Mlýnce – 11. července
Oba řídí koně. Jeden s uzdou v ruce a druhý s řidítky, protože má koně takzvaně pod kapotou. Bez nadsázky a zcela trefně by se dal pojmenovat dnešní článek. Když jste přítomni akci, kde se nachází známá osobnost nebo dokonce legenda, určitě se vám to zapíše na dlouho ne-li navždy do paměti. Když se vám ale povede seznámit dvě legendy z různých činností, to prostě nemá chybu.

Nedávno jsem si povídal s Jirkou Štanclem a on mi říká: „Mílo, ty děláš ty večery, kam zveš známé osobnosti. Nedávno si tam měl Pepu Váňu. Moc mě mrzí, že jsem o tom nevěděl, určitě bychom se přijeli s manželkou podívat. Rád bych ho osobně poznal.“

V tu chvíli jsem věděl, že mám nový bojový úkol. Protože jsme ale s Josefem Váňou kamarádi, bylo to řešitelné. Zavolal jsem, kdy se mu to hodí a on mi sdělil, že 11. července v sedmnáct hodin u něj ve stájích, které má v Mlýncích u Chýše, kde s manželkou bydlí.

Přijeli jsme těsně před sedmnáctou hodinou. Jiří Štancl, jeho žena Alena a já. V pět hodin přijel Pepa a s přirozeností jemu vlastní se seznámil s Jirkou i Alenou. A protože jsme všichni věkově nastejno, Josef Váňa navrhl tykání, které manželé Štanclovi okamžitě přijali.

Sedli jsme si ke stolku a povídali. Když Jiří vyndal slavnou trofej, kterou získal pětkrát, Josef Váňa uznale pokyvoval hlavou, a potom si ho dobíral: „Jirko, já mám zatím těch vítězství osm, takže se ještě snaž.“
Nemohl jsem Jirku v tom nechat a tak jsem Pepovi řekl, že má Jirka ještě pět ze Slovenska a že musí ještě dvakrát vyhrát. Také jsme se seznámili s Josefem Váňou mladším a na otázku, kdo letos vyhraje Velkou pardubickou, nám odpověděl: ,,No přece já.“

U stájí v Mlýncích, jsou veliké louky a také tréninková dráha včetně skoků. I to jsme si prohlédli. Velmi poutavé bylo, když jsme procházeli stáj a Pepa nám o každém koníčkovi něco řekl. Třešničkou na dortu bylo, když jsme se zastavili u boxu se jmenovkou legendárního Tiumena a mohli si ho pohladit. Vypadá to, že ti dva letos o největší trofej budou opět bojovat.

Než jsme odjeli, dostal jsem nápad, že si obě legendy vymění pokrývku hlavy, což v případě Jirky Štancla je zlatá přilba a v případě Josefa Váni pravá závodnická přilba na dostihy. Jak to dopadlo, je vidět na přiložené fotografii. Myslím, že to oběma sekne.

Z rozhovoru vyplynulo, že ale oba zůstanou u svých profesí, nebo v těch jsou opravdivými legendami. Protože na podzim bude další beseda s Josefem Váňou, manželé Štanclovi slíbili, že se rádi přijedou podívat.

Co dodat na závěr? Seznámení obou velikánů je pro mě obrovská čest, stejně tak jako fakt, že jsou oba mými přáteli. Protože pan Váňa musel pracovat, rozloučili jsme se a on nám doporučil, že v Chýši je výborný pivovar, kde i dobře vaří. U dobré večeře jsme se shodli, že setkání bylo krásné a budeme dlouho vzpomínat.