Václav Milík je přesvědčený, že medaile v SWC jednou stejně přijde

Bernardov – 28. července
S nároďákem vycestoval prozatím jen v roli pohotovostní rezervy pro strýčka příhodu, kdyby se někomu z hlavního kádru něco přihodilo. Z účasti na loňském race-off ho paradoxně vyřadil vlastní motor, který mu při montáži do rámu přimáčkl ruku k zemi jeho dílny. Nicméně letos nemohl v hledáčku Milana Špinky chybět, a protože Česká republika hostila vyvrcholení světového poháru, Václav Milík v prestižním šampionátu debutoval rovnou v nejdůležitějším mítinku.

„Dráha byla jiná než o tréninku,“ připomíná pardubický junior svůj první poznatek z minulé soboty. „Měli jsme to nastavený podle pátku, ale já si kopnul do dráhy a viděl, že je jiná. Ale měli jsme jít ještě o zub jinam, bylo to pomalý.“

Navzdory vší snaze a bojovnosti se z prvních dvou rozjížděk vracel na štítě. „Ještě na druhou jízdu to nebylo ono,“ říká. „Ve třetí jízdě jo, ale zvingloval jsem to.“ Z pádu ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem deset se naštěstí rychle oklepal. A rychle se vydal na cestu, na jejímž konci měl být po Aleši Drymlovi druhým bodově nejproduktivnějším členem českého národního týmu.

„Dostal jsem nápad,“ pokračuje Václav Milík ve svém vyprávění. „Změnili jsme převod a trysku a bylo to rychlý.“ Šestnáctá jízda se nesla v duchu polského náporu na vedoucí Dány. Marek Cieslak vyslal do akce Jaroslawa Hampela a on v roli žolíka vedl od startu až do cíle. Nicki Pedersen naproti tomu skončil velice rychle a Václav Milík inkasoval svůj první bod v mistrovství světa družstev.

Shodou okolností na legendárního Dána narazil ještě jednou v rozjížďce s číslem osmnáct. Potomci dávných Vikingů potřebovali body jako sůl a Nicki Pedersen si nehodlal vítězství, jež jeho tým vrátilo zpátky do průběžného vedení, nechat vzít. Václav Milík se ho ovšem držel jako klíště, útočil na něho a přitom stačil odvracet nájezdy Jasona Doyleho a Patryka Dudka.

„Byl jsem rychlej‘ a najížděl si Nickiho,“ uvědomuje si. „Jeho skalp mám už z extraligy. Takový věci si člověk pamatuje. Jako loni Grega Hancocka ve Mšeně.“ Ani finále světového poháru družstev anno domini 2013 z jeho paměti dozajista nezmizí jen tak. „Závody měly začít až od pátý jízdy,“ povzdechne si nad dlouhým hledáním správného nastavení.

A jak vnímá, že se v soutěži vůbec poprvé objevil až v jejím finále? „Mám štěstí, že jsme to pořádali my,“ stojí oběma nohama pevně na zemi. „Ale až budeme já, Eda, Zdenda Holub nebo Čejen starší, probojujeme se tam. Budeme dobrej‘ tým a probojujeme se tam sami bez přímýho nasazení. Pak by bylo dobrý mít i tu medaili, kterou jsme letos nedali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Klíčový předpoklad úspěchu na trávě se nesplnil

Bielefeld – 21. července
Dvojice českých reprezentantů se minulou neděli představila ve finála evropského šampionátu na travnaté dráze v Bielefeldu. Richard Wolff skončil šestnáctý, Josef Franc nakonec devátý, když ho o postup do finále A připravil horší start v béčku. Startovní manévry trápily pražského závodníka i v základní části, jak magazínu speedwayA-Z řekl Milan Špinka, který si den po finále světového poháru družstev nenechal závod ujít.

„Jestliže na krátké dráze je start šedesát až osmdesát procent úspěchu, na trávě je to devadesát,“ říká kouč české reprezentace. „Jak neodjede, je to pasé.“

Josef Franc vstoupil do závodu triumfem v rozjížďce s číslem jedna. „Ze žlutý byla dobrá kolej,“ popisuje Milan Špinka. „Z červený to už potom bylo horší, i když má Pepe vysokou motorku. Dojel na bod. Třetí jízdu jel úplně zvenku. Ve stínu mantinelu byl hutnější materiálu a odtamtud vyhrávali skoro všichni.“

Pražský borec nebyl v tomto ohledu žádnou výjimkou. Po druhém vítězství však přišla dvanáctá jízda. Její cíl projel jako čtvrtý, takže po základní části měl třináct bodů, které stačily na finále B. „Byla to velká škoda,“ lituje Milan Špinka. „Pepe neměl problémy, jenom se mu nedařily starty.“

Ani ve finále B nemuselo být nic ztraceno. „Dva odsud postupujou do áčka,“ připomíná Milan Špinka rozpis evropských závodů. „Ale ani v béčku neodjel. Prostě se to nepovedlo.“

V té chvíli už měl Richard Wolff odzávoděno. Ve finále C neviděl cíl. „Od startu byl druhej‘, třetí, ale kleknul mu motor,“ upřesňuje kouč české reprezentace.“

Foto: Wojta Zavřel

Včerejší divoké pády za redukci dnešní startovní listiny nemohou

Svitavy – 28. července
Celkem šest pádů viděli diváci při včerejším pátém kole české první ligy ve Mešně, přičemž Karel Voborník třikrát stisknul tlačítko červených světel. By se na zemi ocitly i jezdecké veličiny typu Josefa France, Zdeňka Simoty či Filipa Šitery, o poznání chudší startovní listina dnešního pokračování soutěže ve svitavské Cihelně nejde na vrub zranění.

Josef Franc se po pádu z divoké naháněčky s Václavem Milíkem sice už na startu žádné další rozjížďky neobjevil, nicméně z divokého letu do nafukovacích bariér v zatáčce u depa vyvázl bez zranění. Účast ve Svitavách však neplánoval, čemuž dává za pravdu i dnešní nasazení Zdeňka Holuba na pozici náhradníka. Tomáš Topinka včera netušil, zda bude mít k dispozici Filipa Hájka.

Do Svitav neměl cestovat ani Zdeněk Simota, takže jeho absence v sestavě mšenského Greplu není zapříčiněna včerejším pádem. V poslední zatáčce rozjížďky s číslem patnáct zachytil o nafukovací bariéru. I když si naštěstí nevychutnal jízdu sanitním mercedesem do mělnické nemocnice, stěžoval si na bolest v nateklém kotníku. Rudolf Grepl dnes nemůže použít ani Jana Jaroše, kterého trápí ruka, takže se včera ve Mšeně objevil s rodinou jen jako divák.

Ve stejném složení by se dnes měla představit jen březolupsko – žarnovická koalice, protože domácí kouč Lubomír Vozár hlásí dvě změny. Místo Michaely Krupičkové startuje David Štěrovský, zatímco Václav Milík bude chybět úplně.

Za jeho absencí ovšem není cesta na otevřený lotyšský šampionát v Daugavpilsu, kterou původně zvažoval, ale přestávka. Úřadující český šampión má totiž před sebou další finále juniorského mistrovství světa v Berwicku a jeho motory potřebují repasi. V jednání je totiž jeho angažmá v Poole, což by Pardubičanovi umožnilo otestovat tamní ovál ještě před challenge o SGP 2014.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Filip Šitera umocnil tropické prvoligové drama

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 27. července
Páté kolo české první ligy s teplotami atakující čtyřicet Celsiových stupňů ve stínu nabídlo dramatickou podívanou. Z boje o stupně vítězů záhy vypadl březolupsko – žarnovický tým, kde pouze Martin Málek navzdory jedné poruše mohl hovořit o povedeném závodě. Před polovinou základní části se do čela dostaly Pardubice, které zvyšovaly svůj náskok. Pražané přišli o body vinou pádu Josefa France, ale zdálo se, že směřují vstříc finále. Jenže Mšeno jim bylo v patách. V patnácté jízdě sice upadl Zdeněk Simota v poslední zatáčce, jenže Rudolf Grepl vzápětí povýšil Filipa Šiteru na žolíka. Ten očekávání svého kouče nezklamal, na poslední chvíli předčil Zdeňka Holuba a poslal Pražany na třetí příčku. Ve finále Filip Šitera zkusil atakovat vedoucí pardubické duo Hynek Štichauer – Václav Milík, ale bylo mu souzeno uzavřít řadu dnešních pádů.

Ve znamení triumfů stylem start – cíl
Neuvěřitelných pětačtyřicet stupňů ve stínu ukázal teploměr uvnitř věže rozhodčího. Poslední červencová sobota se evidentně rozhodla překonávat dosavadní teplotní rekordy. „Mělo se to jet až v osm anebo až v listopadu,“ vystihl Filip Šitera pocity většiny závodníků, kteří se po šestnácté hodině chystali na nástup.

Tomáš Topinka si už při nahlašování sestav evidentně připravoval prostor pro nasazení Josefa France, když na místo tradičně silného pražského náhradníka nominoval Filipa Hájka. Ten se nakonec ve Mšeně objevil jen v úloze mechanika. Josef Franc směřoval už do první jízdy. Rybník mu ovšem vypálil Jan Holub, zatímco Tomáš Suchánek po horším startu inkasoval jediný bod a Fritz Wallner zůstal stát už ve druhé zatáčce.

V rozjížďce s číslem dvě dostal Michal Škurla pražskou Markétu do vedení. Michaela Krupičková dovezla Pardubicím dva body. Michal Klein se ve třetím kole poroučel k zemi ve své nechvalně oblíbené zatáčce u depa. Avšak protože Dominika Weisse vyřadil pád už v úvodním oblouku, dojel si pro třetí příčku.

Trend vítězství ve stylu start – cíl nepřerušila ani třetí jízda s triumfem Martina Málka před Zdeňkem Simotou. Ondřej Smetana měl honičku ve druhé zatáčce, když se dostal proklatě blízko mantinelu. Jaroslav Petrák ho sice potrestal, ale ve finiši byl pražský junior rychlejší. Až rozjížďka s číslem čtyři přinesla vybojovaný triumf.

Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu Filip Šitera, avšak po tvrdém nájezdu Zdeňka Holuba ve výjezdu z první zatáčky klesl nejen za pražského juniora, ale rovněž za Hynka Štichauera. První nasazení náhradníka Martina Gavendy, koalici žádný bodový zisk nepřineslo. A po přestávce se to mělo zlepšit jen maličko.

Zatímco Václav Milík jednoznačným prvenstvím dostal Pardubice na jednobodový dohled od vedoucích Mšena a Prahy, Martin Gavenda nenašel recept, aby připravil o dva body Jana Holuba. Martin Málek však přesto v šesté jízdě udržel Březolupy/Žarnovicu na dohled od svých soupeřů. V prvním oblouku se jen mihnul okolo Zdeňka Holuba, na něhož o tři kola později na stejném místě a velice podobným způsobem vyzrál rovněž Tomáš Suchánek.

Přesto se však Praha udržela na společném vedení s Pardubicemi o bod před Mšenem. V rozjížďce s číslem sedm se podruhé objevil Josef Franc. Vrátil se od startovního roštu nechat si upravit seřízení spojky. Sotva všem Zdeněk Schneiderwind mladší skočil přes bariéru, spustily se dvě minuty.

Josef Franc stihnul limit v pohodě a navíc se po vylétnutí pásky vystřelil dopředu jako první. V první zatáčce ho ale objel Hynek Štichauer, který ho udržel za svými zády až do cíle. „Sranda,“ zlehčoval své vítězství. „Škoda, že je to tady tak rozbitý. Chvilkama mám strach, ale jinak dobrý. Na takovýhle dráze musí mít člověk vyhrabáno a jet rychle, jinak jede pomalu a zraní se. Jde o to přemluvit se a mít vyhrabáno.“

V díle Hynka Štichauera pokračoval Václav Milík. V osmé jízdě se sice ujal vedení Filip Šitera, jenž pardubického juniora v prvním výjezdu zavřel. Svatého klidu se ale nedočkal, protože Václav Milík si jeho zákrokem svůj předjížděcí manévr pouze odložil do druhé zatáčky.

Tři jízdy, které otřásly nafukovačkami
V polovině základní části měl Pardubice ve své společné kolonce už šestnáct bodů. O čtyři méně doposud inkasovaly Mšeno a Praha, zatímco manažer osmibodové koalice Jaroslav Gavenda stále věřil v obrat k lepšímu. A to tím spíše, vrátil-li se Fritz Wallner z osmé jízdě s jedním bodem za skalp prve neporaženého Michala Škurly. Do rozjížďky s číslem devět vyslal opět Martina Málka, který se mu odvděčil už třetí trojbodovou dávkou.

Jaroslav Petrák vyšel naprázdno, avšak Hynek Štichauer se navzdory mírnému wheelie jal upevňovat pardubické postavení už s letem pásky. Ve druhé zatáčce opět upadl Michal Klein a Karel Voborník raději zmáčknul tlačítko červených světel. Tropické klima si už začalo vybírat svou daň. „Počítám kola do konce,“ připustil Hynek Štichauer cestou k opakovačce a ukázal na své boty vyspravené páskou. „Z toho vedra se mi odlepujou podrážky!“

Přesto se však znovu ujal vedení. Ondřej Smetana se dostal před Fritze Wallnera, jenž se mu mstil jedním útokem za druhým až do cíle. V jedenácté jízdě nejlépe odstartoval Michal Škurla, jenže Zdeňka Simotu nešlo po vnějšku první zatáčky zastavit ani párem volů. Tomáš Suchánek opět mohl láteřit na pomalý start, nicméně také on pražského juniora předstihl, by až ve druhém oblouku.

V rozjížďce s číslem dvanáct se Filip Šitera blýsknul opět neuvěřitelnou bojovností. V první zatáčce se vnějškem přehnal okolo Martina Málka. I když Moravan protáhl nájezd do druhého oblouku a vedení mu sebral, nepolevoval v náporu. Martin Málek měl jeho motocykl vedle sebe pořádně dlouho, než se ho definitivně zbavil. V závětří číhal Josef Franc, jenž se nakonec v nájezdu do třetího okruhu natáhl pro skalp mšenského bojovníka.

Třináctá jízda svedla na startovní rošt hned tři náhradníky. Úvod vyzněl ve prospěch Václava Milíka. Na konci protilehlé rovinky ovšem vedení říkalo pane Josefu Francovi. Pardubičan se však držel na vnější stopě i ve druhé zatáčce, přes jejíž díry přeskákal zpátky do čela.

Josef Franc o kolo později vyzkoušel přístup svého přemožitele, ale skončil v nafukovacím vaku. By pro něho vyrazila sanitka, vstal naštěstí sám. „Dával jsem to nad Pepu, protože jsem ho nemoh‘ stihnout po lajně,“ líčil Václav Milík jejich duel svýma očima. „Já si Já si tam najel, ale bylo to na těsnovku. V dalším kole to tam Pepa dal jako já. Mně to dláblo, on neměl místo, škrtnul si a šel.“

Repete už Václav Milík proměnil ve svou jednoznačnou záležitost a dojel k šachovnicové vlajce před Martinem Gavendou a Michalem Kleinem. Ve čtrnácté jízdě začínaly pohasínat medailové ambice březoupsko-žarnovického družstva. Martin Málek opustil čtvrtou příčku ještě v průběhu prvního okruhu. „Po startu jako kdyby to ztratilo výkon,“ uvažoval. „Jestli svíčka nebo zapalování, to se musí zkontrolovat, motor se točí.“

Vzápětí s porouchaným motorem zůstal stát i Fritz Wallner, aby nakonec na body nedosáhl ani Dominik Weiss. Zato Pardubice mířily do finále, když Hynek Štichauer v rozjížďce s číslem čtrnáct udolal Jana Holuba vnějškem první zatáčky. Mšeno hrálo finálový vabank s Markétou. Jan Holub klesl za Michala Škurlu, avšak nakonec byl v cíli přece jenom druhý.

V patnácté jízdě vyhrál Václav Milík již počtvrté. Zdeněk Simota v úvodní zatáčce objel Zdeňka Holuba, který se však v dalším oblouku natlačil zpátky na druhou příčku. Zdeňku Simotovi však osud nedopřál ani ten poslední bodík, protože jeho dnešní účinkování skončilo v poslední zatáčce nejděsivějším z dnešních pádů.

„Na venku je to rozbitý,“ vysvětloval mšenský závodník. „Chytlo mě to, to jsem ustál, pak mě to chytlo za řidítka a šel jsem. Mám nateklej‘ kotník, snad to nebude zlomený.“ Mezitím si jak Rudolf Grepl, tak Tomáš Topinka spočítali aktuální skóre. Oba si uvědomili nejen dvoubodovou ztrátu Mšena od Prahy, ale rovněž desetibodový odstup domácích od vedoucích Pardubic.

„Buď připravenej‘, ale možná tě stáhnu,“ upozorňoval pražský kouč Ondřeje Smetanu. Jeho úmysl se stal realitou, když Mšeno ohlásilo start Filipa Šitery s žolíkem v rukou. Pražské barvy vrazil hájit Zdeněk Holub. Tomáš Suchánek konečně vychytal nastavení, aby ho jeho motocykl dovezl vítězně do cíle hned od startu.

Zdeněk Holub statečně hájil druhou příčku. Filip Šitera však vsadil vše na jednu kartu. V poslední zatáčce udeřil, Pražan kousal a snažil se ho vyvážet, ale v ten moment se domácí borec přesunul na levou stranu. Padesát metrů před cílem měla finále v kapse Praha, však Filip Šitera svým kouskem do závěrečné jízdy poslal Mšeno.

Samotné finále však nabídlo pokračování demonstrace pardubické síly. Hynek Štichauer a Václav Milík jeli dvojici, avšak Filip Šitera vycítil příležitost a ve třetím kole udeřil. Nyní se však jediný výsledkem jeho snahy stal pád a diskvalifikace. A tak oba Pardubičané museli na svých pět bodů odstartovat ještě jednou.

Hlasy z depa
„Krásně,“ reagoval Václav Milík na klasickou otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Rozbitá dráha jako vždy, dneska extra rozbitá, o to víc se mi to líbilo. Vyhráli jsme to a s Hynďou nakonec dali 5:1. Jsem spokojenej‘. Zejtra do Svitav nemůžu, musím dát motory na repasi. Všechny tři, protože pojedu do Berwicku. Budu v Anglii asi zůstávat, předběžně bych měl podepsat Poole. Doufám, že to klapne, abych si tam zatrénoval ještě před challenge.“

„V opakovačce finále jsem už nevěděl, jak se chytit, jestli zubama,“ připouštěl Hynek Štichauer. „Měl jsem toho plný zuby. Kdo by nebyl spokojenej‘ s vítězstvím?! Pěkný závody. Akorát jsem si přes ty jejich díry ohnul vidlici, přední kolo mi chodilo až do blatníku. Jezdíme to, že to máme rádi, škoda že nepřipraví dráhu. Ta je tady na zničení těla a motorek.“

„Tým dobrý, já taky, až na ty starty,“ bilancoval Tomáš Suchánek. „Opět! Až ten poslední se mi poved‘. Měl jsem špatný nastavení. Od reakce první dva metry jsem tam byl, ale pak skočili přede mě. Změnil jsem předstih a už to šlo.“

„Jsem rád, že jsem pomoh‘, že jsme druhý,“ svěřoval se Filip Šitera. „Ve finále jeli dvojici, viděl jsem, že nebyli rychlí, chtěl jsem to zkusit. Aspoň nešudlám lajnu. Sklouzlo mi to ven, dostal jsem se k mantinelu a šel. Vedro bylo velký, závody dobrý.“

„Šlo to, nebylo to tak špatný,“ přemítal Zdeněk Holub. „Jsem asi připosranej‘, v poslední jízdě jsem se přetočil jednu zatáčku, ale ta poslední mi nešla. Stane se, jsou to závody.“

„Jsem celej‘,“ hlásil Josef Franc svůj stav po pádu v rozjížďce s číslem třináct. „Dráha je tady špatná už několik let. Přijel jsem si zazávodit, mám krizi, kterou musím překonat. Nejsem nasranej‘ nad výsledkem, akorát ta dráha nám nejde naproti jako nikomu jinýmu. Musí se to otočit, jsem závodník a chci závodit.“

„Z toho horka se mi mlžily oči, že jsem nic neviděl,“ svěřoval se Martin Málek. „Je fakt, že celé závody jsem se pral s dráhou. Vydržet v kombinéze skrz celé závody bylo docela obtížné. Škoda, že to kolegům nešlo. Dráha byla ve špatným stavu, zítra snad budou výsledky lepší.“

„Nemám co říct,“ krčil Martin Gavenda rameny. „Nemoh‘ jsem se sejít s motorkou. Vůbec to nestartovalo. A start byl dneska důležitý.“

1. Zlatá přilba Pardubice     38
Tomáš Suchánek 1 2 2 3   8
Michaela Krupičková 2 – 0 –   2
Hynek Štichauer 2 3 3 3 3 14
Jaroslav Petrák 0 – 0 –   0
Václav Milík 3 3 3 3 2 14(1)
 
2. Grepl PDK Mšeno     25
Filip Šitera 1 2 1 4* X 8
Zdeněk Simota 2 1 3 F   6
Michal Klein 1 0 X 1   2
st.číslo 4 – neobsazeno      
Jan Holub 3 2 1 2 1 9
 
3. AK Markéta Praha     23
Ondřej Smetana 1 0 2 –   3
Zdeněk Holub 3 1 2 2 1   9
Michal Škurla 3 0 1 1   5
st.číslo 12 – neobsazeno      
Josef Franc 2 2 2 X   6
 
4. AK Březolupy/SC Žarnovica     17
Dominik Weiss, A (SMF) F 0 – 0   0
Fritz Wallner, A (SMF) R 1 1 E   2
Martin Málek 3 3 3 3 E   12
st.číslo 16 – neobsazeno      
Martin Gavenda 0 1 0 2   3

Aktuální prvoligová tabulka:

  bilance malé body velké body
1. Pardubice 3-1-1-0 162 17
2. Mšeno 1-2-1-1 116 13
3. Březolupy/Žarnovica 1-1-1-2 118 11
4. Praha 0-1-2-2 112 9

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Emil Sajfutdinov je v čele Evropy

Gdaňsk – 27. července
Emil Sajfutdinov se v baltském přístavu Gdaňsk ujal vedení v průběžné klasifikaci, když triumfoval ve finálové jízdě a postavil se na nejvyšší stupínek pódia. Na něm se mu o společnost postarali Nicki Pedersen a Tai Woffinden. Slovák Martin Vaculík skončil sedmý, Aleš Dryml jedenáctý.

1. Emil Sajfutdinov, RUS 3 3 2 0 3 3 14
2. Nicki Pedersen, DK 2 3 2 3 0 2 12
3. Tai Woffinden, GB 2 2 2 3 1 1 11
4. Tomasz Gollob, PL 3 3 3 2 2 0 13
5. Kjastas Puodžuks, LAT 3 F 1 3 3 10
6. Maciej Janowski, PL 2 1 3 2 2 10
7. Martin Vaculík, SK 3 3 0 3 X 9
8. Hans N. Andersen, DK 0 1 2 2 3 8
9. Sebastian Ulamek, PL 1 2 3 0 0 6
10. Roman Považnyj, RUS 1 U 3 1 1 6
11. Aleš Dryml, CZ 2 0 1 0 2 5
12. Andrej Karpov, UA 0 1 1 1 2 5
13. Krystian Pieszczek, PL 1 2 0 1 1 5
14. Grigorij Laguta, RUS 0 0 E 1 3 4
15. Jurica Pavlic, CRO 0 2 0 2 0 4
16. Fredrik Lindgren, S 1 1 1 0 1 4
res Renat Gafurov, RUS   DNR
res Artur Mroczka, PL   DNR

Martin Málek stál na nejvyšším stupni flat tracku

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 26. července
Úžasný mix evropské série veteránů v závodě o Memoriál Františka Hladěny s mistrovským podnikem flat tracku doslova zaplavil svítkovské depo. A nabídl bezmála pětihodinovou podívanou. Kategorii dvouventilových motocyklů opanoval Hartmut Ernst, čtyřventily zase Hylke Dijkema, kteří neprohráli jedinou rozjížďku. Karlu Kadlecovi uniklo čtyřventilové finále A o pověstný vlásek. V béčku však šel tvrdě za triumfem a nedal dotírajícímu Ulrichu Buschkemu ani náznak šance. Český plochodrážník ovšem nechyběl na nejvyšším stupni. Martin Málek si totiž technické problémy v základních rozjížďkách vynahradil ve finále prestižní flat trackové kategorie FT1. V sedle Jawy 500 z kroměřížské dílny konstruktéra Františka Přehnálka si se soupeři hrál jako kočka s myší.

Bez vítězství není návratu do výsostného depa
Pohár jezdců dlouhé dráhy, který loni provázel Zlatou stuhu, měl přece jen testovací charakter. A tak dnešní podnik evropské série veteránů lze směle pokládat za českou premiéru závodu dlouhodrážních motocyklů na klasickém ovále.

Entusiasmus dříve narozených pánů závodníků je obrovský. By na své závody cestují prakticky výhradně o víkendu a svůj program rozprostřou na sobotu i neděli, od výpravy do Pardubic je neodradil ani jednodenní termín, ani tropické vedro. Ve startovní listině jsme museli škrtat, což ovšem není při ELVS žádnou výjimkou, své motocykly ve svítkovském depu vykládalo šestadvacet borců v obou kategoriích.

Pouze Roy Gomm neusedl do sedla a po depu se pohyboval v kombinéze a vestě se skotským křížem svatého Ondřeje na prsou. Dvouventilů nakonec závodilo devět. Jejich králem se stal Hartmut Ernst. V dosavadních třech závodech prohrál pouze jedinou rozjížďku. Dnes se vydal na prodloužení své fenomenální série, by v rozjížďce s číslem jedna musel na trestnou čáru kvůli najetí do pásky.

Ve finále A rychle zmizel Keithu Snellingovi, který v základní části prohrál jen s Franzem Greiselem. V klíčové jízdě o obsazení stupňů vítězů mu však porážku oplatil i s úroky.

Početnější kategorie čtyřventilových motocyklů přivedla na start jediného českého zástupce. Karel Kadlec se před jedenácti lety kvůli veteránům k závodění vrátil a rozhodně nemohl chybět v Pardubicích. A to tím spíše, patřil-li k duchovním otcům myšlenky, aby se ELVS představila v Čechách ještě jednou kromě Mariánských Lázní.

Poprvé mířil na start v rozjížďce dvě. Jeho přítelkyně Hanka si přitom ve stresu omylem strčila do pusy cigaretu obráceně a svůj omyl zpozorovala až po zapálení filtru. Příčinou její nervozity nebyla ztráta jednoho páru silonových punčoch, o něž je její přítel společně s mechanikem Michaelem Hádkem připravili při opravě klínového řemenu jejích dodávky, ale obvyklá závodní horečka přítomná v motoristických boxech po celém světě.

Rozjížďce kraloval Paul Evitts. Plzeňského matadora zdržoval dlouhatánský John Hartley, takže se před něho záhy dostal Anton Wannasek. „Vez‘ mě až do toho hrášku,“ soptil Karel Kadlec na svého britského soka. „Už jsem si myslel, že půjdu na tlamu.“

O tři rozjížďky později se však blýsknul svým pověstně rychlým startem, avšak v první zatáčce ho podjel Maik Ebensing. Z druhé strany ho předčil Paul Evitts a záhy i Ulrich Büschke. S ním Karel Kadlec sváděl urputný duel až do cíle. V posledním okruhu ho předčil vnějškem úvodní zatáčky, avšak Němec se přesto dokázal vrátit na třetí příčku.

V deváté čtyřventilové jízdě byl před ním v cíli jen Henk Snijder. Na druhé místo se Karel Kadlec posunul před Maika Ebensinga už spodní stranou druhé zatáčky. Devět bodů však protentokrát stačilo pouze na finále B.

Mezi nadšenými přihlížejícími v depu byli i Aleš Dryml starší se svým synem Lukášem. Především Angličané využívali možnost si ve svém mateřském jazyce popovídat o záludnostech svítkovské dráhy. Nicméně pardubický závodník byl často i v depu Karla Kadlece a to nejen proto, že plzeňský matador zabral box, jenž bývá tradičním místem Dryml Teamu.

Oba Drymlovi Karlu Kadlecovi v žertu hrozili, že nevyhraje-li finále B, nesmí se do depa vůbec vrátit. A závodník, který se příští měsíc potká s Abrahámem, se jejich upozorněním řídil do puntíku. Kvůli pásce Kevina Howseho se muselo startovat ještě jednou. To už byl Karel Kadlec ve svém živlu. Rychle se ujal vedení, přičemž ambiciózního Ulricha Büschkeho odkázal za svá záda již v první zatáčce.

Celkovým vítězem čtyřventilů se stal Hylke Dijkema, triumfující ve finále A stylem start – cíl. Henk Snijder na něho vedl smělý nájezd vnějškem první zatáčky, ale neuspěl, takže se soustředil na udržení druhé příčky před Bobem Dolmanem.

Horký podvečer skvěle doplnil mistrovský závod flat tracku. Pavol Pučko zůstával stále mimo hru po svém červnovém pádu v Březolupech. Nicméně plochodrážní reputaci zachránil Martin Málek, který speciál Františka Přehnálka s motorem z ledařské Jawy Antonína Klatovského, dovedl úspěšně do cíle velkého finále.

Hlasy z depa
„Potřeboval jsem si zvyknout,“ vysvětloval Karel Kadlec ztrátu bodů, které ho nakonec dělily od postupu do finále B. „Ve dvou jízdách se mi tam navíc pořád někdo plet’a pokaždý mě někdo vyhnal. Braly mě křeče, ráno jsem dělal v tom hicu na autě dvě hodiny. Před béčkem mi Lukáš Dryml se svým tátou nakázali, že musím vyhrát, jinak se nesmím vrátit do depa. Tak jsem musel vyhrát. Radost mi udělal i pan Moravec, když za mnou přišel, že jsem se touto jízdou nominoval na finále mistrovství světa družstev ve Swingfieldu. Nejsem v áčku, chtěl jsem tam bejt‘, moh‘ jsem tam bejt‘, ale ukázal jsem, že na to mám. A hlavně sám sobě jsem to dokázal.“

Dvouventily:     C B A
    TOT      
1. Hartmut Ernst, D 5 5 5 15     1.
2. Keith Snelling, GB 5 5 4 14     2.
3. Franz Greisel, D 4 4 5 13     3.
4. Jürgen Jucknies, D 3 4 3 10     4.
5. Jürgen Bruckner, D 3 3 4 10     5.
6. Karl Heinz Suske, D 4 2 2 8     6.
7. Geoff Urben, GB 2 3 2 7   1.  
8. Bill Haynes, GB 2 2 3 7   2.  
9. Tom Blackwood, GB X – 1 1   3.  
10. Roy Gomm, GB – – – DNR    
 
Čtyřventily:          
1. Hylke Dijkema, NL 5 5 5 15     1.
2. Henk Snijder, NL 4 3 5 12     2.
3. Bob Dolman, GB 4 5 5 14     3.
4. Maik Ebensing, D 5 5 2 12     4.
5. Anton Wannasek, A (SMF) 4 4 3 11     5.
6. Paul Evitts, GB 5 4 4 13     6.
7. Karel Kadlec, CZ 3 2 4 9   1.  
8. Ulrich Büschke, D 3 3 3 9   2.  
9. John Hartley, GB 2 4 4 10   3.  
10. Kevin Howse, GB 3 2 1 6   4.  
11. John Freeman, GB 2 3 2 7   5.  
12. Dave Hammond, GB 2 1 3 6   6.  
13. Steen Larsen, DK 1 2 2 5 1.    
14. Gerd Mauer, D 0 1 1 2 2.    
15. Andreas Blache, D 1 0 E 1 3.    
16. Francesco Barbetta, I (ACCR) X F/R – 0    


Mistrovství republiky ve flat tracku:

FT1: 1. Martin Málek Jawa 500 FT
  2. Radek Podhadský KTM 525
  3. Aleš Exler KTM
 
Classics: 1. Michal Hloušek Honda CR 250
  2. Michal Špaček Yamaha XS 400
  3. David Havlíček Yamaha XT 550
 
Veteran: 1. Jiří Kozák Jawa 350 Pérák
  2. František Chvojka Jawa 350 Pérák
  3. Jan Sochor Jawa 350 Pérák

Foto: Wojta Zavřel