Češi v akci 47

Meteorologové vyhrožují návratem zimy, i když se většina Čechů už těší na jaro. V podobném duchu se ponese i další pondělní díl pravidelné kompilace magazínu speedwayA-Z, protože v uplynulém týdnu se Češi objevovali v zahraničí především na ledě a už v Assenu, Chemnitz či Geisingu, by se Tomáš Topinka symbolicky představil i na škáře na samotném začátku britské sezóny.
Pech českých ledařů
Hlavním magnetem víkendu byl především pátý a šestý finálový díl letošního seriálu ledařského mistrovství světa, v němž se Jan Klatovský rozhodně neztratil. Sobotnímu a nedělnímu klání předcházel páteční tradiční pouák o Pohár Roelofa Thijse. K němu pořadatelé zvou především méně známé závodníky a letos se v poli čtyřiadvaceti ledařů prezentovali rovněž ambiciózní Lukáš Hutla a Lukáš Volejník.

Zatímco Lukáš Volejník byl přímo nasazen do hlavních kol, Lukáš Hutla musel začínat v předkolech. Mítink má jednoduchou formuli. První dva postupují do další úrovně, druzí dva do opravy, odkud se dva nejlepší zachrání, zatímco druzí balí.

Lukáš Hutla začal triumfem v rozjížďce s číslem jedna, kde zajel vůbec nejrychlejší čas dne. Avšak zdálo se mu, že se rám hodně vlní, proto se rozhodl startovat na motocyklu Jana Peciny, který si na závod půjčil. Později se prokázalo, že příčinou špatného chování stroje byla nedotáhnutá matice kola.

Nicméně přeloučský ledař s přehledem postoupil do hlavních kol. Ta se stala osudná pro Lukáše Volejníka. I když se v tréninku prezentoval slušnou rychlostí, ve své úvodní rozjížďce skončil druhý za Hansem Weberem. V další rozjížďce ovšem upadl a pád zopakoval také v opravě, takže mu nezbylo, než se smiřovat s jedenáctým místem, o něž se navíc ještě dělil s Martinem Poschem.

Lukáš Hutla ovšem pronikl až do semifinále. V něm si hlídal druhé místo, ale zničehonic mu motocykl přestal jet. Příčina se záhy vysvětlila. Přeloučský ledař má větší botu než Jan Pecina, který má rovněž řadící páku nezvykle blízko háku. A Lukáš Hutla si omylem vyřadil rychlost.

Finále mu nakonec v mohutném finiši chyběl snad jen půl metru. V malém finále bojoval o druhé místo, avšak přehnal rychlost nájezdu do zatáčky a skončil mezi balíky. Celkově mu tím pádem patřilo osmé místo.

Speedway na škváře i na ledě
Pátek v King’s Lynn viděl rozlučkový mítink Tomáše Topinky, který si k závodu pozval borce, kteří byli nějakým způsobem spojeni s jeho kariérou. Jeho sestava, kde zářil Nicki Pedersen, nakonec porazila tým King’s Lynn 42:36. Nadstavbová část o jezdce večera se stala kořistí Tai Woffindena.

V Německu vyvrcholil šroubkařský seriál Speedway-on-Ice. V sobotu se v Chemnitz na nejvyšší stupínek postavil Ronny Weis. Jako druhý skončil Zdeněk Holub. Pražský junior však neměl zrovna optimální vstup do mítinku.

Po protestech závodníků byl zpřísněn výklad pravidel za přejetí vnitřní čáry. Pakliže viník přitom skácel více než tři praporky, šel ven. A přesně to se Zdeňku Holubovi povedlo ve třetí jízdě. Navíc ho hned vzápětí porazil Sergej Malyšev.

Po polovině základní části neměl Zdeněk Holub s jediným bodem na svém kontě příliš růžové vyhlídky pro postup do finále. Avšak on udělal maximum, když proměnil ve vítězství své starty rozjížďkách s čísly deset a dvanáct. To druhé pro něho bylo klíčové, protože nechal za sebou Ronnyho Weise, ale také Marcina Sekulu.

S Polákem usazeným v Německu měl stejný bodový zisk, ovšem právě tento výsledek vzájemného souboje otevřel dveře finále A českému jezdci. Po diskvalifikaci Fritze Wallnera kvůli pádu zvítězil Ronny Weis před Zdeňkem Holubem.

Malé finále se tentokrát muselo objetí bez české účasti. Jeho cílem projel vítězně Marcin Sekula před Sergejem Malyševem a Stevenem Mauerem. Roman Čejka (3 body) obsadil sedmou příčku před Michalem Dudkem (1) a Richardem Geyerem (0).

O včerejší poslední díl seriálu Speedway-on-Ice referujeme v samostatném článku.

Foto: Zdeněk Holub

Fritz Wallner se vrátil na nejvyšší stupeň

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Geising – 10. března
O víkendu vyvrcholila saská šroubkařská série Ronnyho Weise. Zatímco v sobotu se v Chemnitz na nejvyšší stupínek vítězů postavila samotná hlava organizačního týmu, dnes v Geisingu se na nejvyšší stupeň vrátil Fritz Wallner. V klíčové závěrečné jízdě za sebou dokázal nechat Ronnyho Weise a Stevena Mauera. Nejlepší z Čechů byl Roman Čejka, který navzdory bolestem po tréninkovém střetu s mantinelem dokázal vyhrát malé finále. Že byl dnešní závod rubem toho sobotního, podal pádný důvod Zdeněk Holub. V Chemnitz se radoval z druhé příčky, ale nyní nevycházel ze smůly. Na úvod byl diskutabilně vyloučen za pád Stevena Mauera, vzápětí porazil příliš mnoho kuželů lemujících vnitřní okraj dráhy a nakonec zadřel motor. Aby toho nebylo málo, cestou domů přes Krušené hory jeho otec za volantem dodávky srazil srnku, zničil si přední nárazník a přišel o přední poznávací značku.

Český pech
Roman Čejka neměl včera v Chemnitz vůbec povedený mítink. S pouhými třemi body neměl naději překročit ani brány malého finále, o ataku na stupně vítězů ani nemluvě. Nejenže si během letošní zimy podruhé nepřivezl domů ani jeden pohár, ale po Schönheide zaznamenal svůj nejhorší výsledek vůbec.

Pakliže by se někomu zdálo, že v Geisingu už prostě nemůže být hůře, velice záhy by mu zatrnulo. Sotva se slánský junior vydal vstříc své tréninkové porci, vrazil rovnou do mantinelu. Stěží mohl chodit a v depu si nasucho zkoušel, zda vůbec dokáže usednout do sedla svého motocyklu. „Nic moc,“ vystihl své pocity, než se vydal na nástup.

V rozjížďce s číslem dvě však jen o chloupek nestihnul Ronnyho Weise ve výjezdu z první zatáčky. V šesté jízdě sice odstartoval hned za Marcinem Sekulou, avšak v prvním oblouku se musel sklonit ještě před Fritzem Wallnerem útočícím po vnitřní straně.

S jedním bodem na svém kontě na tom byl po polovině základní části úplně stejně jako druhý nejlepší Čech, kterým byl Michal Dudek. Ten skončil poslední ve druhé jízdě, kdy se Roman Čejka celou dobu díval na záda Ronnyho Weise. V rozjížďce s číslem čtyři inkasoval jediný bod až díky smůle Zdeňka Holuba.

Junior pražského Olympu se včera postavil na druhou příčku pódia, ale dneska se na něj Štěstěna jen mračila. Do třetí jízdy nejlépe odstartoval Fritz Wallner sledovaný Stevenem Mauerem. Zdeněk Holub se ve druhé zatáčce sunul na druhou příčku. Sotva se mu to povedlo, Němec za jeho zády upadl.

Verdikt rozhodčího vzbudil doslova šok, jelikož přinesl diskvalifikaci Zdeňka Holuba. „Upad‘ sám, byl půl kilometru za mnou,“ rozčiloval se postižený závodník. Arbitr mezitím ukazoval do depa, že Pražan shodil Němce při předjíždění stehnem. Naproti tomu, když otec českého juniora uplatnil reklamaci osobně, německý sudí argumentoval, že jeho syn pozdě zahnul do zatáčky.

Paradoxní situace se ještě při repete, v němž Steven Mauer upadl na tom samém místě přesně stejně jako před chvilkou. Tentokrát byl už vyloučen, zatímco Fritz Wallner inkasoval automaticky dva body.

Zdeňku Holubovi ovšem nezbylo, než se poprat o další body ve čtvrté jízdě. V její druhé zatáčce se cpal pod vedoucího Sergeje Malyševa tak vehementně, že přelámal příliš mnoho praporků na vnitřním okraji. Zatímco v prvních závodech letošního seriálu se na tento přestupek vztahovala absolutní amnestie, počínaje včerejškem byla stanovena beztrestná kvóta třech vlaječek. Zdeněk Holub jich skácel příliš mnoho, takže byl opět vyloučen.

Pověstné pravidlo třech se v případě Zdeňka Holuba naplnilo rozjížďkou s číslem devět. Pohyboval se v ní na druhém místě za Romanem Čejkou, však ve druhém okruhu ho nechal na holičkách motor. A to bylo definitivně jeho dnešní konec.

Alespoň malé finále
Po polovině základní části se na čele průběžné klasifikace hřál Sergej Malyšev. Ten v první jízdě podjel ve druhé zatáčce Marcina Sekulu, aby v rozjížďce s číslem čtyři triumfoval stylem start – cíl. Nikdo ostatní se čistým štítem nemohl pochlubit.

Fritze Wallnera v šesté jízdě odvedl Marcin Sekula a Ronny Weis, hladký triumfátor druhé jízdy, se v rozjížďce s číslem sedm dočkal diskvalifikace. Prodíral se spodní stranou druhé zatáčky a nakonec sdílel stejný osud jako Zdeněk Holub. „Nula sem, nula tam, to je prostě speedway,“ nesl své vyloučení se stoickým klidem.

Šest zbývajících jízd základního rozpisu se tím pádem změnilo v neslýchanou honičku o finále. Jako nejrychlejší se projevil Steven Mauer, který si konečně pořídil správně ostré šroubky. V sedmé jízdě nedal Ronnymu Weisovi ani náznak šance. Další sólo předvedl ve dvanácté jízdě a skončil se šesti body.

Na stejný bodový zisk se posunul také Fritz Wallner. V osmé jízdě přistřihl křidélka Marcinu Sekulovi, jenže vzápětí se mu postavil do cesty Roman Čejka. Slánský borec začal pracovat alespoň na malém finále brilantním vítězstvím v rozjížďce s číslem devět. Podobně si počínal i v desáté jízdě, zatímco Fritz Wallner byl nakonec rád za jeden bod po ostrém souboji se Sergejem Malyševem.

Roman Čejka skončil svou pou základní částí s pěti body, avšak z velkého finále ho mohli sestřelit ještě Marcin Sekula a Ronny Weis. Oba na sebe narazili v rozjížďce s číslem jedenáct. Ta se stala jednoznačnou kořistí pořádajícího borce. Na druhou příčku se natáhl jeho nevlastní syn Richard Geyer, který v roli náhradníka zaskočil na Zdeňka Holuba.

Na start malého finále zamířil Roman Čejka už s nataženým červeným povlakem na přilbě. Vstříc prvnímu nájezdu mířil stejně nekompromisně jako Marcin Sekula, což nemohlo skončit jinak než vzájemnou kolizí a rozsvícením červených světel.

„Neměl se tam motat, trošku jsem do něj uknul a šli jsme,“ líčil incident slánský závodník. V opakovačce už žádné extempore nepřipustil a do čela proniknul ještě před úvodním nájezdem. Navíc jeho polský soupeř zůstal kvůli poruše motoru stát během druhého okruhu.

Před velkým finále Fritz Wallner dlouho hrabal kolej v ledové tříšti. Ve svém úsilí nepolevil, ani když už konečně potvrdil svou dráhu, když sebral dívce deštník modré barvy. V té chvíli ho už od dalšího vítězství v zimním seriálu dělila již jen tři kola.

Hlasy z depa
„Vstup do závodu byl hodně mizernej‘,“ nezastíral Roman Čejka. „V tréninku jsem se hodně přecenil. Dali jsme tam ostrý šroubky a dnes tady byl měkkej‘ led. Z první zatáčky jsem jel rovně a ne ve smyku. Zahodil jsem motorku. Já se rozjel po ledě a prdnul jsem si na kostrč. Myslel jsem si, že je konec. Ale skočil jsem na to a rozjel jsem se. Dostal jsem se do malýho finále a Marcin Sekula se mně tam neměl plýst! Trošku jsem do něj uknul a spadli jsme. V opakovačce jsem vyhrál, na to, že mě šíleně bolí záda, dobrý.“

„Normálně, jako vždycky,“ upozorňoval Michal Dudek, že se mu letos v sérii Speedway-on-Ice nepovedlo udělat díru do světa. „Otec mi už v Drážďanech ostříhal špičky šroubků, protože když jsem ubíral plyne, natáhlo mě to a šel jsem do prken. Protrh‘ jsem tam dvě nafukovačky. Od toho se to celou dobu včera a dneska odvíjelo, ale hlavně že sedím na motorce.“

„Dneska den blbec,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Smůla. Toho Mauera jsem neposlal, poslal se sám. Pak mě to koplo a skácel jsem kužele. A s tím motorem jsem nic dělat nemoh‘. Ještě že se blíží škvárová sezóna.“

    TOT MF FIN
1. Fritz Wallner, A 2 1 2 1 6   1.
2. Ronny Weis, D 2 U 1 2 5   2.
3. Steven Mauer, D X 2 2 2 6   3.
4. Roman Čejka, CZ 1 0 2 2 5 1.  
5. Sergej Malyšev, D (RUS) 2 2 0 0 4 2.  
6. Marcin Sekula, D (PL) 1 2 1 0 4 E  
7. Richard Geyer, D 0 1 1 (1) 1 3    
8. Michal Dudek, CZ 0 1 0 0 1    
9. Zdeněk Holub, CZ U L E – 0    

Foto: Miroslav Horáček

Danil Ivanov uhájil trojbodovu převahu

Assen – 10. března
Dnešní šestý finálový závod ledařského mistrovství světa v nizozemské ledařské Mekce přinesl vítězství Dmitriji Koltakovovi. Jelikož však ve finále vrátil Danilu Ivanovovi porážku z osmnácté jízdy, skončili oba Rusové s dvaceti body a Danil Ivanov se udržel o tři body na čele. Skvělý výkon podal Jan Klatovský, který kromě rozjížďky s číslem patnáct s trojicí Rusů proti sobě pravidelně vozil slušné bodové dávky.

1. Dmitrij Koltakov, RUS 20
2. Danil Ivanov, RUS 20
3. Vitalij Chomicevič, RUS 15
4. Dmitrij Chomicevič, RUS 14
5. Franz Zorn, A 12
6. Pavel Čajka, RUS 11
7. Jan Klatovský, CZ 9
8. Harald Simon, A 8
9. Günther Bauer, S 6
10. Stefan Svensson, S 6
11. Grzegorz Knapp, PL 5
12. Robert Henderson, S 4
13. Stefan Pletschacher, D 4
14. Sven Holstein, NL 3
15. Rene Stellingwerf, NL 1
16. Simon Reitsma, NL 0
res Gerrit Schukken, NL DNR

SCM při AK v AČR Slaný zahájilo sezónu

Slaný – 9. března
Zahajovací soustředění jezdců zařazených ve Sportovním centru mládeže při AK v AČR Slaný proběhlo včera v prostorech slánské Kavárny Wilson. Hlavním obsahem úvodního soustředění před zahájením nadcházející sezony bylo projednání připraveného plánu a organizace jednotlivých soustředění pro jezdce obou kategorií M1 a M2 a dále předběžný nástin nominací na jednotlivá soustředění před významnými závody sezony.

Zařazení účastníci byli rovněž seznámeni vedoucím centra panem Křikavou s doplněním organizačního týmu o funkcionáře, kteří budou na přípravě jezdců spolupracovat v dalším období s SCM. V roli trenéra bude po boku Františka Kaliny a Lubomíra Vozára spolupracovat pan Miroslav Rosůlek, na úseku zdravotního zabezpečení pak lékaři Brož z Pardubic a Pustějovský ze Slaného.

Hlavní náplní soustředění však byla teoretická příprava jezdců před nadcházející sezónou a jejich proškolení ze základních všeobecných obsahových otázek sportovních řádů pro rok 2013 a zejména pak z ustanovení platných pro plochodrážní sport. Tyto otázky se všemi účastníky velice podrobně probral pan František Kalina. V průběhu následujících soustředění pak členy SCM čeká ještě přezkoušení formou testu z této problematiky.

Foto: Václav Buřič

Ruská honička za zlatem se vyrovnává

Assen – 9. března
Dmitrij Koltakov vyhrál dnešní páté finále mistrovství světa na ledové dráze v Assenu. V šesti rozjížďkách neztratil jediný bod, zatímco leader průběžné klasifikace Danil Ivanov prohrál nejen v přímém souboji s ním v rozjížďce s číslem dvacet, ale ještě před tím ve čtrnácté jízdě s Dmitrijem Chomicevičem. Po triumfu v semifinále dojel ve finále až třetí, když se mezi něj a vítěze vklínil ještě Vitalij Chomicevič. Dmitrij Koltakov se tak před zítřejším pokračováním přiblížil průběžnému vedení na tři body. Jan Klatovský obsadil jedenáctou příčku.

1. Dmitrij Koltakov, RUS 21
2. Vitalij Chomicevič, RUS 16
3. Danil Ivanov, RUS 17
4. Dmitrij Chomicevič, RUS 16
5. Franz Zorn, A 10
6. Pavel Čajka, RUS 9
7. Grzegorz Knapp, PL 7
8. Stefan Svensson, S 7
9. Harald Simon, A 6
10. Günther Bauer, D 6
11. Jan Klatovský, CZ 6
12. Robert Henderson, S 5
13. Eduard Krysov, RUS 4
14. Stefan Pletschacher, D 2
15. Rene Stellingwerf, NL 2
16. Sven Holstein, NL 2
17. Simon Reitsma, NL 1
18. Gerri Schukken, NL 0

Miloslav Čmejla skládá poklonu legendě

Štětí – 9. března
Byl jsem jeden z těch, co zaregistrovali ocenění Jiřího Štancla. Vypadlo ze mě něco v tom smyslu, jak dlouho to trvalo. Jirka je o dva roky starší než já. Kariéru začínal tak nějak v Polepech u Litoměřic, odkud pocházím. Začal závodit mnohem dříve než já a tak jsem měl možnost celou jeho kariéru sledovat.

V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo všechno jinak. Jirka měl určitě dobré podmínky v Praze, ale to by k tomu všemu, co dokázal, nestačilo. Jeho talent, vztah, pracovitost, pečlivost a vůle, to bylo myslím to, co mu dopomohlo k vynikajícím úspěchům, díky kterým se stal LEGENDOU.

Přestože jsem u ploché dráhy vyrostl, začal jsem závodit až po vojně, a proto jsem se nejprve na něj chodil dívat, stejně tak jako davy ostatních. Ono se totiž chodilo na plochou, ale hlavně na Štancla. Byl to magnet pro diváky, asi jako Greg Hancock dnes ve Mšeně.

V roce 1973 jsem začal závodit a přesto, že jsem Jirku potkával na krátké i na dlouhé dráze, nikdy jsem ho neporazil. Ano, nikdy jsem neměl ty podmínky co on, ale hlavně jsem neměl nic z toho ostatního. Každá jízda s ním byla pro mě obrovská čest, které si dodnes velmi cením.

Jednou mi v Mariánských Lázních řekl: „Jedeš hovno.“ Já se zlobil asi jenom půl minuty, protože zaprvé to byla pravda a za druhé to řekl Štancl. A málo platné od něj to sedí. Sice neměl tušení, na jakém střepu jsem dlouhou jel, ale to nebylo důležité.

Vždy se s ním dalo povídat o všem. Třeba o tom, jak v Kanadě přijde bývalá hokejová legenda na zápas do haly, diváci ho přivítají frenetickým potleskem a má tam svoji stálou židli. U nás přijde legenda na svůj vlastní stadion a místo židle musí oslovit Ole Olsena, aby mu pomohl sehnat VIP.

Pořádám občas různé akce pro děti a veřejnost a jako hosta tam často Jirku Štancla zvu. To byste viděli, jaký je o něj zájem. My všichni jak stárneme, tak se nám mění myšlení.

Já před pár lety zjistil, že Jirka přesto, že býval na dráze tvrďák, má velmi křehkou duši. Má v sobě človíčka a je velmi emotivní. Párkrát jsem viděl v jeho očích slzy a to jen dokazuje, co tu píši. Že chlapi nepláčou, jsou jen kecy. Prostě v životě přijdou chvíle, kdy ano.

Vážený Jiří, nemohu hovořit, ani psát za jiné a tak dovol, abych ti jménem všech těch, kterým si po léta rozdával radost v ochozech, popřál ke krásnému ocenění, které si získal právem, mnoho dobrého. Za sebe ti chci poděkovat za krásné zážitky. Bylo mi ctí závodit vedle tebe a stejnou ctí je pro mě každá minuta, kterou spolu strávíme u mikrofonu. Jirko, Legendo, mnoho zdraví tobě a celé rodině přeje Míla Čmejla.

Foto: archív autora