Archiv pro den: 6.10.2012

MČR Jednotlivců

Václav Milík skočil z páté příčky pro titul

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 6. října
Po květnovém závodě v Divišově byl z finalistů českého šampionátu AČR nejblíže titulu Matěj Kůs. Odstoupením Aleše Drymla se jeho vyhlídky dnes odpoledne ještě zvýšily. V šesté jízdě sice prohrál s Lukášem Drymlem, jenže ten se prve musel sklánět před Václavem Milíkem. Avšak Mšeno není evidentně pro Matěje Kůse zemí zaslíbenou. A stejně jako loni mu vítězství nebylo souzeno ani letos. V šesté jízdě se ocitl na zemi a v repete neuhlídal Václava Milíka. A nula v devatenácté jízdě znamenala definitivně konec zlatým ambicím. Na body ho přeskočili Lukáš Dryml a Václav Milík. Mladší z dvojice Pardubičanů zajel dnes fantastický závod. Po pěti vyhraných jízdách nezaváhal ani v rozjezdu o titul. Pátou příčku z Divišova tak nemohl více vylepšit, navíc se stal prvním českým závodníkem v celé historii, který triumfoval v šampionátu jednotlivců před svými dvacátými narozeninami.

Ze semifinále se postupovalo i půl roku po jeho skončení
Startovní listina se stala předmětem změn. Ještě v týdnu přišly omluvy od Michaela Hádka a Ronnyho Weise a včera také od Aleše Drymla. Petr Moravec však neměl klidu, by volná místa zaplnil náhradníky Zdeňkem Holubem a Michalem Škurlou a také dalším v pořadí z pardubického semifinále Ondřejem Smetanou.

Dopoledne šéfovi české ploché dráhy zazvonil mobil a z jeho druhé strany se hrnula slova z úst Zdeňka Simoty, že včera spadl a nemůže přijet. A tak do finálové části šampionátu AČR nakonec promluvil i Michal Dudek, i když v dubnovém semifinále ve Svítkově laboroval se svým novým GM až přespříliš.

„Nejdřív jsem neměl jet, pak jsem měl bejt‘ náhradník a teď jsem už v závodě,“ glosoval slánský závodník svůj rychlý postup. I když Eduard Krčmář dostal narychlo nabídku plnit úlohu rezervního závodníka, přijel z chabařovického soustředění SCM jen jako divák. Do akce se chystalo jen šestnáct borců.

V prvních fázích závodu hrálo vše do karet Matěji Kůsovi. Sotva v depu zmizela modrá kropička, která operativně pokropila tra po první jízdě, hrnul se leader průběžné klasifikace na ovál. Po vylétnutí pásky se dostal do tvrdé konfrontace s Martinem Málkem.

„Sukli jsme se a on mi ohnul hák,“ líčil březolupský závodník, který musel zastavit ještě v průběhu prvního okruhu a posléze si jít vypůjčit nový hák do boxu Romana Čejky. Mezitím Matěj Kůs stíhal vedoucího Zdeňka Holuba, kterého hned v druhém oblouku vytlačil na venek.

Jeho dvoubodový náskok, který si v Divišově vyjel na Lukáše Drymla, se hned v rozjížďce s číslem čtyři ještě zvýšil. Pardubický borec perfektně odstartoval před Václavem Milíkem, ale zvnějšku první zatáčky nabíral velké zrychlení Tomáš Suchánek. Sunul se dopředu, ale v prvním výjezdu mu Lukáš Dryml přehradil cestu a Tomáš Suchánek se ocitnul na zemi.

„Předjížděl jsem Lukáše, on se na mě podíval, jak to dělá,“ líčil Tomáš Suchánek. „Jak mě viděl, šel hned on lajny k prknům. Měl by bejt‘ vyloučenej‘!“ Lukáš Dryml však své zavinění odmítal. „Kontakt tam byl,“ připouštěl. „Ale neviděl jsem to, byl jsem vpředu.“ Karel Voborník, jenž se na věži loučil s kariérou rozhodčího kvůli věkovému limitu, pozval k repete celou čtveřici závodníků.

Jenže v nastalém shonu si Tomáš Suchánek zapomněl otevřít přívod paliva. I když svou chybu promptně napravil, zůstal vzadu. A když nikdo z jeho soupeřů neodstoupil, sám zajel ze čtvrtého kola rovnou do depa.

Nyní na startu exceloval Václav Milík. „Když jsem mu prve vynadal za ten start, jenom se na mě podíval a řekl ‚neboj, tenhle start byl jen zkušební‘,“ vyprávěl později Václav Milík starší. Jeho syn mířil do úvodní zatáčky jako první. Lukáše Drymla měl těsně za sebou, toho ovšem z vnější strany tísnil Michal Škurla.

Václav Milík z tlačenice vytěžil maximum. Zůstal na čele po i po průjezdu první zatáčkou a inkasoval své první tři body. Avšak jak již bylo řečeno, první krok za titulem se nejlépe povedl Matěji Kůsovi. Toho ovšem hned v rozjížďce s číslem šest očekávalo důležité střetnutí s Lukášem Drymlem.

Václav Milík osaměl na čele průběžné klasifikace
Očekávaná šestá jízda viděla nejlepší start Lukáše Drymla. Matěj Kůs na něho zaútočil vnějškem první zatáčky. Pardubičan ovšem nechtěl ustoupit ani o píď a nájezdníka před sebe nepustil. Matěj Kůs se v rozjížďce s číslem devět sám ocitnul v postavení obránce. Michal Škurla namlsaný dalším stopětadvacítkářským titulem z Chabařovic na něho útočil, jenže jeho zkušenější klubový kolega si ho pohlídal.

V depu rozdával úsměvy, což na předchozích extraligových finále byla v jeho podání naprosto nevídaná věc. Nebylo divu na čele průběžné klasifikace měl tříbodový náskok. Zdálo se, že je rozhodnuto. A tak si všichni příchozí vychutnávali dramatický závod, po jehož třech pětinách měl Matěj Kůs osm bodů stejně jako Lukáš Dryml a Josef Franc, avšak jemuž vévodil neporažený Václav Milík.

Pardubický junior přitom nenašel rozjížďku s přídomkem jednoduchá ani s lucerničkou v rukou. V sedmé jízdě mu rozpis přihrál do cesty Jana Jaroše. Mšenský závodník se kvůli svým počínajícím potížím se zraněnou nohou nemohl zúčastnit divišovského finále, ale o to víc prahnul po výsledku před svým domácím publikem.

Jenže hned v rozjížďce s číslem jedna se mu do cesty postavil Martin Gavenda, jehož slibně rozjetý plán na útok na stupně vítězů však bohužel vzal za své už ve druhé sérii. A nyní na Jana Jaroše odstartoval také Václav Milík. Jeho otec Václav už v depu v žádném případě nemohl žehrat na potomkovy starty.

Jeho syn se zatím soustředil na svůj duel s Josefem Francem. S Pražanem ho spojovalo postavení neporažených závodníků po dvou sériích. Ve třetí jízdě Josef Franc objel vnějškem první zatáčky Romana Čejku, v té osmé odvedl Michala Škurlu, který především v půli mítinku vystrkoval růžky. V desáté jízdě se však dočkal první porážky.

Přitom však Josef Franc skvěle odstartoval. Ale Václav Milík se ukázal po vnější straně rychlejší. Dostal se dopředu, dotáhl své úsilí až do vítězného konce a osaměl na čele průběžné klasifikace. Jen málokdo si v té době uvědomil, jak rychle stoupá nahoru rovněž v celkovém pořadí. Pozornost se zatím spíše upírala na Lukáše Drymla, který po své úvodní prohře se svým juniorským kolegou a porážce Matěje Kůse pokračoval ve vítězné dráze i ve třetí sérii.

Stalo se tak v rozjížďce s číslem jedenáct, jejíž start zvládl nejlépe Filip Šitera. Jan Jaroš na něho útočil zvnějšku, avšak Filip Šitera do něho narazil. „On by mně tam taky nenechal místo,“ tvrdil Filip Šitera a připomínal: „Jsou to závody, je to finále!“

Jan Jaroš si to sice zamířil do mantinelů, ale situaci ustál, by se odrazil a vjel na trávník. Bleskurychle se orientoval, vrátil se zpátky na ovál a ještě stačil předjet třetího Patrika Nagye. „Tohle je grasstrack?,“ divil se Maďarův otec Robert a dodával: „Měl to zastavit a vyloučit ho!“ Přitom v roli poškozeného se mohl cítit i Jan Jaroš, protože nebýt jeho duchapřítomnosti, krizová situace skončila pádem, kdy by stejně blikala červená světla.

Pokud byl vedle Filipa Šitery ještě někdo, kdo nelitoval, že Karel Voborník nezmáčkl knoflík stop světel, byl to Lukáš Dryml. V krizové situaci v prvním výjezdu se stylem skutečného šampióna sám dostal do vedení, které mu už nikdo nemohl sebrat.

Nečekaný scénář se proměnil v realitu boje o titul
Čtvrtá série jízd začala napovídat, že to s majitelem letošní zlaté medaile nemusí být tak jednoznačné. Ve třinácté jízdě se Lukáš Dryml prezentoval další porážkou nebezpečného konkurenta. Ještě jednou se od startovního roštu vrátil ke svým mechanikům vyčkávajícím u vrat z depa. A by měl Josef Franc lepší reakci na pásku, do první zatáčky najížděl jako první on.

Šestnáctá jízda ukrojila z celkového náskoku Matěje Kůse další bod. Nejlépe odstartoval opět Filip Šitera. A zatímco se Václav Milík hnal rychle dopředu, Matěj Kůs neměl místa nazbyt a upadl ještě před úvodním nájezdem. Karel Voborník nyní se stiskem červeného knoflíku nezaváhal.

Druhý start nabídl téměř stejnou podívanou, i když naštěstí už bez pádu pražského závodníka. Filip Šitera byl zpočátku opět nejpohotovější. Matěj Kůs ho však záhy minul, ale Václav Milík byl ještě v úvodním nájezdu rychlejší než oba dva.

Sotva se pardubický junior už počtvrté prohnal cílem, v průběžné klasifikaci dvojdílného finále nastala vskutku nečekané situace. Matěj Kůs byl se čtyřiadvaceti body stále ještě na jejím čele. Jenže Lukáš Dryml se dostal už o jediný bod za něho. A Václav Milík ztrácel na leadera dva body. Inu, plochá dráha dokáže být někdy pořádně vrtošivá dáma.

Václav Milík nemohl udělat víc, než relativně snadnou rozjížďku s číslem sedmnáct vyhrát ve stylu start – cíl před Romanem Čejkou. Co bude se šampionátem dál, napověděla devatenáctá jízda. Na její startovní rošt vedle Matěje Kůse zamířili ještě Jan Jaroš, Josef Franc a Tomáš Suchánek.

Posledně dva jmenovaní už sice ztratili šanci na vavříny v celkové klasifikaci, avšak o to víc se pustili do boje o dnešní vavříny. Zejména Tomáš Suchánek, který po svém počátečním zaváhání porážel soupeře se stejnou razancí jako zavěšená koule u ruských kuželek.

A i když tentokrát nejlépe odstartoval Josef Franc, Tomáš Suchánek vyjel z první zatáčky jako první. I když se Pražan ještě jednou dokázal do vedení vrátit, od druhého oblouku druhého kola jezdil jako první Tomáš Suchánek. Vynutil si tím rozjezd o druhé místo s Josefem Francem, v němž však Pražan tahal za delší konec provazu.

Avšak zpět k rozjížďce s číslem devatenáct. Matěj Kůs v ní nenašel recept, aby se dostal alespoň před třetího Jana Jaroše. Bylo jasné, že se na trůn nevrátí ani po roční pauze. Už nyní měl Václav Milík v celkovém součtu o bod výše. A to samé mohl dokázat i Lukáš Dryml, pakliže by triumfoval ve dvacáté jízdě.

To se v souboji s trojicí pražských juniorů stalo vzápětí realitou a o titul musel být vypsán další rozjezd mezi oběma pardubickými borci. Václav Milík se ho nemohl dočkat. Sotva se před ním otevřela vrata z depa, vyjel na dráhu. Lukáš Dryml nelenil, vyrazil hned za ním a během pár sekund oba zkameněli na startovním roštu.

Rozhodl start. Václav Milík starší už v depu na samém konci modré plechové řády dávno zapomněl na výtku, kterou svému synovi uštědřil po přerušení rozjížďky s číslem čtyři. Václav Milík byl v úvodní zatáčce první a na čele vydržel celá čtyři kola. „Věřil jsem si, ale že bych takhle odstartoval na Lukáše, to ne,“ kroutil hlavou novopečený mistr republiky, který zasedl na trůn jednadvacet let po svém otci.

„Prohrál jsem to už na startu, „ nehledal Lukáš Dryml žádné výmluvy. „Mně není dvacet, abych tady bláznil, on je mladej‘.“ A v tom měl pardubický borec, jenž právě přišel o možnost připsat si už čtvrtý primát své kariéry, naprostou pravdu. Ještě nikdy se mistrem naší země nestal žádný český závodník, který by ještě neoslavil své dvacáté narozeniny. Mladší byl pouze Slovák Martin Vaculík, který před pěti lety triumfoval ve Slaném ve svých sedmnácti letech.

Hlasy z depa
„Mám radost,“ zářil Václav Milík. „To jsem neviděl, takoví borci taky byli a já je porazil. Je to neuvěřitelný, nepočítal jsem, že to takhle pojede. Parádní výkon, děkuju zase Bohoušovi Brhelovi. Motor jel nevídaně, co dodat… V rozjezdu jsem si věřil, ale že bych na Lukáše takhle odstartoval, to ne. Jednadvacítky jsou mi už jedno, devatenáctky by byly taky, ale tohle je úspěch. Příští rok chci ještě víc titulů. Ale pořád tomu nevěřím, já mistr, to si děláš prdel.“

„Docela mě ještě irituje rozhodnutí rozhodčího Kubeše,“ litoval Lukáš Dryml svého vyloučením v květnovém Divišově. „Člověk se nadře a pak je takhle vyloučenej‘. Chtěl jsem to dotáhnout do konce a vyhrát, ale díky rozhodnutí pana Kubeše jsem přišel o dva body. Dnes jsem jezdil hlavou, nevyšlo to, ale spokojenej‘ jsem. Jel jsem pěknej‘ závod. Prohrál jsem rozjezd, předtím v jízdě s Vencou jsem neměl ještě doladěnou motorku. V rozjezdu odstartoval dobře, já to prohrál na startu. On je mladej‘, mně není dvacet, abych tady bláznil.“

„Nejsem spokojenej‘, ztratil jsem body v Divišově,“ kazil první závod celkový dojem i Josefu Francovi. „Chtěl jsem tady vyhrát, ale nepovedlo se. „Je to škoda, že se mistrovství republiky jezdí na nejhorší dráze v republice, ale popral jsem se s tím. Třetí místo je úspěch, neúspěch, chtěl jsem víc, ale jsou to závody. Zkazil jsem to hlavně v Divišově, maj‘ tam na hovno signalizaci. Přišel jsem o tři body a to se táhlo až do dneška. Ale člověk se musí naučit i prohrávat. Vencovi to přeju, je to největší talent český plochý dráhy.“

„Dobrý, až na tu první jízdu,“ svěřoval se Tomáš Suchánek. „Předjížděl jsem Lukáše, on se na mě podíval, jak mě viděl, šel z lajny k prknům. Měl bejt‘ vyloučenej‘. V tom spěchu jsme nestíhali a já si zapomněl zapnout metyl. Mohla bejt‘ bedna, v tý první jízdě bych vyhrál, po tom venku se to rozjíždělo. Tak příští rok, budu zase čekat, ale ono to přijde. Na Zlatou přilbu mám nazbrojíno, jestli to bude startovat jak o extralize, je šance.“

„Zezadu,“ žertoval Filip Šitera nad obligátní otázkou magazínu speedwayA-Z, jak viděl dnešní závod. „Začal jsem se chytat v posledních jízdách. Cíl byl udržet osmý místo.“

„Začátek byl dobrý,“ nebylo Martinu Gavendovi do řeči. „Pak to stálo za hovno. Sral jsem to a nic mi nevycházelo.“

„Jsem spokojenej‘,“ netajil se Roman Čejka. „Motor je pořád rozbitej‘, nefunguje mi to. Nevím, co s tím. Uvidím příští rok. Chci koupit nový motor, třeba bude fungovat. Byl by v tom čert, abych se netrefil. Zkusím GM off set, ten má excentrický kliky. Potom uvidíme.“

„Rozhodla první jízda,“ rozhodil Martin Málek rukama. „Sukli jsme se a Matěj mi ohnul hák. Dostala se mi tam noha a pěkně to bolelo. Neměl jsem se, kam hnát, a doslovně jsem to dojel. Jen v poslední jízdě jsem potřeboval něco zkusit.“

1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Lukáš Dryml, Pardubice 2 3 3 3 3 14
3. Josef Franc, Praha 3 3 2 2 2 12+3
4. Tomáš Suchánek, Pardubice E 3 3 3 3 12+2
5. Matěj Kůs, Praha 3 2 3 2 0 10
6. Jan Jaroš, Mšeno 2 2 1 3 1 9
7. Filip Šitera, Mšeno 1 2 2 1 2 8
8. Martin Gavenda, Praha 3 1 1 2 0 7
9. Roman Čejka, Slaný 2 E 1 2 2 7
10. Martin Málek, Slaný E 1 2 0 3 6
11. Zdeněk Holub, Praha 2 1 0 1 2 6
12. Michal Škurla, Praha 1 2 2 0 1 6
13. Michal Dudek, Slaný 1 0 1 1 1 4
14. Ondřej Smetana, Praha 0 0 0 1 1 2
15. Ondřej Veverka, Praha 0 1 0 0 0 1
16. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 1 F 0 0 0 1

Konečné pořadí šampionátu jednotlivců AČR:

  DIV MŠE TOT
1. Václav Milík, Pardubice 11 15 26+3
2. Lukáš Dryml, Pardubice 12 14 26+2
3. Matěj Kůs, Praha 14 10 24
4. Josef Franc, Praha 11 12 23
5. Tomáš Suchánek, Pardubice 9 12 21
6. Filip Šitera, Mšeno 9 8 17
7. Martin Gavenda, Praha 10 7 17
8. Martin Málek, Březolupy 7 6 13
9. Aleš Dryml, Pardubice 13 NS 13
10. Roman Čejka, Slaný 3 7 10
11. Jan Jaroš, Mšeno NS 9 9
12. Michal Škurla, Praha 3 6 9
13. Zdeněk Holub, Praha 2 6 8
14. Zdeněk Simota, Plzeň 7 NS 7
15. Ondřej Veverka, Praha 5 1 6
16. Michal Dudek, Slaný NS 4 4
17. Ondřej Smetana, Praha NS 2 2
18. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 2 NS 2
19. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 1 1 2
20. Michael Hádek, Plzeň 0 NS 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Markéta Cup 125 ccm

Michal Škurla zvedl stopětadvacítkářskou laku opět nahoru

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Chabařovice – 6. října
Michal Škurla dosáhl v závěrečném klání šampionátu AČR na krátké dráze dalšího titulu, přičemž pro své následovníky vytvořil obtížně překonatelný rekord. Všech šest závodů totiž vyhrál s maximálním ziskem osmnácti bodů. Dnes tuto bilanci ještě vylepšil triumfem v nadstavbové jízdě o Cenu vydavatele magazínu speedwayA-Z. Michaela Krupičková se nakonec věnovala tréninku s pětistovkou, takže se největší díl pozornosti upíral k boji o celkový bronz. Při obrovské smůle Adama Fencla, vyloučeného za roztlačení motocyklu po startu třinácté jízdy, ho vybojoval Kryštof Rybář.

Čtyři leadeři průběžné klasifikace
Rekordních čtrnáct závodníků prošlo technickou přejímkou k závěrečnému dílu šampionátu AČR na krátké dráze. V praxi se však na chabařovické malé dráze objevilo jen třináct borců. Zelená stopětadvacítka Michaely Krupičkové totiž zůstala osiřelá stát v boxu. „Elektrika,“ krčil rameny její otec Jaroslav. Nicméně pozornost jeho dcery stejně poutala pětistovka vyvedená v charakteristických barvách, v jejímž sedle se divišovská závodnice věnovala tréninkovým jízdám po boku Eduarda Krčmáře a Karla Kadlece.

Zato Michal Škurla si zřejmě svou poslední příležitost představit se v sedle stopětadvacítky nechtěl nechat ujít, i když ho o pár hodin později očekával druhý díl finálového zápolení o mistra pod jurisdikcí AČR ve Mšeně. Přitom při neúčasti Michaely Krupičkové ani nemusel, jelikož její porucha ho definitivně potvrdila na mistrovském trůnu.

Král českých kolibříků si už však v průběhu rozjeté sezóny vytknul další smělý cíl. Chtěl vyhrát všechny závody s maximálním ziskem osmnácti bodů. A také dnes se záhy vydal svůj plán beze zbytku naplnit.

Již v rozjížďce s číslem jedna hladce odvedl Lukáše Kovaříka a Františka Kliera, aby to samé provedl o tři rozjížďky později Igoru Kopecovi a Filipu Hájkovi. Se šesti body na svém kontě se mu prozatím mohli rovnat ještě tři další borci.

Adam Fencl se odhodlaně vydal hájit průběžné třetí místo v celkové klasifikaci před Kryštofem Rybářem, jenž na něho ztrácel dva body. Když si na něho ve třetí jízdě vyšlápl Filip Šifalda a ve výjezdu z druhé zatáčky se spodem dostal do čela, Adam Fencl okamžitě zatáhl. Již na protilehlé rovince byl zpátky v čele. Další trojku dosáhl hladkým triumfem v sedmé jízdě.

Avšak ani Kryštof Rybář nezůstal při hromadění vítězství pozadu. V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval na Filipa Šifaldu a Sindy Weber, po rezignaci Michaely Krupičkové jediné dívky v závodě. V desáté jízdě přijel s divišovským závodníkem na rošt jenom Milan Dobiáš, s nímž starší závodník neměl těžkou práci.

Aby toho nebylo málo, v polovině základního rozpisu zůstával čtvrtým neporaženým Václav Verner. Ten se v páté jízdě srdnatě pustil do křížku s Josefem Novákem. Pardubického závodníka podjel ve druhé zatáčce, avšak hned v následujícím oblouku se ocitnul na zemi. Přesto dokázal zatáhnout a na sklonku třetího kola se před Josefa Nováka dostal podruhé.

Ani druhý triumf Václava Vernera nebyl prost problémů. Připravil mu je klubový kolega Filip Šifalda, jenž ho z druhého místa několikrát atakoval. Václav Verner si však ani v tomto případě nenechal vítězství vzít.

Diskvalifikace promluvila do boje o celkový bronz
Chleba v jediné zásadní otázce dnešního závodu, a sice kdo se stane majitelem bronzové medaile, začala dostávat konkrétní řešení hned v rozjížďce s číslem jedenáct. Nejlepší start sice předvedl Kryštof Rybář, což ale bylo v příkrém rozporu s velikášskými plány Michala Škurly. Pražský závodník se před svého dočasného přemožitele dostal už v úvodní zatáčce.

Ztráta nejbližšího pronásledovatele v průběžné klasifikaci otevřela stavědla s vodou na mlýn Adama Fencla naplno. Jenže chabařovickému závodníkovi hned po startu rozjížďky s číslem třináct zhasnul motor. Zatímco se do vedení dostal Lukáš Kovařík, on bleskově roztlačil svůj stroj a vydal se na beznadějnou stíhací jízdu.

I když svého soka v předposlední zatáčce podjel, dočkal se diskvalifikace. Ta byla samozřejmě plně v souladu se zněním řádů, nicméně nepochopitelné zůstává, proč sudí Lenka Felixová nechala Adama Fencla zbytečně riskovat a neodvolala ho z dráhy dříve, i když za cenu případného přerušení.

Nešastná třináctá jízda byla pádným argumentem v boji o bronz. Statečný Adam Fencl nesložil v žádném případě zbraně. Když na něho v devatenácté jízdě odstartoval Igor Kopec, celé úvodní kolo na něho útočil po vnitřní straně, dokud se v první zatáčce druhého okruhu nedostal do čela.

Avšak i když vyhrál, mohl počítat pouze s účastí ve finále B. Kryštof Rybář však již předtím v sedmnácté jízdě porazil Romana Mádyho. Vítězstvím si zajistil kde, v němž mohl kalkulovat s dvojnásobným bodovým ziskem. Vedle něho a neporazitelného Michala Škurly se do jízdy nejlepší trojice dostal ještě Václav Verner. Ten se ve čtrnácté jízdě dostal do kolize s Filipem Šifaldou, ale nakonec ji vyhrál, když jeho mladší klubový kolega upadl ještě jednou. Nakonec se Václav Verner dočkal jediné porážky, jíž mu v rozjížďce s číslem dvacet uštědřil Michal Škurla.

Finálová dramata
Pětici finálových jízd rozehrál František Klier, který přijel sám na startovní rošt finále E. Déčko bylo už mnohem dramatičtější. Filip Šifalda zjistil přímo na startovním roštu, že má zlomený hák. Náhradní motocykl naštěstí stihnul osedlat včas. Nečekané časové zdržení přišlo vhod rovněž Sindy Weber.

Němka už svůj start odpískala kvůli fatální závadě svého stroje, avšak nakonec jí svojí stopětadvacítku půjčila Michaela Krupičková. Nejlépe odstartoval Roman Mády, avšak záhy ho na čele vystřídal Filip Šifalda.

Céčko se stalo celkem jednoznačnou záležitostí Filipa Hájka, jenž odvedl Milana Dobiáše a Lukáše Kovaříka. Podobně suverénně si ve finále B počínal Igor Kopec. Adam Fencl dokázal uhlídat Josefa Nováka, avšak šance na celkový bronz se snížila.

Definitivně bylo rozhodnuto ve finále A. O dalším triumfu Michala Škurly nemohlo být sebemenších pochyb. Avšak Kryštof Rybář si držel druhou příčku před Václavem Vernerem, jemuž se ke všemu na začátku druhého kola nevyhnul pád. Díky dvojnásobnému bodování pak divišovský závodník o dva body předčil Adama Fencla.

Součástí mistrovského mítinku se staly rovněž dvě rozjížďky o ceny věnované naším vydavatelstvím. Cena publikace Česká plochodrážní ročenka viděla na startu trojici nejmladších. Filip Šifalda v ní svedl nádherný duel s Milanem Dobiášem. I když byl úspěšný, skončil vyloučený za vyjetí z dráhy, takže se z pětistovky radoval chabařovický benjamínek.

Cenu vydavatele magazínu speedwayA-Z opět opanoval Michal Škurla, který si tímto způsobem vydělal tisícovku již potřetí. Václav Verner si při repete finále A mistrovského závodu o jednu příčku polepšil, Kryštof Rybář neviděl cíl. „Přetočil jsem se a chcíplo to,“ vysvětloval.

Novinkou při dekorování nadstavbových jízd bylo ocenění mechaniků vítězných borců produkty českotřebovského pivovaru Faltus. Milan Linka dostal jedenáctku, Tomáš Škurla tmavou čtrnáctku.

    E D C B A TOT
1. Michal Škurla, Praha 3 3 3 3         6 18
2. Kryštof Rybář, Divišov 3 3 2 3         4 15
3. Václav Verner, Chabařovice 3 3 3 2         2 13
4. Igor Kopec, PL 3 2 3 2       3   13
5. Adam Fencl, Chabařovice 3 3 ex 3       2   11
6. Josef Novák, Pardubice 2 3 1 3       1   10
7. Filip Hájek, Praha 2 1 2 3     3     11
8. Milan Dobiáš, Chabařovice 2 2 2 1     2     9
9. Lukáš Kovařík, Chabařovice 2 1 3 2     1     9
10. Filip ŠIfalda, Chabařovice 2 2 X 2   3       9
11. Roman Mády, Plzeň 1 2 1 2   2       8
12. Sindy Weber, D 1 L 3 1   1       6
13. František Klier, Mšeno 1 2 1 1 3         8
14. Michaela Krupičková, Divišov – – – – –         DNR

Poznámka: Adam Fencl byl v rozjížďce s číslem třináct, kteoru vyhrál, diskvalifikován za roztlačení zhasnutého motocyklu.

Cena publikace Česká plochodrážní ročenka pro tři nejmladší závodníky:
Milan Dobiáš (Chabařovice), František Klier (Mšeno); Filip Šifalda (Chabařovice) L
 
Cena vydavatele magazínu speedwayA-Z pro tři nejlepší závodníky:
Michal Škurla (Praha), Václav Verner (Chabařovice); Kryštof Rybář (Divišov) E

Konečné pořadí seriálu AČR:

  DIV CHA DIV DIV DIV CHA TOT
  8.5. 17.6. 30.6. 5.7. 30.8. 6.10.  
1. Michal Škurla 18 18 18 18 18 18 108
2. Michaela Krupičková 15 16 16 16 14 0 77
3. Kryštof Rybář 10 11 10 10 13 15 69
4. Václav Verner 11 13 11 8 11 13 67
5. Adam Fencl 4 14 12 13 13 11 67
6. Josef Novák 10 10 11 10 9 10 60
7. Filip Hájek 9 9 10 9 10 11 58
8. Filip Šifalda 10 10 8 10 9 9 56
9. Milan Dobiáš NS 8 9 6 4 9 36
10. František Klier NS NS 9 7 7 8 31
11. Igor Kopec NS 12 NS NS NS 13 25
12. Lukáš Kovařík 8 7 NS NS NS 9 24
13. Mike Jacopetti NS NS NS 10 11 NS 21
14. Roman Mády 7 NS NS NS NS 8 15
15. Richard Geyer 11 NS NS NS NS NS 11
16. Celina Liebmann NS 10 NS NS NS NS 10
17. Sindy Weber NS NS NS NS NS 6 6
18. Patrik Mikel 0 0 NS NS NS NS 0

Foto: Eva Palánová

ME Jednotlivců

Evropský titul je v těch nejlepších rukou

Mureck – 30. září
Mureck je malebné městečko na jihu Rakouska, ale v těchto krásných podzimních dnech jsou takové všechny obce v okolí. Co je odlišuje to ostatních, je plochodrážní tra na místním stadiónu a velice pohotoví organizátoři, kteří nejen dokázali získat pořadatelství posledního rozhodujícího finále čtyřdílného šampionátu Evropy, ale zařadit ho den po challenge v celkem nedalekém chorvatském Goričanu.

Vítězství v šampionátu s rutinní samozřejmostí
V důsledku toho byla všechny místa k sezení obsazená a okolní tribuny více než slušně zaplněné nejen místními, ale i fanoušky z Chorvatska, Slovinska, Maďarska a Německo. Mohli jste zde potkat také vlajkonoše z Ukrajiny, početnou skupinku známých tváří z Čech a pár osamělých Poláků. Servis, stánky se suvenýry včetně těch z SGP, VIP stany pro hosty sponzorů, to vše bylo na úrovni leckteré velké ceny.

Aleš Dryml vstupoval do závodu jako jasný favorit s náskokem šesti bodů před čerstvým mistrem Evropy dvojic Ukrajincem Andrejem Karpovem. Ve prospěch českého závodníka mluvila skvělá forma posledních měsíců. Proti vytížení týdnem závodění na krátké i dlouhé dráze, včetně osmi startů a jednoho opakování v náročném challenge předcházejícího dne.

Aleš Dryml přijel ve výborné náladě a dělal si víc starosti s úpravou dráhy než ze soupeřů. Hned v první rozjížďce nejbližší z jeho pronásledovatelů Andrej Karpov ztratil bod, když dojel druhý za suverénním Tomášem Suchánkem. Třetí v celkovém pořadí Andrzej Lebeděvs byl na startu druhé série přímým soupeřem Aleše Drymla. Nejdřív odstartoval předčasně a start se opakoval, aby vzápětí skončil třetí za Kjastasem Puodžukcem a druhým Alešem Drymlem.

Další dvě rozjížďky proběhly bez překvapení a pak následovalo předlouhé upravování trati. Pod dohledem předsedy jury, jinak rozhodčího SGP Franka Zieglera, dva traktory a jeden podivně upravený náklaďák jakoby vypadlý ze slavného filmu Šílený Max, v originále Mad Max s Mellem Gibsonem v hlavní roli dlouho kroužily každý jiným směrem, až byla dráha uznána za schopnou dalšího závodění.

Po pauze vyhrál Aleš Dryml svou jízdu. A když Andrej Karpov skončil jednou druhý a potom třetí a Andrzej Lebeděvs dvakrát jen třetí, bylo jasné, že vítězství ve třetí jízdě bude stačit na evropský titul. Aleš Dryml nezaváhal, ve výborném stylu porazil své soupeře a pak klidně odjel do boxů, jakoby vyhrát mistrovství Evropy bylo rutinní samozřejmostí.

Kdo očekával vítězné kolo nebo jinou formu oslavy, nedočkal se. Asi únava řekla svoje a po defektu ve svém dalším čtvrtém startu v pořadí se novopečený šampión na ovále už neukázal. Na tiskovce posléze vysvětlil, že měl menší poruchu na motoru a nechtěl riskovat jeho další zatížení a případné zničení předtím, než ho podrobí pečlivé kontrole. A tak raději po dosažení stanoveného cíle odstoupil. O vítězství v samotném posledním podniku seriálu mu ani moc nešlo – vše vyprávěné s velkým humorem v perfektní angličtině pro převážně české auditorium.

Speedway může být zrádný sport
Toto se ale odehrávalo až po závodě a vyhlášení vítězů. Předtím jsme byli svědky skvělých jízd, pár defektů a několika pádů. Ten ve smolné třinácté jízdě vypadal velice ošklivě, když to domácího Fritze Wallnera vyneslo hodně k vnějšímu okraji dráhy, takže ho podjel Slovinec Maks Gregorič. Ve snaze zakončit předjetí, přetočil motocykl a prakticky se před bezmocným Rakušanem postavil. Byla to hrůzostrašná kolize v plné rychlosti, a když se Fritz Wallner dlouho nehýbal, nad stadiónem zavládlo mrazivé ticho. Dokonce vyjely obě sanitky. Fritz Wallner ale pokračoval dál hned při opakování jízdy, ale vyloučený Maks Gregorič ze své poslední rozjížďky rezignoval.

Z českých jezdců vybojoval Tomáš Suchánek slušných devět bodů, které ale nestačily na stupně vítězů. Martin Málek měl o dva méně, ale v rozjížďce s číslem sedmnáct se mu zvednul motocykl, prodělal lehčí pád a ve svém posledním vystoupení tam vyšel naprázdno.

O vítězství se bojovalo až do konce a nakonec musel o vítězi rozhodnout rozjezd. Polák Robert Miskowiak odstartoval lépe než jeho dánský soupeř Kenni Larsen. Speedway je však zrádný sport. Malá nerovnost na trati ho vyhodila v půlce třetího okruhu na okraj, kde se musel zachraňovat před pádem. Kenni Larsen zkušeně využil situaci, podjel Poláka a vítězství si už nenechal sebrat.

Přes značné prodlevy na úpravu dráhy a nebezpečný pád v rozjížďce s číslem třináct proběhly závody ve velice dobré náladě a před nadšeným publikem. Po první sérii se k obecenstvu přidal i čerstvý kvalifikant do SGP 2013 Matej Žagar, což pořadatelé opakovaně hlásili za patřičného potlesku z ochozů. Slovinec si poté dlouho povídal s Alešem Drymlem a jeho otcem.

Když bylo po vyhlášení a předání trofejí a medailí za umístění v seriálu, zeptal jsem se Aleše Dryml na jeho souboj s Hansem N. Andersenem den předtím v Goričanu. „Byla to skvělá jízda a bezvadné soupeření, v kterém mě Hans porazil, I když mu už o nic neslo. Užíval jsem si ji, i když jsem nakonec prohrál. Tento naprosto objektivní pohled na věc mi jen potvrdil, že mistrovsky titul, i když v jiné soutěži je v těch nejlepších rukou! Gratulujeme Aleši!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)