Pardubice – 27. října
Sotva Aleš Dryml projel velkým finále letošní Zlaté přilby, plochodrážní sezóna 2012 se pro něho stala definitivně minulostí. Přitom ta nadcházející pro něho teprve začíná dostávat hrubé obrysy, by už podepsal svůj první kontrakt v dánském Holstebro. Stále však očekává slíbený rozbor pravidel, díky nimž je pro SGP 2013 pouze prvním náhradníkem. Při Becher Cupu, který spláchnul protivný déš, se magazínu speedwayA-Z s patřičnou dávkou nadsázky svěřil, že má jistý prakticky jen start při Zlaté přilbě se startovním číslem jednatřicet.
Sezóna 2013 nemá prozatím mnoho jistých konstant
„Pojedu tejden na dovolenou prohřát si kosti a třináctýho listopadu mě čeká operace,“ svěřuje se Aleš Dryml se svými nejbližšími plány. „Pak uvidíme, jak rychle se dám do kupy. I když je dovolená, člověk je na telefonu a sleduje mail. Kontrakty v Polsku budou během měsíce. Zatím jsem podepsal Dánsko v Holstebro. Po vzájemný domluvě je to bez garance, pojedu, když bude čas. Napíšou mě na soupisku, když budu mít volno, jel bych tam.“
Pro pardubického kapitána bude opět klíčová britská Elite League. „Belle Vue má zájem,“ komentuje možnost zůstat ve svém letošním působišti. „Budu jednat. Záleží, kdo bude dělat dráhu. Colin Meredith odváděl skvělou práci, ale je to obtížný, protože tam pořádaj‘ stock cars. Letos byla dráha v Belle Vue jedna z nejlepších v celý historii. Je prostě potřeba, aby byl slušnej‘ člověk, co má dělat dráhu.“
Britská liga zapadá do úspěšného roku, který letos Aleš Dryml měl. „Letošní sezóna nebyla špatná,“ bilancuje. „Sice jsme s Belle Vue skončili poslední, ale co jsem tam naskočil já a další závodníci, začali jsme vyhrávat. I na venkovních drahách jsme byli dobrými soupeři jako v Poole, Peterborough nebo Wolverhamptonu. Bavil jsem se s manažerem Belle Vue, rád by mě do týmu, teď se musím bavit o podmínkách.“
V hektickém konci září se Aleš Dryml stal nejen šampiónem Evropy, ale také postoupil do finálové části světového šampionátu na dlouhé dráze. Od postupu do Speedway Grand Prix mu chyběl pověstný kousíček. Nicméně dle výkladu pravidel FIM by měl Jasona Crumpa, který ohlásil svou rezignaci na další ročník, nahradit právě čtvrtý z challenge, nikoliv devátý z letošního seriálu, k čemuž se přiklonili promotéři z BSI.
„Poslal se dotaz na FIM, jak je to možný,“ odhaluje Aleš Dryml, že celou situaci rozhodně neřešil s rukama založenýma v klíně. „Přišla nám strohá odpověď, že komise CCP prostě takhle rozhodla. AČR jim proto poslal dopis, aby vysvětlili na základě čeho. Pravidla jsou napsaný, oni slíbili jejich rozbor. Čekám na něj už tejden a jsem moc zvědavej‘.“
Skloubit oba světové seriály na krátké i dlouhé dráze by však nebylo v lidských silách. „S dlouhou by to nešlo stíhat,“ souhlasí Aleš Dryml. „Proto je všechno ještě otevřený. Čekáme na Polsko. Letos jsem jel tři závody v Gnieznu. Po dlouhý době jsem byl v Polsku spokojenej‘, proč se tam teda nevrátit?! V minulosti to bylo spíš k naštvání, třeba ten Miskolc, ale letos se to s tím Gnieznem zlepšilo. Čekají na pravidla a pak se uvidí. Kdybych byl jezdec SGP, můj KSM by stoupnul na devět bodů a nebyl bych zajímavej‘.“
A tak na sklonku právě skončené sezóny nemá Aleš Dryml mnoho jistot. „Jediná jasná věc, pokud to zdraví dovolí, je, že pojedu Zlatou přilbu s jednatřicítkou na zádech,“ směje se. A připomíná, že při každém startu ve velkém finále pardubického závodu všech závodů měl pokaždé na svých zádech vestu se startovním číslem jednatřicet.
Při Zlaté přilbě přinese satisfakci pouze vítězství
Letos Aleš Dryml kromě závodění vstoupil i na politickou plochodrážní scénu. Stal se místopředsedou pardubického klubu a má co říct i v otázce extraligového systému. „O formátu extraligy budou jednání,“ říká. „Pan Moravec dal návrh, jak by se ten systém upravil. Jsem velkej‘ zastánce dvojutkání. Čtyřutkání jsou krok zpět. Proč používat v Čechách zastaralej‘ systém? Ale když tu máme dvě federace, není se co divit.“
I když nepatří k zastáncům čtyřutkání, rozhodně neskrývá potřebu stávající systém české extraligy reformovat. „Doufám, že ostatní týmy dostanou rozum a otevřou jednání o přiblížení extraligy anglickýmu systému,“ věří. „A že se rozumnou cestou a domluvou se budou snažit, aby to bylo co nejzajímavější. Čtyřutkání je závod jednotlivců, proto preferuju dvojutkání. Je to dobrý i pro český závodníky, protože se tak jezdí i v cizině. A hlavně letos bylo zajímavý, že ve finále extraligy byly týmy, co se stavěly proti stávajícímu systému.“
Podoba české extraligy anno domini 2013 je stále otevřenou záležitostí, ovšem také působení Aleše Drymla ve finále světového šampionátu na dlouhé dráze. „Všechno je otevřený, ještě nevím, jak to bude s Grand Prix a krátká a dlouhou nejde dohromady,“ komentuje Aleš Dryml toto téma. „Musím ještě chvilku počkat a pak dáme zásadní rozhodnutí, jakým směrem se vydám. Těžko říct, kdy to bude, rád bych do konce roku. Techniku na dlouhou mám, když se rozhodnu do ní jít, nebrání mi nic do toho skočit. Ale s Grand Prix bych to těžko kombinoval.“
A tak je skutečně jedinou jistotou, že se Aleš Dryml v neděli 29. září 2013 postaví na start jubilejní pětašedesáté Zlaté přilby města Pardubic. Nádhernou trofej měl na dosah už v letošním ročníku, kdy mu ovšem nevyšel start velkého finále. Podařilo se jeho týmu identifikovat příčinu problému s motocyklem?
„S motorkou nic nebylo,“ odpovídá na rovinu. „Analyzoval jsem to a bylo několik okolností, co byly proti mně. Startovní pozice číslo dvě byla v tom dni nejhorší. Většinou bejvá nejhorší pětka, ale letos byly čtyřka a pětka nejlepší. Zůstal tam ten hrášek, jak jezdily traktory, na rovince to bylo 
vymletý, proto ten grip zadního kola byl lepší. Já tam první půl metr skočil perfektně. Jenže jak přední kolo skočilo k zemi,začal jsem hrabat. A z dvojky jsem měl hrášek až do nájezdu.“
Problémem bylo, že se Aleš Dryml jak ve čtvrtfinále, tak v semifinále dostal do skupiny s číslem dvě. „Ve čtvrtfinále a v semifinále jsem vždy jezdil druhou jízdu po úpravě,“ vysvětluje. „A ve finále jsem jel hned po úpravě, proto tomu neodpovídalo nastavení motorky. Byla v pořádku, to jsem si v tý chvíli neuvědomoval, ale nastavení bylo jinak a proto jsem mydlil. Celou noc jsem nespal, šrotovalo mi to v hlavě, ale všechno bylo v pořádku.“
Nabízí se trošku kacířská myšlenka, pokud by Aleš Dryml nastoupil do třetí semifinálové jízdy a vyhrál ji, stal by se vítězem celé skupiny. A ve velkém finále by na svou přilbu navlékl žlutý povlak, který měl pozdější vítěz Grzegorz Walasek.
„Zlatá přilba je dostat se do finále a pak mít trošku štěstí,“ filozofuje Aleš Dryml. „Letos jsem měl smůlu. V tý třetí semifinálový jízdě jsem se chtěl šetřit. Walasek tam jel jenom, že chtěl něco zkusit. Nebyla v tom taktika. Stejně bych ho musel porazit a třeba bych ho ani neporazil. Ten den jsme udělali všechno, co šlo. Mohli jsme to naladit jinak, ale to vím teď, ale předtím by mně to nenapadlo.“
Po velkém boji s Troyem Batchelorem projížděl nakonec Aleš Dryml cílem jako čtvrtý. „Čtvrtý místo je určitě úspěch,“ bilancuje. „ Jsem rád, že jsem byl první Čech ve finále od roku 2005, ale osobně to vidím jako zklamání. Pro mě by byl úspěch už jenom získat zlatou přilbu. Ostatní umístění jsem měl, pouze vítězství by byla satisfakce, vše ostatní je zklamání.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach a Michal Kohout
