Bernardov – 2. února
Skvělou budoucnost mu prorokovali už před pěti lety, kdy se se stopětadvacítkou ve svých rukou odmítl podřídit diktátu Zdeňka Vrby v tehdejším Markéta Cupu. Tehdy mu těsně podlehl, v čemž dnes můžeme spatřovat i trošku symboliky. Vinou zranění a dalších okolností si totiž musel na vavříny maličko počkat, ale už předloni triumfoval v přeboru a v devatenáctkách. Sladkou smetanu ovšem slízl v loňské sezóně. O šanci na domácí juniorský titul ho připravila fatální exploze motoru, což si však vynahradil nejen v juniorských družstvech či šampionátu do devatenácti let, ale především v mistrovství republiky AČR, jehož závěr ve Mšeně strhujícím způsobem ovládl. Václav Milík o sobě nechal slyšet i v reprezentaci a nyní je dalším z řady českých závodníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Druhý finálový závod mistrovství republiky AČR ve Mšeně měl vskutku strhující průběh. Šance Matěje Kůse na titul se adekvátně zvýšily po odstoupení Aleše Drymla, jenže vše se neskutečně zamotala. Tvůj jediný spatný start napravila červená světla po pádu Tomáše Suchánka. A od té doby ti vycházelo naprosto všechno. Stylem start – cíl jsi vyhrál nejen všech pět jízd, ale i rozjezd o zlato s Lukášem Drymlem. Dokázal sis jako pátý muž průběžné klasifikace takový scénář před závodem vůbec jen představit?“
Václav Milík: „Nečekal jsem to. Rozhodně jsem chtěl dopadnout líp než v Divišově a skončit na bedně. Co jsem se bavil s takou, mluvili jsme i o mistru, ale tomu jsem nevěřil. V první jízdě se mi nepoved‘ start. Když se mě taka ptal, co to mělo znamenat, odpověděl jsem, že to byl jenom zkušební start. A že teprve teď uvidí. Vycházelo mi pak všechno až do rozjezdu. Pak jsem si říkal, že tohle už nemůžu pustit. Podařil se mi start. Potom by mě už Lukáš nepředjel. Dal bych mu to všude. V Divišově se dvakrát nedařilo, proto jsem byl až pátej‘. Ale stáhnul jsem to tak, že není co dodat. Určitě je to dobrej‘ pocit udělat mistra takhle mladej‘, když tam jezdí takoví fárové. Akorát by se tímhle způsobem mohlo dařit i ve světě. Jak bude vypadat obhajoba, uvidíme, ale chodím do posilovny a připravuju se na to. Titul bych obhájit chtěl obhájit, teď už každý jiný místo bude neúspěch. Uvidí se zkraje sezóny, jak to pojede a pak budeme moudřejší, jestli to můžu obhájit nebo ne. Ve Mšeně se mi to líbilo, dokážu si představit pocity mistra a chtěl bych to zažít znova.“
speedwayA-Z: „Loni jsi prožíval vpravdě mistrovský rok. Usedl jsi na trůn ještě v šampionátu juniorských družstev a v devatenáctkách, ovšem prohra v jednadvacítkách asi musela mrzet o to víc, že jsi neselhal ty, ale ocelové koně v útrobách tvého motoru…“
Václav Milík: „Selhaly, ale to se stane… Naštvanej‘ jsem samozřejmě byl. Holt štěstí přálo Edovi, tak vyhrál on. Já si napravil chu v devatenáctkách a v seniorech. Dokázalo mi to nahradit tuhle ztrátu. Těch závodů je dost, dá se na to zapomenout. Určitě to štve, ale je to ponaučení dopředu, motory se musej‘ dělat častějckrát. S Edou byly v junioráku pěkný boje, ale akorát jsem nejel v Liberci, to mi 
zkazilo celej‘ výsledek. A kdyby ten motor vydržel! Byl dělanej‘ na pět jízd, ne na šest. Kdybych nešetřil gumu na Edu a dal ji na Romana Čejku, nemusel bych jezdit těch šest jízd. Hlavně, že se mi podařily devatenáctky, ty jsem jel poslední rok, na jednadvacítky mám ještě dva roky, takže se stoprocentně budu snažit udělat mistra. A každopádně už bez rozjezdu.“
speedwayA-Z: „Mohl jsi být na dlouhou dobu možná poslední závodník, který by se v jediném roce stal šampiónem republiky jednotlivců hned dvakrát. Vedle šampionátu AČR ses účastnil i mistrovství republiky pod jurisdikcí ČSMS. Přitom Pardubice svým závodníkům účast v něm minimálně nedoporučily. Neměl jsi díky své účasti problémy v klubu a jak se díváš na to, že ti ojedinělý double unikl?“
Václav Milík: „Jsem závodník ZP Pardubice s podporou Centra sportu Ministerstva vnitra, což je pro mě velice výhodné v tomhle sportu, protože mě materiálně dobře podporujou. A tak je pro mě čest se těhle závodů zúčastnit. Ale po náročným víkendu v Pardubicích, kde bylo hodně závodů, toho bylo dost. A ten čtvrtej‘ den mi nešly starty. Nedařily se mi celý závody, musel jsem předjíždět a nakonec jsem byl rád, že jsem skončil ne bedně. A jednoho mistra jsem měl v kapse, tak jsem to musel nechat Pepovi, protože byl tolikrát druhej‘, tak aby nebrečel (smích).“
speedwayA-Z: „Do mistrovské koruny na tvé hlavě by se náramně hodilo také zlato z extraligy. Pardubice v jejím průběhu dokázaly odvrátit trojkoaliční hrozbu a postoupit do finále. Čím to, že vás v něm Olymp tolik převálcoval?“
Václav Milík: „Nám padubickejm‘ jezdcům v Pardubicích jezdit nejde, aspoň mně. Praha měla hlavně lepší zahraniční jezdce, kteří jim dělali body. A taky jim bylo víc přáno. Náš manažer měl dvakrát takovou taktiku, která mu nevyšla. V extralize jsou lehký jen juniorský jízdy, páč tady nemáme takovou obsadu, ale je to zase zkušenost s těma zahraničníma jezdcema. To stojí za to, je to nabírání zkušeností, abych jim moh‘ v dalším roce topit. Mně se líbila extraliga, když jely čtyři týmy proti sobě, tohle mi přišlo o ničem. Ale mně bude hlavně vyhovovat systém, abych byl co nejvíc na dráze. Což by mohl bejt‘ tenhleten letos.“
speedwayA-Z: „Po závodech v Pardubicích, zejména po říjnovém plochodrážním super víkendu jsi zrovna nesršel obdivem ke svítkovské dráze. Jak to, že ti neposkytla výhodu domácího prostředí. A bude připravovaná hlubina dle tvého závodnického gusta?“
Václav Milík: „Teď to bude složitější, dráha bude hlubší. Bude víc brát a kluci, co nebudou mít šávu, budou padat. Doufám, že to neztvrdne, mám radši rozbitý dráhy. A když je to v Pardubicích tvrdý, ta dráha je na mě moc dlouhá. Neumím motorku využít a mám tam špatnej‘ styl. Musím se naučit najíždět pořádný nájezdy. Neumím odstartovat. První dva metry to jede dobře, ale pak nedokážu 
využít sílu motorky do nájezdu, páč mě všichni přeskočej‘. Je potřeba na tom ještě pilovat. Určitě se to naučit jde, ale bude to trošku trvat. Tréninky tam moc nepořádaj‘, navíc se na ně často ani nedostanu, mám dost závodů. A nejlepší trénink je závod, takže to dopiluju o závodech.“
speedwayA-Z: „Spolu s Tomášem Suchánkem jste vytvořili tandem nejen v mistrovství republiky, ale rovněž v evropském šampionátu. Kromě semifinále v Miskolci vám ovšem v soutěžích dvojic nevyšlo podle představ prakticky nic. Nenosíte si snad navzájem smůlu?“
Václav Milík: „V Miskolci nebyla žádná obsada. Nejlepší byli Lotyši. Se Suchošem se mi jezdí docela dobře. Právě jak říkám, je to o tréninku, abychom si na sebe zvykli. Ve Mšeně nám to nevyšlo extrémně. Neměli jsme slazený motorky k tý dráze. V Rovně jsem měl problémy se spojkou. Celý závody jsme měnili věci a na to, co s tím bylo, jsme přišli až v poslední jízdě. Nahoře v páčce se vytočilo štelování. To si připravuju doma, nekoukám se na to o závodech, takže jsme to nekontrolovali, měnili jiný věci a přišli na to, až bylo pozdě. Takže jsem Pepíčkovi s Tomášem ten závod v Rovně znepříjemnil. Doufám, že letos nám to spolu vyjde, jestli tam zase budeme.“
speedwayA-Z: „Přes pódium v Goričanu a šesté místo v Červenogradu jsi dokázal postoupit do pořádně dlouhé finálové série juniorského mistrovství světa. Jak hodnotíš své účinkování v ní?“
Václav Milík: „Byl to můj hlavní šampionát. Zezačátku to bylo hodně těžký. Stát s takovou konkurencí na startu přineslo i trému. Je to mistrovství světa, takže tréma bylo o sto procent větší. Na prvních dvou závodech jsem ji větší určitě měl. Pak jsem si zvyknul a skamarádil se s pár klukama. Ale dařilo se mi až v Argentině. Tam jsem se víc soustředil. Ke konci sezóny jsem se začal soustředit víc než celou sezónu. A hlavně tam tomu lidi dost fanděj‘. I když jich nechodí tolik, řvou a to se ti rozhodně jezdí pěkně. Návrat do finále juniorskýho mistrovství světa je letos určitě jeden z hlavních cílů. Kvalifikace je těžší než samotný finále. Jsou tam mladý kluci, co člověk nezná, ale jedou dobře. Loni v Červenogradě to bylo docela boj, takže doufám, že se taky tak zadaří.“
speedwayA-Z: „Opět jsi pokračoval v úloze kapitána juniorského nároďáku. V mistrovství světa jste z Rovna postoupili do Lakeside, v mistrovství Evropy se vám postup nepovedl. Nyní jste přímo nasazení do finále světového šampionátu v Pardubicích. Jak střízlivé jsou vyhlídky na medaili na základě vašich loňských výsledků?“
Václav Milík: „Mladý jezdci tady začínaj‘ bejt‘ dobrý. A určitě musíme udělat nějakou medaili. Jinak by 
to doma bylo určitě špatný. Vyhlídky jsou nadějný. V Rovně se dařilo. Bylo to napínavý, chtěli jsme vyhrát a ukázat, že na to máme. Dokázali jsme to až v poslední jízdě. Především se snažili všichni, hlavně trenér z toho měl radost, takže mu ji musíme udělat i v Pardubicích. Lakeside byl špatnej‘, hrozně malinká dráha. Z toho jsme byli vykulený všichni. Já se o tréninku zmáknul, bolel mě hrudník. Jel jsem dvě jízdy, ale moc se mi to nelíbilo, je to hrozně maličký.“
speedwayA-Z: „Do seriálu Speedway Grand Prix jsi nakouknul spíše symboliky z pozice náhradníka pražské velké ceny. Úraz tě připravil o ostrý debut s nároďákem ve světovém poháru družstev. Tohle je společnost, kde by ses asi chtěl pohybovat častěji, že?“
Václav Milík: „No, tak to jo. V Praze jsem jel jenom jednu jízdu. Všichni byli rozjetý, já seděl v boxu a byl vystydlej‘. Samozřejmě jsem z toho bylo vyjančenej‘. Atmosféra tam byl jiná než o jinejch‘ závodech. Ale nebyl to špatnej‘ pocit. Kdybych letos dostal zase tu pozici náhradníka, nebylo by to špatný. Škoda bylo toho světovýho poháru. Motor je hrozně těžkej‘. Myslel jsem, že se s tím bude nechat jet. Ale když jsme přijeli do Anglie, vypadalo to jinak. Jen jsem vzal řidítka do ruky a bylo to špatný. Stačilo jen řidítkama zaklepat a začalo to píchat. Letos mě snad žádnej‘ motor už ruku nepřibouchne, už to nechám dělat mechanika.“
speedwayA-Z: „V zimě jsi mluvil o snaze získat polské angažmá, ale do konce uzávěrky soupisek se to nepovedlo. Jak tedy budeš koncipovat podobu své sezóny 2013? Jak se na ní chystáš a čeho bys chtěl dosáhnout?“
Václav Milík: „Polsko bych chtěl. Ale uvidíme, co nabídnou. A oni uvidí na začátku sezóny, jak pojedu. Chtěl bych udělat mistra republiky juniorů a všechny další výsledky, co se tady daj‘ udělat, bych chtěl co nejlíp. Dostat se do mistrovství svět a Evropy a skončit co nejlíp. Naučil jsem se, že i ty nejlepší porazit jde. Samozřejmě se připravuju v posilce a chodím hrát fotbálek. Bude lepší technika než loni. Dělám úpravy, mám něco vymyšlenýho, ale je potřeba sehnat nějaký korunky. Nemáš nějaký? (smích). Na jaře bude stoprocentně soustředění, ale ještě se neví kde.“
Václav Milík děkuje:
„Josef Kesner (Star Tip), Fuchs Oil, JRM, 3F Vision, Vladimír Šanda s.r.o., Agros Kojice, AVE, MA Autoservis, CS MV a v neposlední řadě samozřejmě ZP Pardubice. A takovi za nervy, který se mnou musel ztratit.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Michal Kohout a Lubomír Hrstka
