Archiv pro den: 22.9.2012

MS Na dlouhé dráze

S Josefem Francem se ve finálové sérii na dlouhé dráze budou utkávat také dva další Češi

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 22. září
Aleš Dryml na počátku dnešního challenge o finálovou sérii světového šampionátu na dlouhé dráze právem nebyl spokojený se svými starty. Když přenastavil motocykl, situace se pronikavě zlepšila. Pardubický závodník bez větších problémů pronikl až do finále. V něm podlehl jen Aki-Pekka Mustonenovi, s nímž prohrál rovněž v rozjezdu o vítězství. Druhým postupujícím Čechem se stal Richard Wolff. Také on se lepšil jízdu od jízdy a sedmou příčku si vydřel statečným výkonem v semifinále. Michael Hádek skončil devátý, Karel Kadlec, jenž na poslední chvíli nahradil Cory Gathercola, osmnáctý. Závod provázeli rovněž veteráni v rámci své evropské série, avšak do jejich bojů žádný český závodník nezasáhl.

Stíhací jízda eliminuje horší starty
Kdo se dnes vydal do Mariánských Lázní od východu republiky, musel si připadat jako na festivalu aprílového počasí. Sluníčko, střídaly černé mraky, tu a tam d隝, teplo stejně jako chladno. Důležité však bylo, že se meteorologové nemýlili se slibovaným vylepšením ve směru od západu. Obloha nad lázeňským oválem byla totiž naprosto luxusní.

Challenge přilákalo poměrně slušný počet diváků, kteří mohli vidět v akci hned čtveřici našich reprezentantů. Ti se do startovní listiny dostávali vskutku nevyzpytatelnými cestami osudu. Nejpřímější dráhu měl Aleš Dryml, který se kvalifikoval rovnou z francouzského Tayacu. Trio ostatních muselo čekat na smůlu soupeřů.

A na sebe nenechala čekat. Nejprve se omluvil Nor Björn G. Hansen, sotva se jeho jméno objevilo na oficiálně startovní listině vydané FIM. Na řadu přišel Michael Hádek. Richard Wolff tušil, že zastoupí zraněného Andy Appletona, avšak definitivního potvrzení se dočkal až ve středu večer. Nakonec nezůstal pozadu ani Karel Kadlec. Plzeňský nezmar měl plnit úlohu náhradníka, avšak Australan Cory Gathercole na poslední chvíli zjistil, že má propadlý pas.

Jako první se v ostré akci předvedl Karel Kadlec, který skončil s nulou v rozjížďce s číslem dvě. Avšak jeho ambice ležely přece jen mimo pásmo postupu do finálové série světového šampionátu na příští rok. Ostatní naši se potkali na startovním roštu třetí jízdy.

Nejvíce o sobě dal vědět Aleš Dryml. Od startu odjížděl jako pátý, avšak po spodní straně postupoval dopředu. Z úvodní zatáčky vyjel jako čtvrtý, na protilehlé rovince byl třetí. Stále se hrnul dopředu, aby v nájezdu do druhé zatáčky objel Jannicka de Jonga. Před sebou měl už jenom Richarda Halla.

Na Angličana zaútočil zleva na protilehlé rovince druhého kola, avšak bez progresu. Teprve až když se v dalším okruhu Richard Hall dostal v první zatáčce příliš daleko na venek, přišla Pardubičanova chvíle. Vmžiku se spodem natáhl pro pět bodů.

Zato Michael Hádek prošel přesně opačnou genezí. Po vylétnutí pásky se pohyboval hodně vpředu, avšak na konec neudržel ani čtvrté místo. Na protilehlé rovince závěrečného kola mu ho sebral Richard Wolff. Plzeňan se v cílovém finiši pokusil o revanš. Na tabuli výsledků v depu se sice objevil jako čtvrtý, avšak dva body nakonec byly přiznány Richardu Wolffovi.

Start nevyšel Aleši Drymlovi ani v rozjížďce s číslem čtyři. „Nevytočila se dvojka,“ posteskl si. Jenže tentokrát jeho pokus o stíhací jízdu skončil hutnou cejchou od Glena Phillipse, který odstartoval hned za Herbertem Rudolphem. Navíc o třetí místo připravil Aleše Drymla Jeffrey Woortmann, který se okolo něj přehnal v první zatáčce druhého okruhu.

Říká se, že do třetice všeho dobrého i zlého. V případě Aleše Drymla to dnes platilo beze zbytku, jelikož ani osmá jízda neviděla povedený startovní manévr v jeho podání. Pardubičan opouštěl rošt jako čtvrtý. Ale ovšem ve výjezdu z druhé zatáčky podjel Glena Phillipse a vzápětí i Dirka Fabrieka.

Dva pádné důvody k české radosti
S jedenácti body po třech sériích však na tom Aleš Dryml nebyl vůbec špatně. Více měli jenom Jeffrey Woortmann, Richard Hall (oba 13) a Stephan Katt (12). Na jedenácti bodech jako on byli ještě Herbert Rudolph, Glen Phillips a Jannick de Jong. Aki-Pekka Mustonen, suverénní vítěz svých dvou úvodních jízd, musel v sedmé jízdě zůstat stát s poruchou motoru.

Po problematickém začátku závod slibně rozjel také Richard Wolff. V šesté jízdě vystřelil dopředu Stephane Tresarrieu, jenže sotva ho objel Richard Hall, Francouz upadl. I když vyvázl bez zranění, zbytek závodu sledoval už převlečený do riflí a mikiny. Richard Wolff se rozjížděl zezadu, aby ve druhém kole obral o druhé místo Nicka Lourense. Jako druhý projížděl Richard Wolff cílem také v rozjížďce s číslem devět.

Tentokrát odstartoval jako z partesu a pestrobarevného hada závodníků vodil celé kole. Jeffrey Woortmann ovšem byl v jeho závěsu, a když za sebou najížděli do první zatáčky podruhé, dostal se spodem do vedení. Pražan zkusil kontrovat hned na rovince, kde byl rychlejší, jenže v zatáčce u depa se mu předjížděcí manévr na Holanďana nepovedlo dotáhnout do konce.

Pražan slynul bojovností také při svém posledním startu v základní části v rozjížďce s číslem jedenáct. V ní se konečně projevilo úsilí v garáži Aleše Drymla, který konečně odstartoval dle svých představ. „Přenastavili jsme motorku, aby jela od startu,“ vysvětlil později.

Richard Wolff byl prozatím třetí za Dirkem Fabriekem, pod kterým se však na protilehlé rovince prohnal jako tisíciletá voda do pražského metra při povodních před deseti lety. Spanilá jízda dvou českých závodníků na čele měla báječnou dohru v postupu obou do semifinálových jízd. Radost domácích fanoušků byla umocněna, když je do nich doprovodil Michael Hádek.

Plzeňan bohužel ke své smůle ke své úvodní jedničce dodal ještě jednu další sestřičku hned ve čtvrté jízdě. v rozjížďce s číslem sedm však profitoval z technických trablů Aki-Pekky Mustonena a Herberta Rudolpha, pro něhož právě nastaly špatné časy, a skončil třetí. Stejné umístění dovezl i ve dvanácté jízdě, kdy odstartoval za pekelně rychlými Aki-Pekka Mustonenem a Jeffreyem Woortmannem.

Celá česká trojice se ocitla v semifinále dvě. To první se muselo opakovat kvůli pádu Joela Nyströma. Zatímco v prvním případě se Aki-Pekka Mustonen prosadil do čela přes Stephana Katta až ve druhém kole, při repete si s ním poradil už v prvním oblouku. Němce navíc v první zatáčce druhého kola vyhnal Jeffrey Woortmann daleko na prkna.

Start druhého semifinále vyšel nejlépe Aleši Drymlovi a Richardu Wolffovi. V úvodní zatáčce se přes oba dostal Dirk Fabriek, jenže Aleš Dryml se na první místo vrátil hned na protilehlé rovince. Richard Wolff se stal obětí svého jmenovce Halla, ale již ve druhém kole jezdil opět třetí. Motor Dirka Fabrieka totiž vadnul a vadnul, až se ve třetím okruhu odmlčel definitivně.

Richard Wolff se Richardu Hallovi přibližoval snad ještě větší silnou, než je ocelový špendlík přitahován k magnetu. V poslední zatáčce se prosmýkl pod Angličanem na druhé místo. Inkasoval bod jistoty, který ho sice nedostal do finálové jízdy, ale do elitní dlouhodrážní společnost pro příští rok ano.

Do ní se samozřejmě kvalifikoval i Aleš Dryml, jehož závodní program se však dnes ještě neuzavřel. Ve finálové jízdě opět perfektně odstartoval, aby za svými zády udržel také Aki-Pekku Mustonena. Finský závodník však ve třech čtvrtinách protilehlé rovinky pronikl do čela. Vynutil si dodatkovou jízdu, v níž Aleše Drymla odvedl už při vylétnutí pásky. Zato Jannick de Jong a Jeffrey Woortmann si v dalším rozjezdu o třetí místo rozdávali jako o mistra světa a několikrát si prohodili pořadí.

Hlasy z depa
„Jsem velmi šastný,“ nezastíral Aki-Pekka Mustonen na tiskové konferenci. „V Morizes jsem měl problémy. Tři týdny jsem na cestách, Morizes, Vechta a pak sem. Doufám, že příští týden už budu doma. Chci relaxovat a trénovat.“

„Byl to těžkej‘ závod,“ svěřoval se Aleš Dryml. „Hlavně na začátku jsem nebyl spokojenej‘ se starty. Nelíbily se mi v prvních třech rozjížďkách, pak jsme přenastavili motorku, aby jela od startu. Předtím jsem startoval hrozně a musel se probíjet. A tady v Mariánkách není cejcha žádnej‘ požitek. Skoro jsem sípěl bolestí, ale pak jsme to změnili. Začal jsem startovat a nakonec byl na bedně. Neočekával jsem, že budu tak vysoko, čekal jsem tak sedmý místo. Bej’t na bedně je super.“

„Trápil jsem se trošku v prvních dvou sériích,“ připouštěl Jannick de Jong. „Motor nebyl dost silný. Po dvou jízdách jsem vyměnil motorku. V semifinále jsem zůstal vzadu, byl jsem trošku z rytmu, ale nakonec jsem byl rád, že jsem se dostal do finále. Ape se tam ale dostal rychleji. Závody byl těžký, ale férový. Jsem rád, že jsem se kvalifikoval a doufám, že příští rok skončím mezi prvními sedmi a challenge už nepojedu. Musím se na to víc koncentrovat.“

„Vstával jsem v pět ráno,“ vyprávěl Richard Wolff. „Když jsem viděl, že chčije, říkal jsem si a jéje. Pak jsem si ale povídal ‚klid, Mariánky jsou daleko a třeba mi chčije štěstí‘. A taky jo. Jelo se mi super, bojoval jsem. Mrzí mě první jízda. Byl jsem zvenku,nestačil je zavřít. Spad‘ jsem na pátý místo a musel předjíždět Haďase. Mohlo bejt‘ víc bodů, chtěl jsem je finále. Sbírám poháry pro svý synátory a jeden jsem potřeboval. Super celej‘ den, motorka jela perfektně, mechanik makal. Závodník nemá bejt‘ spokojenej‘, tak jsem jen rád, ale chtělo to pódium, když už tady ty lidi dobře fandili.“

„Má cenu si stěžovat?,“ ptal se Michael Hádek sám sebe, aby hned vyrukoval s promptní odpovědí. „Nemá! Nedá se říct, že by to nejelo. Sere mě ta první jízda, kdy jsem spad‘ z druhýho místa na pátý. Laborovali jsme s převodama, dělal jsem chyby. Měl jsem těžký jízdy, ale na to se nedá vymlouvat. Někdo je měl těžký, někdo lehký. Zajezdil jsem si pěkně, nic nekleklo a to je to hlavní.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. Aki-Pekka Mustonen, FIN 5 5 E 5 5   5 25+5
2. Aleš Dryml, CZ 5 2 4 5   5 4 25+4
3. Jannick de Jong, NL 3 3 5 5   2 3 21+5
4. Jeffrey Woortmann, NL 5 3 5 4 4   0 21+4
5. Stephan Katt, D 3 4 5 4 3   1 20
6. Richard Hall, GB 4 5 4 2   3 2 20
7. Richard Wolff, CZ 2 4 4 4   4   18
8. Glen Phillips, GB 4 4 3 3 2     16
9. Herbert Rudolph, D 4 5 2 1 1     13
10. Dirk Fabriek, NL 3 2 2 3   E   10
11. Michael Hádek, CZ 1 1 3 3   1   9
12. Joel Nyström, S 2 2 1 2 X     7
13. Theo di Palma, F 0 1 3 2       6
14. Nick Lourens, NL 0 3 1 1       5
15. Richard de Biasi, F 1 0 2 1       4
16. Stephane Tresarrieu, F 2 F – –       2
17. Gabriel Dubernard, F 1 0 0 0       1
18. Karel Kadlec, CZ 0 1 R 0       1

Evropská série veteránů:

čtyřventily:   TOT B A
1. Bob Dolman, GB 5 5 5 15   1.
2. Henk Snijder, NL 4 5 5 14   2.
3. Paul Evitts, GB 5 4 4 13   3.
4. Ulrich Büschke, D 3 3 4 10   4.
5. John Freeman, GB 3 2 3 8   5.
6. Francesco Barbetta, I 4 4 3 11   6.
7. Gerd Mauer, D 2 3 1 6 1.  
8. Ian Leverington, GB – – 2 2 2.  
9. Andreas Blache, D 2 2 2 6 –  
10. Bill Haynes, GB (2vent)     E  
 
dvouventily:   TOT   A
1. Kevin Teager, GB 3 7 10   1.
2. Josef Goldbrunner, D 7 6 13   2.
3. Franz Greisel, D 6 4 10   3.
4. Miklos Nemeth, N 7 5 12   4.
5. Kenny Blair, GB 6 5 11   5.
6. Jan Hamers, NL 5 2 7   6.
7. Sigmund Finnestad, N 4 2 6   7.
8. Geoff Urben, GB 4 3 7   E
9. Sven Erik Guitsund, N 3 1 4    
10. Tom Blackwood, GB 2 1 3    
11. Bill Haynes, GB E – 0    

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

ME Dvojic

Ukrajinci mají evropský titul

Rovno – 22. září
Daleko za ambicemi zaostal český tým při evropském finále dvojic v Rovně. Obsadil páté místo, když za sebou nechal jen Němce a osamoceného Maďara Norberta Magosiho. Jeho semifinálový partner Laszlo Szatmari mezitím prodal motocykly, Sandor Tihanyi nemá pas a Roland Benkö dal přednost adriatickému šampionátu juniorů. Na své domácí půdě vybojovali titul Ukrajinci před Lotyši a Dány. Vedle našich borců se z okruhu favoritů na stupně vítězů neprosadili ani Poláci.

1. Ukrajina   26
Andrej Karpov 3 3 3 3 2 2 16
Aleksander Loktajev 2 2 2 1 F 3 10
Stanislav Mnělničuk   DNR
 
2. Lotyšsko   23
Andrej Lebeděvs 0 2 3 2 3 0 10
Kjastas Puodžuks 3 1 2 3 1 3 13
 
3. Dánsko   22
Kenni Larsen 2 1 2 0 3 3 11
Peter Kildemand 1 3 1 2 2 2 11
 
4. Polsko   21
Tomasz Gapinski 2 2 0 3 2 2 11
Mariusz Puszakowski 3 0 2 1 3 1 10
Szymon Kielbasa   DNR
 
5. Česká republika   16
Tomáš Suchánek 2 – 0 – 1 – 3
Václav Milík 1 0 – 0 – 1 2
Josef Franc 3 3 2 3 E 11
 
6. Německo   10
Keijo Bünning 0 0 1 0 0 0 1
Tobias Busch 1 1 3 1 2 1 9
 
7. Maďarsko   8
Norbert Magosi F 3 2 1 1 1 8
Minirozhovor

Richard Wolff bude challenge bilancovat až po patnácti jízdách

Praha – 22. září
V kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze ve francouzském Tayacu mohl plným právem želet předčasného konce kvůli bouřce se silným deštěm. A tak se místo zlepšení po povedených změnách v nastavení motocyklu musel smiřovat s postavením prvního vyřazeného. Jenže nakonec se v dnešním challenge v Mariánských Lázních přece jen objeví v hlavní části startovní listiny. Po omluvě Angličana Andy Appletona převezme jeho číslo osmnáct.

„Je to důležitej‘ závod, ale připravuju se pořád stejně,“ svěřoval se magazínu speedwayA-Z, který ho ve čtvrtek před vyvrcholením šampionátu stopětadvacítek ČSMS zastihnul v plné práci ve své dílně na pražské Markétě. Tok rozhovoru se samozřejmě musel stočit na sobotní finále ve Vechtě, v němž předvedl skvělý souboj s Joonasem Kyllmäkorpim, jenž ten den potvrdil svůj třetí titul světového šampióna.

„Ráno jsem se probudil a bylo mi zle,“ vypráví, že jeho pozice nebyla zrovna optimální. „Chřipajzna mě sestřelila. Tvrdím, že když člověk odstartuje, měl by jet, aby ho už nepředjeli. Ve Vechtě to bylo hodně o startovních pozicích. Joonas mě předjel, mrzelo mě to. Dráha byla abnormálně tvrdá až klouzavá. Předjíždění bylo, ale zase ne tolik. Normálně se tam předjíždí, bohužel teď to nešlo. V první jízdě jsem předjížděl Mustonena, ale šlo maximálně se posunout o jednu příčku. Byl to vyrovnanej‘ závod, všichni byli připravení dobře, jedině Kyllmäkorpi moh‘ bejt‘ po dvou jízdách v klidu, jinak všichni byli nervózní. Theo Pijperovi se podařilo spadnout z druhýho místa na čtvrtý. Jsem rád, že Pepe to proměnil a dovez‘ placičku. Škoda, že na tréninku byla dráha hluboká a ladění tak bylo k ničemu. Na závodech nebylo po materiálu ani vidu, ani slechu.“

Bezprostřední závodní kontakt se světovou špičkou by Richardu Wolffovi mohl dnes v Mariánských Lázních být jedině ku prospěchu. „Každej‘ závod je dobrej‘,“ přemítá. „Z mýho pohledu je určitě dobře, že jsem jel ve Vechtě. Měl jsem nabídku už i do Morizes, ale přišla až ve čtvrtek. To se už muselo odjíždět. Neměl jsem připravený motorky, což by se stihlo, ale nedostal jsem z práce volno. A navíc sehnat mechanika, když za šest, osm hodin odjíždíš, je problém. Abych FIM nenaštval, odvolal jsem Macon a začal se cíleně připravovat na challenge.“

V něm ovšem zpočátku figuroval jen jako náhradník. „Měl jsem nějaký zpráv ohledně Andyho,“ odhaluje Richard Wolff, že jeho skok z náhradnické devatenáctky o jedno startovní číslo dopředu pro něho nebylo zase až takové překvapení. „Mrzí mě ten deštivej‘ Tayac, co zrušili. Chybělo mi jen pár bodů a posun vpřed byl reálnej‘. Ale jak říkám já, plochá dráha je hektická, sezóna dlouhá a úmrtnost lidí velká. Žádná šance se nedá nevyloučit, viz ta pozvánka do Morizes.“

A tak je možnost vrátit se opět do prestižního dlouhodrážního šampionátu zase reálnější. „Loni jsem v challenge chytil syndrom vyhasnutí,“ připomíná. „Připadal jsem si, že na motorce sedím obráceně. A tak si letos udělám samolepky, abych věděl, jak si sednout (smích). Mrzí mě ta chřipka, ale pořád lepší než Appletonova zlomená noha. V pátek mám ještě šichtu, snažím se dodělat všechny úkoly, snad nebude komplikace, abych musel bejt‘ v práci dýl. A ráno směr Mariánky.“

Lázeňský kilometr patří mezi oblíbené dráhy Richarda Wolffa. „Každopádně,“ souhlasí. „O tom jsme už psali. Když za to bereš a jedeš tam první, je to šmytec. Uvidíme, necháme to vlkovi nebo osudu. Připravuju se co nejlíp a jdeme do toho. A bilancovat budeme až po patnácti jízdách.“

Foto: Antonín Škach a Jiří Bayer

Ostatní závody

Férový manévr stál Michaelu Krupičkovou minimálně finálovou jízdu

Liberec – 22. září
Německá Vechta zůstane navždy pevně vrytá do vzpomínek Josefa France, který tady minulou sobotu získal bronzovou medaili z mistrovství světa na dlouhé dráze. Když se ale zmíníte o zlaté trofeji dvěstěpadesátek, která se na stejné dráze jela odpoledne, před Michaelou Krupičkovou, povzdechne si a poznamená cosi, že se o tom závodě nehodlá bavit. Není divu, dívka v zeleném přišla o reálnou šanci na medaili, ale za okolností, díky nimž by měla dostat nominaci na sportovní cenu fair play.

Přitom závod začal pro Michaelu Krupičkovou slibně, když v úvodních dvou jízdách skončila druhá. Z rozjížďky s číslem pět přivezla dva body a stejně tak i z jedenácté jízdy, kdy však sportovní smůla zaúřadovala smůla. Do cíle totiž dojela s píchlou zadní pneumatikou.

„Je to škoda,“ krčí rameny Michaela Krupičková, která byla v závodě jedinou zástupkyní české ploché dráhy. „Jela jsem po prázdným dvě kola, akorát to klouzalo. Muselo to bejt píchlý už od startu.“

Semifinálový postup divišovskou závodnici nemohl už minout. Jenže ve druhém semifinále těsně před ní upadl Jesse Mustonen, mladší bratr světového finalisty. „Když spadnul, jela jsem za ním a musela jsem to složit,“ líčí Michaela Krupičková se smutkem v hlase. „Motorka se roztřískala, neměla jsem už, na čem jet.“

Se svým otcem Jaroslavem se však odmítla opakované jízdy jen tak vzdát. „Vidle jsou měkký, brali jsme tyč a chtěli to srovnat,“ popisuje. „Ale technik to viděl a nepustil nás.“ Smutná Michaela Krupičková se tím pádem z Vechty vracela s devátým místem. Na duši jí mohly hřát jen díky od Jesse Mustonena a jeho rodiny. Nebýt její pohotové reakce a šlechetného manévru, přejela by Finovi rovnou přes břicho.

Foto: Jiří Georgiev

Ostatní závody

SC Žarnovica pripravuje svoj vrchol sezóny

Žarnovica – 22. septembra
Sezóna 2012 je na plochodrážny život v Žarnovici opä o niečo bohatšia než tá vlani. Šes medzinárodných pretekov, z toho pä zorganizovaných Speedway Clubom, je toho dôkazom. Samozrejme k tomu patrí ešte nieko¾ko desiatok tréningov, rôznych prezentácií a akcií propagujúcich plochú dráhu. A to nie je sezóna ešte na svojom úplnom konci. Žarnovicu totiž čakajú ešte dva preteky, pričom tie najbližšie sa smelo uchádzajú o pomenovanie preteky roka SC Žarnovica.

V minulosti sa Majstrovstvá Slovenska jazdili bežne iba v čisto slovenskej pretekárskej zostave, z času na čas však dochádzalo k dopåňaniu štartovnej listiny aj jazdcami z Čiech a Moravy v jednom roku dokonca aj z Maďarska. Ich bodový zisk sa však do konečného poradia nezapočítaval. V roku 1989 sa tento šampionát odjazdil naposledy spomínaným systémom.

V roku 2009, kedy bol znovuobnovený dostal pomenovanie Medzinárodné majstrovstvá Slovenska, nako¾ko slovenských pretekárov v štartovnej listine doplnila väčšina jazdcov zo zahraničia. Podobne tomu bolo aj v minulom roku. Z titulov sa tešili najprv v roku 2009 pardubický Tomáš Suchánek a vlani maďarský Norbert Magosi.

V minulom roku došlo aj k obnoveniu Memoriálu Ladislava Eliáša, ktorý sa desa rokov jazdil v Zohore až do roku 1985. Vlani sa jeho víazom stal Tomáš Suchánek, ako víaz základnej časti pretekov. Tento rok sa taktiež z víazstva už 12. ročníka Memoriálu bude teši víaz základnej časti pretekov Medzinárodných majstrovstiev Slovenska.

Už v najbližšiu nede¾u, 23. septembra sa do Žarnovice dostaví osemnástka jazdcov z ôsmych krajín, aby bojovala o slovenský titul. Na dráhe bude chýba dlhodobá slovenská jednotka Martin Vaculík, ktorý vynecháva pre zdravotné problémy aj GP vo Vojense, či bitku o finále v po¾skej extralige. Aj napriek tomu zabezpečil organizátor, Speedway Club Žarnovica, kvalitných jazdcov na spomínané preteky.

Štartovná listina obsahuje mená majstrov Po¾ska, Maďarska, Českej republiky, Chorvátska, Argentíny, Rakúska, či Slovenska. Lákadlom je určite štart Adama Skórnickeho, Renata Gafurova, či Juricu Pavlica. Silné zastúpenie bude ma vďaka Martinovi Málekovi, Martinovi Gavendovi a Matějovi Kůsovi aj Česká republika. Samozrejme nebude chýba ani obhajca titulu Norbert Magosi, ktorému sa vlani podarilo okrem slovenského titulu získa aj maďarský a argentínsky.

Preteky majú naplánovaný začiatok na 13.30 hod. Nebudú na nich chýba ani kamery televízie Slovak Sport, ktorá sprostredkuje priamy prenos.

1 Norbert Magosi, H
2 Adam Skórnicki, PL
3 Ján Halabrín, SK
4 Roland Benkõ, H
5 Andrij Kobrin, UA
6 Fritz Wallner, A (SMF)
7 Ján Mesiarik, SK
8 Jurica Pavlic, CRO
9 Marcin Jedrzejewski, PL
10 Matěj Kůs, CZ
11 Renat Gafurov, RUS
12 Martin Gavenda, CZ
13 Mariusz Puszakowski, PL
14 Samo Kukovica, SLO
15 Martin Málek, CZ
16 Kyril Cukanov, UA
17 Stanislav Mielničuk, UA
18 Dominik Weiss, A