Svitavy – 6. ledna
Ani v letošní sezóně nevynechal jedinou šanci absolvovat nějaký závod. Válčil v přeboru a v první lize, kde však Pardubicím dokázaly uzmout titul nepřemožitelné Březolupy. Opět postavil vlastní tým do šampionátu dvojic. Všechny své sny si ještě nesplnil, i když o přídomek posledního mohykána svitavské ploché dráhy přijde, jelikož plánuje start kariéry svého syna Tomáše. O tom všem ovšem bude Jaromír Otruba hovořit sám v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.
speedwayA-Z: „Druhou část své kariéry jsi odstartoval svým ostrým návratem na ovály roku 2004. Nyní ses několikrát vyjádřil, že by letošní sezóna, tedy přesně desátá, měla být posledním ve tvé kariéře. Je tomu skutečně tak?“
Jaromír Otruba: „Doba je taková, že nikdy nevím, jak všechno dopadne. Říkám to teď hodně, je to rozhodování docela na hraně. Plochá dráha není, co bývala. Nový výfuky a pořád se vymýšlí novinky, aby se ze závodníků tahaly prachy. V dnešní době by spíš závodníkům měli pomáhat a ne vymejšlet novinky. Už psali, že příští rok budou muset bejt‘ nový kryty na výfuk. A to jsou novinky, co lezou do peněz. A všechny okolní vlivy ti dávaj‘ brouky do hlavy. Na padesát procent je to uzavřený. Uvidíme, jaká bude sezóna. Ta letošní sezóna rozhodne, jestli skončím nebo ne.“
speedwayA-Z: „Tvůj syn Tomáš se zatím pohyboval po tvém boxu jako mechanik. Závodil v motokrosu a nyní by měl začít se stopětadvacítkou plochou dráhu, kterou prozatím okusil jako spolujezdec Václav Milíka při předloňském Becher Cupu. Má i jeho vlastní kariéra vliv na tvoje rozhodování, zdali budeš na oválech pokračovat?“
Jaromír Otruba: „Každopádně to má vliv. Shánět sponzory pro dva závodníky je docela náročný. Čekali jsme, až bude mít Tom věk na stopětadvacítku. Budu dělat všechno pro to, aby na to naskočil. Budu si ho trénovat sám. Máme teď něco rozjednanýho s panem Vozárem. Řešil jsem to i se Zdeňkem Schneiderwindem, ale Pardubice by byly blíž na trénování a konzultace s klubem. Teď je to na tom rozhodnutí. Kdo nám půjčí motorku, tak vyhraje. V únoru si myslím, že bychom to měli rozlousknout. To mu bude jedenáct, to bude ideální začít. Teď zkoušel stopětadvacítku krosku pitbajka a bylo to dobrý.“
speedwayA-Z: „Opět jsi nevynechal jediný podnik přeboru republiky. Škoda tvých problémů po tréninku v tom posledním v Liberci, že?“
Jaromír Otruba: „Problémy byly. V tom Liberci to gradovalo už od příjezdu. Řidič zakufroval. Bloudili jsme po městě a málem nestihli včas přejímku. Měl jsem s sebou jednu motorku, druhá byla doma připravená na druhej‘ den do Žarnovice. A to byla chyba. Při ohřívání motoru vyletěl hlavovej‘ šteft ze závitu. Zkoušeli jsme to přitáhnout. Odjel jsem ještě trénink, ale nedrželo to. Ten závit to už měl za sebou. Tak jsme to sbalili a jeli domů. Těšil jsem se, sestava byla taková, že by bodíky bejt‘ mohly. Ale nevadí. Pardubice byly dobrý, to bylo fajn. Tam se to povedlo, Mšeno ale bylo hrozný. Je tam dost špatná dráha a tuhle sezónu byla hodně špatná. Jsem za přebor určitě rád, mohlo by jich bejt‘ víc. Každopádně takovej‘ závod je lepší než trénink. A myslím, že by to uvítal každej’, kdo má málo závodů. Letos pojedu zase, už se na přebor těším. Začíná se 24. dubna na nový dráze. Zase bude nová zkušenost, je otázka, kolik tý navážky tam dali a jak jí uválcujou.“
speedwayA-Z: „Jako kmenový závodník Pardubic pro tebe byla jedním z hlavních závodnických chlebů první liga. Stejně jako v případě přeboru ti zvýšila počet mítinků, avšak letos vás z trůnu sesadily nepřemožitelné Březolupy…“
Jaromír Otruba: „Velký poděkování panu Vozárovi, že mně dával tolik příležitostí. Březolupům to sedlo, ale myslím, že naše druhý místo je taky dobrý. A hlavně bylo dobrý, že jsem tu první ligu moh‘ jet. Myslím si, že systém je udělanej‘ dobře. Letos jsem zase požádal pana Vozára, jestli bych moh‘ setrvat na soupisce Pardubic. On v tom problém neviděl, takže jsem za to rád a děkuju mu za to.“
speedwayA-Z: „Naproti tomu od tvého odchodu ze Mšena po sezóně 2008 pro tebe zůstává účast v extralize v oblasti snů. Je šance, že se ti ho podaří letos proměnit v realitu?“
Jaromír Otruba: „To už je asi ztracenej‘ sen. Roky přibývaj‘, výsledky už moc nahoru nepůjdou. Je to závodění pro radost, ale zadarmo nikomu nic dávat nebudu. Jak to říkal pan Motyčka (bývalý svitavský silničář a později mechanik plochodrážního klubu – pozn. redakce), závod končí až projetím cílem a i z posledního místa se dá vyhrát. Ale na extralize jsou dnes náhradníci jinde. Určitě kdyby byly potřeba to udělat, udělám to. Problém s tím nemám.“
speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců AČR ses dostal do semifinále v Pardubicích. Tam chybělo pár bodů a mohl jsi postoupit i do finálové části. Letos tohle napravíš?“
Jaromír Otruba: „Byl jsem hrozně rád, že to s postupem do semifinále vyšlo. Tento rok se musím pokusit znovu. Loni v Pardubicích chyběl kousíček na přímej‘ postup a to jsem šel do závodu jako náhradník. I to je úspěch, na to, že každej‘ je lepší než já, jak někteří píšou (smích). Letos uvidíme. Hlavně jaká bude v Pardubicích dráha. Dělal se novej‘ povrch a je to otázka. Hlavně aby bylo počasí a dalo se tam jet před kvalifikací zatrénovat. A od toho se to bude všechno odvíjet. Necháme se překvapit.“
speedwayA-Z: „Už pošesté jsi postavil vlastní tým do mistrovství republiky dvojic. Opět jsi pokračoval v trendu střídání kolegů, tentokrát se ve Mšeně po tvém boku objevil slánský Michal Dudek. Jak vzpomínáš na závod, který pro tebe skončil už v nabité kvalifikaci?“
Jaromír Otruba: „To bylo velký zklamání. Asi to hodně zklamalo i Michala. Sezónu měl hodně dobrou, ale loni byla ta kvalifikace hodně těžká. Na letošní sezónu jsem se zase přihlásil, oslovím zase nějaké zájemce. Vypíšu výběrový řízení, udělám rozstřel a pojedeme zase (smích). Březolupy mám rád, těším se na ně. Tam se mně líbí, mám je nejradši. Je to moje nejoblíbenější dráha. Uvidíme, koho budu mít letos. To se ukáže až v průběhu sezóny, kdo bude mít volno se svýzt.“
speedwayA-Z: „Zlatá přilba ve slovenské Žarnovici má pravidelně ve své startovní listině také tvoje jméno. Ovšem Zlatá přilba města Pardubic je stále v rovině tvých přání, by o místo náhradníka usiluješ už léta. Nestálo by za úvahu tohle letos zlomit, by ses o konci kariéry ještě definitivně nerozhodl?“
Jaromír Otruba: „Jezdím tam rád, musím místním poděkovat, panu Repiskému a paní Štefánikové, že mě tam každej‘ rok berou. A doufám, že mě vezmou za odměnu i letos na jubilejní padesátou přilbu. Česká Zlatá přilba je asi zakletá. Loni jsem si říkal, že s těmi náhradníky to bylo slabší, takže by to mohlo vyjít, ale zase to nevyšlo. To jsem vždycky říkal, že až pojedu českou Zlatou přilbu, skončím kariéru. Takže jí teď buď asi pojedu, nebo na tý motorce umřu (smích).“
speedwayA-Z: „Z trhacího kalendáře na letošní rok zatím neubylo příliš mnoho listů, avšak záhy na dveře zaklepe nová sezóna. Jak se na ní chystáš?“
Jaromír Otruba: „Na novou sezónu se začínám připravovat. Musíme trošičku vyleštit motorky. Teď na to není moc času. Musíme se věnovat shánění peněz a dělala se rekonstrukce baráku, takže příprava musela jít stranou. Probíhá drobná fyzická příprava, bruslení, masáže a spíš takovej‘ aerobní vytrvalostní trénink. Považuju to za lepší přípravu než posilovnu.“
Jaromír Otruba děkuje:
„Musím poděkovat skalním sponzorům, musím poděkovat panu Vozárovi, že mi dává šanci závodit a Pepovi Novákovi, že nás vzal do Březolup, když nastala prekérní situace. Poděkuju partnerce Marušce a synovi Tomášovi, že mi na posledních třech závodech dělal mechanika. A tradičně poděkuju i těm, co mě nemaj‘ rádi. I jejich záporné názory na mě, mě u plochý dráhy držej‘!“
Foto: Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Michal Kohout