AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 18. července
Úvodní takty pražského race-off vyzněly ve prospěch Američanů, které ovšem během druhé série vystřídali na čele průběžné klasifikace Australané. Do boje o jediné postupové místo do finále se však aktivně zapojovali i Lotyši a Angličané. Kdo nechyběl v ochozech pražské Markéty, nemohl rozhodně litovat. Po promyšleném nasazení Grega Hancocka coby žolíka v rozjížďce s číslem šestnáct se USA dostaly na stejnou bodovou úroveň jako Austrálie, zatímco ostatní dva týmy zaostávaly o pouhé čtyři body. A teprve Darcy Ward svým skvělým triumfem v poslední jízdě otevřel své zemi finálové brány.

Vyrovnaný kvartet
Americký tým dle názorů mnoha odborníků neměl vlastně postoupit ani z kvalifikačního kola v King’s Lynn. Jenže nestárnoucí Greg Hancock dodal svému družstvu v King’s Lynn bezmála tři čtvrtiny jeho celkového zisku, což stačilo na vyřazení Švédska, jehož řady dokonale prosila zranění.

A stejně by se mýlil ten, kdo by Američany spolu s Lotyši označkoval za outsidery dnešního race-off. Greg Hancock totiž ovládl rozjížďku s číslem jedna ve stylu start – cíl. Vzápětí se Ryan Fisher díval na záda Maksima Bogdanovse jen chvilku, aby se spodní stranou první zatáčky dostal do čela.

Před rozjížďkou s číslem tři měly tedy USA na svém kontě šest bodů a Lotyši o dva méně. A ve všech pádech skloňovaní favorité byli až za nimi. Troy Batchelor nejprve stačil na jediný bod, který vzápětí na poslední chvíli vydřel i Jason Doyle. A jak Ben Barker, tak Chris Harris vyšli bodově naprázdno, takže britská sestava začínala s obrovskou nulou.

To se záhy mělo změnit v závodě, v němž své zalíbení musel najít i ten nejzapšklejší škarohlíd. Taie Woffindena sice zastavila červená světla, avšak napodruhé odpálil z roštu stejně bleskově. Cameron Woodward měl spousta starostí s Andrzejem Lebeděvsem až na cílovou pásku, avšak dva body uhájil.

V rozjížďce s číslem čtyři zahrál sólo Darcy Ward, díky němuž se Austrálie dotáhla na sedmibodové USA. Lotyšsko a Velká Británie zůstávaly pozadu o pouhé dva body. Tai Woffinden opět úřadoval po přestávce. Ohlížel se po Darcy Wardovi. Udržel ho za sebou, a pakliže by se ohlédl ještě po úvodním výjezdu, spatřil by za sebou Grega Hancocka.

Legendární borec, který má dodnes v okolí Mšena spousta fanoušků, dostal svým manévrem hvězdnatou vlajku do čela. Ryan Fisher se pokusil o udržení, což mu částečně vskutku klaplo. Po rychlém startu se sice musel ještě v prvním výjezdu dívat na záda Camerona Woodwarda a Kjastase Puodžukse.

Jelikož se však Lotyš udržel na čele, Austrálie pouze srovnala s USA krok. Jason Doyle však nebyl k udržení, by ho Vjačeslav Giruckis vytrvale proháněl. V osmé jízdě zamířil do vedení Troy Batchelor. Jenže Chris Harris prahnul napravit svou úvodní nulu a už na protilehlé rovince udával tempo on.

Ke vší Australanově smůle se před něho posunul i Ricky Wells, avšak pravidelný extraligový návštěvník zná bojovnost Troye Batchelora. Nyní se však na druhou příčku vrátil jen na mžik, aby čelil závěrečnému náporu Andrzeje Lebeděvse.

V závěrečném okruhu se po vzájemném kontaktu ocitl lotyšský reprezentant na zemi. Za viníka byl určen Troy Batchelor a skóre byl dvou pětinách bylo neuvěřitelně vyrovnané. Australské leadery dělily od posledního Lotyšska pouhopouhé dva body.

Žolík vrací USA do hry
Jenže podnik ani zdaleka ještě nedospěl ke svému konci. A přenáramná podívaná rovněž ne. Greg Hancock po svém triumfu v rozjížďce s číslem devět dostal do čela opět USA. Hned poté kraloval Vjačeslav Giruckis a svým způsobem také Ryan Fisher. Američan se spodní stranou úvodního oblouku posunul z poslední rovnou na druhou příčku. A protože odrazil všechny pokusy Troye Batchelora a Taie Woffindena o odvetu, Američané stále vedli o dva body před Australany a tři před zbývajícími dvěma týmy.

Leč Gino Manzares v rozjížďce s číslem jedenáct už potřetí za sebou vyšel bodově naprázdno. Darcy Ward ve druhé zatáčce podjel Chrise Harrise a vedoucí příčka rázem připadla Austrálii. Nato se s nulou do boxů vrátil Ricky Wells. Cameron Woodward nenašel recept na předjetí létajícího Maksima Bogdanovse, avšak australským postavením namohlo lotyšské vítězství vůbec otřást.

Po přestávce Darcy Ward nakročil k velkému sólu, přičemž zmařil útok Andrzeje Lebeděvse vnitřkem první zatáčky. Chybějící naváděčka v amerických šatech, která se opozdila při přestávce, zřejmě nepřinesla štěstí Ryanu Fisherovi, jenž skončil až třetí.

Američanům chyběly potřebné body, o čemž se vzápětí přesvědčil Greg Hancock. By lépe odstartoval Tai Woffinden v roli žolíka, na protilehlou rovinku vyjel jako první předloňský mistr světa. Cameron Woodward se před britského žolíka dokázal podívat jen na chvilku, přesto se Austrálie udržela v čele o tři body před USA a Velkou Británií.

Britové si však svůj život zkomplikovali hned v rozjížďce s číslem patnáct. Lewis Bridger v zápalu souboje s Maksimem Bogdanovsem o druhou příčku upadl v první zatáčce třetího kola a bylo diskvalifikován. Repete vyšlo na jedničku Troyi Batchelorovi, který se stejně jako prve rychle ujal vedení.

Gino Manzares zajel z prvního výjezdu závěrečného kola rovnou na trávník. Po příčinách defektu bylo zbytečné se ptát. Protože nebodoval, uskočila Austrálie Američanům na rozdíl šesti bodů, což zavánělo žolíkovým úmyslem. A skutečně, v poslední rozjížďce základního rozpisu zůstal sedět Ricky Wells a na ovál vyjel Greg Hancock.

Po rychlém startu se ujal vedení, jenže v prvním oblouku ho vystřídal Kjastas Puodžuks. Greg Hancock ovšem protáhl nájezd do druhé zatáčky a šest bodů, jimiž jeho tým dotáhl australské leadery, byly jeho.

Slaví se až v cíli rozjížďky s číslem dvacet
V rozjížďce s číslem šestnáct se před Kjastase Puodžukse dostal i Tai Woffinden, zatímco Jason Doyle nebodoval. Před poslední sérií si tím pádem z vítězství a postupu do finále mohl brousit zuby jakýkoliv tým. Vedla Austrálie spolu s USA o čtyři body před Lotyšskem a Velkou Británií.

Rozhodující krok se nejlépe povedl Austrálii. Zpočátku sice vedl Ben Barker a Jasonu Doylovi se mu ho v první zatáčce nepodařilo podjet. Jenže Angličan projel vítězně pouze cílem prvního okruhu, protože hned v úvodní zatáčce toho druhého ho Jason Doyle předstihl. Na poslední chvíli se na druhou pozici natáhl Maksim Bogdanovs.

Ricky Wells skončil s nulou stejně jako Gino Manzares hned vzápětí. Protože Kjastas Puodžuks zvítězil, dostalo se Lotyšsko o bod před USA. Lewis Bridger v úvodním výjezdu předjel Camerona Woodwarda, nicméně tým od protinožců neochvějně mířil vstříc finálovým branám.

Američany však v devatenácté jízdě vrátil do hry Greg Hancock, který ještě během úvodního kola dokázal uštvat Troye Batchelora. Andrzej Lebeděvs udržel za svými zády Chrise Harrise, což Lotyšům pojistilo třetí příčku před Velkou Británií. Na druhou stranu však postupové šance před rozjížďkou s číslem dvacet živily již jen Austrálie a USA, které dělily pouhé tři body.

Darcy Ward věděl, co všechno je v sázce. By lépe odstartoval Tai Woffinden, ve druhém kole se kolem něho mihnul zleva na protilehlé rovince jako blesk. Ryan Fisher byl třetí, takže oslavovat mohli Australané.

„Vždycky se z poslední šance kvalifikujeme,“ připomínal Troy Batchelor, přičemž svou dnešní účast pokládal za výhodu. „My jsme na této dráze měli závody, zatímco ostatní se na nás jen dívali. Jsme odhodláni poprat se v sobotu o stříbrnou nebo bronzovou medaili. Předloni jsme v Gorzowě téměř vyhráli zlatou medaili. Prošli jsme z poslední šance a věděli, co dělat. Nastavení motocyklu je v ploché dráze devadesát procent závodu. Myslím, že dneska jsme poznali dráhu dokonale a doufám, že to pozítří využijeme ve svůj prospěch.“

1. Austrálie		36
Jason Doyle	1 3 1 0 3	8
Troy Batchelor	1 U 1 3 2	7
Cameron Woodward	2 2 2 1 1	8
Darcy Ward	3 1 3 3 3	13
2. USA		31
Ricky Wells	1 2 0 – 0	3
Gino Manzares	0 0 0 E 0	0
Ryan Fisher	3 1 2 1 1	8
Greg Hancock	3 2 3 3 6* 3	20
3. Lotyšsko		29
Kjastas Puodžuks	2 3 1 1 3	10
Maksim Bogdanovs	2 0 3 2 2	9
Vjačeslav Giruckis	E 2 3 0 0	5
Andrzej Lebeděvs	1 1 E 2 1	5
4. Velká Británie		28
Tai Woffinden	3 3 0 4* 2 2	14
Lewis Bridger	2 0 2 X 2	6
Chris Harris	0 3 2 – 0	5
Ben Barker	0 1 1 0 1	3

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Pardubice – 17. července
Léto roku 1999 bylo naprosto dokonalé. Téměř vůbec nepršelo a sluníčko se schovalo prakticky jen při svém srpnovém zatmění. Skvělé počasí vydrželo až do října, kdy legendární Zlaté přilbě v Pardubicích předcházelo světové finále družstev. Po svítkovském areálu se dalo procházet jen v šortkách a tričku s krátkým rukávem. Zářit mohli i čeští fandové, protože náš nároďák za sebou už od počátku nechal Američany a nakonec převálcoval i Brity. Po předlouhých šestatřiceti letech od Vídně 1963 jsme se ozdobili stříbrnými medailemi. Z tehdejších reprezentantů již Antonín Kasper není želbohu mezi námi. Bohumil Brhel, Michal Makovský a Antonín Šváb již pověsili kombinézy na hřebík. Aleš Dryml však stále brázdí plochodrážní ovály. V sobotním finále světového poháru povede do finálového boje národní tým v roli kapitána a magazínu speedwayA-Z prozradil, že si rozhodně nebude svůj medailový primát střežit jako oko v hlavě.

„Každopádně ne,“ reaguje s úsměvem na žert, zda by mu vadilo přijít o své výsostné postavení jediného medailisty v sestavě Milana Špinky. „Chci totiž mít dvě medaile na rozdíl od ostatních (smích).“

Před čtrnácti lety si Aleš Dryml vysloužil místo v národním týmu zejména díky stříbrné medaili v juniorském mistrovství světa. „Zůstal jsem posledních mohykánem týmu z devětadevadesátého,“ odpovídá v kostce na otázku, co se od října roku 1999 změnilo. „A stal jsem se kapitánem.“

Svou úlohu nebere rozhodně jako formální funkci. „Od čtvrtka jsme všichni v Praze,“ informuje, že se český tým nesetká až při zítřejším tréninku. „Mezi desátou a jedenáctou máme sraz na Markétě a budeme sledovat, co se tam bude dít.“

Aleš Dryml už přitom bude přemýšlet o finále. „Mám klukům co říct a budu se snažit je motivovat,“ netají se. „Nejsme favoriti, ale to jsme nebyli ani v devětadevadesátým. Můžeme jen překvapit. Každej‘ nedá kůži lacino, jdeme do toho naplno.“

Nicméně proti jeho nominaci se ozvaly i kritické hlasy vyčítající především jeho nepřítomnost při trénincích organizovaných na Markétě. „Mám svůj tréninkovej‘ program a podle toho se připravuju,“ reaguje. „V Praze jsem byl letos čtyřikrát a čtyřikrát byla dráha úplně jiná. Proto jsem nepokládal za nutný jet tam znovu. A na plochý dráze mám už hodně za sebou.“

Aleš Dryml však trénoval včera a v úterý v Pardubicích. „Připravoval jsem se především po technický stránce,“ přibližuje svůj program. „Spíš jsem testoval techniku a ne dráhu v Praze. Tu si zkusím v pátek o tréninku. I kdyby pršelo, znám plochou dráhu dobře, abych si věděl rady. I teď o Grand Prix byla dráha o něčem jiným než při tréninku. Motorka se dá nastavit, ale nedá se říct, že po tréninku máš stoprocentní nastavení.“

Náš národní tým má jistotu, že v sobotu nastoupí proti Polákům a Dánům, zatímco poslední finalista vzejde dnes večer z race-off z kvartetu Austrálie, Velká Británie, USA a Lotyšsko. Český kapitán ovšem odmítá myšlenku, že bude držet palce pobaltskému kvartetu.

„Budeme realisti,“ konstatuje, sotva odezněla salva smíchu nad představou sama sebe ve fanouškovské šále papírově nejslabšího týmu dnešního večera. „Bude to boj mezi Austrálií a Velkou Británií. I když musíme bejt‘ objektivní a Lotyši můžou překvapit. Znám je a vím, že do toho půjdou naostro. Ale Darcy a Tai jsou paliči dnešní doby, takže uvidíme.“

Po zítřejším tréninku se v sobotu večer dostanou do akce i Češi, kteří mohou těžit z přímého nasazení mezi finálovou čtveřici. „Připravoval jsem se, jak jsem jen moh‘,“ říká Aleš Dryml. „Přípravu jsem nemoh‘ mít lepší. Investoval jsem i po finanční stránce, včera mi přišly dva nový nabroušený motory. Každá placka je dobrá, nedávám si cíle, ale jdeme do toho, dáme do toho maximum. Před závodem si dáme sezení jen sami závodníci a já si s nimi promluvím řečí závodníků.“

Foto: Wojta Zavřel a archív autora

Pardubice – 17. července
Být v sobotu v sestavě českého nároďáku se stalo přáním mnoha borců prakticky v okamžiku, kdy BSI pořádání vrcholné fáze světového poháru na pražské Markétě oficiálně potvrdila. Leč stanout přímo uprostřed výkladní skříně světové ploché dráhy s sebou nenese jenom lákavou vyhlídku medaile, ale rovněž odpovědnost za výsledek. Lukáš Dryml si toho byl plně vědom, proto svou účast podmínil dokonalou připraveností po svém zranění z počátku června. Minulý týden začal kroužit tréninková kolečka, přičemž pracoval i na fyzické kondici, nechával doma auto a do Svítkova šlapal na kole. Protože se cítí perfektně připraven, neřekl ne nabídce Milana Špinky na jednu z pěti reprezentačních vest a magazínu speedwayA-Z se svěřil s touhou po medaili, jíž by to v jeho sbírce cenných kovů rozhodně slušelo.

„Jsem stoprocentní,“ vyjadřuje Lukáš Dryml své pocity. „Necejtím, že bych byl jinej‘. Jsem zpátky, co jsem byl předtím. Nejel jsem sice žádnej‘ závod, ale odtrénoval jsem hodně. Ještě ve středu se půjdu svýzt. Chci kontakt s motorkou a ten poslední tejden jsem toho využíval hodně. Každej‘ den makám i na fyzičce a je to dobrý.“

Pardubický závodník nechtěl při své rekonvalescenci vůbec nic uspěchat a plánoval comeback v dokonalé formě. „Jedeme světovej‘ pohár,“ připomíná obrovskou velikost sázky ležící v banku sobotního finále. „To je buď a nebo. Nebude to žádná procházka růžovým sadem. Dávám do toho sto procent a po zranění jsem odjel víc než kdokoliv jinej‘. Když si spočítám absolvovaná kola, nejsem vůbec pozadu. Jde o to mít čistou hlavu na závody, aby se dařily starty, ale nemám obavy.“

Jedinečná možnost poprat se o pódium ve světovém poháru družstev samozřejmě sehrála roli v jeho motivaci. „Měl jsem jasno, že chci jet,“ nezastírá Lukáš Dryml. „Kdybych nebyl fit, řek‘ bych to. Nechci tam bejt‘ do počtu, chci bejt‘ takovej‘ jako vždycky. S Alešem jsme pokaždý figurovali vpředu od doby, kdy jsme začali v nároďáku jezdit. A moje letošní forma je slušná. Nejedu Evropu, nejedu svět, mám pro to svý důvody, ale s hvězdama jezdím každej‘ tejden v Anglii.“

V sobotním finále narazí český národní tým na Poláky a Dány a na vítěze zítřejšího race-off, což s největší pravděpodobností budou Britové či Australané. „Dávám do toho sto procent,“ říká Lukáš Dryml. „Mám pocit, že každej‘ v našem týmu taky a nebude to šulit. Jsme na domácí půdě a to je šance. Neřek‘ bych malá nebo velká, ale otevřená. Šance natáhnout se k medaili. To je jediná disciplína, kde ji nemám, když samozřejmě nebudu brát ledy a dlouhou.“

Po dnešním posledním tréninku se Lukáš Dryml přesune do stověžaté české metropole. „Od čtvrtka jsme všichni v Praze,“ přibližuje program na druhou polovinu týdne. „V pátek půjdeme trénovat, večer je slavnostní představení. Budou to tři náročný dny, ale od toho jsme, abychom tu práci dělali.“

Foto: Wojta Zavřel a Kiril Ianatchkov

Praha – 17. července
Včera dopoledne byl nejsledovanější osobou poslední tiskové konference před vyvrcholením světového poháru v Praze. Informace o fanouškovském sektoru a slavnostním zahájením v pražském klubu již byly dostatečně známé. Čekalo se na především na složení reprezentační pětice. Milan Špinka dostal slovo až v závěru a jména vyřčená z jeho úst zasvěcené žurnalisty nezaskočila.

„Že pojede těch pět, bylo jasný,“ svěřuje se kouč českého národního týmu. Přitom si uvědomuje, že se jeho rozhodnutí jako obvykle nesetká se stoprocentním nadšeným přijetím. „Všichni ostatní měli možnost se kvalifikovat. Jak v mistrovství Evropy, tak v mistrovství světa nikdo jiný neukázal, že by na to měl.“

Přímé nasazení do světového finále dává naději usilovat o medaili, což je šance, která se nemusí několik let opakovat. Milan Špinka se proto chtěl oprostit sebemenšího experimentu a v perfekcionistickém duchu vsadil na osvědčenou rutinu.

„Je tady několik faktorů, který musí bejt‘ stoprocentní,“ říká. „Kandidát musí být zkušený, musí mít techniku na odpovídající úrovni a musí na tom bejt‘ fyzicky dobře.“

Pětice národního týmu se včera naposledy svezla v tréninkovém rytmu na pardubickém ovále. Po dnešním volnějším dni je čeká společný program. „Ve čtvrtek se ubytujeme v hotelu Pyramida,“ přibližuje Milan Špinka. „Společně půjdeme na trénink a večer se podíváme na race-off. V pátek máme trénink my a pak je setkání Na Lávce. A v sobotu nás čeká náš závod!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)