Startovní listina se stále řeší

Holice v Čechách – 14. února
Zatímco Hamr na Jezeře má ve startovní listině pro závod jednotlivců šestnáct jmen, nedělní družstva v Holicích se stále řeší. Důvodem je především volný závod v rakouském Heidenreichsteinu, jemuž dal přednost i stálý inventář našich ledů.

Startovní listina:

ZP Pardubice: 1 Radek Hutla, 2 Lukáš Hutla
prozatím neobsazená dvojice  
SK Osečná II: 5 Lukáš Volejník, 6 Jan Klauz
SK Osečná: 7 Jan Pecina, 8 Robert Růžička
AK Divišov: 9 Andrej Diviš, 10 Josef Diviš
  11 Miroslaw Daniszewski (PL)
Grepl PDK Mšeno: 13 Martin Běhak, 14 Vladimír Višváder

Foto: Radovan Štěrba

Vyhlášení ledařského mistra by snad neohrozil ani konec světa

Hamr na Jezeře – 14. února
S počátkem českého šampionátu na ledové dráze je spojováno mnoho otazníku, což je ostatně typické pro mnoho jiných věcí z české plochodrážní historie. Prozatím zůstává záhadou, zda byl ledařský mistr vyhlášen už roku 1968, by tu máme informační vakuum o ledových závodech v období 1967 až 1969, či až v sezóně 1972, kde je již spolehlivá opora nejen ve vzpomínkách pamětníků, ale také v dobových písemných pramenech. Soustřeďme se raději na žhavou současnost, jelikož v sobotu zaručeně v Hamru na Jezeře vyhlásí letošního mistra.

Jistota spočívá na dvou rovinách. Jednak se o příštím víkendu v ruské Ufě koná evropský šampionát, kde budou naši republiku reprezentovat oba bratři Klatovští, přičemž vypsání individuálního šampionátu je podmíněno účastí všech držitelů české licence. A v neposlední řadě je na misku vah nutno položit také nadšení osečenských ledařů.

„To by muselo napadnout snad pět metrů sněhu,“ říká za ně všechny Martin Běhal, přičemž ovšem jedním dechem dodává, že i s tím by si dokázali poradit. Ví dobře, o čem hovoří, protože s novým sněhem se prali ještě během včerejška.

Dnes si osečenští ledaři dopřáli další trénink na dvojici tréninkových drah v Chrastné a k večeru se vydali do širokého okolí rozvěšovat plakáty, aby sobotní událost neunikla pozornosti jediného motoristického fandy.

Dějištěm jediného podniku ledařského mistrovství republiky jednotlivců se stane důvěrně známé Hamerské jezero pod působivými zříceninami hradu Děvína. Na zamrzlé ploše jsou vytyčeny tři dráhy. Ta hlavní měří 350 metrů, má rovinky o délce 85 a šířce deseti až dvanácti metrů, přičemž poloměr zatáček činí pětadvacet metrů.

Hlavním magnetem startovní listiny by měl být polský účastník finálového cyklu mistrovství světa Grzegorz Knapp, ovšem domácí borci by pro něho měli představovat reálnou hrozbu. Nebudou chybět oba bratři Klatovští, z nichž mladší bratr Jan se tady loni vrátil na domácí trůn. Předloni na hamerské pláži symbolicky předal žezlo Andreji Divišovi. Ten se po roční přestávce zaviněné léčením ruky zraněné při motokrosovém tréninku.

A ke všemu si bere s sebou svého bratra Josefa, který ohřebovaný speciál vyzkoušel už loni. Nelze zapomenout ani na osečenské trio Jan Pecina – Lukáš Volejník a Martin Běhal, přeloučský rodinný tandem Radek a Lukáš Hutla či Vladimíra Višvádera s Robertem Růžičkou.

Startovní listina:

1 Jan Pecina, Osečná
2 Miroslaw Daniszewski, PL
3 Josef Diviš, Divišov
4 Vladimír Višváder, Mšeno
5 Jan Klatovský, KLABO Team
6 Grzegorz Knapp, PL
7 Robert Růžička
8 Andrej Diviš, Divišov
9 Jan Klauz
10 Markus Jell, D
11 Lukáš Volejník, Osečná
12 Lukáš Hutla, ZP Pardubice
13 Martin Běhal, Mšeno
14 Radek Hutla, Pardubice
15 Antonín Klatovský, KLABO Team
16 Markus Birn, CH

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Milan Dvořák

Ledařská středa se nesla ve znamení pilné práce

Holice v Čechách a Hamr na Jezeře – 13. února
Zatímco diváci mají na plánování návštěv víkendových českých ledů stále ještě dost času, pořadatelé dnes věnovali práci na svých závodních drahách. Na rozdíl od technického kolečka v Chrastné budou tentokrát ledaře čekat rychlé ovály, jak v Hamru na Jezeře, kde by největším esem měl být Grzegorz Knapp, tak v neděli v Holicích v Čechách.

V holickém autokempu Hluboký se sešlo čtrnáct nadšenců, aby začali budovat dráhu s délkou rovinek okolo osmdesáti a šířce deseti metrů. V Hamru na Jezeře, kde byl ještě minulý týden problém slabé síly ledu u břehu pláže, mají dokonce tři ovály. Také v severních Čechách se na nich během dneška pracovalo, přičemž největší pozornost byla logicky věnována té ostré, jejíž rovinky měří devadesát metrů.

Foto: Petr Moravec

Tomáš Topinka: „Další závodění ani nevylučuju, ani nevyvracím!“

Praha – 7. února
Může posloužit jako živoucí důkaz starého rčení, že svět není zaplapánbůh černobílý. I když se na pražský Olymp díval před lety hodně skrz prsty, dokázal najít cestu ke smíru natolik, že se k šoku mnoha stal loni zjara jeho extraligovým koučem. Arzenál jeho překvapení ovšem nebyl ani zdaleka u konce. Hned v úvodních kolech sklízel ovoce poctivé přípravy a umístil svůj celek na hrot tabulky. Zdárně překonal srpnovou krizi, aby ve finále pokořil ambiciózní Pardubice. v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z Tomáš Topinka mnoho otázek zodpověděl, avšak v této chvíli ještě ani on sám netuší, zda ještě někdy usedne za řidítka plochodrážního motocyklu.

speedwayA-Z: „Svůj první závod jsi absolvoval v září roku 1990 a v sedle plochodrážního stroje jsi strávil jednadvacet sezón, než ses rozhodl skončit. Konec tvé kariéry přišel poměrně náhle. To jde takhle po všech těch letech najednou vstát z postele a říct konec?“
Tomáš Topinka: „Já to ještě neřek‘. Chtěl jsem v Anglii závodit do čtyřiceti, ale v roce 2011 jsem měl špatnou sezónu. Aspoň já ji vidím jako hodně špatnou, i když někteří by to možná brali jako dobrý. Zvyknul jsem si na average kolem devíti a teď mi spad‘ na 6,8. Bez vyhrávání mě to nebavilo. Ztratil jsem tu chu. A to jsem si byl jistej‘, že budu v Anglii závodit do čtyřiceti a pak budu mít problém říct dost. Chtěl jsem bejt‘ dvacet sezón v King’s Lynnu, ale předloni se sešlo víc věcí. Měl jsem technický problémy. Nebránil jsem se investicím, věřil jsem tomu. Přišly nový vejfuky. S nima jsem se neskamarádil. A ten nastávající promotér King’s Lynnu se ke mně nezachoval férově. Nebyl jsem zvyklej‘ na takový chování, vždycky jsme si říkali všechno na rovinu, jak to je. A to bylo, co to bylo, nemám rád obcházení, mám rád přímý jednání. Vím, že se nad to musíš povznést, ale nešlo mi to skousnout. Všechny ty věci mě donutily dramaticky přehodnotit tu situaci. Rok jsem měl nabídku z Markéty. Ozval jsem se, jestli to ještě platí a vydal jsem se jiným směrem. Plánované to určitě nebylo, ještě čtyři tejdny zpátky jsem měl všechno vybavení. Jednu motorku si nechám na ukončovací závod v King’s Lynn. Dám ji do aukce, kde bude víc věcí.“

speedwayA-Z: „Těžiště tvé kariéry vesměs spočívalo na Britských ostrovech. Když jsi ohlásil svůj konec závodění v britské lize, nebyl jsi tedy stále rozhodnutý, zda jde o definitivní tečku. Proč jsi nezkusil nějaké závody v Čechách?“
Tomáš Topinka: „Za prvý jsem měl co dělat na Markétě a měl jsem i zdravotní komplikace. Sezónu 2011 jsem předčasně ukončil po pádu v Plymouthu. Trvalo to dýl, než jsem čekal. Především musíš chytit tu chu. Kdyby tebe někdo nutil psát a tebe to nebavilo, je to to samý. Píšeš, protože tě to baví. Jestli tu slinu chytnu se uvidí. Teď jsem chyt‘ akorát chřipku. Ve čtvrtek v noci mě to položilo na lopatky. Ale jinak se po zdravotní stránce cítím fit. Co bude se uvidí. Moje další závodění ani nevylučuju, ani nevyvracím.“

speedwayA-Z: „Mšeno tě kdysi vytáhlo z bryndy a pomohlo ti dosáhnout jakéhosi smíru s pražským Olympem, který tě uvolnil do extraligy. Mimochodem něco takového se před ním nepovedlo ani Miloši Plzákovi s podporou Mitasu za zády. V dobách tvých potíží s britským pracovním povolení to pro tebe byla výrazná pomoc. Loni to však bylo Mšeno, které se ocitlo v nouzi. Nebyla vhodná příležitost splatit dluh? Anebo byl už splacen dříve či už bylo s ohledem na tvé působení v Praze pozdě?“
Tomáš Topinka: „Víceméně. Těžko můžu závodit za jinej‘ klub, než pro kterej‘ dělám. To by nešlo. Ale já se loni ani nedostal do situace, abych myslel na závodění. Kdybych byl v kupě, byla by to asi varianta. Ale nešlo by to skloubit, abych pracoval na Markétě s mládeží a přitom závodil za Mšeno. Nabídka z Markéty byla víceméně jediná. Říkám, nebylo to vůbec plánovaný, jestli dočasná nebo trvalá přestávka. Přišlo to, jak přišlo, jak to bude v budoucnu, se uvidí.“

speedwayA-Z: „Začal jsi působit jako trenér na pražské Markétě, což mnoha lidem nejde do hlavy. Tvůj odchod byl poměrně bouřlivý a ostrá slova při něm padala se stejnou kadencí jako bomby z amerického bombardéru. Čím to, že jste zakopali válečné sekery?“
Tomáš Topinka: „Víceméně jsme se už uklidnili a dali jsme se dohromady už před časem. Není to rozhodně až od loňska. Když budu mluvit za sebe, pochopil jsem, že nemá cenu na sebe koukat skrz prsty. Život jde dál. Když se na to dívám dneska, kdybychom tehdy obě strany udělali ústupky, nemuselo to dojít tak daleko. Tehdy jsem na to koukal devatenáctiletýma očima, dnes mi je osmatřicet. To se snažím říkat i klukům, a na Markétě hledají především klady než mínusy. Ty klady převažujou. To možná bylo i tenkrát. Jsem zásadovej‘ člověk a když si myslím, že dělám dobře, jdu za tím. Tenkrát jsem si myslel, že pravda byla na mojí straně. Je pravda, že mě to vyřadilo z extraligy, což je škoda. Takovej‘ je život. Máš pravdu, že to spousta lidí nechápe. Já se na to dívám jinak. Určitě teď dělám to, co znám a v čem se pohybuju tři čtvrtiny svýho života. Od třinácti let se pohybuju kolem motorek, od sedmnácti profesionálně. Pokračuju v tom, v čem jsem začal. Jak to bude dál, nechci předjímat. Musí tě to bavit a musíš věřit, že to co děláš, k něčemu vede.“

speedwayA-Z: „Převzal jsi celek v poměrně nelichotivé pozici. Doby, kdy se Olymp potácel na barážovou propastí byly sice už minulostí, to je pravda. Vladimíru Vopatovi se povedlo dostat ho jednou do finále, podruhé z něj vypadl až v rozjezdu. Nicméně loni by cokoliv jiného než titul bylo pokládáno za neúspěch…“
Tomáš Topinka: „Když jsem šel na závod, šel jsem závodit a s cílem, že chci vyhrát. To samý bylo tady. Směřovali jsme to do finále a pak se uvidí. Systém byl bohužel nastavenej‘ tak, že to bylo více o hostech. Zaplapánbůh, že jsme měli finanční prostředky, abychom si cizince mohli dovolit. Přišli a ukázalo našim klukům, jak se závodí. Ne, že by to oni neuměli, ale svět prostě závodí jinak a trošičku nám poodjel. To jsem taky začal pociovat ještě jako jezdec. Ten poslední rok mi to nešlo, a jsem dělal, co jsem dělal. Zlomil jsem si nohu, byl pobitej‘ a nešlo mi to. Nepřipustíš si, že stárneš, vnímáš to pořád stejně. Neměl jsem představu, jak skončím, říkal jsem ti, že jsem chtěl závodit minimálně do čtyřiceti. Nevím, proč jsem si řek‘ zrovna čtyřicet. Ale a jsem si řek‘, co jsem si řek‘, tak to neklapalo. Obdivuju závodníky typu Tony Rickardssona, když najednou cak, cak a skončil. Nebo Leigha Adamse, když řek‘ ‚tohle je moje poslední sezóna‘. Já bych nedokázal říct, že jedu svůj poslední závod.“

speedwayA-Z: „Pravidla v české ploché dráze, zejména co se týče extraligy, vydrží většinou stejně jako pubertální láska k jedné slečně. Loni na jaře přišly další změny, ovšem ty jsi na ně byl se svým bratrem Miroslavem dokonale připraven. Prý jste se studiu různých alternativ věnovali pořádně dlouho. Je to pravda?“
Tomáš Topinka: „Určitě jsme se na to podívali. Seděli jsme nad rozpisem a přemejšleli. Jak ten systém byl nešastně nastavenej‘, připadalo mi to jako rozpis pro manažery, aby pracoval s taktickými rezervami. Cizinci taky kroutili hlavou, jak je možný, že z pozice náhradníka můžou vystřídat kdykoliv a kohokoliv. Povídalo se, že je to dánskej‘ systém, ale i Dánové nad tím kroutili hlavou. V Anglii se změny dělají hlavně z finančních důvodů. Snížil se počet závodníků, měnil se počet jízdě, snižovali se peníze, ale vždycky mi to vykládalo, že je to kvůli ekonomickým důvodům. To samý joker. Nasazuješ nejlepšího závodníka, udělá dvojnásobnej‘ počet, ale klub mu stejně zaplatí jen ty tři body. Nefandím žolíkům, zkreslí to výsledek závodu a nemusí být ten nejlepší tým, co vyhrává. Jel bych to bez nich. Traová rezerva je lepší, udělá to objektivní výsledek závodu. Bejt‘ připravenej‘ na různý alternativy, bylo loni v extralize hodně důležitý. A myslím, že klíčový. Kór když jeden závodník moh‘ bejt‘ v sestavě jen do počtu. To bylo hrozně ovlivnitelný a nefér vůči závodníkům. Když měl starosti, neměl šanci ukázat, že na to má. By mi bylo vytčeno, že tohle je mi úplně jedno, není mi to jedno. Taky jsem na tý motorce seděl. Ale ten systém nedával manažerovi prostor ukázat důvěru v závodníka a říct ‚dvakrát jsi byl sice poslední, ale teď ti věřím, že určitě vyhraješ‘. Doufám, že letošní systém bude lepší. Věřím, že jo.“

speedwayA-Z: „Vstup do sezóny měl Olymp skutečně famózní a série jarních vítězství ho dostala na čelo tabulky. Jenomže následovala tříměsíční pauze, přišel srpen s výjezdy do Prahy, Mšena a Slaného, kde jste klopýtali. Co za tím vězelo?“
Tomáš Topinka: „Abych řek‘ pravdu, Plzeň nám nesedla a klukům to tam vůbec nešlo. I cizinci se trápili a udělali jen třináct a jedenáct bodů. To bylo míň, než jsem čekal. Nebyl tam nikdo, na koho bys vsadil, že tu jízdu vyhraje. Tam byl jedinej‘ závodník a to Matej Žagar. Jenže ten jel bohužel za druhou strnu (smích). Pěkně jim zajel i Zdeněk Simota. Hlavně tu zatáčku u depa chtělo najíždět jinak, byly tam díry a kola skákala do luftu. Nepopasovali jsme se s tím, jak bylo potřeba. Mšeno bylo podobný Plzni. Stav té dráhy mě trošičku šokoval, taky by se mi to dvakrát jako závodníkovi nelíbilo. Není to ale výmluva říkat, že dráha stála za prd. Ale bylo složitý se s tím vyrovnat. A Troy, jak jel kolem mantinelu, byl to někdo jinej‘. Grzegorz Walasek tam byl mínusovej‘. Nelíbilo se mu, že jsem mu nedal šanci, ale to je odrazem toho systému. Směřovali jsme stejně k vítězství, junioři udělali dost bodů a dobrej‘ závod měl i Luboš. Každej‘ v týmu něco přidal. Neříkám, že jsme jeli perfektně, ale s dráhou jsme se nakonec popasovali líp než domácí. Ve Slaným jsem si od závodníků vyslech‘ svoje. Snažil jsem se je motivovat, ale trochu jsem si protiřečil. Dopadlo to jedním směrem, ale já to udělal obráceně, protože jsem to cejtil a pak jsem si to vyslech‘ na plný plíce. Ale aspoň je vidět, že ten dotyčnej‘ do toho dal srdce a chtěl závodit. Chápu to, atmosféra už zchladla, což je dobře. Při závodech to může bejt‘ vyhrocený, to chápu, ale doufám, že už se to nestane. Roli v těhle třech závodech sehrálo, že soupeři už okoukali naši taktiku, ale na tý dráze nám to mohlo jít líp. Třeba ve Slaným jsme měli vyloučení za protáčení zadního kola, čehož jsme se mohli vyvarovat. Nebo v Plzni defekt z prvního míst. To jsou boty, který se musej‘ projevit a ke konci chybí. Každej‘ bod hrál roli a tyhle ztracený body byly špatně. Určitě to toho konkrétního člověka štvalo. Nezbývá, aby se z toho poučil. Nechci bejt‘ ten chytrej‘ z kanceláře, taky jsem si to užil, ale to či ono se prostě dělat nesmí. A tečka. I když jsou defekty, dá se padesáti procent z nich zamezit. A možná i osmdesáti. Ne nadarmo se říká, že se závody vyhrávaj‘ v dílně.“

speedwayA-Z: „Říká se, že konec dobrý, všechno dobré. V dramatické koncovce se sice mezi Olymp a Pardubice zamíchala i trojkoalice, ovšem vy jste si finále nenechali vzít. Pardubice v něm nebyly zrovna slabým soupeřem. Ani deset bodů převahy po prvním závodě nemuselo řešit vůbec nic. Byla v tobě malá dušička nebo jste s bratrem měli namalované ve tvých tajemných hnědých deskách už v lednu?“
Tomáš Topinka: „Namalovaný můžeš mít cokoliv, ale nepřipouštěl jsem si, že nám to uteče. Před prvním závodem jsem čekal, že to bude těžký. Říkal jsem, že vyhrát o deset bodů by bylo hezký. Nakonec se to stalo. Na obou stranách byly pády i defekty, i když si myslím, že rozhodčí byl hodně shovívavej‘. Na jednu stranu je dobře, že to nechal rozhodnout na dráze a ne u stolu. Chce to dělat objektivně. V Pardubicích jsem věřil, že to dopadne. Nesmíš ale říkat hop, dokud jsi nepřeskočil. Tam jsem zase s rozhodčím měl určitý rozmluvy. Myslím, že tam to férový nebylo, ale zase opakování tý události nebylo možný. Z pozice manažera můžeš mít spoustu výtek. Ale z pohledu rozhodčího se to může jevit jinak. To bych pochopil, v tu chvíli musíš rozhodnout. Ale nastaly oslavy. Bylo to dobrý, určitě jsem byl rád nejenom za sebe s bráchou, že se nám to povedlo, ale náš klub si to zaslouží. A se to někomu líbí nebo ne, snažíme se dělat maximum pro plochou dráhu. I když se mnou někdo nebude souhlasit, Markéta patří na špičku plochý dráhy.“

speedwayA-Z: „Ve svém úsilí jsi všechno podřídil úspěchu týmu, což mnohdy určitě nebylo jednoduché. Stavěl jsi na cizincích a to se stalo trnem v oku soutěživým ambiciózním individualistům v tvém týmu. Na druhou stranu ses odvážil dát do jedné jízdy Matěj Kůse s Lubošem Tomíčkem. Této kombinace, která po jejich souboji v mistrovství republiky 2008 byla stejně třaskavá jako směs vodíku s kyslíkem se dokonce obával i klidný a vyrovnaný Vladimír Vopat. Loni jsi asi potřeboval být mnohdy hodně velký diplomat, že?“
Tomáš Topinka: „Úplně to ještě nefunguje, jak bych si představoval. Týmová spolupráce se dá ještě zdokonalit. Kluci by si měli v depu víc pomáhat a ne se soustředit sami na sebe. Na to jsem byl zvyklej‘ z Anglie, zvednout se a jít poradit. Nejde, abych si sed‘ do křesla a uzavřel se do sebe. I když se závodníci navzájem nesnášej‘, jedou za tým a musí spolupracovat. Znám spoustu závodníků světovejch‘ jmen, co se nemají rádi, ale když jedou za tým, pomáhají si. Jejich osobní problémy musí v tý chvíli za záda. Extraliga sice není reprezentační závod, ale musí to tam jít taky. Aspoň mně to tak učili. Když to nejde, neříkat, že to je blbý, ale ptát se, co můžu udělat pro to, aby to šlo. A když to nevím já sám, aby přišel někdo jiný z týmu a poradil mi, aby to šlo. Když se ti daří, přijde tě šéf klubu nebo manažer plácat, ale stejně tak by měl přijít, když se ti nedaří. Chtěl bych kluky k tomu dotáhnou. Je to ale těžký, když někdo závodní třeba osm let a tohle ho nikdo neučil. Připadá mi, že tady v Čechách se devadesát procent závodníků soustředí jen na sebe a to nejen v Praze. To bude spousta práce je to odnaučit. A to je současnej‘ problém národní reprezentace, kde je to ještě horší než v extralize.“

speedwayA-Z: „Extraliga 2013 dostává opět novou podobu. Rozpis vypadá na první pohled svázaněji a neměl by umožňovat takovou míru operativního taktizování jako letos. V tom jsi vynikal. Nepokládáš ho spíše za výhodu pro méně schopné kouče? Vždy i v šachové partii má král vyšší váhu než pěšec, nemluvě o figurce z člověče nezlob se.“
Tomáš Topinka: „Určitě. Ale vidím to, že závody jsou pro závodníky, ne pro manažery. Ty bych tam nechal jenom proto, aby někdo vyháněl kluky z depa na dráhu. Tenhle systém ukáže výkonnost všech závodníků. Dá to klukům jistotu jízd. Budou vědět, že maj‘ třeba první a pátou, jak to mají napsaný v programu. O jednu jízdu můžou přijít, ale jinak se můžou připravit. I pro diváky to bude přehlednější a čitelnější. Loni se stalo pravidlem, že v každé jízdě byla jedna až čtyři změny. Někdy s výjimkou prvních jízd nebyla rozjížďka, kde by se nic neměnilo. Správná myšlenka je, že závody děláme pro závodníky a pro diváky, takže tyhle dvě skupiny by měly bejt‘ spokojený. Takhle minimálně český kluci nebyli spokojení. A by diváků nechodí tisíce, nějaká stovka přijde. A když to pro ni bude čitelnější, bude to lepší. A z pohledu rozhodčího taky. Považuju to jako dobrej‘ krok pro nás. Tím nemyslím nás jako AK Markéta Praha, ale celou českou plochou dráhu. V současné době bychom měli hledat cestu, aby se dělal sport jako celek a ne jen pro jeden tým. Věřím tomu, že tenhle systém na to je.“

speedwayA-Z: „Tvá premiérová sezóna v manažerském křesle přinesla ještě jednu novinku. Doposud vesměs manažeři skončili v otázce sporů s rozhodčími o sporných verdiktech u nadávání, ovšem ty jsi dokonce předčil Vladimíra Vopata, který před třemi léty neváhal přeskočit nafukovací bariéru ve Mšeně, aby se zastal svého závodníka, o jehož vyloučení choval pochybnosti. Ty ses s rozhodčími pouštěl do křížku na naše poměry nestandardně často. Nebojíš se odvety kolegů, protože také působíš jako arbitr? Na vyloučení Zdeňka Holuba z finále Zlaté stuhy šlo totiž směle nahlížet i takto.“
Tomáš Topinka: „Doufám, že moje konflikty s rozhodčími nebudou ovlivňovat nic. To by byl špatnej‘ rozhodčí. Ale musím s tebou souhlasit, že jsem to při Zlaté stuze viděl taky tak. Ale doufám, že si to myslím jen osobně. Věřím, že rozhodčí jsou na tom dobře odborně i osobně, takže by se to nemělo projevit. Jsem manažer, dělám i rozhodčího. Chápu, že mluvím proti sobě, když jsem rozhodčí, ale tak to bohužel je. Když jsi manažer, musíš hájit tým, což mi bylo vytčený, že bych neměl dělat, protože mluvím proti sobě v roli rozhodčího. Jenže když jsi manažer a zdá se ti nefér, jsi v pozici, že musíš hájit tým. Když za mnou přijde závodník, že něco neudělal a já se ho u rozhodčího nezastanu, to tam nemusím bejt‘ jako manažer. I když vím, že své rozhodnutí nezmění, musím za ním jít a musím se za svýho závodníka postavit. Vyžaduju, aby bojoval srdcem a šel do toho, proto musím do toho jít srdcem taky já. I ten rozhodčí musí bejt‘ ochotnej‘ přijmout kritiku z druhé strany. Ta by mu neměla pochopitelně nadávat, a pokud ano, měla by bejt‘ penalizována. Respekt vůči rozhodčímu tam musí bejt‘. Je tam pro nás, ale určitě to není tak, že on je bůh a co řekne, je svatý. V uvozovkách to tam samozřejmě podle řádů je, ale všechno má svoje meze.“

Tomáš Topinka děkuje:
„Našim sponzorům a našim fanouškům, by jich v současné době moc nemáme. Ale věřím, že se základna zvedne.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Michal Kohout a Pavel Loužecký

Slaný startuje nábor nových závodníků

Slaný – 12. února
Neutěšená a tristní situace v Autoklubu Slaný ohledně nové nastupující generace mladých plochodrážních nadějí především v nejslabší plochodrážní kubatuře do 125 ccm a nejen v ni přiměla vedení klubu po skončení minulé sezony přikročit k opatřením. Ta měla přivést mladé adepty plochodrážního sportu do jednoho z historicky nejstarších a nejúspěšnějších tuzemských klubů. Pakliže by někdo z mladších čtenářů chtěl sám usednout do sedla plochodrážního motocyklu, tento článek by rozhodně neměl uniknout jeho pozornosti.

Vedením AK Slaný byl osloven bývalý dlouholetý slánský plošinář a později trenér Miroslav Rosůlek, zda by zvážil možnost po čtyřleté pauze navázat na svoji předchozí úspěšnou činnost a nepomohl by klubu při výchově nových nadějí sportu levých zatáček z pozice trenéra.

Post vedoucího tréninkového střediska bude záležitostí Jaroslava Drbala, který je kladenské sportovní veřejnosti známý z působení v Sokole Knovíz.

Nábor nových nadějí je záležitostí Antonína Vildeho s Václavem Buřičem
o strojový park v mezích finančních možností klubu se budou starat pánové
Eduard Krčmář starší a Václav Buřič mladší. Spolupráce s rodiči bude nezbytná.

Vedení klubu věří, že podaří navázat na mládežnické úspěchy v podobě výsledků
Miroslava Fencla, Patrika Linharta, Romana Čejky či Eduarda Krčmáře v nedávné
minulosti.

Ledový víkend se vydařil

Chrastná – 9. a 10. února
V Chrastné po roce opět zaburácely ledové speciály a nebylo jich málo. V sobotu okolo jedenácté dopoledne se nás na rybníku sešlo dvanáct. Chyběl pouze Antonín Klatovský, který měl bohužel pracovní povinnosti. Mohu říct že tak kvalitně obsazený trénink jsem ještě nezažil. A to jsem ještě nenapsal že byl s mezinárodní účastí, protože dorazil také Markus Jell z Německa.

Ježdění se samozřejmě neobešlo bez různých poruch. Velká škoda je, že Janu Klatovskému po objetí čtyř kol odešel motor a musel předčasně ukončit jízdy. Snad každý se s ním chtěl poměřit, ale bohužel nám nebylo přáno.

Velkou smůlu měl také Vladimír Višváder který pomalu celé dva dny jen opravoval. Pro úplnost dva zadřené motory, dvě rozbitá zapalovaní, utržená cívka zapalování, upadlý karburátor, špatné pérování a spoustu jiných závad, ale k tomu tréninkové jízdy patří. Při závodě by to už byl větší průšvih.

Jízdu na ledovém speciálu okusil také známý spíkr Miloslav Čmejla.

V neděli jsme za vydatné pomoci SDH Osečná dráhu pokropili a začali se modlit, aby to do rána pořadně zmrzlo. Ráno v sedm jsem byl omrknout situaci, bohužel mráz nebyl tak silný. Takže zase dilema co s tím.

Naštěstí to nebyl oříšek tak velký. Prostě jsme jezdili okolo dráhy původní, byl to
takový Sankt Johann. Musím také připomenout, že jsme měli startovací zařízení, za což patří dík klanu Hutlů.

Takže když to sečtu a potrhnu, myslím, že se vše zdařilo. A publiku se to také muselo líbit. Poděkování patří SDH Osečná, všem těm tichým pomocníkům, bez kterých by to nešlo, našim mechanikům, zkrátka všem, co ledovou plochou dráhou žijou.

Takže už jen uspořádat mistrovství republiky a bylo by! Ale to už zaleží jen na počasí!

Foto: Milan Dvořák