Michal Dudek: „Každý svezení tě dělá pánem na motorce!“

Slaný – 23. března
Sotva plochodrážník oslaví jednadvacáté narozeniny, dostává se do přelomového období. Především mu pronikavě klesne počet závodů. A pokud na něm není kouč jeho extraligového celku bezprostředně závislý a navíc podcení možnosti přeboru a nedostane se do finále šampionátu republiky, je problém ještě větší. Do navlas stejné situace se loni dostal Michal Dudek, nicméně v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z prozradil, že se na jeho odhodlání poprat se o výsledky i v seniorské kategorii za uplynulých 365 dnů nezměnilo vůbec nic.

speedwayA-Z: „Loňská sezóna byla pro tebe dost přelomová, protože jsi přestal být juniorem. Je přechod mezi seniory výrazná změna takového charakteru, jež by se dala kupříkladu přirovnat k záměně stopětadvacítky za půllitra?“
Michal Dudek: „Tenhleten přechod není žádná změna, už jako junior jezdíš se seniory, akorát je míň koní. K přechodu ze stopětadvacítky na půllitra to nejde přirovnávat. Pětistovka má větší obsah, víc koní, je to větší změna. Kromě toho, že je míň závodů, žádná změna to není, potkáváš se pořád s těma samejma závodnikama. V juniorech to bylo dobrý, ale když jsem začínal, bylo tam víc jezdců. Konkurence byla větší. Neříkám, že teď není, ale přece jenom to upadlo. Do seniorů odešel i Haďas, teď také Honza Holub. Zůstal tam Roman, Venca, Eda a Zdeněk Holub. Dřív ve špičce bylo víc jezdců, mezi kterejma se rozhodovalo. To teď není, že by se někdo do toho sportu vyloženě hrnul. Ale mně určitě juniorský závody chyběly. Každej‘ závod je znát. Když nejezdíš, sice z toho vyloženě nevypadneš, ale poznáš to. Chybělo mi to a bylo mi hodně líto, když jsem dělal svoje internetový stránky a představil si, že s klukama jako Venca, Roman nebo Honza už nebudeme jedna parta, která v nároďáku drží při sobě. V seniorech jsou už jiný jezdci, kteří jsou daný, akorát ten, kdo loni ve Mšeně vyhrál mistrák, si tam otevřel dveře. Bylo by hezký se do nároďáku dostat i v seniorech a reprezentovat republiku, ale já na to asi nemám. Chtěl bych ukázat, že bych na to měl, ale od toho, abych rozhodoval o nominaci, tady nejsem já.“

speedwayA-Z: „Nejvýraznějším projevem konce juniorského věku v Čechách je menší počet závodů. Ty jsi jich loni absolvoval zhruba třicet, zatímco předloni asi padesát. Co to pro tebe znamenalo?“
Michal Dudek: „Jak říkám, jsou to menší zkušenosti. Nejezdíš pořád a tak je každej‘ závod dobrej‘. Ale junioři mi chyběj‘, to už jsem ti říkal. Jde o tu partu a všechno kolem. Kdyby byli jezdci, závody by o něčem vypadaly. Třeba máš jeden závod za čtrnáct dnů, ale junioři maj‘ o dva navíc. Je to na nich znát, zlepšujou se. Dřív jsem byl někde dvakrát za tejden, teď jednou za dva. To je znát, jak jsi s motorkou v kontaktu, pořád se zlepšuješ.“

speedwayA-Z: „Přebor republiky by se přitom zdál být ušitý na tvoji míru. Avšak ty jsi do něho loni zasáhl pouze jednou ve Mšeně. Ani předloni, kdy jsi ho mohl vyhrát, nebyl v hledáčku tvé pozornosti. Nebylo to škoda?“
Michal Dudek: „Byl jsem blbej‘. Říkal jsem si, že přebor není nic, a radši jsem šel do práce, protože každá koruna je dobrá. Koupil jsem si GM a říkal si, že je to stejný jako jawa. Ale není, je to velkej‘ rozdíl, nevěděli jsme, jak s převodama, jak s předstihem. Připadal jsem si jako začátečník. Jel jsem až semifinále v Pardubicích a proto se to takhle zesralo. Letos určitě přebor pojedu. Každý svezení tě dělá pánem na motorce. Chtěl bych to jet, pojedu každej‘ závod, jestli mě pozvou, tak pojedu. Předloni jsem moh‘ vyhrát, ale nejel jsem do Liberce, protože jsem šel na koncert. Volali mi, jestli nechci přijet, já jim odpověděl, že jedu pryč. Byla to chyba, v Praze jsem to zkazil a skončil druhej‘. Letos bych se to pokusil vyhrát, kdyby to šlo, snažil bych se, vítězství by bylo dobrý. První závod se jede v Pardubicích, určitě tam přijedu. Je to lepší, budu jezdit, zkušenosti bych měl sice mít, ale člověk se učí celej‘ život a já se budu dál snažit se zlepšovat.“

speedwayA-Z: „Na extraligový systém jsi láteřil ještě během sezóny. Nebylo divu, na ovál jsi vjížděl vesměs jednou, maximálně dvakrát. To asi bylo hodně k vzteku, co?“
Michal Dudek: „Nenadával jsem na systém, ale štvalo mě, že se někam táhneš, snažíš se a teď přijde manažer, že nejedeš. A to jenom proto, že jsem jedinej‘ jezdec, koho může vyměnit. Třeba v Plzni jsem v první jízdě udělal bod, když jsem předjel v cíli Honzu Holuba. Ale byli tam i jiní jezdci, nechci jmenovat, co ten bod měli taky. A těm když se jedna jízda nepovede, jedou stejně dál. Ve Slaným jsem udělal v první jízdě dva body a stejně za mnou přišli, že budu stát. Ptal jsem se Milana Macha, kdo jede. Prej‘ Polák, dobrá, a pak řek‘, že ještě jedna osoba. To jsem myslel, že si dělá prdel, já jsem dělal dva body a on nulu. Rozčiloval jsem se a taky ostatní to nechápali. Jarda Drbal taky kroutil hlavou. Ta osoba přivezla další nulu, byla nasraná a já si říkal ‚dobře ti tak‘. Když víš, že ti to jde a moh‘ bys dělat body, a oni tě tam nedaj‘, mrzí to. Vytočil jsem se a začal řvát, tak jim to asi došlo. Budu se snažit, jasně člověk se snaží něco udělat pro tým. Když ti ale nedaj‘ šanci, je to těžký. Když bude novej‘ systém, budu se snažit o to víc. Budu chtít udělat co nejvíc!“

speedwayA-Z: „O nešastné extraligové sezóně přitom můžeš hovořit nejen ty, avšak také celý slánský tým. Sice to bylo výrazně lepší než v sezóně 2011, ale pořád bez medaile.“
Michal Dudek: „Zrovna nebyla sezóna, že by se dařilo. Jednou se ti to povede, jezdíš jako kráva, ale pak jseš špatnej‘ nebo něco uděláš blbě. Neměli jsme to daný, určitě by pro Milana a celej‘ tým byl dobrej‘ pocit, že jsme pro to udělali všechno. Snažili jsme se, ale nebylo nám to daný a tak to nevyšlo. Každej‘ má ambici něco dokázat, ale loni se to nepovedlo. To může přijít, ale musí na to bejt‘ základ. Každej‘ říká ‚netrénuješ, netrénuješ‘, ale kde máš trénovat, když ve Slaným byly loni tři tréninky?! Každej‘ závod je lepší než trénink, ale na tréninku vyzkoušíš motorku, naladíš to, řekneš si ‚je to dobrý, dáme tenhle převod, tenhle předstih, tuhle trysku‘, ale bez tréninku tohleto nevíš. Jednou se stalo, že byl o víkendu trénink a ve středu jsme jeli extraligu a bylo to dobrý. A dařilo se. Kdyby byly tréninky před každou extraligou, bylo by všechno lepší.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu tvé prvoligové účinkování v Březolupech bylo úplně o něčem jiném. Šli jste od vítězství k vítězství a prohráli jen jediný závody a to ještě o pouhý bod. Na to se dobře vzpomíná, že?“
Michal Dudek: „Určitě se na to vzpomíná dobře. Když jsme to jezdili předloni, zase se nám tolik nedařilo. Ale teď jsme jim ukázalo. Hned ve Mšeně nám to sedlo. Každej‘ si říkal, že má takový jezdce nebo takovýho, ale jde o to, jak to komu sedne a jakou má sezónu. Nám to sedlo a bylo to dobrý. Když jsme jeli do Liberce, ráno byl jeden závod a odpoledne druhej‘, i Březolupáci říkali, a jsme minimálně třetí, a to v posledním závodě v Březolupech nemusíme tolik dohánět. Ostatní si mysleli, že nám to ukážou, a my ukázali jim. Vencovi jsem předved‘, jak se jezdí venek, že nevěděl, která bije (smích). Teď se spojili ze Žarnovicou, jsem zvědavej‘, jak to dotáhnou daleko, jestli obhájej‘ nebo ne.“

speedwayA-Z: „Jenže letos Březolupy vytvořily koalici se Žarnovicou, což konec konců vezme část příležitostí českým závodníkům. Není škoda, že Slaný nemá svůj tým také v první lize?“
Michal Dudek: „Určitě. Jezdci by tu byli. Loni se jezdilo ve třech, to by šlo i loni. Jsme tu čtyři, šlo by to jezdit. Ale nejsou na to finanční prostředky, to je škoda. Nebyli bychom zrovna slabej‘ tým, mohli bychom konkurovat. Ale nejsou peníze, tak se nejede. Ty nejsou skoro nikde, nikdo nechce nic dát, tak je to špatný. I vůči ostatním závodům by to bylo znát. Pořád bys jezdil, byl bys rozjetej‘ i na extraligu, i když nejsou ty tréninky. Ve Slaným se sháněli sponzoři, ale ti říkali, že sponzorujou už jiný sporty. S tím nic nenaděláš!“

speedwayA-Z: „A tak ti zbyly pouáky, kterých ovšem není nikdy příliš mnoho. Kudy vede cesta ven k větším závodním příležitostem?“
Michal Dudek: „Ty pouáky jsou dobrý, jezdím je rád. Třeba do Míšně. Ronny Weis zavolá a pozve mě, teď v dubnu je tam závod, tak proč bych tam nejel?! Když mám možnost jet, neřeknu ne. Mauer nás pozval do Wittstocku, je to dlouhá dráha. Přímo obrovská, jezdili jsem tam v šesti a to by se na ní vešli ještě čtyři další. I ty šroubky, jak je v Německu jezdíme, jsou dobrý. Já je nejezdím, abych vyhrál, ale jsem v kontaktu s motorkou. Zajezdíš si, je tam sranda, zablbneš si. A je jedno, jestli jsi první nebo poslední. Jedu Vildeho, kdybych byl letos pozvanej‘ zase na Hurycha, jel bych. Chabařovice jsou dobrá dráha, Slaný taky, i když je domácí, mám ale radši Mšeno. Odjakživa mi to tam sedí. Když je to rozbitý, náročný a peru se s tím, líbí se mi ta dráha. Letos jsem nesháněl nic. Zkoušeli jsme letos i loni bundesligu, nepovedlo se, Polsko taky ne. Neučil jsem se jazyky, říká se, že tě ta země naučí, ale já jsem člověk, že bych se to asi nenaučil. Ne, že bych do Anglie nechtěl. Nebyly nabídky, nikdo s tím nepřišel, ale kdyby ten zájem byl, určitě by se ozval.“

speedwayA-Z: „Přípravu na letošní sezónu jsi už zahájil na šroubkách, kde jsi nevynechal jediný závod seriálu Speedway-on-Ice pořádaný Ronny Weisem. Jaké plány a ambice na letošní rok chováš?“
Michal Dudek: „Chodím do posilovny, jezdil jsem pořád šroubky. Je znát, že z ježdění nevypadneš. Chtěl bych, aby se zadařilo v seniorech a v extralize. Ne jít přes mrtvoly, ale jít naplno, aby se nic nestalo, abych celou sezónu nestál kvůli pitomosti. Dát do toho co nejvíc a mnohem víc než loni, to jsem si posral na jaře. Chci do toho letos dát maximum, jet na to, co mám a hlavně se nerozbít.“

Michal Dudek děkuje:
„Nejvíc tátovi, že se mnou má ty nervy. Pořád jezdí kamiónem, abych měl možnosti. Za to mu moc děkuju. Potom obci Smečno, Langovům, celý rodině a Zdeňkovi. A také všem ostatním, co pro mě dělaj‘. Každá pomoc je dobrá, děkuju všem i za psychickou pomoc.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Michal Kohout

Starty Ivana Maugera u nás zvyšovaly počet svátků

Když odchází z veřejného života taková legenda jako Ivan Mauger, nedá mi to, abych nezavzpomínal. Poprvé jsem ho potkal naživo v roce 1976 při světovém finále na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Na zbrusu nové čtyřventilové Jawě získal titul mistra světa. Byl jsem v depu a byl jsem druhý, kdo mu po projetí cílem a získání titulu podal ruku. V tu dobu jsem dva roky závodil a jméno tohoto velikána jsem z médií dobře znal.
Finále 1976 mělo pro mě za následek tři věci. Zamiloval jsem si Mariánské Lázně, zamiloval jsem si dlouhou dráhu, kterou jsem začal jezdit, a vešel do mě celou bytostí a to navždy a ze všech nejvíce legendární Ivan Mauger z Nového Zélandu. Právě on byl pro mě největší magnet, kvůli kterému jsem v Praze a Pardubicích přelézal ploty a měl proto tolik let zle.

Do depa mohl jen někdo, já mezi vyvolené nepatřil. Vidět v depu živého Ivana při jeho práci, která byla zároveň rituálem, bylo prostě silnější. Mě si získal svoji prostotou, skromností, přátelským jednáním, úsměvem v každé situaci a samozřejmě plochodrážním umem.

Dodnes nemohu pochopit, že při jeho čtrnácti startech nevyhrál ani jednu Zlatou přilbu. Já osobně si myslím, že to bylo, protože se finále jede na šest kol. Každý závod, kde Ivan jel u nás a mohl jsem ho vidět, byl pro mě svátek. Nikdy by mě nenapadlo, že se s ním později seznámím, a že při své profesi spíkra ploché dráhy, budu několikrát mít tu čest ho zpovídat ho u mikrofonu třeba ve Mšeně nebo v Mariánských Lázních.

Větší poctu, a že jsem těch hvězd u mikrofonu měl obrovský počet, jsem nikdy nezažil. Považuji ho a už to tak zůstane, za nevětšího plochodrážního jezdce, co od samé kolébky kdy byl.

Nikdy nezapomenu, jak jsme spolu stáli frontu v Mariánských Lázních v depu na buřta, jako všichni ostatní. Úplně největší chvíle pro mě byla též v Mariánských Lázních, když jsme sami dva dvacet minut jedli v klubovně guláš a německy při tom šprechtili. Z očí do očí, jen my dva. Zážitek na celý život.

S Ivanem Maugerem se kamarádí Václav Verner, který mi rozhovor ve Mšeně překládal z angličtiny. Mnohokrát jsem se právě Vaška, který se s ním potkával, vyptával, jak se mu daří a posílal přes něj mnoho pozdravů od spíkra ze Mšena a Mariánek.

Až do dneška jsem měl veliké přání se s Ivanem ještě potkat. Avšak stáhl se do soukromí. Má nato nárok a je to jeho rozhodnutí. Určitě k tomu má důvod. Vzpomínám i na jeho ženu Raye, se kterou jsem se též znal, která milovala Mariánky. Je mi z toho moc smutno, jen to dokazuje, jak ten čas letí. Mám s Ivanem mnoho krásných fotografií a také video, takže ho budu mít stále u sebe. Jenom ještě prosím Václava Vernera, a mu vyřídí můj skromný pozdrav a přání dobrého zdraví od jednoho obyčejného kluka z české vesnice, ve kterém Ivan zanechal obrovský dojem a tím ho ovlivnil na celý život. Pro Mílu Čmejlu byl a je tím největším z největších.

Ohlédněme se za uplynulou sezónou mistrovství světa na ledě

Uppsala – 24. března
Vzhledem k dosaženým výsledkům v soutěži jednotlivců, tak družstev, je suverénní pozice ruských borců. V týmové soutěži se jeví jejich postavení téměř jako neotřesitelné, obdobně jako v jednotlivcích především u Danilie Ivanova. Jeho vystoupení v nedělním finálovém klání bylo představení doslova mistrovským a po zásluze ovládl uvolněný trůn šampióna po legendárním osminásobném mistru světa v řadě Nikolajem Krasnikovem, který se plně věnoval svému svěřenci Dmitriji Koltakovovi. Ten letos zaznamenal doslova raketový vzestup a nechal za sebou ostřílené borce Dmitrije a Vitalije Chomiceviče nebo Pavla Čajku. Mezi ruskou šestici se dokázal před Eduarda Krysova vklínit jen veterán Franz Zorn. Dále jim může občas konkurovat Harald Simon, Stefan Svensson. Günther Bauer či Grzegorz Knapp.

V této konkurenci rozhodně nepropadl ani náš reprezentant Jan Klatovský. Přestože nemá srovnatelné tréninkové možnosti a vzhledem k tomu, že nestartoval v úvodních závodech mistrovství světa, jeho konečné dvanácté místo je úspěchem. Prokázal, že kromě Rusů, je schopen porážet zbytek světa. Navíc má obrovskou chu do závodění a dosahované výsledky mu nejsou lhostejné, Podstatné je, že každý rok jde výkonnostně nahoru a účastí ve vrcholných závodech získává cenné zkušenosti. Ve finálových závodech ve švédské Uppsale bylo evidentní, že si vybojoval respekt a že mezi světovou elitu patří. Je potřeba ocenit práci a výbornou týmovou spolupráci jeho mechanika Michala Matějky.

Samozřejmě, vše nebylo ideální. Sám Jan Klatovský ví, kde má rezervy a ve kterých rozjížďkách přišel o očekávané body a kdy mu zbytečně uniklo semifinále. Nás asi nejvíce mrzí propad na mistrovství světa družstev, kde na bronzovou příčku náš tým určitě měl. Věřme, že i Antonín Klatovský se již oprostí od pracovního zatížení a bude se moci opět plně koncentrovat na novou sezónu a že spolu s bratrem vytvoří tandem, který bude nedílnou součástí seriálu mistrovství světa jednotlivců a družstev. I díky tátovi má jméno Klatovských na ledových oválech velké jméno.

Za zmínku stojí i přátelské posezení v neděli v podvečer s polskými přáteli ze Sanoku, kteří se svěřili s problémy ledové ploché dráhy v jejich zemi, které jsou velmi podobné jako u nás. Například jsme psali, že jediným startujícím, který se nezúčastnil tréninku, byl jejich borec Grzegorz Knapp. On sám objasnil příčinu: „ Mám jen jeden stroj a musel jsem si ho šetřit na závody!“

Přesto byla zajímavá vize ředitele sportovního areálu v Sanoku Dr. Damiana Delekty z hlediska rozvoje tohoto sportu, modernizace areálu včetně zastřešení a úsilí o organizaci alespoň jednoho světového klání. Dále dodal: „ Plány jsou smělé, nechybí chu a podpora městských orgánů, ale velkým problémem jsou peníze.“

Co k tomu dodat? Ledová plochá dráha je náročný sport na přípravu, výkonnost, na cestování a na finanční zabezpečení. Můžeme tyto borce jen obdivovat. Jsou to prostě srdcaři se vším všudy.

Foto: Zbyněk Nejezchleba

Divišov dostal přiklepnutou Evropu

Divišov – 28. března
Dnes dopoledne dostal AK Divišov konečně potvrzení, že bude pořádat semifinále mistrovství Evropy juniorských družstev a UEM-FIM potvrdila termín 23. června. Na pořad jednání se tím pádem dostává první liga ve Svitavách, která se měla konat ve stejný den. Vzhledem k nabitým reprezentačním termínům je nanejvýš pravděpodobný její posun na počátek šestého měsíce. V českém kalendáři dochází také k dalším změnám. Prague Open bylo nahrazeno test matchem České republiky a Polska, jenže místo 18. června se pojede už 12. června. To je ovšem termín jadranského poháru družstev v Pardubicích, pro něž se pořadatelé rovněž budou snažit najít jiné datum.

Foto: Michal Kohout

Svitavy otevřely dveře

Svitavy – 23. března
V období, kdy se na závodění na českých oválech nedá ani pomýšlet, se o největší letošní akci prozatím postaraly AK Svitavy. I také jemu zima zkomplikovala sobotní den otevřených dveří. Návštěvníky odradilo mrazivé počasí a sníh na ovále zase plochodrážníky i flat trackisty od ostřejší jízdy.

Naštěstí stánek s občerstvením stačil obslouživ všechny prokřehlé účastníky, mezi nimiž nechyběl ani svitavský starosta David Šimek. Závodníci klubu se chystají na závody. Zdeněk Peša a Richard Berger nechtějí chybět v centru veteránského dění, jemuž loni v říjnu přispěli svojí akcí. Zdeněk Peša mladší plánuje účast v přeboru a v první lize.

„Jinak zatím žádného nováčka nemáme,“ říká Richard Berger. „Ale snad se to změní v průběhu sezóny. Snažíme se stoupat vzhůru. Jde to pomalu, ale jde to. Teď musíme na druhou motorku sehnat deflektor a výfuk na závody.“

Foto: AK Svitavy

Stopětadvacítkáři zůstanou doma také v úterý

Praha – 28. března
Letošní zima je plná paradoxů. Zkraje roku se rušily závody na ledové dráze a nyní není situace o moc lehčí ani na škváře. Po zrušení sobotního Speedway Mini Cupu v Chabařovicích byl včera večer odvolán rovněž úterní mítink v Praze. Na startovní rovince pořád ležel sníh, ale Zdeněk Schneiderwind chová spíše obavy, až dráha rozmrzne a voda zespodu se bude tlačit na povrch.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)