Archiv pro měsíc: Srpen 2013

MČR tříčlenných družstev

Zdeněk Holub ztratil bod, ale vítězství nikoliv

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 3. srpna
Druhé dějství přeboru jednotlivců pod stříbřitým Ještědem lesknoucím se v horkém odpoledni se zprvu neslo pod taktovkou Filipa Šitery a Zdeňka Holuba, kteří v prvních třech sériích neztratili jediný bod. Ovšem v rozjížďce s číslem čtrnáct Michal Škurla odvedl mšenského borce. Toho čekal duel se Zdeňkem Holubem, do něhož však razantně zasáhl Ondřej Smetana. Pražský junior po skvělém startu odrazil všechny nájezdy svých pronásledovatelů. Vynutil si rozjezd o druhé místo s Ronny Weisem, který posléze prohrál, a definitivně odsunul Filipa Šiteru ze stupňů vítězů. Zdeňka Holuba však ztráta jednoho bodu o vítězství nepřipravila.

Dva bodoví mamonáři
Dnešní mítink startoval pod šastnou hvězdou dvou suverénů. Filip Šitera si účastí v přeboru vyplnil svoje poněkud netradičně dlouhé závodní volno, by jej nazítří čekala premiéra v extraligovém družstvu Gniezna. Svou pou rozehrál triumfem v rozjížďce s číslem tři. I když Jan Holub stačil v první zatáčce objet Michaelu Krupičkovou, před svého mšenského paráka už cestu nenašel.

Suverénní triumf Filip Šitera zaknihoval rovněž v sedmé jízdě. Ronny Weis se namlsal svým vítězstvím v rozjížďce s číslem jedna, kdy po celá čtyři kola musel mařit nájezdy Ondřeje Smetany. Jenže nyní zůstal viset za Michalem Kleinem, jehož ovšem podjel ve druhé zatáčce.

Na stíhání Filipa Šitery už nemohlo být ani pomyšlení. Když ovšem Mšeňák projížděl cílem, stále se dělil o průběžné vedení se Zdeňkem Holubem. Pražský junior do závodu vstoupil v rozjížďce s číslem čtyři. Filip Hájek se v ní postaral o vzrušení už před startem, když na rychlo musel měnit oblečený bílý povlak za správný červený.

Nudou se rozhodně nedalo zívat, ani když už páska letěla k tropicky žhavému sluníčku. Zdeněk Holub se ujal vedení, po němž prahnul i Michal Dudek. V první zatáčce druhého kola byl užuž vpředu, avšak na předjetí si musel počkat až do dalšího oblouku. Nicméně Pražan se nemínil vzdát jen tak a do posledního okruhu opět najížděl jako leader.

V šesté jízdě měl Zdeněk Holub o poznání méně práce, jelikož jeho druhá trojka přibyla na jeho konto stylem start – cíl. Mezi neporažené se po dvou sériích mohl počítat také Michal Škurla. Po startu se ujal vedení, které chtěl zpochybnit Jaroslav Petrák. Leč jeho pokus o podjetí v první zatáčce skončil pádem pardubického matadora. „Kdybych byl svině, tak jsem Škurliče sestřelil,“ nechal se slyšet později v depu.

Povedeným startem se Michal Škurla mohl chlubit také v rozjížďce s číslem osm. Jenže Jan Holub se velkoryse vedeným obloukem dostal v první zatáčce z třetí pozice rovnou do čela. Pozadu nezůstal ani lepšící se Ondřej Smetana, který svého klubového kolegu ve třetím kole podjel v zatáčce u depa.

O něco později zastavil Michal Dudek, který už necítil žádnou naději na body. Hned po přestávce se slánský závodník dostal na stále se rozšiřující seznam obětí Filipa Šitery, jenž i v deváté jízdě troubil halasné sólo. Zdeněk Holub samozřejmě nemohl zaostat pozadu v hamonění bodů.

Hned v první zatáčce rozjížďky s číslem jedenáct upadl Luboš Velinský, který ve startovní listině na poslední chvíli zaskočil za René Vidnera. Pro vývoj závodu však bylo přece jen důležitější, že se Zdeněk Holub přenesl přes Michala Škurlu. Ten si posléze několikrát vyměnil pořadí s Rony Weisem, aby nakonec protnul metu s protaženým obličejem za ním.

Ronny Weis si nenechal uniknout postavení leadera
Také zbývající dvě rozjížďky třetí série nešetřily aspiracemi přispět výraznou troškou do mlýna pořadí na stupních vítězů. Desátou jízdu ovládl Jan Holub, který ovšem musel startovat dvakrát. Poprvé svítala světla na začátku třetího kola kvůli pádu Krzysztofa Nowackeho. Polský borec se srdnatě pustil do Jaroslava Petráka, jehož podjel v první zatáčce. Pardubičan se ale nechtěl nechat zahanbit, v sázce bylo rovněž extraligové místo na středeční duel se Slaným.

Právě v onom třetím kole se sunul spodem první zatáčky dopředu, když Krzysztof Nowacki nad ním upadl. „V Liberci mám smůlu,“ filozofoval ve svém depu. „Loni jsem skončil ve špitále, dnes dva pády. Mám málo startů v letošní sezóně a jenom tréninky nestačí. Nemůžu ale naříkat, bude líp.“

V rozjížďce s číslem dvanáct úřadoval Ondřej Smetana a rýsoval se dramatický závěr. Pražský junior měl sedm bodů stejně jako Ronny Weis. Nad osmibodovým Janem Holubem byli oba neporažení Filip Šitera a Zdeněk Holub, jenž však po přestávce na čele průběžné klasifikace osaměl.

V rozjížďce s číslem třináct totiž až nečekaně hladce odvedl svého jmenovce v klidu. Své evidentně sehrál tropický žár spalující závodníky stejně jako v další jízdě. V ní se dopředu dostal Michal Škurla. Filip Šitera vedl mohutný útok vnějškem první zatáčky, který protáhl až do cíle úvodního okruhu, ale pak se smířil s první dnešní prohrou.

Naproti tomu Ronny Weis v rozjížďce s číslem patnáct neměl nikoho, kdo by ho na vedoucím postu ohrožoval. Michaela Krupičková přelstila Jaroslava Petráka, před něhož se v nájezdu do druhé zatáčky tlačil i Michal Dudek. Protáhl nájezd, ale třetí byl jenom chvilku, než se pardubický rutinér dostal zpátky. Slaňák ovšem neviděl cíl a dokonce ze závodu předčasně odstoupil.

„Svíčka je v prdeli,“ ukazoval v depu. „Možná se tam dostal prach. Nechci zadřít, takže na to dneska kašlu. Mám strach o motor, abych ho nezkurvil. Finančně to není žádná sranda.“ Mezitím Ondřej Smetana suverénně ovládl rozjížďku s číslem šestnáct a na ovál vtrhla oranžová kropící liazka.

Závěrečnou sérii zahájil triumfem Michal Škurla, avšak v depu chodil s hlavou dolů a želel dvou nepovedených rozjížděk. Vzápětí Michal Klein objel Luboše Velinského v jejich osamoceném duelu, když Krzysztof Nowacki a Michal Dudek na startovní rošt už nedorazili. A pak už konečně přišly dvě poslední rozjížďky a s nimi očekávané rozuzlení žhavého odpoledne!

Jan Holub v devatenácté jízdě skvěle odstartoval a v čele vyjel i na protilehlou rovinku, by se Ronny Weis tlačil po vnitřní straně dopředu. Neúspěchem se ale nenechal otrávit. V nájezdu do druhé zatáčky byl pod mšenským Jihočechem znovu. Vytlačil ho ven a rázem vedl. V celkovém součtu předčil Jana Holuba o jeden bod a svým předjížděcím manévrem ho vlastně sestřelil z pódia.

Obdobný husarský kousek se hned poté povedl Ondřeji Smetanovi. Lepší startovní reakcí se mohl pochlubit Filip Šitera, avšak Ondřej Smetana ho v první zatáčce objel. Mšeňák ze všech sil usiloval o odvetu a po postupu prahnul i Zdeněk Holub. Oba dva viseli z každé strany za vedoucím Pražanem, který stále tahal za delší konec provazu.

V cílové rovince nasadil Zdeněk Holub k cyklistickému trháku, v němž však pouze potvrdil druhou pozici. Přesto však vyhrál celý mítink, zatímco třetí Filip Šitera sdílel osud Jana Holuba. A Ondřej Smetana musel do rozjezdu s Ronny Weisem, v němž šlo především o čtyři tabulkové body navíc. Němec si dobře spočítal jejich hodnotu, od vylétnutí pásky se dostal do čela a příští měsíc přijede do Svitav jako leader průběžné klasifikace.

Hlasy z depa
„Škoda, že jsem ztratil bod,“ vracel se Zdeněk Holub k rozjížďce s číslem dvacet. „Posral jsem to od startu. Neodstartoval jsem a to, co jsem vymyslel v cíli, jsem měl vymyslet už o kolo dřív. Ne pod něj, to bychom se všichni zabili, ale dál na venek. Ale dopadlo to, vyhrál jsem, takže paráda. Chtělo by to obhájit loňský vítězství v přeboru. V Pardubicích jsem měl defekt a skončil dál. Ideální by bylo dvakrát vyhrát, ale tak jednoduchý to asi nebude.“

„Dvě rozjížďky byly horší,“ přemítal Ronny Weis. „Ale poslední dvě rozjížďky byly lepší a v rozjezdu skvělé. I když jsem ty dvě jízdy zkazil, vedu v průběžné klasifikaci. Svitavy jsou těžká dráha, ale uvidíme.“

„Zkomplikoval jsem to,“ liboval si Ondřej Smetana. „Škoda že jsem v první jízdě neporazil Ronnyho, to by rozjezd vůbec bejt‘ nemusel. Teď to bylo tvrdý, měli jsme změnit nastavení. Ale neudělali jsme to a nestačilo to. Poslední jízda byla výborná, s tou jsem nejvíc spokojenej‘. Start, protáh‘ jsem to do materiálu a hotovo.“

„Dobrý, dobrej‘ trénink,“ odtušil Filip Šitera. „Dráha byla dobrá, jenže pak vyschla a nedalo se předjíždět. Poslední jízdu jsem viděl zezadu. Tlačil jsem se, ale nevyšlo to. Hlídal jsem si Holoubka, Smeták nás objel a pak nás brzdil. Ale bral jsem to jako trénink a neřeším to.“

„Nic moc,“ usmíval se Jan Holub. „Na hovno. Hlavně ta poslední jízda. Dobrej‘ trénink. Mohla bejt‘ bedna, ale tímhle výsledkem se nijak nevzrušuju.“

„Na hovno,“ odpovídal Michal Škurla na klasickou otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Nemoh‘ jsem nastavit motorku. Ale bylo to i ve mně. Nedařilo se. Škoda dvou jízd, to bylo na hovno. Snad se v těch dalších třech závodech zadaří.“

„Dneska super,“ pochvalovala si Michaela Krupičková. „Šlo mi to, dařily se mi starty. Takže jsem spokojená. A snad budu příště ještě lepší.“

„Beru to, že jakejkoliv závod je dobrej‘ trénink,“ odhaloval Jaroslav Petrák svůj postoj. „Od Míši jsem porážku nečekal. Na tý čtyřce jsem se zahrabal na startu, ona toho využila a jela se mnou až k prknům. Tu dráhu tady zná, ví kudy. Na venek jsem nemoh‘, tam byl Dudu. A tak jsem to nevymyslel. Jinak bych měl o tři body víc a třeba bych přesvědčil trenéra, abych jel ve středu extraligu.“

1. Zdeněk Holub, Praha 3 3 3 3 2 14
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 3 2 2 3 3 13+3
3. Ondřej Smetana, Praha 2 2 3 3 3 13+2
4. Filip Šitera, Mšeno 3 3 3 2 1 12
5. Jan Holub, Mšeno 2 3 3 2 2 12
6. Michal Škurla, Praha 3 1 1 3 3 11
7. Michaela Krupičková, Divišov 1 2 2 2 2 9
8. Michal Klein, Mšeno 2 1 1 – 3 7
9. Jaroslav Petrák, Pardubice F 3 2 1 0 6
10. Luboš Velinský, Pardubice 0 2 F 2 2 6
11. Richard Geyer, D 1 1 1 1 1 5
12. Michal Dudek, Slaný 2 R 2 E – 4
13. Jaromír Otruba, Pardubice E 1 0 1 1 3
14. Filip Hájek, Praha 1 0 1 0 0 2
15. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 1 F X 1 – 2

Poznámka: David Štěrovský omluven kvůli zranění ruky ze čtvrtečního tréninku v Praze, René Vidner kvůli dovolené a nahrazen Lubošem Velinským.

Průběžné pořadí seriálu:

  PCE LIB TOT
  24.4. 3.8.  
1. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 22 22 44
2. Zdeněk Holub, Praha 12 25 37
3. Jan Holub, Mšeno 16 14 30
4. Josef Franc, Praha 25 NS 25
5. Ondřej Smetana, Praha 2 18 20
6. Michael Hádek, Mšeno 18 NS 18
7. Filip Šitera, Mšeno NS 16 16
8. Michal Škurla, Praha 3 12 15
9. Hynek Štichauer, Pardubice 14 NS 14
10. Jaroslav Petrák, Pardubice 7 6 13
11. Michal Klein, Mšeno 4 8 12
12. Michaela Krupičková, Divišov 0 10 10
13. René Vidner, Pardubice 10 NS 10
14. Václav Milík, Pardubice 8 NS 8
15. Luboš Velinský, Pardubice 0 6 6
16. Daniel Hádek, Mšeno 6 NS 6
17. Michal Dudek, Slaný NS 5 5
18. Martin Málek, Březolupy 5 NS 5
19. Jaromír Otruba, Pardubice 0 4 4
20. Filip Hájek, Praha 0 2 2
21. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 0 2 2
22. Stanislav Pouznar, Mšeno 1 NS 1
NC Tomáš Jůza, Pardubice 0 NS 0
NC David Štěrovský, Pardubice 0 NS 0
NC Karel Kadlec, Kadlec 0 NS 0
NC Zdeněk Růžička, Mšeno 0 NS 0

Poznámka: Richard Geyer není klasifikován coby držitel zahraniční licence, by v Liberci dosáhl na bodované umístění

Foto: Eva Palánová a Roman Nowacki

Markéta Cup 125 ccm

Kryštof Rybář znovu ovládl Divišov

Divišov – 3. srpna
Devátý díl Speedway Mini Cupu v Divišově ovládl Kryštof Rybář. Stejně jako Mike Jacopetti prošel základní částí bez ztráty jediného body, avšak ve finále A německého borce porazil. Na třetí stupínek se postavil Václav Verner. Smolařem se stal Adam Fencl, který musel ze závodu vycouvat kvůli fatální poruše svého motocyklu. Svým ostrým debutem prošel divišovský Adam Bím. Před dalším podnikem seriálu v Praze si vedoucí příčku udržuje Filip Šifalda, třebaže dnes nestartoval.

    C B A TOT
1. Kryštof Rybář, Divišov 3 3 3 3     6 18
2. Mike Jacopetti, D 3 3 3 3     4 16
3. Václav Verner, Chabařovice 2 2 3 3     2 12
4. Milan Dobiáš, Chabařovice 3 2 2 2   3   12
5. Daniel Šilhán, Liberec 2 3 2 2   2   11
6. František Klier, Mšeno 2 1 2 1   1   7
7. Adam Bím, Divišov 1 2 1 1 3     8

Poznámka: Adam Fencl odstoupil kvůli poruše motocyklu

Průběžné pořadí seriálu:

  DIV CHA DIV DIV CHA PHA CHA DIV DIV TOT
  14.4. 27.4. 28.4. 5.5. 18.5. 27.6. 6.7. 7.7. 3.8.  
1. Filip Šifalda 10 12 12 16 18 12 9 13 NS 102
2. Milan Dobiáš 8 11 9 11 16 10 12 8 12 97
3. Kryštof Rybář 13 13 16 10 NS NS NS 17 18 87
4. Václav Verner 11 13 12 18 NS NS 14 NS 12 80
5. Mike Jacopetti 18 NS NS NS NS NS 18 16 16 68
6. Adam Fencl 15 18 18 10 NS NS NS NS NS 61
7. Daniel Šilhán 7 10 8 8 8 7 NS NS 11 59
8. Josef Novák NS 10 12 NS NS 15 10 10 NS 57
9. František Klier NS 9 6 8 11 7 NS NS 7 48
10. Filip Hájek 9 NS 9 12 16 NS NS NS NS 46
11. Petr Chlupáč NS NS NS 9 NS 12 10 4 NS 35
12. Dušan Hlaváček 3 4 6 7 NS NS 8 0 NS 28
13. Marcel Studzinski NS 16 9 NS NS NS NS NS NS 25
14. Roman Herzina 9 NS NS 7 8 NS NS NS NS 24
15. Celina Liebmann 11 NS NS NS NS NS NS NS NS 11
16. Tim Wunderer 9 NS NS NS NS NS NS NS NS 9
17. Adam Bím NS NS NS NS NS NS NS NS 8 8

Foto: Jan Trojánek

MS družstev

Na tři dny se Praha stala plochodrážním Monte Carlo

Praha – 3. srpna
Červencový 2013 Monster Energy Speedway World Cup rozhodně aspiroval na titul plochodrážní společenské události roku! Drama race-off sneslo srovnání se samotným finále a ve vyrovnalostí týmu je mnohanásobně překonalo. Sportovní úspěch celého podniku je mimo pochybností. Snad jedině domácí tým a fanoušci byli zklamaní. Výsledky sice odrážejí objektivní stav české ploché dráhy, ale přece jen každý doufal, že výběr Milana Špinky zaútočí na medaili. Nepovedlo se.

Co se povedlo, byla organizace třídenního podniku. Seznam akcii a úkolů v rozvrhu čítal přes pětadvacet položek a týkal se nevypočitatelného množství jezdců, manažerů týmů, mechaniků, organizátorů až po ty nejdůležitější na stadionu a před televizními obrazovkami čili fanoušků. A vše klaplo bez problémů.

Největší pozitiva stručně. Nově upravena dráha splnila očekávání a poskytla podmínky pro předjíždění. Všimli si toho rovněž komentátoři z Polska a Velké Británie a ocenili změnu k lepšímu.

Z plochy uvnitř oválu zmizely všechny překážky. Žádné pódia, rampy pro kaskadéry ani reklamní panely. Prostě nerušený výhled. Obvyklý komfort pro všechny zúčastněné a party stan Monster, známy z SGP. Nechyběly pochopitelně ani Monster Energy Speedway Girls, které hodně napomáhají skvělé propagaci celého podniku. Hlavní sponzor soutěže přidal světovému poháru SWC potřebný lesk. Celková oprava mantinelu v jednotných barvách Monster byla velice působivá, aniž by rušila sledování děje na tratě. A stejně tak nový háv letité kropičky.

Společenským vrcholem ale byla akce spojená s prezentacemi týmů. Umně umístěna v pražském klubu Lávka a perfektně načasována na pátek večer po posledním tréninku před velkým sobotním finále. Party ve stylu, jak jinak Monster Energy, byla přístupná veřejností a zúčastnili se jí všichni jezdci a manažery týmu.

Na obrazovkách monitorů běžely záběry z předchozích Monster plochodrážních mítinků, mezi hosty byli třeba mladí američtí jezdci, kteří u příležitostí SWC jsou na poznávací cestě po plochodrážní Evropě. Byly vystaveny trofeje pro účastníky sobotního finále.

Na začátek hudební duo spustilo vlastní sýčkovou verzi Highway star od Deep Purple a o tu správnou náladu bylo postaráno! Následovala stručná prezentace týmu a předání vest se startovními čísly. Na pódiu se postupně vystřídaly jednotlivé reprezentace a jeden z jezdců odpovídal na pár otázek.

Akce měla perfektní spád a tempo. Pak bylo rychle po oficialitách a znovu hrála hudba. Nejdříve pochopitelně odcházeli jezdci. První Dánové, ale předtím vyhověli každému zájemci o autogram nebo fotku. Vystupovaní měly bezchybné. Postupně je následovali i ostatní a poslední pro změnu Poláci. Že by načerpali potřebnou energii zrovna v onen letní večer?

Kulisa Karlova mostu a Hradčan dodaly obzvláštní kouzlo večírku. Bylo vidět, že všichni se baví skvěle a nikdo z hostů a funkcionářů tam nebyl jen z povinnosti. Během připrav SWC Petr Ondrašík se zmínil, že všichni zainteresovaní pořád říkají ‚jedeme do Prahy, nikoliv na race-off nebo finále‘. A byl to velice trefný postřeh.

Půvab hlavního města a inteligentní kulisy udělaly skvělou promoci plochodrážnímu sportu. Praha se stala pro SWC tím, co je Monte Carlo pro formuli jedna. Každý chtěl byt přítomen, vidět a byt viděn. Kéž by organizační tým dokázal tento potenciál zužitkovat rovněž v budoucnu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

MČR flat track

Martin Málek navzdory suverénnímu triumfu o dalším působení ve flat tracku moc neuvažuje

Praha – 2. srpna
Pavol Pučko stále tvrdí, že motokros dohromady s plochou dráhou jsou pro flat track nejlepší průpravou. Jako důkaz vedle něho samotného může posloužit příklad Jana Jaroše, který ho na poslední chvíli zastoupil za řidítky tovární VM 610 v Kopřivnici. Soupeři, které ve finálové jízdě nepředjel o kolo, by šli spočítat na prstech jedné ruky. Pardubické mistrovské flat trackové kolo ukázalo, že terénní průprava nemusí být pro dobrého plochodrážníka nezbytnou podmínkou. Martin Málek totiž přivedl vítězně do cíle flat trackový speciál z dílny Františka Přehnálka hned při jeho prvním ostrém závodním nasazení.

Již loni v červenci lákal motocykl s ocelovým srdcem z plochodrážní Jawy po Antonínu Klatovském pozornost diváků, kteří dorazili do Březolup na první ligu. Neodolal ani Martin Málek a po plochodrážním závodě ho otestoval v ostrém tempu. Po zářijovém Slováckém ovále se v jeho sedle honil s Pavlem Pučkem a Janem Vondráškem.

„O flat tracku jsem nikdy neuvažoval, nebo se mi tento sport moc nelíbil,“ uvažuje. „Ale zaujala mě konstrukce motorky pana Frankieho Přehnálka. Nejenom designově je to krásná motorka, teda aspoň podle mě. Ale nejvíc se mi líbí, že jejím základem je plochodrážní motor a použité jsou také další plochodrážní věci. Dostal jsem nabídku, jestli bych se nechtěl svézt a odzkoušet ji. Nadchla mě taky proto, že jeden nejmenovaný jezdec prohlásil, že je špatná a nedá se na ní jezdit. Navíc Frankie je můj dobrý kamarád, tak nebylo o čem diskutovat.“

Ostrý závodní debut měl proběhnout už v říjnu ve Svitavách, ovšem mítink spláchly přívaly deště. „Loni závody bohužel uplavaly,“ říká Martin Málek. „A předtím se mi závody flat tracku překrývaly s plochou dráhou. No, a jelikož jsem si chtěl potvrdit, že motorka je konkurenceschopná, a že by mohla i vyhrát, souhlasil jsem s přihlášením na závody. Letos jsem si pomalu ještě před sezónou zlomil nohu a byl dva měsíce mimo závodění. Nejbližší termín flat trackových závodů byl až teď v pátek, tak jsem přijel.“

Přijel, viděl a v prestižní kategorii FT1 i zvítězil. „Nakonec dobře,“ odpovídá na otázku, jak se mu ve Svítkově s flat trackovým motocyklem jelo. „Ale na téhle motorce jsem seděl skoro po roce. Naposledy jsem se na ní svezl loni v Březolupech. Přes zimu musel ale Frankie spoustu věcí předělávat. Bylo to pomalu dvouleté montování, předělávání a rozdělávání, protože od začátku bylo všechno na motorce špatně. Ale shodli jsme se, že za to snažení za to stálo a jsem moc rád, že jsem Frankiemu mohl pomoct veškerou práci zúročit.“

Pokud ho nezastavily technické problémy, jezdil Martin Málek v pátek daleko vpředu. Soudě dle jeho bezkonkurenčního počínání, musí být zkušenosti z ploché dráhy obrovskou výhodou.

„Asi ano,“ přikyvuje. „Umět jezdit na plochodrážní motorce je hodně velkou výhodou. To jde vidět na Pavlu Pučkovi, Honzovi Jarošovi a taky na mně. Základem je překonat strach a nebát se smyku. Ale taky dost velký podíl na úspěchu ve flat tracku je mít motorku dobře přizpůsobenou.“

Ještě loni si přitom Martin Málek posteskl, že si nemůže zvyknout na přední brzdu, ovšem v pátek ho dvakrát zastavily technické patálie… „Jak jsem řekl, na motorce jsem seděl naposledy loni a přes zimu bylo nutné spousta věcí předělat,“ zdůrazňuje. „Nejprve se chlapcům nelíbila nádrž, že nevyhovuje technickým řádům. Potom se předělával motor z metylu na benzín. Motor se musel usadit výš o sedm centimetrů. Kola byla špatná a tak dále. V pátek byly technické problémy spíše kvůli nepozornosti a bylo to taky způsobeno tím, že jsme motorku nestihli odzkoušet před závody. Ale mně se to nakonec líbilo, dodalo to závodům trošku dramatičnosti.“

A konec konců plochodrážní optikou je bodování v mistrovství republiky ve flat tracku přinejmenším prapodivné. Pokud projde technickou přejímkou, dostane závodník pět bodů. Přitom za každou dokončenou rozjížďku berou všichni jen po dvou bodech a to nezávisle na pořadí. Neboduje jen ten, kdo nedokončí nebo je diskvalifikován. Všechny body se sčítají s tabulkovými body, které borci dostanou za umístění ve finálové jízdě.

Za těchto okolností stály Martina Málka dva defekty pouze čtyři body, ovšem za triumf ve finále jich inkasoval dvacet plus dva z první jízdy a pět za přejímku. To rozhodně nemusí být špatná výchozí pozice pro útok na celkové stupně vítězů nebo dokonce mistrovský titul.

„To je těžká otázka,“ přemýšlí Martin Málek nad svou flat trackovou budoucností. „Zatím mým cílem bylo předvést konstrukci motorky v tom nejlepším světle. To se snad povedlo. Ale já jsem jen jezdec, co přijel odkroužit pár kol na závodech. Ten velký díl na úspěchu patří hlavně konstruktérům Frankiemu a Rosovi. O dalším působení ve flat tracku zatím moc neuvažuju, mám teď jinou pracovní náplň a o závodech teď taky moc nepřemýšlím. Možná mě teď někteří lidé neradi uvidí na závodech, ale proč ne, třeba se ještě párkrát obleču do kombinézy.“

Foto: Wojta Zavřel

Markéta Cup 125 ccm

Speedway Mini Cup jede ve velkém stylu

Divišov – 1. srpna
I když se zrušením jubilejního Memoriálu Josefa Leifra padl příští sobotu i další díl mistrovského klání stopětadvacítek na krátké dráze, kolibříci se dostanou do akce v Divišově již zítra od 10:00. Na programu je již deváté kolo Speedway Mini Cupu. Tréninkový seriál se evidentně vrací ke svým lepším časům, kdy dokázal dokonce zastínit i mistrovská klání. Do konce prázdnin nás čekají ještě v Praze a v Chabařovicích.

Foto: Eva Palánová

MČR tříčlenných družstev

Sobotní startovní listina je zaplněna

Liberec – 1. srpna
Startovní listina sobotního třetího dílu českého přeboru v Liberci se přece jenom během dnešního dopoledne zaplnila odshora až dolů. O dvě volná místa projevili zájem borci, pro něž se pavlovický ovál stal významným mezníkem v jejich kariérách.

Se startovním číslem dvanáct nastoupí Jan Holub, který tu během horkého července před třemi lety získal mistrovský titul mezi juniory do devatenácti let. Osmičku na své vestě poveze Michal Škurla, jenž v Liberci v srpnu 2011 vůbec poprvé stanul na stupních vítězů kubatury 500 ccm.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)