Praha – 5. ledna
Zjara podal pádný důkaz, že se slovo nikdy nemá doopravdy nikdy říkat. Na podzim 2010 se rozloučil se stopětadvacítkami, avšak shodou okolností se v nich objevil znovu. Výsledkem se staly s přehledem vyhrané tituly obou federací na krátké dráze. Nicméně hlavní díl pozornosti přece jen upíral k pětistovkám. Titul přeborníka republiky mu unikl doslova o vlásek, avšak mezi šampióny republiky se zapsal v extralize. Sezónu si prodloužil o starty ve světovém šampionátu juniorů v Argentině, do jehož kvalifikačních kol nemohl ještě zasáhnout, dokud neoslavil šestnáctiny. O tom všem se ovšem rozhovoří samotný Michal Škurla, který magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Sezónu 2012 sis prodloužil svým listopadovým startem v mistrovství světa juniorů v Argentině. Vypravit se na takovou štaci ovšem není něco jako vyrazit do Žarnovice nebo na Ukrajinu, což v našich podmínkách bývá vnímáno jako synonymum velké dálky. Co takový výlet vlastně obnáší?“
Michal Škurla: „Zdenda to odmít‘, pak to nabídli mně. Musely se udělat motorky a připravit bedny. Ty mi udělal jeden truhlář u nás přes noc. Dal jsem tam dvě motorky a všechny věci okolo. Vešlo se to tam všechno, i když jsme museli hodně rozebírat. Pak jsme je zavezli na poslední chvíli do Stuttgartu. Motorky odletěly a byl zase tejden čas. To jsme se zase balili my dva s tátou. Nevěděli jsme, co si tam vzít a počítali se vším. Let z Prahy trval asi patnáct hodin, mezipřistání byly ve Frankfurtu a v Buenos Aires. Tam jsme na další let čekali devět hodin. Seděli jsme na letišti a povídali si. V Bahia Blanca jsme měli dobrý zázemí. Většinu času jsme strávili na hotelu. Motorky jsme měli ve městě v takový velký autodílně, je to asi dvacet kiláků ze stadiónu. Vždycky přijel kamión, tak se to na něj naložilo a vezlo na stadión. Dráha byla písková, to u nás moc není. Rozměrově to byly takový Pardubice. Na první závody přišlo asi pět tisíc lidí, na druhý snad sedm tisíc. Po druhým závodě musely bejt‘ motorky rozebraný. Daly se zase do beden a my potom letěli domů. V Buenos Aires jsme čekali jen tři hodiny, už to nebylo tak dlouhý. Zkušenost to byla velká. Hodně moc věcí bylo pro mě novejch‘, ten let, příprava a všechno. Máme spoustu zážitků. Hodně nám pomáhali místní lidi. Třeba nás vzali do jednoho kanclu a tam jsme skládali motorky na koberci. Všichni tam byli hodně ochotní. Závody dávali i v televizi, v rádiu to šlo taky, ale tý jejich řeči nerozumím. Bylo to tam hodně na plakátech. Letos bych tam rád letěl znova a doufám, že se tam probojuju.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k tomu, že jsi své šestnácté narozeniny oslavil až v červnu, byly dva závody v Bahia Blanca tvoje první zkušenost se světovým šampionátem vůbec, nepočítáme-li samozřejmě obě nižší kubatury. Jak sis svůj debut užil a jak hodnotíš dvojici svých jedenáctých míst?“
Michal Škurla: „Asi to mohlo bejt‘ lepší, ale nejhorší to taky není. Byla to hlavně velká zkušenost. Jel jsem poprvý v mistrovství světa a byl hodně nervózní. Se stopětadvacítkou to bylo úplně něco jinýho. Taky tam byla jiná atmosféra. Hlavně jsem to neznal, takový závody jsem jel poprvý. Jeden místní tam byl docela dobrej‘. Od startu jsem tam byl s ostatníma, jezdil s nima, ale vždycky mi chyběl kousek. Špatný to nebylo. Převody a nastavení se vychytalo, táta jako mechanik fungoval dobře.“

speedwayA-Z: „Na začátku sezóny ses postaral o poměrně velké překvapení. I když jsi na podzim hlásil, že stopětadvacítka už půjde z domu, nakonec ses vrhnul do závodění i s ní. Co tě k tomu vedlo a jaký je tvůj názor na hlasy, že ve svém věku už nemáš na stopětadvacítce co pohledávat?“
Michal Škurla: „Dovedlo mě k tomu, že jsme první závod ČSMS museli jet. Nevím, co je to v klubu najednou napadlo, celou dobu byli proti stopětadvacítkám a najednou jsme to jet museli. A tak jsem potom u toho zůstal. Prostě jsem to jel. Nejhůř dopad‘ ten první závod. Motorka se dělala přes noc a pak jsme měli problém s elektrikou. To, že jsem tam neměl, co dělat, je názor každýho, ale mě to tam bavilo. Měl jsem příležitost závodit a tak jsem závodil. Myslím, že pro ty mladší kluky by to spíš měla bejt‘ motivace, že je někdo porážel. Měli by se snažit a ne se vztekat. Tamty roky mi určitě přinesly ve stopětadvacítkách víc, ale tenhle taky měl přínos. To ale byl určitě už poslední rok ve stopětadvacítkách. Už nemůžu kvůli věku, ale chci se věnovat hlavně půllitru.“

speedwayA-Z: „V sedle stopětadvacítky jsi naprosto opanoval mistrovské seriály AČR a ČSMS na malých drahách. Při pohledu zvenčí oba tituly vypadaly poměrně hladké a suverénní. Bylo tomu i tak ve skutečnosti?“
Michal Škurla: „Byly tam určitě i nějaký souboje. Úplně jednoduchý to nebylo, občas přišly i vyhrocený situace. Pořád je tam konkurence, mladý se snažej‘ jezdit a hodně se zlepšujou. Tituly jsou určitě dobrý, mám z toho radost. Snažil jsem se o ně. Titul jako titul, každej‘ titul je dobrej‘. Co je doma, to se počítá.“

speedwayA-Z: „Vyjma březolupského testování čtyřventilové Shupy jsi do klasického stopětadvacítkářského šampionátu nezasáhl. Byla by to stejná písnička jako při zlatých trofejích ve Vechtě a Blijhamu,kde je handicapem tvoje vyšší hmotnost v porovnání se soupeři?“
Michal Škurla: „Jo, to je ten hlavní důvod. A hlavně, jak jsem už říkal, stopětadvacítku jsem už na začátku sezóny původně nechtěl. Ta váha byla znát, i když ten čtyřventil jel v Březolupech pěkně. Třeba moh‘ bejt‘ i třetí titul (smích). Ale nejel jsem to. Na závodech venku jsem byl hodně těžkej‘. Motor jel dobře, ale fakt jsem na to těžkej‘. Ukázalo se to i v tom Blijhamu. Stopětadvacítky byly z nouze ctnost, kluci v Shupě mi to nabídli, tak jsem to jel.“

speedwayA-Z: „Hodně blízko k triumfu jsi měl v přeboru republiky, obzvl᚝ po mšenském pódiu. Ale v Liberci by v lepší výchozí pozici pro útok na trůn Zdeněk Holub. Titul byl nakonec jeho a dokonce se ozvaly hlasy, že tě předstihl nejen v přeboru, ale i v boji o post pomyslné pražské juniorské jedničky…“
Michal Škurla: „To ani nevím. Něco takovýho asi bylo. To nerozhoduju já, to by ses musel ptát někoho jinýho. Zlepšujeme se oba dva. Občas jsem lepší já, občas on, střídá se to. v přeboru to prostě dopadlo takhle. Snažil jsem se, ale nevyšlo to. Přeborový závody jsou dobrý, v Čechách je závodů málo, tak je dobrý, když jich je takhle víc.“

speedwayA-Z: „V šampionátech republiky do jednadvaceti a devatenácti let ti stupně vítězů prozatím unikaly, i když ve Svitavách a hlavně ve Mšeně byly blízko blizoučko. Jak vzpomínáš na své účinkování v obou šampionátech?“
Michal Škurla: „Dobrý závody. v těch devatenáctkách jsem pokazil jednu jízdu. To rozhodlo, proto to tak dopadlo. Nepovedlo se mi to, dojel jsem čtvrtej‘. Jednadvacítky skončily docela dobře. Splnil jsem si výkonnostní cíle. Byly to dobrý závody, docela se dařilo, ale bedna mi pořád utíkala. V Pardubicích mi třeba jednou prasknul řetěz. Pak ještě někde a tím jsem dvě jízdy pokazil. Doufám, že to čekání na bednu prolomím letos. Hned v dubnu ve Slaným by to bylo nejlepší. Už by to chtělo, čekám dlouho a od bedny mě zatím dělila víceméně jen smůla. Byly tam občas technický problémy, mohlo to bejt‘ lepší.“

speedwayA-Z: „Nesporným úspěchem byl ovšem pražský triumf v extralize. Zlato skončilo ve vašich boxech po dlouhých devíti letech. Přitom cesta k němu nakonec nebyla tak jednoduchá, jak by se po triumfální sérii na jaře mohlo zdát.“
Michal Škurla: „Snažil jsem se bojovat, co jsem moh‘ a pomoct týmu. Týmová spolupráce byla dobrá, některý závody komplikovaný, ale vyšlo to. Soupeři prokoukli naši taktiku a jeli jsme se silnějšíma týmama. Extraligy byly dobrý závody, jsou to zase zkušenosti. Naše opora byl určitě Nicki. Máme dobrýho manažera, dělá, co může, podporuje tým a jednotlivý jezdce. Byl to určitě přínos. Finále bylo velký drama. Věřil jsem v titul, měli jsme silnou sestavu s Nickim a Troyem. Pepe byl dobře rozjetej‘. Zlato bylo suprový,to je jasný, akorát na vyhlášení mistrů v listopadu šly za mě máma s kámoškou. Letos, doufám, tam budou muset jít taky, protože já budu zase v Argentině.“

speedwayA-Z: „V první lize měla Praha celek složený výhradně z ambiciózních juniorů. Nicméně soudě dle výsledků, nechyběla vám opora v podobě staršího ostřílenějšího závodníka?“
Michal Škurla: „Určitě někdo zkušenější chyběl. Každý tým někoho takovýho měl, třeba v Pardubicích byl Tomáš Suchánek. Myslím, že by nám to pomohlo. Celkově se nám první liga nevyvedla. Byly to sice zajímavý závody, ale myslím, že nám podpora toho zkušenějšího jezdce chyběla. Každý závody pomáhaj‘ v růstu, proto jsem jezdil třeba i do Slovinska. Tam byl dobrej‘ závod v Lublani. Vyhrál jsem všechny rozjížďky až na dvě, takže to byl hodně dobrej‘ závod.“

speedwayA-Z: „Stará sezóna je už nenávratně v historických análech, zatímco z té nové nebyl popsán prakticky ani jediný list. Jak se na ní chystáš a co bys v ní rád dosáhl?“
Michal Škurla: „Teď zatím cvičím a připravuju motorky. V pondělí jedeme na Zadov na soustředění na běžky, jestli tam bude sníh. Řek‘ bych, že ho tam moc nebude, takže budeme jen běhat. To vyjde na stejno jako běžkovat. Jinak v pondělí a čtvrtek mám tréninky s Markétou, pátek a sobota cvičím doma nebo chodím do fitka. Určitě bych chtěl zaútočit na první místa v devatenáctkách a jednadvacítkách a udělat bednu v seniorech. A probojovat se do finále mistrovství světa juniorů, abych jel zase v Bahia Blanca. Líbilo se mi tam, pěknej‘ vejlet.“

Michal Škurla děkuje:
„Tátovi, všem klukům ze Shupy, trenérovi a všem, co mi pomohli. A máme, že mi podepíše licenci. Kdyby ji nepodepsala, byl bych pěkně v háji, tak musím bejt‘ hodně hodnej‘.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach