Martin Málek a Martin Gavenda dnes dotáhli věc svého klubu do vítězného konce

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 28. července
Více než stovka meteorologických stanic po celém českém území hlásilo překonání teplotních rekordů a velké věci se odehrávaly rovněž při šestém prvoligovém utkání ve Svitavách. Obvyklé ementálské díry v kombinaci s přítomností závodníků z uší špičky podnik nevídaně vyrovnaly. Postavení průběžného leadera si vyzkoušely všechny čtyři týmy a po devíti rozjížďkách byl mezi nimi rozdíl jediného bodu! Na strategické čarování bylo nutné zapomenout až do samotného závěru, kdy březolupsko – žarnovický celek výrazněji odskočil. Rudolf Grepl okamžitě povýšil Filipa Šiteru na žolíka, na což Lubomír Vozár reagoval povoláním Tomáše Suchánka coby taktické rezervy. Mšenský borec svého domácího protivníka v posledním kole udolal. A když posléze triumfoval Jan Holub, dostalo se Mšeno opět do finále. V něm však kralovali neporažení Martin Málek a Martin Gavenda. Pardubicím a Praze unikla finálová rozjížďka o pouhé dva body. V rozjezdu o třetí místo odvedl Hynek Štichauer Zdeňka Holuba, jenž se do té doby musel sklánět jen před Martinem Gavendou.

Moravané neznají prohru
Pokud si někdo myslel, že včera prožil absolutní pekelný žár, musel dnes své tvrzení rychle opravit. Ve Mšeně šlo o pouhý očistec, protože to pravé inferno žhavých slunečních paprsků se rozpoutalo ve vyprahlé Cihelně. Kropička kroužila po dráze, kam poprvé vyjela už včera večer. Umístění boxů rozdělilo depo na dvě části nejen obrazně, ale i doslova.

Zatímco Pražané a Pardubičané dleli v půlce přiléhající k dráze, kde stěny a střecha dokázaly poskytnout alespoň nějaký stín, Mšeňáci a Březolupáci s oběma Rakušany se slovenskou licencí byli vystaveni přímé palbě spalujících slunečních paprsků. Nebylo divu, že závodníci odsud přecházeli na druhou stranu, aby našli alespoň částečnou úlevu.

Největší ruch panoval v pražských boxech. Jeden ze dvou ostrých motocyklů Ondřeje Smetany byl mimo hru již od středy, kdy mu řetěz rozsekal spojku. Závodníkův otec Radek musel absolvovat sérii předoperačních vyšetření, což mu vzalo potřebný čas na přípravu technického parku. A nyní si hlavu postavil i tréninkový motocykl, takže se Ondřej Smetana mohl plně spolehnout jen na jediný ostrý stroj.

Už v úvodu závodu se ukázalo, o jak vyrovnanou podívanou půjde, když se na postu vítězů pravidelně střídali zástupci všech družstev s výjimkou Pardubic. Přitom oni nešetřili odhodláním využít své druhé domácí dráhy k upevnění svého vedení v průběžné tabulce, které včera ve Mšeně dramaticky navýšili.

Rozjížďku s číslem jedna opanoval Filip Šitera, který odstartoval na Tomáše Suchánka. Ondřej Smetana se rychle zbavil Fritze Wallnera. Na start druhé jízdy vyslal Tomáš Topinka svého náhradníka Zdeňka Holuba. Ten se mu odvděčil dokonalým triumfem před Jaroslavem Petrákem, zatímco Dominik Weiss poměrně překvapivě nepustil k bodům Michala Kleina.

Jediný bod, který koaliční celek prozatím inkasoval zásluhou Rakušana se slovenskou licencí, rychle dostal spoustu sourozenců. Martin Málek nejprve v rozjížďce s číslem tři odvedl Jana Holuba, aby vzápětí nastala příležitost pro Martina Gavendu.

„Ráno se mi ani nechtělo vstávat,“ svěřoval se před závodem se svými pocity po včerejším hubeném výsledku ze Mšena. Nicméně zdroj patálií se podařilo identifikovat v karburátoru. I když na něho ve čtvrté jízdě odstartoval Hynek Štichauer, on pronikl do čela v prvním výjezdu úzkou skulinkou okolo mantinelu.

Jeho vítězství posunulo březolupsko-žarnovický tým na společné vedení s Pardubicemi, zatímco Praha a Mšeno zůstávaly o dva body pozadu. Po přestávce vyjel Martin Gavenda na ovál znovu, aby okamžitě s letem pásky zmizel z očí Tomáše Suchánka a Jana Holuba.

V šesté jízdě nikdo nezadržel Martina Málka, jenž svému kouči Jaroslavu Gavendovi přivezl čtvrtou trojku v řadě. Filip Šitera dorazil do cíle hned za ním, zatímco Ondřej Smetana inkasoval poslední bod před Jaroslavem Petrákem s velkou dávkou štěstí. Od třetího kola se stále otáčel, jelikož z jeho zadního kola neustále unikal vzduch. Pod šachovnicovou vlajkou ještě stačil projet, avšak do depa už musel tlačit.

Na sérii březolupských triumfů jejich rakouští kolegové už nenavázali. Dominik Weiss se navíc ve druhé zatáčce druhého kola sedmé jízdy ocitl na zemi. Ze Žarnovice nedorazil na víkendové prvoligové závody vůbec nikdo a jejich závodníci si museli dělat mechaniky navzájem. Opuštěnému Dominiku Weissovi proto přispěchali na pomoc Martin Gavenda a Patrik Mikel, který se s rodiči přijel podívat.

Filip Šitera vyhnal v první zatáčce Michala Škurlu, aby si připsal svůj druhý dnešní triumf. Mšeno dýchalo vedoucí koalici na záda už s rozdílem dvou bodů, avšak Michal Klein vyšel vzápětí bodově naprázdno. Fritz Wallner dobyl alespoň bod, zatímco Zdeněk Holub vypálil Hynku Štichauerovi rybník již v prvních metrech.

Bojovat se musí až do konce
Na čele tím pádem zůstávala koalice se čtrnácti body. Pardubice prozatím dosáhly dvanácti bodů a Mšeno s Prahou měly po jedenácti. Rozjížďka s číslem devět však situací v průběžném pořadí zamotala ještě víc. Zdeněk Holub po dalším ze svých excelentních startů v prvním nájezdu vytlačil Tomáše Suchánka, z čehož profitoval rovněž Filip Šitera.

Dominik Weiss tentokrát spadl již v úvodním oblouku. Pražská Markéta dostihla vedoucí Březolupy/Žarnovicu, zatímco Pardubice a Mšeno byly o pouhý bod za nimi! Patovou situaci řešila nejúčinnějším způsobem Praha. Michal Škurla vyrazil do rozjížďky s číslem deset. Vydržel v něm až do cíle, přestože Jan Holub po vnější a Fritz Wallner po vnitřní straně první zatáčky nebyli zrovna příjemnými společníky.

Jenže Rakušanův motor nevydržel horko a svého majitele nechal na holičkách již ve druhém okruhu. Druhá fatální porucha bohužel zapříčinila, že se Fritz Wallner mohl z kombinézy převléknout do šortek. Koalice poklesla na třetí příčku průběžného pořadí, na což nemohl Jaroslav Gavenda reagovat jinak než ofenzívou.

Jeho syn Martin vyhrál jedenáctou jízdu, když ho dravý Ondřej Smetana nestihl spodní stranou prvního výjezdu. V rozjížďce s číslem dvanáct stanuli na roštu jen Martin Málek a Hynek Štichauer. Březolupan měl vrch, takže jeho tým byl zpátky na čele o bod před Prahou a čtyřmi před Pardubicemi a Mšenem.

Duel neporažených v rozjížďce s číslem třináct vyzněl ve prospěch Martina Gavendy, zatímco Zdeněk Holub se musel smiřovat s první porážkou. Další velké sólo zahrál Martin Málek v rozjížďce s číslem čtrnáct. Za jeho zády si Tomáš Suchánek poradil s Michalem Škurlou.

V rozjížďce s číslem patnáct měli podle původního rozpisu startovat jen David Štěrovský a Fritz Wallner. Jenže Rakušan byl mimo hru, a když Rudolf Grepl ohlásil nasazení Filipa Šitery v roli žolíka, reagoval Lubomír Vozár povoláním Tomáše Suchánka v úloze taktické rezervy.

Pardubičan lépe odstartoval. Jeho mšenský sok ho sice zasypával jedním útokem za druhým, avšak zdálo se, že si konečně zapíšeme první dnešní pardubické vítězství. Avšak v tom přišla předposlední zatáčka a v ní se Filip Šitera dostal dopředu.

Tomáš Suchánek však zároveň citelně zpomalil. „Začal brnět motor,“ vysvětloval. „Už když jsem jel ve třetím kole. Zvadlo to a chyběla tomu síla.“ Koaliční tým byl se svými šestadvaceti body jasně ve finále už po čtrnácté jízdě. Jenže Mšeno a Praha měly po dvaadvaceti a Pardubice jednadvacet.

Rozjížďka s číslem šestnáct se tím pádem změnila na trojboj o postup. Mšenskou příležitost chytil za pačesy Jan Holub, jenž nakonec triumfoval ve stylu start – cíl před Hynkem Štichauerem a Ondřejem Smetanou.

Ve finále se však spolu s Filipem Šiterou jenom dívali na záda Martina Málka a Martina Gavendy, kteří svým sólem jen podtrhli vítězství koaličního celku. O třetí místo musel být vypsán rozjezd, v němž Hynek Štichauer po vylétnutí pásky ujel Zdeňku Holubovi. Lubomír Vozár nakonec přece jenom zaknihoval alespoň jedno vítězství. Bylo o to cennější, že přineslo do průběžné tabulky o jeden bod navíc.

Hlasy z depa
„Všechno mi klapalo, tak jsem to sledoval zepředu,“ svěřoval se Martin Málek. „Tak jsme to sledovali zepředu. Ale to vedro bylo nesnesitelné. Pomalu měním komponenty, co jsem jezdil, za komponenty JRM. A lepší se to, lepší včetně startů.“

„Dneska dobrý, včera jsem měl menší chybičku v karburátoru,“ říkal Martin Gavenda. „Spravil jsem si chu, bylo to výborné. A to se mi ani vstávat nechtělo. Všechno bylo bez problémů a nestěžuju si ani na vedro. My na Moravě máme teplo pořád (smích).“

„Snažil jsem se,“ vyprávěl Filip ŠItera. „Dneska to bylo lepší, ale nebyla taková konkurence jako včera. Na Suchoše jsem věděl, co si můžu dovolit. Ve finále jsem dobře odstartoval, ale udělal blbost a oni přede mě skočili. Stejně jsme potřebovali 4:2 a to bychom nedali. Pořád lepší třetí místo než to zakončit pádem jako včera.“

„V tomhle vedru už nikdy v životě nepojedu,“ zapřísahal se Jan Holub. „To je strašný. Nedařilo se, ani mi to potom v tom vedru nebavilo. Přijel jsem z jízdy do depa a motala se mi hlava. Dráha super, ale jinak šílený.“

„Jsme doma třetí, co naděláš?“ krčil Tomáš Suchánek rameny. „Stejně jsme pořád první a můžeme se jen zlepšovat. Naštěstí nám Hynek nakonec vyhrál aspoň třetí místo.“

„Nečekal jsem to a jsem z toho zklamanej‘,“ netajil se Hynek Štichauer. „Možná to zní blbě, ale vsadil jsem se, jestli poslední jízdu nevyhraju, sním ručku z Jardovy motorky. Nešlo nám to ani jednomu a náskok, kterej‘ jsme si udělali včera ve Mšeně, jsme prokoučovali. Liga je otevřená, ale je to škoda, jsou to závody, jedeme zdraví domů. Takovejch‘ závodů je třicet do roka, musí se to tak brát. Rozjezd se mi poved‘. Měl jsem novou hranu, včera jsem píchnul a musel jezdit starý hrany. Utáhli jsme spojku, dolili metyl. Soustředil jsem se a šlo to. Zdenda dobře startuje. První tři metry tam byl, ale věděl jsem, co můžu, a ujel mu.“

„Na hovno, divnej‘ den,“ přemítal Jaroslav Petrák. „Myslel jsem, že to bude daleko lepší. Každou jízdu jsem dělal nějakej‘ zásah, ale vůbec to nepomohlo a nemoh‘ jsem to dopasovat. Jelo se mi dobře, krásně, ale nemoh‘ jsem to dopasovat. Chtěl jsem si spravit chu po včerejšku, to se přiznám, že jsem po konzultaci s trenérem vypustil. A ono hovno.“

„Pěkný vedro,“ ulevil si Zdeněk Holub. „Jelo se mi pěkně, škoda, že mě porazil Gavoš. Bylo to vyrovnaný celý závody, až teď ke konci ne. Utekli nám a už jsme je nestáhli. V rozjezdu jsem měl nádhernej‘ start, ale nevím, pak se to nějak promydlilo…“

„Nemoh‘ jsem vychytat motorku,“ připouštěl Michal Škurla. „Pak jsem to přenastavil a bylo to dobrý. Docela.“

1. AK Březolupy/SC Žarnovica     31
Dominik Weiss, A (SMF) 1 F F 0   1
Fritz Wallner, A (SMF) 0 1 E –   1
Martin Málek 3 3 3 3 3 15
st.číslo 16 – neobsazeno      
Martin Gavenda 3 3 3 3 2 14(1)
 
2. Grepl PDK Mšeno     26
Jan Holub 2 1 2 3 0 8
st.číslo 11 – neobsazeno      
Michal Klein 0 0 1 0   1
st.číslo 12 – neobsazeno      
Filip Šitera 3 2 3 2 6* 1 17
 
3. Zlatá přilba Pardubice     23
Hynek Štichauer 2 2 2 2   8+3
David Štěrovský 1 1 0 –   2
Jaroslav Petrák 2 0 1 1   4
st.číslo 4 – neobsazeno      
Tomáš Suchánek 2 2 1 2 2   9
 
4. AK Markéta Praha     23
Ondřej Smetana 1 1 2 1   5
st.číslo 6 – neobsazeno      
Michal Škurla 1 2 3 1   7
st.číslo 8 – neobsazeno      
Zdeněk Holub 3 3 3 2   11+2

Aktuální prvoligová tabulka:

  bilance malé body velké body
1. Pardubice 3-1-2-0 185 19
2. Mšeno 1-3-1-1 142 16
3. Březolupy/Žarnovica 2-1-1-2 149 15
4. Praha 0-1-2-3 135 10

Foto: Eva Palánová

Václav Milík je přesvědčený, že medaile v SWC jednou stejně přijde

Bernardov – 28. července
S nároďákem vycestoval prozatím jen v roli pohotovostní rezervy pro strýčka příhodu, kdyby se někomu z hlavního kádru něco přihodilo. Z účasti na loňském race-off ho paradoxně vyřadil vlastní motor, který mu při montáži do rámu přimáčkl ruku k zemi jeho dílny. Nicméně letos nemohl v hledáčku Milana Špinky chybět, a protože Česká republika hostila vyvrcholení světového poháru, Václav Milík v prestižním šampionátu debutoval rovnou v nejdůležitějším mítinku.

„Dráha byla jiná než o tréninku,“ připomíná pardubický junior svůj první poznatek z minulé soboty. „Měli jsme to nastavený podle pátku, ale já si kopnul do dráhy a viděl, že je jiná. Ale měli jsme jít ještě o zub jinam, bylo to pomalý.“

Navzdory vší snaze a bojovnosti se z prvních dvou rozjížděk vracel na štítě. „Ještě na druhou jízdu to nebylo ono,“ říká. „Ve třetí jízdě jo, ale zvingloval jsem to.“ Z pádu ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem deset se naštěstí rychle oklepal. A rychle se vydal na cestu, na jejímž konci měl být po Aleši Drymlovi druhým bodově nejproduktivnějším členem českého národního týmu.

„Dostal jsem nápad,“ pokračuje Václav Milík ve svém vyprávění. „Změnili jsme převod a trysku a bylo to rychlý.“ Šestnáctá jízda se nesla v duchu polského náporu na vedoucí Dány. Marek Cieslak vyslal do akce Jaroslawa Hampela a on v roli žolíka vedl od startu až do cíle. Nicki Pedersen naproti tomu skončil velice rychle a Václav Milík inkasoval svůj první bod v mistrovství světa družstev.

Shodou okolností na legendárního Dána narazil ještě jednou v rozjížďce s číslem osmnáct. Potomci dávných Vikingů potřebovali body jako sůl a Nicki Pedersen si nehodlal vítězství, jež jeho tým vrátilo zpátky do průběžného vedení, nechat vzít. Václav Milík se ho ovšem držel jako klíště, útočil na něho a přitom stačil odvracet nájezdy Jasona Doyleho a Patryka Dudka.

„Byl jsem rychlej‘ a najížděl si Nickiho,“ uvědomuje si. „Jeho skalp mám už z extraligy. Takový věci si člověk pamatuje. Jako loni Grega Hancocka ve Mšeně.“ Ani finále světového poháru družstev anno domini 2013 z jeho paměti dozajista nezmizí jen tak. „Závody měly začít až od pátý jízdy,“ povzdechne si nad dlouhým hledáním správného nastavení.

A jak vnímá, že se v soutěži vůbec poprvé objevil až v jejím finále? „Mám štěstí, že jsme to pořádali my,“ stojí oběma nohama pevně na zemi. „Ale až budeme já, Eda, Zdenda Holub nebo Čejen starší, probojujeme se tam. Budeme dobrej‘ tým a probojujeme se tam sami bez přímýho nasazení. Pak by bylo dobrý mít i tu medaili, kterou jsme letos nedali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Klíčový předpoklad úspěchu na trávě se nesplnil

Bielefeld – 21. července
Dvojice českých reprezentantů se minulou neděli představila ve finála evropského šampionátu na travnaté dráze v Bielefeldu. Richard Wolff skončil šestnáctý, Josef Franc nakonec devátý, když ho o postup do finále A připravil horší start v béčku. Startovní manévry trápily pražského závodníka i v základní části, jak magazínu speedwayA-Z řekl Milan Špinka, který si den po finále světového poháru družstev nenechal závod ujít.

„Jestliže na krátké dráze je start šedesát až osmdesát procent úspěchu, na trávě je to devadesát,“ říká kouč české reprezentace. „Jak neodjede, je to pasé.“

Josef Franc vstoupil do závodu triumfem v rozjížďce s číslem jedna. „Ze žlutý byla dobrá kolej,“ popisuje Milan Špinka. „Z červený to už potom bylo horší, i když má Pepe vysokou motorku. Dojel na bod. Třetí jízdu jel úplně zvenku. Ve stínu mantinelu byl hutnější materiálu a odtamtud vyhrávali skoro všichni.“

Pražský borec nebyl v tomto ohledu žádnou výjimkou. Po druhém vítězství však přišla dvanáctá jízda. Její cíl projel jako čtvrtý, takže po základní části měl třináct bodů, které stačily na finále B. „Byla to velká škoda,“ lituje Milan Špinka. „Pepe neměl problémy, jenom se mu nedařily starty.“

Ani ve finále B nemuselo být nic ztraceno. „Dva odsud postupujou do áčka,“ připomíná Milan Špinka rozpis evropských závodů. „Ale ani v béčku neodjel. Prostě se to nepovedlo.“

V té chvíli už měl Richard Wolff odzávoděno. Ve finále C neviděl cíl. „Od startu byl druhej‘, třetí, ale kleknul mu motor,“ upřesňuje kouč české reprezentace.“

Foto: Wojta Zavřel

Včerejší divoké pády za redukci dnešní startovní listiny nemohou

Svitavy – 28. července
Celkem šest pádů viděli diváci při včerejším pátém kole české první ligy ve Mešně, přičemž Karel Voborník třikrát stisknul tlačítko červených světel. By se na zemi ocitly i jezdecké veličiny typu Josefa France, Zdeňka Simoty či Filipa Šitery, o poznání chudší startovní listina dnešního pokračování soutěže ve svitavské Cihelně nejde na vrub zranění.

Josef Franc se po pádu z divoké naháněčky s Václavem Milíkem sice už na startu žádné další rozjížďky neobjevil, nicméně z divokého letu do nafukovacích bariér v zatáčce u depa vyvázl bez zranění. Účast ve Svitavách však neplánoval, čemuž dává za pravdu i dnešní nasazení Zdeňka Holuba na pozici náhradníka. Tomáš Topinka včera netušil, zda bude mít k dispozici Filipa Hájka.

Do Svitav neměl cestovat ani Zdeněk Simota, takže jeho absence v sestavě mšenského Greplu není zapříčiněna včerejším pádem. V poslední zatáčce rozjížďky s číslem patnáct zachytil o nafukovací bariéru. I když si naštěstí nevychutnal jízdu sanitním mercedesem do mělnické nemocnice, stěžoval si na bolest v nateklém kotníku. Rudolf Grepl dnes nemůže použít ani Jana Jaroše, kterého trápí ruka, takže se včera ve Mšeně objevil s rodinou jen jako divák.

Ve stejném složení by se dnes měla představit jen březolupsko – žarnovická koalice, protože domácí kouč Lubomír Vozár hlásí dvě změny. Místo Michaely Krupičkové startuje David Štěrovský, zatímco Václav Milík bude chybět úplně.

Za jeho absencí ovšem není cesta na otevřený lotyšský šampionát v Daugavpilsu, kterou původně zvažoval, ale přestávka. Úřadující český šampión má totiž před sebou další finále juniorského mistrovství světa v Berwicku a jeho motory potřebují repasi. V jednání je totiž jeho angažmá v Poole, což by Pardubičanovi umožnilo otestovat tamní ovál ještě před challenge o SGP 2014.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)