Václav Milík věří, že se mu prostor v Praze nabídne

Bernardov – 16. května
Má za sebou povedený týden. I když do kvalifikace světového juniorského šampionátu odjížděl bez jednoho motoru zadřeného při pardubické extralize, nakonec v Červenogradu hrál úlohu jediného suveréna. V neděli v Žarnovici byl nejlepším z českého týmu, který vyhrál ouverturu jadranského šampionátu družstev. Poslední nula šla na vrub zkratu v elektrickém okruhu. Včera ve Mšeně byl jedním z mála, kdo neláteřil na stav dráhy. By se mu v jednom případě nevyhnul pád, zatížil pardubické konto čtrnácti body. Václav Milík se magazínu speedwayA-Z svěřil nejen se svou touhou po medailích v mistrovství světa juniorů, ale také s vírou, že mu zítřejší SGP České republiky poskytne jezdecký prostor.

„Silnice děravý a úplně na prd,“ svěřuje se Václav Milík se svými dojmy z Ukrajiny. Ovšem cestu do Červenogradu už důvěrně zná. Stejně jako místní ovál, což se dokonale projevilo rovněž v sobotu. „Po Evropě jsem věděl, jak nastavit motorky. Když přišly závody, dařily se mi starty. Ten den se mi chtělo závodit!“

Jeho bodové konto se radovalo nad maximálními příděly, jimiž ho pardubický závodník neúnavně zásoboval. „První dvě jízdy to bylo od startu do cíle,“ popisuje svá úvodní sóla. „Ve třetí jsem neodstartoval, ale Vladimira Borodulina jsem dojel v druhý zatáčce.“

Po třech sériích se devítibodovému Václava Milíkovi nemohl rovnat vůbec nikdo. „Ve čtvrtý jízdě to bylo taky dobrý,“ trošku bagatelizuje své další vítězství. „Až v poslední jízdě na mě odstartoval Andrzej Lebeděvs. Nešlo to dohnat. Byla to jednokolejka s jednou rychlou stopou. Nedalo se s tím nic dělat.“

Václav Milík je stejně jako loni jediným českým finalistou světového šampionátu, jehož po červnové ouvertuře v Pile čekají zastávky v Berwicku a Terenzanu. „Doufám, že se bude dařit i tam,“ přeje si. „Celková bedna je můj cíl. Už loni jsem poznal, že nejsou neporazitelný. A kdo odstartuje, vyhrává. Doufám, že se bude dařit a já na tý bedně budu.“

Zítra večer Václava Milíka očekává start v pražské velké ceně, kde se podruhé domácího publiku předvede v úloze prvního náhradníka. „Dneska si pojedu zatrénovat,“ říká. „Doufám, že se na to Nicki nakonec vyprdne (smích).“

Jenže dánský borec dává jasně najevo, že nastoupí i se zlomeným předloktím, na něž si pořídil speciální chránič. „Nějaká rozjížďka by mohla vyjít,“ komentuje Václav Milík situaci. „Hlavně ne poslední, když je člověk studenej‘, je to na prd.“

Úřadující český šampión se prozatím do světa velkých cen zapsal jedinou nulu. Zaznamenal ji loni na Markétě, když v rozjížďce s číslem nahradil Kennetha Bjerre, který kvůli poruše motocyklu pošvihnul dvouminutový limit.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Na zvrat nestačil ani třikrát použitý žolík

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 16. května
Okolnosti tomu chtěly, aby Petr Vandírek testoval nové extraligové předpisy rovnou v praxi. V dnešním duelu s Pardubicemi citelně postrádal Madse Korneliussena. A protože domácí nedokázali sehnat žádnou náhradu ze své soupisky ani hosta z jiného týmu, místo Dána se v české obdobě rider replacement střídali jeho kolegové. Hosté na dráze, na jejíž kvalitu naříkali příslušníci obou táborů a jejíž povrch se upravoval po každé jízdě, jeli se Mšenem vyrovnanou partii pouze první tři jízdy. Od triumfu Václava Milíka se Scottem Nichollsem v rozjížďce s číslem čtyři jen zvyšovali náskok. Petr Vandírek sice sáhnul třikrát po žolíkovi, avšak v této funkci mu body dovezl pouze Rory Schlein. Pardubický náskok nakonec narostl až na sedmnáct bodů.

Problémy jsou od toho, aby se řešily
Do slavnostního nástupu zbývala necelá půlhodinka. Silný vítr honil šedivé mraky po obloze a v táborech obou protivníků probíhaly obvyklé předzávodní přípravy. Oba manažeři mohli vydechnout, protože za sebou měli vskutku perné období. Petr Vandírek musel oželet Madse Korneliussena, který se včera večer zranil při utkání Elite League v King’s Lynnu. Adekvátní náhradu se nepodařilo zajistit, by Mšeno zkoušelo lovit i v cizích vodách a domluvit se na hostování.

A tak jsme se premiérově dočkali uplatnění nového pravidla o zastupování jezdce. Mads Korneliussen figuroval v programu se symbolem R-R z anglického rider replacement. Postupně ho měli zastupovat kolegové se stejným nebo nižším průměrem s výjimkou šestky a sedmičky.

Klidný včerejšek neměli ani Pardubičané. By na chybu v nominaci, kdy Hynek Štichauer na třináctce měl v rozporu s pravidly vyšší average než Tomáš Suchánek na devítce, přišli takřka současně s nahlášením sestavy v pondělí večer, Mšeno nepovolilo nápravu. Dvě provedené změny by byly v rozporu s pravidly. Celá záležitost se dostala na přetřes klubového výboru, z jehož osmi členů byli ochotni vyjít svým hostům vstříc tři.

Na startovním čísle třináct se tím pádem objevil Jaroslav Petrák, zatímco Hynek Štichauer dorazil do Mšena pouze v roli náhradníka. „Dáme jim na prdel!“ předjímal již dlouho předem vývoj dnešního utkání, aby vzápětí okomentoval situaci, v níž se ocitnul. „Jsme lidi, chyby se stávaj‘, mrzí mě víc rozhodnutí Mšena. Jezdí nás tady pět a oni z toho dělaj‘ kovbojku. A to je, jak to je, má to jen jeden důsledek, že jsou bití závodníci.“

Rozjížďku s číslem jedna vyhrál Matej Žagar s náskokem půl roviny, zatímco Tomáš Suchánek dokončil za domácím párem Jan Jaroš – Zdeněk Simota. Ten se na startovním roštu objevil na poslední chvíli a po návratu do depa netajil své rozčarování ze stavu dráhy. „Je to rozbitý jako kráva,“ nechal se slyšet s připomínkou, že právě stav oválu může sehrát klíčovou úlohu v dalším vývoji závodu.

Z nerozhodných výsledků se záhy stal seriál na pokračování. Ve druhé jízdě se Václav Milík nechal inspirovat předchozím příkladem svého slovinského klubového kolegy. Dojel do cíle daleko před Filipem Šiterou a Danielem Hádkem, kteří ukázali své výfuky Jaroslavu Petrákovi. Rozjížďku s číslem tři zastavil letmý start Lukáše Drymla.

Na podruhé měl lepší reakci jeho starší bratr Aleš, avšak vnějškem první zatáčky se okolo něj přenesl Jan Holub. Dovedl pardubické sourozence do cíle a dočkal se uznalého poplácávání po ramenou od zadní poloviny depa vyhrazené domácímu celku. Ovšem Rory Schlein, jenž v české extralize debutoval nulou, chyběl.

Vydal se za Lukášem Drymlem, který ještě v dojezdovém kole dával najevo své pocity okázalým kroucením hlavy. „Dneska tady nebudeme závodit,“ vysvětloval. „Budeme se jen vozit. Dráha je špatný. Rory to tvrdí taky a nechce pokračovat.“ Než stačil dokončit větu, Václav Milík se Scottem Nichollsem v rozjížďce s číslem čtyři na hlavu porazili Filipa Šiteru se Zdeňkem Simotou.

První domácí triumf nepřinesl zvrat
Zatímco se Pardubice stěhovaly do čela průběžné klasifikace, došlo k rozhodnutí, že se dráha bude upravovat po každé jízdě. V rozjížďce s číslem pět profitoval Lukáš Dryml z dokonalého startu. Jan Jaroš s Danielem Hádkem se seřadili před Jaroslavem Petrákem. Proti remíze se ovšem postavil pád domácího juniora ve třetím okruhu.

„V nájezdu je kolej jako kráva,“ líčil Daniel Hádek, co se mu v zatáčce u depa přihodilo. „Tak dlouhou jsem se jí vyhejbal, až jsem jí chytnul. Jak jsem ubral, šel jsem do prken. Musím zaklepat, nic se mi nestalo.“ Při opakovačce se Lukáš Dryml znovu usadil v čele, přičemž v úvodním výjezdu nesmlouvavě zpacifikoval nájezd Jana Jaroše. Bod Jaroslava Petráka však navýšil pardubický náskok na čtyři body. V rozjížďce s číslem šest domácí jejich nástup zachytili.

Rory Schlein si odstoupení ze závodu rozmyslel a nyní po skvělém startu odrážel všechny nájezdy, jimiž ho Matej Žagar častoval až k šachovnicové vlajce. Jan Holub odsoudil Tomáše Suchánka k jeho druhé nule dnešního večera. První mšenský triumf se ovšem záhy ukázal být jako dlouho ojedinělým výkřikem do tmy.

Přesvědčili jsme se o tom hned v rozjížďce s číslem sedm. Filip Šitera s Janem Jarošem zpočátku kousali, avšak bratři Drymlovi je záhy přechytračili. V osmé jízdě se Václav Milík dočkal své první prohry, kterou mu nastrojil Rory Schlein. Úhelným kamenem Australanova triumfu se stal povedený start, protože se Pardubičan před něho navzdory veškeré své snaze nedostal.

Scott Nicholls jistil jeho zády před Janem Holubem, což neřešilo problém mšenské ztráty. Navíc v neprospěch domácích hovořila i další remíza v deváté jízdě. Matej Žagar triumfoval stylem start – cíl, zatímco Zdeněk Simota s Filipem Šiterou nedovolili Tomáši Suchánkovi už potřetí v řadě za sebou bodovat.

Během úpravy začalo krápat, avšak dešové kapky naneštěstí nenabraly takovou intenzitu, aby mohly ohrozit závod. V desáté jízdě Václav Milík zaskočil i svého kolegu Scotta Nichollse, jak vehementně se dral do čela. „Jede se mnou a málem mi to hodí na záda,“ říkal Angličan, ovšem z jeho hlasu bylo znát spíše uznání.

Spolu totiž nedali ani náznak šance Janu Jarošovi s Danielem Hádkem. V té chvíli se skóre zastavilo na hodnotách 24 a 36. Petr Vandírek už nemohl déle čekat. Do rozjížďky s číslem jedenáct putoval Rory Schlein se zeleným povlakem helmy coby žolík místo Filipa Šitery.

Dvakrát nula se stejně rovná nula
V mele první zatáčky ovšem upadl Václav Milík. „Uspěchal jsem to,“ popisoval ve svém depu. „Dal jsem to na venek a chtěl udělat špičku. Jak jsem to zlomil, šel jsem. Jsem odřenej‘ a trošku cejtím loket.“ Repete se odehrálo bez něho a stejně jako v prvním případě od startu dominoval Rory Schlein.

Za něj se zařadil Daniel Hádek, avšak Jaroslav Petrák se s hladkou porážkou svého klubu nehodlal smiřovat. Útočil ze všech sil, aby se ve druhém okruhu ve druhé zatáčce sunul vnitřkem dopředu. Daniel Hádek ovšem neustupoval bez boje, leč ani Pardubičan neskládal zbraně. V dalším oblouku zaútočil venkem a dva body byly jeho.

Sedm bodů naráz významně snížilo dvanáctibodovou ztrátu Mšena, avšak Pardubice stále měli vrch. Stav utkání byl 31:38, když se Aleš Dryml kvůli zadřenému motoru prakticky ani nerozjel do rozjížďky s číslem dvanáct.

Vedení se ujal Jan Holub, avšak Václav Milík ho o něj připravil mistrným velkým obloukem ve druhé zatáčce druhého okruhu. „Povedl se mi start, ale byl rychlejší,“ konstatoval plzeňský závodník v mšenských službách v depu.

Ve třinácté jízdě odstartoval Jan Jaroš jako mezikontinentální střela. Na vítězné dráze jej ovšem zastavilo červené světlo, jelikož Karel Voborník na věži vyhodnotil jeho start jako letmý. Na druhý pokus už panovali Matej Žagar s Lukášem Drymlem. Jan Jaroš nyní zůstal za nimi stejně jako Rory Schlein, jenž navíc neprojel ani cílem a zajel rovnou do svého boxu.

I když v řádech není výslovně formule, že taktická rezerva joker může být užita několikrát, není tam ani zakotveno, že každý tým ji může nasadit jenom jednou jako v předchozích letech. Pokud si toho někdo nevšiml, Petr Vandírek se dnes postaral, aby tato novinka vešla v širokou známost. Jedenáct bodů ve dvou závěrečných rozjížďkách nešlo překonat jinak než povedeným žolíkovým útokem. A i kdyby ten nevyšel, ve hře zůstává ještě bonusový bod při odvetě.

Ve čtrnácté jízdě si Jan Holub místo bílého povlaku navlékl zelený. Jenže Scott Nicholls exceloval už od počátku, když se vnějškem úvodního oblouku prosadil do vedení. Zdeněk Simota zůstal druhý, avšak Aleš Dryml uhlídal mšenského žolíka. A nula násobená nulou zůstává pouze nulou. O tom se Mšeňáci měli dnes přesvědčit ještě jednou.

Pardubice mohly definitivně slavit vítězství. Lubomír Vozár poslal do nominační jízdy oba své cizince, zatímco Petr Vandírek vsadil na dvojku Filip Šitera – Jan Jaroš. Do jeho rukou navíc vložil žolíka.

Pardubičané si však dobře byli vědomi, že počátkem září pojedou v odvetě i o bonus. Matej Žagar a Scott Nicholls úřadovali v patnácté jízdě od jejího začátku až do konce. Filip Šitera navíc dojel do cíle jako třetí. Logicky musel čelit otázce, proč svou pozici nepřepustil Janu Jarošovi, jenž by za stejný výsledek bral dva body. „Chtěl jsem dojet druhej‘, zkoušel jsem se na ně soustředit,“ reagoval mšenský závodník.

Hlasy z depa
„Parádně se jelo,“ pochvaloval si Václav Milík. „Ze šesti jízd čtrnáct bodů je pecka. Parádní závody. Mšeno bude rozbitý asi pořád. Ale to mi vyhovuje, proto asi přišel takovej‘ výsledek.“

„Jsem rád, že jsme vyhráli,“ neskrýval Lukáš Dryml. „Dráha tady není nejjednodušší. Umím na ní jet, ale bojím se méně zkušených jezdců. Proto se nikam necpu. Záleží na startu. Není to, že bych nebyl rychlej‘, je to lepší, než si rozbít hubu. Všichni cizinci uvažovali stejně jako já. Ve Mšeně se mi líbí, připomíná mi to tu hodně Švédsko, mám to tu rád. Měli jsme silnej‘ tým, všichni jsme skórovali, teda skoro všichni. V týhle sestavě bychom měli jezdit celou sezónu. Vážím si bojovnosti Jardy Petráka, že srdcem vybojoval dva body. Prostě vybojovanej‘ závod po všech stránkách. Musíme si ještě doma vytvořit výhodu domácího prostředí, ten člověk, co upravuje dráhu, musí poslouchat závodníky a ne to dělat podle sebe. Mám perfektní den. Jeli jsme s manželkou autem a uprostřed silnici stál starej‘ pán po nehodě. Nikdo mu nezastavil. To je česká povaha. Vyskočili jsme z auta, zavolali mu záchranku a dali mu napít. I ty policajti by ho tam nechali stát a divili se, proč mu pomáháme. Jenže já jsem srdcař.“

„Pro dráhu bych použil horší slovo než těžká,“ říkal Aleš Dryml. „Byla… Ale radši napiš pár teček. Stadión je tady pěknej‘, ale dráha pořád ta samá. Špatně se na tom jezdí. Cizinci nám se nechtěj‘ jezdit a nemá to cenu ani pro diváky. Je to o ničem. Odešel mi motor na Grand Prix. Jako naschvál, mám už jenom dva motory. Brácha teď po závodě bude zkoušet další, nejsem z toho nadšenej‘. Ale dosáhli jsme důležitý vítězství, makali jsme tvrdě na něm.“

„Čistý skóre,“ rozhodil Tomáš Suchánek rukama. „Na hovno den. Všechno bylo na hovno, motorka nešla. Prostě na hovno. To víš, že už to musí bejt‘ lepší. Hlavně že jsme vyhráli.“

„Nedařily se mi starty,“ připouštěl Zdeněk Simota. „Na týhle dráze se špatně předjíždělo. To byl kámen úrazu. To byl kámen úrazu. Nebylo to zas tak hrozný, ale když tě to v zatáčce dvakrát natáhne, těžko se tam něco dělá. Je to škoda, tak příště. To už bude lepší, musíme už vyhrát!“

„První jízda byla dobrá,“ svěřoval se Jan Holub. „Odfrk‘ jsem, ale pak už to bylo slabší, nevím, těžko říct, čím to bylo. Některý starty se mi potom povedly. Třeba s Vencou, ale byl rychlejší. Nejvíc mě ale mrzí ta poslední jízda. Od startu jsem tam byl, ale brzo jsem to složil.“

„Těžko říct,“ byl Filip Šitera poněkud rozpačitý. „Pro můj pocit byly poslední dvě jízdy určitě lepší. Skočil jsem na druhou motorku, předtím jsem se pral. Pomalu se rozjíždím, chce to čas. Proti loňsku je to ale paráda. Cejtím se líp a chci dělat body! Dnes nám hodně chyběl Mads. Příště doufám, že to bude lepší. Škoda, že jsme prohráli, ale už od včera se nám to sralo.“

1. Zlatá přilba Pardubice     55
Matej Žagar, SLO 3 2 3 3 3 14
Tomáš Suchánek 0 0 0 –   0
Aleš Dryml 1 3 E 1   5(1)
Lukáš Dryml 2 3 2 2   9(2)
Scott Nicholls, GB 2 1 2 3 2 10(4)
Jaroslav Petrák 0 1 – 2   3
Václav Milík 3 3 2 3 X 3   14
 
2. Grepl PDK Mšeno     38
Mads Korneliussen, DK     R-R
Jan Jaroš 2 2 1 1 0* 7
Rory Schlein, AUS 0 3 3 6* R   12
Jan Holub 3 1 0 2 0*   6
Zdeněk Simota 1 0 2 1 2   6(2)
Filip Šitera 2 1 0 1 – 1 5(1)
Daniel Hádek 1 X 0 1   2(1)

Aktuální extraligová tabulka:

  závody bilance skóre odvety bonus tabulkové body
1. Praha 3 2-1-0 142:131 1 1 6
2. Pardubice 3 1-1-1 143:130 1 0 3
3. Mšeno 2 0-0-2 81:105     0


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Mšeno dnes večer zřejmě nastoupí jen v šesti

Mšeno – 16. května
Stejně jako Pardubice, které přišly o Hynka Štichauera díky přehlédnutí v seznamu average, musí jednu ze svých posil pro večerní závod škrtnout také Mšeno. Jenže zatímco místo pardubického borce nastoupí Jaroslav Petrák, domácí budou Madse Korneliussena zastupovat jen těžko. Petr Vandírek magazínu speedwayA-Z prozradil, že se největší pravděpodobností nastoupí jen se šesti závodníky.

Mšenský kouč ještě včera odpoledne zdůrazňoval, že vzhledem k jadranskému poháru v Plzni a utkání britské Elite League mezi King’s Lynn a Poole nemá stoprocentní jistotu, že se mu ve Mšeně sejde celá nahlášená sestava. Bohužel se jeho slova ukázala jako prorocká, protože si Mads Korneliussen po pádu v první zatáčce páté jízdy poranil ruku.

„Poláci jsou mimo,“ připomíná Petr Vandírek národní šampionát v zemi našich severních sousedů. „Jarek Hampel a Niels Kristian Iversen se zase chystají na pražskou Grand Prix, což chápu. A tak na devadesát devět procent pojedeme jen v šesti a Madse budou muset zastoupit ostatní.“

Vyřazení dánského borce je pro domácí citelnou ztrátou, ovšem jejich kouč nepropadá v žádném případě panice. „Trošku se to snížilo,“ komentuje své ambice. „Ale nebudeme stahovat kalhoty. Závody se můžou vyvíjet všelijak, třeba tam naši chlapci za těchto okolností nechají víc srdíčko.“

Foto: Wojta Zavřel

Startuje stíhačka za uniklou Prahou

Mšeno – 16. května
Takřka v ideální konstelaci se v extraligové tabulce nachází pražský Olymp. V půlce svých závodů základní části ztratil jediný bod za domácí remízu s Pardubicemi. Ostatní týmy však mají větší část své kampaně před sebou a věří, že Pražany na jejich přímé cestě do finále play-off dokážou ještě předstihnout. Dnes večer po domácím duelu Mšena s Pardubicemi budeme moudřejší. Již dnes je ovšem jisté, že hosté musejí dělat škrt ve své sestavě. Po chybě v nominaci mšenský výbor smetl ze stolu pardubickou žádost o povolení dvou jezdeckých změn, takže Hynek Štichauer může dorazit akorát v roli diváka.

Víra v návrat vítězných období s cizinci připomínajícími stylem Romana Matouška
Není tomu dlouho, co by si šlo na vítězství mšenského extraligového družstva sázet milióny. Loňská sezóna sice přinesla v tomto ohledu utrum, nicméně Petr Vandírek není rozhodně sám, kdo věří v letošní obrat. Ten mšenští závodníci indikovali již při svém výjezdu do Prahy, a kde jinde by svou snahu měli dotáhnout do vítězného konce než před svým vlastním publikem.

„Doufám, že vyhrajeme,“ neskrývá Petr Vandírek. „Ale to víš, Pardubice si pozvaly druhého cizince. Asi jsou nervózní a nechtějí nechat nic náhodě.“ V tomto směru ovšem Mšeno rozhodně nezůstává pozadu. „My máme dva cizince vždycky,“ upřesňuje mšenský kouč.

Čtvrtfinále polského šampionátu jej však přece jenom donutila k větší improvizaci než obvykle. Do Mšena se vrací Mads Korneliussen, zatímco na Roryho Schleina čeká extraligová premiéra.

„Mads jel loni pěkně,“ objasňuje mšenský kouč svou volbu. „Dělal body a jeho styl se divákům hodně líbil. Rory jede také dobře, v King’s Lynn dělá body, takže by to mohlo být zpestření. Jeden jako druhý jedou stylem Romana Matouška. Preferují bojovný styl. Když se k nim přidají naši, mohlo by to být dobré.“

Oba dva včera ještě závodili za kanálem La Manche, a protože Zdeněk Simota, Jan Holub a Daniel Hádek startovali v plzeňském jadranském poháru, měl Petr Vandírek v závodní akci většinu svého týmu s výjimkou Jana Jaroše a Filipa Šitery.

Česká část mšenské sestavy pro dnešní večer zůstává ve stejné podobě jako při pražském výjezdu. „Díky average je to dané,“ konstatuje Petr Vandírek a neskrývá svůj kritický postoj k současnému modelu soutěže. „Mně se to nelíbí. Je pravda, že celý svět to jezdí, jenže v každé zemi mají tři sta licencovaných závodníků, ne třicet jako u nás. My se opičíme a přitom na to nemáme zázemí. Měli bychom preferovat svůj vlastní způsob.“

To je otázka k širší diskusi a tak se raději držme dnešního mítinku. „Dopadne to, jak to komu sedne,“ uvažuje Petr Vandírek. „Filip se chytil, Honza Jaroš snad taky. Papíroví favorité jsou oni, ale jedou u nás, i když se dráhu snažíme udělat, aby byla pěkná.“

Test modelu se dvěma cizinci
Lubomír Vozár má za sebou perné období. Po nedělním vítězství v Žarnovici se počátkem týdne věnoval soustředění adeptů stopětadvacítkářské reprezentace ve Svítkově. Magazín speedwayA-Z si proto o dnešním závodě povídal s Petrem Moravcem.

Oproti oběma závodů s pražským Olympem přijedou Pardubičané do Mšena se dvěma zahraničními posilami. „Řekli jsme si, že to někdy zkusíme,“ vysvětluje Petr Moravec. „A musím se přiznat, že na Mšeno z toho máme nejmenší výčitky, protože oni jezdí s jedním juniorem.“

Zatímco Matej Žagar absolvoval prozatím oba pardubické extraligové závody, Scott Nicholls se v české lize objeví vůbec poprvé. Jeho debut je stylový, protože právě na mšenské dráze před šestnácti lety vybojoval bronzovou medaili v juniorském mistrovství světa.

„Měli jsme ho na tento závod podepsaného už před sezónou,“ komentuje Petr Moravec Angličanovu premiéru. „Matej Žagar ho původně nechtěl jet, ale nakonec si o to víceméně řekl. Okolnosti se tak sešly.“

Na východě Čech si jasně uvědomují, že extraliga vrcholí dvojicí finálových závodů, kam se vedle vítěze základní části dostane rovněž lepší tým ze semifinále. A to na rozdíl od dvoukolového finále bude na ovále druhého celku v pořadí. „Ve finále zatím nejsme,“ přemítá Petr Moravec. „Zatím tam má nejblíže Praha a my jsme na začátku souboje o semifinále. A tak si jednou musíme silnou sestavu vyzkoušet.“

Jenže se vynořil nečekaný problém. S příchodem druhého cizince zůstal jediný junior Václav Milík, jemuž automaticky připadla čtrnáctka. Na třináctku byl nominován Hynek Štichauer, jehož average je ovšem vyšší než u Tomáše Suchánka. Přitom pokud má startovní číslo třináct senior, musí být bodově nejslabší z týmu.

„Je to naše chyba,“ nehledá Petr Moravec žádné výmluvy. „Požádali jsme Mšeno, jestli bychom Hynka a Tomáše mohli prohodit. Ale jejich výbor s tím nesouhlasil. Proto musíme stáhnout Hynka. Vůči němu mě ta chyba hodně mrzí.“ Do pardubické extraligové sestavy se tím pádem dosti netradičním způsobem vrací Jaroslav Petrák.

I přes jistý handicap Petr Moravec svému družstvu věří. „Tenhle tým by měl vyhrát, ale je to sport,“ říká na adresu borců s bílým koníkem na vestách. „Každý závodí, aby vyhrál. A my chceme vyhrát také, i když Mšeno je silné a speciálně na své domácí dráze.“

Oficiálně nahlášené sestavy:

    oficiální average
Grepl PDK Mšeno: 1 Mads Korneliussen, DK 2,29
  2 Jan Jaroš 1,54
  3 Rory Schlein, AUS 2,00
  4 Jan Holub 1,22
  5 Zdeněk Simota 1,62
  6 Filip Šitera 1,05
  7 Daniel Hádek 1,26
  součet average týmu: 10,98
 
Zlatá přilba Pardubice: 8 Matej Žagar, SLO 2,78
  9 Tomáš Suchánek 1,73
  10 Aleš Dryml 2,04
  11 Lukáš Dryml 1,97
  12 Scott Nicholls, GB 2,00
  13 Jaroslav Petrák 1,00
  14 Václav Milík 1,93
  součet average týmu: 13,45

Foto: Wojta Zavřel a Jiří Havlíček

Plzeňané byli doma nejlepší

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 15. května
Osmnáct rozjížděk stačilo, abychom dnes na plzeňských Borech poznali vítěze čtvrtého podniku jadranského poháru dvojic. Zdeněk Simota s Janem Holubem představovali obtížně překonatelnou veličinu. Zaváhali prakticky pouze v rozjížďce s číslem jedenáct, kdy si Jan Holub nerozuměl s Michaelem Hádkem v roli mechanika a proti Maďarům vyjel s ojetou pneumatikou. I přesto se Zdeněk Simota postaral o remízu. A když se Norbert Magosi do šestnácté jízdy ani nerozjel, přišel jeho Morahalom o šanci na triumf bez ohledu na výsledek jeho posledního představení v závěrečné jízdě. Skvěle se prezentoval rovněž Daniel Hádek, když garantoval drtivou většinu bodů chorvatského Goričanu.

Potvrzený triumf už v rozjížďce s číslem osmnáct
Plzeň přivítala účastníky horkým dnem. Depo ožilo nezvyklým cizokrajným ruchem a čeština se zde ocitla na druhé koleji. Plzeňané zabrali svůj box nejblíže vjezdu na dráhu. Pouze Daniel Hádek, který nastoupil po boku Chorvata Karlo Majniče v goričanském týmu, musel na druhou polovinu.

Zdeněk Simota triumfoval v rozjížďce s číslem jedna stylem start – cíl. Ovšem před Jana Holuba se v první zatáčce posunul Matič Ivačič, jehož kolega Žiga Radkovič skončil pádem ve druhém okruhu. Čtyři body udržely domácí pár na čele průběžné klasifikace jen velmi krátce.

Hned vzápětí je vystřídal tandem Wiener Neustadtu, by původně mohl být rád za jediný bod v duelu s Lublaní. Jenže ve druhém okruhu se ve druhé zatáčce přetočil Jernej Pečnik. Upadl a byl vyloučen. Jeho kolega Maks Gregorič se na start repete vypravil bez deflektoru. Když svou chybu zjistil, dvouminutový limit se ukázal jako příliš silný soupeř.

Daniel Gappmaier a Aljoša Remih se tím pádem na pětibodové maximum příliš nenadřeli. Mnohem větší hrozbou pro plzeňský tým se ukázali Maďaři. Rolande Benkö a Norbert Magosi v rozjížďce s číslem tři na hlavu porazili Aleksandra Čondu s Ladislavem Vidou. Jenže Plzeňané si dláždili cestu do čela.

V rozjížďce s číslem čtyři nedali ani náznak šance Danielu Hádkovi a Karlo Majničovi. Plzeňský junior musel logicky čelit otázce, zda šlo o týmovou hru. „Jel jsem na starý hraně,“ odmítl podobné spekulace. „Ale teď dám novou a hned to bude jiný.“

V rozjížďce s číslem sedm skutečně svým slovům dostál. Norbert Magosi byl sice nepolapitelný, avšak skalp Rolanda Benköa nedělal Danielu Hádkovi absolutně žádný problém. Wiener Neustadt prve v rozjížďce s číslem čtyři pouze remízoval s Krškem, ale ze snu o průběžném vedení se mnohem brutálněji probudil v rozjížďce s číslem osm.

Zdeněk Simota a Jan Holub totiž Danielu Gappmaierovi s Aljošou Remihem ujeli de facto již současně s letem pásky. Za těchto okolností mohla ledacos o vítězi napovědět již jedenáctá jízda, v níž Západočeši změřili své síly s Morahalomem.

Dopředu šli Maďaři, avšak Zdeněk Simota je v úvodní zatáčce objel oba dva naráz z jedné vody načisto. Jenže Jan Holub se nevyměněnou hranou trčel celá čtyři kola za nimi. Norbert Magosi a Roland Benkö ve třinácté jízdě triumfovali 5:1 nad Danielem Gappmaierem a Aljošou Remihem a srovnali krok s Plzeňany.

V patnácté jízdě triumfoval Jan Holub stylem start – cíl, jenže mezi ním a Zdeňkem Simotou se usadil Aleksander Čonda. „Byl pomalejší, ale já dostal po úpravě cejchu a už jsem ho nepředjel,“ líčil Plzeňan ve svém depu. Přitom k úspěchu mu chyběl opravu jen kousíček, jelikož jeho manévr vnějškem poslední zatáčky se jevil hodně slibně.

Štěstěna však dlela v plzeňských boxech, jelikož se Norbert Magosi do šestnácté jízdy ani nerozjel. Vyřazení mohlo Maďary mrzet tím spíše, že Roland Benkö hravě odvedl Žigu Radkoviče a Matičem Ivačičem.

Plzeňané však pokračovali ve své vítězné sérii. V rozjížďce s číslem osmnáct se jim rozhodl zatopit Maks Gregorič. Útok Zdeňka Simoty vnějškem první zatáčky rázně sečetl okamžiky jeho vedení. Jan Holub následoval příkladu svého paráka. Ve druhém kole mu to v úvodním oblouku nevyšlo, ale o okruh později již ano.

Domácí končili závod s vědomím, že výsledky třech zbývajících jízd jim již nemohou sebrat ty nejkrásnější ceny předávané předsedou klubu Leopoldem Klímou a náměstkem krajského hejtmana Jiřím Stručkem. Morahalom na závěr porazil Lublaň 4:2, zatímco v devatenácté jízdě se Daniel Hádek postaral o rozjezd.

Jeho Goričan nemohl pomýšlet na vavříny, ale díky Plzeňanově nad Žigou Radkovičem zapříčinilo, že sedmnáct bodů Krška vzápětí vyrovnala Lendava. Ta měla větší štěstí v rozjezdu, v němž Aleksander Čonda ujel Žigovi Radkovičovi. Hovoříme-li však o štěstí a smůle, pechařem dne musíme označit Aljošu Remiha.

Slovinec, který v letech 2011 a 2012 vůbec nezávodil, sice první jízdu vyhrál, avšak poté už ani jednou neviděl cíl. Dílem vinou defektů, dílem kvůli pádům. Osudným se mu stal ten druhý v rozjížďce s číslem sedmnáct, který odskákal zlomenou kůstkou v levé dlani. Přesto nastoupil na start ještě jednou, ale dál než do první zatáčky dojet nemohl.

Hlasy z depa
„Kromě tý jedný jízdy to šlo,“ svěřoval se Zdeněk Simota. „Nepoved‘ se mi start. Čonda přede mnou byl pomalejší, ale bylo to po úpravě, já dostal cejchu a už jsem ho nepředjel. Dneska se mi jelo docela dobře, takovej‘ lepší trénink na zejtra. Kdyby mi to tam šlo takhle, nebylo by to špatný.“

„Nebylo to, co jsem čekal,“ krčil rameny Jan Holub. „Myslel jsem, že to na domácí dráze bude lepší. Něco jsem zkoušel a taky mechanik za to může, že mi tam nechal starou hranu (smích). Bylo by to lepší, škoda tý jedný jízdy. Hlavně zejtra na extralize ve Mšeně, aby to šlo!“

„Jsem spokojenej‘,“ svěřoval se Daniel Hádek. „Dobrej‘ trénink. Jenom jsem debil. Jak jsem montoval tlumič vidlice, nedal jsem ho dolů a netlumilo to. V poslední jízdě jsem se přetočil, skákalo to kvůli tomu. Ale jinak jsem spokojenej‘, body jsem dělal.“

1. PK Plzeň   26
Zdeněk Simota 3 3 3 3 1 3 16
Jan Holub 1 2 2 0 3 2 10(3)
 
2. Morahalom   24
Roland Benkö 3 1 2 2 3 1 12(1)
Nobert Magosi 2 3 1 3 E 3 12(2)
 
3. Lendava   17
Aleksander Čonda 1 3 3 3 2 3 15+3
Ladislav Vida E 0 1 0 0 1 2
 
4. Krško   17
Matič Ivačič 2 1 1 1 1 0 6(3)
Žiga Radkovič F 2 3 2 2 2 11+2
 
5. Wiener Neustadt   15
Daniel Gappmaier 2 3 1 1 3 2 12(1)
Aljoša Remih, SLO 3 X E E X R 3
 
6. Goričan   14
Karlo Majnič 0 0 0 0 X 1 1
Daniel Hádek, CZ 1 2 2 3 2 3 13
 
7. Lublaň   11
Maks Gregorič M 2 2 2 1 2 9
Jernej Pečnik X 1 0 1 T 0 2(2)

Stopětadvacítkářská reprezentace je potvrzena

Pardubice – 14. května
Na pardubickém plochodrážním stadionu se konalo v pondělí a v úterý soustředění jezdců pro závod 2013 FIM Europe 125cc Track Racing European Cup, který se uskuteční dne 25. května v Pardubicích. Českou republiku budou reprezentovat obhájce prvenství v této soutěži z loňského roku Patrik Mikel a dále jezdci, kteří si v dnešním kontrolním závodě vybojovali tři zbývající místa ve startovní listině. Dva další jezdci jsou náhradníky pro tento závod.

1. Filip Hájek, Praha 4 4 5 5 4 5 27
2. Adam Fencl, Chabařovice 5 5 4 4 5 0 23
3. Josef Novák, Pardubice 3 3 3 3 1 3 16
4. Kryštof Rybář, Divišov 2 2 2 2 3 4 15
5. Roman Mády, Plzeň 0 1 1 1 0 2 5
6. Václav Verner, Chabařovice 1 0 – 0 2 1 4

Startovní listina:

1 Zach Wajtnecht, GB
2 Adam Fencl, CZ
3 Mike Jacopetti, D
4 Enzo Dubernard, F
5 Jarno de Vries, NL
6 Mika Meijer, NL
7 Gaetan Stella, F
8 Dave Meijerink, NL
9 Joris Georges, F
10 GB
11 Darrel de Vries, NL
12 Filip Hájek, CZ
13 GB
14 Igor Kopec-Sobczynski, PL
15 Jackie Rooks, NL
16 Steven Labouyrie, F
17 Patrik Mikel, CZ
18 Celina Liebmann, D
19 Marcel Studzinski, PL
20 Niels Oliver Wessel, D
21 Fabian Neid, D
22 Josef Novák, CZ
23 Steven Goret, F
24 Adam Rembeza, PL
25 Kryštof Rybář, CZ
26 Roman Mády, CZ

Foto: Eva Palánová