Richard Wolff. „Ale dneska na kontrole diagnózu ještě nestanovili, protože je to napuchlý.“

Zkušenosti z dvaceti let závodění mu ovšem dodávají poměrně široký přehled z medicínské branže. „Soukromou diagnózu jsem si už stanovil,“ tvrdí přesvědčivým tónem v hlase. „Potvrdil mi to i doktor. Postranní vazy jsou stoprocentně OK, křížovej‘ by měl bejt‘ taky. Otázkou ale zůstává meniskus.“

V pátek však bude mít dokonale jasno. „Uvidíme, závodil jsem už s horším, ale nechci dávat verdikt,“ může do té doby pouze krčit rameny. „Je to levá noha. Kopneš si a může to bejt‘ v prdeli. Těšil jsem se na závodění na dobrejch‘ drahách. Neměl jsem žádný trávy, z Mariánek jsem chtěl postoupit do Mühldorfu a soustředit se na challenge. Čekala mě Vechta a Morizes a pouák v Scheesselu.“

Foto: Jiří Bayer

Tomáš Suchánek závodí bez zadních kulometů

Pardubice – 21. srpna
Divákům Zlaté přilby SNP se představil už ve svých třinácti, samozřejmě jen v rámci exhibičních jízd. Když v srpnu 2001 debutoval naostro, bylo z toho finále stejně jako napřesrok. Před devíti lety mu aplaudoval tradičně zaplněný stadión. Na sklonku srpna v Žarnovici vykládá motocykly ze své dodávky prakticky každoročně. Nejinak tomu bude i tuto neděli, kde si po třech týdnech chce spravit chu ze slovenského šampionátu. Tomáš Suchánek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že své vyloučení vnímá jako nespravedlivou křivdu a chce ho napravit triumfem.

„Celý závody to bylo dobrý,“ vypráví o svém účinkování při mezinárodním mistrovství Slovenska. „Perfektní. Jednu jízdu jsem zkazil a dojel druhej‘. Pustil jsem to spíš na lajnu a měl jsem dát venek.“

V rozjezdu posléze porazil Martina Gavendu, stal se vítězem Memoriálu Ladislava Eliáše a postoupil do finále, aniž by musel absolvovat semifinále. Jenže pykal diskvalifikací za pád Martina Gavendy, za nějž se jednoznačně necítí vinen.

„Jestli mám vzadu kulomety a sestřeluju je, pak jsem to zavinil,“ žertuje, aby ovšem v následující sekundě zvážněl. „Nevím, co se stalo. Byl jsem vpředu a z prvního místa jsem to neviděl.“

Rozhodčí Jakub Zliechovec byl ovšem jiného mínění a rozsvítil modré vylučovací světlo odpovídající svou barvou povlaku na přilbě pardubického závodníka. „Volal jsem mu,“ pokračuje Tomáš Suchánek. „Řek‘, že se se stejnou situací setkal i při SGP. Akorát nevím kde. Prej‘ pískal asi druhej‘ závod. Ale píská to hezky, jestli v tom bude pokračovat dál, někam to dotáhne. Mohly to bejt‘ pěkný závody a on mi to zkurvil.“

V neděli však Tomáš Suchánek nebude chybět. Bilanci jeho deseti startů lemují především dvě pódiová umístění. Roku 2009 skončil druhý za Martinem Vaculíkem, jehož předcházející měsíc porazil při prvním ročníku obnoveného mistrovství Slovenska. Nejlépe však vzpomíná na ročník 2004, kdy krásná trofej skončila právě na jeho hlavě.

„Vyhrát, co jinýho?“ diví se otázce po svých letošních ambicích. „V Žarnovici mi teď frčel motor ještě líp než v Pardubicích. Tenhle rozhodčí to pískat asi nebude, tak by to mohlo vyjít. Mám holt letos smůlu. Federace se mnou vydupala s world cupem a tohle to pak završilo. Takže já to chci korunovat se slovenskou i českou přilbou!“

Účast Tomáše Suchánka na ZP SNP:

rok: umístění:
26.8.2001 5.
31.8.2003 4.
29.8.2004 1.
28.8.2005 4.
27.8.2006 7.
24.8.2008 9.
30.8.2009 2.
29.8.2010 8.
28.8.2011 6.
26.8.2012 6.

Finálová jízda slovenského šampionátu s osudným pádem:

Foto: Pavel Fišer, Martin Synek a archív Tomáše Suchánka

Test match s Poláky je nejviditelnější špičkou ledovce přípravy juniorského nároďáku

Pardubice – 21. srpna
Před světovým pohárem družstev se český tým připravoval v řadě společných tréninků, ovšem nejvíce byl vidět test match s polskou reprezentací na pražské Markétě. Nyní podobný vývoj očekává také juniorský nároďák, který před světovým finále změří své síly s Poláky ve Svítkově druhou zářijovou středu.

„Pojede tady jejich špička, protože bude pokračovat rovnou na mistrovství světa do Terenzana,“ slibuje Milan Špinka. Sám má složení svého družstva ujasněné a sedmička závodníků prakticky kopíruje průběžné pořadí našeho šampionátu.

Juniorský tým ukázal svou sílu v evropském šampionátu v Opole, odkud si odvezl bronz, přičemž stříbro nebylo zas tolik daleko. „Chceme udělat výsledek,“ netají se Milan Špinka s vysokými ambicemi. „Proto tomu musíme dát všechno a nebude jen tenhle závod. Musíme ho využít a odvést maximum v přípravě. Naposledy jsme ve finále byli v Balakovu, když to jiné týmy odřekly, a k medaili byl kousek… Ale nebudu se vracet do minulosti, teď je důležité udělat maximum v přípravě.“

Kádr pro juniorský test match s Poláky – Pardubice, 11. září:

Václav Milík (Pardubice), Zdeněk Holub (Praha), Eduard Krčmář (Slaný), Roman Čejka (Slaný), Ondřej Smetana (Praha), Michal Škurla (Praha), Daniel Hádek (Mšeno)

Foto: Wojta Zavřel

Triumfující Václav Milík nechal prostor pouze pro boj o titul juniorského vicemistra

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 20. srpna
Také čtvrtý závod českého juniorského šampionátu v řadě se stal kořistí Václava Milika, který opět neztratil jediný bod a bez ohledu na výsledek zářijového vyvrcholení seriálu ve Mšeně získal titul už po rozjížďce s číslem šestnáct. V mistrovství už je nejvyšší sázkou boj o celkové stříbro, v němž se Zdeněk Holub přiblížil Romanu Čejkovi na jediný bod. O dnešním výsledku v Praze prakticky rozhodla dvanáctá jízda, v níž se pardubický borec vypořádal se Zdeňkem Holubem, Romanem Čejkou a Michalem Škurlou, protože stejné pořadí bylo nakonec i v závěrečné klasifikaci.

Cizinci nepokryjí české ztráty
Patálie se startovní listinou se bohužel stávají prokletím i na juniorské scéně. By dnes startovní listinu doplnili čtyři cizinci, stejně jsme si ve svých programech museli tři jména škrtat. Těsně před dnešní půlnocí se David Štěrovský po poradě se svým otcem Ladislavem rozhodl, že pověsí závodnickou kombinézu na hřebík. Nedorazil ani jeho klubový kolega René Vidner, ani mšenský Stanislav Pouznar.

By úbytek v závodnickém poli vyvolal vzpomínky na zašlé časy či naději na lepší zítřky, ústředním motivem se stalo očekávání, zda Václav Milík dokáže překonat třiatřicet let starý rekord Antonína Kaspera. Pouze on dokázal vyhrát všechny závody jednoho ročníku mistrovství republiky juniorů s maximálním ziskem patnácti bodů.

Zatímco roku 1980 k tomu legendárnímu pražskému borci stačily tři závody, jeho následovník potřeboval k letošnímu zlatu ještě jeden mítink navíc. I když by mu na samotnou korunovaci stačilo dvanáct bodů, nehodlal se spokojit s málem a vytkl si za cíl fenomenální rekord Antonína Kaspera překonat.

Než se postavil na startovní rošt rozjížďky s číslem čtyři, závod už měl další favority. Roman Čejka v první jízdě rychle překonal Michaelu Krupičkovou, zatímco Zdeněk Holub ob jednu rozjížďku později měl s jediným protivníkem Stevenem Mauerem ještě méně starostí. Do úlohy smolaře se stylizoval Michal Škurla.

V rozjížďce s číslem dvě se pražského vyznavače žluté barvy nikterak netýkal duel Ondřeje Smetany a Mike Trzensioka. Pražan sice v prvním oblouku objel polského mladíka, avšak všeho dočasu, protože se Mike Trzensiok okamžitě vrátil zpátky. Michal Škurla by si o tom ovšem mohl maximálně nechat pouze vyprávět. Na vedoucí příčce ukrajoval metry, jež ho dělily od cílové mety.

Nedočkavci mu již ve svých programech napsali trojku. Avšak v poslední zatáčce se mu roztrhl primární řetěz. Nakonec byl rád za rozhodnutí Davida Štěrovského přestat závodit. Díky tomu se jelo jen ve třech a on mohl zachránit alespoň bod.

Než se opěšalý stačil dostat zpátky do depa, chystala se již rozjížďka s číslem čtyři. Václav Milík se v ní dostal okamžitě před Daniela Hádka. Poklidný průběh vzal za své, když ve druhém kole Patrik Búri zachytil ve druhé zatáčce o zadní kole Josefa Nováka. Oba debutanti v české juniorce se okamžitě ocitli na zemi.

Naštěstí oba vyklouzli bez zdravotní újmy, by slovenský závodník nemohl pokračovat nejprve kvůli diskvalifikaci a vzápětí nápravám škod na svém motocyklu. V repete opět úřadoval Václav Milík, stejně jako ihned po úpravě, kdy ovládl rozjížďku s číslem pět ve stylu start – cíl před Mike Trzensiokem.

Vodu ovšem kalila Michaela Krupičková, když si to v posledním oblouku namířila rovnou do nafukovacího mantinelu. Než všem přítomným na tribunce u depa stačila ztuhnout krev v žilách, ozvala se z druhé strany bariéry nesrozumitelná změ nadávek a děvče v zeleném se rozběhlo po svých pro poslední bod, který byl ještě k mání. „Chtěla jsem zkusit venek, ale do toho matroše jsem to narvala až moc,“ vysvětlovala později.

Stejný suverén jako ve Slaném, v Divišově a v Pardubicích
Václav Milík po pěti jízdách zůstal na čele se šesti body, avšak jeho pronásledovatelé se činili. Rozjížďka s číslem šest se opakovala kvůli letmému startu, avšak i napodruhé se Zdeněk Holub rychle dostal do čela, takže se Ondřej Smetana ani napodruhé nedostal do cíle jako vítěz. Roman Čejka zase v osmé jízdě podobně ohromujícím způsobem ujel Danielu Hádkovi. A Michal Škurla mohl o to víc želet své nešastné závady, když se v rozjížďce s číslem sedm postavil na rošt pouze s Filipem Hájkem.

Rozjížďka s číslem dvanáct svedla dohromady celou čtveřici leaderů. Václav Milík nezaváhal ani tentokrát a stylem start – cíl vyhrál potřetí v řadě. Za sebou měl zpočátku Romana Čejku, avšak toho v úvodním výjezdu podjel Zdeněk Holub. A Michal Škurla zůstal vzadu. V té chvíli dělila Václava Milíka od titulu už jenom jedna cesta na startovní rošt.

Ve čtrnácté jízdě se mu postavil pouze Slovinec Žiga Radkovič, s nímž si ovšem pardubický závodník hravě poradil. Za jeho zády pokračovala bitva o další příčky nejen v dnešním závodě, avšak také v průběžné klasifikaci. Po třech sériích osmibodového Zdeňka Holuba dotáhl Mike Trzensiok. Úhelným kamenem jeho úspěchu se stalo vítězství v desáté jízdě. Sedmi body se mohl chlubit nejen Roman Čejka, poprvé poražený v boji čtyř nejlepších, ale i Daniel Hádek. Jemu se podařilo vytěžit vítězství ze strhující bitvě s Michaelou Krupičkovou a Ondřejem Smetanou v rozjížďce s číslem devět.

Avšak nahoru se dral rovněž Michal Škurla. Ve třinácté jízdě odvedl Stevena Mauera, zatímco Michaela Krupičková zůstala až za ním. Mike Trzensiok se však zastavil v patnácté jízdě díky svému pádu v patnácté jízdě, kdy stíhal Daniela Hádka. Protože Filip Hájek už zůstal stát, přijeli k opakovačce pouze dva závodníci a Zdeněk Holub se ukázal být lepším Daniela Hádka už po vylétnutí pásky. Díky tomu zůstal i nadále o bod před Romanem Čejkou, by Slaňák v šestnácté jízdě odvedl Ondřeje Smetanu.

Ani poslední pětina vývoj závodu příliš nezašmodrchala. Zdeněk Holub se v sedmnácté jízdě dostal na čtrnáct bodů, když záhy po vylétnutí pásky za sebou nechal Michaelu Krupičkovou a Patrika Búriho. Mezi vítěze se vzápětí zapsal i Michal Škurla, avšak jemu již dávno bylo jasné, že jej pódium mine.

Zato Václav Milík si hned vzápětí pojistil jejich nejvyšší stupínek. Ondřej Smetana stačil objet Mike Trzensioka v první zatáčce, avšak pardubický závodník už v čele mířil přepisovat české plochodrážní dějiny. Čtyři mítinky juniorského šampionátu v řadě dokázal sice už před jednadvaceti lety vyhrát Tomáš Topinka, avšak Václav Milík stejné mety dosáhl, aniž by prohrál jedinou rozjížďku.

Otázku obsazení stupňů vítězů uzavřela dvacátá jízda, v níž Roman Čejka odstartoval na Mike Trzensioka. O minutu později už měl jistotu, že také on dorazí na pódium pro pohár za třetí příčku. A stejně tak dobře si spočítal, že se mu Zdeněk Holub přiblížil v průběžné klasifikaci na rozdíl jediného bodu. By je bitva o titul již rozhodnutá, stříbro je před závěrem ve Mšeně ještě stále ve hře.

Hlasy z depa
„Viděl jsem to pěkně,“ nezastíral Václav Milík. „Bez ztráty bodu. Uvidíme jak ve Mšeně. Dneska fajn, super, rád bych jel i ve Mšeně, i když jsem mistr. Čtvrtej‘ závod bez ztráty bodu, akorát Tonda Kasper udělal komplet ze třech závodů. Já ho udělal ve čtyřech, a kdyby se mi to povedlo i v pátým, bylo by to ještě lepší. Teď se chystám na Poole, děláme motory. Je škoda, že se to kryje s evropským finále juniorů v Güstrowě. Šel by tam udělat výsledek, Poole bude těžší, ale uvidím. Půjdu po postupu, kdyby to vyšlo, bude to super, ale aspoň je to zkušenost.“

„Pěkný, pěkný, paráda,“ pochvaloval si Zdeněk Holub. „Škoda bodu, byla to trošku dramatická jízda. Chtěl jsem skončit ještě líp, ale nějak se to nepovedlo. Aspoň, že to skončilo takhle! Mohlo to dopadnout líp, snad ve Mšeně.“

„Dneska to docela šlo,“ nevypadl Roman Čejka z konceptu superlativů. „Starty jsem měl poměrně dobrý. Když to bylo potřeba, poved‘ se. Ale když šlo zrovna o nejvíc jako ve dvanáctý jízdě, byl jsem z prvního výjezdu hned třetí. Doufám, že ve Mšeně vyhraju úplně všechno a vyjde celkový druhý místo.“

„Docela dobrý závody,“ svěřoval se Michal Škurla. „Měl jsem ale dva defekty. Jednou mi prask‘ primár, pak se mi ve druhý jízdě po cíli zkurvil zadní řetěz. Jinak dobrý…“

„Kvůli dvěma opakovačkám jsem přišel o body,“ připomínal Daniel Hádek, že na start rozjížděk s čísly čtyři a patnáct musel dvakrát. „Pak byly na hovno starty. Ale to jsou závody. Jinak dobrý…“

„Nic moc,“ kroutil hlavou Ondřej Smetana. „Nebylo by to špatný, kdyby mě neporazili Míša a Dan. Škoda, jinak by to byly povedený závody. Bojoval jsem, dělal jsem, co jsem moh‘, ale nepovedlo se. Vždycky by mě stačil jenom kousek, hlavně s tou Míšou…“

„Pěkný až na ten pád,“ bilancovala Michaela Krupičková. „Chtěla jsem zkusit venek, ale do toho matroše jsem to narvala až moc. A ono nic, tak jsem si zaběhala. Jinak pěkný závody. Se Smetákem jsem v poslední zatáčce klapla a málem prohrála.“

1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Zdeněk Holub, Praha 3 3 2 3 3 14
3. Roman Čejka, Slaný 3 3 1 3 3 13
4. Michal Škurla, Praha 1 3 0 3 3 10
5. Mike Trzensiok, PL 3 2 3 X 2 10
6. Daniel Hádek, Plzeň 2 2 3 2 1 10
7. Ondřej Smetana, Praha 2 2 1 2 2 9
8. Michaela Krupičková, Divišov 2 1 2 1 2 8
9. Žiga Kovačič, SLO 1 1 2 2 2 8
10. Steven Mauer, D 2 1 1 2 1 7
11. Filip Hájek, Praha 0 2 3 E 0 5
12. Josef Novák, Pardubice 1 0 2 0 1 4
13. Patrik Búri, SK X – E ex 1 1

Poznámka: Patrik Búri byl z rozjížďky s číslem šestnáct, v níž skončil třetí vyloučen, protože po svém pádu roztlačil motocykl

Průběžné pořadí seriálu:

  SLA DIV PCE PHA TOT
  12.4. 25.5. 24.7. 20.8.  
1. Václav Milík, Pardubice 15 15 15 (15) 45 (60)
2. Roman Čejka, Slaný 14 12 (11) 13 39 (50)
3. Zdeněk Holub, Praha (10) 11 13 14 38 (48)
4. Daniel Hádek, Mšeno 10 12 NS 10 32
5. Michal Škurla, Praha 11 10 10 (10) 31 (41)
6. Eduard Krčmář, Slaný 13 13 3 NS 29
7. Ondřej Smetana, Praha 10 (8) 9 9 28 (36)
8. Mike Trzensiok, PL NS 4 9 10 23
9. Michaela Krupičková, Divišov 7 7 (7) 8 22 (29)
10. Lukasz Bojarski, PL NS 9 6 NS 15
11. René Vidner, Pardubice 1 6 7 NS 14
12. David Štěrovský, Pardubice 6 1 7 NS 14
13. Michal Průcha, Slaný 4 6 3 NS 13
14. Steven Mauer NS NS 5 7 12
15. Filip Hájek, Praha 3 NS 3 5 11
16. Roland Benkö, H NS NS 11 NS 11
17. Stanislav Pouznar, Mšeno 7 3 0 NS 10
18. Žiga Kovačič, SLO NS NS NS 8 8
19. Zdeněk Růžička, Mšeno 7 NS NS NS 7
20. Josef Novák, Pardubice NS NS NS 4 4
21. Patrik Búri, SK NS NS NS 1 1
22. Jannik Klein, A NS 1 NS NS 1

Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Václav Milík se nechce spokojit s málem

Bernardov – 20. srpna
Letní měsíce ho zastihly vskutku v oslnivé fazóně. Z druhého finále juniorského mistrovství světa v Berwicku se vrátil se třetím příčkou, avšak nechybělo mnoho a radoval se na nejvyšším stupni. Dnes má na pražské Markétě hodně blízko k domácímu titulu, avšak Václav Milík se magazínu speedwayA-Z svěřil se svou ambicí ustanovit v domácí juniorce nový rekord.

„O tréninku jsem se trošku bál dráhy,“ připouští Václav Milík, že první dojmy z Berwicku byly přinejmenším všelijaké. „Má klopený zatáčky a byla hodně rozoraná.“

Ovšem začátek závodu vypadal excelentně. „V první jízdě jsem vyhrál start,“ říká pardubický závodník. „Ale Kacper Gomolski šel na držku a zastavili to. A zákon schválnosti, neodstartoval jsem jako prve.“

Výsledkem se stal jediný bod, což bylo nejhorším Pardubičanovým výsledkem v průběhu celého podniku. „Pak to bylo dobrý až do rozjezdu,“ přesunuje se ve svém vyprávění k dodatkové jízdě o druhé místo. „Odstartoval jsem a jezdil jsem venkem. Kacper v předposlední zatáčce zkusil jet lajnu a podjel mě. Tím jsem skončil třetí, ale pro mě to je úspěch. V mistrovství světa juniorů jsem nikdy nezajel.“

Přitom nebýt porážky od Andrzeje Lebeděvse, rozjížděl by se s Piotrem Pawlickim rovnou o vítězství! „Ani nejde o prohru s Lebeděvsem, ale o tu první jízdu,“ komentuje toto téma Václav Milík. „Kdybych v ní dojel první, vyhrál jsem rovnou. A pak ten Lebeděvs! Dal to nesmyslně nade mě. Nechal jsem tam snad jenom metr. Myslel jsem, že se tam nikdo neprotáhne a on se protáh‘!“

Cesta na pódium však dozajista stála za to. „Je to paráda,“ souhlasí. „Bejt na bedně, je skvělý. Bylo to poprvý, ale chtěl bych určitě ještě.“

Před posledním závodem v půlce září chová Václav Milík v tomto směru slibné naděje. V průběžné klasifikaci je prozatím pátý o bod za Andrzejem Lebeděvsem a o čtyři za Piotrem Pawlickim a Kacperem Gomolskim. Leader Patryk Dudek se může chlubit už šesti body převahy.

„Jsem pátej‘,“ přemítá. „Chtěl bych v Terenzanu udělat dobrej‘ výsledek, abych šel aspoň na čtvrtý místo. Na to třetí nevím, je to těžký. Konkurence je vyrovnaná, to bude těžký. Příští rok bych ale chtěl bejt‘ na bedně určitě. Letos se bohužel nezadařilo v Pile, kde jsem zpočátku nenastavil motorku.“

Českému šampionátu však vládne pevnou rukou a dnes večer mu v Praze k potvrzení titulu stačí prakticky čtyři vítězné rozjížďky. „Bylo by dobrý vyhrát,“ uvažuje. „Dvanáct bodů mně stačí, ale chtěl bych patnáct, abych vyhrál bez ztráty bodu. To by bylo nejlepší. O to víc bych se snažil vyhrát s patnácti bodama ve Mšeně, i když titul už bude.“

Antonín Kasper drží rekord:
Domácí šampionát juniorů se koná nepřetržitě od roku 1974. Pouze dvakrát v historii vyhrál mistr všechny závody seriálu. Naposledy se takový husarský kousek povedl Tomáši Topinkovi v sezóně 1992, když na nejvyšší stupeň vystoupil čtyřikrát. S plným počtem bodů to ovšem bylo v uvozovkách jen třikrát, v úvodním podniku v Plzni zaznamenal třináct bodů.

O to ojedinělejší je výkon Antonína Kaspera, jenž roku 1980 triumfoval postupně v Chabařovicích, Plzni a Slaným se ziskem patnácti bodů. Červnový mítink v Liberci byl bez náhrady odvolán. Svůj skvělý rekord nepokořil ani samotný pražský fenomén. Hned v prvním finále roku 1981 v Kopřivnici skončil až čtvrtý, když ho o body připravil především defekt v rozjížďce s číslem tři.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a archív Václava Milíka

David Štěrovský ukončil kariéru

Pardubice – 20. srpna
Startovní číslo osm dnešního čtvrtého dílu juniorského šampionátu republiky zůstalo uvolněno. David Štěrovský se totiž včera krátce před půlnocí po dlouhé konzultace se svým otcem Ladislavem rozhodl ukončit svoji závodní kariéru. Příčinou kroku pardubického borce, jehož největším úspěchem je mistrovský titul z loňských juniorských družstev, jsou přetrvávající zdravotní problémy s rukou, kterou si předloni zlomil na třech místech.

Foto: Wojta Zavřel