AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Pardubice – 14. října
Letošní Zlatá přilba byla v mnohém závodem premiér. Poprvé se po dlouhé době všechny rozjížďky musely vejít do jediného dne. Vůbec poprvé nebyl kvůli časovému presu vypsán trénink a poprvé od roku 1964 se vítěz neprojížděl v čestném kole v sedle vyhraného motocyklu divišovské provenience. Premiérového triumfu se dočkal i rodilý Polák. Grzegorz Walasek sahal po triumfu už před třemi lety, avšak na poslední chvíli ho o ní připravil Rune Holta, majitel polského pasu, ale narozený v Norsku. Z českých závodníků skončil nejlépe Aleš Dryml, který se na poslední chvíli prosmýkl ke čtvrtému místu. Lukáš Dryml a Tomáš Suchánek se dostali do malého finále.
Prasklý řetěz, stávkující elektřina a nedostatek metylu stály Čechy postup
Škoda, že se nikde nedá vsadit, že na Zlatou přilbu bude úžasné počasí. I dnes se Pardubice probudily do krásného rána. Flamendrům, kteří při pozdním návratu nezatáhli žaluzie, sluneční paprsky propíchly sevřená oční víčka. Stadión už pulsoval čilým ruchem, celý program legendární Zlaté přilby se musel vejít do jediného odpoledne.
V činnosti už byli ti, jejichž služby člověk vítá, o čemž by mohli vyprávět Tomáš Suchánek a Jaroslav Petrák, snídající čínské nudle přímo před vstupem do depa. Ale i takoví, které už tak rádi nevídáme. Dopravní policisté byli v pohotovosti už před rozbřeskem a v jejich osidlech uvízl i Josef Franc. Dechová zkouška pražského závodníka ovšem nepřinesla žádný problém.
Po jedenácté dorazila červená bugatka s hlavní cenou na palubě. O půl dvanácté vyrazil pestrobarevný kordon ke slavnostnímu nástupu. Neuběhla ani další půlhodinka a šestice z první semifinálové skupiny vyrazila vstříc své první rozjížďce.
Josef Franc však dopadl o poznání hůře než při dopolední kontrole dopravní policie. Neujel jediný metr kvůli prasklému sekundárnímu řetězu. Čelo mezitím opanoval Troy Batchelor. Martin Málek, druhý z českých účastníků skupiny, se ve druhé zatáčce nacpal pod Maxe Dilgera. Březolupský závodník, který ve Svítkově zaparkoval svou červenou dodávku už v pátek, se přitom o svém aktivním záskoku za Ashleye Birkse dozvěděl až včera večer okolo půl desáté.
„Přijel jsem se podívat na celý víkend, motorky mám naložené, protože jedu rovnou do Prahy na šampionát ČSMS,“ vysvětlil. V rozjížďce s číslem pět přitom strhnul na sebe největší díl pozornosti jako jediné zbývající české želízko v ohni. Josef Franc nejprve svým letmým startem způsobil opakování startu. Vzápětí ovšem zůstal stát ještě v průběhu úvodního okruhu.
„Po dohodě se svým týmem nebudu zveřejňovat příčiny defektů,“ říkal později. Nicméně za jeho odstoupením byly problémy s elektrickým okruhem, které ho už letos stály spoustu nervů. Mezitím Troy Batchelor opanoval i tuto rozjížďku, aby se stal jasným vítězem skupiny bez nutnosti nastupovat potřetí.
Devátá jízda se stala velkým sólem v podání Josefa France a dala základ různým hypotézám, jejichž předpoklad byl postaven především na ošidném slůvku kdyby. „Aspoň mě dnes nikdo nepředjel,“ pražský závodník vtipně glosoval své rychlé vyřazení, než se převlékl a šel za svou maminkou a přítelkyní na hlavní tribunu. Max Dilger se o to snažil v prvním oblouku, v němž ho však Josef Franc vyvezl. Druhé místo mu nakonec otevřelo čtvrtfinálová vrata stejně jako Martinu Málkovi.
Před ním k šachovnicové vlajce sice mířil italský Argentinec Christian Caricca, avšak v cílové rovince mu praskl řetěz. Martin Málek upadl, ale byly mu přiznány tři body, zatímco viník nepřehledné kolize byl logicky vyloučen.
Druhá čtvrtfinálová skupina svedla dohromady rovněž dva české závodníky. Začátek její první jízdy byl hektický. Nicolas Covatti se ocitnul v pásce. Matěj Kůs využil nečekané přestávky ke své obvyklé zajížďce do depa. Stanislaw Burza pracoval na svém motocyklu přímo na dráze a Lasse Bjerre si nechal přivézt druhý motocykl rovnou.
Mezitím uplynula polovina časového limitu do startu, po němž vystřelil dopředu Matěj Kůs. Zdeněk Simota na něho zaútočil vnějškem první zatáčky, ale na rovinku vyjížděl jako druhý. Přesto se nevzdal, ve druhém okruhu byl na stejném místě ještě tvrdší a tentokrát uspěl. Jenže za polovinou posledního kola zůstal stát.
„Došel mi metyl,“ šokoval osazenstvo depa borec. I když stále ještě pocioval následky pádu na pitbike, který ho vyřadil z finále šampionátu AČR ve Mšeně, pustil se zostra do boje za záchranu svého čtvrtfinálového postupu.
Jenže takových bylo víc. Po startu rozjížďky s číslem šest vyrazil do čela Stanislaw Burza. Svým triumfem vyrovnal devět bodů Lasse Bjerreho, který prve zdědil triumf po Zdeňku SImotovi. Ten byl tentokrát za nimi třetí. Matěj Kůs odjel z roštu jako poslední. Záhy podjel Nicolase Covattiho a na konci druhého okruhu i Roberto Haupta.
Bylo jasné, že se o třetím postupujícím rozhodne právě mezi ním a Zdeňkem Simotou. v desáté jízdě měl lepší start pražský závodník, zatímco Plzeňan se musel probíjet dopředu. Matěje Kůse na chvilku vystřídal ve vedení Lasse Bjerre, ale na začátku čtvrtého kola zůstal stát. Vítězství poslalo Matěje Kůse dál, zatímco Zdeněk Simota, by se dostal za jeho záda, mohl balit.
Teplá voda ještě tekla
Ve třetí vylučovací skupině figuroval z českých závodníků pouze Filipa Šiteru. Mšenský závodník se po návratu z nástupu vehementně sháněl primáře Brože. Zlatá přilba byla jeho posledním závodem letošní sezóny, po němž si chce dát konečně dohromady frakturu klíční kosti, jenž ho trápí druhou sezónu v řadě.
Za postavením suveréna vyrazil Christian Hefenbrock. Třetí jízdu opanoval stylem start – cíl. Za něho pronikl Nicklas Porsing se Samo Kukovicou. Filip Šitera hlídal čtvrtou příčku, jež mu byla souzená rovněž v rozjížďce s číslem sedm. Ani tady se nikdo nedokázal postavit do cesty Christianu Hefenborckovi, který právě zaokrouhlil svůj zisk na nepřekonatelných deset bodů.
Cestu k postupu si dláždil rovněž Samo Kukovica, když si nyní prohodil své pořadí s Nicklasem Porsingem. Filip Šitera udržel na uzdě Dakotu Northa, i když ho Australan hodně trápil. Se dvěma započitatelnými body nebylo rozhodně bez šance, avšak v rozjížďce s číslem jedenáct by musel stůj co stůj vyhrát.
Jenže navlas stejný úmysl pojal i Nicklas Porsing, který vystřelil dopředu současně s letem pásky. Filip Šitera jel hned za ním, ale druhé místo bylo málo. To si dobře uvědomoval i Samo Kukovica. Sedm bodů u jeho jména bylo víc než šest Filipa Šitery, proto se po mšenském závodníkovi ani příliš nehnal.
„Sere mě, že je to jen o bod,“ netajil se Filip Šitera, sotva si dal dohromady dvě a dvě. „A víš, proč jsem vypad‘,“ otočil se s otázkou na reportéra magazínu speedwayA-Z. „Protože pak by už ve sprchách netekla teplá voda!“ Smích byl tou nejlepší tečkou za jeho letošní závodní kampaní. A odepsat se dá jedna sezóna, nikoliv celá kariéra.
V poslední vylučovací skupině byl Hynek Štichauer, který svůj zářijový comeback směřoval ke svému vystoupení v dnešním závodě všech závodů. Rozjížďka s číslem čtyři vlila do žil jeho fanoušků pořádnou dávku optimismu.
Raketový start se stal úhelným kamenem triumfu Makse Gregoriče. V ústrety první zatáčce mířil za jeho zády Fritz Wallner, jenže ve výjezdu se dostal příliš daleko a Hynek Štichauer proniknul na druhou příčku.
Jenže se mu zdálo, že motocykl nemá patřičnou rychlost. Provedené změny v nastavení se však neukázaly jako optimální. Do první zatáčky v rozjížďce s číslem osm najížděl jako poslední a teprve ve druhé zatáčce třetího okruhu podjel Makse Gregoriče.
V průběžném pořadí skupiny nastalo dokonalé zemětřesení. Lukasz Jankowski, který prve upadl hned ve druhé zatáčce, přijel do cíle jako suverénní vítěz. Za sebou měl Timo Lahtiho, jemuž čtyři body rovněž šly náramně k duhu. Fritz Wallner byl jediný, kdo třetím místem uhájil své předchozí postavení.
Před rozjížďkou s číslem dvanáct mohl tím pádem postoupit kdokoliv z celé šestice, přičemž nejlepším řešením byla logicky pětibodová dávka. Beze zbytku o tom přesvědčil Tobias Busch. Po čtyřech kolech strávených v čele se stal čtvrtfinalistou navzdory slabšímu počátku. Postup neunikl ani Fritzu Wallnerovi, zatímco Lukaszi Jankowskemu stačilo na vítězství ve skupině třetí místo. Maks Gregorič, úvodní vítěz, byl po druhé nule vyřazen. A stejně tak Hynek Štichauer, jenž nakonec neuhájil dva body před Timo Lahtim.
Hlasy z depa po vylučovacích skupinách
„Jsem trošku zklamanej‘,“ nezastíral Hynek Štichauer. „Prosrali jsme to na nastavení. Na první jízdu to fungovalo, ale nebylo to tak rychlý. Udělali jsme změny, co většinou fungujou, ale teď nefungovaly. Zaplapánbůh za první jízdu. Ale je vidět, že nejsem rozjeté‘, při kontaktech je to hodně znát. Ale dobrý, přes zimu budu na sobě makat, aby to bylo ještě lepší.“
„Na Pardubice dobrý,“ zlehčoval Filip Šitera své vyřazení. „Mrzí mě, že mi chyběl bod a bylo by to aspoň čtvrtfinále. Rozjel jsem to, ale nevyšlo to, škoda. Je to poslední závod sezóny, půjdu teď s klíční kostí na operaci, mám to pořád zlomený.“
„Škoda, došel mně ve třetím kole metyl,“ svěřoval se Zdeněk Simota. „Kdybych tu jízdu vyhrál, byl jsem ve čtvrtfinále. Pořád cejtím, jak jsem minulej‘ pátek spadnul na pitbajku, když jsem před barákem jezdil po zadním. S Kůsákem to byla pěkná jízda, škoda.“
„Tohle nechci komentovat,“ nebyl Josef Franc vůbec sdílný. „Nula, nula, co ti mám říct?! Možná, že nájezdy byly pěkný, a že mě nikdo nepředjel. A po týmový dohodě se o příčinách defektů nebudu svěřovat.“
Čtvrtfinálové síto nepropouští jenom tak
První čtvrtfinálová skupina obsahovala jen jediné české jméno. Bohužel Václav Milík měl být jediným z dvanácti přímo nasazených závodníků, kteří nenašli svou cestu do semifinále. Stejně jako v předchozích dvou dnech byly největší slabinou českého mistra starty.
V rozjížďce s číslem třináct se stačil dostat před Samo Kukovicu. O čtyři jízdy později se konečně během víkendu blýsknul lepším startem, když opouštěl rošt jako třetí. Jenže ve druhé zatáčce ztratil své postavení na úkor Troy Batchelora. Postupová šance stále žila, jenže nakonec v jednadvacáté jízdě Václav Milík opět odstartoval vzadu. Hned ve druhém oblouku vyřešil Stanislawa Burzu a Samo Kukovicu, jenže dál se mu už proniknout nepodařilo.
Vítězem skupiny se nakonec stal Troy Batchelor. Australský spasitel extraligového Olympu triumfoval stylem start – cíl, přičemž za jeho zády se v první zatáčce dostal Grzegorz Walasek před Stanislawa Burzu.
V rozjížďce s číslem sedmnáct se Grzegorz Walasek vydal vstříc semifinále ihned po vylétnutí pásky. Po nezdařeném úvodním vystoupení, v němž protnul metu jako čtvrtý, o sobě dal vědět rovněž Magnus Zetterström. Až do cíle odrážel nápor Troye Batchelora, jenž se však stejně nakonec stal vítězem skupiny.
Rozjížďce s číslem jednadvacet vládl opět od startu až k šachovnicové vlajce. Magnus Zetterström byl celá čtyři kola za ním jako stín, aby ho do semifinále doprovodil stejně jako Grzegorz Walasek. Jemu sice devět bodů pohodlně stačilo, přesto se na ovále objevil i potřetí, aby skončil třetí.
Ke druhé čtvrtfinálové skupině vzhlíželi čeští fandové s mnohem většími nadějemi. Vždy do ní vedle přímo nasazeného Aleše Drymla postoupili Matěj Kůs a Martin Málek. Jenže síto do semifinále nepropouští jenom tak. Rozjížďka s číslem čtrnáct nestihla ani začít a Aleš Dryml se mohl vrátit do svého boxu.
„Asi jsem chtěl víc, než jsem si moh‘ dovolit,“ vysvětloval své předčasné najetí do pásky, za něž byl logicky diskvalifikován. „Už když jsem jel do depa, šrotovalo mi v hlavě, že na postup mám už jen dvě jízdy.“
Směrem k semifinále nejrázněji vykročil Lukasz Jankowski. Po skvělém startu dokázal uhájit první příčku před Juricou Pavlicem a Martinem Málkem, kteří na něho dotírali jako rozdivočelé vosy na sladký bonbón. Martin Málek dokonce v nájezdu do první zatáčky posledního kola pronikl před chorvatského závodníka, avšak ten se zpět pro čtyři body natáhl hned ve výjezdu.
V osmnácté jízdě se začal kalich Matěje Kůse plnit hořkým nápojem. Pražan opět na poslední chvíli vyměnil motocykl. Zůstal však vzadu, aby ho o poslední bod nakonec připravil Martin Málek. Naproti tomu Aleš Dryml se vydal cestou nápravy své chyby. Dokonale využil rady svého bratra Lukáše, jenž prve ze zelené dráhy vyhrál první rozjížďku třetí skupiny.
Jenže se dvěma body na svém kontě měl co napravovat rovněž Hans N. Andersen. Právě dánský závodník se záhy ujal vedení. Pardubičan se navíc musel vypořádávat s Juricou Pavlicem, který se kolem něho prohnal po protilehlé rovince druhého kola. Nicméně Aleš Dryml ho takřka okamžitě zpacifikoval, aby vedoucí Hanse N. Andersena proháněl až do cíle.
Před poslední rozjížďkou nebylo o trojici postupujících vůbec nic jasné. Aleš Dryml si při přípravě svého motocyklu jasně uvědomoval, že kompromis je v jeho případě pořádně luxusním zbožím. „Není jednoduchý nastavit motorku,“ přemítal. „Jezdíme tady extraligu, ale teď jsou tady závody tři dny. Jezdí se spousta rozjížděk a je to trošku extrémní.“
Tentokrát se však trefil přímo do černého. Po bezchybném startu vystřelil do vedení, které už neopustil ani na sebekratší okamžik. Matěj Kůs hned za ním, avšak postupem času se propadl za Juricu Pavlice a Hanse N. Andersena, kteří Pardubičana do semifinále doprovodili. Rozjížďka s číslem dvaadvacet byla posledním vystoupením i pro Martina Málka. „Dráha tvrdne, dělají se díry, nedá se předjíždět a starty jsou moje slabina,“ vystihl podstatu svého vyřazení.
Do semifinále vede cesta i přes sanitku
Hned po nešastné pásce Aleše Drymla přiložil na bolavé dušičky českých fanoušků jeho mladší bratr Lukáš. V úvodní rozjížďce třetí čtvrtfinálové skupiny odstartoval nejlépe ze všech. Vzápětí vystřihl čtyři dokonalá kola a po výkonu postrádajícím jakoukoliv chybičku si mohl vychutnat zasloužený aplaus tribun.
„Začal jsem skvěle,“ hodnotil svůj výkon. Hned v devatenácté jízdě by však mohl plným právem mluvit rovněž o skvělém pokračování. Opět předvedl povedený start. V úvodním nájezdu však inkasoval ránu zleva od Maxe Dilgera. Mezitím byl po vnějšku rychlejší Fredrik Lindgren, spěchající odčinit úvodní nulu. Pardubický závodník ho už ve výjezdu nestihl, nicméně druhé místo mu otevřelo semifinálové brány dokořán.
Přesto nastoupil na rošt i potřetí. „Něco jsem zkoušel,“ vysvětlil. Znovu se hrnul do čela, ale na protilehlé rovince klesl za Roryho Schleina a Fredrika Lindgrena. Švéda vzápětí podjel ve druhé zatáčce, Australana dotahoval, ale nakonec zůstal druhý. Právě dvojice, s níž sváděl urputný souboj, postoupila na úkor německého tria Tobias Busch, Max Dilger a Christian Hefenbrock.
Nicki Pedersen dokázal vyhrát svou jedinou zlatou přilbu nejúspornějším, avšak zároveň nejúčinnějším způsobem, když na ovál nastoupil pětkrát a pokaždé dojel do cíle jako první. Ve čtvrté čtvrtfinálové skupině dal zpočátku najevo, že by se historie v tomto směru mohla opakovat.
V šestnácté jízdě ukázal super start, díky němuž měl nezanedbatelný náskok už v prvním nájezdu. Na čele skupiny pronásledovatelů se usadil Tomáš Suchánek, jediný český závodník v této šestici. Lasse Bjerre mu však život nehodlal ulehčit, avšak pardubický závodník měl situaci plně pod svou kontrolou. A to i v závěrečném oblouku, kdy na něho Dán vedl nebezpečný nájezd vnějším obloukem.
Rozjížďka s číslem dvacet nabídla navlas stejný obrázek. Jen s tím rozdílem, že tentokrát se Tomáš Suchánek dostal, aby z druhé příčky ohrožoval samotného Nicki Pedersena. Lasse Bjerre měl jiné starosti, jelikož se před ním usadil Ben Barker.
Před čtyřiadvacátou jízdou se mohl ze semifinálového postu těšit pouze Nicki Pedersen, přesto se znovu spustil z depa ke startovnímu roštu. Opět se usadil na prvním místě před Tomášem Suchánkem. Třetí místo Nicklase Porsinga, který se pohyboval před Benem Barkerem a Lasse Bjerrem na postup nestačilo. Dánský junior se však přesto měl výrazně zapsat do průběhu jízdy, ovšem způsobem, jakým si rozhodně nepřál.
Ve třetím kole se Tomáš Suchánek ohlédl ve druhé polovině zatáčky u depa, aby viděl, že Nicklas Porsing míří přímo na něj. Neodvratná kolize se stala dílem okamžiku. Pardubičan přepadl na záda a za potlesku tribun opustil ovál v sanitce.
Závodníkův otec Josef a mechanik Gašpar Forgáč se záhy stali posly skvělých zpráv. Utíkali od ambulance do kopce depa, aby připravili druhý motocykl. Vzápětí ze sanitky vystoupil samotný závodník a aplaus diváků neustával.
S postupem v kapse se však Tomáš Suchánek do repete příliš nehrnul. Nepřijel ani Nicki Pedersen, Nicklas Porsing byl vyloučen a Fritz Wallner vypadl už prve v první zatáčce. Zatímco náhradník Jaroslav Petrák si naposledy užíval start při legendárním závodě, Ben Barker odvedl Lasse Bjerreho. A vítězstvím poslal dánského závodníka do sprch, přičemž se sám mohl chystat na semifinálové boje.
Hlasy z depa po čtvrtfinálových skupinách
„Začal jsem skvěle,“ liboval si Lukáš Dryml nad vítězstvím ve třetí skupině. „Tu třetí jízdu jsem něco zkoušel. Byl jsem rychlej‘ a začal se na Roryho dotahovat.“
„Domácí prostředí,“ povzdechl si Aleš Dryml nad svým nešastným vstupem do závodu. „Nejen já, ale všichni Češi se tady chceme blejsknout. Asi jsem chtěl víc, než jsem si moh‘ dovolit. Hned jsem si uvědomil, že jsem v pásce byl já. Když jsem dojel do depa, šrotovalo mi v hlavě, že mám už jenom dvě jízdy. Skočili jsme s klukama na motorku a upravili nastavení. Ten tlak si nikdo nedokáže představit. Před poslední jízdou se mi v hlavě promítalo, že tam to první místo musí bejt‘.“
„Dobré, po dlouhé době jsem si to užil,“ pochvaloval si Martin Málek. „Byl to můj první postup do čtvrtfinále. Akorát dráha hodně tvrdne. Dělají se díry a nedá se předjíždět. Moje slabá stránka jsou starty a ty byly dnes potřeba. Škoda poslední jízdy, těžko se dostává dopředu. Jak se odstartuje, většinou se dojede. Ale já jsem dneska spokojený. Jen jsem se trošku polekal toho pádu ve vylučovací skupině. Byl jsem v nepravou chvíli na nepravém místě. Ale nic se nestalo ani mně, ani motorce.“
Motocykl se proměnil s letem pásky velkého finále
Zatímco oba bratři Drymlovi mířili do druhé semifinálové skupiny, Tomáš Suchánek postoupil do té první. Jenže úvodní rozjížďka proběhla bez něho. „Když jsem se oblíkal, něco mi ruplo v tom rameni, takže si to nechám pořádně zchladit,“ vysvětloval prázdné místo na startovním roštu.
Mezitím kraloval Troy Batchelor, který bez větších potíží přivedl do cíle pestrobarevný vláček svých pronásledovatelů. V rozjížďce s číslem sedmadvacet přidal dalších pět bodů, avšak tentokrát musel napnout své síly s mnohonásobně větší intenzitou.
Po vylétnutí pásky byl zavřen svými soupeři, jenže v první zatáčce pronikl ze čtvrté příčky rovnou za záda vedoucího Hanse N. Andersena. Jenže i to mu bylo málo. V úvodního výjezdu druhého okruhu se hnal zvenčí, dokud se nedostal dopředu, aby posléze protnul metu s téměř třicetimetrovým náskokem.
Stal se tím pádem prvním známým finalistou, navíc jediným, který do závěrečné jízdy prošel až z vylučovacích skupin. Zato o další místo zuřil tuhý boj. Nicki Pedersen v pětadvacáté jízdě raději opustil čtvrtou příčku, když si ji už ve třetím kole nemohl zlepšit. Nyní měl těsně před cílem defekt a Rory Schlein upadl ve snaze vyhnout se. Australan však inkasoval tři technické body, které se ukázaly jako rozhodující . A to mu v první zatáčce devětadvacáté jízdy prasknul řetěz, když odstartoval nejlépe ze všech.
Soupeři se mu naštěstí dokázali vyhnout a on mohl zaknihovat sedm bodů. Nicki Pedersen sice zdědil Australanovo vedení, jenže po předchozích nulách nemohl na postup pomýšlet ani omylem. Naproti tomu Hansi N. Andersenovi stačilo druhé místo, zatímco Magnus Zetterström stejně jako Tomáš Suchánek skončili v malém finále.
Druhá semifinálová skupina začala z českého úhlu pohledu optimálně jen napůl. Aleš Dryml perfektně odstartoval. I když nakonec v první zatáčce neuhlídal po své pravici Grezgorze Walaska, čtyři body byly skvělým nástupištěm pro spoj do velkého finále.
Lukáš Dryml jezdil čtvrtý za Fredrikem Lindgrenem, ale ve třetím kole upadl v zatáčce u depa. „Přepísknul jsem to,“ vyhýbal se všem výmluvám. „Dráha byla jednokolejka. Snažil jsem se nadjíždět a dát to pod něj, ale ustřelilo mně to.“
V rozjížďce s číslem osmadvacet Aleš Dryml kraloval jako absolutistický ruský car. Stal se jasným finalistou. Fredrik Lindgren a Grzegorz Walasek, kteří projeli pod šachovnicovou vlajkou hned po něm, své šance zvýšili. Ovšem na bezprostřední boj o zlatou přilbu mohli myslet i Jurica Pavlic a Lukáš Dryml.
Ve třicáté jízdě nejlépe odstartoval Fredrik Lindgren. Lukáš Dryml uhlídal zbytek pole za sebou a sápal se po Švédovi. Jenže záhy ho podjel Jurica Pavlic. Ve třetím kole si Pardubičan spočítal, že postup ho tejně mine. Záhy ho přeskočil Fredrik Lindgren, kterého by však Jurica Pavlic svým druhým místem neohrozil ani tak.
Nickiho Pedersena by jen málokdo očekával v malém finále, avšak po zpackaném semifinále se to stalo realitou. Dán nejlépe odstartoval, aby na protilehlou rovinku najížděl už z pětimetrovým náskokem. Jenže za sebou měl Lukáše Drymla. Pardubičan jeho odstup neustále snižoval, aby ho od pátého okruhu začal bezprostředně ohrožovat.
„Byl jsem rychlejší,“ popisoval Lukáš Dryml své nájezdy. „Ale šlo jen o malý finále. Tak jsem si říkal, že druhý místo je lepší, než se někde rozvěsit.“ Podobnou filozofii zaujal rovněž Tomáš Suchánek, na němž nezaviněný čtvrtfinálový pád zanechal své následky. „Chytil jsem díru,“ vysvětloval, proč se rozhodl ve čtvrtém kole zastavit, po návratu do svého depa. „Ruplo mi v tom rameni, tak jsem si řek‘, že na to radši seru, než si tady něco zlomit. A toho prachu jsem se nažral jako nikdy!“
Zatímco technika upravovala ovál, Lukáš Dryml přelezl přes plot, aby velké finále sledoval po boku své přítelkyně na hlavní tribuně. Moderátoři Roman Hájek a Jan Mroviec vytvořili úžasnou atmosféru. Aleši Drymlovi nemohli nefandit ani úředníci české obchodní inspekce, kteří opět každoročně mezi spoustou stánků nalezli pravé eldorádo pro ukojení svých pracovních ambicí.
„Neslyšel jsem přímo svoje jméno,“ kvitoval Aleš Dryml podporu tribun. „Ale slyšel jsem jejich podporu. Věřil jsem si, že by to mohlo vyjít. Nervy tam jsou, člověk čeká, až ta páska vyletí. A pro Pardubáka je to desetkrát horší než třeba pro Nickiho.“ Jenže páska tentokrát nevylétla, jelikož se do ní chytil Rory Schlein. Aleš Dryml zmizel v depu, všichni ostatní hned za ním.
Start repete ovládl Grzegorz Walasek. Za ním skládal motocykl do první zatáčky Hans N. Andersen a Fredrik Lindgren. Aleš Dryml byl čtvrtý, ale musel se ze všech sil bránit Troyi Batchelorovi. „Bohužel páska vylítla nahoru a nevím, co se stalo s motorkou,“ hledal pardubický kapitán později příčiny svého pomalého startu. „Těžko říct, bylo to po úpravě, možná bylo tím, že byly jiný podmínky. Ale jakoby to byl jinej‘ stroj.“
Zatímco vedoucí trojice mířila vstříc šachovnicové vlajce v nezměněném pořadí, Aleš Dryml bojoval s Australanem. Ve třetím kole se zdálo, že se konečně zbavil, jenže v první zatáčce toho čtvrtého se Troy Batchelor objevil pod českým borcem. A spodní stranou mu sebral čtvrté místo.
U něho se ale Troy Batchelor nechtěl zastavit. Jenže když v úvodním oblouku zaútočil na třetí příčku, byl tvrdě odražen. Skončil v prachu vnější stopy. Aleš Dryml reagoval beskurychle. Vmžiku vytrapoval po Australanovi, dostal se zleva na jeho úroveň a v poslední zatáčce ho definitivně podjel. Přišel cíl, Grzegorz Walasek dotáhl do konce, co roku 2009 zkazil. A čtvrtý Aleš Dryml mohl přemýšlet, proč to není on, komu za chvíli posadí na hlavu pozlacený klenot.
Hlasy z depa po finálových jízdách
„Jsem první Polák, co tady vyhrál, jak řekl moderátor,“ zůstával Grzegorz Walasek na tiskové konferenci stejně málomluvný jako obyčejně. „Jsem rád, musím poděkovat tady Fredrikovi a Hansovi, že mi dali šanci (smích). Ale vážně, do poslední chvíle jsem neměl nic jisté. Je to úspěch, mám hodně závodů, ale tohle je velký závod.“
„Jsem spokojenej‘,“ netajil se Fredrik Lindgren. „Ale neměl jsem svůj den. Doufám, že jednou budu mít tu krásnou přilbu na hlavě já.“
„Gratuluji Grzegorzovi,“ říkal Hans N. Andersen. „Jednu přilbu už mám doma. Doufal jsem, že se kluci přede mnou unaví. Šest kol je šest kol, ale nestalo se to.“
„Čtvrtý místo je zklamání,“ neskrýval Aleš Dryml. „Před finále jsem si věřil, ale jako bych seděl na jiný motorce. Nemám ponětí, jestli odešlo zapalování. V semifinále motorka strkala, strkala i z výjezdu, 
ale teď jako by to byl úplně jinej‘ stroj. V první jízdě bych si netipoval, že se dostanu takhle daleko. Za rok to budu zkoušet zase, jednatřicítka bude opět moje číslo. Pokaždý když jsem byl ve finále, měl jsem na zádech třicet jedna, takže je mi to souzený. V challenge v Goričanu jsem měl třináctku, teď ta jednička a trojka byla obráceně. Musím poděkovat všem českým divákům za podporu. Ve finále může vyhrát kdokoliv. Byl to poslední závod sezóny, jsem rád, bylo toho moc. Čeká mě menší operace, oznámil jsem v Anglii, že už tam nepojedu.“
„Začal jsem dobře, ale jak jsem v semifinále spadnul, shodilo mě to z pohody,“ vyprávěl Lukáš Dryml. „Byl jsem rozhozenej‘, ztratil koncentraci a musel víc laborovat. V malým finále jsem byl rychlejší, ale bylo to jen malý finále. Tak jsem si řek‘, že druhý místo je lepší, než se rozvěsit. Byl to poslední závod sezóny, zejtra jdu do Motola, aby mi vytáhli železo z nohy, co tam mám od loňskýho pádu v Birminghamu.“
„Do toho pádu to bylo dobrý,“ stavěl Tomáš Suchánek bod zlomu ke své nezaviněné čtvrtfinálové kolizi s Nicklasem Porsingem. „Pak jsme museli přehodit motor a už to tak nefungovalo. Jsem celej‘, ale teď budu asi tejden chcípat. Takovou prdu jsem snad nikdy nedostal. Co se dá dělat, když není defekt jako loni, někdo mě sestřelí. Aspoň, že bylo to malý finále. Cejtil jsem, že letos bude velký, ale po tom pádu jsem cejtil rameno a loket na každý díře, takže jsem nemoh‘ jezdit v ideální stopě, která přes ty díry vedla.“
| 1. vylučovací skupina |
|
|
| 1. Troy Batchelor, AUS |
5 5 E |
10 |
| 2. Martin Málek, CZ |
4 4 3 |
8 |
| 3. Max Dilger, D |
3 3 4 |
7 |
| 4. Josef Franc, CZ |
E E 5 |
5 |
| 5. Christian Carrica, I |
2 2 E |
4 |
| 6. Henry van der Steen, NL |
1 1 2 |
3 |
| |
| 2. vylučovací skupina |
|
|
| 1. Stanislaw Burza, PL |
5 4 – |
9 |
| 2. Lasse Bjerre, DK |
5 4 E |
9 |
| 3. Matěj Kůs, CZ |
3 2 5 |
8 |
| 4. Zdeněk Simota, CZ |
E 3 4 |
7 |
| 5. Roberto Haupt, D |
2 1 3 |
5 |
| 6. Nicolas Covatti, I |
T 0 2 |
2 |
| res Jaroslav Petrák, CZ |
1 – – |
1 |
| res René Vidner, CZ |
– – 1 |
1 |
| |
| 3. vylučovací skupina |
|
|
| 1. Christian Hefenbrock, D |
5 5 – |
10 |
| 2. Nicklas Porsing, DK |
4 3 5 |
9 |
| 3. Samo Kukovica, SLO |
3 4 3 |
7 |
| 4. Filip Šitera, CZ |
2 2 4 |
6 |
| 5. Dakota North, AUS |
1 1 2 |
3 |
| 6. Patrik Nagy, H (ACCR) |
0 0 E |
0 |
| res Jaroslav Petrák, CZ |
– – 1 |
1 |
| |
| 4. vylučovací skupina |
|
|
| 1. Lukasz Jankowski, PL |
F 5 3 |
8 |
| 2. Tobias Busch, D |
1 2 5 |
7 |
| 3. Fritz Wallner, A (SMF) |
3 3 4 |
7 |
| 4. Timo Lahti, FIN |
2 4 2 |
6 |
| 5. Maks Gregorič, SLO |
5 0 0 |
5 |
| 6. Hynek Štichauer, CZ |
4 1 1 |
5 |
| |
| |
| 1. čtvrtfinálová skupina |
|
|
| 1. Troy Batchelor, AUS |
5 3 5 |
10 |
| 2. Grzegorz Walasek, PL |
4 5 3 |
9 |
| 3. Magnus Zetterström, S |
2 4 4 |
8 |
| 4. Stanislaw Burza, PL |
3 1 0 |
4 |
| 5. Václav Milík, CZ |
1 2 2 |
4 |
| 6. Samo Kukovica, SLO |
0 0 1 |
1 |
| |
| 2. čtvrtfinálová skupina |
|
|
| 1. Aleš Dryml, CZ |
T 4 5 |
9 |
| 2. Hans N. Andersen, DK |
2 5 3 |
8 |
| 3. Jurica Pavlic, CRO |
4 3 4 |
8 |
| 4. Lukasz Jankowski, PL |
5 2 2 |
7 |
| 5. Martin Málek, CZ |
3 1 0 |
4 |
| 6. Matěj Kůs, CZ |
1 0 2 |
3 |
| res René Vidner, CZ |
E – – |
0 |
| |
| 3. čtvrtfinálová skupina |
|
|
| 1. Lukáš Dryml, CZ |
5 4 4 |
9 |
| 2. Rory Schlein, AUS |
3 1 5 |
8 |
| 3. Fredrik Lindgren, S |
0 5 3 |
8 |
| 4. Tobias Busch, D |
4 0 2 |
6 |
| 5. Max Dilger, D |
2 3 1 |
5 |
| 6. Christian Hefenbrock, D |
1 2 0 |
3 |
| |
| 4. čtvrtfinálová skupina |
|
|
| 1. Nicki Pedersen, DK |
5 5 R |
10 |
| 2. Ben Barker, GB |
1 3 5 |
8 |
| 3. Tomáš Suchánek, CZ |
4 4 F/R |
8 |
| 4. Lasse Bjerre, DK |
3 2 4 |
7 |
| 5. Fritz Wallner, A (SMF) |
2 F F |
2 |
| 6. Nicklas Porsing, DK |
0 1 X |
1 |
| res Jaroslav Petrák, CZ |
– – 3 |
3 |
| |
| |
| 1. semifinálová skupina |
|
|
| 1. Troy Batchelor, AUS |
5 5 – |
10 |
| 2. Hans N. Andersen, DK |
2 4 4 |
8 |
| 3. Rory Schlein, AUS |
4 3 E |
7 |
| 4. Magnus Zetterström, S |
3 2 3 |
6 |
| 5. Nicki Pedersen, DK |
R E 5 |
5 |
| 6. Tomáš Suchánek, CZ |
– 1 2 |
3 |
| |
| 2. semifinálová skupina |
|
|
| 1. Grzegorz Walasek, PL |
5 3 5 |
10 |
| 2. Aleš Dryml, CZ |
4 5 – |
9 |
| 3. Fredrik Lindgren, S |
3 4 3 |
7 |
| 4. Jurica Pavlic, CRO |
2 1 4 |
6 |
| 5. Lukáš Dryml, CZ |
F 2 2 |
4 |
| 6. Ben Barker, GB |
1 0 1 |
2 |
| |
| |
| malé finále: |
|
|
| 1. Nicki Pedersen, DK |
|
|
| 2. Lukáš Dryml, CZ |
|
|
| 3. Magnus Zetterström, S |
|
|
| 4. Jurica Pavlic, CRO |
|
|
| 5. Ben Barker, GB |
|
|
| 6. Tomáš Suchánek, CZ |
|
R |
| |
| velké finále: |
|
|
| 1. Grzegorz Walasek, PL |
|
|
| 2. Fredrik Lindgren, S |
|
|
| 3. Hans N. Andersen, DK |
|
|
| 4. Aleš Dryml, CZ |
|
|
| 5. Troy Batchelor, AUS |
|
|
| 6. Rory Schlein, AUS |
|
T |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout
Dva domácí se perou o titul 
Matěj Kůs byl první, kdo na své úvodní vítězství dokázal navázat rovněž ve druhé sérii. A přitom svým triumfem přetrhl vítěznou šňůru Václava Milíka ještě dříve, než jí pardubický junior mohl vůbec začít splétat. Zatímco Pražan dlel suverénně na čele, on mohl hovořit o štěstí, když ve druhé zatáčce chytil předním kolem o vnitřní obrubník oválu. Nejenže situaci ustál, ale navíc nepřišel ani o druhé místo. 
Jenže ve druhé zatáčce druhého okruhu se Václav Milík ocitnul na zemi a zavinění bylo přiřčeno Martinu Gavendovi. Při repete už Josef Franc žádné kočkování nestrpěl a přivedl si Václava Milíka do cíle za sebou jako na provázku. Zato Matěj Kůs si postavení zkomplikoval. Při útoku na Jana Jaroše, jenž na něho ve dvanácté jízdě odstartoval, upadl v první zatáčce. 
Matěj Kůs však měl oči snad i vzadu, protože se pokaždé objevil ve správný čas na tom pravém místě, aby se útočníkovi postavil do cesty. Přesto však podlehl v úvodní zatáčce závěrečného okruhu. „V nájezdu jsem mu naznačil, že půjdu ven,“ vysvětlil, jak se Josef Franc přes něho dostal dopředu. „Vrátil jsem s k lajně, ale tím jsem zabrzdil motorku a on mě předjel.“ 
boj o bronz nebyl ani zdaleka vyřešen. Jak už to chodí, okruh kandidátů se začal zužovat ve čtvrté sérii. Jako první vypadl Patrik Nagy. Maďarský závodník s českou licencí dokázal nahromadit sedm bodů. Jedenáctou jízdu vyhrál, když za pomocí úžasné vnější stopy, držel v šachu útočícího Jana Holuba. Jenže do konce mítinku se nemohl chlubit už ničím, protože dvě čisté nuly mu k radosti nedávaly sebemenší důvod. 
Bleskově se ale přesunul na vnitřek, aby do posledního kola vjížděl jako vedoucí závodník. Avšak Maks Gregorič okamžitě kontroval a vynutil si repete jejich souboje v rozjezdu o bronz. V něm byl však Václav Milík suverénem. A po skvělém startu se se slovinským borcem viděl zase až v depu, když se divil jeho nové pneumatice. Nicméně výklad řádů konkurenčního AČR, kdy na rozjezd může závodník použít novou hranu, nikdo jiný nezpochybnil. Mistr republiky AČR tím pádem nesestoupil z pódia ani v soutěži ČSMS. 
„Bylo to fajn celý závody,“ říkal Václav Milík. „Ale celej‘ víkend jsem nemoh‘ odstartovat. Tady to šlo, je to kratší dráha. Jsem třetí, ale Matěj má víc zkušeností a Pepe jel pěkně. Jede tady dobře jako na dlouhý, tak jsem nikoho neviděl ještě jet. Jsem spokojenej‘, jeden titul už mám stejně v kapse.“ 
