Teterow – 6. a 7. dubna
Eduard Krčmář se postaral, aby kubatura do 250 ccm byla pokládána za českou disciplínu. Loni mu sice unikl hattrick, nicméně čtvrtlitrový plochodrážní stroj odložil jako stříbrný muž zlatého poháru. Bronzovou medailí z předloňského ročníku se mohl pyšnit rovněž Ondřej Smetana. Čeští borci patři ke špici i nadále, o čemž před dvěma týdny v Teterowě podali pádný důkaz Michaela Krupičková a Michal Průcha, mezi nimiž se o bronzu rozhodovalo až v dodatkové jízdě. Magazín speedwayA-Z si povídal nejen s nimi, ale také s manažerem výpravy Petrem Křikavou.
Nepovedené soustředění
Už loni v Goričanu přišla FIM s myšlenkou, aby zlatému poháru dvěstěpadesátek předcházela plochodrážní akademie. Jenže na Jadranu panují počátkem dubna jiné povětrnostní podmínky než v severním Německu, což se ukázalo jako kámen úrazu.
„Soustředění mělo trvat od středy a mělo skončit závody v sobotu a v neděli,“ vypravuje Petr Křikava. „Vedoucím byl Armando Castagna. Byl zpracovaný plán, který obsahoval ukázku fyzické přípravy, teorii techniky, řádů s tím, že se budou promítat situace, kdy docházelo k pádům, a závodnici budou určovat, který závodník je viník. Mělo se trénovat také přímo na dráze.“
Nicméně dlouhý program se do programu trojlístku českých reprezentantů příliš nehodil. „Zvažovali jsme účast,“ neskrývá Petr Křikava. „Závody se jely až v sobotu a v neděli a navíc naši jezdci měli po jednom motocyklu. Akorát Míša měla dva, ale to stejně nevydrží pět dnů ježdění.“
Naše výprava vyrazila až ve čtvrtek večer, aby do Teterowa dorazila v pátek nad ránem. „Celej‘ den sněžilo,“ líčí Petr Křikava. „A já byl zklamanej‘ z organizace soustředění. Když jsme přijeli do tělocvičny, kde měla bejt‘ fyzická příprava, našli jsme tam někoho jinýho. Organizátoři ji totiž zapomněli objednat. Až odpoledne byla hodina cvičení, protože trénink na dráze se kvůli počasí neuskutečnil. Odpadl i sobotní výklad o řádech, protože veškerá činnost pořadatelů byla věnována přípravě dráhy. Vyhrnuli všechno grejdrem a začali to ujíždět.“
Petr Křikava ovšem neměl obavy jenom z počasí a stavu dráhy. „Jezdci měli málo naježdíno,“ říká. „Michala byla jednou v Goričanu, Michal s Patrikem nikde. Konkurence byla dost velká, ale bohužel se dostavilo jen patnáct jezdců. V tom je potřeba hledat příčinu, proč tomu tak je. Zřejmě nedostatek motocyklů nebo náhradních dílů, na což naříkali už loni.“
Trénink se nakonec smrskl na nezbytné minimu. „Klukům byly umožněný jenom dvě minuty přípravy na dráze,“ popisuje slánský šéf. „Když jsem viděl naše, pochyboval jsem o úspěchu. Ale nakonec si vedli nad očekávání dobře. Michal se rozjel, dobře startoval. Michala taky, ale Patrik platil nováčkovskou daň, seděl na tom prvně. Jel dobře, ale nechal je ujet od startu. Druhý den se zlepšil a porazil i Míšu.“
Počáteční zaváhání bylo záhy zapomenuto
V sobotu se z našich závodníků umístil nejlépe Michal Průcha. Ten byl s dvěstěpadesátkou už při slánské premiéře zlaté trofeji v červenci 2010, kdy získal pohár pro nejmladšího účastníka. Předloni ho z účasti vyřadilo zranění z Memoriálu Jiřího Hurycha, ale loni se blýsknul pátým místem v závěrečné klasifikaci.
„Chtěli jsme to zkusit ještě naposled,“ svěřuje se, co ho s otcem Karlem vedlo, aby se zúčastnili také letošního ročníku. „Honzík Hlačinů nám udělal motor. Nejel jsem na tom ani jednou. Počítal jsem, že se svezu v pátek v Teterowě, ale tam bylo sněhu jako nasráno. Trénink se zrušil a v sobotu jsem měl jenom dvě minuty. Říkal jsem si, že snad ani nezatočím. Jak jsem netrénoval, byl jsem úplně rozházenej‘.“
Z českého trojlístku se do kontaktu se závodním motocyklem dostala pouze Michaela Krupičková. „Byla jsem dva dny v Goričanu, ale na půllitru,“ přibližuje. „Závodila jsem tam s Dánama. Vrátili jsme se a udělali dvěstěpadesátky. Neměli jsme ani jeden motor zajetej‘, říkali jsme si, že je zajedeme až v Teterowě a bude to v pohodě.“
Začátek vypadal jako vystřižený z chmurných obav Petra Křikavy. Michala Krupičková jeden bod, Patrik Mikel také, avšak v jízdě bez čtvrtého závodníka. Michal Průcha vyšel bodově naprázdno, což se ho nakonec mělo sakramentsky mrzet.
„První jízda byla na hovno, byl jsem ještě rozhozenej‘,“ nebere si slánský borec vůbec žádné servítky. Vše ovšem nabralo úplně jiný směr. „Druhou jízdu jsem vyhrál, spadlo to ze mě a všechno bylo OK. Když jsem ale v sobotu ráno viděl tu dráhu, myslel jsem, že to nedaj‘ dohromady. Naházeli tam slámu a zapálili ji. Jelo se od šesti a bylo to tvrdý jako beton.“
V rozjížďce s číslem dvanáct Michal Průcha prohrál s hlavním favoritem Danielem Spillerem, ale od té doby už jenom vítězil. „Od třetí jízdy bylo všechno bez problémů,“ popisuje. „Mířil jsem na bednu. A to jsem měl těžký jízdy, byla tam Míša a ten druhej‘ Rusák (Roman Lakbaum – pozn. redakce). Odstartoval jsem a vyhrál, to byla pecka.“
Skóre Michala Průchy se nakonec zastavilo na dvanácti bodech, stejně jako měl Sandro Wassermann. „Startovalo mi to, Honzík Hlačinů mi to naladil parádně,“ líčí okolnosti, které ho první den nakonec přivedly na nejnižší stupínek pódia. „Odstartoval jsem a pohoda. Start – cíl, bylo to pěkný, ale neděle už nebyla taková.“
Rozjezd v ryze českém podání
Zatímco Michal Průcha bral body s chamtivostí afrického revolucionáře, Michaela Krupičková se svým otcem Jaroslavem řešili technické záležitosti. „Měli jsme problémy, že to nechtělo startovat,“ říká dívka, jíž zdobí nezaměnitelné zelené barvy. „Sice to odstartovalo pěkně, ale hned to zvadlo. Až druhej‘ den jsme šli na nízký trysky, to bylo super, jelo to nádherně. Dráha byla divná, docela měkká, ale jinak super. Nic se nám nezlomilo, všechno makalo, nic neprasklo, pohodička.“
Nicméně den české reprezentantky měl ještě teprve přijít, protože sobotní večer pořádně prosil startovní listinu. „Ital odstoupil už po tréninku,“ ujímá se role vypravěče opět Petr Křikava. „A Jordan Dubernard si zlomil kličku. Pád měl i Onno Rykena a pro druhej‘ závod zbylo jen dvanáct jezdců.“
Klasické rozjížďkové schéma by za těchto okolností připomínalo spíše noty na buben. „Jury rozhodla, že se pojede dle rozpisu pro dvanáct jezdců,“ pokračuje Petr Křikava. „Provedla korektury, že páté jízdy se prakticky opakovaly z první série. Bylo to nekorektní, někteří jezdci měli vyloženě lehké jízdy, někteří zase těžké. Jako Michal Průcha, který se třikrát utkal s Danielem Spillerem a dvakrát s Arslanem Fajzulinem, ale ani jednou s Michalou, která to měla trochu lehčí.“
„Bylo to těžší, ale nemůžu si vybírat,“ krčí Michal Průcha rameny. „V tu neděli mi to nevyšlo. Měl jsem těžší jízdy, to se nedá nic dělat…“
Zato na mlýn Michaely Krupičkové proudila správná voda. „Sobota byla takové rozjížděcí, zjistit co a jak,“ vrací se ještě k prvním závodu. „Dopadlo to na šestý místo, takovej‘ normální výsledek. V neděli to ale jelo dobře a nakonec jsem jela rozjezd o bronz.“
Jejím protivníkem v rozhodující rozjížďce o celkový bronz nebyl shodou okolností nikdo jiný než Michal Průcha. „Vylosovala jsem si vnitřek,“ líčí kmenová závodnice Divišova. „Byla jsem ráda, už to bylo jenom na mně. Start mi vyšel dokonale, zvedlo se to a do první zatáčky jsem jela krásně po zadním. Pak jsem si už tvrdě držela lajnu. Věděla jsem, že už to udržím. Prostě pohoda. Michal se mi to dvě kola snažil vrátit, ale pak jsem mu poodjela.“
„Je to ostuda, porazila mě holka,“ trošku se stydí Michal Průcha, jehož neutěšuje ani fakt, že i jeho staršího brášku Miroslava Fencla před dvanácti lety při pardubickém finále devatenáctek prohnala Dánka Sabrina Bogh. „Neodstartoval jsem. Pak jsme na tom byli stejně. Snažil jsem se co nejvíc, ale neměl jsem, kudy ji předjet.“
Rozdílný vztah ke čtvrtlitrům i dlouhé dráze
By se českému nároďáku nepovedl hattrick v umístění na pódiu v ledařských družstvech, úvod sezóny medaili české reprezentaci medaile přece jen přinesl. „Dosažené výsledky byly pro mě velkým překvapením,“ nezastírá Petr Křikava. „Kdyby mi to někdo řek‘ před závodem, myslel bych si o něm, že je úplně pitomej‘!“
Na adresu mezinárodní motocyklové federace ovšem slánský šéf tolik pozitivních slov neodeslal. „Byl jsem moc a moc zklamanej‘ s úrovní soustředění pod záštitou FIM,“ říká bez obalu. „Je potřeba zvážit vhodnost termínu na začátku sezóny a celkové počty jezdců. Avízovaný Greg Hancock ani nepřijel. Když akademii loni vedl on, bylo to perfektní, ale letos v tom Armando Castagna plaval. Jak moh‘.“
Michaela Krupičková samozřejmě měla obrovskou radost, nicméně červíček pochybností přece jen hlodá. „Škoda, že jsme první den ty trysky nechali,“ povzdechne si. „Druhej‘ den mi špatně vycházely jízdy. Myslím, že jsem to měla stejně těžký jako Michal. Jeho likvidoval Spiller, mě Rusák. Medaile je parádní.“
Dvěstěpadesátkářská část kariéry Michala Průchy se v Teterowě uzavřela. „Teď dvěstěpadesátku odevzdáme,“ plánuje. „Dlouhá mi nic moc neříká, jsem rád, že jedu na pětistovce. Na ni jsou plány, uvidíme, co bude dál. Chci dojet sezónu živej‘ a zdravej‘.“
V tom se výrazně rozchází se svou přemožitelkou, kterou láká nejen kubatura 250 ccm, ale i dlouhá dráha obecně. „Na dvěstěpadesátce jedem‘ devátej‘ měsíc svět na dlouhý,“ vypočítává. „Pouáky ale mezitím nebudeme hledat. Už prvního května jedu na dlouhánu v Německu, poprvý na něm budu trénovat koncem dubna v Mariánkách. Uvidí se, jak to půjde. Myslím, že půjde. Je to lepší než klasickej‘ půliitr. Víc mě to baví a je vidět, že asi i víc sedí.“
Foto: archív Michala Průchy a Michaely Krupičkové
V paměti českých fanoušků je dozajista zapsán velkorysý debut Emila Sajfutdinova ve světě velkých cen. Před čtyřmi lety vyhrál v Praze a svůj triumf zopakoval v Göteborgu a Kršku, aby nakonec skončil celkově třetí. Avšak hned v následujícím roce Rusovu kariéru zkomplikovalo zranění, takže se doopravdy začal vracet na lepší místa v polovině uplynulé sezóny. A včera přišel konečně triumf. 
