Úspěšný rok má za sebou česká plochodrážní reprezentace. Ledařské trio Antonín Klatovský – Jan Klatovský a Jan Pecina dokázalo z ruského Togliatti přivézt bronzové medaile z mistrovství světa družstev. Podobný kousek se na dlouhé dráze povedl také Josefu Francovi. Aleš Dryml se stal mistrem Evropy jednotlivců, Patrik Mikel triumfoval při Zlatém poháru stopětadvacítek, což je neoficiální obdoba šampionátu starého kontinentu, jelikož žádnou vyšší soutěž UEM neorganizuje. Není proto divu, že se reprezentační kouč Milan Špinka ohlíží za uplynulou sezónou s uspokojením.
MS na ledové dráze:
Na kalendáři neuběhl ani celý druhý měsíc, kvůli přestupnému roku prodloužený o devětadvacátý den, když se český národní tým ve složení Antonín Klatovský – Jan Klatovský a Jan Pecina pod taktovkou Miroslava Topinky vrátil z ruského Togliatti ověnčený bronzovými medailemi.

Po zranění svého bratra během přípravy ve Švédsku, se do finálové části dostal Jan Klatovský, který obsadil celkově dvanáctou příčku. Ostatní reprezentanti skončili vyřazeni v kvalifikacích. Jan Pecina a Radek Hutla skončili v Luchovici, Lukáš Volejník a Lukáš Hutla ve St. Johannu a Petr Klauz v Sanoku.

Hodnocení Milana Špinky:
„Třetí místo v družstvech je dobrý úspěch. V letech minulých jsme byli na medaile zvyklí pořád, ale pak přišla dlouhá pauze. Teď máme dva bronzy hned ve dvou letech za sebou a budeme dělat všechno pro to, aby se povedl hattrick. Hrozně špatné je to, že letos je jenom jedno kvalifikační kolo. Naši kluci jsou soukromníci, dávají do toho svoje peníze. Letos jsme měli dvě místa, jeli to Klatováci. Jsou nejlepší, to je v pořádku, ale pro ostatní místa už nejsou. Ta disciplína jde z kopce, nejsou pořadatelé. Ale myslím, že zimní sezóna 2012 už jenom tím, že byla medaile, přinesla pozitivní výsledek. A Honza skvěle zastoupil bráchu ve finále jednotlivců.“

Kvalifikace o SGP 2013:
První červnová sobota v rakouském St. Johannu jakoby předznamenala další působení českých reprezentantů v kvalifikačních kolech o SGP 2013. By Martin Gavenda a především Tomáš Suchánek zůstávali v postupové hře, skončili v poli vyřazených. O čtrnáct dnů později nastala dokonalá apokalypsa.

Matěj Kůs byl sedmnáctý v Berwicku, Václav Milík čtrnáctý v Tarnowě, nejlépe v prvních kolech dopadl Filip Šitera, desátý v Miskolci, pro něhož se otevřela šance v race-off v Divišově, když na poslední chvíli naskočil do závodu místo Janusze Kolodzieje. Zatímco mšenský borec obsadil čtrnáctou příčku, přímo nasazený Aleš Dryml nemohl dopadnout lépe. Když konečně našel nejlepší motocykl, mával s československou vlajkou z nejvyššího stupínku pódia.

Radost českým příznivcům přinesl i v challenge v Goričanu. Čtvrtá příčka podle některých výkladů loňských pravidel znamenala přímý postup do SGP 2013 namísto Jasona Crumpa, avšak oficiální verdikt zní, že pardubický kapitán je v letošním seriálu prvním náhradníkem.

Hodnocení Milana Špinky:
„Aleš si zajistil postup do SGP 2013 jako první náhradník naprosto skvělým způsobem a s jistotou. Myslím, že je škoda, že z šesti českých závodníků se do challenge dostal jen Aleš. A to jak Matěj, Filip a Tomáš jsou závodníci s velkými zkušenostmi.“

MS na dlouhé dráze:
Zatímco na Aleše Drymla nezbyla divoká karta, Josef Franc se do seriálu finálových závodů dostal z challenge ve francouzském St. Colomb de Lauzun. V něm zazářil už druhým místem ve finské Forsse. Technické patálie v norském Forusu znamenaly pád na dvanáctou příčku, avšak pražský bojovnik rozhodně neřekl své poslední slovo.

V Groningenu vyhrál, v Marmande skončil druhý, aby v Morizes opět vyskočil na nejvyšší příčku pódia. Ve Vechtě projel cílem finálové jízdy jako šestý, avšak suma sumárum skončil celkově třetí o dva body za stříbrem. Česká dlouhá dráha získala první medaili v celkové klasifikace od dnes už legendárního stříbra Aleše Drymla staršího v Mariánských Lázních v červenci 1991.

Sítem kvalifikačních kol do letošní finálové části proklouzli také Aleš Dryml a Richard Wolff, zatímco Michael Hádek skončil v mariánskolázeňském challenge jedenáctý a Karel Kadlec osmnáctý.

Hodnocení Milana Špinky:
„Medaile po jednadvaceti letech je obrovský úspěch. Konkurence na dlouhé dráze je velká a Pepovi se to díky patronátu Zdeňka Schneiderwinda, zabezpečení ze strany PSK Olymp Praha a pomoci sponzorů sešlo dobře. Výsledek mohl být ještě lepší, kdyby nebyl problém technických rázů ve Forusu. Zaplapánbůh za dvě vítězství. Řekl bych, že tohle je největší úspěch české reprezentace v loňském roce, hned vzápětí za ním je Alešův titul mistra Evropy.“

„Aleš byl druhý v letošním challenge v Mariánských Lázních a spolu s Richardem Wolffem postoupil do letošního finále, což je velký úspěch. Dlouhé dráze bychom měli věnovat větší pozornost v sezóně 2013, už jenom tím, že ve finále máme tři závodníky. Michael Hádek je v podstatě takový čekatel. Bude sbírat zkušenosti v guláších, ale věřím, že to je další závodník, který by měl přijít na světovou scénu.“

MS družstev na dlouhé dráze:
Zatímco na individuální dlouhodrážní scéně jsme mohli výkony českých reprezentantů kvitovat s uspokojením, světový šampionát družstev opět přinesl zklamání. Stejně jako před rokem v Scheesselu byl český tým nabitý.

Jenže sestava Josef Franc, Aleš Dryml, Richard Wolff a Michael Hádek, který se v roli náhradníka nepodíval na startovní rošt ani jednou, skončila až pátá, tedy o stupínek hůře než v sezóně 2011.

Hodnocení Milana Špinky:
„Dráha byla rozbitá a Michael si v tréninku ukopnul koleno. A proto nemohl nikoho střídat. Měli jsme tři nejlepší závodníky, které jsme mohli dát dohromady. Aleš jel pěkně, Richard bojoval, ale Pepíčkovi nesedla dráha.“

Světový pohár družstev:
Po reorganizaci rozpisu se český nároďák ocitnul v hlavní části SWC bez kvalifikace. V úvodním kole v King’s Lynn čtveřice Lukáš Dryml, Aleš Dryml, Matěj Kůs a Josef Franc s přehledem skončila třetí a postoupila do race-off.

V něm měl původně nahradit Josefa France Václav Milík, jenže k rošádě nedošlo vinou dlaně, kterou si pardubický junior pochroumal při montáži motoru před odjezdem do Anglie. Pražan musel ve výběru Milana Špinky zůstat, by ho jen hodiny dělily od dalšího finále světového šampionátu na dlouhé dráze v Marmande.

Rozhodně nelitoval, jelikož ve švédské Maiille navázal na Aleše Drymla, který v King’s Lynn vyhrál dvě jízdy, přičemž jednu v roli žolíka. Přesně to samé se Josefu Francovi povedlo v race-off. Český nároďák sice skončil poslední, avšak rozhodně zanechal sympatičtější dojem než v minulosti.

Hodnocení Milana Špinky:
„V King’s Lynnu se Pepemu nedařilo, ale v Malille udělal jedenáct bodů. To jsou závody, jednou se daří tomu, jednou tomu. Rozhodně jsme se dostali o kus dál než v letech minulých.“

MS juniorů:
Václav Milík přes třetí místo v kvalifikačním kole v Goričanu a šesté v semifinále v Červenogradu postoupil do finálové části. V něm jako jeden z mála finalistů absolvoval také cestu do Argentiny a dva závody v Bahia Blanca mu pomohly k postupu na deváté místo závěrečné klasifikace. Šance na divokou kartu na dvojici zámořských mítinků se chytil rovněž Michal Škurla, který nemohl do kvalifikačního procesu naskočit vinou nízkého věku. V závěrečné klasifikaci skončil devatenáctý.

Zbytek české reprezentace nakoukl mezi světovou elitu pouze díky působení v roli divokých karet či náhradníků v pardubickém závodě, který předcházel Zlaté přilbě. Eduard Krčmář v něm byl z našich borců nejlepší na dvanáctém místě, zatímco Václav Milík, Zdeněk Holub, Jan Holub a Roman Čejka se seřadili u dna výsledkové tabulky.

V kvalifikačních kolech vypadl Ondřej Veverka v Neustadt/Donau, Eduard Krčmář v Goričanu a Roman Čejka v Blijhamu. Odtud postoupil Jan Holub do semifinále, avšak v Červenogradu skončil.

Hodnocení Milana Špinky:
„Vašek se dostal do finále jako jedinej‘, V Argentině si hodně polepšil. Na divokou kartu tam s ním byl Michal Škurla. Původně měl jet Zdeněk Holub, ale ten se zranil. Na divokou kartu v Pardubicích jel i Eda, ten tam byl ještě lepší než Václav. Honza Holub jel juniory poslední rok. Zkraje sezóny měl zdravotní problémy, rozjížděl se až později, což byl určitě handicap. Roman má v sobě talent, ale měl smůlu, že mu to podklouzlo a zlomil si kličku. Eda je velice nadějný závodník. Skončil v Goričanu, ale ještě je mladej‘, nemá tolik odjeto. Má dobře nastoupeno a obrovské zázemí ze strany rodičů, což je pozitivní. Ondra Veverka jede letos naposledy. V Neustadtu se mu nedařilo, i když je dobrý startér.“

MS juniorských družstev:
I když Česká republika v září 2011 zachránila reputaci světového šampionátu, když účast ve finále v dalekém Togliatti odmítla řada velmocí, FIM se jí odměnila zařazením do kvalifikačního kola. Naproti tomu týmy, které nejely finále, byly zařazeny rovnou do finále.

I když tradiční domácí škarohlídové nedávali českým mladíků v Rovně velké šance, sestava Roman Čejka, Eduard Krčmář, Ondřej Veverka, Zdeněk Holub a Václav Milík zvládla nervy drásající závěr ve svůj prospěch. O jediný bod v konečném součtu přeskočila domácí Ukrajince a postoupila do semifinále v Lakeside.

Na extrémně krátké dráze dokázala česká juniorská pětka zužitkovat své předchozí znalosti ze stopětadvacítkových minioválů. Nicméně v souboji s Dány, Angličany a Australany to bylo stejně málo.

Hodnocení Milana Špinky:
„V Rovně jsme celý závod byli druzí, ale nakonec jsme to otočili a vyhráli. Bylo to super, jsem rád, že se to povedlo. V Lakeside to byla škola, Václav dokázal vyhrát aspoň jednu jízdu. V případě všech se projevila dobrá práce Zdeňka Schneiderwinda se stopětadvacítkami na malé dráze.“

ME jednotlivců:
Premiéra systému s více závody nemohla pro české barvy skončit lépe. Aleš Dryml v Rawiczi nenašel přemožitele a s patnácti body se usadil na čele průběžné klasifikace. Ze stupňů vítězů nesestoupil ani později. V Daugavpilsu byl druhý až po rozjezdu s Grigorijem Lagutou, v Kršku skončil třetí. Hrot průběžné klasifikace ovšem neopustil. V Murecku mu posléze stačilo jen osm bodů z prvních třech rozjížděk, aby se stal evropským šampiónem.

Druhým místem v challenge ve Stralsundu se do finále kvalifikoval i Tomáš Suchánek a pravidelná příležitost se našla i pro původně vyřazeného Martina Málka. Pardubičan nakonec skončil desátý hned před březolupským borcem.

Na úrovni semifinále skončili Matěj Kůs v Debrecenu a Martin Gavenda se Zdeňkem Simotou v Žarnovici.

Hodnocení Milana Špinky:
„Aleš exceloval. Nastoupil hned v Rawiczi bez ztráty kytičky, stylem start – cíl vyhrál všechny rozjížďky. Pak to pokračovalo dál, takže konečně po bronzech a stříbrech, kterých má doma hodně, získal titul. Tomáš s Martinem se snažili. Jejich umístění sice není pozitivní, ale jsou to závody. Lepší by bylo, kdyby byli do osmého místa, takhle jim to o pár bodů uniklo.“

ME dvojic:
V minulosti parádní soutěž ve výkladní skříni české reprezentace s hromadou medailí, se v sezóně 2012 nepovedla. Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem si v semifinále v Miskolci s přehledem zajistili postup. Jenže ve finále v Rovně jim nebyla nic platná ani posila v osobě Josefa France. Páté místo je možné zařadit na nepočetný seznam loňských zklamání.

Hodnocení Milana Špinky:
„Tomáš s Vaškem vyjeli v Maďarsku postup. Ve finále nebyl trénink. Václav měl v prvních dvou jízdách potíže se spojkou a technické problémy byly i u ostatních také v dalším průběhu závodu. Takže po letech úspěchů přišlo zklamání.“

ME juniorů:
Evropský juniorský šampionát přišel o svou charakteristickou věkovou hranici devatenácti let, když UEM zvedla jeho limit na jednadvacet. Česká reprezentace se ovšem držela modelu nominace borců mladších devatenácti let. Cestu do finále v Opole si dokázali najít hned tři z nich.

Václav Milík skončil osmý, Eduard Krčmář jedenáctý a Ondřej Smetana patnáctý. V kvalifikační síti uvíznul pouze Zdeněk Holub, vyřazený v semifinále v Červenogradu.

Hodnocení Milana Špinky:
„Hrozně špatné bylo to snížení věkové hranice. UEM se asi chce vyrovnat FIM, o čemž svědčí i jeho transformace do FIM Europe. Věřím tomu, že letos to bude ještě lepší. Vašek skončil osmý, Eda měl špatný den, nepovedl se mu začátek. Ondra byl překvapení, že se tam dostal. Škoda, že vypadl Zdeněk na dráze, kde postoupil s národním týmem.“

ME juniorských družstev:
Semifinále v ukrajinském Červenogradu přinesl sestavě Eduard Krčmář, Václav Milík, Ondřej Veverka, Roman Čejka a Zdeněk Holub vyřazení. I když naši mladíci atakovali druhou příčku s vidinou postupu, nakonec skončili poslední.

Český tým se představil také ve druhém semifinále v Opole, jenže v roli náhradního týmu místo Angličanů neměl nárok na postup. Přesto se však kvintet Eduard Krčmář, Ondřej Veverka, Jan Holub, Zdeněk Holub a Ondřej Smetana postavil na třetí příčku pódia.

Hodnocení Milana Špinky:
„Čtvrté místo v Červenogradě bylo trošku zklamání. Na této dráze není velký rozdíl oproti Rovnu, kde jsme postoupili v mistrovství světa, takže tohle bylo zklamání.“

ME na travnaté dráze:
Ve finále v Eenrumu se Aleš Dryml stal suverénním vítězem základní části, ovšem ve finálové jízdě se s ním soupeři vůbec nemazlili. Nakonec ani neviděl cíl, takže mu v celkovém účtování patří šestá příčka. Richard Wolff skončil šestnáctý.

V semifinále ve Werlte vypadl Michael Hádek i Josef Franc, který byl za sporných okolností a mizerných světelných podmínek diskvalifikován za zavinění pádu ve finále B. Následky kolize s Markem Stiekemou naštěstí nezahrnovaly žádné fraktury, nicméně Pražan si musel dopřát nucenou měsíční pauzu.

Hodnocení Milana Špinky:
„Aleš vyhrál všechny rozjížďky stylem start – cíl. Ve finále ho Němci v první zatáčce odstavili. Toho byla obrovská škoda. Letělo mu to, všichni mu chodili okukovat motorku, dával jim padesát metrů.“

Dvěstěpadesátky:
Zlatá trofej FIM se loni poprvé skládal ze dvou kol. Eduard Krčmář v úvodním závodě v Goričanu díky prazvláštnímu rozpisu skončil s maximálním počtem bodů druhý, když se musel rozjíždět s Michaelem Härtelem, s nímž se předtím vůbec nepotkal. O titulu se rozhodovalo na plzeňských Borech, kde Slaňák při vzájemné konfrontaci s Němcem upadl a po dvou zlatech se s čtvrtlitrovou kubaturou rozloučil jako vicemistr.

Michal Průcha skončil v závěrečné klasifikaci pátý, Michaela Krupičková sedmá a Daniel Hádek, jehož o závod na domácí dráze připravila fatální exploze motoru při tréninku, čtrnáctý.

Zlatá trofej FIM na dlouhé dráze obsadila česká reprezentace jediným místem. Michaela Krupičková byla devátá, ovšem její manévr, kdy sama dobrovolným pádem v semifinále uchránila Jesse Mustonena od vážného zranění za cenu, by si zasloužil cenu fair play. A to tím spíše, znamenal-li zničený motocykl konec účinkování dívky v zeleném v celém závodě.“

Hodnocení Milana Špinky:
„Dvěstěpadesátky jsou zárodek ploché dráhy a naši se tam hodně ukazovali. Je důležité, že je tam o nás slyšet.“

Stopětadvacítky:
Na mezinárodní scéně kolibříků zaznamenal největší úspěch Patrik Mikel. Zlatý pohár UEM v Blijhamu ho zastihl v dokonalé formě. Neztratil ani jedinou jízdu a stal se šampiónem. Michal Škurla obsadil jedenácté a Roman Mády třiadvacáté místo, když ho o lepší umístění připravil pád.

Stupně vítězů měla na dohled rovněž Michaela Krupičková při zlaté trofeji FIM na dlouhé dráze ve Vechtě. Nakonec skončila těsně pod nimi jako čtvrtá. Patrik Mikel byl po triumfu ve finále B celkově sedmý před Michalem Škurlou. Roman Mády, který svým motorem vypomohl jak Patriku Mikelovi, tak Michaele Krupičkové, skončil při svém reprezentačním debutu sedmnáctý.

Úspěch českých závodníků hřeje u srdce o to více, že ho dosáhly v sedle motocyklů domácí provenience Shupa. A je možná příznačné, že dnešní generace našich žurnalistů pláče nad zašlou slávou českých motocyklových výrobců podobným stylem, kterým staré panny vzpomínají na svou jedinou promarněnou příležitost, avšak Shupa zůstává ve stínu jejich zájmu. Ale v tomto ohledu si každý musí před svým vlastním prahem zamést sám.

Hodnocení Milana Špinky:
„Patrik zaznamenal velký úspěch, vybojoval si s přehledem titul. Co se týče další generace, je to nadějný příslib.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Eva Palánová, Jiří Bayer, Renáta Topinková, Jiří Georgiev, Petr Makušev, Zdeněk Holub, Milan Špinka a Shupa Team