Josef Franc cestuje do Norska rovnou

Kladno – 13. června
Po svém návratu z vítězného finálového závodu mistrovství světa na dlouhé dráze ve Forsse, měl Josef Franc nabitý diář. Kromě test matche proti Polákům jej čekaly dva mítinky za britské Scunthorpe. Jenže plán Škorpiónů nahradit zraněného Dána Thomase Jörgensena právě pražským závodníkem ztroskotal nejen na aritmetických hrátkách s average, ale i na startovní povolení od AČR datovaném od příštího pondělí. Bez zajížďky za kanál La Manche se výprava na druhé dlouhodrážní finále v norském Forusu stává o poznání méně hektickou záležitostí.

„Bylo tam slunečno,“ vypráví Josef Franc o podmínkách, které provázely úvodní kolo finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze ve finské Forsse. „Má to asi 1050 metrů, je to velká koňská dráha, tvrdší.“

Spokojenost v Pražanově týmu mohla pokračovat i nadále. „Trénink bez problémů,“ pokračuje. „Závody až na jednu poruchu OK. V cíli mi z prvního místa vylítlo zapalko. Musel jsem pokračovat na rezervní motorce. A ta byla ještě rychlejší.“

Josef Franc si nemohl stěžovat na práci svých mechaniků. „Kluci makali perfektně,“ skládá jim poklonu. „Doladili to na maximum. Už na lodi byla při dlouhý plavbě zábava. Hráli jsme prší o kotouly a ostatní lidi se divili, že se někdo pořád kutálí.“

V základní části Josefu Francovi nesebral body zmiňovaný defekt. Pouze v rozjížďce s číslem osm byl před ním v cíli Joonas Kylmäkorpi. V semifinále se pražský borec skláněl před Jannickem de Jongem. A pak už konečně přišlo finále.

„Na startu jsem přidal plyn a nikdo mě nechytil,“ usmívá se Josef Franc. „To byl start jak za mlada. Věřil jsem si na motorce, bylo to v pohodě. Já šel z třetího místa na první. V prvním výjezdu jsem obtáh‘ Martina Smolinskeho, v dalším nájezdu Jannicka de Jonga. Kluci vyprávěli, jak ta finálovka byla nádherná, ale já nic neviděl.“

Nyní se Josef Franc hřeje na první příčce průběžné klasifikace. Joonas Kylmäkorpi ztrácí bod, Jannick de Jong pět, Jörg Tebbe sedm a Martin Smolinski dokonce deset. Před sobotním pokračováním v norském Forusu je obhájce bronzové medaile v ideální pozici.

„Nesmíme to zakřiknout a usnout na vavřínech,“ je v otázce svých ambicí opatrný. „Teď je to spíš na mně, abych nepodleh‘ špatnejm‘ vlivům.“

Jeho původní plán byl po skončení test matche s Poláky opravdu hodně nabitý. Měl se odebrat za kanál La Manche. V Redcaru ho dnes čekal debut ve vestě Scunthorpe, přičemž čtvrtfinálová odveta KO Cupu na domácí dráze byla na plánu již zítra. Bezprostředně po ní musel Josef Franc naskočit na letadlo do Stavangeru. Sobotní dlouhou dráhu by stihnul, avšak trénink nikoliv.

Nyní však jeho putování nebude tolik hektické. „Scunthorpe se odkládá,“ vysvětluje Josef Franc. „Jsou problémy s average. O minimum se nevejdu do týmu. Od pondělí budu mít povolení od AČR, tak bych tam moh‘ jet, jestli budou mít zájem. V pátek letíme se Zdendou do Forusu, Maiki zatím s Ríšou Wolffem přejíždějí rovnou z Finska. A v sobotu to začne zase nanovo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Lukáš Dryml neláme nic přes koleno

Praha – 12. června
Včera měl hrát jednu z klíčových rolí v test matchi českého národního týmu proti Polákům. Jenže sobotní večer převrátil jeho plány vzhůru noha. S pravou rukou v pásce kvůli fraktuře klíční kosti se však mohl jenom dívat a radit svému staršímu bratrovi. Česká plochodrážní veřejnost přitom odpočítává dny, které náš nároďák dělí od prvního světového finále po dlouhých čtrnácti letech. Jenže zda během něho vyjede na ovál, neví prozatím ani sám Lukáš Dryml.

„První jízda vzadu ve druhý zatáčce,“ líčil Lukáš Dryml, kterak si přivodil své zranění v domácím utkání britské Elite League proti Wolverhamptonu. „Šel jsem pod Lindgrena. Snažil se hlídat lajnu. Já dal lajnu, on to zlomil, já to zlomil. Bjarne to ale nezlomil a dal mně do zadního kola a už jsme šli. Těžko hledat viníka. Malá chybička a zlomil jsem si kličku.“

Pardubický závodník tak musel vzít zavděk nechtěnou úlohou diváka. „Zejtra mám v Motole operaci,“ svěřil se s programem nejbližších dnů „S tátou a bráchou jsme tam už stálí zákazníci. Věřím, že odvedou dobrou práci.“

Do finále světového poháru družstev, kde má být Lukáš Dryml dozajista jedním z hlavních hráčů přímo nasazené sestavy Milana Špinky, přitom zbývá pět týdnů… „Nechci házet tejdny, ale rád bych se ještě před světovým pohárem rozjel,“ odpovídal na otázku, která se musí honit hlavami všech plochodrážních fanoušků. „Uvidíme, co se s tím dá dělat. Nebudu ale nic lámat přes koleno. Zdraví je přednější.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Na pražské Markétě se chystají velké závody

Praha – 13. června
V pondělí dopoledne uspořádal AK Markéta tiskovou konferenci, kde se představitelé sedmé velmoci dozvěděli první informace o červencovém vyvrcholení světového poháru družstev. Petr Ondrašík zdůraznil velký význam, který se na organizaci SWC klade. Připustil, že vzhledem k jedinému postupovému místu se race-off může stát s trochou nadsázky zajímavějším než vlastní finále. Milan Špinka osvětlil nominační klíč. Závěrečného tréninku se v pátek po race-off zúčastní pět závodníků a po něm bude nahlášena definitivní čtveřice.

Pražská Speedway Grand Prix už tradičně patři do světového kalendáře. A nějak samo sebou se stala největším plochodrážním podnikem v republice. Letos ale tomu bude přece jenom poněkud jinak. Za málo více než měsíc totiž Markéta znovu přivítá značnou část světové plochodrážní elity.

Ve své nejnovější podobě má SWC rozpis dvaceti jízd pro čtyři týmy po čtyřech jezdců. Co je ale důležitější, od minulého ročníku je pořadatelská země automaticky ve finále. Nabídnutou šanci přivítali jak pořadatelé, tak i samotní závodníci. Zájem reprezentovat je tak veliký, že Milan Špinka musel uspořádat bodovaný trénink, který neurčil sestavu týmu pro SWC, ale pouze doplnil soupisku na test match s Polskem.

Ze zajímavostí okolo přípravy stojí kromě test matche i pečlivá příprava tratě. Nehledě na neustávající deště byla už minulý čtvrtek v ideálním stavu pro bodovaný trénink. Dle slov organizátorů se povrch na vnější straně zatáček zvednul asi o patnáct až dvacet centimetrů, což by měl zrychlit dosahované časy. Zajímavé bude sledovat, pokoří-li někdo čerstvý rekord Tai Woffindena 62,33 z nedávné SGP.

Nálada realizačního týmu je velice optimistická. Má snahu ukázat odlišný a ještě lepší závod, než byla velká cena. A to nejen po stránce organizační a společenské, ale i po sportovní. Světový pohár je právem vnímán a připravován jako výjimečný podnik, na nějž si pražské publikum může počkat pět až sedm dalších let.

Připravuje se bohatý a zajímavý doprovodný program. K zahození není ani národní sektor Fandíme spolu s šálami a vlajkami navíc ke vstupence v rozumné ceně. Podrobnosti se dolaďují a měly by být známé včas.

Každopádně už teď si můžeme označit v kalendáři jak čtvrtek 18. července, tak i následující dva dny. Patek od patnácti hodin pro veřejně přístupný trénink a sobota pro doprovodný program a samotné finále se začátkem v devatenáct hodin.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Chabařovice opět po roce zvou na Memoriál Jiřího Hurycha

Chabařovice – 13. června
Nejbližší sobota je rezervována závodění na chabařovické dráze. Od jedenácti hodin je naplánován další závod mistrovství republiky stopětadvacítek na krátké dráze. Od čtrnácti hodin je na programu již dvaadvacátý ročník Memoriálu Jiřího Hurycha. Opět se pojede stylem bodovaného tréninku. Zájem uctít památku talentovaného závodníka, který se v červnu roku 1991 nevrátil z francouzského Miramontu, projevilo šestnáct závodníků. Svou adrenalinovou jízdou bude přesvědčovat diváky o svých kvalitách a statečnosti rovněž posádky holandských sajdkárů. Má být krásné počasí a v Chabařovicích se už moc těšíme na všechny milovníky levých zatáček.

Složení startovního pole:
Anne Spaan (NL), Josef Novák (Pardubice), Zdeněk Holub (Praha), Michaela Krupičková (Divišov), Michal Dudek (Slaný), Filip Šitera (Mšeno), Roman Čejka (Slaný), Ronny Weis (D), Jan Holub (Mšeno) – bude potvrzen, Henk Koonstra (NL), Marcin Sekula (D), Karel Kadlec (Kadlec), Richard Geyer (D), David Štěrovský (Pardubice), Michal Klein (Mšeno), Michal Škurla (Praha).

Foto: Jiřina Šifaldová