Slaný – 19. září
Kdyby měly Slaný a DaK Moto Plzeň-Divišov o pověstnou kapičku štěstíčka více, mohly se klidně zaobírat rozvíjením spekulací, kdy na svých oválech budou pořádat extraligové paly-off. Jenže podmiňovací způsob sám o sobě nedokáže dodat chybějící tabulkové body, takže oba týmy dnes v posledním utkání základní části soutěže čeká duel o celkový bronz. Milana Macha a Františka Liebezeita spojuje snaha rozloučit se s publikem důstojnou podívanou.

Strach jen z nepříznivé předpovědi
Slaný má pro útok na bronzovou medaili obtížnější nástupní platformu. Samotná výhra mu totiž nestačí, potřebuje bonusový bod navíc. Aby ho získal po debaklu při výjezdu na Bory, musí své dnešní hosty předčit minimálně o devatenáct bodů.

„Naše motivace není ani tak bronz,“ říká Milan Mach. „Chceme ale zajet slušnej‘ závod před svými fanoušky a důstojně se s nimi rozloučit.“ Proto ani dnes nebudou ve slánské sestavě chybět polské posily. I když si Milan Mach původně pohrával s myšlenkou o pozvánce Sebastiana Ulamka, do středočeského královského města nakonec zamíří Piotr Swiderski a Adrian Miedzinski.

„Seba chtěl jet,“ objasňuje slánský kouč. „Chtěl ale i Adrian. Rozhod‘ jsem se, že se mi Adrian posledně líbil. Navíc Seba má odložené závody v Anglii. Dokonce mi volal i promotér jeho Birminghamu a děkoval mi, že jsem ho uvolnil.“

Tým, který si před třemi týdny na svém domácím kolbišti poradil s pražským Olympem, zůstává beze změny. Dokonce se nemění ani strategie cizince a nejlepšího juniora na postu rezervistům, jimiž opět budou Adrian Miedzinski a Eduard Krčmář. Pouze v základní sestavě mají Martin Málek, Michal Dudek, Roman Čejka, Piotr Swiderski a Michal Průcha proházená startovní čísla.

Poslední utkání základní části má velké ambice nabídnout skvělý předkrm pro play-off. „Rád bych se rozloučil vítězstvím,“ plánuje Milan Mach. „Jen mám strach z počasí, doufám, že se nám d隝 vyhne. Tipovat nebudu, posledně jsem netipoval a vyšlo nám to. Jedeme doma, chci vyhrát, bude to pěkný, mělo by to bejt‘ vyrovnaný utkání.“

Není důvod měnit osvědčenou sestavu
Tři body náskoku před Slaným by mohly lehce svádět k domněnce, že by se trojkoaliční partneři rozhodli šetřit společnou kasičku. Avšak opak je pravdou a DaK Moto Plzeň-Divišov přijde krátce před půl pátou k nástupu v plné síle. Zranění Patryka Dudka a zdravotní patálie Martina Vaculíka, který v pátek omdlel a podrobuje se vyšetření krevního tlaku a ledvin, dostala do hry Kjastase Puodžukse, když o startu Mateje Žagara nemohlo být ani sporu.

„Jeli jsme s nimi celou sezónu, proč to tedy měnit,“ odhaluje František Liebezeit klubovou motivaci. „Jde o třetí místo, náskok je relativní věc, stačí dva defekty, jako se nám to stalo v Pardubicích. Museli by vyhrát o devatenáct bodů, ale jak říkám, něco se stane a oni se dostanou na koně a už je nechytneme.“

Kjastas Puodžuks dostal od svého mouče hned dvě textové zprávy, aby se předešlo situaci, kdy si minulý měsíc popletl termíny. A na cestu do Plzně se chtěl vydat ve chvíli, kdy už bylo pozdě. Matej Žagar bude zase na rezervě společně s Janem Holubem, zatímco v základní sestavě vedle zmiňovaného Lotyše figurují ještě Michael Hádek, Daniel Hádek, Zdeněk Simota a Michaela Krupičková.

„Osvědčilo se to,“ komentuje František Liebezeit rozdělení startovních čísel. „Není co vymejšlet, potřebuješ mít juniora na rezervě, kdyby se něco stalo. Doufám, že to jsou poslední závody, co se tímto systémem pojedou. Pro diváky je to nepřehledný, pro manažera taky. Pořád se jenom díváš do programu a řešíš to jako šachy.“

Ani František Liebezeit nechce odhalovat výsledky svých prognóz. „Nechci spekulovat, chci vyhrát s bonusem,“ říká rozhodně. „Myslím si, že to bude závod vyšší úrovně než včera na Markétě, protože pojedou i cizinci. Milan Mach se taky chce odvděčit divákům, kteří si zaslouží podívanou, co je nadchne.“

Historické okénko:
Slaný, 24. srpna 1999: slánské publikum vidělo debut budoucí klubové ikony
Dnes je téměř nemyslitelné, aby Slaný nastoupil k extraligovému utkání bez zahraničních posil. V polovině minulé dekády se takzvaní slánští Poláci, kteří údajně zabírali místo domácím závodníkům, stali dokonce pojmem na motocyklové politické scéně, kterým neváhal operovat dokonce ani předseda AČR. Milan Mach navíc šlápnul na kuří oko ostatním klubům, když jim před nosem vyfoukl Martina Vaculíka. Poté, co mu zajistil českou licenci, zlí jazykové argumentovali, že má v týmu vlastně tři cizince.

Za daných okolností možná překvapí, že Slaný dlouho odolával myšlence povolávat zahraniční posily do české ligy. Plzeň, Březolupy, Kopřivnice či Březolupy užívaly cizinců již od počátku devadesátých let, ale za Slaný nastoupil poprvé až v srpnu 1997 Garry Stead, který tehdy trávil dovolenou u svého kamaráda Jiřího Štancla.

V dalších dvou sezónách za Slaný vcelku pravidelně nastupoval Przemyslaw Tajchert. Ale až s příchodem Wieslawa Jaguse mohl klub ze středočeského královského města pomýšlet na nejvyšší mety.

Maličký bojovník v červené kombinéze v sedle motocyklu stejné barvy debutoval na sklonku srpna, když ve Slaném vstupovala extraliga 1999 do své druhé poloviny. Stejně jako Zdeněk Tesař inkasoval deset bodů, což stačilo na Olymp a Březolupy, ale na Pardubičany, pro něž se slánský ovál stal pomalu druhou domácí dráhou, nikoliv.

Na konci sezóny se ve Slaném museli smiřovat s posledním čtvrtým místem v tabulce, což se mělo změnit. Po svém návratu do manažerského křesla stavěl na Wieslawvu Jagusovi také Milan Mach. Poprvé atakoval mistrovský trůn v sezóně 2003, avšak Wieslaw Jagus po kolizi s Bohumilem Brhelem, kterou nezavinil, odjel předčasně. Na prvním titulu po šestatřiceti letech se už roku 2005 podílely hlavně jiné slánské ikony – Sebastian Ulamek a Slawomir Drabik.

Oficiálně nahlášené sestavy:

AK JAZ servis Slaný:	1 Martin Málek
	2 Michal Dudek
	3 Roman Čejka
	4 Piotr Swiderski, PL
	5 Michal Průcha
	6 Adrian Miedzinski, PL
	7 Eduard Krčmář
DaK Moto Plzeň-Divišov:	8 Michael Hádek
	9 Kjastas Puodžuks, LAT
	10 Daniel Hádek
	11 Zdeněk Simota
	12 Michaela Krupičková
	13 Matej Žagar, SLO
	14 Jan Holub

Bonusové východisko:
V červnu se trojkoalice na plzeňských Borech vypořádala se Slaným vysoko 55:37. Aby tedy Slaný získal bonus, musí dnes vyhrát alespoň o devatenáct bodů.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Praha – 19. září
Díky včerejšímu triumfu nad Mšenem se pražský Olymp vyhoupl do čela závěrečné tabulky základní části extraligy. A jako její vítěz má právo si jako první volit dráhu a termín pro finále. By Pardubice navrhovaly uskutečnit celé play-off v prvním říjnovém týdnu, Pražané chtějí jet první finále na svém ovále již příští úterý místo prvoligového závodu. Pavel Ondrašík se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se v žádném případě z jejich strany nejedná o žádný šprajc.

„V pondělí 1. října máme na stadiónu Kabáty a vystoupení kaskadérů,“ řekl. „A určitě bychom nestihli stadión uklidit.“

Pro Pardubice je ovšem limitující finále švédské Elit Serien. „Máme za to, že jim jde hlavně o Rune Holtu,“ tvrdil Pavel Ondrašík. „Ještě než jsme svůj termín zveřejnili, dívali jsme se na výsledky semifinále. A jeho Kumla se do finále nedostala.“

Pardubice už předem signalizovaly, že by přivítaly odvetu na svém domácím kolbišti, což by jim daný stav garantoval. Jenže celý pražský plán má ještě jeden háček, protože příští úterý má na Markétě pokračovat první liga.

I v tomto ohledu ovšem Pražané nabízejí řešení. „První ligu můžeme přesunout na jiný termín,“ navrhoval Pavel Ondrašík. „A kdyby to někomu vadilo, pojedeme ji odpoledne a finále extraligy až večer.“

Neoficiální podoba extraligového play-off:

úterý	25. září	Praha	18:00
středa	3. října	Pardubice	18:00

Foto: Michal Kohout

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 18. září
Čtveřice juniorů na startovním roštu rozjížďky s číslem jedna v současné extralize nikoho rozhodně nepřekvapí, stejně jako nerozhodný výsledek, který z jejich zápolení vzejde. Dnes se ovšem na samotném počátku postaral o obrovské překvapení Stanislav Pouznar, když přivedl za sebou do cíle Michala Škurlu a Ondřeje Smetanu na provázku jako matka husa svá mláďata. Od druhé jízdy však udávali tón domácí, a by z jejich náskoku dokázali Mšeňáci uzmout tu menší, tady zase větší díl, Pražané si triumf nenechali vzít. Už po třinácté jízdě mohli slavit vítězství nejen v dalším závodě, ale také v celé extralize.

Pražský nástup
První jízda, k níž přijedou pouze čeští junioři, se stala v české extralize již tradičním obrázkem. A stejně jsme si zvykli, že končí nerozhodným výsledkem. Při vši úctě ke mšenským juniorům se však dnes výsledek 3:3 v rozjížďce s číslem jedna nedal vůbec předpokládat. Ale to je na ploché dráze krásné, že nevíte, čím vás kdy překvapí.

Zatímco Zdeněk Růžička v první zatáčce upadl, jeho týmový kolega Stanislav Pouznar si vydláždil cestu dopředu. „V nájezdu to prvního vinglu se mnou nepočítali,“ říkal mšenský junior s lišáckým úsměvem na adresu Michala Škurly a Ondřeje Smetany. Ani v dalším průběhu jízdy se pražský tandem nezmohl na protiakci a tak se Stanislav Pouznar mohl oslavit první triumf v extraligové jízdě své kariéry.

Druhou jízdu poznamenal letmý start Michala Kleina. Josef Franc mezitím dolil metyl, aby se po vylétnutí pásky usadil hned za zády svého kolegy Luboše Tomíčka. Jenže Norbert Kosciuch, jediný cizince v dnešním závodě, se nevzdal, když ho pražský tandem v úvodní zatáčce zavřel.

Stále visel v bitevní vzdálenosti, aby nakonec protáhnul nájezd do poslední zatáčky, v jejímž výjezdu se spodem dostal pod Josefa France. By ztratila jeden bod, šla Praha do čela. A svou pozici upevňovala i nadále, jelikož hostující závodníci navzdory své snaze nedokázali v dalších dvou případech docílit lepšího výsledku než 4:2.

V rozjížďce s číslem tři zaznamenal Matěj Kůs triumf ve stylu start – cíl. Jan Jaroš v úvodním nájezdu objel Michala Škurlu. Útočil na pražského závodníka, dokud ho Stanislav Klenovec neodmávnul šachovnicovou vlajkou, avšak Matěj Kůs měl rozjížďku plně pod svým palcem.

Do čtvrté jízdy pro změnu nejlépe odstartoval Filip Šitera. Jenže v první zatáčce se kolem něj zprava mihnul Martin Gavenda, jakoby ho vystřelili z praku. Stanislav Pouznar byl třetí, ale naděje na remízu zmařil záhy Zdeněk Holub. Ve druhém oblouku se po spodní straně posunul na třetí místo.

Za stavu 15:9 se chystala pátá jízda. Norbert Kosciuch do ní dokonale odstartoval, aby v první zatáčce zmařil nájezd Luboše Tomíčka. Jan Jaroš zůstával třetí, avšak Matěj Kůs měl patálie už od začátku. „Začala mě prskat motorka,“ svěřil se, sotva zajel z posledního kola rovnou do depa, aniž by protnul cílovou metu.

„Teď mně to trochu zkazili,“ povzdechl si Petr Vandírek. Samozřejmě nepřestoupil do tábora pražských fanoušků, avšak musel měnit svou závodní strategii. „Plánoval jsem si tam žolíka.“ Šestá jízda obsazená jenom juniory k podobnému kroku lákala stejně jako sladký bonbón vyhladovělou vosu. Čtyřbodový odstup od Prahy však mšenskému kouči povolil pouze náhradu Zdeňka Růžičky Michalem Kleinem.

Pražští junioři se za potupu z první jízdy pomstili více než dokonale. Zdeněk Holub a Ondřej Smetana nenabídli Stanislavu Pouznarovi s Michalem Kleinem ani náznak šance. Když po čtyřech okruzích dosáhli dnes první vítězství 5:1 pro domácí celek, na digitální tabuli svítilo skóre 22:14.

Mšeno občas kouše
I když Praha odskočila na osm bodů, mítink rozhodně neztrácel na dramatičnosti. Jan Jaroš se ve vratech depa zjevil, když z časového limitu sedmé jízdy zbývalo jen dvaadvacet sekund. „Už konečně stíháme dvě minuty,“ žertoval na téma svých vyloučení za tento přestupek v minulých závodech. I když neměl u pásky mnoho času, vystřelil dopředu jako raketa.

Jeho let záhy zastavila červená světla, protože Filip Šitera se v první zatáčce poroučel k zemi. Po restartu si Mšeňáci role vyměnili. Upadl Jan Jaroš, který za zády Matěje Kůse a Martina Gavendy neměl v úvodním nájezdu místa nazbyt.

Pražané svůj skvělý start zopakovali, i když páska letěla vzhůru potřetí. Jenže ve výjezdu z první zatáčky náhle zaútočil Jan Jaroš spodem a na rovinku vyjel hned za Matějem Kůsem. Ten našel recept na své předchozí problémy a po nulovém zisku se ozdobil druhým vítězstvím.

Pro rozjížďku s číslem osm Petr Vandírek nahlásil, že Norbert Kosciuch nastoupí jako žolík. Zdeněk Holub už stál na kopečku v depu, ale za těchto okolností sjel zase dolů do svého boxu. Tomáš Topinka se totiž rozhodl na zvýšené mšenské nezbezpečí reagovat povoláním Josefa France.

Rozhodně však neměl vyhráno, protože Luboš Tomíček musel na trestnou čáru kvůli najetí do pásky. Josef Franc využil i tentokrát neplánované přestávky, aby dolil metyl. A hned vzápětí odstartoval na Norberta Kosciucha, jehož za sebou vodil až do cíle.

Stanislav Pouznar se snažil, aby své skóre rozšířil o další bod, a nedal Luboši Tomíčkovi příležitost, aby ho z trestné čáry dostihnul. „Udržet ho za sebou a v Praze, to je něco skvělýho,“ pochvaloval si. Mšenský odstup se vrátil na osm bodů, avšak na další zvrat se už hostům nedostával potenciál.

Zato Tomáš Topinka mohl být na koni, taktických možností mu zůstával ještě přehršel. Pro devátou jízdu nechal stát Michala Škurlu, pro desátou Ondřeje Smetanu, které nahrazoval Zdeněk Holub. Jednoho by napadlo, zda se jedná o test pražské juniorské jedničky pro finále proti Pardubicím. „Víceméně,“ reagoval pražský kouč na přímo položenou otázku. „To musíš.“

Rozjížďce s číslem devět kraloval Filip Šitera. Maximem Zdeňka Holuba a Martina Gavendy se stalo uhlídání Zdeňka Růžičky. Nicméně faktem zůstává, že se Pražané cítili silní v kramflecích. I kdyby nevyhráli, o finále by je nikdo nemohl připravit. Ale navíc domácí k vítězství skutečně směřovali. Mšeňáci je mohli jen tu a tam pozlobit, což se jim povedlo v rozjížďce s číslem deset.

Matěj Kůs sice reagoval rychle na let pásky vzhůru, jenže v úvodním oblouku ho vnějškem předčil Norbert Kosciuch. Na Pražana přitom z druhé strany útočil také Jan Jaroš. I on byl úspěšný, takže mšenský tandem udával tempo už na protilehlé rovince.

Matěj Kůs ovšem nechtěl prodat svou kůži za žádnou cenu. Ze všech sil se snažil dostat vpřed. Ve třetím okruhu se mu to v první zatáčce dokonce i povedlo, jenže Jan Jaroš se stal pánem situace hned vzápětí.

Remízy na zvrat nestačily
Před rozjížďkou s číslem jedenáct se pražský Olymp hřál na čele již jen o pouhé čtyři body. Avšak až do konce mítinku nedovolili Mšenu více než remízy. Přitom v jedenácté jízdě vystřelili do čela s razancí velkých děl těžkého křižníku.

Josef Franc po skvělém startu v první zatáčce vyvezl útočícího Filipa Šiteru. Zatímco si konsolidoval svou vedoucí pozici, po druhém místě zatoužil Martin Gavenda. Skutečně se mu Filipa Šiteru podařilo podjet v úvodní zatáčce druhého okruhu. Norbert Kosciuch, který výrazně zaostal vzadu už při letu pásky vzhůru, nakonec ani neprojel cílem.

Stejný osud stihl Filipa Šiteru, jehož Petr Vandírek poslal na startovní rošt rozjížďky s číslem dvanáct coby taktickou rezervu. Na poslední bodovanou příčku ho nepustil Martin Gavenda, takže Mšeňák zajel do depa rovnou z poslední zatáčky. Na čele přitom zuřila tvrdá bitka, protože se Jan Jaroš nehodlal smířit se skutečností, že by Luboš Tomíček proměnil svůj skvělý start v zisk třech bodů.

Proto se s nasazením všech sil dostal v první zatáčce do čela. Luboš Tomíček se okamžitě okusil o odvetu. Nakonec mu chyběl malinký kousek, aby Jana Jaroše podjel v nájezdu do druhého oblouku. S osmi body ztráty mělo Mšeno poslední šanci pokusit se o zvrat limitovanou rozjížďkou s číslem třináct.

Petr Vandírek byl dokonale v obraze, takže do ní poslal Jana Jaroše, aby v roli taktické rezervy zaplnil mezeru po neobsazeném startovní čísle dvanáct. Tomáš Topinka ovšem reagoval tím, že nechal stát Michala Škurlu a na ovál místo něho poslal náhradníka Josefa France.

Ten se dostal do vedení hned po startu. Jan Jaroš se dostal za něj, ve druhém oblouku vyvezl Matěje Kůse na mantinel, avšak definitivně se ho nezbavil. Pražan zůstával v pohotovosti. A hned ve druhém okruhu se spodní stranou úvodní zatáčky posunul na druhou příčku.

Jakmile oba závodníci domácího Olympu proburáceli cílovou metou a připsali na konto svého celku pět bodů, mohli začít oslavovat. Dvanáct bodů náskoku před dvojicí nominovaných jízd jim k tomu vystavilo více než pádné povolení. Nicméně Petr Vandírek závod nevzdával, by dobře věděl, že letošní sezónu už dokončí bez vítězství.

V závěru vsadil na Norberta Kosciucha, po jeho boku stanuli postupně oba senioři celku. Tomáš Topinka netaktizoval a nechal jet závodníky přesně podle jejich bodových zisků. V rozjížďce s číslem čtrnáct předvedl nejlepší start právě Norbert Kosciuch. Martin Gavenda si na něho vyšlápnul v první zatáčce.

Dostal se dopředu, ale nakonec podlehl náhlému revanši polského Mšeňáka ještě před výjezdem na protilehlou rovinku. Luboš Tomíček mezitím držel v šachu Filipa Šiteru, takže toto střetnutí skončilo nerozhodně. Stejným výsledkem skončila i patnáctá jízda.

V ní Norbert Kosciuch odstartoval na dvojici Josef Franc – Matěj Kůs. Pražané se ovšem starali spíše o Jana Jaroše, jehož pevně uzamkli za svými zády. Myšlenkami stejně dleli už u finále, jehož termín si jako vítězové základní části mohli volit jako první.

Hlasy z depa
„Trápil jsem se s motorkama,“ ukázal Josef Franc, že se dokáže také mračit. „Nějak nám to nefunguje. Trápil jsem se i já, závodů je dost a nestačím se dobíjet. Byly to tvrdý závody na obtížný dráze.“

„Sinusovka,“ našel Matěj Kůs skvělý příměr pro svůj dnešní výkon. „Nedotáh‘ jsem to do konce, jak bych chtěl. Když jsem to naladil na start, byl jsem pomalej‘, když jsem to dal, abych byl rychlejší, nemoh‘ jsem odstartovat.“

„Lepší dneska než v pondělí na Memoriálu,“ říkal Luboš Tomíček. „Dráha byla o hodně rovnější a tvrdší, dalo se jet líp. O nic už nešlo, žádnej‘ tlak nebyl, to je nejlepší. Zbejvá mi už jen finále, to by byly dva závody, pak finále ČSMS a asi konec sezóny. Do Anglie se vracím až v říjnu, ale ne ze závodních důvodů.“

„Poslední jízdu jsem zkazil,“ přiznával Martin Gavenda. „Start dobrý, ale pak jsem v zatáčce potáhla kolej. Potáhla mě a trošku jsem vyšel z rytmu. Vyhráli jsme, bomba, šli jsme sem s tím, že vyhrajeme. Chtěli jsme a dopadlo to.“

„Bojoval jsem a byla to pěkný závody,“ pochvaloval si Jan Jaroš. „Škoda,, že to bylo nějaký dlouhý, vždycky byl nějakej‘ pád. Chtěl bych poděkovat všem, co mi pomáhali. Bez nich bych to nedal. Dneska jsme konečně stíhali dvě minuty (smích). Škoda, že to s náma bylo letos v extralize takový na draka, co se týče počtu vítězství. Ale je před náma další rok na nápravu. Víš, jak to je, vždycky to může bejt‘ lepší, ale i horší. Dobře jsme si zazávodili, pobavili se a předvedli maximum.“

„První čtyři jízdy jakž takž,“ bilancoval Filip Šitera. „Pak tragédie, jak je to letos normální. Je v tom milión věcí. Už se těším na konec sezóny. Že by tahle sezóna byla takováhle, jsem si ani nedokázal představit.“

„Viděl jsem to zezačátku hodně nervózně,“ nezastíral Stanislav Pouznar. „Jednou jsem tu trénoval a šel jsem třikrát na držku. Nakonec se dneska ukázalo, že to tady taky jde. Radost jsem měl už v první jízdě, asi se mnou v nájezdu do prvního vinglu nepočítali. Ale největší radost mám z Tomíčka. Udržet ho za sebou a v Praze, to je něco skvělýho. Mám radost a doufám, že to půjde ještě vejš‘ a nejen v extralize. Prohráli jsme, ale ukázalo, že je to sport a nedá se určit vítěz.“

1. PSK Olymp Praha			52
Michal Škurla	2 1 – – –		3
Matěj Kůs	3 R 3 1 2	1	10(2)
Ondřej Smetana	1 – 2 – –		3(2)
Martin Gavenda	3 1 1 2 1	1	9(4)
Luboš Tomíček	3 2 0 – 2	2	9
Josef Franc	1 3 3 3	2	12
Zdeněk Holub	1 3 2 0		6
2. Grepl PDK Mšeno			40
Zdeněk Růžička	0 0 – 0 –		0
Jan Jaroš	2 1 2 2 3 1	0	11(1)
Stanislav Pouznar	3 0 1 1 –		5(1)
Filip Šitera	2 0 3 1 R 0	0	6
st.č.12 – neobsazeno
Norbert Kosciuch, PL	2 3 4* 3 R	3 3	18
Michal Klein	0 0		0

Celkové skóre vzájemných duelů obou soupeřů:

Praha vs. Mšeno:

101:83

bonusový bod si připsala Praha

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Praha	8	391:342	16
2. Pardubice	8	381:350	15
3. Dak Plzeň Divišov	7	330:308	9
4. Slaný	7	305:340	6
5. Mšeno	8	334:401	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Praha – 18. září
Dnešní extraligové utkání nemá ve svých diářích červeně zakroužkované asi příliš mnoho fanoušků. Pakliže sice Olymp porazí Mšeno, stane se vítězem základní skupiny, ale pokud prohraje, k žádnému zemětřesení nedojde. V praxi to přinese výhodu volby první dráhy v play-off pro Pardubice, protože Praha už z finále nemůže vypadnout. Na druhou stranu vítězit je příjemné, což si uvědomuje nejen Petr Vandírek, ale i Tomáš Topinka, který po zhlédnutí sestavy svého soupeře ještě před vypršením stanové lhůty prohodil startovní čísla.

Šance zvýšit si sebevědomí
Tomáš Topinka kvůli své víkendové cestě nahlásil složení svého celku už v pátek, kdyby se nějaký poouchlý strýček Příhoda postaral o zdržení. Když se mu však dostala do rukou sestava Petra Vandírka, rozhodl se poslat Matěje Kůse z pětky na dvojku, zatímco Luboše Tomíčka čekala cesta obráceným směrem.

Na podobný krok má pražský kouč plné právo, protože mu řády umožňují hlásit svou sestavu jako druhý, když prostuduje tým svého protivníka. A to se tentokrát vzhledem k anglické cestě Tomáše Topinky nestalo. Nicméně, co ho ke změně přivedlo? „Abys měl, o čem psát,“ vyhrkne bez váhání, aby nakonec stejně přeladil na serióznější notu. „Dal jsem sestavu už v pátek a počítal jsem, že na čtyřku a pětku dá Honzu Jaroše s Filipem. Když nedal, radši jsem to změnil.“

Aby se pražský Olymp definitivně přehoupl do čela tabulky základní části před Pardubice, které letos čeká už jenom finále, musí dnes večer bezpodmínečně zvítězit. Potom si připíše bonusový bod a stane se vítězem základní části. „Důležitější bude pak finále,“ uvědomuje si Tomáš Topinka. „To bude těžší, ale uvidíme, je to sport.“

Dnes večer budou klubové vesty připraveny pouze pro české závodníky. Vedle zmiňovaných Matěje Kůse a Luboše Tomíčka budou v základní sestavě ještě Martin Gavenda a junioři Michal Škurla a Ondřej Smetana. Při absenci cizineckého úderného kladiva budou náhradníky Josef Franc a Zdeněk Holub. Ten se z pražských juniorů aktuálně jeví jako nejlepší, což týmovému kouči dává šanci otestovat strategii, při níž je druhým rezervistou závodník mladší jednadvaceti let.

„Jsme doma, kluci tu dráhu znaj‘,“ rozvíjí pražský kouč téma svých ambicí. Jenže ani pro závodníky z tábora soupeř není Markéta žádnou neznámou. Jan Jaroš tu s přehledem triumfoval v semifinále šampionátu ČSMS, které do pražských boxů zaválo prakticky srovnatelnou konkurenci. „Doufám, že jsme lepší. Bylo by hezký vyhrát, zvedlo by nám to sebevědomí. Prohrát nechceme, ale kdyby se to stalo, svět se nezboří.“

Výhra je přitažlivá neustále
Ještě v předjarních představách měl dnešní závod úplně jiné dimenze. Trojnásobný mšenský mistr měl podle nich dorazit na Markétu ke strhujícímu mítinku, v němž se do poslední chvíle mělo rozhodovat o finalistech. Kdyby tehdy někdo prorokoval, že bude loni tolik suverénní Mšeno mít na svém kontě jediný bod za poměrně šastlivou remízu se Slaným, asi by si vysloužil zaukání na čelo.

Jenže ona je to realita. A pakliže může dnes večer Mšeno v nějakém směru přepsat extraligovou historii, může svým vítězstvím ponechat Pardubice na hrotu závěrečné klasifikace základní části. Avšak stejně nic nezmění na obsazení trůnu, které uvolnilo, protože se chleba bude lámat až ve finále. Přitom, i kdyby středočeský celek triumfoval alespoň o sedm bodů, sám se už neodlepí z posledního místa letošní extraligy.

Tomu odpovídá i složení družstva. „Celý rok nám to nešlo,“ připomíná Petr Vandírek dobře známé skutečnosti, které pro mšenské fandy měly stejné důsledky jako biblických deset ran na zemi egyptského faraóna. „Na co volat cizince a proč nenechat naše kluky zazávodit si v posledním závodě?“

Jednoho cizince však přesto uvidíme. Norbert Kosciuch se objeví s náhradnickým číslem třináct, zatímco druhým rezervistou bude Michal Klein. V základní sestavě zůstává jedno místo neobsazeno a o ta zbývající se podělí Filip Šitera, Jan Jaroš, Stanislav Pouznar a Zdeněk Růžička.

„Když se chytne Filip, mohli bychom je potrápit,“ uvažuje Petr Vandírek. „Pořád chceme vyhrávat. Přece nebudeme do závodu chodit s tím, že prohrajeme. Chceme vyhrávat každej‘ závod.“

Nicméně letos Mšeno přitahovalo vítězství s podobnou účinností jako magnet papír. A Praha aspirující na titul nebude doma zrovna snadným protivníkem. „Tipovat nebudu,“ říká Petr Vandírek. „Je jasný, že Pražané jsou favoriti. A si kluci zazávodí a nic se nestane.“

Historické okénko:
Chabařovice, 26. dubna 1994: chabařovický David porazil plzeňského Goliáše
Že by v našich podmínkách vyhrál poslední tým tabulky nad jejím leaderem, není pravidlem každé sezóny, nicméně bohatá extraligová historie může i v tomto případě nabídnout podobný příklad. Stačí se vrátit o osmnáct let zpátky.

Od senzační porážky pražského Olympu na Borech neuplynul ani týden a plzeňští plochodrážníci se vydali ke svému druhému utkání do Chabařovic. Na rozdíl od jejich předchozího vystoupení jim chyběl Simon Wigg, což se nakonec ukázalo jako fatální chyba. Navíc hned po pádu v rozjížďce s číslem dvě přišli Plzeňané o Alana Zubra. Dnešní producent spojek LZ byl tehdy juniorem a pražská Markéta ho zapůjčila Plzni na hostování.

Na druhou stranu domácí se dostali do vedení hned v rozjížďce s číslem jedna, když Pavel Koten a Zdeněk Holub odvedli Tomáše Boučka s Janem Holubem, který po svém odchodu z Markéty o rok dříve oblékal chabařovickou vestu. Od té doby domácí klub vedení neopustil, by plzeňský tlak rozhodně nepolevoval.

Když náskok hostů skočil na šest bodů, v duchu tehdejších reglementů naskočil Jiří Štancl v roli taktické rezervy, aby vyhrál pátou jízdu. Bořivoj Hádek protnul metu hned za ním a Plzeňané ztráceli už jenom dva body. Chabařovice ho zase zvýšily na čtyři a Plzeň opět snížila na dva.

V rozjížďce s číslem třináct nechal Bořivoj Hádek takticky jet Tomáše Boučka před sebou a přitom hlídal chabařovický tandem Robert Ráliš – Miroslav Vondráček. Stav duelu byl rázem nerozhodný. Zůstal takový i po čtrnácté jízdě, kdy Zdeněk Holub ohlídal Jiřího Boučka s Jiřím Štanclem, zatímco Jaroslav Pták zůstal stát s poruchou.

V poslední jízdě Chabařovičané nezaváhali. Pavel Koten s Karlem Průšou odvedli Jana Holuba a Lubomíra Langa. Utkání skončilo 47:43 a přineslo první a jediné vítězství Chabařovic v sezóně 1994. Do tabulky Severočechů přibyl už jen jediný bod za červencovou domácí remízu s Březolupy a na sklonku sezóny se museli s extraligou rozloučit. Naproti tomu Plzeňané si s prohry vzali ponaučení, a by prohráli ještě jednou ve Svítkově, na konci sezóny poprvé zacinkali extraligovým zlatem.

Oficiálně nahlášené sestavy:

PSK Olymp Praha:	1 Michal Škurla
	2 Matěj Kůs
	3 Ondřej Smetana
	4 Martin Gavenda
	5 Luboš Tomíček
	6 Josef Franc
	7 Zdeněk Holub
Grepl PDK Mšeno:	8 Zdeněk Růžička
	9 Jan Jaroš
	10 Stanislav Pouznar
	11 Filip Šitera
	12 neobsazeno
	13 Norbert Kosciuch, PL
	14 Michal Klein

Bonusové východisko:
Praha si při svém srpnovém výjezdu do Mšena až v rozjížďce s číslem patnáct pojistila vítězství v poměru 49:43. Aby Mšeno dnes inkasovalo bonus, musí vyhrát alespoň o sedm bodů, v opačném případě zůstane bonus majetkem domácích.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Michal Kohout a Lubomír Hrstka

Praha – 17. září
Tomáš Topinka se už minulý týden svěřil se svým záměrem nastoupit do zítřejšího domácího utkání, které mu může přinést vítězství v základní části extraligy, ryze s českou sestavou. K obdobnému kroku přistoupil rovněž Petr Vandírek. Jediným cizincem v závodě tak bude mšenský Norbert Kosciuch.

Sestavy zítřejšího klání:

PSK Olymp Praha:	1 Michal Škurla, 2 Luboš Tomíček, 3 Ondřej Smetana, 4 Martin Gavenda, 5 Matěj Kůs, 6 Josef Franc, 7 Zdeněk Holub
Grepl PDK Mšeno:	8 Zdeněk Růžička, 9 Jan Jaroš, 10 Stanislav Pouznar, 11 Filip Šitera, 12 neobsazeno, 13 Norbert Kosciuch (PL), 14 Michal Klein

Foto: Wojta Zavřel