Archiv pro měsíc: Září 2012

Extraliga

Magnus Zetterström se vrací do české extraligy

Praha – 24. září
Zatímco Tomáš Topinka hovořil o své sestavě pro zítřejší první finále extraligového play-off již koncem minulého týdne, Pardubice odkryly své karty až dnes. Při zranění Rune Holty se do jejich tábora po roční přestávce vrací Magnus Zetterström. Kromě něho bude Lubomír Vozár budovat nejlepší platformu pro odvetu na svém stadiónu s bratry Drymlovými, Václavem Milíkem, Tomášem Suchánkem, René Vidnerem a Davidem Štěrovským. Novinkou z pražské strany je potvrzený start Troye Batchelora.

Foto: Jiří Havlíček

MČR 1. liga

Náhradní řešení přineslo Moravanům celkový triumf

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 23. září
Účast Martina Málka a Martina Gavendy ve slovenském šampionátu v Žarnovici, donutilo Březolupy improvizovat se svou sestavou na dvojici dnešních prvoligových závodů. Přestože zadání pro trojici Roman Čejka, Michal Dudek a Daniel Hádek znělo dobýt v boji s posílenými soupeři alespoň tři třetí místa, březolupští závodníci se nevydali cestou kompromisu. Polední klání bylo nesmírně vyrovnané, ve vedení se střídaly Březolupy a Praha, kterou nakonec na pomocná kritéria vyřadili Pardubičané z finálové jízdy. Když však Hynek Štichauer upadl, Březolupy se mohly radovat nejen z vítězství v závodě, ale i v celé soutěži. Moravský tým udával tempo i odpolednímu klání. Kvůli tradiční absenci dvou závodníků však musel dvě rozjížďky vynechat a na pozici leadera vystřídaly Pardubice. Stalo se tak ovšem jen na krátko, Václav Milík se vrátil z třinácté jízdy s hřebíkem v pneumatice a Březolupy šly do finálové jízdy s převahou třech bodů. V ní se však prosadil tandem Tomáš Suchánek – Václav Milík, jehož 5:1 stačilo na překonání moravského celku minimálním rozdílem jediného bodu.

Strategie bleskového útoku na začátek
Zkoušet psát objektivní reportáž a přitom být koučem jednoho ze soutěžících týmů, je v podstatě to samé jako řešit kvadraturu kruhu. A tak dnešní článek bude spíše odrazem zážitků novináře, který si vyzkoušel poněkud méně obvyklou úlohu.

Zkusit se má všechno a zvídavost by měla být atributem každého správného žurnalisty. A tak, když za mnou ve Mšeně dorazil Jaroslav Gavenda, že bude dnes ve slovenské Žarnovici, a zda bych ho ve vedení družstva nezastoupil, souhlasné ano splynulo z mých úst takřka současně, co jeho prosba odezněla.

Konec konců, zkušenosti z této branže by už tady byly. Antonín Kasper se nebál zeptat na spoustu věcí ohledně dnes už legendární baráže o extraligu. Záskok za Milana Špinku při výjezdu pražské Markéty do Rawicze v dobách jejího působení ve druhé polské lize bylo hodně poučné minimálně v nazírání na naše delegované činovníky ve světle zkušeností s renomovaným polským sudím. A stopětadvacítky loni v Divišově byla spíše zábava. Vzít si nejlepšího závodníka v kombinaci se dvěma benjamínky a zkusit prohnat Láďu Šifaldu a Zbyňka Nejezchleba s jejich družstvy, bylo hodně motivační.

Úkol koučovat doposud neporažené družstvo vypadal jednoduše. Jenže záhy bylo jasné, že oproti původním předpokladům bude chybět Eduard Krčmář, který si v sobotu před slánskou extraligou narazil kostrč. Naproti tomu soupeři nazbrojili, a když jsem v Mariánských Lázních tvrdil Lubomíru Vozárovi, že jedeme do Liberce prodloužit vítěznou šňůru Březolup, od srdce se smál. Tomáš Topinka mě dnes při podobné rozmluvě obdařil útrpným pohledem, který doprovodil školení, jak učí své svěřence dávat si reálné cíle. Skončilo to sázkou, kdo skončí hůře, platí klobásu a pivo.

Trénink proběhl v pohodě, i když si Daniel Hádek na něj zapomněl obout plechovou botu. Strategie vznikla během okamžiku. Soustředit se hlavně na Prahu, která byla březolupskému týmu v průběžné tabulce o kousek blíže než Pardubice. Dělat body a překvapit. To se Michalu Dudkovi v rozjížďce s číslem jedna povedlo více než dokonale.

Už na konci prvého kola měl náskok více než deseti metrů před Ondřejem Veverkou. Místo třináctky do druhé jízdy byl Roman Čejka jasnou volbou. Z vítězství se radoval Zdeněk Holub, avšak Roman Čejka objel v první zatáčce Davida Štěrovského. Pardubický junior se vzápětí pustil do křížku s lepšícím se Zdeňka Růžičkou a nakonec na sklonku druhého kola dobyl bod. Třetí jízda se nevyvedla Danielu Hádkovi, který nedovezl ani bod. Nevadí, dostal instrukce soustředit se na další jízdu. Navíc Filip Šitera obral o body Hynka Štichauera i Ondřeje Smetanu.

V rozjížďce s číslem čtyři přišel čas na další útok náhradníkem. Michal Škurla měl lepší start, a i když ho Roman Čejka objel v úvodní zatáčce, dokázal se ve druhé zatáčce vrátit zpátky. Roman Čejka si však nedopřál klidu, dokud mu nakonec vítězství nesebral. A tak jsme první sérii končili na pozici spoluleadera s Prahou.

Prvoligový festival
Strategie dvou jezdců v základní sestavě a jednoho náhradníka je rozhodně úsporná. Může být zdrcující pro soupeře, ale má své nevýhody. Tou největší je vynechání dvou jízd, protože náhradník může na start jen šestkrát a zbývající čtyřikrát. Pokud ovšem neprohráváte aspoň o šest bodů, což jsme si rozhodně nechtěli dovolit. Na druhou stranu, náhradníka hlásíte rozhodčímu nejpozději s vypršením dvouminutového limitu, takže může čekat v plné zbroji u vrat na pokyn.

Přesně tohle jsme zinscenovali před startem páté jízdy. Po pražském či pardubickém náhradníkovi nebylo ani vidu, ani slechu. Dal jsem Romanu Čejkovi zelenou a utíkal ohlásit změnu. Filip Šitera kraloval, avšak náš náhradník za sebou dle předpokladů nechal Ondřeje Veverku a Davida Štěrovského. Byli jsme v čele průběžné klasifikace.

Daniel Hádek se v rozjížďce s číslem šest porval o vítězství se Zdeňkem Holubem, ale Pražan nakonec tahal za delší konec provazu. Jaroslav Petrák však záhy zastavil a rozhodl se nepokračovat. „Než se přemáhat, radši se na to vyprdnu,“ nechal se slyšet matador, jenž se po svém jarním zranění stále vlastně ještě vrací.

Do rozjížďky s číslem sedm zamířil Václav Milík, takže Roman Čejka dostal volno. Pardubický náhradník svůj první start na pavlovickém kolečku proměnil ve velké sólo. Naší věci pomohl svým způsobem Michal Klein. Mšenský závodník celé čtyři okruhy držel v šachu Ondřeje Smetanu.

„Poslední kolo jsem byl rád, že jsem dojel, říkal jsem si, že to v poslední zatáčce nedržím,“ svěřoval se. Nicméně Praha nám utekla jenom o bod. K osmé jízdě se chystal Michal Dudek. Odstartoval na něho Michal Škurla, navíc se okolo něj ve druhé zatáčce tvrdě protlačil dopředu Hynek Štichauer. Pardubičan záhy zamířil do čela, zatímco Michal Dudek se pral o druhou příčku až do cíle.

V rozjížďce s číslem devět nešlo zpochybňovat další nasazení Romana Čejky. Od mantinelu se startovalo jako ďas. On toho perfektně využil a v první zatáčce posléze objel všechny své soupeře, aby dojel do cíle před Hynkem Štichauerem. Opět jsme se dotáhli na vedoucí Prahu, ale na taktizování tady byli i ostatní manažeři. A tak nám v desáté jízdě na Michala Dudka nasadili všechny své náhradníky.

Filip Šitera si dojel pro další suverénní triumf, avšak Michal Dudek na něho nestále dorážel. Sám se přitom musel bránit Zdeňku Holubovi a Václavku Milíkovi. Celá čtveřice se od sebe nehnula na víc než pár centimetrů. Michal Dudek hrál vabank poslední zatáčky. Ve vysoké hře ale přišel o všechno a projel cílem jako poslední.

Blesková porada, co dělat, vedla ke změně strategie. Původně měl Roman Čejka stát, ale nakonec jsme ho použili v jedenácté jízdě. Změna se ukázala jako velice šastný tah, protože náš náhradník triumfoval stylem start – cíl. Opět jsme se vrátili do čela a naše vyhlídky zůstávali skvělé. Daniel Hádek perfektně odstartoval do dvanácté jízdy. Na protilehlou rovinu však vyjeli dříve Michal Škurla a Václav Milík. Ten v posledním oblouku nakonec překonal Michala Škurlu a přehradil pražskou cestu do vedení.

Titul s plnou parádou
Závěr sliboval vskutku nervy drásající podívanou. S dvaceti body jsme se opět dělili o vedení s Prahou, Pardubice měly o tři a Mšeno o pět bodů méně. Zkrátka a dobře, první liga se dnes rozhodla, že nechce být jen přehlíženou sestřičkou populárnější extraligy.

Do konce zbývaly čtyři rozjížďky a my museli ještě jednu vynechat. Operativně jsme rozhodli, že to bude hned ta třináctá. S přehledem v ní triumfoval Zdeněk Holub. Porazil v ní Hynka Štichauera, zatímco Filip Šitera upadl v první zatáčce.

Před čtrnáctou jízdu bylo v pardubických boxech pořádně rušno. Václav Milík zjistil závadu na motocyklu. Rychle přeskočil na druhý, avšak Lubomír Vozár ho včas upozornil na neoznačenou pneumatiku. Vrátil se k původnímu motocyklu. René Vidner se ho snažil roztlačit, Hynek Štichauer nabízel svůj stroj, ale mechanik Jakub Fencl dokázal bleskově přezout rezervní stroj Václava Milíka.

Pardubičan stanul na roštu na poslední chvíli, ale přesto nejlépe odstartoval a úspěšně čelil náporu Daniela Hádka až do cíle. Ondřej Veverka upadl ve druhé zatáčce druhého kola, takže Praha měla na čele už jenom jediný bod k dobru na nás a Pardubice. Záhy to už neplatilo, Michal Dudek opanoval rozjížďku s číslem patnáct. Zdeněk Holub udržel druhým místem pražskou Markétu na stejném počtu bodů, jako jsme měli my.

Po nule Davida Štěrovského byly Pardubice rázem o tři body za námi. Avšak do poslední jízdy základní části si Lubomír Vozár nechával v záloze Václava Milíka. Oleje do ohně přilil i Rudolf Grepl, když povýšil Filipa Šiteru na žolíka. Kvůli pádu Romana Čejky, jenž neměl v nájezdu do první zatáčky místo, se opakovalo.

Potřebovali jsme o bod víc než Praha, což se povedlo. O vítězství Václava Milíka nebylo ani pochyb. Filip Šitera odstartoval před Romanem Čejkou, avšak Michal Škurla vyšel bodově naprázdno. Strhující závod dospěl nečekaného rozuzlení. Vyhráli jsme základní část, zatímco Praha při rovnosti bodů vypadla z finálové jízdy na pomocná kritéria.

Za daného stavu nám ve finále stačila remíza. Lubomír Vozár si ušetřil náhradníka Václava Milíka, zatímco u nás Roman Čejka měl svých šest jízda za sebou. Pardubický junior se ujal vlády hned po vylétnutí pásky, Michal Dudek sváděl boj o druhé místo s Hynkem Štichauerem. Jenže ten nakonec upadl a finále skončilo nerozhodně.

Vítězství bylo naše a s ním i titul. Jaroslav Gavenda nechtěl v Žarnovici věřit svým uším, když jsem mu hlásil radostnou zprávu. Nakonec nám popřál štěstí do odpoledního závodu. Polední stres byl ten tam, přesto jsme se rozhodli útočit na nejvyšší mety. A zvolili jsme stejnou strategii jako prve.

Odpoledne podobné poledni
Pro odpolední závod připravil zásadní změnu Lubomír Vozár, když na náhradníka dal Tomáše Suchánka. My jsme opět útočili od začátku, avšak Václav Milík byl v cíli rozjížďky s číslem jedna dříve než Roman Čejka. Start druhé jízdy zvládl nejlépe Michal Dudek, jenže v prvním oblouku ho překonal Filip Šitera. Hynek Štichauer se ale zapletl do šarvátky s Ondřejem Smetanou, jehož musel ve druhé zatáčce vyhnal daleko z optimální stopy.

Do rozjížďky s číslem tři jsem poslal opět Romana Čejku, který v prvním oblouku objel Zdeňka Holuba. Rázem jsme byli na čele průběžné klasifikace. Vítězství našeho náhradníka se přitom neobešlo bez komplikací. „Povolila se matka a vyjel šroub, co drží motor,“ hlásil v depu svému mechanikovi Antonínu Polákovi.

Ve čtvrté jízdě předvedl nejlepší start Daniel Hádek, jenž se sám divil, jak se mu v nepříliš oblíbeném Liberci dobře vede. By ho v první zatáčce předčil Michal Škurla, na pozici leadera se nic nezměnilo. A to ani po přestávce, kdy Michal Dudek dovezl tři body za vítězství stylem start – cíl. Za jeho zády udolal Ondřej Veverka Michala Kleina až ve druhém kole.

Rozhodli jsme se pokračovat v útoku také v šesté jízdě, abychom najeli co nejvíce bodů, i když se v ní objevil Tomáš Suchánek. Pardubičan, který se na předchozí závod jen díval, vnesl sice čerstvý duch do svého týmu, ale poznal ostré zuby Romana Čejky. Ten ho v první zatáčce objel zvenčí, ale Pardubičan se do čela vrátil spodní stranou následující zatáčky.

V rozjížďce s číslem sedm neměl Daniel Hádek zrovna jednoduchý život. Ale to konec konců ani Filip Šitera, který navzdory perfektnímu startu, byl v cíli třetí. Vítězství si vychutnal Václav Milík, ovšem Zdeněk Holub byl v cíli jen o pouhý okamžik později.

V osmé jízdě Roman Čejka triumfoval, když v úvodním oblouku objel Hynka Štichauera. V půlce základní části jsme vedli o čtyři body před Pardubicemi, pět před Prahou a jedenáct před Mšenem. Dostatečný náskok nás motivoval, abychom dvě povinné přestávky dopřáli Romanu Čejkovi právě ve třetí sérii.

O vedení jsme přesto přicházeli jen zvolna. Devátou jízdu totiž vyhrál Filip Šitera a uštědřil porážku Tomáši Suchánkovi. Na něho hned vzápětí odstartoval rovněž Daniel Hádek. Pardubičan sice našel cestičku dopředu v první zatáčce, ale Ondřej Smetana už ne. Na Pardubice jsme stále měli jeden bod k dobru a jedenáctou jízdu opět vynechali. V ní vyhrál Hynek Štichauer, ale my měli jasno, že až do konce už musíme jet naplno.

Jako první si to z naší sestavy otestoval Michal Dudek. Po svém skvělém startu ho sice v první zatáčce překonal Václav Milík, ale dva body byly doma. Boj o finále se postupně zúžil jen na nás a Pardubice. Ve třinácté jízdě se Václav Milík dostal v první zatáčce před Filipa Šiteru, zatímco Roman Čejka hlídal jeden bod.

V poslední zatáčce však Pardubičan zůstal stát s prázdnou zadní pneumatikou. Zevrubná prohlídka v depu odhalila obrovský hřebík v běhounu. „Ještěže jsem netrefil třeba kladivo,“ žertoval Václav Milík. Vzápětí neviděl cíl ani Hynek Štichauer. Bez větších problémů zvítězil Zdeněk Holub, avšak Daniel Hádek si neváhal v první zatáčce úspěšně vyšlápnout i na Filipa Šiteru v roli žolíka.

Závěr základní části byl v našem podání drtivý. I když do patnácté jízdy nejlépe odstartoval Tomáš Suchánek, Michal Dudek v první zatáčce objel nejen Zdeňka Holuba, ale i jeho. Pardubičan se v nájezdu do druhého kola vrátil zpátky, ale Michal Dudek v prvním oblouku zopakoval svůj manévr z předchozího kola.

Roman Čejka v šestnácté jízdě zahrál velké sólo Tomáši Suchánkovi a byli jsme ve finále o tři body před Pardubicemi. V poslední jízdě jsme potřebovali dva body. I když se však Michal Dudek pral jako lev, dvojblok Tomáš Suchánek – Václav Milík nedokázal rozlomit. Po předchozím vítězství s titulem jsme nabitým Pardubicím podlehly o jediný bod. Dvě láhve skvělé frankovky od Jardy Gavendy jsou jasným důkazem skvělé práce, kterou jsem s jeho týmem dnes v Liberci odvedl. Nicméně děkovat jsem musel také já, protože vyzkoušet si koučovat družstvo v ostrém závodě splnilo jeden z mých snů.

Hlasy z depa
„Dneska skvělý,“ radoval se Roman Čejka. „Jelo se mi docela dobře, předjížděl jsem a šlo to. Hezký závody, krásně jsem se svez‘. A doufám, že tolik bodů budu dělat i v extralize.“

„Od středy jsem nemocnej‘, ale zvládal jsem to,“ hlásil Michal Dudek. „Bylo to nad očekávání, ale mohlo to bejt‘ lepší. Beru prášky, ale je to dobrý. Akorát mě mrzí ta poslední jízda u toho druhýho závodu. Snažil jsem se, ale měl jsem zkoušet se tam cpát už od začátku.“

„Paráda,“ jásal Daniel Hádek. „Mně Liberec nikdy nešel, ale jel jsem docela dobře. Čekal jsem to horší, hlavně, že jsme překvapili. Dobrý jízdy, vůbec jsem tohle nečekal, prostě paráda, ani se to jinak říct nedá.“

„Dobrý závody,“ hodnotil Václav Milík. „Ale ty první byla na hovno, neměli jsme zápalko, ale potom to šlapalo. Jelo to, akorát mě sere ta jedna jízda, že jsem píchnul. Nemaj‘ tady mít hřebíky na dráze, ale jsem rád, že jsem netrefil třeba kladivo.“

„Hele, dobrý,“ reagoval Hynek Štichauer na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu jelo. „Jízdu od jízdy je to lepší, ale dva závody za den je masakr. Škoda tý jízdy, kdy jsem to zahodil, ale jsem rád, že jsem to dal dolů a nezahodil to. Stačím už všem a je jen otázka času, než se zase dostanu do rutiny.“

„Dobrý,“ odtušil Tomáš Suchánek, aby vysvětlil, proč jel jeden závod. „Nevím, jestli by dědeček motor vydržel dva závody. Docela pěkný závody, dlouho jsem takovou první ligu neviděl. Pěkná poslední jízda, ale ani jeden z Březolup neměl šanci.“

„Vůbec nevím,“ krčil Jaroslav Petrák rameny. „Nemoh‘ jsem to tady vůbec dopasovat. Říkal jsem si, že se nebudu přemáhat a vyprdnu se na to.“

„Pěkný,“ pochvaloval si Zdeněk Holub. „Jsem spokojenej‘, ale mohlo to bejt‘ lepší. Bylo by lepší, kdyby byl jeden závod jeden den a druhej‘ závod druhej‘ den, ale všechno šlapalo, takže se to zmáklo.“

„Lepší než extraliga,“ hodnotil Filip Šitera svůj výkon. „Dva závody dobrý, to je v Anglii taky. Ale ručičky už bolely, jak ty závody nemám častějc.“

závod ve 12:00:      
1. AK Březolupy     29
st.č.13-neobsazeno      
Michal Dudek 3 1 0 3 2 9
Daniel Hádek 0 2 1 2 1 6(1)
st.č.16-neobsazeno      
Roman Čejka 2 3 2 3 3 1   14
 
2. ZP Pardubice     28
Jaroslav Petrák 0 E – –   0
David Štěrovský 1 0 – 0   1
René Vidner E – – –   0
Hynek Štichauer 2 3 2 2 2 F 11
Václav Milík 3 1 3 3 3 3 16
 
3. AK Markéta Praha     25
Michal Škurla 2 2 2 0   6
Ondřej Smetana 1 1 0 –   2
st.č.3-neobsazeno      
Ondřej Veverka 2 1 1 F   4
Zdeněk Holub 3 3 2 3 2   13
 
4. Grepl PDK Mšeno     21
st.č.9-neobsazeno      
Stanislav Pouznar 1 1 0 1   3
Zdeněk Růžička 0 0 – 1   1
Michal Klein 1 2 0 –   3
Filip Šitera 3 3 3 1 F 4*   14
 
 
 
závod v 16:00:      
1. ZP Pardubice     33
David Štěrovský 1 0 – –   1
Jaroslav Petrák 0 – – –   0
Hynek Štichauer 1 2 3 E   6
Václav Milík 3 3 3 E 2 11(1)
Tomáš Suchánek 3 2 3 2 2 3 15
 
2. AK Březolupy     32
st.č.5-neobsazeno      
Michal Dudek 2 3 2 3 1 11
Daniel Hádek 2 0 2 2 0 6
st.č.8-neobsazeno      
Roman Čejka 2 3 2 3 2 3   15
 
3. AK Markéta Praha     22
Michal Škurla 3 1 1 1   6
st.č.2-neobsazeno      
Ondřej Smetana 0 1 1 1   3
Ondřej Veverka 1 2 1 –   4
Zdeněk Holub 2 2 1 3 1   9
 
4. Grepl PDK Mšeno     16
st.č13-neobsazeno      
Stanislav Pouznar 0 0 0 0   0
Zdeněk Růžička 0 0 L –   0
Michal Klein 1 1 – – E   2
Filip Šitera 3 1 3 2 3 2*   14

Průběžná prvoligová tabulka:

  body z jízd tabulkové body
1. Březolupy 266,5 27
2. Pardubice 179 19
3. Praha 190,5 17
4. Mšeno 91 7


Foto: Michal Kohout

Grand Prix

Michael Jepsen Jensen přijel do Vojensu, aby vyhrál

Vojens – 22. září
Největší překvapení, které se vůbec kdy odehrálo na plochodrážním stadiónu ve Vojensu, se odehrálo loni, kdy snad poprvé v jedenáctileté historii během tréninku a závodu nepršelo. Pak je zcela pochopitelné, že první, co mě zajímalo před cestou do Dánska, byla předpověď počasí. Letos byla příznivá a věštila po několika deštivých dnech jasno. A to i po sedmé hodině večerní, což je pro každou velkou cenu nejdůležitější.

Přesto byl páteční trénink před dvanáctou velkou cenou ve Vojensu z taktických důvodů zrušen, aby povrch dráhy před zcela jistým deštěm mohla chránit plachta. Rozhodnutí bylo vesměs kvitováno jako rozumné, obzvl᚝ vezmeme-li v úvahu, že dráha je jen málokdy stejná během tréninku i závodu.

Samotná letošní série může nabídnout všechno, co soutěž o mistra světa může mít v zásobě. Na vrcholu je poměrně husto a matematickou šanci na zisk titulu měl před začátkem závodu ještě i osmý Antonio Lindbäck. Na medaile si brousí zuby i šestý v pořadí Emil Sajfutdinov. A o boji o titul ani nemluvě.

Hned v první rozjížďce se měli setkat mistr světa Greg Hancock s momentálním leaderem Chrisem Holderem. K tomu jeden z favoritů začátku sezóny, Jaroslaw Hampel. Po svém návratu do elity jel teprve druhou Grand Prix, avšak neměl v úmyslu pasivně čekat na slitování v podobě stálé wild card. Co se bodů týče, byl v podobné situaci i Andreas Jonsson. Na opačném pólu Chris Harris a Hans N. Andersen, zřejmě už bez šancí na postup do osmičky, však stále hlásají útok na semifinále a pódium.

Začátek byl obvyklý. Kdo odstartoval, přivezl tři body. S tím rozdílem, že Nicki Pedersen odstartoval z každého pole a totéž dokázal napodobit také Antonio Lindbäck. Za zmínku stojí výkon Emila Sajfutdinova, který vedl v opakovaně v obou jízdách, kde se padalo. Poprvé dokonce třikrát a nakonec dokázal porazit Jasona Crumpa. Opakovaný start mu nevyšel proti Tomaszi Gollobovi, ale jinak měl skvělou formu. Nejhezčí rozjížďka byla ovšem až ta dvacátá, kdy Fredrik Lindgren dokázal předjet jak Emila Sajfutdinova, tak Nickiho Pedersena.

Obě semifinálové jízdy byly oslavou ploché dráhy a finále překonalo snad všechna očekávání domácích. Dva Dánové jeli na prvním a druhém místě a skvělé předjetí Nicki Pedersena od Michaela Jepsena Jensena v poslední zatáčce. Na tiskovce po závodě mladý Dán pohotově reagoval na otázku, zda je svým vítězstvím překvapen: „Do Vojensu jsem přece jel, abych vyhrál!“

Lepší loučení pro Vojens po dvanácti letech v seriálu Speedway Grand Prix snad nešlo zařídit.

1. Michael Jepsen Jensen, DK 15
2. Nicki Pedersen, DK 20
3. Emil Sajfutdinov, RUS 15
4. Jason Crump, AUS 10
5. Antonio Lindbäck, S 11
6. Chris Holder, AUS 11
7. Fredrik Lindgren, S 11
8. Greg Hancock, USA 9
9. Tomasz Gollob, PL 7
10. Andreas Jonsson, S 7
11. Bjarne Pedersen, DK 7
12. Peter Ljung, S 6
13. Hans N. Andersen, DK 6
14. Krzysztof Kasprzak, PL 4
15. Jaroslaw Hampel, PL 3
16. Chris Harris, GB 2
res Mikkel B. Jensen, DK DNR
res Nicklas Porsing, DK DNR

Foto: Kiril Ianatchkov

MS Na dlouhé dráze

S Josefem Francem se ve finálové sérii na dlouhé dráze budou utkávat také dva další Češi

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 22. září
Aleš Dryml na počátku dnešního challenge o finálovou sérii světového šampionátu na dlouhé dráze právem nebyl spokojený se svými starty. Když přenastavil motocykl, situace se pronikavě zlepšila. Pardubický závodník bez větších problémů pronikl až do finále. V něm podlehl jen Aki-Pekka Mustonenovi, s nímž prohrál rovněž v rozjezdu o vítězství. Druhým postupujícím Čechem se stal Richard Wolff. Také on se lepšil jízdu od jízdy a sedmou příčku si vydřel statečným výkonem v semifinále. Michael Hádek skončil devátý, Karel Kadlec, jenž na poslední chvíli nahradil Cory Gathercola, osmnáctý. Závod provázeli rovněž veteráni v rámci své evropské série, avšak do jejich bojů žádný český závodník nezasáhl.

Stíhací jízda eliminuje horší starty
Kdo se dnes vydal do Mariánských Lázní od východu republiky, musel si připadat jako na festivalu aprílového počasí. Sluníčko, střídaly černé mraky, tu a tam d隝, teplo stejně jako chladno. Důležité však bylo, že se meteorologové nemýlili se slibovaným vylepšením ve směru od západu. Obloha nad lázeňským oválem byla totiž naprosto luxusní.

Challenge přilákalo poměrně slušný počet diváků, kteří mohli vidět v akci hned čtveřici našich reprezentantů. Ti se do startovní listiny dostávali vskutku nevyzpytatelnými cestami osudu. Nejpřímější dráhu měl Aleš Dryml, který se kvalifikoval rovnou z francouzského Tayacu. Trio ostatních muselo čekat na smůlu soupeřů.

A na sebe nenechala čekat. Nejprve se omluvil Nor Björn G. Hansen, sotva se jeho jméno objevilo na oficiálně startovní listině vydané FIM. Na řadu přišel Michael Hádek. Richard Wolff tušil, že zastoupí zraněného Andy Appletona, avšak definitivního potvrzení se dočkal až ve středu večer. Nakonec nezůstal pozadu ani Karel Kadlec. Plzeňský nezmar měl plnit úlohu náhradníka, avšak Australan Cory Gathercole na poslední chvíli zjistil, že má propadlý pas.

Jako první se v ostré akci předvedl Karel Kadlec, který skončil s nulou v rozjížďce s číslem dvě. Avšak jeho ambice ležely přece jen mimo pásmo postupu do finálové série světového šampionátu na příští rok. Ostatní naši se potkali na startovním roštu třetí jízdy.

Nejvíce o sobě dal vědět Aleš Dryml. Od startu odjížděl jako pátý, avšak po spodní straně postupoval dopředu. Z úvodní zatáčky vyjel jako čtvrtý, na protilehlé rovince byl třetí. Stále se hrnul dopředu, aby v nájezdu do druhé zatáčky objel Jannicka de Jonga. Před sebou měl už jenom Richarda Halla.

Na Angličana zaútočil zleva na protilehlé rovince druhého kola, avšak bez progresu. Teprve až když se v dalším okruhu Richard Hall dostal v první zatáčce příliš daleko na venek, přišla Pardubičanova chvíle. Vmžiku se spodem natáhl pro pět bodů.

Zato Michael Hádek prošel přesně opačnou genezí. Po vylétnutí pásky se pohyboval hodně vpředu, avšak na konec neudržel ani čtvrté místo. Na protilehlé rovince závěrečného kola mu ho sebral Richard Wolff. Plzeňan se v cílovém finiši pokusil o revanš. Na tabuli výsledků v depu se sice objevil jako čtvrtý, avšak dva body nakonec byly přiznány Richardu Wolffovi.

Start nevyšel Aleši Drymlovi ani v rozjížďce s číslem čtyři. „Nevytočila se dvojka,“ posteskl si. Jenže tentokrát jeho pokus o stíhací jízdu skončil hutnou cejchou od Glena Phillipse, který odstartoval hned za Herbertem Rudolphem. Navíc o třetí místo připravil Aleše Drymla Jeffrey Woortmann, který se okolo něj přehnal v první zatáčce druhého okruhu.

Říká se, že do třetice všeho dobrého i zlého. V případě Aleše Drymla to dnes platilo beze zbytku, jelikož ani osmá jízda neviděla povedený startovní manévr v jeho podání. Pardubičan opouštěl rošt jako čtvrtý. Ale ovšem ve výjezdu z druhé zatáčky podjel Glena Phillipse a vzápětí i Dirka Fabrieka.

Dva pádné důvody k české radosti
S jedenácti body po třech sériích však na tom Aleš Dryml nebyl vůbec špatně. Více měli jenom Jeffrey Woortmann, Richard Hall (oba 13) a Stephan Katt (12). Na jedenácti bodech jako on byli ještě Herbert Rudolph, Glen Phillips a Jannick de Jong. Aki-Pekka Mustonen, suverénní vítěz svých dvou úvodních jízd, musel v sedmé jízdě zůstat stát s poruchou motoru.

Po problematickém začátku závod slibně rozjel také Richard Wolff. V šesté jízdě vystřelil dopředu Stephane Tresarrieu, jenže sotva ho objel Richard Hall, Francouz upadl. I když vyvázl bez zranění, zbytek závodu sledoval už převlečený do riflí a mikiny. Richard Wolff se rozjížděl zezadu, aby ve druhém kole obral o druhé místo Nicka Lourense. Jako druhý projížděl Richard Wolff cílem také v rozjížďce s číslem devět.

Tentokrát odstartoval jako z partesu a pestrobarevného hada závodníků vodil celé kole. Jeffrey Woortmann ovšem byl v jeho závěsu, a když za sebou najížděli do první zatáčky podruhé, dostal se spodem do vedení. Pražan zkusil kontrovat hned na rovince, kde byl rychlejší, jenže v zatáčce u depa se mu předjížděcí manévr na Holanďana nepovedlo dotáhnout do konce.

Pražan slynul bojovností také při svém posledním startu v základní části v rozjížďce s číslem jedenáct. V ní se konečně projevilo úsilí v garáži Aleše Drymla, který konečně odstartoval dle svých představ. „Přenastavili jsme motorku, aby jela od startu,“ vysvětlil později.

Richard Wolff byl prozatím třetí za Dirkem Fabriekem, pod kterým se však na protilehlé rovince prohnal jako tisíciletá voda do pražského metra při povodních před deseti lety. Spanilá jízda dvou českých závodníků na čele měla báječnou dohru v postupu obou do semifinálových jízd. Radost domácích fanoušků byla umocněna, když je do nich doprovodil Michael Hádek.

Plzeňan bohužel ke své smůle ke své úvodní jedničce dodal ještě jednu další sestřičku hned ve čtvrté jízdě. v rozjížďce s číslem sedm však profitoval z technických trablů Aki-Pekky Mustonena a Herberta Rudolpha, pro něhož právě nastaly špatné časy, a skončil třetí. Stejné umístění dovezl i ve dvanácté jízdě, kdy odstartoval za pekelně rychlými Aki-Pekka Mustonenem a Jeffreyem Woortmannem.

Celá česká trojice se ocitla v semifinále dvě. To první se muselo opakovat kvůli pádu Joela Nyströma. Zatímco v prvním případě se Aki-Pekka Mustonen prosadil do čela přes Stephana Katta až ve druhém kole, při repete si s ním poradil už v prvním oblouku. Němce navíc v první zatáčce druhého kola vyhnal Jeffrey Woortmann daleko na prkna.

Start druhého semifinále vyšel nejlépe Aleši Drymlovi a Richardu Wolffovi. V úvodní zatáčce se přes oba dostal Dirk Fabriek, jenže Aleš Dryml se na první místo vrátil hned na protilehlé rovince. Richard Wolff se stal obětí svého jmenovce Halla, ale již ve druhém kole jezdil opět třetí. Motor Dirka Fabrieka totiž vadnul a vadnul, až se ve třetím okruhu odmlčel definitivně.

Richard Wolff se Richardu Hallovi přibližoval snad ještě větší silnou, než je ocelový špendlík přitahován k magnetu. V poslední zatáčce se prosmýkl pod Angličanem na druhé místo. Inkasoval bod jistoty, který ho sice nedostal do finálové jízdy, ale do elitní dlouhodrážní společnost pro příští rok ano.

Do ní se samozřejmě kvalifikoval i Aleš Dryml, jehož závodní program se však dnes ještě neuzavřel. Ve finálové jízdě opět perfektně odstartoval, aby za svými zády udržel také Aki-Pekku Mustonena. Finský závodník však ve třech čtvrtinách protilehlé rovinky pronikl do čela. Vynutil si dodatkovou jízdu, v níž Aleše Drymla odvedl už při vylétnutí pásky. Zato Jannick de Jong a Jeffrey Woortmann si v dalším rozjezdu o třetí místo rozdávali jako o mistra světa a několikrát si prohodili pořadí.

Hlasy z depa
„Jsem velmi šastný,“ nezastíral Aki-Pekka Mustonen na tiskové konferenci. „V Morizes jsem měl problémy. Tři týdny jsem na cestách, Morizes, Vechta a pak sem. Doufám, že příští týden už budu doma. Chci relaxovat a trénovat.“

„Byl to těžkej‘ závod,“ svěřoval se Aleš Dryml. „Hlavně na začátku jsem nebyl spokojenej‘ se starty. Nelíbily se mi v prvních třech rozjížďkách, pak jsme přenastavili motorku, aby jela od startu. Předtím jsem startoval hrozně a musel se probíjet. A tady v Mariánkách není cejcha žádnej‘ požitek. Skoro jsem sípěl bolestí, ale pak jsme to změnili. Začal jsem startovat a nakonec byl na bedně. Neočekával jsem, že budu tak vysoko, čekal jsem tak sedmý místo. Bej’t na bedně je super.“

„Trápil jsem se trošku v prvních dvou sériích,“ připouštěl Jannick de Jong. „Motor nebyl dost silný. Po dvou jízdách jsem vyměnil motorku. V semifinále jsem zůstal vzadu, byl jsem trošku z rytmu, ale nakonec jsem byl rád, že jsem se dostal do finále. Ape se tam ale dostal rychleji. Závody byl těžký, ale férový. Jsem rád, že jsem se kvalifikoval a doufám, že příští rok skončím mezi prvními sedmi a challenge už nepojedu. Musím se na to víc koncentrovat.“

„Vstával jsem v pět ráno,“ vyprávěl Richard Wolff. „Když jsem viděl, že chčije, říkal jsem si a jéje. Pak jsem si ale povídal ‚klid, Mariánky jsou daleko a třeba mi chčije štěstí‘. A taky jo. Jelo se mi super, bojoval jsem. Mrzí mě první jízda. Byl jsem zvenku,nestačil je zavřít. Spad‘ jsem na pátý místo a musel předjíždět Haďase. Mohlo bejt‘ víc bodů, chtěl jsem je finále. Sbírám poháry pro svý synátory a jeden jsem potřeboval. Super celej‘ den, motorka jela perfektně, mechanik makal. Závodník nemá bejt‘ spokojenej‘, tak jsem jen rád, ale chtělo to pódium, když už tady ty lidi dobře fandili.“

„Má cenu si stěžovat?,“ ptal se Michael Hádek sám sebe, aby hned vyrukoval s promptní odpovědí. „Nemá! Nedá se říct, že by to nejelo. Sere mě ta první jízda, kdy jsem spad‘ z druhýho místa na pátý. Laborovali jsme s převodama, dělal jsem chyby. Měl jsem těžký jízdy, ale na to se nedá vymlouvat. Někdo je měl těžký, někdo lehký. Zajezdil jsem si pěkně, nic nekleklo a to je to hlavní.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. Aki-Pekka Mustonen, FIN 5 5 E 5 5   5 25+5
2. Aleš Dryml, CZ 5 2 4 5   5 4 25+4
3. Jannick de Jong, NL 3 3 5 5   2 3 21+5
4. Jeffrey Woortmann, NL 5 3 5 4 4   0 21+4
5. Stephan Katt, D 3 4 5 4 3   1 20
6. Richard Hall, GB 4 5 4 2   3 2 20
7. Richard Wolff, CZ 2 4 4 4   4   18
8. Glen Phillips, GB 4 4 3 3 2     16
9. Herbert Rudolph, D 4 5 2 1 1     13
10. Dirk Fabriek, NL 3 2 2 3   E   10
11. Michael Hádek, CZ 1 1 3 3   1   9
12. Joel Nyström, S 2 2 1 2 X     7
13. Theo di Palma, F 0 1 3 2       6
14. Nick Lourens, NL 0 3 1 1       5
15. Richard de Biasi, F 1 0 2 1       4
16. Stephane Tresarrieu, F 2 F – –       2
17. Gabriel Dubernard, F 1 0 0 0       1
18. Karel Kadlec, CZ 0 1 R 0       1

Evropská série veteránů:

čtyřventily:   TOT B A
1. Bob Dolman, GB 5 5 5 15   1.
2. Henk Snijder, NL 4 5 5 14   2.
3. Paul Evitts, GB 5 4 4 13   3.
4. Ulrich Büschke, D 3 3 4 10   4.
5. John Freeman, GB 3 2 3 8   5.
6. Francesco Barbetta, I 4 4 3 11   6.
7. Gerd Mauer, D 2 3 1 6 1.  
8. Ian Leverington, GB – – 2 2 2.  
9. Andreas Blache, D 2 2 2 6 –  
10. Bill Haynes, GB (2vent)     E  
 
dvouventily:   TOT   A
1. Kevin Teager, GB 3 7 10   1.
2. Josef Goldbrunner, D 7 6 13   2.
3. Franz Greisel, D 6 4 10   3.
4. Miklos Nemeth, N 7 5 12   4.
5. Kenny Blair, GB 6 5 11   5.
6. Jan Hamers, NL 5 2 7   6.
7. Sigmund Finnestad, N 4 2 6   7.
8. Geoff Urben, GB 4 3 7   E
9. Sven Erik Guitsund, N 3 1 4    
10. Tom Blackwood, GB 2 1 3    
11. Bill Haynes, GB E – 0    

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

ME Dvojic

Ukrajinci mají evropský titul

Rovno – 22. září
Daleko za ambicemi zaostal český tým při evropském finále dvojic v Rovně. Obsadil páté místo, když za sebou nechal jen Němce a osamoceného Maďara Norberta Magosiho. Jeho semifinálový partner Laszlo Szatmari mezitím prodal motocykly, Sandor Tihanyi nemá pas a Roland Benkö dal přednost adriatickému šampionátu juniorů. Na své domácí půdě vybojovali titul Ukrajinci před Lotyši a Dány. Vedle našich borců se z okruhu favoritů na stupně vítězů neprosadili ani Poláci.

1. Ukrajina   26
Andrej Karpov 3 3 3 3 2 2 16
Aleksander Loktajev 2 2 2 1 F 3 10
Stanislav Mnělničuk   DNR
 
2. Lotyšsko   23
Andrej Lebeděvs 0 2 3 2 3 0 10
Kjastas Puodžuks 3 1 2 3 1 3 13
 
3. Dánsko   22
Kenni Larsen 2 1 2 0 3 3 11
Peter Kildemand 1 3 1 2 2 2 11
 
4. Polsko   21
Tomasz Gapinski 2 2 0 3 2 2 11
Mariusz Puszakowski 3 0 2 1 3 1 10
Szymon Kielbasa   DNR
 
5. Česká republika   16
Tomáš Suchánek 2 – 0 – 1 – 3
Václav Milík 1 0 – 0 – 1 2
Josef Franc 3 3 2 3 E 11
 
6. Německo   10
Keijo Bünning 0 0 1 0 0 0 1
Tobias Busch 1 1 3 1 2 1 9
 
7. Maďarsko   8
Norbert Magosi F 3 2 1 1 1 8
Minirozhovor

Richard Wolff bude challenge bilancovat až po patnácti jízdách

Praha – 22. září
V kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze ve francouzském Tayacu mohl plným právem želet předčasného konce kvůli bouřce se silným deštěm. A tak se místo zlepšení po povedených změnách v nastavení motocyklu musel smiřovat s postavením prvního vyřazeného. Jenže nakonec se v dnešním challenge v Mariánských Lázních přece jen objeví v hlavní části startovní listiny. Po omluvě Angličana Andy Appletona převezme jeho číslo osmnáct.

„Je to důležitej‘ závod, ale připravuju se pořád stejně,“ svěřoval se magazínu speedwayA-Z, který ho ve čtvrtek před vyvrcholením šampionátu stopětadvacítek ČSMS zastihnul v plné práci ve své dílně na pražské Markétě. Tok rozhovoru se samozřejmě musel stočit na sobotní finále ve Vechtě, v němž předvedl skvělý souboj s Joonasem Kyllmäkorpim, jenž ten den potvrdil svůj třetí titul světového šampióna.

„Ráno jsem se probudil a bylo mi zle,“ vypráví, že jeho pozice nebyla zrovna optimální. „Chřipajzna mě sestřelila. Tvrdím, že když člověk odstartuje, měl by jet, aby ho už nepředjeli. Ve Vechtě to bylo hodně o startovních pozicích. Joonas mě předjel, mrzelo mě to. Dráha byla abnormálně tvrdá až klouzavá. Předjíždění bylo, ale zase ne tolik. Normálně se tam předjíždí, bohužel teď to nešlo. V první jízdě jsem předjížděl Mustonena, ale šlo maximálně se posunout o jednu příčku. Byl to vyrovnanej‘ závod, všichni byli připravení dobře, jedině Kyllmäkorpi moh‘ bejt‘ po dvou jízdách v klidu, jinak všichni byli nervózní. Theo Pijperovi se podařilo spadnout z druhýho místa na čtvrtý. Jsem rád, že Pepe to proměnil a dovez‘ placičku. Škoda, že na tréninku byla dráha hluboká a ladění tak bylo k ničemu. Na závodech nebylo po materiálu ani vidu, ani slechu.“

Bezprostřední závodní kontakt se světovou špičkou by Richardu Wolffovi mohl dnes v Mariánských Lázních být jedině ku prospěchu. „Každej‘ závod je dobrej‘,“ přemítá. „Z mýho pohledu je určitě dobře, že jsem jel ve Vechtě. Měl jsem nabídku už i do Morizes, ale přišla až ve čtvrtek. To se už muselo odjíždět. Neměl jsem připravený motorky, což by se stihlo, ale nedostal jsem z práce volno. A navíc sehnat mechanika, když za šest, osm hodin odjíždíš, je problém. Abych FIM nenaštval, odvolal jsem Macon a začal se cíleně připravovat na challenge.“

V něm ovšem zpočátku figuroval jen jako náhradník. „Měl jsem nějaký zpráv ohledně Andyho,“ odhaluje Richard Wolff, že jeho skok z náhradnické devatenáctky o jedno startovní číslo dopředu pro něho nebylo zase až takové překvapení. „Mrzí mě ten deštivej‘ Tayac, co zrušili. Chybělo mi jen pár bodů a posun vpřed byl reálnej‘. Ale jak říkám já, plochá dráha je hektická, sezóna dlouhá a úmrtnost lidí velká. Žádná šance se nedá nevyloučit, viz ta pozvánka do Morizes.“

A tak je možnost vrátit se opět do prestižního dlouhodrážního šampionátu zase reálnější. „Loni jsem v challenge chytil syndrom vyhasnutí,“ připomíná. „Připadal jsem si, že na motorce sedím obráceně. A tak si letos udělám samolepky, abych věděl, jak si sednout (smích). Mrzí mě ta chřipka, ale pořád lepší než Appletonova zlomená noha. V pátek mám ještě šichtu, snažím se dodělat všechny úkoly, snad nebude komplikace, abych musel bejt‘ v práci dýl. A ráno směr Mariánky.“

Lázeňský kilometr patří mezi oblíbené dráhy Richarda Wolffa. „Každopádně,“ souhlasí. „O tom jsme už psali. Když za to bereš a jedeš tam první, je to šmytec. Uvidíme, necháme to vlkovi nebo osudu. Připravuju se co nejlíp a jdeme do toho. A bilancovat budeme až po patnácti jízdách.“

Foto: Antonín Škach a Jiří Bayer