Plzeň – 26. ledna
Když se před deseti lety vracel na plochodrážní ovály, plánoval pomoc při plzeňském ligovém comebacku. Při veteránských závodech poprvé okusil dlouhou dráhu, kde se dostal do reprezentace, s níž nechyběl ani při prestižních mítincích. Půl roku před oslavou svých abrahámovin rozhodně nehodlá pověsit svou kombinézu s převládající červenou barvou na hřebík. Shání peníze na nákup motocyklu od Tomáše Topinky. A v jeho sedle se rozhodně nechce věnovat pouze závodům starých pánů, s nimiž se v letošní sezóně může doslova roztrhnut pytel, protože běžné závody jsou nejlepším zdrojem financí na veteránská klání. Karel Kadlec v exkluzivním rozhovoru magazínu speedwayA-Z prozradil, že pro sovu jubilejní sezónu má vskutku požehnaně plánů.

speedwayA-Z: „Když ses roku 2002 vracel jako závodník na plochodrážní ovály, plánoval jsi především závody veteránů na dlouhé dráze. Nakonec jsi skončil až v reprezentaci. Slušný výkon, že?“
Karel Kadlec: „Úplně hlavní bylo, že jsem chtěl bejt‘ sparingpartnerem plzeňskýho týmu, co se zrovna vracel. Plus, že bych jezdil závody veteránů. Plochá dráha mi chyběla. Jiný ambice jsem neměl. Do plochý dráhy v Plzni dělal i Václav Verner. Nabídl mi, že kdybych jezdil dlouhou, měl bych větší šance se dostat na turné do Austrálie. První kontakt s dlouhou dráhou mi vyšel. V mistráku jsem se dostal do finále. Nikam jsem se netlačil, nic jsem nechtěl dosáhnout, ale proč se nevydat cestou, kterou jsem v mládí nemoh‘? Dostával jsem nabídky, který jsem tenkrát neměl. Moh‘ jsem jezdit na závody, kde jsem předtím nebyl. Proč toho nevyužít? Nebýt tutěch třech těžkejch‘ úrazů, co jsem měl, mohlo to bejt‘ ještě lepší. Dokud si nepřerazíš hnáty, jedeš jinak. A když máš něco za sebou. i Míšovi Hádkovi, když měl problémy, jsem říkal, že se všechno vypadá jinak, dokud to za tebe řeší rodiče. Já když vjedu mezi dva lidi, kdo za mě potom zaplatí účty? Vezmou mi barák? Lidi si to neuvědomujou, řeknou, že jedeš na hovno. Ale ty přemejšlíš, co se stane. Když to za tebe zaplatí táta nebo klub, je to v pohodě. Ale když ze sebe odpovídáš sám a odpovídáš ještě za jiný, je to jiný.“

speedwayA-Z: „Letos jsi zasáhl do mistrovství světa při kvalifikačním kole v Tayacu. Závod byl poměrně divoký, můžeš nám ho popsat jako přímý účastník?“
Karel Kadlec: „Z mýho pohledu jsem si vzal Tayac jako trochu zpestření sezóny. Výlet do Francie přišel strašně narychlo, teprve ve středu nebo ve čtvrtek mi volal pan Moravec, jestli bych o to měl zájem, a v sobotu byly závody. Nepřipravená motorka, vyřídit licenci. Jel jsem s přítelkyní celej‘ den a noc. Znám to tam, ale byl jsem unavenej¨. Dráha byla dobrá, startoval jsem dobře, ale neměl jsem tu šávu a neudržel pozice. Aleš jel dobře, Ríša měl problém, že když se mu začalo dařit, ukončili závody. Myslím, že v semifinále by svou pozici ještě zlepšil. Ale jsou to závody. Spadlo tolik vody, že jsem ráno ani nemohli vyjet z depa. Traktory tahaly auta, co měly blbý gumy nebo tam špatně najely. Já osobně jsem si z toho udělal sérii třech závodů během deseti dnů. Jel jsem Tayac ve Francii, za čtyři dny Altrip a hned v sobotu Vechtu. Celkovej‘ pocit ze všech těch třech závodů byl velmi dobrej‘. V Altripu jel velmi dobře Michal Hádek, strašně mě překvapil. Ve Vechtě jsem jel s Robertem Barthem a on mi povídal, že když slyšel, že jedu taky já, začal se bát. Divil jsem se, že by on, několikanásobnej‘ mistr světa se bál mě. A on na to, že já to ještě jezdím normálně.“

speedwayA-Z: „I když jsi v Tayacu vypadl, v Mariánských Lázních v challenge jsi nechyběl. A tamní šéf Miroslav Musil pro tebe aspoň nemusel vymýšlet vložený závod. Mariánské Lázně jsou pro tebe asi hodně srdeční záležitost a to se tam nemusí jet ani challenge…“
Karel Kadlec: „Před challenge jsem domluvil, že se pojede ještě poslední závod veterány místo klubu, kterej‘ v Holansku zkrachoval a odmít‘ to. Byla to moje nejhorší sezóna v evropský sérii veteránů. Dvakrát se mi roztrhla převodovka. Jednou mi dovolili jet na ležáku, ale když jsem vyhrál, potom mi to anulovali. Ze šesti závodů si mi tak počítaly dva. Když jsem chtěl jet třetí závod v Mariánkách, nabídli mi náhradníka v challenge. Byl to přísun peněz a z finančního hlediska jsem na to radši přistoupil, i když jsem neměl připravenou motorku a sebe a radši bych jel veterány. Vložený závody v Mariánkách organizuju já, mistrovství republiky taky. Míra si tam může dát, koho chce, ale devadesát procent závodníků dodávám já. Challenge jsem si neužil, protože se vymluvím na dráhu. Byla rozbitá, nesourodá. Díry a každej‘ metr vypadal jinak. Nebylo to mariánskolázeňská dráha, jakou mám rád. Tím pádem jsem neměl možnost bojovat s jezdci, ale s dráhou. Ostatní bojovali mezi sebou, já s dráhou. Když jsem se po závodech bavil s Alešem, potvrdil mi, že dráha byla opravdu těžká, takže to nebyl jen můj výmysl.“

speedwayA-Z: „Šampionátu republiky na dlouhé dráze opět předcházela evropská série veteránů, takže ses ve dvou dnech představil ve dvou závodech. Ke všemu to bylo opět velice hektické. Jak náročné je potom druhý den skončit devátý?“
Karel Kadlec: „Moje přítelkyně Hanička se mnou už nechce do Mariánek jezdit. Slibuju jí, že si Mariánky vždycky užijeme, ale vždycky mám na závodech veteránů defekty, které nejsou normální, ale abnormální. Jednou mi odešel motor, půjčil jsem si náhradní od Jardy Ptáka. Odešla mi převodovka a loni zadní kyvka. Během přestávky na oběd jsem si po depu půjčoval věci a dával motorku dohromady. Neodpočinul jsem si ani psychicky, ani fyzicky. Bylo vedro. Ved‘ jsem bé finále před Tatumem, ale v poslední zatáčce jsem to neudržel. Druhej‘ den jsem šel do mistráku, že to jenom zkusím. Z tý únavy se potřebuju víc rozcvičit. V prvních dvou rozjížďkách jsem přišel o jedno nebo dvě místa. Když to vypadalo špatně, dostal jsem se do semifinále. Najednou jsem se nakop‘. Ne, že bych jel jinak, jel jsem stejně. A porazil jsem Evittse a Klatovskýho, který mě do tý doby považovali oba dva za horšího jezdce. Skoro jsem zvažoval, že to semifinále nepojedu, ale pak jsem po něm byl šastnej‘.“

speedwayA-Z: „Dlouhá dráha pod taktovkou FIM se ubírá směrem, který bychom ještě před pár lety vůbec nečekali. Patří sem i snaha dostat disciplínu na klasické dráhy, což sis v Pardubicích sám vyzkoušel. Jak se ti to líbilo?“
Karel Kadlec: „Už po závodech jsem ti řek‘, že se mi to líbilo. Jedinou nevýhodu jsem měl, že jsem před čtrnácti dny ve Francii zadřel GM dobrý na krátký dráhy. Odjel jsem to na motoru, co je nastavenej‘ na Mariánky. Moc točil, nebylo to ono. Když zapršelo, bylo to jako na ledě a výkone se nepřenes‘ na zadní kolo. Byl to předváděcí závod a moc se mi to líbilo. Mohlo by se to tímto směrem ubírat. Závody musí bejt‘ na stadiónech, kde je o to zájem. Chápu, že jednu grand prix dali do Polska. Tam lidi přijdou a stadióne se naplní. I Pepe říkal, že radši pojede na speedway dráze než na trávě v Holandsku. Dneska se krátká a dlouhá zamotala do sebe s trávou, kvalifikace do mistrovství světa na dlouhý se jezdí na trávě a opačně. Nedá se říct, že je to nespravedlivý. Musí bejt‘ závodník, co umí všechny dráhy. Vidím přínos, že to nebude jen jedna cesta. Kdo pojede krátkou, pojede krátkou, kdo pojede dlouhou, pojede dlouhou, ale kdo je talent, pojede na všech drahách.“

speedwayA-Z: „A když už jsme se pustili do filozofování, jak se díváš na výsledky národního týmu v dlouhodrážním mistrovství světa? I když notně posílil, jeho výsledky rozhodně nejsou lepší než za tvých časů.“
Karel Kadlec: „Teď ti řeknu můj názor. Jen můj názor. Výsledek na mistrovství světa družstev je odrazem celýho kolektivu. U nás mám strach, že každej‘ jede jen za sebe. Nejde o spolupráci na dráze, ale v depu je každej‘ oddělenej‘. Aleš si dělá motorku sám, na Pepíčka pod vedením Zdeňka se nesmí ani promluvit. Ríša je sám o sobě individualista. Michal je mladej‘ kluk, co chtěl pomoct a poradit, ale nikdo za ním nepřišel. Vidím jiný týmy, kde se tomu nejhoršímu stane o tréninku něco s motorkou, a hned přiběhne ten nejlepší, co se stalo. Dokud se to neodstraní, náš výsledek se nezlepší. Vidíš sám, že máme dobrý individuální jezdce, ale ne každýmu to jede. Proč? Myslím, že je to v český mentalitě. A trošku lituju, že se to nejede v Mariánkách, kde bychom měli lepší výsledek určitě.“

speedwayA-Z: „Každoročně tě potkáme minimálně na jednom závodě na krátké dráze. Loni dokonce na dvou, při pardubickém přeboru a semifinále šampionátu republiky ČSMS v Praze. Nezvažoval jsi pravidelnější účast třeba v přeboru, jehož úroveň by byly ještě lepší?“
Karel Kadlec: „Loni jsem to bral jako takovej‘ trénink na dlouhou dráhu. Letos jsem byl osloven a účasti v závodech veteránů. Chtěl bych koupit celou motorku na krátkou dráhu od Tomáše Topinky. Chci se celej‘ tuten rok věnovat i krátký. Samozřejmě, mě potěšilo, že moje oblíbený stadióny jako Pardubice pojedou dva závody přeboru. Rád bych se zúčastnil celýho seriálu, když budu mít čas. Do družstva se nikam necpu. Není ani kam, Plzeň nic nejede a vidím, že lepší závodníci než já nemají uplatnění. Rád bych se věnoval krátký dráze víc. Když máš, proč jet, proč bych trénoval krátkou, když nebudu mít žádný závody. Když budu vědět, že budu mít šest, sedm veteránskejch‘ závodů plus čtyři, pět přeborů nebo nějakej‘ mezinárodní závod, bude mít smysl trénovat krátkou. A si každej‘ říká, co chce, je to jinej‘ styl a technika než dlouhá.“

speedwayA-Z: „Jinak tvým hlavním závodním chlebem se stalo objíždění volných závodů na dlouhé dráze v zahraničí. Zážitků jistě muselo být mnoho. Co se ti nejvíce vrylo do paměti?“
Karel Kadlec: „Nejlepší byl Willing. To byl de facto můj první mezinárodní závod ještě za socialismu. Byl jsem tam pozvanej‘ v roce 1988 a loni jsem měl na tom stadiónu pětadvacátý výročí. Je to hezká dráha, tráva, čtyři sta metrů. Podle počasí nevyzpytatelná. Předloni mi to nevyšlo, byl jsem nešastnej‘ a trápil se. Loni jsem řek‘, že trávu už moc ne, protože všechny moje úrazy byly právě na trávě. Jel jsem tam jen kvůli Hance. O tréninku to bylo špatný. Nakropená dráha, klouzačka, nic moc. Ale zkusil jsem udělat pro to všechno. Základní část pěti jízd jsem vyhrál myslím o dva body. Jelo se finále, body se přičítaly. Podle umístění bylo postavení na startu, nelosovalo se, což mi nevyhovovalo. Stál jsem vedle Johna Priesta, co vyhání. Soustředili jsme se na sebe. Start, rána. Odlítli jsme od sebe. V první zatáčce se postavím do háku a zjistím, že ho nemám. Byl ohnutej‘ dozadu, stoup‘ jsem si na šroub, co tam byl. Jednoho jsem ještě předjel a skončil pátej‘. Vyhlášení bylo perfektní, sice jsem nevyhrál, ale dostal jsem obrovskej‘ skleněnej‘ pohár za pětadvacet let účasti. V devětačtyřiceti letech! Co říct víc?! Takovejch‘ závodů bylo loni víc. Jsou to takový menší evropský závody, kde nejsou nejlepší závodníci světa, ale člověk vidí, že na to má.“

speedwayA-Z: „Zdá se, že také u nás ožívá hnutí veteránů či amatérů, kteří by se chtěli utkávat při plochodrážních závodech. Ty u toho samozřejmě nemůžeš chybět. To máš málo svých ostatních aktivit?“
Karel Kadlec: „Jedinej‘ důvod, proč nedělám jenom veterány, je finanční situace. Na veterány si vydělám na normálních závodech. A pozor, někdy jsou veteránský závody mnohem těžší než ty, co jedu placený. Když přijedu na veterány,musím zaplatit sto euro startovný. Na rozdíl od normálních závodů, kam přijedu za startovný a bodovný, co si domluvím. Chtěl jsem ještě 27. července udělat v Pardubicích evropský série veteránů na dlouhý dráze. Petr Moravec řek‘, že by s tím neměl bejt‘ problém. Rádi mu všechny výdaje zaplatíme a budeme rádi, když se tam budeme moct svýzt.“

speedwayA-Z: „Už několik sezón se netajíš plánem vydržet závodit až do své padesátky, kterou budeš slavit v srpnu. Nicméně ono vůbec nevypadá, že by ses chystal do plochodrážního důchodu. Jak se chystáš na nadcházející sezónu a jaké ambice si pro ni děláš?“
Karel Kadlec: „Jsem unavenej‘, ambice nejsou žádný. Finanční podporou všechno vázne, ale slíbil jsem si, že to do padesátky vydržím, takže jdu do toho jako každej‘ rok. Budu se pokoušet víc závodit na krátký dráze. Ve spojení s veteránskejma závodama to vypadá dobře. V květnu bych měl mít asi osm závodů na dlouhý. Chtěl bych tuhle sezónu se svou přítelkyní oslavit jako jubilejní. Uvidíme, myslím si, že pětatřicet let okolo plochý dráhy je docela dost. Myslím, že tady budu strašit ještě dál.“

Karel Kadlec děkuje:
„Děkuji, Karel Kadlec.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Jiří Bayer