Českým juniorům moc štěstí z nebes nenapršelo

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 12. října
Štěstěna dnes při osmatřicátém ročníku Zlaté stuhy nebyla českým juniorům příliš nakloněna. Nejkřiklavějším případem byl Eduard Krčmář. Jeho dva pokusy o start v úvodních dvou sériích pokaždé skončily přetrhanými šrouby v rozetách obou jeho motocyklů, které doposud nevykazovaly obdobné problémy. Slánský závodník musel sáhnout do své kapsy pořádně hluboko, aby před zítřejším světovým šampionátem pořídil tři zbrusu nová kola. Janu Holubovi pro změnu praskly dva řetězy, takže i on předčasně odstoupil. Roman Čejka mohl jenom litovat nepřízně počasí, díky němuž se zrušily obě semifinálové jízdy na úkor jediného finále hned po základní části. Z něho byl Zdeněk Holub diskvalifikován, když Pavel Váňa na věži vyhodnotil jeho útok na Lasse Bjerreho jako nebezpečnou jízdu. Čest našich barev zachránil Václav Milík, by také on byl ze třetího místa zklamaný a navíc předtím v desáté jízdě zadřel motor.

Kovový mor
Na rozdíl od své starší nedělní sestřičky bývá startovní listina Zlaté stuhy poměrně silnou konstantou. A vskutku z dvaceti ohlášených juniorů se dnes ve Svítkově neobjevil pouze Švéd Anton Rosen. David Štěrovský měl rázem jasno, že svůj nový motor GM provede po ovále častěji, než by se mu jinak v roli prvního náhradníka povedlo. A konec konců i René Vidner, druhý rezervista, který se poprvé představil v kombinéze po Aleši Drymlovi, se měl dočkat aktivnější role.

Ještě před rozjížďkou s číslem jedna se na sjezdu z depa ozvala hlučná rána. Jejím zdrojem se stal motor Pontuse Aspgrena. Švéd stačil ještě přesednout na druhý motocykl a vzápětí triumfovat stylem start – cíl.

Obdobné štěstí však neměl Eduard Krčmář. Na startovní rošt čtvrté jízdy se nedostal v sedle ani prvního, ani druhého motocyklu, které skončily předčasně zpátky ve Slaňákově boxu. „Na obou motorkách se utrhaly štefty na rozety,“ popisoval český juniorský šampión nešastně. To ještě nemohl tušit, že se navlas stejná situace bude opakovat rovněž před rozjížďkou s číslem sedm.

V této situaci Eduardu Krčmářovi nezbylo než předčasně stáhnout pomyslnou roletu. Jeho otec se navíc musel pořádně praštit přes kapsu, aby vůbec mohli pomýšlet na účast v zítřejším mistrovství světa. Podobně dopadl rovněž Jan Holub. Ovšem s tím rozdílem, že na rozdíl od debutujícího Eduarda Krčmáře on jel Zlatou stuhu naposledy. A to přitom plzeňský závodník mířil vstříc semifinále.

Do čtvrté jízdy sice odstartoval nejhůř, z čehož vinil své postavení na startovním roštu vzdálené od vnitřní čáry. Na počátku druhého kola však stačil předčit alespoň Reného Vidnera, jenž na poslední chvíli stanul u pásky místo nešastného Eduarda Krčmáře ještě blíž mantinelu. Ovšem rozjížďku s číslem pět Jan Holub opanoval už od samotného začátku.

Už na konci úvodního kola se mohl těšit z bezmála desetimetrového náskoku před nejlepším z pronásledovatelů, jímž byl úvodní vítěz Pontus Aspgren. Nedočkaví fanoušci si už k jeho jménu zapisovali čtyři body, jenže na protilehlé rovince závěrečného okruhu se Janu Holubovi přetrhnul sekundární řetěz.

Naštěstí už v úvodní zatáčce druhého kola po spektakulární svíci vypadl Nicolas Vincentin, takže Jan Holub inkasoval alespoň jediný bod. Leč v jedenácté jízdě se vystoupení plzeňského závodníka odehrálo prakticky dle shodného scénáře. Znovu nejlepší start, i když ho během druhého kola obral o vedení Ashley Birks. Na konci třetího kola se před českého borce posunul také Marcel Helfer. Pravou pohromu si ovšem osud nachystal opět do poslední zatáčky.

Jan Holub v ní opět zůstal stát kvůli přetrženému sekundárnímu řetězu. Stokrát nic umořilo slona a plzeňský závodník tentokrát k šachovnicové vlajce pro bod nemířil, by Matic Ivačič byl už dávno ze hry kvůli prošvihnutému dvouminutovému limitu. V kapkách počínajícího deště v něm uzrálo rozhodnutí odstoupit ze závodu.

„Dvakrát mi prasknul zadní řetěz,“ vysvětloval vyklízecí práce ve svém boxu. „A ten druhej‘ byl novej‘. Tak jsem se rozhod‘, že už nejedu.“

Dva čeští závodníci mezi nejlepšími šesti
Pontus Aspgren na čele průběžné klasifikace krátce po polovině závodu osaměl. V deváté jízdě vystřihnul raketový start. Hned ve druhém oblouku sestřelil Dennis Pedersen náhradníka René Vidnera, jenž opět zaskakoval za Eduarda Krčmáře. Pardubický závodník briskně vyskočil na nohy. Teatrální gesta směrem k Dánovi dala jasně najevo, že z kolize naštěstí vyvázl bez úhony.

Jenže restartu se nedočkal ani vyloučený viník, ani jeho obě. René Vidner totiž o pouhé tři sekundy prošvihnul dvouminutový limit. Pontus Aspgren vzápětí zopakoval svůj povedený start. Krystian Pieszczek, vítěz loňského Hurychova memoriálu, nedokázal ve dvanácté sérii prodloužit sérii své neporazitelnosti, když ho odvedl Lasse Bjerre. Jemu zase přistřihla křídla rozjížďka s číslem osm, v níž byl se žlutým povlakem přilby rád za poslední bod.

Třetím nejúspěšnějším závodníkem mohl být Václav Milík. Startovní manévry však byly dnes jeho slabinou, avšak nezměrná bojovnost tradiční předností. V rozjížďce s číslem dvě opouštěl rošt jako čtvrtý. Do druhé zatáčky však vjížděl jako třetí, aby v první oblouku druhého okruhu podjel Marcela Helfera. Jenže Krystian Pieszczek byl už daleko.

V šesté jízdě byl Václav Milík v první zatáčce třetí. Záhy ho vystřídal Emil Pulczynski, s nímž si však brzy poradil. Navíc spolu ve druhém kole předčili Patrika Nagyho, jenž měl nejlepší start. Do třetího okruhu najel Václav Milík už jako vedoucí závodník.

V desáté jízdě se Václav Milík zařadil hned za Zdeňka Holuba, jenže se nedostal do cíle ani v prvním kole. „Zadřel jsem ten lepší motor ze Mšena,“ svěřoval se. Rozjížďka s číslem čtrnáct se proto z jeho úhlu pohledu stala existenční záležitostí. Za řidítky druhého motocyklu jí zvládl dokonale ve stylu start – cíl.

S jedenácti body na kontě ho semifinále nemohlo minout. Jenže s ohledem na d隝, který nikterak neustával, jury dospěla k rozhodnutí přeskočit semifinálové jízdy a uskutečnit rovnou finále. To se stalo osudným mj. Romanu Čejkovi, který uzavíral první desítku. Václavu Milíkovi jedenáct bodů stačilo a druhým českým finalistou se stal Zdeněk Holub. Pražský junior byl dokonce druhým nejlepším borcem základní části. Pontus Aspgren sice v rozjížďce s číslem třináct projížděl cílem opět jako vítěz, avšak Krystian Pieszczek při vzájemné konfrontaci upadl.

Z vítězného schématu Zdeňka Holuba vyčnívala pouze rozjížďka s číslem jedna. „Z tý pětky na startu jsem to měl hrozně daleko,“ komentoval své úvodní třetí místo. V osmé jízdě však jezdil první od vylétnutí pásky až po odmávnutí šachovnicovým praporkem.

To samé v bleděmodrém v rozjížďce s číslem deset, v němž zmiňovaný defekt vzal Václavu Milíkovi naději na útok. V patnácté jízdě mu pokazil vítězné sólo pád v úvodní zatáčce. Při repete zase spadli Dennis Pedersen a Nicolas Vincentin. Teprve napotřetí se Zdeněk Holub opět ujal vlády.

Finálový start vynesl do čela Pontuse Aspgrena, jenž od té chvíle jen zvyšoval svůj odstup od Krystiana Pieszczeka a Václava Milíka. Zdeněk Holub se tvrdě propracoval na čtvrtou příčku. „Čekal jsem, že tam budu, ale pak jsem ho tam viděl,“ líčil svůj souboj s Lasse Bjerrem. „Ale natáhla mě taková kolejka a vyvez‘ jsem ho.“ Pavel Váňa jeho manévr posoudil jako nebezpečný a ze čtvrtého místo pražského juniora diskvalifikoval.

Hlasy z depa
„Dobrý, ale zadřel jsem ten lepší motor ze Mšena,“ líčil Václav Milík. „Vzal jsem si druhej‘, jel pěkně. Jenže v tý poslední jízdě nikdo nebyl a my to před finále nechali bejt‘. A měli jsme udělat změny. Chtěl jsem vyhrát, snad se to povede příští rok. Nemuselo pršet, jezdilo by se líp, kdyby nebylo mokro. Ale zejtra bych byl se třetím místem spokojenej‘.“

„Natáhlo mě to,“ vysvětloval Zdeněk Holub svůj incident s Lasse Bjerrem ve finálové jízdě. „Vyvez‘ jsem ho, ale protože mě to natáhlo. Škoda. Nečekal jsem, že mně to tak půjde.“

„V pohodě,“ zastihl konec základní části Davida Štěrovského ve skvělé náladě. „Nečekal jsem vůbec, že se svezu. O tréninku jsem zkoušel novej‘ motor. A na GM jsou jiný převody. Škoda defektu, prasknul mi úplně novej‘ primár. Škoda, mohlo bejt‘ víc bodů, ale i tak jsem spokojenej‘.“

„Špatně,“ reagoval Jan Holub na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jek se mu dnes jelo. „Bojoval jsem, ale přišly defekty. Praskaly řetězy, je to docela velká škoda, jel jsem svou poslední Stuhu. Uvidíme zejtra, bude větší konkurence. Necháme se překvapit.“

„Na hovno,“ mračil se Eduard Krčmář. „Utrhaly se všechny štefty na kolech. Nevím proč, vůbec netuším. Na zejtra jsme kvůli tomu koupili nový kola.“

    TOT  
1. Pontus Aspgren, S 4 4 4 4 16 1.
2. Krystian Pieszczek, PL 4 4 3 F 11 2.
3. Václav Milík, CZ 3 4 E 4 11 3.
4. Lasse Bjerre, DK 4 1 4 2 11 4.
5. Timo Lahti, FIN 3 3 2 3 11 5.
6. Zdeněk Holub, CZ 2 4 4 4 14 ex
7. Emil Pulczynski, PL 2 3 3 3 11  
8. Ashley Birks, GB 1 3 4 1 9  
9. Marcel Helfer, D 2 3 3 1 9  
10. Roman Čejka, CZ 3 2 2 2 9  
11. Kamil Pulczynski, PL 4 2 2 E 8  
12. Mark Riss, D 1 1 2 3 7  
13. Nicolas Vincentin, I 3 F 3 E 6  
14. David Štěrovský, CZ 2 2 E 2 6  
15. Valentin Grobauer, D 0 0 1 4 5  
16. Patrik Nagy, H (ACCR) 0 1 1 3 5  
17. Dennis Pedersen, DK 0 2 U X 2  
18. Jan Holub, CZ 1 1 E – 2  
19. Matic Ivačič, SLO 1 E M 0 1  
20. René Vidner, CZ (res) 0 0 M E 0  
21. Eduard Krčmář, CZ – – – – DNR  

Poznámka: semifinálové jízdy byly kvůli dešti zrušeny, Zdeněk Holub projel cílem finálové jízdy jako čtvrtý, ale byl vyloučen za nebezpečnou jízdu.

Pohár jezdců na dlouhé dráze:

1. Richard Wolff, CZ 5 5 4 5 19
2. Sjoerd Rozenberg, NL 4 4 5 4 17
3. Attila Biro, H 3 2 3 3 11
4. Karel Kadlec, CZ 2 3 2 2 9
5. Mathias Flick, D 0 1 1 1 3
6. Michaela Krupičková, CZ (250 ccm) 1 X – – 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Byl jsem opět při tom, když Václav Milík kraloval

Mšeno – 6. října
Kolem ploché dráhy se pohybuji téměř půl století a byl jsem u korunovace celé plejády našich nejlepších jezdců. A proto jsem nechyběl ani druhou zářijovou neděli roku 1991 při finále jednotlivců v Březolupech. Zde jsem shlédl zajímavý finálový závod, na jehož konci vystoupil na stupeň nejvyšší jezdec s číslem pět Václav Milík starší. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl s vítězem svést do Pardubic a být u prvních neformální ch oslav jeho vítězství.

A tuto sobotu jsem po druhé vítězné jízdě Milíka juniora přišel za jeho tátou do boxů mšenského plochodrážního stadionu a připomněl mu jednadvacet let starou historii, kdy on tehdy vyhrál a já byl u toho!

Krátce jsme zavzpomínali a protože atmosféra finále rychle houstla, nechtěl jsem dále rušit. Při odchodu mu tak trochu odvážně řekl: „Dnes tvůj mladej‘ vyhraje!“

A pak vše probíhalo jak probíhalo a Venca mladší čaroval. Po dvaceti rozjížďkách plný počet bodů a rozjezd o mistra.

Drama vrcholilo a nakonec k obrovské radosti obou Václavů to vyšlo!

Foto: Lubomír Hrstka

Světový šampionát začíná připomínat otevřené české mistrovství

Pardubice – 11. října
Když FIM vyhověla pardubickým návrhům na přidělení divokých karet a míst náhradníků pro sobotní páté finále juniorské světového šampionátu, které v zásadě vycházely ze situace poplatné českému mistrovství, mohli jsme se těšit na pět domácích závodníků na nástupu. Z poslední verze startovní listiny je však navýsost jasné, že účinkování celé pětice neskončí jen slavnostním zahájením.

Na vině je vlna zranění, která zasáhla polské juniorské řady. Ze hry dle očekávání nakonec vypadli také Tobiasz Musielak, Damian Adamczak a Piotr Pawlicki, takže červenobílé barvy ponese do boje pouze Maciej Janowski.

Vzniklé díry byly zalepeny jednak povýšením Romana Čejky a Zdeňka Holuba z postů rezervistů do hlavní šestnáctky, a jednak dodatečným povoláním lotyšského talentu Andrzeje Lebeděvse.

Kdo bude nakonec náhradníkem, rozhodne jury závodu na svém zítřejším zasedání.

Aktualizovaná startovní listina:

1 Aleksander Loktajev, UA
2 Dakota North, AUS
3 Mikkel Michelsen, DK
4 Michael Jepsen Jensen, DK
5 Jan Holub, CZ
6 Pontus Aspgren, S
7 Maciej Janowski, PL
8 Zdeněk Holub, CZ
9 Václav Milík, CZ
10 Mikkel B. Jensen, DK
11 Nicolai Jakobsen, DK
12 Eduard Krčmář, CZ
13 Sam Masters, AUS
14 Nicklas Porsing, DK
15 Andrzej Lebeděvs, LAT
16 Roman Čejka, CZ

Foto: Wojta Zavřel

Veteráni míří do Svitav

Svitavy – 11. října
Pondělním šampionátem ČSMS na pražské Markétě letošní plochodrážní sezóna v Čechách rozhodně nekončí. Na její závěr nás čekají tradiční rozlučkové podniky. K chabařovické Závěrečné a pardubickému Poháru Jana Bechera letos přibude setkání veteránů a přátel ploché dráhy ve Svitavách naplánované na příští sobotu 20. října.

„Svou účast potvrdilo dvanáct závodníků, u pěti máme otazníky a lanaříme další,“ říká Richard Berger,který letos společně se Zdeňkem Pešou nastartovali ve svitavské Cihelně regulérní tréninkovou činnost. Mezi těmi dalšími, jejichž bezprostřední přítomnosti na ovále by se pořadatelé mohli dočkat, je také Marián Jirout. „Slíbil, že svou účast potvrdí do pátku,“ dodává Richard Berger.

Začátek akce je stanoven na 10:00ů končit se bude o pět až šest hodin později. Podmínkou svezení se na ovále, který letos korunoval mistra českých devatenáctek, je vklad 200 korun a vlastní palivo.

„Kdyby nás bylo okolo dvaceti, zkusíme udělat mini závod,“ plánuje Richard Berger. V této souvislosti jistě není bez zajímavosti, že jediný plnohodnotný závod veteránů na českém území zorganizoval pardubický nadšenec Jiří Šmída v září 1994 právě ve Svitavách.

Foto: Wojta Zavřel

Václav Milík má jedinečnou šanci na mistrovské double

Praha – 11. října
I když se před třemi lety Tomíčkův memoriál rozešel se Zlatou přilbou, Pražané udržují i nadále zaběhnutou tradici, že se na Markétě závodí i v pondělí po pardubickém super víkendu. Tentokrát tady vyvrcholí mistrovství republiky jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS. Václav Milík v něm má jedinečnou možnost získat dva mistrovské tituly ze soutěže jednotlivců v jediné sezóně, což naše bohatá historie doposud nepamatuje. Nebude to mít ovšem jednoduché, by Tomáš Topinka se při doplnění startovní listiny pěticí nasazených pořádně zapotil.

Původní záměr byl vyhradit finálová místa členům českého národního týmu, který se letos dostal do play-off světového poháru družstev. Na tuto nabídku ovšem pozitivně reagovali pouze Josef Franc, Matěj Kůs a Václav Milík. První dva závodí za pražský klub, pardubický junior je na seznamu závodníků podporovaných prostřednictvím Centra sportu Ministerstva vnitra.

„Poslali jsme pozvánku i bratřím Drymlovým,“ říká Tomáš Topinka. „Oficiálně se ještě nic nevrátilo, ale co jsem s nimi mluvil, tvrdili, že se toho účastnit nebudou.“

Tomáš Topinka se přitom nechtěl vydat cestou, že dvojici pardubických bratří nahradí závodníci, kteří se v srpnovém semifinále umístili níže než na jedenácti přímo deklarovaných postupových místech.

„Začali jsme ty místa nabízet klukům, co byli v době semifinále zranění,“ svěřuje se Tomáš Topinka. „Postupoval jsem podle výkonnosti. Nabíd‘ jsem to Tomáši Suchánkovi, ten to odmít‘ taky. Hynek Štichauer měl víceméně tu samou odpověď. Honzovi Holubovi to bylo zakázáno. Tomu nerozumím, je to poslední závod sezóny a jede se o slušný peníze.“

Nakonec na nabídku svého trenéra kývnul Ondřej Veverka. Na druhé volné místo se posunul Ronny Weis a semifinále produkovalo také dva náhradníky, jimiž se stanou Michal Průcha a Ondřej Smetana.

S výjimkou pardubických a trojkoaličních závodníků se v pondělní večer na pražské Markétě utká kompletní česká špička. Boj o titul nebude jednoduchou záležitostí a protáhne se bezesporu až do závěrečných fází, o čemž svědčí i skutečnost, že Matěj Kůs a Josef Franc na sebe narazí teprve v rozjížďce s číslem čtrnáct, kde se jim o společnost postarají Eduard Krčmář a Patrik Nagy.

Startovní listina:

1 Václav Milík, Pardubice*
2 Eduard Krčmář, Slaný
3 Roman Čejka, Slaný
4 Michal Škurla, Praha
5 Zdeněk Holub, Praha
6 Ondřej Veverka, Praha*
7 Jan Jaroš, Mšeno
8 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)
9 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)
10 Martin Málek, Březolupy
11 Josef Franc, Praha*
12 Luboš Tomíček, Praha
13 Matěj Kůs, Praha
14 Michal Dudek, Slaný
15 Maks Gregorič, SLO
16 Martin Gavenda, Praha
17 Michal Průcha, Slaný
18 Ondřej Smetana, Praha

Poznámka: přímo nasazení závodníci jsou označeni *.

Foto: Eva Palánová

Bez svého dream teamu bych na bronz nikdy nedosáhl!

Ve svých třiatřiceti letech jsem konečně dosáhl výsledku, po kterém jsem toužil a kvůli němuž jsem vlastně začal plochou dráhu i jezdit. Samozřejmě bych něco podobného předvedl i na klasické dráze, ale ještě není všem dnům konec. Rád bych tímto článkem shrnul letošní sezónu. Třetí místo na mistrovství světa na dlouhé dráze je pro mě osobně veliký úspěch, v němž bych chtěl pokračovat. Je to hodně dřiny, nesmí chybět hodně štěstí, motorky bez technických potíží a hlavně parta lidí, která se kolem mě dala dohromady. Bez nich to prostě nejde a nepůjde! Stojí za mnou a to je pro mě dost důležité.
Taka
Čekal, že jednou ze mě bude dobrej‘ závodník, dal do mě všechno, co měl, a dělal pro mě maximum. Nikdy jsem mu nedovezl to ovoce, které čekal. Ale z téhle medaile by měl velkou radost a oslavoval by jí až do jara.

Maminka
Na moje závody nejezdí, protože se bojí. Nedivím se. Poslední dva ze třech až pěti závodů, co se byla podívat, jsem končil hubou v zemi. Mám ji moc rád, vždy když jsem doma, se o mě stará. Zvykla si, že jsem pořád v čudu, ale chce, abych už byl doma s Terezkou a nikam nejezdil. Vždycky, když jí vyprávím o závodech, se diví, proč ještě jezdím.

Olinka (sestra)
Máme se rádi, i když si to tak moc neříkáme, ale víme to. Moc mi fandí.

Nemám na ně skoro vůbec čas a dva měsíce není moc. Mají určitě radost. Slibuju, že už budu hodnej‘ a nikam jezdit nebudu a sedat na motorku už taky nebudu (smích).

Brambůrka (Terezka)
Moje láska a velká podpora, která se o mě stará ve všech směrech a občas ani nevím, jak moc. Připravila pro mě nejedno překvapení, které jí rád vrátím.

Profesor (Zdeněk Schneiderwind)
Několik desítek let velký závodník a reprezentant Olympu Praha, dříve Rudé hvězdy a naší země, který vybojoval nejeden úspěch a trofej. Znám ho odmala a on mě vlastně naučil závodit. Dělal jsem mu mechanika a jezdil s ním po závodech. V současné době je to naopak. Dělá mně mechanika, rádce, časoměřiče, řidiče, maséra, trenéra v jedné osobě a přitom je to kamarád. Kdyby mu zdraví dalo, ještě by nám ukázal, jak se jezdí na motorce. Bez Zdeňka by to nešlo a moc si toho vážím. Místo aby se válel doma na gauči a věnoval se rodině, raději jede se mnou. Jeho zkušenosti, které mně předává, mají velikou cenu. Letos se to zúročilo. Takže pánbůh ti to zapla!

Nesmím zapomenout na Honzu Hlačinu, Bulhara (Jiřího Georgieva) a Maikýho (Michaela Gregora), kteří odvedou dobrou práci. A mohou fungovat čtyřiadvacet hodin denně, když je potřeba.

Pan Bejlís (Vopat)
Skoro můj pan táta, kterého jsem poznal před několika lety jakou fanouška, manažera extraligového týmu, sponzora a kamaráda. Hodný a neutrální člověk, který poděkuje, podpoří a netočí se zády, když se nedaří. Bez takových lidí to nejde. Hlavně v klídku (smích).

Michal Stárek
Kolem ploché dráhy se drží již mnoho let. Snažil se o pozvednutí našeho sportu u nás v extralize a v mistrovství republiky. Jsem rád, že jsem u toho mohl být, protože se mu to dařilo. Pro mě to jsou skvělé vzpomínky. Bohužel házení klacků pod nohy a závist to vše ukončily. Jsem rád, že se přidal k nám a podporuje nás.

V mém dream teamu jsou dále lidé, kteří nám pomáhají různými způsoby a vážím si jich. Bez nich by to také nešlo. Centrum sportu MV, AK Markéta Praha, Fuchs Oil, pan Matula, Alan Zubr, Stuha, 3F Vision, pan Beránek, Jitka Kern, pan Kárník, BVE.

Nejúspěšnější sezóna na klasické a dlouhé dráze! Už teď vím, kde a jaké chyby jsem udělal. Určitě se jich vyvaruji a nic nesmím podcenit. Budu makat o to víc, aby ta příští sezóna byla o půl schůdku lepší. Nic neslibuju, jsou to závody a ledacos se může přihodit. Bronzová medaile ale není jen moje, ale naše. A moc vám za ní děkuju!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Jiří Georgiev