V budoucnu se nad ovály může rozhostit hrobové ticho

Praha – 15. září
Na počátku dvacátého století se spalovací motor prosadil v soutěži při pohonu silničních vozidel nad parním strojem a elektromotorem. Nyní se však zdá, že může jít o vítězství dočasné, jelikož vzhledem k limitům zásob ropy, snahám ekologů a vývoji akumulátorů by budoucnost mohla patřit elektrického pohonu. Zdeněk Schneiderwind byl dokonce minulý týden v Morizes svědkem prezentace plochodrážních motocyklů poháněných akumulátorem a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že ho tiché motocykly rozhodně nenadchly.

„Měli tam dvě motorky na baterky,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind, který už tradičně doprovázel svého chráněnce Josefa France. „Zkoušeli to tam Philippe Ostyn a Richard de Biasi. Jelo to smykem, ale neslyšel jsem vůbec nic. Nevím, jestli to má smysl. Byl jsem se podívat na jejich startu, je to ale nepřirozený.“

Elektromotocykly nenadchly ani diváky. „Když vrčeli na startu, lidi se smáli,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. „Najednou se začalo hrabat od kola a vyrazili. Odjeli tři kola, jeli smykem, všechno jako na ploché dráze, to jako jo, ale jak je to silný, nevím, věnoval jsem se hlavně Pepemu.“

Spolu s pražským trenérem nezbývá než doufat, že nepřichází doba, kdy na plochodrážních oválech budou řvát pouze flat trackové stroje, které při současných předpisech o plochodrážních výfucích zní fanouškovskému uchu rozhodně lépe i nyní. I když na druhou stranu při současné české aférce s kořalkou pančovanou metylem, by elektropohon mohl ušetřit řadu problémů při převozu motocyklů.

Do třetice všeho dobrého aneb „Já su mistr Evropy!“

Blijham – 9. září
Třetí závodní sezóna, kdy Shupateam podporuje naše jezdce, přinesla v holandském Blijhamu českým barvám vítězství v zlatém poháru UEM, tedy neoficiálním mistrovství Evropy v kategorii 125 ccm.

Příprava na závody
Z důvodu, že se jelo na dráze určené pro klasickou speedway, byla příprava ovlivněna několika ne zcela jasnými technickými požadavky na motocykly a podmínky závodu.

Nakonec bylo povoleno použít jak klasické motocykly tak i dlouhány s pevnou vzpěrou místo tlumiče.
Pneumatiky byly možné jak 19″ tak i 22“.

Délka dráhy v zaslaných pravidlech 375 metrů se týden před závodem změnila na 275 metrů.

Zkrátka perfektní situace pro klidnou přípravu před závody.

Volbu strojů a pneumatik jsme nechali na jezdcích, všichni tovární závodníci měli k dispozici náš motor a upravený podvozek na dlouhou.

S tovární podporou tak jeli Michaela Krupičková, Michal Škurla, Patrik Mikel a polský jezdec Igor Kopec-Sobczyňski. S vlastními motory Shupa dále Roman Mády a Kryštof Rybář.

Trénink
Tra byla i přes snahu pořadatelů poměrně záludná, zejména cílová zatáčka přinesla v tréninku i v samotném závodě několik dramatických momentů.

To z našich jezdců nejvíce pocítil Kryštof Rybář, který odnesl pád otřesem mozku a zlomeným nosem.
I technici měli během tréninku o zábavu postaráno.

Patrikovi Mikelovi se odporoučel motor s podobnou závadou jako vloni Michalu Škurlovi ve Francii: Skříň motoru nevydržela, za což může asi příliš velká hodnota předstihu.

Shupateam tedy sáhl do bedny a Patrikovi byl namontován náhradní motor s pečlivým dohledem na nastavení předstihu a dolití požadovaného množství oleje.

Michal Škurla se pro závod rozhodl použít jednu z našich novinek a to podčtvercový motor s vrtáním 57mm a zdvihem 49,5 mm, který má krycí název kvrdlačka podle pohybu pístu ve válci.

Závod měl tři rozjížďky a finálové jízdy. Systém třech jízd říkal jasně, že jedno menší zaváhání lze ještě napravit, větší nebo dvě menší zavíraly brány do finále A.

Rozjížďky
Do závodu tedy nenastoupil ze zdravotních důvodů Kryštof Rybář.

Roman Mády opět sbíral zkušenosti, ani on se nevyhnul rozjížďkách pádu a nakonec z toho byly dva body a místo ve finále D.

Michal Škurla a Míchaela Krupičková posbírali v jízdách po deseti bodech, což nakonec na finále A nestačilo. Oba srdnatě bojovali ale nakonec se áčko nepovedlo. Tam postoupil z rozhodnutí rozhodčích také desetibodový bodový Buddy Prijs.

Michaela Krupičková se musela porovnat ve všech jízdách s největšími favority. A že na ně měla, ukázala ve své třetí jízdě, kdy porazila Zacha Wajknechta, letošního mistra světa z Vechty i loňského mistra světa Romano Hummela. Michal opět skvěle startoval a předváděl jedinečnou startovní ekvilibristiku, tedy řazení při jízdě na zadním kole. Oběma chybělo velmi málo ale z početnějšího zastoupení ve finále A nakonec sešlo.

Patrik Mikel svou první jízdu vyhrál před Michalem Škurlou. Ve druhé jízdě šel opět do čela, ale dotahoval se na něj Igor Kopec-Sobczyňski. V zatáčce před cílem to Igor neustál a i s Patrikem skončili na zemi. Oba to naštěstí přežili bez újmy na zdraví a motocyklech, Igor bohužel tedy bez bodů. Opakovanou jízdu Patrik ovládl bez známky předchozího karambolu. Patrik vyhrál i svou třetí jízdu a s maximem patnácti bodů už myslel na finále A.

Igor Kopec-Sobczyňski svou třetí jízdu nezvládl, vyjel mimo tra a nakonec skončil pádem. Takže si připsal celkem pět bodů za vítězství ve své první jízdě.

Finálové jízdy
Do finále D se postavil Roman Mády a bylo z toho páté místo celkově třiadvacáté.

Igor Kopec do finále C nenastoupil. V béčku si to rozdali Míša z Michalem. Míša dojela druhá – celkově osmá, Michal pátý a celkově jedenáctý.

Samotné finále A se změnilo v nekonečné drama, které trvalo snad dvacet minut a slabší povahy v našem týmu lehce kolabovaly.

Na start se postavilo šest nejlepších včetně všech favoritů. Patrik Mikel si vybral vnější dráhu, což se při šesti účastnících zdálo nevýhodné, ale on věděl proč. Start se mu podařil, vnějším obloukem získal potřebnou rychlost a na první rovince se dostal do čela.

Za ním se odehrával boj o další místa, který ve druhém kole skončil pádem Sandro Wassermanna a těsně před ním vypověděl službu motor domácímu matadorovi Hummelovi.

Finále bylo přerušeno a po chvíli se pokračovalo ve čtyřech jezdcích. Patrik Mikel na startu opět nezavál a dral se dopředu. Cílová zatáčka se ve druhém kole nyní stala osudnou dalšímu Holanďanovi Buddy Prijsovi,který spadl a na dráhu vyjela sanitka. Prijs si při pádu zlomil ruku a byl ošetřován a tak nastala delší přestávka.

Třetí pokus o finále začal nejlépe Jordan Dubernard, ale Patrik Mikel se přes něj dostal opět zvnějšku a na první rovince byl již před ním. Před Dubernarda se nakonec ještě dostal celkově druhý Darrel de Vries.

Následující okamžiky měly potom již podobu splněného snu manažerů českého týmu, techniků Shupy a rodičů Mikelových. Patrik se bezpečně usadil v čele a zvyšoval náskok. Perfektní čistou jízdou bez zaváhání dovedl vítězně svůj motocykl do cíle a získal tak jako první Čech vítězství v kategorii 125ccm v podniku UEM nebo FIM.

Finálová jízda je k vidění tady.

Foto: Shupa Team

Extraligového šampióna budeme znát dříve než vítěze Zlaté přilby

Pardubice a Praha – 13. září
Zda se vítězem základní části extraligy stanou Pardubice či Praha, se rozhodne až v úterním duelu, k němuž na pražskou Markétu dorazí Mšeno. S ohledem na reglement, že si nejlepší celek tabulky vybírá, zda první finále pojede doma či venku, nebudou přesné termíny známé dříve než v úterý večer. Magazín speedwayA-Z ovšem zjistil, že se oba závody extraligového play-off budou konat s největší pravděpodobností v prvním říjnovém týdnu.

Oba fináloví soupeři si navzájem nekonkurují v otázce svých závodních dnů. Zatímco v Pardubicích tradičně preferují středu, v Praze se závodí v úterý nebo ve čtvrtek. V této situaci záleží, zda Praha v úterý porazí Mšenu, a zda potom ve své volbě dá přednost závodu před Pardubicemi nebo po nich. Pokud by na čele tabulky zůstaly Pardubice, které mají zájem jet druhé finále před svým publikem, finále play-off by začalo v úterý v Praze.

Na konci září však vrcholí švédská Elit Serien svými finálovými závody, které váží pardubické zahraniční posily. Petr Moravec, předseda VV SPD, magazínu speedwayA-Z potvrdil zájem, aby extraliga skončila před jejich super víkendem v půlce října. Proto je pravděpodobné, že Praha a Pardubice změří své síly v prvním říjnovém týdnu. V Pardubicích by se měl konat závod ve středu 3. října a v Praze buď v úterý 2. října nebo ve čtvrtek 4. října.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Slanému nesebraly vítězství ani školní povinnosti, ani fatální defekt motoru

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 12. září
D隝, který se dnes dostal na plzeňské Bory, naštěstí fatálně neohrozil stav dráhy, takže se letošní sezóna u nás může stále chlubit ojedinělým primátem, že ještě ani jeden závod nemusel být zrušen či přeložen kvůli dešovým srážkám. Uplakaný den přinesl štěstí slánským závodníkům. I když Michal Průcha nebyl uvolněn ze školy a Eduard Krčmář zadřel motor v rozjížďce s číslem dvanáct, radovali se v posledním kole šampionátu juniorských družstev. V celkové klasifikaci definitivně odvrátili trojkoaliční hrozbu, avšak z titulu se radovaly Pardubice. Doprovodné klání stopětadvacítek ovládl Patrik Mikel, jenž kráčí rovněž k vítězství v celém seriálu.

V čele navzdory diskvalifikaci
Dopravní omezení komplikovaly život všem, kteří do západočeské metropole jeli po dálnici od Prahy. Opravy vozovky u Rudné výrazně snížila propustnost vozidel a mšenští borci museli ve své dodávce absolvovat plných pět kilometrů v odstavném pruhu, aby se k závodu dostali včas.

David Štěrovský však záhy na špunt na dálnici zapomněl, jelikož řešil závažnější patálii úplně jiného druhu. „Posral se mi motor na stojánku,“ říkal se smutkem v hlase. „Dělal jsem na něm do jedenácti do večera. V šest ráno vstávám, jedu dvě stě padesát kiláků a tady nu vyskočí víčko.“ Aby toho nebylo málo, na dodávce jeho otce ještě cestou začal stávkovat alternátor.

Nicméně problémy byly zapomenuty, sotva se z věže rozhodčího poprvé ozval signál označující počátek dvouminutového limitu. Na samotný úvod se vydali na cestu do čela domácí. Jan Holub s Danielem Hádkem v rozjížďce s číslem jedna neměli sebemenší potíže s Patrikem Nagym v rozjížďce s číslem jedna.

Patrik Nagy sotva stačil doplnit metyl a už spěchal vstříc třetí jízdě. Dvouminutový limit stihnul jen tak tak. Převaze trojkoaličních závodníků nedokázal čelit ani on, ani Michal Klein, který nahrazoval Stanislava Pouznara. Ten se v Plzni objevil v akci pouze v tréninku, během něhož ale zadřel motor.

Z porážky Mšena největším možným způsobem ovšem nakonec byla remíza, když Michaela Krupičková zůstala stát ve třetím okruhu. „Čekala jsem na stopětadvacítku a zapomněla dolejt‘ půllitra,“ uvědomila si dívka v zeleném obtížnost sezení na dvou židlích. Navzdory její smůle, zůstali domácí po první sérii v čele, protože Slaný ze svého dvojboje s Pardubicemi vyšel hůře.

Na počátku drobného deště, který se začal snášet z olověně šedivé oblohy takřka současně se startem čtvrté jízdy, se Eduard Krčmář dostal před Václava Milíka ještě v úvodním nájezdu. Roman Čejka uhlídal René Vidnera. Ob jednu rozjížďku později to bylo prakticky obdobné. S tím rozdílem, že Eduard Krčmář ukázal svůj výfuk Václavu Milíkovi už s letem pásky vzhůru. A že Roman Čejka nyní odvedl Davida Štěrovského, třetího z pardubické party.

Jenže o největší rozdíl oproti druhé jízdě se postaral Tomáš Topinka v roli sudího. Sotva se Roman Čejka dostal do svého depa, vyslechl si zprávu o své diskvalifikaci, jelikož jeho start nebyl nahlášen. „Na rozpravě jsem přece říkal, že jedeme jen ve dvou,“ divil se Milan Mach, jemuž však prozatím nezbylo, než se smiřovat s rolí druhého týmu.

Vše si ovšem vynahradil ve druhé sérii, v níž trojkoalici názorně přesvědčil, jak je těžké být doma prorokem. V páté jízdě totiž Roman Čejka s Eduardem Krčmářem zametli s Michaelou Krupičkovou a Danielem Hádkem. O rozjížďku později si Slaňáci znovu počínali nenasytně jako ruský zájezd. Eduard Krčmář vystřihl učebnicový start, zatímco Roman Čejka podjel Jana Holuba už v první zatáčce.

V tom momentě byl ze Slaného vedoucí tým průběžné klasifikace. Václav Milík a René Vidner sice v rozjížďce s číslem šest dokonale vyřídili Michala Kleina se Zdeňkem Růžičkou, avšak z dalšího pardubického souboje se Mšenem se stala remíza. A přitom to po vylétnutí pásky vypadalo na další ukázku východočeské dominance.

Václav Milík po skvělém startu před sebe v první zatáčce René Vidnera, aby spolu jeli ukázkovou dvojici. Leč ve třetí jízdě zůstal René Vidner stát se zadřeným motorem. Michal Klein a Patrik Nagy se kolem něj přehnali jako střely. A před posledními jízdami základní části vedl Slaný (17) před Pardubicemi (13), trojkoalicí (10) a Mšenem (8).

Vše rozhodnuto
Pakliže by si někdo myslel, že si Štěstěna ukojila na Pardubicích své pudy zadřeným motorem René Vidnera, přepočítal se. i když na první pohled neinformovaného pozorovatele to tak mohlo vypadat. Devátá jízda se sice musela opakovat vinou letmého startu, avšak Václav Milík i na podruhé odvel Jana Holuba. A David Štěrovský opět před sebe nepustil Michaelu Krupičkovou.

Avšak oba týmy jely na start proti sobě podruhé v rozjížďce s číslem jedenáct, dostal se David Štěrovský do maléru. „Ztratil jsem špačka,“ omlouval svou nulu, zatímco Václav Milík zaknihoval další jednoznačný triumf před Danielem Hádkem a Michaelou Krupičkovou. I když už v tomto bodě měli Pardubičané jasný titul, dnešní závod měl přece jenom patřit Slanému. Jeho souboje se Mšenem to potvrdily, i když i v nich se ze slánských boxů ozývaly nadávky.

K nim však nebyl důvod v rozjížďce s číslem deset, v níž Roman Čejka a Eduard Krčmář odvedli Patrika Nagye a Zdeňka Růžičku. Ob jednu jízdu později odsoudili ke stejnému osudu Michala Kleina a Zdeňka Růžičku, avšak Eduard Krčmář ve druhém kole zůstal stát se zadřeným motorem.

Přesto se slánský tým s pětadvaceti body stal vítězem základní části. Pardubice na něho ztrácely pět, trojkoalice ještě dalších pět a Mšeno už celých třináct bodů. Obří náskok byl pro tým ze středočeského královského města klíčový. Bez nepřítomného Michala Průchy a s Eduardem Krčmářem, jehož prve dostal motor ze hry, totiž mohl do finálových jízd zasáhnout pouze jednou Roman Čejka.

Jenže útočným aspiracím Pardubic se ve finále C postavila do cesty Michaela Krupičková. V první zatáčce se dostala na první místo před Reného Vidnera, jehož posléze dovedla za sebou až do cíle. „Poved‘ se mi start,“ odhalila příčinu svého triumfu. „Čekal jsem, že udělá chybu, ale jela docela dobře, tak jsem to ošudlal na druhým místě,“ přidal René Vidner svou troškou do mlýna.

Hned vzápětí se Roman Čejka velkým sólem definitivně podepsal pod vítězství Slaného v dnešním klání. Patrik Nagy na něho sice v první zatáčce útočil, avšak musel vzít zavděk druhým místem. David Štěrovský odvedl Daniela Hádka, i když jeho motocykl do cíle přinesli.

„Přijel jsem ke startu a udělal si vůli,“ vysvětloval. „Když se rozsvítilo zelený světlo, povolil se červík a já musel jet bez spojky.“ Nicméně i v pardubickém případě bylo vše jasné. Druhé místo v závodě a titul už východočeskému týmu nemohl nikdo sebrat.

Závěr však patřil Jan Holubovi, i když nejlepší start vystřihl Václav Milík. Plzeňan zaútočil vnitřní stranou první zatáčky, ale musel bojovat až do nájezdu do druhého oblouku, kde pardubického závodníka vyvezl.

Doprovodné klání stopětadvacítek bylo dalším důkazem úbytku jezdecké základny a preference mítinků na malých oválech. Technickou přejímkou prošlo pět závodníků, což je přesně hranici, kdy mítink může být uznán za mistrovský.

Po úvodní jízdě však odstoupila Michaela Krupičková, které se dešová voda dostala do zapalování. Závodu tím pádem kraloval Patrik Mikel, jenž slavil čtyři triumfy stylem start – cíl. Na druhé místo se prosadil Roman Mády. Plzeňský závodník při třech vzájemných střetech porazil Filipa Hájka, svého nejvážnějšího rivala v boji o celkové stříbro. Svůj náskok před březolupským vyvrcholením navýšil už na pět bodů.

Hlasy z depa
„Přijel jsem si zatrénovat a docela to vyšlo,“ říkal Roman Čejka. „Nečekal jsem, že to vyhrajeme a ono se to povedlo. Kdybychom ale byli mistří, bylo by to lepší. Nebylo by to vůbec zlý.“

„Docela dobrý, jelo to dobře, akorát to vahadlo, to se stane,“ sumarizoval Eduard Krčmář své pocity. „Vyhráli jsme i bez finále, kde jsme nejeli. S Romanem bychom udělali titul jak hovno, akorát kdyby neměl tu kličku. Naladili jsme to, dařilo se, vychytali jsme to.“

„Paráda, aspoň jsem nějakej‘ mistr,“ radoval se Václav Milík. „Jednadvacítky jsem posral, nevím, jak budou devatenáctky, nevím, jak extraliga, ale doufám. Aspoň jeden titul mám v kapse. Dneska to byla paráda, motorka jela v pohodě. Na začátku jsme to docela přenastavili a ke konci to bylo dobrý. Akorát Holoubek mě přečural, ale on je starej‘ a zkušenější.“

„Na hovno,“ měl René Vinder o poznání dále k lepší náladě než jeho klubový kolega. „Odvedla mě Míša, čekal jsem, že udělá chybu, ale jela docela dobře, tak jsem to došudlal. Titul je dobrej‘, ale ani nevím, jak jsme k němu přišli. Ale hlavně, že ho máme, po těch peripetiích s motorama, co se to sere.“

„Jsem spokojenej‘,“ svěřoval se David Štěrovský. „Dneska druhý místo, celkově první. Dráha o tréninku dobrá, ale jak začalo krápat, bylo to hlubší a hlubší. Škoda nuly, jak mně upad‘ vajgl. Snad už nic víc padat nebude.“

„Žádná sláva,“ ohlížel se Jan Holub za výkonem svým i výkonem svého družstva. „Byl to trénink, o nic nešlo. Druhýmu místu jsem nevěřil. Haďas byl dobrej‘ mechanik, hlavně, že jsme celý, uvidíme teď ve středu na extralize.“

„Jsem posranej‘,“ nešetřil Daniel Hádek sebekritikou. „Je to ve mně, nestartuju a nejedu od tý doby, co jsem si tady rozbil držku.“

„Škoda těch dvou bodů,“ litovala Michaela Krupičková. „Čekala jsem na stopětadvacítku a zapomněla dolejt‘ půllitra. Na stopětadvacítce mi shořelo zápalko, natekla tam voda.“

„Nespadnul jsem čtyřikrát, takže příjemný,“ narážel Michal Klein na svůj sobotní letecký den ve Mšeně. „Chtěl jsem pobavit diváky a ne si sedřít prdel, tam si nosím pořád ručník. Jinak spokojenost, pořád laborujeme se sedlem, zvyšujeme, zatahujme, dáváme dopředu, dozadu.“

„Proti Mšenu naprd,“ vzpomněl si Zdeněk Růžička na svůj prvoligový závod v sobotu ve Mšeně. „Je to tady za roh, moc mi to nešlo. Čekal jsem to lepší, ale asi to není pokaždý. Škoda ta bedna, že nám utekla.“

    C B A TOT
1. AK Slaný         28
Eduard Krčmář 3 3 2 3 3 E     14(1)
Roman Čejka 1 ex 3 2 2 3   3   14(2)
Michal Průcha nepřijel        
 
2. ZP Pardubice         25
Václav Milík 2 2 3 3 3 3     2 18
René Vidner 0 2 E – 2     4(1)
David Štěrovský 1 – 1 0   1   3
 
3. DaK Moto Plzeň-Divišov         21
Jan Holub 3 3 1 2     3 12
Daniel Hádek 2 0 0 2   0   4(1)
Michaela Krupičková E 1 0 1 3     5(1)
 
4. Grepl PDK Mšeno         16
Patrik Nagy, H (ACCR) 1 1 1 1   2   6(2)
Michal Klein 0 1 2 2     1 6
Stanislav Pouznar – – – –       DNR
Zdeněk Růžička 2 0 0 1 1     4(1)

Poznámka: Roman Čejka dojel v rozjížďce s číslem čtyři třetí, avšak byl vyloučen, protože jeho start místo Michal Průchy nebyl nahlášen. Michal Průcha nedorazil, jelikož nebyl uvolněn ze školy. Stanislav Pouznar při tréninku zadřel motor.

Konečná tabulka:

  malé body velké body
1. Pardubice 107 14
2. Slaný 100 12
3. Dak Plzeň-Divišov 83 9
4. Mšeno 65 5

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Patrik Mikel, Březolupy 3 3 3 3 12
2. Roman Mády, Plzeň 2 3 2 2 9
3. Filip Hájek, Praha 2 2 1 1 6
4. Josef Novák, Pardubice 1 1 1 0 3
5. Michaela Krupičková, Divišov 0 – – – 0

Průběžný stav seriálu:

  SLA LIB PCE PLZ TOT
  14.4. 16.6. 25.7. 12.9.  
1. Patrik Mikel 6 12 10 12 40
2. Roman Mády 8 6 5 9 28
3. Filip Hájek 4 9 4 6 23
4. Michaela Krupičková 11 3 NS 0 14
5.Richard Geyer NS NS 11 NS 11
6. Igor Kopec NS 10 NS NS 10
7. Celina Liebmann 8 1 NS NS 9
8. Kryštof Rybář 4 4 NS NS 8
9. Mike Jacopetti 7 NS NS NS 7
10. Josef Novák NS 3 0 3 6
11. Lukáš Kovařík 0 NS NS NS 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Na Borech dnes vrcholí juniorská družstva

Plzeň – 12. září
Poslední kolo šampionátu juniorských družstev končí dnes odpoledne v západočeské metropoli. Otázka mistrů je v podstatě rozhodnuta, dá se však očekávat boj o další medailové příčky. Šampionát stopětadvacítek na klasické dráze, které ho tradičně provází, vrcholí až příští týden v Březolupech.

Pardubice mají na čele tabulky tříbodový náskok. Aby přišly o titul, musely by skončit poslední za současné podmínky vítězství Slaného minimálně o jedenáct bodů. Že na východě Čech s obdobnou alternativou nepočítají, svědčí i sestava, v níž tentokrát nefiguruje žádný cizinec. Pardubické zlato se na západ Čech vypraví Václav Milík, René Vidner a David Štěrovský.

Zato mezi druhým Slaným a třetím DaK Moto Plzeň-Divišov je odstup jediného tabulkového a deseti malých bodů. Proto největší díl pozornosti bude upřen právě na jejich duel. Domácí barvy budou hájit Jan Holub, Daniel Hádek a Michaela Krupičková, Slaný dorazí s Eduardem Krčmářem, Romanem Čejkou a Michalem Průchou.

Mšenu zbývá naděje, že konečně promění své čekání na stupně vítězů v realitu. Na Borech bude jako jediný tým se čtyřmi závodníky, protože jeho vesty oblékne nejen známá trojka Michal Klein, Stanislav Pouznar a Zdeněk Růžička, ale také Maďar Patrik Nagy, jenž v posledních závodech Mšenu chyběl.

Ve stopětadvacítkách má čerstvý vítěz evropského pohár mládeže UEM Patrik Mikel náskok devíti bodů. Mezi Romanem Mádym, Filipem Hájkem a Michaelou Krupičkovou je ovšem rozdíl pouhých pěti bodů.

V pětičlenném startovním poli, které je přesně na personálním limitu pro mistrovský závod, bude největší drama produkovat zřejmě právě trojic peroucí se o stříbro. Michaela Krupičková totiž vedle pětistovek zasáhne i do mítinku kolibříků.

Startovní listina:

DaK Moto Plzeň-Divišov: 1 Jan Holub, 2 Daniel Hádek, 3 Michaela Krupičková
Grepl PDK Mšeno: 4 Patrik Nagy (H-ACCR), 5 Michal Klein, 6 Stanislav Pouznar, 14 Zdeněk Růžička
ZP Pardubice: 7 Václav Milík, 8 René Vidner, 9 David Štěrovský
AK Slaný: 10 Eduard Krčmář, 11 Roman Čejka, 12 Michal Průcha

Mistrovství republiky 125 ccm:

1 Patrik Mikel, Březolupy
2 Roman Mády, Plzeň
3 Michaela Krupičková, Divišov
4 Josef Novák, Pardubice
5 Filip Hájek, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Pražané pojedou o vítězství v základní části s českou sestavou

Praha – 11. září
Rozjížďka s číslem čtrnáct svítkovského extraligového utkání minulou středu rozhodla o dvou nesmírně důležitých věcech. Ad jedna o triumfu pardubického celku, ad dvě o podobě play-off. Z něho definitivně vypadl kombinovaný tým DaK Moto Plzeň-Divišov, zatímco o titul si to rozdají Praha a Pardubice. V tomto týdnu extraligu na našich oválech neuvidíme, ale zbývající dva duely příští úterý a středu rozhodnou nejen o bronzu, ale i o vítězství v základní části. To prakticky přináší jedinou výhodu a sice možnost volby začínat finále buď doma nebo venku.

Úterní prohra se Mšenem, které rozhodně s ambicemi opustit poslední příčku neztratilo apetit na vítězství, by pro Pražany byla sice nepříjemná, ale jejich extraligový svět by se rozhodně nezbořil. Důležité je finále a porážka od Mšena by je o ně nepřipravila.

Téma extraligového finále se přetřásalo rovněž včera večer po skončení Tomíčkova memoriálu. „Extraliga je náš cíl,“ svěřoval se Matěj Kůs, jehož druhé místo dostalo do výtečné nálady, s chutí vrátit extraligový letech po dlouhých devíti letech do české metropole. „Bylo by škoda, kdybych po pěti letech chyběl na vyhlášení mistrů. To by mě štvalo.“

Se svým odhodláním se na tiskové konferenci netajil ani Rafal Okoniewski, který včera jako jediný dokázal svého klubového kolegu z extraligového Olympu porazit. „Máme dobrý tým a myslím, že pojedeme za vítězstvím,“ naznačoval, že by právě on ve dvojici finálových bitev s Pardubicemi rozhodně neměl chybět.

Avšak play-off je přece jenom vzdálenější záležitostí. A už jenom jeho termíny, by o nich oba soupeři mají své představy, musí počkat, až se příští úterý definitivně rozhodne o vítězi základní části. I když měl o start eminentní zájem Grzegorz Zengota, Pražané vyšlou do boje pouze český kádr. Klubové vesty si vyfasují Ondřej Smetana, Luboš Tomíček, Michal Škurla, Matěj Kůs, Martin Gavenda, Josef Franc a Zdeněk Holub.

„A se kluci ukážou,“ vysvětluje Tomáš Topinka své rozhodnutí. „Chtěl bych vyhrát, ale chci dát Čechům šanci. A sobě možnost, a mám o čem přemejšlet na finále.“ Nepřítomnost cizinců pražský kouč nevnímá jako oslabení svého družstva. „I kdyby Mšeno přijelo třeba s oběma Pawlickimi, Filipem Šiterou, Honzou Jarošem a třemi juniory, rád bych věřil, že to budou vyrovnaný závody.“

I když je vítězství pro Tomáše Topinku důležité, možnost vybrat si první finálovou dráhu dříve než Lubomír Vozár pro něho není rozhodující. „Pro nás to výhodu ani nepřináší,“ tvrdí. „Nemyslím, že by to byla nějaká výhoda.“

Naproti tomu Lubomír Vozár by raději rozehrál finálovou partii na pražské Markétě. „Má to význam,“ odpovídá na otázku, zda vítězství v základní části má pro něho nějaký smysl. „Radši bychom měli druhý závod doma kvůli divákům. Termíny ještě nejsou, musíme čekat na poslední extraligové závody. Když Praha prohraje se Mšenem, jsme tam my.“

Cesta do play-off skončila:
Oba duely příští týden nemohou už změnit nic na postupu Prahy a Pardubic do dvojdílného finále. Úterní závod na Markétě se ponese v duchu pražského boje o vítězství v základní části. Pakliže v něm Pražané zvítězí, do tabulky ke dvěma bodům připíší i bonus a předstihnou Pardubice.

Samotný bonus, který získají pokud by je Mšeno nepředstihlo alespoň o sedm bodů, by jim však nestačil. Kdyby Mšeno vyhrálo s plným zásahem do tabulky, zůstane Praha druhá, ale jak již bylo řečeno, z play-off je už nikdo nevyřadí.

Ve Slaném se potom pojede o celkový bronz. Horší výchozí pozici má Slaný, který na předstižení trojkoalice potřebuje dva body s bonusem navíc. Aby tři body inkasoval, potřebuje své hosty předčit o plných devatenáct bodů.

Možnosti extraligových družstev v dalším průběhu extraligy:

  zbývající závody: z toho odvety: možný bodový zisk:
Pardubice 0 0 15
Praha 1 1 13+2+1=16
DaK Plzeň-Divišov 1 1 9+2+1=12
Slaný 1 1 6+2+1=9
Mšeno 1 1 1+2+1=4

Poznámka: poslední sloupec tabulky vyjadřuje součet doposud získaných bodů s body včetně bonusů, které může celek získat do konce soutěže.

Foto: Wojta Zavřel, Michal Kohout a Jiří Havlíček