Soubor nešastných okolností nás pustil jen na šesté místo

Herxheim – 29. června
Lubomír Vozár není v koučování na reprezentační úrovni žádným nováčkem. By český nároďák dovedl do finále už roku 1998, atmosféru finálového klání si v roli manažera na vlastní kůži vyzkoušel až minulou sobotu v Herxheimu. Šance přetavit debut do cenného kovu však vzala za své po nešastném vyřazení Josefa France.

Zdeněk Holub starší trefně přirovnal plochodrážním areál v Herxheimu k Divišovu, ovšem v mnoha větších rozměrech. Kraoučká dráha pro speedway je od dlouhodrážního oválu oddělena únikovým pásem. Navíc je tam ještě další pruh trávy pro koně, kteří tady kdysi jezdili. Do depa je to bratru 400 metrů, takže si doprovod závodníků mohl směle započítat několik naběhaných kilometrů.

Naneštěstí zaúřadoval d隝, na jehož oltář museli pořadatelé položit obě v podobě doprovodného programu. „Dráhu měli zakrytou plachou,“ říká Lubomír Vozár. „Jenže když ji oddělali, začalo pršet. Laborovalo se s tréninkem. Chtěli ho zrušit a nechat zkušební kola před startem každé jízdy. Ale většina závodníků tam nikdy nebyla, takže nakonec byl trénink jednou dvě minuty.“

Český tým vstoupil do závodu rozjížďkou s číslem tři. Po rychlém startu Maksima Bogdanovse zajistili Josef Franc se Zdeňkem Simotou remízu. V šesté jízdě naše borce očekával polský tandem Sebastian Ulamek a Norbert Kosciuch.

„Poláci stáli na jedničce a trojce, Francík mezi nimi a Zdeněk na čtyřce,“ ujímá se Lubomír Vozár opět úlohy vypravěče. „Poláci vzali v první zatáčce Pepeho do presu a už se válel. Byl uklej‘, hned šel místo něho Holoubek. Jel dobře, startoval, ale zkušenosti mu chyběly.“

Přesto však v patnácté jízdě otřásl vítěznými plány ambiciózních Němců. „Kolo ved‘,“ uvádí pardubický kouč na adresu Zdeňka Holuba. „Pak ho to vytáhlo ven, ale skončil druhý před Kevinem Wölbertem. Tleskali mu i domácí diváci.“

Nicméně medailové ambice byly ty tam. „Simoák bojoval, nejel špatně, ale chyběly mu starty,“ bilancuje Lubomír Vozár. „Herxheim je krátký vajíčko a kdo odstartoval a uměl to, měl výhodu. Předjížděl prakticky jen Martin Smolinski v rozhodující jízdě s Polákama. Najel si zatáčku, zlomil to, jel rovně, zase to zlomil a předjel Sebastiana Ulamka. Z našich startoval Holoubek líp, Zdeňkovi to nešlo, proto mu nechával vnitřek.“

Za daných okolností směřovali hladce k evropskému titulu Němci, pro druhé místo se natáhli Poláci. V rozjížďce s číslem dvacet se Češi loučili se závodem střetnutím s Ukrajinci, kteří pospíchali za bronzem.

„Andrej Karpov vyhrál úplně všechno,“ vypráví Lubomír Vozár. „Jenže Aleksander Loktajev se na to po pádu ve svý druhý jízdě vykašlal. Jezdil náhradník Stanislav Mělničuk. A ten v první zatáčce sestřelil Holoubka.“ Na věži seděl Pavel Váňa. Na červená světla se čekalo marně, i když Zdeněk Holub stále zůstával na ovále.

„Holoubek neodtáh‘ motorku,“ pokračuje Lubomír Vozár. „Hrozil na rozhodčího. Ve druhé zatáčce upad‘ Ukrajinec a pak to zastavili. Rozhodčí vyloučil Zdeňka, protože si myslel, že se přetočil. Stejně bychom skončili šestí. I s remízou s Ukrajinci bychom měli stejně bodů jako Dánové, jenže ti měli více trojek.“

Foto: Zdeněk Holub st.

Podceňovat soupeře nelze, ale jít po nich ano

Praha – 6. července
Před čtrnácti dny se naše juniorská reprezentace postarala o jeden z nejemotivnějších zážitků, které bylo možné v posledních letech na českých závodech spatřit. Roman Čejka, Eduard Krčmář, Michal Škurla, Zdeněk Holub a Václav Milík se v Divišově statečně pustili do Švédů. By některé z verdiktů švédského sudího silně čpěly nadržováním vlastním barvám, dokázali naši borci odpovědět útokem. V nervy drásajícím závěru nikdo z Čechů nezaváhal a slánský tandem dotáhl ve dvou posledních rozjížďkách triumfálně do evropského finále. To je na programu zítra v Opole a Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil s našimi vyhlídkami v boji s Poláky, Dány a Ukrajinci.

„První vlaštovka byla, že jsme postoupili,“ vrací se Milan Špinka ještě k semifinále. „Divišovskej‘ závod byl perfektní. Před dvěma posledníma jízdami jsme prohrávali o dva body. Svolal jsem si mančaft a říkám jim, nic není ztracenýho, jdeme ještě do toho. A všichni jo, jo, jo!“

Ve finále mistrovství Evropy juniorských družstev česká vlajka zavládla naposledy před třemi lety v Divišově. Jako pořadatelská země jsme byli přímo nasazeni. Postoupit ze semifinále se nám povedlo naposledy v sezóně 2009, kdy Michael Hádek, Pavol Pučko, Michal Dudek, Jan Holub a Václav Milík zvítězili v Moorwinkelsdammu.

„Po letech se nám povedlo postoupit,“ září Milan Špinka. „V Divišově mě mile překvapil Roman Čejka. Celej‘ závod jel bez ztráty kytičky a vyhrál klíčovou poslední jízdu. Dobře jeli všichni, v sestavě nebylo jediný slabý místo.“

Za těchto okolností není sebemenší důvod měnit sestavu. Českou trikolóru budou zítra v Opole hájit opět Zdeněk Holub, Roman Čejka, Michal Škurla, Eduard Krčmář a Václav Milík opět v úloze náhradníka.

„To víš, jsou tu tři další mančafty,“ komentuje Milan Špinka české šance na návrat s medailí. „Poláci jsou doma a jsou mistři. Dánové jsou taky dobří a podceňovat nejde ani Ukrajince. To nemůžeš nikoho, ale jdeme do toho. Vítězná sestava se nemění, jedou ti, co si v Divišově vyjeli postup. A budeme bojovat!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

O rekord neporazitelnosti extraligových týmů na domácích oválech jde až v poslední řadě

Mšeno – 4. července
Pražský Olymp má zítra jedinečnou šanci ovlivnit podobu extraligového play-off. Pakliže porazí Mšeno na jeho domácí dráze, získá bonus a v průběžné tabulce se dostane tak vysoko, že jej už nikdo z ostatních týmů nebude moci překonat. Vedle o chloupek lepšího součtu average hovoří v pražský prospěch také statistika. V letošním extraligovém ročníku totiž ještě nikdo nevyhrál na své domácí dráze, samozřejmě s výjimkou Olympu. A tomu se to ke všemu povedlo jenom jednou. Avšak Mšeno se rozhodně chce postarat o zboření tohoto pomníku. A to tím spíše, potřebuje-li konečně body k postupu do semifinále. I z něho přece vede cesta na mistrovský trůn.

Touha bořit statistiky a dodat letošní extralize jiskru
„Tak to zejtra budeme my,“ reaguje Petr Vandírek na připomínku, že z trojlístku Pardubice – Mšeno a Slaný ještě nikdo letos neslavil triumf před domácím publikem. Nicméně přece jenom si dobře uvědomuje, že duel s dobře motivovanými Pražany nebude žádná poklidná sváteční vyjížďka motorkářů.

„Uvidíme,“ říká. „Dobře víš, že každý závody jsou jiný. A Praha je dobrá. Když nám zajede Honza Jaroš a Filip Šitera, vidím naše vítězství reálně. Rád bych vývoj extraligy zkomplikoval. Letos je to hodně jednotvárný, chybí tomu jiskra.“

Zahraniční část sestavy domácích zajistí polská dvojice Przemyslaw Pawlicki – Norbert Kosciuch. „Chtěl jsem Piotra,“ svěřuje se Petr Vandírek se svou původní představou mít zítra pod svou taktovkou oba sourozence. „Ale má v Polsku závody. Místo něj jede tedy Norbert. Dráha bude rozbitá a on je srdcař. A Przemek to taky umí.“

Zbytek české sestavy zůstává beze změn. Mšeno pokračuje ve strategické formuli jediného juniora, jímž je standardně Daniel Hádek. Filip Šitera má prozatím ještě loňský average, jež ho nechává na postu nejslabšího článku týmu. Dalšími českými oporami jsou Jan Jaroš, Zdeněk Simota a Jan Holub, který investoval do nového motoru GM.

„Každej‘ závod doufám, že to všem pojede,“ říká Petr Vandírek. „Filipovi to nejde, a chce sebevíc. Kdyby měl tolik bodů, jak velkou má chu, dělal by v pokaždý patnáct. A doufám, že Honza předvede stejnej‘ výkon jako za Prahu ve Slaným.“

Suma sumárum, mšenské ambice rozhodně nejsou malé. „Jedeme, abychom vyhráli,“ souhlasí klubový kouč. „Ale jak to dopadne, nevím. Hlavně aby nepršelo, to v předpovědích hlásej‘ skoro pořád. Mohly by to bejt‘ pěkný závody.“

Poprat se o vítězství a neotřesitelné postavení v tabulce
Tomáš Topinka ojedinělost svého týmu, který dokázal triumfovat před zraky svého domácího publika, ani nevnímá. „Jsou to závody,“ krčí rameny. „Jedeme do Mšena závodit a udělat co nejlepší výsledek. Doufám, že vyhrajeme a upevníme pozici v tabulce.“

Pokud se tak stane, mají Pražané jistotu přímého postupu do finále, což s sebou nese minimálně stříbrnou medaili. „Na každý závody jezdíme se stejným přístupem,“ odmítá, že by právě z titulu pojištění triumfu v základní části učinil nějaká speciální opatření. „Mšenský faktor ale je rozbitá dráha. Záleží, jak se s tím závodníci poperou. A to nejen naši, ale také domácí, i když domácí se s takovou dráhou vyrovnávaj‘ líp obecně.“

Ovšem mšenské prostředí přímo ovlivnilo složení cizineckého kontingentu, kdy vesty Olympu obléknou Troy Batchelor a Peter Kildemand. „Troy tam jel loni dobře a s tím rozbitým se popral statečně,“ osvětluje pražský kouč. „Chtěl jet zase, nebyl tedy důvod říkat mu ne. Peter je dravej‘. A líbí se mi spolu na dráze, vědí o sobě, kde kdo je. V Pardubicích mě přesvědčili, abych je zase použil.“

Jenže starosti Tomáši Topinkovi přináší česká část sestavy. Po jarní vlně konců kariér bohužel přišla zranění. Matěj Kůs se chodí na závody jen dívat a ke všemu se Josef Franc vrátil z evropských dvojic v Herxheimu potlučený. „Pepe dnes trénoval,“ říká Tomáš Topinka. „A vypadal v pohodě. Myslím, že zejtra bude dobrej‘, by mšenské hrboly mu jeho natlučeniny připomenou. Bude se muset kousnout, ví, do čeho jde. Matěj nám bohužel nepomůže. Nemá už starosti jenom s lopatkou, ale také s ramenem.“

Matěj Kůs však bude zítra přítomen minimálně legislativně, protože ze všech možných alternativ jeho náhrady Tomáš Topinka zvolil rider replacement. „Vím, že to kvůli jeho average nemáme takový jako Pardubice včera,“ připouští. „Ale myslím, že budeme silnější, než kdybychom tam dali o juniora navíc. A díky average a tý dráze nepřipadá do úvahy ani host z jinýho klubu.“

Hodinové ručičky musí ještě párkrát oběhnout okolo ciferníku, než budeme s jistotou vědět, jak duel aspirující nastínit další vývoj celé letošní extraligy skončí. „Myslím, že to bude těžký a vyrovnaný,“ uvažuje Tomáš Topinka. „Ale budeme závodit a věřím, že prodloužíme vítěznou sérii.“

Oficiálně nahlášené sestavy:

    oficiální average
Grepl PDK Mšeno: 1 Przemyslaw Pawlicki, PL 2,14
  2 Jan Jaroš 1,42
  3 Norbert Kosciuch, PL 2,40
  4 Jan Holub 1,22
  5 Zdeněk Simota 1,62
  6 Filip Šitera 1,05
  7 Daniel Hádek 0,96
  součet average týmu 10,81
 
PSK Olymp Praha: 8 Josef Franc 2,33
  9 Martin Gavenda 0,80
  10 Troy Batchelor, AUS 2,64
  11 Matěj Kůs (R-R) 1,27
  12 Peter Kildemand, DK 2,00
  13 Michal Škurla 0,67
  14 Zdeněk Holub 1,33
  součet average týmu 11,04

Bonusové východisko:
V dubnu na pražské Markétě triumfoval domácí Olymp poměrem 50:43. Aby získalo bonus Mšeno, musí nad svými hosty zvítězit alespoň o osm bodů.

Foto: Wojta Zavřel, Michal Kohout a Jiří Havlíček

Přímý přenos prozatím proběhl inkognito

Slaný – 19. června
Během včerejší plochodrážní extraligy ve Slaném, kdy jeli domácí proti Pardubicím, proběhla i poněkud utajená premiéra přímého přenosu slánské internetové televize. Upřímně řečeno šlo o přenos zkušební, při němž se zkoušela kvalita a dostatečnost signálu.

Přesto, že šlo o jednoduchý jednokamerový přenos, byly informace doplněny alespoň základní grafikou znázorňující celkové skóre. Jak se později zjistilo navzdory prakticky nulové prezentaci jen během závodu z úst zástupce internetové televize, podívalo se na přenos téměř sto diváků.

Pakliže byste chtěli zkrácený a upravený záznam shlédnout také, podívejte se na stránky: Slaný tv.

Zde ostatně najdete i mnohé další šoty z plochodrážního sportu. Za projektem internetové televize stojí HV studio Slaný, tedy lidé, kteří natočili a zpracovali i unikátní vzpomínkové DVD o šedesátileté historii ploché dráhy v královském městě Slaný.

Upřímně řečeno možná je právě toto cesta, jak zviditelnit plochou dráhu a přiblížit ji fanouškům, jak ji medializovat pro méně znalé a dostat diváky do ochozů a mladé nadšence do sedel plochodrážních motocyklů, aby se tento sport alespoň o stupínek přiblížil popularitě, kterou měl před lety.

Lukáš Dryml chce být dobrý tatínek i závodník

Slaný – 3. července
I když byl při včerejším extraligovém duelu ve Slaném coby rider replacement, nevydržel v poklidu sledovat závod po boku svého otce Aleše z diváckého svahu. Čas od času sbíhal dolů do depa, aby se o své poznatky dělil s bratrem. Nicméně když přišla otázka jeho závodnického comebacku, odsunul jí na druhé místo. Lukáš Dryml si totiž se svou manželkou Terezou z hradecké nemocnice dovezli domů poklad.

„Jsem hrozně šastnej‘,“ dělil se Lukáš Dryml o svou radost. „Když manželka přivedla na svět Terezku, bylo to něco, co se nedá přirovnat k ničemu v mým závodění i životě. Bylo to překvapení, nenechali jsme si předem říct, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Snažil jsem se pomáhat, ale moje paní zvládla všechno s přehledem.“

Terezka Drymlová spatřila světlo světa v neděli dopoledne. „Přijeli jsme do porodnice v neděli ve tři čtvrtě na deset a v jedenáct jsme už měli holčičku,“ září pardubický závodník. „Váží 3320 gramů, měří 49 centimetrů a je nádherná! Obě Terezky všechno zvládly perfektně, jsem na ně hrdej‘. Byl to nejhezčí pocit v mým životě. Když se Aleš v Anglii probral po dlouhý době z komatu, bylo to hodně silný, ale nejde to srovnat. Děkuju svý ženě za to, co nám oběma dala. Je to nepopsatelnej‘ pocit, jsem hrozně šastnej‘. A celá rodina taky, táta s mámou jsou rádi, že je to holčička. Kluk by asi brzo chtěl motorky a oni si díky nám užili z plochý dráhy dost stresu.“

Pardubický závodník se už těší na otcovskou roli? „Budu se bejt‘ nejlepším tatínkem pro obě svoje holčičky,“ plánuje. „Jsem rád, že se Terezka narodila ještě před koncem školního roku, takže bude narozeniny slavit ještě s dětmi před prázdninama. Jak říkám, její narození byla nejlepší zpráva mýho života. Chci bejt‘ dobrej‘ závodník, ale hlavně dobrej‘ táta.“

A tak jsme se nakonec přece jen dostali k ploché dráze. „Jsem zraněnej‘,“ povzdechne se. „Je to smutný, snažím se zraněním vyhejbat. Řeknu to možná blbě, zní to sarkasticky, ale zranil jsem se ve správnej‘ čas. Můžu bejt‘ se svou paní a holčičkou.“

V Pardubicích jsou prý příští týden v pohotovosti kvůli případnému tréninku… „Chtěl bych kvůli naší zemi startovat ve světovém poháru,“ říká, přičemž si svou pravici klade na srdce. „Když se budu cejtit silnej‘, pojedu, když ne, nepojedu. Nemůžu bejt‘ poloviční a riskovat další zranění. Rozhodne se příští tejden. Uvidím po konzultaci s lékařem. A pak se rozhodnu.“

Foto: rodinné album Lukáše Drymla