Archiv pro den: 13.10.2012

MS Juniorů

Maciej Janowski nechal zahrát polskou hymnu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 13. října
I když polští závodníci kvůli sérii zranění odstoupili z dnešního finálového podniku světového juniorského šampionátu juniorů, přesto se v Pardubicích hrála hymna našich severních sousedů, Maciej Janowski šel od vítězství k vítězství. A by v rozjížďce s číslem sedmnáct podlehl Andrzeji Lebeděvsovi skončil jako vítěz. V rozjezdu o druhé místo porazil Michael Jepsen Jensen Aleksandra Loktajeva. Z plejády českých závodníků byl nejlepší jedenáctý Eduard Krčmář, který se dokonce dvakrát ocitnul ve vedení jízdy.

Slibné čtyři body bez potomků
„Teď jsem se zastavil,“ vydechl si Eduard Krčmář starší, sotva zasedl zhruba hodinu na lavičku před stánkem s občerstvením v depu. Ještě včera musel zakoupit tři nová kola, když se jim na jejich původních utrhaly šrouby na rozetách. „Dělal jsem lamely, sekla se spojka, musel jsem to ještě předělat.“

Vzhledem k sérii zranění se do hlavní šestnáctky dostalo hned pět českých závodníků. Václav Milík je stálým účastníkem finálové série, Eduard Krčmář a Jan Holub dostali divoké karty a Zdeněk Holub s Romanem Čejkou se dočkali povznesení z náhradnických postů na čísla osm a šestnáct.

Stejně početné zastoupení měli dnes ve Svítkově už jenom Dánové, jenže našim nebyla kvantitativní převaha pranic platná. V prvních fázích závodu vystrkoval růžky prakticky jen Zdeněk Holub.

V rozjížďce s číslem dvě nechal za sebou svého jmenovce Jana i včerejšího vítěze Pontuse Aspgrena prakticky současně s vylétnutím pásky, aby proburácel cílem hned za loňským šampiónem Maciejem Janowskim. Pražský junior inkasoval dva body rovněž v osmé jízdě, v jejíž druhé zatáčce podjel Eduarda Krčmáře, zatímco na čele kraloval Michael Jepsen Jensen, leader celého seriálu.

Čtyři body vypadaly slibně, jenže Zdeněk Holub jejich počet do konce závodu už nerozmnožil. „Nevím, bojoval jsem, ale body nebyly,“ krčil závodník rameny. V jedenácté a ve čtrnácté jízdě zaostal vzadu po startu. Skórovat mohl zase až v rozjížďce s číslem sedmnáct, v jejíž druhé zatáčce se nekompromisně natlačil před Mikkela B. Jensena.

Dáni si ovšem něco podobného nechtěl nechat líbit. I když byl Zdeněk Holub tvrdým oříškem k rozlousknutí, poradil si s ním ve třetím okruhu. V nájezdu do druhého oblouku českého závodníka podjel a odsoudil ho k celkovému čtrnáctému místu. Za ním byli Jan Holub a Roman Čejka, kteří nepokrytě hovořili o nepovedeném mítinku.

Dvakrát na čele
Václav Milík, jenž na stadión dorazil těsně před koncem přejímky, zase láteřil na své nepovedené starty. „V Pardubicích jsem snad v životě neodstartoval dobře,“ svěřoval se po závodech. Zatímco při včerejší Zlaté stuze doháněl klasický plochodrážní handicap bojovnou jízdou, v dnešní konkurenci to bylo přece jenom o poznání obtížnější.

V rozjížďce s číslem tři zaostal na metě jen o pár centimetrů za druhým Nicolaiem Jakobsenem. V sedmé jízdě, restartované kvůli pásce Andrzeje Lebeděvse, mohl jen sledovat, jak se Mikkel Michelsen snaží ohrozit vedoucího Macieje Janowskeho. V rozjížďce s číslem jedenáct se mu startovní manévry konečně začaly dařit.

Odjel prakticky stejně jako Mikkel Michelsen, jenže v první zatáčce ho objel Nicklas Porsing. Václav Milík se ho v následujícím oblouku pokoušel vytlačit, ale nepovedlo se mu záměr dotáhnout do konce.

A tak teprve v šestnácté jízdě výraznějším způsobem rozmnožil své doposud tříbodové konto. Michael Jepsen Jensen se tu po předchozím zaváhání vrátil do vítězné fazóny, Pontus Aspgren se kočkoval s nafukovacím mantinelem a Andrzej Lebeděvs navzdory slibnému nájezdu vnějškem první zatáčky zůstal vzadu.

Za těchto okolností neměl Václav Milík velkou honičku s inkasem dvou bodů. Jenže své konto už v poslední sérii nerozmnožil. Po kontaktu s vedoucím Maciejem Janowskim v první zatáčce se přetočil a upadl. Z repete byl diskvalifikován a skončil třináctý. Pozici nejlepšího českého závodníka v závodě mu sebral Eduard Krčmář.

Začátek v jeho podání byl vskutku dietní, jelikož v osmi jízdách dobyl jediný bod. „Byl jsem ještě rozhozenej‘ ze včerejška,“ připomínal Eduard Krčmář své páteční martýrium. V rozjížďce s číslem deset se ale stal prvním českým závodníkem, který rozjásal české tribuny.

V první zatáčce proniknul na druhou příčku, aby v následujícím oblouku pokračoval v nájezdu spodní stranou a sebral Andreji Lebeděvsovi vedení. Lotyšský talent se dokázal vrátit zpátky v nájezdu do třetího kola, avšak světlé chvíle slánského juniora ještě neskončily.

Ve třinácté jízdě zůstal viset za Aleksanderem Loktajevem a Maciejem Janowskim, avšak v rozjížďce s číslem devatenáct opět proniknul do vedení. Stal se hrotem skupiny, která se v úvodní zatáčce prohnala kolem Mikkela Michelsena. Jenže Dán, který se po rychlém startu propadl na čtvrté místo, spadl hned ve druhém oblouku.

Při repete byl nejrychlejší Pontus Aspgren. Eduard Krčmář se dral dopředu spodní stranou první zatáčky. A vskutku na protilehlé rovince byl dřív než včerejší vítěz. Ten ovšem protáhl nájezd do druhé zatáčky a vrátil se do čela. Eduard Krčmář zaknihoval dva body, celkově šest a umístil se na jedenácté příčce.

Na čele beze změny
Omluva polského kontingentu se bohužel nešastným způsobem podepsala na závodě, jehož hlavním motivem se stalo především, kolik bodů dokáže Maciej Janowski umazat z náskoku Michaela Jepsena Jensena v průběžné klasifikaci.


Obhájce loňského titulu se v tomto směru činil více než znamenitě. Rozjížďky s čísly dvě a sedm dokázal vyhrát stylem start – cíl. Do cesty se mu dokázal postavit až právě Michael Jepsen Jensen ve dvanácté jízdě. Ani leader průběžné klasifikace neměl na svém kontě ani jednu ztrátu, i když na něho v rozjížďce s číslem jedna odstartoval Aleksander Loktajev.

Byl to také Dán, kdo opanoval situaci po startu vzájemné konfrontace obou neporažených závodníků. Maciej Janowski se nakonec přece jen probil dopředu, ale z pozice suveréna se netěšil dlouhou. Hned v rozjížďce s číslem třináct ho odvedl Aleksander Loktajev.

Ten mířil vysoko, avšak v sedmnácté jízdě ho v rozletu zabrzdil Andrzej Lebeděvs, který ho předčil vnějškem první zatáčky. Vzápětí v osmnácté jízdě opakované kvůli pádu Václava Milíka zvítězil Maciej Janowski, který se tak mohl těšit na cestu na nejvyšší stupínek dnešního pódia.

A když Michael Jepsen Jensen v úvodní zatáčce rozjížďky s číslem dvacet podjel Nicklase Porsinga, bylo jasné, že ho čeká rozjezd o stříbro s Aleksanderem Loktajevem. V něm odstartoval lépe Dán, který si postupně vypracoval náskok poloviny kola. Mnohem více ho ovšem mohla těšit skutečnost, že by Maciej Janowski ukrojil jeden bod, stále zůstává před prvním mítinkem v Bahia Blanca leaderem průběžné klasifikace s náskokem třech bodů.

Hlasy z depa
„Dobrý, ale první dvě jízdy jsem zkurvil,“ líčil Eduard Krčmář. „Byl jsem ještě rozhozenej‘ ze včerejška. Pak jsem byl dvakrát první, ale dělal jsem chyby a předjeli mě. Škoda poslední jízdy, byl jsem tam, ale zastavili to. Ale rozhodně to bylo lepší než včera, jsem nejlepší z Čechů.“

„Závody dobrý,“ hodnotil Václav Milík. „Přijeli jsme dýl. Myslel jsem, že mám motorky nastavený dobře, ale neodstartoval jsem ani jeden start. Zkoušeli jsme hodně změn, ale v Pardubicích jsem snad nikdy v životě neodstartoval.“

„Jsem spokojenej‘,“ nezastíral Zdeněk Holub. „První dvě jízdy byly bomba, tam jsem byl maximálně spokojenej‘. Pak nevím, co se stalo. Bojoval jsem, ale body nebyly. Dráha byla sice houpavější, ale nějak mi to nevadilo.“

„Juniorská kariéra skončila tím nejhorším způsobem,“ komentoval Jan Holub skutečnost, že dnes absolvoval svůj poslední závod v juniorské věkové kategorii. „Letos to bylo špatný. Nic moc. Dnes tady byla úplně jiná dráha než včera. Nesedlo mi to a nebylo to ono. Už jsme tady s Hadem starý voli, musíme sehnat na příští rok nějaký dobrý angažmá.“

„Pro mě to byl takovej‘ závod prostě se svýzt a porovnat trošku síly se světem,“ vysvětloval Roman Čejka své motivační faktory. „Je vidět, že je o pár kroků dál. Budu muset na tom pracovat. Asi po osmý jsem letos zadřel motor. Mám dojem, že je to na krizi, budu to muset na příští rok pořešit.“

1. Maciej Janowski, PL 3 3 3 2 3 14
2. Michael Jepsen Jensen, DK 3 3 1 3 3 13+3
3. Aleksander Loktajev, UA 2 3 3 3 2 13+2
4. Mikkel B. Jensen, DK 3 2 2 3 1 11
5. Andrzej Lebeděvs, LAT 2 T 3 1 3 9
6. Pontus Aspgren, S 0 3 2 0 3 8
7. Nicklas Porsing, DK 3 1 2 0 2 8
8. Nicolai Jakobsen, DK 2 1 1 2 1 7
9. Dakota North, AUS 0 0 1 3 2 6
10. Mikkel Michelsen, DK 1 2 3 E X 6
11. Eduard Krčmář, CZ 0 1 2 1 2 6
12. Sam Masters, AUS 1 2 0 1 1 5
13. Václav Milík, CZ 1 1 1 2 X 5
14. Zdeněk Holub, CZ 2 2 0 0 0 4
15. Jan Holub, CZ 1 0 0 2 0 3
16. Roman Čejka, CZ 0 E 0 1 1 2

Foto: Wojta Zavřel a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Grand Prix

Rozhodla až předposlední rozjížďka celého seriálu

Toruň – 6. října
Chris Holder je novým mistrem světa! Antonio Lindbäck vítězem polské Speedway Grand Prix! O toto hlavně šlo v poslední letošní velké ceně. Další nespornou událostí závěrečného závodu je ukončení kariéry trojnásobného světového šampióna Jasona Crumpa ve světě SGP. Nadále se bude objevovat již jen v ligových závodech a to nejspíš pouze v Polsku a Švédsku. Při této příležitosti rozhodně stojí připomenout, že Jason Crump je prozatím posledním borcem, který dovezl mistrovský titul v sedle motocyklu Jawa.

Permanentní pískot v katedrále
Před samotným koncem sezóny rozpoutal Nicki Pedersen psychologickou válku. Obzvl᚝ po povedené nordické velké ceně ve Vojensu stupňoval tlak na vedoucího muže seriálu Chris Holdera. Kde se dalo, zdůrazňoval, jak je sám klidný a jak nervózní musí být mladičký Australan, který se v úloze leadera šampionátu objevil vůbec poprvé ve své kariéře.

Snad nebylo jediného média od internetu a tisku až po rádia a televizní stanice, jimž Nicki Pedersen poskytl rozhovory, kde by nemeditoval, jak se asi musí cítit Chris Holder, ale i velezkušený Greg Hancock po ztrátě svého obrovského náskoku. Australan mu ale nezůstal nic dlužen a zdůrazňoval, že dráha v Toruni je jeho domácí v polské lize už od roku 2008. Jen pořád usměvavý Greg Hancock zachovával odstup a nechal poslední slovo na sobotní závod. A my si museli počkat až do samotného závěru, abychom zjistili, kdo měl pravdu.

Před Grand Prix Polska se nabízelo několik variant rozuzlení. Mistrem se měl stát nejspíš někdo z vedoucí dvojice Chris Holder – Nicki Pedersen, avšak bez šancí nebyl ani Greg Hancock. Vše ostatní by bylo ze sféry science fiction, i když letošní seriál nebyl rozhodně bez překvapení a fantastických výsledků. Jedinou jistou před, během i po skončení mítinku bylo, že jakmile se Nicki Pedersen objevil, by třeba jen na obří obrazovce na stadiónu, tribuny začaly pískat. Na rozdíl od Prahy, tady dánského závodníka asi v lásce moc nemají.

Nelze pominout samotný stadión, jeho plný název zní Marian Rose Motoarena. Budova působí velice lehce a elegantně. Má kapacitu patnáct a půl tisíce sedících diváků. I když je vyprodáno a použije se i pár tisíc míst ke stání jako v sobotu, máte pocit, že je všude dost prostoru. Během úpravy dráhy se zvedne a odejde snad polovina diváků, aby se stihla vrátit v pravý čas na pokračování plochodrážního dramatu bez tlačenic a opozdilců. Pravá sportovní katedrála!

Zatím jsou kryty jen tribuny a tra, ale když zaprší a jen trošku fouká, voda se dostane i mimo trávník. Proto kritická místa jako prostor startu a vjezdy do zatáček byly zakryty plachtou až do posledního okamžiku před startem. Během prezentace účastníků začalo lejt jako z konve jakoby naschvál. Pořadatelé tak dostali možnost předvést, jak si poradí s každou krizovou situací. A když po pár minutách d隝 ustal, mohlo se rovnou startovat.

Jason Crump nemusel brát slovní hříčky doslova
Páteční losování stanovilo klíčový moment sobotního závodu až na rozjížďku s číslem třináct. Bylo se na co těšit. Chris Holder se postavil na start s Nicki Pedersenem a nezaváhal. Osud a průběžné výsledky způsobily, že se oba protagonisté znovu sešli ve druhém semifinále. Chybělo jen málo a mohli si to rozdat i do třetice v samotném finále.

V semifinále se Nicki Pedersen nedal jen tak. Nejdřív přetlačovaná mezi ním a Australanem poslala Dána na zem. Vzal s sebou i Antonio Lindbäcka. Napodruhé se už Chris Holder nenechal zaskočit, odjel Nicki Pedersenovi hned od startu. A když se mezi nimi vešel i výtečný Antonio Lindbäck, bylo o mistru světa rozhodnuto.

Zajímavější je popsat, co se dělo mimo televizní kamery, jejichž záběry si nechal ujít asi jen málokterý plochodrážní fanoušek. To nejdůležitější přišlo před restartem druhého semifinále. Nicki Pedersen reagoval jako obvykle, když jde k zemi nebo tam někoho pošle a je za to vyloučen. I když tentokrát měl tak trochu pravdu, i když to bylo on, kdo tvrdě zaútočil na Chrise Holdera, jenž se stejně nekompromisně bránil.

Sotva se tedy Nicki Pedersen sebral ze země, šel si všechno s Chrisem Holderem vyříkat. Skončilo to málem na pěsti,ale oba borci se nakonec uklidnili. Chrise Holdera museli držet, což by v angličtině byla nádherná slovní hříčka. To hold Holder.

Rozhodující byla zřejmě přítomnost Jasona Crumpa. Vedle svého krajana Chrise Holdera se objevil v prav čas. Vzal si ho stranou, chvíli s ním mluvil a pak se s ním vrátil na plochu. Vedle Chrise Holdera stál až do opakovaného startu. A už mu řekl cokoliv, Chris Holder nasedl na svůj motocykl a navršil své mistrovské tažení.

Start Grega Hancocka při SGP USA není zcela jistý
Mimo rozuzlení mistrovství a odchod Jasona Crumpa určitě stálo za pozornost všímat si počínání nastupující generace. Skvělý Antonio Lindbäck není nováčkem, mezi něž se rozhodně neřadí ani Emil Sajfutdinov s Fredrikem Lindgrenem. Všichni tři zajeli skvělý mítink, tmavý Švéd dokonce vyhrál a to už podruhé v tomto roce.

Tito tři společně s Martinem Vaculík a Maciejem Janowskim určitě tvoří budoucnost elitní ploché dráhy. Martin Vaculík sebral body snad každému. Je vidět, že jede-li uvolněně a bez tlaku nutnosti dosáhnout výsledku, je těžce k poražení. Maciej Janowski se dostal do semifinále. Měl ambice zopakovat sérii výborných výsledků letošních divokých karet. Stará garda se však nakonec pódiovým umístěním Tomasze Golloba a Grega Hancocka ještě ubránila, ale napřesrok se určitě máme na co těšit!

Na tiskové konferenci vzbuzovali pochopitelně největší zájem mistři světa. Starý, nový i bývalý. Nicki Pedersen gratuloval vítězi s odkazem na své předchozí mizerné sezóny, kdy dokonce dvakrát musel spoléhat na divoké karty. Prohlásil, že si druhým místem splnil svůj letošní cíl. Náladu měl překvapivě dobrou a lze mu věřit, říká-li, že se příští sezóny nemůže dočkat už teď.

Greg Hancock, jak jinak s úsměvem, oznámil, že se na rok 2013 také těší. Už nyní plánuje zvítězit. Neopominul ocenit nového mistra světa,jeho plochodrážní um a schopnost se rychle učit. Na otázku o své vlastní motivaci pokračovat dál doslova řekl, že je asi tak trochu magor. Takže co jiného, jede dál.

Ohledně možnosti Velké ceny USA však už tak optimistický nebyl. „Možná snad tak za dvacet let,“ konstatoval, ale už neupřesnil, zda se jí on sám v tomto termínu zúčastní. Chris Holder byl ještě ve větším obležení. Jak se však na mistra světa sluší a patří, trpělivě odpovídal, fotil se s fanoušky a neúnavně se podepisoval.

Oba póly SGP 2013
Letošní Speedway Grand Prix se povedla nad očekávání dobře. Omezení jednoho jezdce seriálu na jeden tým v polské elitní lize před začátkem sezóny odradilo pár skvělých závodníků od účasti v seriálu. Jeden z favoritů Andreas Jonsson nenašel formu během celé sezóny.

Kenneth Bjerre, Chris Harris, Bjarne Pedersen, Peter Ljung a Hans N. Andersen se sem tam blýskli nějakým lepším výsledkem. Celkově však zklamali, i když Brit byl jednou na stupních vítězů na atypické dráze v italském Terenzanu.

Došlo ke dvěma vážným zraněním – Jaroslawa Hampela a Kennetha Bjerreho, které je připravilo o několik startů během sezóny. A Dána jen spíše i o účast v seriálu v roce 2013. Na druhém pólu ale bylo všechno úplně jinak!

První šestice byla pořád na dosah, když ne titul, tak umístění na stupních vítězů. Sedmý a osmý v pořadí Fredrik Lindgren a Antonio Lindbäck každý vyhrál poprvé mítink SGP a Antonio si to dokonce zopakoval.

Poprvé se jel závod na Novém Zélandu,měl velký úspěch a ohlas. Snad se brzy vrátí i GP Austrálie. Skoro každá velká cena měla jiného vítěze a to včetně nepravidelných účastníků jako rezerva Martin Vaculík a divoká karta Michael Jepsen Jensen. Mistra určilo až semifinále posledního podniku. Pouhá jedna rozjížďka před úplným závěrem seriálu!

Překonat tohle všechno nebude v dalších letech úplně jednoduché, ale o emoce určitě nebude nouze ani v sezóně 2013.

Foto: Kiril Ianatchkov