Archiv pro měsíc: Duben 2013

MČR 1. liga

První liga viditelně zesílila

Březolupy – 26. dubna
Formát první ligy, která začíná zítra odpoledne na březolupském ovále, zůstal nezměněn. Čtveřice stejných družstev jako loni se utkají v šestnácti rozjížďkách jednotlivců, které vyvrcholí finálovým duelem párů dvou nejlepších týmů. Manažeři zůstali rovněž u děr v sestavách a vesměs i silného náhradníka. Přesto však letošní první liga vypadá opticky jinak než její loňské vydání. A to nejen proto, že se do ní poprvé od roku 2002 vracejí cizinci.

Stejně jako extraliga se první liga otevřela cizincům po sametové revoluci roku 1990. Jenže na sklonku sezóny 2002 se Mšeno nečekaně přidalo na stranu Prahy a Pardubic a společně přehlasovaly Slaný a Plzeň, které se na kalendářní poradě postavily proti návrhu na uzavření soutěže pro zahraniční borce.

Zákaz vzhledem k přeborovému charakteru vydržel i po zániku první ligy po sezóně 2006 také u jejích náhrad v podobě soutěže tříčlenných družstev i společného přeboru jednotlivců a družstev a platí i po předloňské prvoligové renesanci dodnes. Úřadující juniorský mistr světa Dawid Kujawa v plzeňské vestě byl v září 2002 posledním cizincem v české první lize. Od té doby přes vlastnictví licence AČR neprojel vlak.

Ledy se prolomily až letos, kdy je první liga otevřena majitelům licence AČR a SMF. Impulsem se stala koalice Březolup se svým tradičním partnerem ze Žarnovice. Z motivů jejich spojenectví prozatím funguje ten ekonomický, protože slovenští mladíci prozatím jen trénují na své dráze. S ohledem na jejich nízký věk je na soupisce uveden jen Patrik Búri, avšak ten se svého ostrého závodního debutu zítra nedočká.

Vedle tradičních moravských opor Martina Málka a Martina Gavendy březolupskou vestu oblékne Rakušan Fritz Wallner a čtyřicátník Ján Mesiarik, jenž se po svém loňském comebacku dostal až do reprezentace.

Zbrojení je patrné také u ostatních týmů, z nichž jen pražská Markéta zůstala věrná své tradici dávat přednost svým juniorům. V akci se předvedou všichni čtyři, tedy Ondřej Smetana, Michal Škurla, Zdeněk Holub a Filip Hájek.

Pardubice budou stavět na Tomáši Suchánkovi, Jaroslavu Petrákovi, Hynkovi Štichauerovi, zatímco o čtvrté místo si při středečním přeboru řekl René Vidner. Mšenské barvy budou hájit Zdeněk Simota, Filip Šitera, Jan Holub a Stanislav Pouznar. Předpoklad atraktivního a dramatického závodu na březolupské návsi se tak zítra může stát realitou.

Startovní listina:

AK Březolupy: 1 Martin Málek, 2 neobsazeno, 3 Ján Mesiárik (SK), 4 Fritz Wallner (A – SMF), 17 Martin Gavenda
ZP Pardubice: 5 René Vidner, 6 Jaroslav Petrák, 7 Hynek Štichauer, 8 neobsazeno, 18 Tomáš Suchánek
Markéta Praha: 9 Ondřej Smetana, 10 Michal Škurla, 11 Zdeněk Holub, 12 Filip Hájek, 19 neobsazeno
Grepl PDK Mšeno: 13 Zdeněk Simota, 14 neobsazeno, 15 Jan Holub, 16 Stanislav Pouznar, 20 Filip Šitera

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

MČR tříčlenných družstev

Přímo nasazeným finalistům se přednost nedávala

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 24. dubna
Čtyřiadvacet závodníků přítomných na dnešním úvodním kole českého přeboru v Pardubicích nabídlo pohled na podstatnou část české jezdecké základny. Trojice finalistů mistrovství republiky to rozhodně neměla jednoduché a úlohu favorita splnil beze zbytku pouze Josef Franc, který triumfoval ve všech svých jízdách. Po dlouhém maratónu pětadvaceti jízd, kde se logicky nemohl střetnout každý s každým, na stupních vítězů skončili ještě Ronny Weis a Michael Hádek. Smolařem mítinku se stala Michaela Krupičková, které přišla hned o dva své motory a ani dvě druhá místa jí nestačila k přímému postupu do semifinále šampionátu jednotlivců. A také Zdeněk Růžička, který ve dvanácté jízdě ukázal výfuk Václavu Milíkovi, aby ovšem vzápětí na vzájemnou kolizi doplatil nejen diskvalifikací, ale bohužel i zlomenou klíční kostí.

Dva zadřené motory a zlomená klička na straně smolařů
Bráno ryze teoreticky, avšak přísně objektivním metrem, ještě po návratu z nástupu se každý z čtyřiadvaceti přítomných závodníků mohl nakrásně stát letošním mistrem republiky. Každý však měl k vysněné metě o poznání delší cestu.

Na jednu stranu tu byla trojice finalistů. Jak Václav Milík, tak Josef Franc a především Martin Málek toho v sedle plochodrážního motocyklu letos příliš neprožili. Přebor byl proto skvělým tréninkem v závodním tempu. Podobné motivy do Svítkova zavedly i pět borců, kteří v kvalifikačním pavouku českého šampionátu měli jasné semifinále.

Avšak pro zbývajících šestnáct závodníků šlo o existenční záležitost, protože vedle body do vlastního přeboru jim šlo především o jedno z jedenácti příček v českém semifinále. Nepřízeň osudu z minulých let přitom do této role stylizovala rovněž jezdce, o nichž bychom nepředpokládali nutnost bojovat z nejnižšího kvalifikačního patra. Nejkřiklavějším příkladem byli Hynek Štichauer, Jan Holub či Jaroslav Petrák.

Umístit se na jednom z jedenácti postupových míst za daných okolností nepředstavovalo vysoko posazenou laku. A vskutku všechna očekávání se splnila s výjimkou dvou plochodrážníků, v jejichž případě ovšem své slovo řekla i paní smůla.

Rozjížďka s číslem pět přinesla vzrušení ještě před svým startem. Stanislav Pouznar, který si v koutku svítkovského depa připravoval motocykl opět úplně sám, si cestou na rošt zapomněl brýle. Na nedostatek ho upozornil až startmaršál Jaroslav Kocek a s chybějící součástí závodnické výstroje přiběhl Michal Klein.

Mezitím Josef Franc objel kolečko, ale jeho vítězné tažení vzápětí zastavila červená světla blikající na znamení letmého startu. Teprve potom mohl vyrazit za prvním ze svých dnešních vítězství. Za jeho zády Michaela Krupičková hájila druhé místo před Stanislavem Pouznarem, jehož záhy vystřídal David Štěrovský. Jenže když dívka v zeleném zastavila kvůli defektu, nedokázal už zabránit kolizi.

„Ona zadře motor, já ji trefím a jsem vyloučenej‘,“ nemohl se smířit se rozsvíceným bílým vylučovacím světlem, které svou barvou odpovídalo jeho povlaku. „Co jsem s tím měl dělat?!“ V repete Michaela Krupičková skončila druhá, ale osud jejího druhého motocyklu se naplnil hned v sedmé jízdě.

Divišovská závodnice ji dokončila jako druhá, ale v cíli se opět musela sklánět ke svému pohonnému agregátu. „Rána jako sviňa,“ svěřovala se. „V první jízdě jsem si myslela, že je to řetěz, ale zadřelo se to na pístu. To jsou Pardubice. Když si tady nenabiju hubu, zadřu dva motory.“

Na další pokračování nemohla mít ani pomyšlení. A samozřejmě ani na rozjezd, v němž měla změřit své síly s Lubošem Velinským a Jaromírem Otrubou, kteří v průběhu večera její úvodní čtyři body vyrovnali. V libereckém semifinále na ni zbyla pouze nevděčná úloha náhradníka.

Zatímco si v potemnělém depu Jaromír Otruba a Luboš Velinský losovali umístění, Zdeněk Růžička dlel v péči lékařů pardubické nemocnice. Po dvou startech měl na svém kontě dva body, ale v rozjížďce s číslem dvanáct dal jasně najevo, že pověsti o jeho lepšící se formě nikterak nelhaly. K velkému šoku všech přítomných z úvodního oblouku vyjel první Stanislav Pouznar sledovaný Zdeňkem Růžičkou. Václav Milík byl za nimi, avšak s porážkou od mšenských mladíků se nechtěl smířit, by své ostré GM nechal doma.

V nájezdu do druhého kola se posunul před Zdeňka Růžičku. Avšak ten se v následující zatáčce pokusil o odvetu. „Chtěl jsem ho přibrzdit,“ líčil pardubický junior. „Ale on jak to nemá v ruce, to do mě poslal.“ Zatímco Václav Milík záhy vyskočil na nohy, Zdeněk Růžička se zlomenou klíční kostí skončil nejprve v sanitce a posléze i v nemocnici.

Pouze Josef Franc tančil sólo
Ale ani favorité to dnes ve Svítkově neměli jednoduché. Václav Milík sice repete rozjížďky s číslem dvanáct vyhrál, ale vedle hladkého sóla ve druhé jízdě měl za sebou i bodový výpadek z jízdy s číslem sedm. Jezdil v ní třetí za vedoucím Hynkem Štichauerem a Michaelou Krupičkovou, avšak ve třetím kole zůstal stát. „Zadřel jsem jako bejk‘,“ hlásil ve svém depu.

Martin Málek se na úvod blýsknul dramatickým duelem s Ronny Weisem. Saský závodník jel dnes také první závod na škváře stejně jako on. A start mu vyšel lépe, jenže březolupský borec se nehodlal jen tak vzdát. Rozhodující moment přišel ve druhé zatáčce.

Martin Málek v jejím výjezdu útočil z vnější strany a posunul se dopředu. Souboji však nebyl ještě ani zdaleka konec, jelikož Ronny Weis atakoval vedoucí příčku až k šachovnicové vlajce. Martin Málek své vítězství už nezopakoval, věnoval se hlavně testování a nakonec skončil třináctý.

Nicméně na umístění z dnešního závodu je nutno nahlížet jinou optikou než při běžném individuálním klání. A to nejen kvůli různě namíchaným kartám s ambicemi jednotlivých účastníků, ale i rozpisu. Navzdory pětadvaceti rozjížďkám není možné, aby se takové kvantum závodníků potkalo na dráze každý s každým. Proto bylo důležité, s kým se kdo setkal na roštu.

A právě Martin Málek figuroval v nabité rozjížďce s číslem dvaadvacet. Josef Franc, Václav Milík a Jan Holub mu ujeli a on za sebou nechal pouze Michala Škurlu. Nakonec skončil devátý. A že čtyři body za vítězství nemusí být katalyzátorem skoku ve výsledkové listině, by mohl dosvědčit i Daniel Hádek. Ten dokonce v šestnácté jízdě odvedl Martina Málka, ale na pozadí zaplněných boxů jeho třináct bodů stačilo na jedenácté místo. A co potom případ Zdeňka Holuba?

Pražan vítězil jako na běžícím pásu, aby jeho vítěznou sérii utnul až Josef Franc v rozjížďce s číslem čtrnáct. Přitom mu jeho mladší klubový kolega ukazoval záda celá dvě kola. Až v nájezdu do třetího okruhu dokázal Josef Franc najít cestu do čela. „Byl jsem vyjančenej‘, že byl Pepe za mnou,“ omlouval se.

Avšak o tři rozjížďky později mohl litovat mnohem více než jen nepovedeného startu, protože ve třetím kole zůstal stát s vyprázdněnou metylovou nádrží. I když poslední jízdu vyhrál, skončil šestý se stejným počtem bodů jako René Vidner. Pardubický junior na domácí dráze exceloval, aby se lepším umístěním z jeho týmových paráků mohl chlubit pouze Hynek Štichauer. Ten ovšem po závodech vyzdvihoval, že jeho motivaci určovala především vidina postupu do semifinále.

Na nejvyšším stupínku nakonec stanul Josef Franc. Po hladkých vítězstvím v páté a šesté jízdě se porval o vítězství se Zdeňkem Holubem, o čemž již tady byla řeč. Byla to největší překážka na triumfální dráze, jelikož své dva poslední starty dokázal proměnit v další brilantní ukázky své dominance.

Ronny Weis dokonale profitoval z příznivé konstelace svého startovního čísla, které ho uchránilo od střetů s většinou es. A po Martinu Málkovi jeho skalp získal už jenom Jan Holub, který po skvělém startu dokázal udržet útočícího Němce na uzdě. Přesto se však Ronny Weis vyhoupnul na druhou příčku pódia.

Jan Holub nakonec o stupně vítězů přišel o jediný bod, o nějž se ukázal lepší Michael Hádek. Mohl přitom hovořit o štěstí. Nejenže ve čtyřiadvacáté jízdě nepustil ke slovu Jaroslava Petráka, ale navíc pod šachovnicovou vlajkou projížděl po prázdné zadní pneumatice.

Hlasy z depa
„Zkoušel jsem různý varianty nastavení motorky a motorů,“ svěřoval se Josef Franc. „Beru jakejkoliv trénink a závod. Na extraligu se to tady, doufám, zúročí. Potřeboval jsem se už konečně svýzt taky jinde než v Praze. Teď jedeme s Vencou mistrovství Evropy dvojic, jsme pěknej‘ tým. Doufám, že to tam dopadne.“

„Byl to velmi dobrý závod,“ netajil se Ronny Weis spokojeností. „Pardubice je podobná dráha jako Míšeň. Ta měří 379 metrů a tady je to skoro to samé. Byl to můj první závod v tomto roce, v semifinále už jsem tak jako tak, ale z pódia mám radost.“

„Dráha mi sedla čím dál tím víc,“ pochlubil se Michael Hádek. „V posledním vinglu jsem probrousil gumu, takže peklo. Trénink to byl suprovej‘, líbilo se mi to až na tu dráhu. Zazávodil jsem si, starty mi vycházely, motor jel.“

„O něco lepší než včera,“ odpovídal Jan Holub na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Ale snad se to vrátí…“

„Byly to závody,“ říkal Hynek Štichauer. „Nezatrénoval jsem si. Pan rozhodčí si myslí, že může odrazovat dost lidí, že mě vyloučí za červený světlo. Má se jezdit fair-play, kdybych jel ostrý kolo, neřeknu. Dráha byla moc tvrdá a já jel hlavně na postup.“

„Dobrý, až na ten defekt,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Došel mi metyl, netuším, jak se to stalo. Jinak to jezdilo dobře. Škoda, že mě předjel Pepe. Byl jsem vyjančenej‘ z toho, že byl za mnou a předjel mě. Mohla bejt‘ bedna, ale uvidím v semifinále, Liberec mám docela rád.“

„Dneska dobrý,“ liboval si René Vidner. „Mrzlo mě, že jsem tu jednu jízdu ještě nevyhrál. Ale měl jsem v prdeli kolo, neměl jsem už hranu. Aspoň, že to dopadlo takhle, těším se na Březolupy.“

„Bral jsem to volně a tréninkově,“ připouštěl Václav Milík. „Jel jsem jawky. Lepší motor jsem zadřel a ten druhej‘ extra nejel. Kdyby nebyl pád, bylo by to super. Předjížděl jsem Zdeňka Růžičku. Chtěl jsem ho přibrzdit, ale jak to on nemá v ruce, poslal to do mě. Ale teď je hlavní Miskolc.“

1. Josef Franc, Praha 4 4 4 4 4 20
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 3 4 3 4 4 18
3. Michael Hádek, Mšeno 4 3 4 2 4 17
4. Jan Holub, Mšeno 2 4 4 4 2 16*
5. Hynek Štichauer, Pardubice 3 4 2 3 4 16*
6. Zdeněk Holub, Praha 4 4 3 E 4 15
7. René Vidner, Pardubice 3 3 4 3 2 15*
8. Václav Milík, Pardubice 4 E 4 3 3 14
9. Jaroslav Petrák, Pardubice 1 3 2 4 3 13* (los)
10. Daniel Hádek, Mšeno 2 3 1 4 3 13*(los)
11. Martin Málek, Březolupy 4 2 3 3 1 13 (los)
12. Michal Klein, Mšeno 2 3 2 2 2 11*
13. Michal Škurla, Praha 3 2 3 2 0 10
14. Ondřej Smetana, Praha 1 2 1 3 3 10
15. Stanislav Pouznar, Mšeno 3 – 3 1 – 7*
16. Tomáš Jůza, Pardubice 0 2 1 2 2 7*
17. David Štěrovský, Pardubice X 0 0 2 3 5*
18. Luboš Velínský, Pardubice 2 1 0 1 E 4* (los)
19. Jaromír Otruba, Pardubice 0 – 1 1 2 4* (los)
20. Michaela Krupičková, Divišov 2 2 – – – 4
21. Karel Kadlec, Kadlec 0 1 2 0 0 3
22. Filip Hájek, Praha 0 0 2 0 1 3
23. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 1 E – 1 1 3
24. Zdeněk Růžička, Mšeno 1 1 X – – 2

Poznámka: závod plnil také úlohu kvalifikace do semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Liberci pro závodníky, kteří nebyli přímo nasazeni – jedenáct postupových míst je označeno hvězdičkou. O poslední dvě se měl konat rozjezd mezi Lubošem Velinským, Jaromírem Otrubou a Michaelou Krupičkovou, která na něj ovšem musela z technických důvodů rezignovat.

Průběžné pořadí seriálu:

  PCE TOT
  24.4.  
1. Josef Franc, Praha 25 25
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 22 22
3. Michael Hádek, Mšeno 18 18
4. Jan Holub, Mšeno 16 16
5. Hynek Štichauer, Pardubice 14 14
6. Zdeněk Holub, Praha 12 12
7. René Vidner, Pardubice 10 10
8. Václav Milík, Pardubice 8 8
9. Jaroslav Petrák, Pardubice 6 7
10. Daniel Hádek, Mšeno 5 6
11. Martin Málek, Březolupy 7 5
12. Michal Klein, Mšeno 4 4
13. Michal Škurla, Praha 3 3
14. Ondřej Smetana, Praha 2 2
15. Stanislav Pouznar, Mšeno 1 1
NC Tomáš Jůza, Pardubice 0 0
NC David Štěrovský, Pardubice 0 0
NC Michaela Krupičková, Divišov 0 0
NC Luboš Velínský, Pardubice 0 0
NC Jaromír Otruba, Pardubice 0 0
NC Karel Kadlec, Kadlec 0 0
NC Filip Hájek, Praha 0 0
NC Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 0 0
NC Zdeněk Růžička, Mšeno 0 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Ostatní závody

Markéta Open opět nabízí místa ve startovní listině SGP

Praha – 25. dubna
Dva dubnové úterky rozhodně svými dvěma atraktivními extraligami nenechali fanoušky v klidu a turnikety pražské Markéty prošlo o poznání víc diváků než v loňském roce. Řada z nich už skloňovala českou velkou cenu, jež je na programu třetí květnový víkend. Ještě před ní však v hlavním městě bude ke spatření další atraktivní podnik, který ovšem s SGP České republiky svým způsobem souvisí.

Stejně jako v minulém roce se pořadatelé budou přiklánět k výsledku úterní Markéta Open při přidělování startovní čísel velké ceny, která mají ve své kompetenci. „Vítěz závodu dostane minimálně startovní číslo sedmnáct,“ slibuje Pavel Ondrašík.

FIM dokonce vyšla pražským pořadatelům vstříc a posunula termín pro odeslání jejich návrhů na divokou kartu a posty obou náhradníků až po skončení Markéta Open. „Hned druhý den ráno to však musíme nejpozději odeslat,“ vysvětluje Pavel Ondrašík.

I když neprozradil závodníka, jemuž udělí právo nastoupit ve velké ceně do boje po boku patnácti elitních světových borců, je zřejmé, že konstelace hvězd favorizuje Josefa France.

Foto: Wojta Zavřel

MČR tříčlenných družstev

Na rekord je zaděláno

Pardubice – 24. dubna
Mezi účastníky večerního přeboru jednotlivců v Pardubicích nebude chybět ani Martin Málek. Březolupský závodník se přihlásil původně jen podmínečně. Nicméně své technické trable vyřešil a už včera dopoledne se telefonicky ozval Petru Moravcovi a svůj start potvrdil. Se čtyřiadvaceti závodníky na startu půjde nejen o absolutní rekord přeboru, nicméně pro obdobu tak početně obsazeného mítinku za účasti pouze domácích závodníků bychom se museli vrátit na konec osmdesátých let. Tehdy se v Pardubicích konaly závody O pohár velitele leteckého svazu, pro něž byl adaptován rozpis legendární Zlaté přilby.

Foto: Wojta Zavřel

Extraliga

Pražská zaváhání zůstala nepotrestána

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 23. dubna
Stejně jako před týdnem také dnes v extraligovém duelu se Mšenem se pražští závodníci rychle ujali vedení v průběžné klasifikaci. Když jejich náskok po čtyřech jízdách vzrostl na deset bodů, Petr Vandírek neváhal a pokusil se o zvrat žolíkem. I když mu Jaroslaw Hampel a Jan Jaroš jedním šmahem přivezli sedm bodů, Pražané na čela zůstali a navíc opět svým pronásledovatelům poodskočili. Pády Matěje Kůse a Martina Gavendy v sedmé, resp. osmé jízdě na daném stavu nezměnily vůbec nic, jelikož se Nicki Pedersen a především Josef Franc, brilantně vodící Jaroslawa Hampela, postarali o remízu. Mšeno se posléze dotáhlo na rozdíl třech bodů. Martin Gavenda se sice kvůli prasklému háku z předešlého incidentu ocitnul za zemi podruhé, nicméně triumfální tažení Nicki Pedersena s Andreasem Jonssonem definitivně rozhodlo o triumfu Olympu. A poslední dramatická rozjížďka byla již jen správnou třešničkou na dortu.

Loňské sněhy jsou dávno fuč, ale minulé úterý se vrátilo
Sluníčko bylo na mšenský vstup do letošní extraligy přece jenom zvědavější než na pražský duel s Pardubicemi minulý týden. Svou teplou zlatavou záplavou dalo jasně najevo, že letošní dlouhá zima je rozhodně za námi. Ve svitu naší nejbližší hvězdy šlo najít i spousta symboliky. Kdeže loňské sněhy jsou, jde v kombinaci s letošní extraligou zvolávat vskutku hodně často.

Kdyby byl Petr Vandírek básníkem, nějakou múzu k políbení by našel na každém kroku. S posíleným celkem plánoval napravit nepovedeným loňskem pošramocenou reputaci věčně vítězícího Mšena. „Dělat body, body, body,“ prozrazoval svou strategii. „Každej‘ bod bude dobrej‘.“

Leč když se čtrnáctka závodníků rovnoměrně rozdělená do dvou družstev vrátila do boxů, závod začal proklatě připomínat minulé úterý. Matěj Kůs a Nicki Pedersen úřadovali v rozjížďce s číslem jedna už od vylétnutí pásky, čemuž Przemyslaw Pawlicki a Jan Holub dokázali jen přihlížet.

Mšenskou zástavou mával až Daniel Hádek ve druhé jízdě. Michal Škurla na něho útočil vnějškem úvodní zatáčky, ale předjet mšenského juniora bylo souzeno až Zdeňku Holubovi. Ovšem ani Michal Škurla nebyl rozhodně hercem podřadné role, jelikož celá čtyři kola bránil Filipu Šiterovi v zisku alespoň jednoho jediného bodíčku.

Martin Gavenda se o dnešní vítězství pražského Olympu začal prát už o víkendu. Z postele vylezl až v pondělí, avšak prášky polykal pilně i nadále. V boji s angínou začínal mít silnější páku a nyní udeřila správná hodina, aby se pustil i do Mšeňáků.

Zatímco Josef Franc triumfoval v rozjížďce s číslem tři stylem start – cíl, on v první zatáčce objel Zdeňka Simotu. Ten byl ve výjezdu ale zpátky na druhém místě, ale Jan Jaroš se před Martina Gavendu nedostal.

Tomáš Topinka se tentokrát na tribunce u depa nenechal strhnout k euforickému fandění, avšak čtvrté vítězství v řadě přece jenom rozpouštělo balvany obav z jeho srdce. Postaral se o něj Andreas Jonsson a svým způsobem měl na něm svůj podíl také Jaroslaw Hampel.

Hvězdný Polák debutující nejen ve mšenských barvách, ale také v české extralize vůbec, se s vylétnutím pásky dostal do vedené. Avšak ve druhé zatáčce se dostal příliš daleko z ideální stopy, takže se pražský Švéd poměrně komfortně posunul do čela. Michal Škurla nyní ukazoval výfuk Danielu Hádkovi celá čtyři kola. Sotva brána vjezdu na oválu otevřela svou tlamu pro technické mechanismy, na světelné tabuli svítila digitální číslice 17 a 7.

Nepotrestáš, nevyhraješ
Petr Vandírek ve svých prognózách počítal s těsným průběhem utkání, nicméně bleskově dokázal přehodnotit svou strategii. Desetibodová ztráta byla jasným signálem, aby si Jaroslaw Hampel navlékl zelený povlak, letošní novinku indikující žolíka, zatímco Filip Šitera zůstal ve svém depu.

By nejlépe odstartoval Matěj Kůs, jehož forma s příchodem jara začala evidentně rašit po způsobu prvních květin roku, Jaroslaw Hampel se vnější stranu první zatáčky dokázal prosadit do čela. Jan Jaroš ukazoval celou dobu záda Zdeňku Holubovi. Mšeno poprvé vyhrálo a snížilo svou ztrátu na pouhých pět bodů.

Rozjížďka s číslem šest však otočila vývojem závodu směrem k normálu, pakliže bychom ovšem připustili fakt, že normální jsou vítězné jízdy Pražanů. Josef Franc excelentně vodil Przemyslawa Pawlickeho a Martin Gavenda nepustil k bodům Jana Holuba.

Jenže s polovinou utkání přišly pražské problémy. Nicki Pedersen v rozjížďce s číslem sedm zamířil ke svému druhému vítězství, avšak Matěj Kůs zůstal kdesi vzadu. Navíc v první zatáčce upadl. „Kluci mě vyvezli,“ líčil v depu. „Zdechlo mi to a vystoupil jsem z toho.“

Mezitím se rozsvítilo vylučovací světlo, které svou modrou barvou korespondovalo s povlakem pražského borce. Nicki Pedersen byl při repete na Zdeňka Simotu s Janem Jarošem sám, avšak smírného výsledku docílil s naprostou lehkostí.

K remíze si Pražané vyšlápli rovněž v rozjížďce s číslem osm. Josef Franc opět odstartoval jako mezikontinentální střela, avšak v první zatáčce ho objel Jaroslaw Hampel. Martin Gavenda navzdory lehkému přetočení hájil třetí místo před Danielem Hádkem. Jenže ve třetím kole se Martin Gavenda ocitl v prachu úvodního oblouku.

„Udělal jsem si soukromou jezdeckou chybu,“ vysvětloval Martin Gavenda svůj neplánovaný let vzduchem. Opakovaná jízda přinesla i reprízu svižného startu Josefa France. Tentokrát ale Jaroslawu Hampelovi nedal ani náznak šance. Z dokonalosti jeho ideálně kroužené stopy by zbledly závistí i geodetické přístroje. Když připočteme Pražanovu rychlost, vyjde nám, že se vítěz z Aucklandu musel opět smiřovat s prohrou.

„Abych řek‘ pravdu, nekoukám do programu, s kým jedu,“ vyprávěl Josef Franc po závodech na tiskové konferenci. „To poznám až na startu. Je to pro mě výzva.“ Díky němu zůstal pražský náskok na sedmi bodech a Mšeno mělo ještě litovat, že zaváhání svých hostitelů nedokázalo potrestat. Dvě další rozjížďky totiž svěřenci Petra Vandírka dokázali vyhrát.

Przemyslaw Pawlicki konečně dokázal vykouzlit účinný set-up a v deváté jízdě nechal jet Andrease Jonssona na čele jen do úvodního výjezdu. Vnějškem se dostal dopředu a vedení už ze svých rukou nepustil. A Jan Holub nepustil k bodům Michala Škurlu. Vzápětí Jaroslaw Hampel s Filipem Šiterou odstartovali jako siamská dvojčata. A maximem snahy Nicki Pedersena se stalo, že je v první zatáčce rozdělil.

To nejlepší se podávalo na konec
„Když jsme se dotáhli na rozdíl třech bodů, vypadalo to nadějně,“ uvede Petr Vandírek o pár minut později na tiskové konferenci. Nyní však měl myšlenky pouze u rozjížďky s číslem jedenáct, k níž po dvou po sobě jdoucích nulách Zdeňka Holuba mohl vzhlížet s oprávněnými nadějemi. Jenže pražský junior zaskočil možná i sám sebe.

S letem pásky šel dopředu Michal Škurla, aby ho z výjezdu vystřídal právě Zdeněk Holub. Filip Šitera ovšem překypoval dobyvačnými choutkami. Ve druhé zatáčce objel Michala Škurlu a hned se pustil do jeho kolegy. Ten se však ukázal minimálně stejně tvrdý jako mšenský borec, jemuž nakonec kromě dvou bodů zbylo jenom teatrální gesto.

„Zavřel mě na rovině,“ vysvětloval jeho smysl. „Já taky nejezdím čistě, z výjezdu bych to ještě bral.“ Na delší řeči však nebyl čas. Pražští mladíci zvýšili vedení svého klubu na pět bodů a Petr Vandírek potřeboval Filipa Šiteru do rozjížďky s číslem dvanáct namísto Jana Holuba.

Martin Gavenda upadl ještě v první zatáčce. „Po tom prvním pádu jsem si nevšim‘, že mám ulomenej‘ hák,“ krčil rameny. Andreas Jonsson však byl zárukou úspěchu pražských věcí, když Zdeňku Simotovi s Filipem Šiterou ukazoval záda. „Motory mi fungovaly mnohem lépe než minule, takže už vím, na čem tady pojedu Grand Prix,“ svěřoval se švédský borec.

Za stavu 40:35 vstupoval závod do své rozhodující fáze, za jejíž jednu z berných mincí se dala pokládat výsledek třinácté jízdy. Przemyslaw Pawlicki přímo na dráze přesedl na jiný motocykl, aby se záhy ujal vlády. Josef Franc s Matějem Kůsem se seřadili za ním, avšak ve druhé zatáčce upadl Jan Jaroš a muselo se startovat znovu.

A stejně jako prve se Josef Franc rozhodl profitovat z druhé šance, kterou mu blikání červených světel nabídlo. Velkorysým obloukem se v první zatáčce jen přehnal okolo Przemyslawa Pawlickeho, jenž se ovšem nehodlal jen tak vzdát. Ve druhém okruhu se v první zatáčce dostal zpátky a stejně briskně zlikvidoval další průnik Josefa France do čela hned v následujícím oblouku.

Remíza hrála Pražanům do noty. S pouhými pěti body ztráty totiž Petr Vandírek mohl na užití taktické rezervy rovnou zapomenout. Rozjížďka s číslem čtrnáct svedla na startovní rošt celou trojici stálých účastníků cyklu SGP, jež se dnes divákům předvedla. Nicki Pedersen perfektně odstartoval. Andreas Jonsson ve druhé zatáčce mistrně prokormidloval před Jaroslawa Hampela. Maximum pražské cizinecké legie definitivně rozhodlo závod, který měl dostat ještě skvělou tečku.

„Ouzko mně nebylo snad nikdy, věřil jsem, že to dotáhneme do vítěznýho konce,“ odmítal Tomáš Topinka, přijímající gratulace ze všech stran, že by dnes poznal pocit, jemuž se výstižně říká malá dušička. I když mohl slavit patnáctou jízdu si nenechal ujít. Během večera se však už počtvrté muselo opakovat, když Jaroslaw Hampel skončil po souboji s Nicki Pedersenem na zemi v první zatáčce.

Při repete vyjel na ovál se špatnou helmou a dostat se rychle do správné bílé mu pomáhal i Filip Šitera. Nicki Pedersen se ujal vedení a Jaroslaw Hampel s Przemyslawem Pawlickim za sebou nechali Andrease Jonssona. Jaroslaw Hampel si svůj účet s Dánem vyrovnal ve druhém kole. Z výjezdu z první zatáčky přiletěl spodem, aby Nickiho Pedersena tvrdě přibil na mantinel. Mšeno vyhrálo alespoň jednu další bitvu, i když už celá dnešní válka byla z jeho úhlu pohledu ztracena.

Hlasy z depa
„Nebyl jsem spokojený s motory,“ nezastíral Nicki Pedersen. „Musím ještě hodně testovat a vrátit se zpátky k základům a odtud začít. Jezdím sem rád, ale extraliga je přece jen jiný závod než Grand Prix.“

„Prostě beru jakejkoliv‘ závod jako výzvu,“ prozradil Josef Franc svůj recept na úspěch. „A je to přebor nebo extraliga. Chci se zlepšovat a ukázat, že nejsem tak starej‘. Chci se hlavně chytnout v Polsku. Dneska jsem si pěkně zazávodil. Tady to znám, nevím, jestli je to výhoda, když se tady daří, ale člověk je rád. Za poslední dva roky se to zase zvedá nahoru.“

„Dneska jsme vyhráli, tak mám radost,“ konečně zářil Matěj Kůs. „V tý třetí jízdě mě kluci vyvezli ven. Zdechlo mi to a vystoupil jsem z toho, ale v pohodě. Dolaďujem‘ s Bohoušem motorky a pomalým krůčkem jdeme dopředu.“

„První tři rozjížďky jsem se pral s nastavením,“ připouštěl Zdeněk Holub. „Po první jízdě se změnila dráha, aspoň mně to tak přišlo. Pozměnili jsme nastavení. To druhý vítězství byla bomba, před tím jsem jel trošku defenzívně.“

„Zezačátku dobré, ale pak jsem si udělal soukromou jezdeckou chybu,“ sumarizoval Martin Gavenda dnešní závod. „Podruhé mně upad‘ hák. Při tom prvním pádu jsem ho ulomil a nevšim‘ jsem si toho. Hlavně že jsme vyhráli, to jsem rád. Jsem na antibiotikách, celý víkend jsem proležel, abych se dal do kupy.“

„Škoda, prohráli jsme,“ smutnil Filip Šitera. „Chyběly body všech Čechů a to je velká škoda. Ale po dlouhý pauze závodím a to jsem rád. Po první jízdě jsem dlouho stál, ale chytnul jsem se. Akorát na startech musím zapracovat. Příště pojedeme doma, snad to bude dobrý. Všechno se doladí a budu mít za sebou pár dalších závodů. Musíme začít vyhrávat!“

„Starty byly na hovno,“ posteskl si Daniel Hádek. „Co nadělám?! Jinak jsem spokojenej‘ dráha mi šla, kdybych startoval, bylo víc bodů…“

„Na hovno,“ nepodařilo se Janu Holubovi skrýt své zklamání. „Je to první závod, ale jestli to půjde tímhle způsobem i dál, asi i poslední. Nevím, nestíhám jim. Nevím, jestli je to ve mně nebo v motoru, aby mně ujeli o půl roviny, není normální. To se ale ještě otočí…“

1. PSK Olymp Praha     50
Nicki Pedersen, DK 2 3 2 3 2 12(1)
Matěj Kůs 3 2 X 1   6(1)
Josef Franc 3 3 3 2   11
Martin Gavenda 1 1 X F   2
Andreas Jonsson, S 3 2 3 2 0 10(1)
Michal Škurla 1 1 0 1   3
Zdeněk Holub 3 0 0 3   6
 
2. Grepl PDK Mšeno     43
Przemyslaw Pawlicki, PL 1 2 3 3 1 10
Jan Holub 0 0 1 –   1
Zdeněk Simota 2 2 2 0   6
Jan Jaroš 0 1 1 X   2(1)
Jaroslaw Hampel, PL 2 6* 2 3 1 3 17
Filip Šitera 0 – 1 2 1   4(1)
Daniel Hádek 2 0 1 0   3(1)

Aktuální extraligová tabulka:

  závody bilance skóre tabulkové body
1. Praha 2 1-1-0 95:88 3
2. Pardubice 1 0-1-0 45:45 1
3. Mšeno 1 0-0-1 43:50 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel