Kačeny bohužel nemají šanci hrát si na ledoborce

Osečná – 21. ledna
Po páteční koupeli v rybníku Žabák v OSečné se včera odpoledne podařilo zajistit dráhu pro vyzkoušení motocyklů Jana Peciny, který se o víkendu pokusí spolu s bratry Klatovskými v polském Sanoku zopakovat loňskou medaili. Aby se sám na ledě nebál, dorazil i Radek Hutla, který by měl v sobotu startovat ve švýcarském Flimsu, a Vladimír Višváder s Robertem Růžičkou.

Dlouhou pauzou vyhladovělí ledaři se s chutí pustili do testování motocyklů až k hranici pádu. Nakonec se Robertovi Růžičkovi podařilo po ustřelení stroje sestřelit Vladimíra Višvádera. Hrozivě vypadající pád naštěstí skončil bez vážnějších následků pro oba aktéry. Jenom chránič páteře Roberta Růžičky skončil roztrhaný na kusy.

Po tréninku došlo na telefonické zjišování stavu českých ledových drah. A zprávy nedělají žádnou radost ani pro nadcházející víkendy. Jaromír Lach z Kopřivnice: „Větřkovická přehrada má dnes asi osm centimetrů ledu, teplota je nula stupňů a prší. Takže o víkendu klidně můžou kluci do Sanoku.“

Na písníku v Mělicích je část vodní plochy potažená ledem, ale v místě závodní dráhy plavou kačeny. A předpověď? Třeba raději někdy příště…

Ilustrační foto: Michal Kohout

Josef Franc: „Jsem už víc dospělej‘, abych vymejšlel ptákoviny!“

Praha – 12. ledna
Když se ohlíží za svou uplynulou sezónou, nemůže litovat ničeho kromě její ostrovní části a možná ještě semifinále mistrovství Evropy se svým pádem. Ale jinak se mu dařilo prakticky všechno, na co sáhl. Rozjásal davy při pražské Grand Prix, vítězil při poslední šanci světového poháru družstev, inkasoval domácí tituly v extralize a v šampionátu jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS a vše podtrhnul bronzovou medailí z mistrovství světa na dlouhé dráze. Josef Franc se v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z, ohlíží za loňskými vrcholy, nicméně také už přemítá o sezóně s třináctkou na konci letopočtu.

speedwayA-Z: „V sezóně 2010 vzniknul projekt tvého dlouhodrážního comebacku. Že ti ve třetí sezóně přinese, třetí místo v mistrovství světa si tehdy asi nikdo nedokázal představit ani ve snu. Co se změnilo ve srovnání se sezónou 2011?“
Josef Franc: „Když to vezmeme od zimní přípravy, připravil jsem se asi nejlíp, co jsem se kdy připravoval. Po technický stránce jsme toho moc nezměnili. Nedá se říct, že by vybavenost skočila o třídu vejš‘. To ne. Spíš jsem se naučil dlouhodrážní grify jako manévry po startu, co jsou jiný než na krátký dráze. Na nastavení motorky se mě ptát nemůžeš, to šteloval Zdenda sám. Vždycky se trefil rovnou nebo jsme si ujasňovali, co jsem mu říkal. Oproti té předchozí sezóně ve finále na dlouhý dráze žádný změny nebyly. A tak po prvním závodě bylo hodně velký překvapení, že to tak dobře dopadlo. Ani ve snu jsem si nepředstavoval, že bych moh‘ pravidelně dojíždět na bedně. Udělal jsem pár chyb, ne že ne. Třeba to nepovedený Norsko, kde jsem body ztratil svojí vinou. Předtím ve Finsku jsem měl i na výhru, ale v Norsku to bylo špatný. Byl to druhej‘ závod a to mě srazilo na kolena. Přitom to byla podobná dráha jako ve Finsku, ale už o tréninku jsem věděl, že tohle nebude náš víkend. Nebyli jsme schopni připravit motorku, nebyl čas na změny a tak jsem skočil na druhou motorku a na ní jsem se nechytal. Na první finále jsem jel rovnou z Anglie. Přiletěl jsem dopoledne několik hodin před tréninkem. Po prohranejch‘ tréninkovejch‘ startech jsem přijel do depa a řek‘ Zdendovi, že mě dlouhá nebaví, že mi to nejde a že to nechci jezdit. On mě poslal, a si jdu lehnout. Po třech hodinách jsem na to sed‘ a v pohodě. To samý bylo i v Marmande. V mý první sezóně mně to tam nešlo, dráha byla perfektní, ale nešly mi starty. Teď mě Zdenda vzbudil před rozpravou, já řek!, že za pět minut tam jsem, ale zase jsem usnul. Musel mě budit znova a já přišel na to, že se mi závodí líp, když jsem unavenej‘. Když se závod ve Francii přeložil, hodně jsem se vyspal, snažil jsem se, ale nemělo to tu jiskru, nebylo to suverénní, nebyl jsem v takový rutině, jako když jsem byl unavenej‘. Zatímco než to přeložili, Zdenda říkal, že jsem to moh‘ klidně suverénně vyhrát.“

speedwayA-Z: „Finská Forssa tě nadchla druhým místem, norský Forus tě vrátil na zem, jak jsi řekl ve své předchozí odpovědi. Pak však přišla báječná série. V Groningenu jsi čněl úplně nejvýš, v odloženém Marmande skončil druhý, Morizes jsi opět vyhrál, abys nakonec na pódiu chyběl až ve Vechtě, kam sis ovšem přišel pro celkové stříbro.“
Josef Franc: „Groningen byl nádhernej‘. Taky jsem byl unavenej‘ na kaši. O tréninku odešel motor, dal jsem tam klasickej‘ na krátkou dráhu a přitom honil kluky a v jedný jízdě předjížděl Kaáka s Pijperem. V Morizes to nešlo úplně suverénně, ale přemejšlel jsem hlavou a nakonec to vyšlo taky. Ve Vechtě šlo spíš o psychickou stránku a o tu technickou, aby se to nekazilo. Byl jsem si vědomej‘, že mám náskok. Za žádnou cenu jsem to nechtěl pustit Smolinskemu, radši jsem si přál, aby tam byl Pijper. Smoliňák je psychicky nad věcí, věří si a já ho proto chtěl zdolat. Vycházelo to, ale finálovou jízdu jsem si pokazil sám, že jsem si vybral špatnou pozici. Dojel jsem poslední a tak dopadly ty závody. Vím, že teď musím trénovat psychickou stránku. A bejt‘ unavenej‘, ale ne moc a spát před závodem. Předčasně jsme sklidili ovoce s tím projektem, ale musím se pořád držet na zemi. Letos to může dopadnout jinak a kombinace štěstí se může rozpadnout hned během první rozjížďky první Grand Prix. Budu se snažit, aby to tak nebylo. A budu se snažit obhájit minimálně tu medaili, což bude těžký.“

speedwayA-Z: „Loni v zimě jsi tvrdil, že divokou kartu musíš zužitkovat, jelikož bys druhou takovou šanci už nedostal. Nakonec jsi na letošek zůstal ve finálové části seriálu mistrovství světa i bez challenge. V týmu mátě větší zkušenosti, naproti tomu šampionát čekají změny. Po letech jsou opět povoleny titanové komponenty, byl představen nový rozpis a mítinky se budou pořádat i na stadiónech pro klasický speedway. Jak těžké bude za těchto okolností obhájit medailový post?“
Josef Franc: „Největší krok do neznáma bude spíš s tím titanem. Jsou s ním minimální zkušenosti. Nevím, jestli to bude velká výhoda. Jestli jo, bude to nutnost. Co se týče rozpisu, je to férovější, že pojede každej‘ s každým jednou a pak se uvidí v semifinále a ve finále. Jsem radši, že se to posouvá na krátkodrážní stadióny. Pojedu spíš sem, než mastit nějakou trávu v Holandsku. Měl bych mít výhodu, když jdu na klasickej‘ stadión. Když jsi krátkodrážní závodník, víš, co dělat s motorkou. Specialisti ten styl nemaj‘ a nevědí, co s tím. Bude to o nastavení, když nevyjde, krátkodrážní styl ti nepomůže. Dráha bude malá a dva závodníci s dvoumetrovou motorkou se do zatáčky nevejdou. Možná to bude zajímavý kvůli lidem. Diváků kvůli krizi ubejvá i v Německu a ve Francii, takže to třeba přitáhne víc lidí. Soupeři přibývaj‘, třeba Cameron Woodward si myslím, že se otrkal a bude dobrej‘, už si to ošahal a má dobrý zázemí. Přibyl Aleš a Ríša, to je technickej‘ typ závodníka, co by mu ten Rzeszow měl vyhovovat víc než ty rychlejší dlouhý dráhy. Na jména ale nechci koukat. To mě nezajímá, já tam jedu, abych vyhrával, minimálně rozjížďky. Poslední dobou se nekoukám ani do programu, a je to mistrovství světa nebo extraliga. Snažím se bejt‘ soustředěnej‘, než že bych řešil, kdo tam se mnou jede. Zajímá mě barva povlaku, a abych to nezmeškal. Dělám všechno na poslední chvíli, spíš jsem nervózní, abych stihnul přijet na jízdu včas a nezmeškal to. Nikdy jsem se nekoncentroval na krátkou nebo dlouhou, jezdil jsem obojí, ale od roku 2013 bych to chtěl směřovat spíš na krátkou. Po Grand Prix v Praze a světovým poháru družstev jsem viděl, že šance na výsledek tam ještě je. Samozřejmě roky přibejvaj‘, ale šance tam pořád je. Štve mě, že nepojedu mistrovství světa, abych se o to popral, tak aspoň tu Evropu.“

speedwayA-Z: „Ve finále mistrovství světa na dlouhé dráze bude vedle tebe také Aleš Dryml a Richard Wolff. Se třemi finalisty se česká dlouhá dráha vrací do svých lepších časů. Nicméně proč nám tedy stále uniká medaile z mistrovství světa družstev?“
Josef Franc: „To je těžký říct. Ne těžký, chce to dobře vysvětlit. Před rokem v Scheesselu se dařilo mně, ale Alešovi to tam nešlo a najel ještě do pásky. Šli jsme to toho, že jsme čtyři dobří závodníci, ale nesešlo se to. Ostatní týmy taky nemaj‘ tři velký jména. V tom Scheesselu se dařilo mně, ale Alešovi ne. A loni ve St. Macaire to šlo Alešovi, ale mně zase ne. Když je den blbec, můžeš se na hlavu stavět, ale stejně to nejde. Hlavně jsem si to hodil za ucho už v tréninku a byl jsem zlikvidovanej‘ už před závodem. Do třetice ale všeho dobrýho, snad by se to mohlo povést.“

speedwayA-Z: „Loňskou sezónu sis už předem plánoval jako generální útok na nejlepší pozice na všech frontách. Do tohoto konceptu zapadalo i tvé účinkování při Grand Prix České republiky v Praze. Byl jsi se svým výsledkem spokojený nebo jsi doufal ještě v lepší?“
Josef Franc: „Abych začal úplně od začátku. Grand Prix byl tajnej‘ sen už v roce 2011. Byl jsem v širší nominaci, ale bohužel jsem to nejel pro svůj věk, dali přednost někomu mladšímu. S tím jsem šel do další sezóny, ale připravoval se na to stoprocentně v zimní přípravě. Na Markétě Open jsem věděl, že divokou kartu dostane zaručeně zase Matěj. Ale chtěl jsem dokázat, že bych na to měl já. A vyšlo to. Tajně jsem doufal, že bych se v Grand Prix moh‘ do semifinále dostat. První jízdě mě úplně nakopla, pak se dvakrát nedařilo. Poslední dva roky jsem na Markétě jezdil nastavení, co fungovalo, ale tohle byl jinej‘ závod. A to nastavení nefungovalo na sto procent. A Matějem jsme kamarádi, kecali jsme o tom během jízd. Tak jsem to změnil, vyhrál zase dvě jízdy a dostal se do semifinále. Pocity z tohohle závodu jsou nepopsatelný. Spousta lidí fandila a moji známí včetně Adi Rymela a Puppyho Dufka nemohla mluvit, jak brečeli. Plochá dráha je individuální sport, chci pro sebe to nejlepší a půjdu do toho naplno. Základem na ne tom bejt‘ dobře fyzicky a psychicky. A mít dobrý vybavení. Já měl štěstí, že jsem před dvěma rokama koupil dobrej‘ motor. Se Zdendou si děláme teorii nastavení podle sebe a funguje to. Možná kdybych ho nekoupil, třeba by ta Grand Prix ani nebyla. Všechno musí bejt‘ perfektní. I když jsem se rozplác‘ a měsíc stál, nechtěl jsem nechat nic náhodě. Jeli jsme nechat zkontrolovat motory do Holandska, abych třeba potom na extralize neplác‘ jen dva body. Hlavně Zdenda mě do toho kopal, já jsem spíš flegmatik, abych tu sezónu dotáh‘ do úspěšnýho konce. Budu usilovat o divokou kartu i letos, abych to byl já. Záleží mi na Grand Prix, ale je to život a život je boj. A Když to nedopadne, třeba mě to zase nakopne. Pojede to ten nejlepší, doufám. Ale že jsem mistr republiky, mohlo by to bejt‘ podle mistráku. Samozřejmě bych se tomu nebránil (smích).“

speedwayA-Z: „Ve své formě jsi logicky nemohl chybět v sestavě Milana Špinky pro světový pohár družstev, která konečně zanechala sympatičtější dojem než v minulosti. V poslední šanci v Malille jsi původně neměl být. Nakonec jsi nahradil Václava Milíka, který si pochroumal ruku při nasazování motoru v garáži, ale nakonec jsi dokázal vyhrávat jízdy a to dokonce jako joker!“
Josef Franc: „V King’s Lynn se mi vůbec nedařilo. Byl jsem tam článek trochu navíc. Na Anglii jsem loni měl docela smůlu. Nejel jsem s dobrou náladou, nevěděl jsem, jestli pojedu ve Švédsku. Organizovalo se to na poslední chvíli. Ve čtvrtek byla Malilla a já měl v pátek Marmande. Když jsem ve středu ráno s Maikím v autě od Veveho a s jedním jeho motorem vyráželi do Švédska, Zdenda už byl ve Francii. Fungovalo to perfektně. Všechny jízdy perfektní nebyly, ale sám jsem byl překvapenej‘, že jsem jim ukázal, že Češi taký dokážou vyhrát jízdu. Pak jsem mastil autem do Kodaně, s Matějem jsme spali na letišti na sedačce. On se vracel do Anglie a já mastil do Toulose.“

speedwayA-Z: „Letos se ovšem budeš na race-off na Markétě jenom dívat. Česká republika má jako pořadatel jisté místo rovnou ve světovém finále. Do závodu sice zbývá poměrně dost času, avšak jak vidíš šance našeho nároďáku?“
Josef Franc: „Ve finále bude těžký dát do kupy jinou sestavu, než byla loni. Když není, odkud brát. Jedinej‘, kdo by moh‘ pomoct, je Venca. Jinak kdo by měl nahradit mě nebo Drymly? Jsou tam velký díry. V širší nominaci budou určitě všichni závodníci, co jsou v Čechách. V Praze by se to mohlo povést, stát se může ledacos. Uvidíme, někdo třeba mávne kouzelným proutkem.“

speedwayA-Z: „Úspěšný rok jsi prožil rovněž na domácích oválech. V mistrovství republiky AČR jsi doplatil na nekompromisní vyloučení za dvě minuty v Divišově, jinak to ve Mšeně mohlo vypadat úplně jinak. Titul sis ovšem nenechal ujít v šampionátu ČSMS a nesebral ti ho ani odhodlaný Matěj Kůs, který po něm prahnul minimálně stejně silně jako ty. Část plochodrážní veřejnosti a představitelé klubů, které zůstaly věrné Romanu Ječmínkovi, se ovšem na tento šampionát dívali hodně skrz prsty, což bylo v příkrém rozporu s postojem závodníků, kteří vesměs nechali politiku stranou a šli závodit. Jak se na to díváš ty coby šampión?“
Josef Franc: „Abych řek‘ pravdu, nepřemejšlel jsem o tom. Připravoval jsem se na ten závod, ne že je to mistrovství republiky, ale závod, kde jsem se chtěl ukázat. V AČR se mi to nepovedlo, chtěl jsem si spravit chu po Zlatý přilbě a dokázat, že motor jede, když jsme v něm od neděle vyměnili tisíc věcí. Kousnul jsem se hodně, což se mi nestává. Řek‘ jsem si, že vyhraju všechny jízdy a byl jsem schopnej‘ ten večer proto to udělat všechno, v rámci určitých mezí samozřejmě. Motorka jela dobře, byla rychlá. Já si vyzkoušel, jak se mám vyhecovat. A k otázce ČSMS a AČR je mi jedno, jakej‘ mistrák se jede. Výsledky hovoří. Je škoda, že jsem první závod AČR, myslím chybou rozhodčího přišel o tři body, který mě nakonec stály rozjezd o mistra.“

speedwayA-Z: „Na mou už poněkud vousatou otázku, kdy Praha konečně dokáže vyhrát extraligu, jste dali nejpádnější odpověď vy sami. Co se změnilo oproti předcházejícím letům, že jste byli jen obtížně k poražení?“
Josef Franc: „Je to možná změnou manažera. Topas chtěl vyhrát extraligu a dokázat, že je nejlepší. Šel si za tím natvrdo. S tím třeba nebyl spokojenej‘ Matěj. V otázce systému bych s ním souhlasil, že s titulem nemá radost. Já z něj mám radost, ale s tím stylem, že to šlo přes mrtvoly, jsme mohli vyhrát už před třema rokama. Pan Vopat dával šanci našim závodníkům. Když se něco nepovedlo, dal nám ještě šanci. Teď jsem měl třeba po třech jedničkách dvě trojky, ale stejně jsem šel ven. Museli jsme mít dva cizince, ale bez nich by nevyhrál žádnej‘ klub. A některý kluby, co se dvěma cizincema začaly, mají krachový období. Kdyby ty peníze nacpaly do našich kluků, úrodnost českejch‘ závodníků mohla bejt‘ větší. Třeba Slaný a Mšeno vyhrávaly, dle teď nevyhrajou, protože není juniorská základna. Anebo Divišov. Že si přivezou Žagara, ten udělá třicet bodů, ale jinak nemaj‘, s kým závodit, to je taková blbá realita. Topas chtěl vyhrát a musel nasazovat cizince, já dělal body, Matějovi se taky dařilo, ale naši junioři teprve dozrávaj‘, proto to nešlo jinak, než vzít cizince. Systém se mi nelíbil, je to dost hektický. I když se to stíhalo líp, chce to udělat víc pro lidi než pro závodníky.“

speedwayA-Z: „Česká extraliga současnosti lavíruje při hledání optimálního rozpisu dvojutkání, když myšlenky na renesanci čtyřutkání jsou přehlasovány. Letos budeme mít tedy opět nový model. Jak se na něho díváš?“
Josef Franc: „Švédskej‘ styl moc neznám, preferoval bych spíš anglickej‘. Nevím, jak to bude s pauzama, v Anglii to odsejpá. Za hodinu, za hodinu a půl jsou odjetý závody. Člověk ví, kdy pojede, je to srozumitelnější. Jsem rád, že se to letos u nás zjednodušilo a jsem rád, že se budou místa obsazovat podle average. Docela se na to těším, mohla by to bejt‘ změna k lepšímu. Každej‘ bude mít poctivý čtyři jízdy v rozpisu závodu, který by měl jet. Ne, že si junior obkrouží čtyři kola a nejede. Mohlo y se i hostovat, aby závodníci víc a víc jezdili.“

speedwayA-Z: „V britské Premier League jsi podepsal kontrakt v Sheffieldu, který se svými termíny čtvrtečních domácích utkání bezvadně hodil do tvého diáře. Co bude s Anglií letos? Elite League, kde jsi loni hostoval za Coventry?“
Josef Franc: „To bude odpověď na půl bloku (smích). Důvod, že jsem šel do Sheffieldu, byly jejich čtvrtky, abych měl víc volnejch‘ víkendů. Ale díky počasí se začaly předělávat termíny. A plochá dráha v Anglii je postavená jako byznys. Chtěj‘ vidět svý závodníky doma a ne venku. Chápali mě, i když někdy dávali najevo, že se jim nelíbí, když jim chybím. Stalo se, že jsem nemoh‘ jet všechno, i když jsem jim chtěl vyjít vstříc, ale prostě to tak bylo. Přestěhoval jsem se k Jasonu Lyonsovi, co mě dělal mechanika. Připravoval mi motorky, jezdil se mnou na závody. Tajně jsem doufal, že díky jeho zkušenostem vznikne perfektní spolupráce a mohlo by mě to v Anglii vyzdvihnout. Ale bohužel, je to škoda, to se nepovedlo. Vím možná příčinu. Jason byl jinej‘ typ závodníka. Používal jiný nastavení a snažil se to přenášet na mě. Nepovedlo se. Loňskou sezónu v Anglii nepovažuju za povedenou nebo průměrnou. Byla nepovedená, ale chtěl jsem to prostě vyzkoušet. Jsem rád, že mi Jason pomáhal, jsem rád, že mi domluvil Elite League v Coventry. Trošičku víc se mi tam dařilo, ale nebyl jsem to já. Co se dařilo v Evropě, v Anglii bylo naopak. Jestli se tam vrátím, přijedu se Zdendou, jestli bude chtít, abychom tam vyzkoušely a doladili motorky podle něho. Plán je takovej‘, že do Anglie od začátku sezóny nechci. Ani jsem to nezkoušel, chtěl bych tam skočit po měsíci, to bych šel bez debat. Zdenda by viděl, co tam dělám, jestli se trápím a proč to nejde. Průšvih je, že tuhle zimu promotéři brečí, že nic nemaj‘, takže se všechno musí snižovat. Je to tam jako na smeáku. Když neprofitujou, zbaví se toho klubu, ale regenerace toho areálu a sportu je nulová. Zatím mi to chybět nebude, ale chtěl bych tam. Jinak tady závodů tady moc mít nebudu a hlavní důvod je, že se bojím v tom letadle. Vadí mně, že to letí, a že se to klepe. Na lodi by mně pětimetrový vlny nevadily, ale to letadlo moc nemusím. Vymejšlím to do budoucna, protože v roce 2014 bych měl poslední šanci jet svůj testimonial. To budu muset ještě zjistit, jak to bude, kdybych v Anglii nebyl. Musel bych uvažovat vypustit tu dlouhou dráhu a třeba rok se věnovat Anglii. Rád bych měl ten testimonial v Berwicku. Teď řeším Polsko, doufám, že kontrakt s Lodží by měl bejt‘ na stole. Ještě jsem ale neviděl smlouvu, ale je domluvená, doufám.“

speedwayA-Z: „Zlé jazyky tvrdí, že ses prozatím místo přípravy na novou sezónu věnoval spíše budováním své nové dílny na pražské Markétě, kde ti především podlaha dala hodně zabrat. Jak to tedy bylo doopravdy a čeho bys chtěl v sezóně s třináctkou na konci letopočtu dosáhnout?“
Josef Franc: „Dílna je jako nová a změny oproti loňsku budou klasicky minimální. Připravuju motorky, aby byly v perfektním stavu, jak jsem zvyklej‘. Budu se snažit soustředit se na fyzičku, abych to neošulil. Je toho hodně. Běhám kolem věcí okolo plochý dráhy, času je méně, teď s Maikím začínáme dělat motorky. Uvidíme, co budeme dělat. Chtěl bych spíš detaily kolem nás, než měnit motorky z černý na růžovou nebo tím, že jsem byl třetí na mistrovství světa, zkoušel měnit budoucnost absurdnostmi, že bych jezdil se vzduchovým pérováním. To ne! Jsem víc dospělej‘, abych vymejšlel ptákoviny. Jsem spokojenej‘ s tím, co mám, jde mi spíš o tu funkčnost. O ambicích nechci moc mluvit. Cíle mám stejný jako loni, na tom nic měnit nechci. Mistrovství republiky družstev, jednotlivců, dvojic a na dlouhý dráze a získat medaili z mistrovství světa na dlouhý, světového poháru družstev a mistrovství Evropy na trávě. Připravuju nový stránky, kde zatím nic není. Nevím, jak to bude vypadat, zatím mám jen jméno. Na to se těším, že po tý stránce mediální by to mělo bejt‘ lepší. A víc aktuálnější věci by měly bejt‘ na mým facebooku. Nemůžu slibovat hory doly, ale ty stránky jsou v plánu, že se budou dolaďovat a přelaďovat. A taky jsem byl loni potřetí v životě na dovolený. S Terezkou jsme letěli na Kapverdský ostrovy.“

Josef Franc děkuje:
„Děkuju nám všem. Přítelkyni Terezce a potom AD Matuna, AK Markéta Praha, Bellis, Burrow Family, Clemco Designs, CS MV, Fuchs Oil Silkolene, Jitka Kern, Lepor, LZ engineering, MK autodoprava, Motosport K, MPM, PRO TEC, Schneiderwind Racing, Speedway Anarchy, STS, Stuha a 3F Vision.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Jiří Bayer, Michal Kohout, Petr Makušev a Jiří Georgiev

Česká ledová sezóna určitě neodstartuje v lednu

Pardubice – 21. ledna
Leden je z pohledu českých ledařských závodů již definitivně uzavřenou záležitostí, by se počítalo s možností uspořádat některý z mistrovských podniků již tuto neděli. Jenže světový šampionát družstev v polském Sanoku způsobil jezdecký odliv nejen kvůli přímo nasazené reprezentační trojici, ale i v řadách jejích kolegů, kteří do Polska odcestují v roli diváků. Proto není lidských zdrojů na přípravu nedělního závodu. Termínový kalendář proto zůstává v platnosti počínaje úvodní únorovou sobotou, přičemž není vyloučeno, že u některého závodu se změní status družstev na jednotlivce.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Češi v akci 43

Nepříliš optimální zprávy dorazily se sobotního challenge o postup do finálové části ledařského mistrovství světa družstev, z něhož cestu k postupu nenašel ani jeden z bratří Klatovských. Matěj Kůs se v Argentině nedostal do akce. Úterní mítink v Bahia Blanca byl zrušen kvůli dešti, v sobotu v Colonia Baron nestartoval. A tak další díl pravidelného pondělního seriálu magazínu speedwayA-Z bude především o výkonech českého tria o víkendovém dvojzávodě šroubkařské série Speedway-on-Ice v Drážďanech a Schönheide.
Výsledky sobotního klání v drážďanské Energieverbundareně přinesl magazín speedwayA-Z v samostatném článku. Včera se v Schönheide na nejvyšší stupeň vítězů vrátil Ronny Weis. Hlava pořadatelského týmu projela cílem velkého finále před Fritzem Wallnerem a Marcinem Sekulou.

Roman Čejka vůbec poprvé v sezóně 2012 – 2013 chyběl na stupních vítězů. „Upravoval si pravidla podle sebe,“ nechal se slyšet slánský závodník. „Nenechal se vyloučit kvůli kuželům ohraničujícím vnitřní okraj dráhy.“

S nimi se ovšem dostalo do křížku během předchozích podniků ve Freitalu a Drážďanech víc závodníků. Osudným se pro ambice Romana Čejky stal duel s Fritzem Wallnerem. „Mě ale vyloučili, když jsem ho sestřelil,“ říká. „A to mě vzalo body, tak jsem aspoň vyhrál malý finále.“

Za ním byli v jeho cíli Sergej Malyšev a Zdeněk Holub. Na dalších příčkách počínaje tou sedmou se umístili Michal Dudek, Richard Geyer a Steven Mauer.

Foto: Eva Palánová

Fritz Wallner pokračuje ve své vítězné sérii

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Drážďany – 19. ledna
Ani ve druhém podniku šroubkařské série Speedway-on-Ice dominoval Fritz Wallner. I když na ledě v drážďanské EnergieVerbund Areny upadl, postavil se na start repete. Dotáhl ho do vítězného konce stejně jako později velké finále, v němž protnul metu před Marcinem Sekulou. Ten na rozbitém povrchu na poslední chvíli připravil o stříbro Romana Čejku. Zdeněk Holub skončil pátý, Michal Dudek osmý.

Ice Show Forever
Kdo dnes přijížděl do Drážďan po jakékoliv komunikaci většího významu, musel se potkat s Ronny Weisem. Německý plochodrážník logicky nevítal každého motoristu osobně. Ovšem jeho snímek, kterak krotí svůj modrobílý motocykl po sněhobílém ledovém zrcadle, byl nepřehlédnutý na každém druhém kandelábru.

Jeho série Speedway-on-Ice nakročila k velkému skoku dopředu. Zatímco předloni se šroubkaři v saské metropoli představili na velké dráze, z níž je loni vystrnadili klasičtí ledaři, nyní se měli prezentovat přímo uvnitř EnergieVerbund Arena. Ta je především domovem místních Ledových Lvů, kteří hrají druhou hokejovou bundesligu.

Podmínky jejího použití pro zimní plochou dráhu byly stejně přísné jako předloni. Avšak Ronny Weis se svým týmem se tentokrát rozhodli přijmout výzvu. Největším strašákem pro ně byla hrozba osmdesátitisícové pokuty, samozřejmě v eurech, pakliže by se jakkoliv poškodilo chlazení ledové plochy.

Přitom síla ledu sotva přesáhla sedm centimetrů. Ronny Weis proto nekompromisně kontroloval délku šroubků a v případě prohřešku osobně neváhal s bruskou v ruce ztrestat provinilcovo zadní kolo. V improvizovaném depu to vzbudilo vlny nevole ruku v ruce s tradičně nižšími prémiemi a nutností zaplatit parkovné za dodávky ve výši patnáct eur. Ke všemu o tréninku přišla vlna pádů. Dvakrát upadl rovněž Michal Dudek.

Soumrak ovšem veškeré nesoulady přikryl svým tmavým hávem. Dvoupatrová hala byla vyprodána zhruba ze tří čtvrtin. Krátce po sedmnácté zhasla všechna světla a začalo odpočítávání od patnácti. Sotva padla nula, ozvala se rána a za hudby z filmové ságy o boxeru Rockym vyjel Ronny Weis osobně zahájit okázalé představení devíti plochodrážníků, třech capartů na motokrosových padesátkách a čtyř automobilových závodníků.

Fritz Wallner odmítl kompromis
Zatímco se svým úvodním vstupem na scénu mohla být závodící hlava organizačního štábu spokojena, o rozjížďce s číslem jedna se totéž konstatovat nedalo. Vnitřní pozice na roštu se neukázala jako výhodná, navíc Ronny Weis nedokázal během třech okruhů předjet ani Sergeje Malyševa, ani vítězného Marcina Sekulu.

Vzápětí Roman Čejka stojící u mantinelu nezaváhal ani vteřinu. Sotva mu kolem očí prolétla startovní gumička, vyrazil do čela. „Dobrý,“ komentoval posléze svůj úvodní triumf. „Start byl v pohodě. Od prken máš lepší úhel do zatáčky.“

Michal Dudek jeho slova vzápětí potvrdit nemohl. „Měl jsem tam málo plynu a motorka zdechla,“ vysvětloval, proč se tentokrát jen díval na záda soupeřů. Sice se hodně pral, avšak bod Richardu Geyerovi už neuzmul.

Suverénní vítěz Fritz Wallner prodloužil sérii své neporazitelnosti v šesté jízdě. A to shodou okolností na úkor borců, kteří prve také své rozjížďky vyhráli. Aby však na čele průběžné klasifikace osaměl, musel spodní stranou překonat Romana Čejku.

Ten byl ovšem v půlce základní části nejlepší z českého tria. Přitom však mohl být na stejné úrovni se Zdeňkem Holubem. Pražský junior v rozjížďce s číslem čtyři nejlépe odstartoval a rozhodně nesložil zbraně, když ho podjel Ronny Weis. Jenže při pokusu o odvetu v úvodním výjezdu třetího kola upadl a jeho bod zdědil Michal Dudek.

„Trošku mě asi poslal,“ komentoval Zdeněk Holub svůj duel s Ronny Weisem. „Ale především jsem si za to moh‘ sám. Dělal jsem debility.“ V osmé jízdě ho čekala těžká jízda s Fritzem Wallnerem a Marcinem Sekulou, z níž vyšel na štítě, a brány velkého finále se mu začaly uzavírat.

K němu však neochvějně mířil Roman Čejka, když vzápětí dominoval střetu s Michalem Dudkem a Sergejem Malyševem. Rovněž Ronny Weis dvěma triumfy odčinil úvodní nulu. Verdikt o jeho osudu musel padnout v rozjížďce s číslem deset. S Fritzem Wallnerem a Romanem Čejkou po pravici však nemělo jít o jednoznačnou záležitost.

Rakušan se slovenskou licencí opět odstartoval jako střela s plochou dráhou letu. Jenže v prvním výjezdu se přetočil a upadl. Jízda byla zastavena, ale otřesenému Fritzu Wallnerovi se moc vstávat nechtělo. Dva pořadatelé mu pomohli na nohy, aby se s rukama na bolavém místě, kde nohy přecházejí v záda, odkulhal do depa.

Ronny Weis s Romanem Čejkou se užuž na roštu chystali startovat, když publiku vybuchlo v obrovský aplaus. Na dráhu vyjel Fritz Wallner. Potlesk ještě zesílil, když oběma sokům naměřil stylem start – cíl. Do velkého finále ho doprovodil Roman Čejka, zatímco Ronny Weis s druhou nulou na kontě musel čekat ještě jednu jízdu. Když v ní Marcin Sekula nepoznal sobě rovného, věděl, že z pódia dnes mávat nebude.

Antonín Polák se netrefil do správné bedny
Automobily bojující ve stíhacím závodě jsou při sérii Speedway-on-Ice spíše jen doplňkovým programem. A to tím spíše, dostává-li vítěz jízdy jeden bod, ale za projetí zatáčky plným smykem se přiděluje jednou tolik.

Uznalé saské publikum ovšem i tyto borce, mezi nimiž nechybí ani plochodrážní ex-šampión Maik Pilz, dokáže odměnit. Uwe Neumann, jehož charakteristickým poznávacím znamením je kulich s obrovskou bambulí, nyní rozjásal celou halu z úplně jiného důvodu.

Zatímco moderátor přivedl jeho nic netušící přítelkyni doprostřed ledové plochy, on se v depu převlékal ze závodní kombinézy do fraku. S kyticí v ruce posléze objel několikrát ovál, aby vzápětí požádal svou vyvolenou o ruku.

Plochodrážní závod měl ovšem vyvrcholit ještě finálovými jízdami. Bohužel se do nich nedostal Michal Dudek, který v jedenácté jízdě získal skalp alespoň Stevena Mauera. Ronny Weis při losování startovních pozic po kratším váhání sebral naváděčkám slunečník červené barvy.

A nelitoval, protože slavil vítězství stylem start – cíl. Zdeněk Holub, který se sem dostal díky úspěšného předjetí Sergeje Malyševa v předposlední zatáčce jedenácté jízdy, zůstal vzadu. Navíc v první zatáčce dostal moc ven, avšak záhy pokořil Sergeje Malyševa podruhé. „Spravil jsem si chu,“ neskrýval.

Před velkým finále už dráha po celém programu nebyla v optimálním stavu. Antonín Polák, mechanik Romana Čejky, vyrazil na průzkum. Své rady sdělil svému svěřenci, aby vsedě na stupních vítězů vychutnával běh věcí následujících.

Roman Čejka kráčel na startovní rošt už s modrým povlakem nasazeným na své přilbě. Dobře věděl, že Fritz Wallner, který si bude volit pozici před ním, sáhne po červené. Tak se také stalo. Roman Čejka ještě naposledy zkontroloval koleje a už mával modrým slunečníkem.

Fritz Wallner dotáhl své úsilí do nepokaženého vítězného konce. Rychle se ujel vedení a v úvodním výjezdu tlačil Romana Čejku hodně ven. Slánský junior se však musel bránit Marcinu Sekulovi. Nakonec mu podlehl ve druhém kole, zatímco Antonína Poláka sedícího na druhém stupínku pódia zvedl Marcin Sekula.

Show končila, obsluha stánků zdvořile odkazovala při vyřizování objednávek vyprodaných pochutin na své kolegy a závodníci balili krám. Češi vesměs před cestou do zítřejšího Schönheide zamířili domů. Do Lužné u Rakovníka mířil i Miroslav Rosůlek, jemuž se podívaná náramně líbila.

„Myslím, že je to dobrý trénink přes zimu,“ přemítal. „A je to taky pro kluky takové pohodové zpestření před sezónou. Určitě to pomůže jejich psychice. Škoda, že se těch závodů nejede více.“ Na otázku, proč Češi musí na takovou podívanou za hranice, však odpověď neznal nikdo.

Hlasy z depa
„Bylo těžký se dostat do finále, když to nedokázal ani Ronny,“ přemítal Roman Čejka. „Ke konci mi už nešly starty. Dráha byla taková, že má křivý koleje. A v nich to ujíždí do stran. Držel jsem druhej‘ flek, pak jsem však vyjel do strany a už tam byl Sekula.“

„Nebylo to tak strašný,“ bilancoval Zdeněk Holub. „“Mohlo to bejt‘ lepší, ale i horší. Spravil jsem si chu, že jsem se dostal do malýho finále. Uvidím zejtra v Schönheide. Snad bude bedna, budu se snažit.“

„Dělali jsme nový kolo,“ vysvětloval Michal Dudek. „Kvůli ostříhanejm‘ šroubkům jsem dvakrát spadl o tréninku. Když jsem ubral, ujelo to. Nastřihli jsme je moc, začalo to mydlit. Teď jedu domů a budeme dávat jinej‘ motor a víc zbrušovat šroubky. Jeden start jsem posral, motorka zdechla, měl jsem tam málo plynu. Pak jsem tam měl zase moc plynu a promydlil to. Starty ale nemám ani na klasice natož pak tady.“

    TOT MF FIN
1. Fritz Wallner, A (SMF) 2 2 2 2 8   1.
2. Marcin Sekula, D (PL) 2 0 1 2 5   2.
3. Roman Čejka, CZ 2 1 2 1 6   3.
4. Ronny Weis, D 0 2 2 0 4 1.  
5. Zdeněk Holub, CZ 1 F 0 2 3 2.  
6. Sergej Malyšev, D (RUS) 1 2 0 1 4 3.  
7. Richard Geyer, D 1 1 1 0 3    
8. Michal Dudek, CZ 0 1 1 1 3    
9. Steven Mauer, D 0 R 0 0 0    

Foto: Eva Palánová

Ledařské finále bude bez české trikolóry

Norrköping – 19. ledna
Franz Zorn vsadil na poněkud riskantní minci, když odmítl divokou kartu pro finálový seriál mistrovství světa na ledě. Jeho motivem byla účast v challenge v domácím St. Johannu, avšak fenomenální Rakušan dominoval i v náhradní lokalitě v Norrköpingu. Na stupních vítězů mu dělali společnost Eduard Krysov a Vitalij Chomicevič. Bohužel mezi sedmičkou postupujících není ani jeden z bratří Klatovských.

    TOT SF1 SF2 l-chance FIN
1. Franz Zorn, A 3 3 3 3 3 15 1.     1.
2. Eduard Krysov, RUS 3 2 2 3 3 13   2.   2.
3. Vitalij Chomicevič, RUS 3 1 3 2 3 12 2.     3.
4. Pavel Čajka, RUS 2 3 3 2 3 13   1.   4.
5. Günther Bauer, D 3 3 2 0 2 10   4. 1.  
6. Stefan Svensson, S 2 0 2 3 X 7   3. 2.  
7. Stefan Pletschacher, D 1 2 2 2 2 9 3.   3.  
8. Rene Stellingwerf, NL 1 2 3 1 1 8 E   4.  
9. Jan Klatovský, CZ 2 3 0 1 1 7        
10. Per Anders Lindström, S 0 2 1 2 1 6        
11. Tomi Tani, FIN E 1 1 1 2 5        
12. Max Niedermaier, D 1 0 1 0 2 4        
13. Antonín Klatovský, CZ 2 1 1 F 0 4        
14. Fredrik Olsson, S (res) 3 3        
15. Miroslaw Daniszewski, PL 0 1 0 1 0 2        
16. Martin Leitner, A 1 0 X 0 0 1        
17. Sven Holstein, NL 0 0 0 T 1 1