AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 25. září
Do prvého finále extraligy měla lepší vstup Praha, která si po šesti jízdách vypracovala náskok šesti bodů. Nicméně Pardubice ho dokázaly eliminovat a ve druhé polovině základní části se jejich ztráta pohybovala nejčastěji na hodnotě dvou bodů. Vedle strhujících bodů na ovále se na skóre podepsala i smůla na obou stranách. René Vidner a David Štěrovský si odváželi zadřené motory, Aleš Dryml přišel o dva body kvůli prasklému řetězu v poslední zatáčce. Václav Milík zase v šesté jízdě neujel ani pár metrů kvůli závadě na spojce. Josef Franc nestihl dvě minuty, když se v rozjížďce s číslem třináct musel vrátit od startovního roštu s prázdnou zadní pneumatikou. Teprve v závěrečných dvou jízdách nasadil Olymp k trháku, když Troy Batchelor a Nicki Pedersen dvakrát předčili hosty 5:1 a upravili konečné skóre na 50:40. Dnešní závod má však stejný charakter jako fotbalový poločas, takže vítěz bude slavit až příští středu v Pardubicích. Tomáš Topinka však neskrýval spokojenost, kterou kalila jen jeho roztržka s Pavlem Váňou. Ta vypukla po osmé jízdě, z níž chtěl arbitr vrátit do depa Troye Batchelora kvůli pozdnímu nahlášení. Přitom řády limitují oznámení užití náhradníka na vypršení dvou minut. Pavel Váňa svůj omyl napravil až na zásah Petra Moravce, navíc odmítl pražské stanovisko zavést do zápisu ze závodu.

Šest bodů pražské převahy
Tomáš Topinka se během letošní extraligy stal mistrovským stratégem bleskové války. Pečlivé studium řádů a propracování alternativ možného vývoje ho vymrštilo do čela průběžné tabulky hned zjara. By i jemu se nevyhnuly prohry a existenční boj o play-off, poučil se o pozitivních účincích počátečního útoku. A ten mu dnes v Praze vyšel naprosto dokonale.

Zatímco Lubomír Vozár nechal v rozjížďce s číslem jedna oba české juniory, jak se v posledních extraligových klání stalo nepsaným pravidlem, Tomáš Topinka jim do cesty poslal Luboše Tomíčka. Jeho pardubický protějšek kontroval vystřídáním Davida Štěrovského náhradníkem Václavem Milíkem, avšak Luboš Tomíček triumfoval stylem start – cíl.

Václav Milík při evropském finále dvojic v Rovně žehral na špatně fungující spojku, při prvoligovém dvojzávodě v Liberci sliboval nápravu a nyní skutečně osadil nové lamely. Luboš Tomíček byl však po vylétnutí pásky rychlejší, navíc odvrátil Pardubičanům nápor spodní stranou úvodní zatáčky. Zdeněk Holub vyzrál na Reného Vidnera, takže Olymp vstoupil do dnešního utkání z pozice leadera.

Před druhou jízdou musel Josef Franc vyměnit motocykl přímo na dráze, zatímco digitální časomíra odměřovala poslední čtvrtinu z dvouminutového limitu. Do čela velmi rychle pronikl Troy Batchelor. Jeho pražský kolega zatím zůstal třetí za Magnusem Zetterströmem, jenž ho v první zatáčce odstavil k bariéře.

Josef Franc se však nevzdal a už ve druhém oblouku vyvezl švédského rutinéra ven. Pětibodový triumf navýšil vedení domácích na šest bodů. Čtyři další remízy tento stav jen zakonzervovaly. O první smírný výsledek se postaral Nicki Pedersen, když vévodil rozjížďce s číslem tři od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem ovšem nepustili ke slovu Matěje Kůse.

Rozjížďka s číslem čtyři začala pěkně zostra, když v tvrdém souboji o body kolidovali Aleš Dryml a Zdeněk Holub. „Nenechal jsem mu tam místo,“ líčil incident pražský junior. „Asi se mu to dláblo a převrátil se.“

Pardubický kapitán skončil v sanitce, ale naštěstí se do depa vrátil po svých. „Praštil jsem se do palice, až jsem viděl tisíce hvězdiček,“ svěřoval se. K repete se mohli dostavit všichni čtyři závodníci, avšak David Štěrovský prošvihnul dvouminutový limit. Aleš Dryml se tentokrát dostal rychle dopředu a domácím juniorům Zdeňku Holubovi a Michalu Škurlovi ukázal výfuk hned v úvodních metrech.

Záhy po startu páté jízdy se zdálo, že se vývoj duelu začíná otáčet v pardubický prospěch. Lukáš Dryml rychle pronikl do čela a nájezd Josefa France v úvodní zatáčce vyřešil tak nekompromisně, že se Pražan propadl až na samotný chvost. „Lukáš mě vybobíkoval a už jsem na ně neměl,“ přiznával Josef Franc později.

Jenže jeho roli nájezdníka ochotně převzal Nicki Pedersen, který na počátku uhlídal Tomáše Suchánka. Ve druhém kole nesmiřitelně, jak to umí, sebral Lukáši Drymlovi vedení. Pardubický závodník si stěžoval, že viděl záblesk červeného světla, které však s největší pravděpodobností pocházel z blesku nějakého fotoaparátu.

V šesté jízdě se Václav Milík ani nerozjel. „Spálila se mi spojka a vyšrouboval se štelovák,“ hlásil v depu. Jeho mechanik Jakub Fencl musel utíkat pro ztichlý motocykl s ofačovaným prstem, který si před závodem přivřel do dveří dodávky. Lubomír Vozár mohl předčasného vyřazení svého náhradníka litovat tím spíše, že Magnus Zetterström naložil s Lubošem Tomíčkem a Zdeňkem Holubem přesně jako hladový kocour s dvojicí myší. Podobných momentů však měly Pardubice ke své smůle prožít dnes večer ještě víc.

Praha stále v čele
V rozjížďce s číslem sedm však byli na řadě Pražané, aby ochutnali nápoj h kalichu hořkosti. Matěj Kůs odvedl Aleše Drymla s Tomášem Suchánkem a suverénně mířil na čele vstříc druhé zatáčce. V ní se však přetočil a klesl dozadu. I když se dokázal vrátit do bezprostřední vzdálenosti na zteč, pardubická dvojice ho před sebe nepustila.

Díky jejím pěti bodům se hosté dostali za Pražany už jen o pouhé dva body. Tomáš Topinka se rozhodl zatáhnout za delší konec provazu. Na poslední chvíli vyměnil Josefa France za náhradníka Troye Batchelora. Jeho krok dokonale zmátl rozhodčího Pavla Váňu. Sotva se čtveřice účastníků seřadila u startovního roštu, rozblikal červená světla.

„Nevěděl, že náhradník se může hlásit až do uplynutí dvou minut, ne jako žolík nebo taktická rezerva, která se hlásí, než první závodník vjede na dráhu,“ kroutil Tomáš Topinka nevěřícně hlavou. „A to je vedoucí rozhodčích, co nás školí o řádech!“ Incident měl ještě dohru na závěrečném zasedání jury.

„Když se nás Pavel Váňa ptal, jestli chceme dát něco do zápisu, chtěl jsem tam uvést, že se domnívám, že je rozhodčí proti nám zaujatý,“ líčil pražský kouč. „Když se mu ten omyl stal na začátku sezóny, bral jsem to, že jsou nový řády, ale teď na konci sezóny? On to však odmítl do zápisu dát. Potom nechápu, proč manažeři vůbec na jury chodí.“

Osmou jízdu Pavel Váňa pustil až na zásah Petra Moravce a Troy Batchelor v něm slavil triumf nad Lukášem Drymlem. Zdeněk Holub dodal další klíčový bod, díky němuž skóre poskočilo na 26:22. Vzápětí se Luboš Tomíček vydal vstříc další nerozhodné rozjížďce. Za zády však měl tandem hostí Aleš Dryml – Magnus Zetterström.

Aleš Dryml však prahnul udělat na své vítězné šňůře další uzlík. Útočil na vedoucího Pražana ze všech sil a ve třetím kole ho ve druhé zatáčce takřka už podjel. Pravá chvíle však nadešla na stejném místě o okruh později. Pardubický kapitán opět zaútočil vnitřní stranou. Dostal se před Luboše Tomíčka, ve výjezdu mu přehradil první a projel cílem o zlomeček vteřiny dříve.

Osmou jízdu vyhrála Praha v poměru 4:2, teď jim to Pardubice stejnou měrou oplatily. V rozjížďce s číslem dva však byli se stejným výsledkem na řadě domácí. Nicki Pedersen a Troy Batchelor odstartovali jako jeden muž. Jenže Václav Milík je ve výjezdu z první zatáčky rozdělil. Po Australanově skalpu ovšem toužil také Tomáš Suchánek.

Když Troy Batchelor chytil ve druhé zatáčce díru, dostal se pod něj, aby ho definitivně podjel v prvním oblouku druhého kola. Australský borec ovšem nesložil zbraně. Ve třetím okruhu šel tvrdě pod Tomáše Suchánka, aby ho ve výjezdu předčil. „Pěknou prasárnu mě udělal,“ láteřil Pardubičan v depu. „Přišpendlil mě na prkna, ani místečko mě nenechal!“

Pražský úder v nominačních rozjížďkách
Matěj Kůs po dvou nepovedených jízdách skončil v programu Tomáše Topinky vyškrtnutý až do konce závodu, když své místečko v kolonkách jízd musel uvolnit oběma cizincům na náhradnických postech. A tak aspoň běžel za Josefem Francem na dráhu, aby mu poplácáním popřál hodně štěstí pro rozjížďku s číslem jedenáct.

Jenže po vylétnutí pásky dopředu zamířili Aleš a Lukáš Drymlovi. Josef Franc se mezi ně v první zatáčce nedostal, což mu však útočné choutky nepřekazilo. Ve třetím kole se v zatáčce u depa dostal takřka až do vedení, avšak oba pardubičtí bratři ho dopředu nepustil ani tentokrát.

Pět bodů už téměř padalo na pardubické skóre, když se těsně před cílem roztrhnul Aleši Drymlovi sekundární řetěz. Josef Franc mu sebral druhé místo, to třetí dokázal Pardubičan za pomoci setrvačných sil uhájit, protože čtvrtý v pořadí Michal Škurla byl pořádně daleko.

Místo oslnivého triumfu jsme tak byli svědky už čtvrtého výsledku 4:2 v řadě, tentokrát v duchu pravidelného střídání pro Pardubice. Praha však stále hájila vedoucí příčku, i když s minimálním dvoubodovým odstupem.

Těsně před startem dvanácté jízdy se Josef Franc otočil u startovního roštu a s prázdnou zadní pneumatikou pelášil zpátky do boxů. Z limitu však ubíhaly poslední sekundy, takže se pražský závodník dočkal diskvalifikace. Troy Batchelor však pražské vedení zachránil, když v první zatáčce objel vedoucího Václava Milíka.

Start třinácté jízdy vynesl do čela Aleše Drymla, který v první zatáčce zpomalil Nicki Pedersena, čímž svému bratrovi Lukášovi umožnil podjet fenomenálního Dána. Stejně jako ob jednu rozjížďku dříve však pardubičtí bratři přišli o svůj maximální triumf v poslední zatáčce. Lukáš Dryml se v ní totiž ocitnul na zemi.

„Hrozně jsem topil, mít Nickiho za zády, není med,“ popisoval, co se v onen inkriminovaný okamžik přihodilo. „V poslední zatáčce jsem koupil tvrdě kolej a motorka šla do vzduchu.“ Mezitím Lubomír Vozár stanovil strategii pro závěrečné dvě jízdy, k nimž jeho celek nastupoval pořád se ztrátou dvou bodů.

Opřel se o nich o dva starty Magnuse Zetterströma, jehož pokaždé měl doplnit jeden z bratrů Drymlových. „Come on,“ povzbudil Lukáš Dryml svého švédského kolegu, aby se šel soustředit do svého boxu. V něm naplno běžela výměna spojky na stroji jeho staršího bratra.

Tomáš Topinka vsadil vše na Nickiho Pedersena s Troyem Batchelorem. Čtrnáctá jízda však nezačala vůbec dobře, protože se v její první zatáčce složili na zem všichni čtyři aktéři jako domeček z karet. Při repete úřadovali Troy Batchelor a Nicki Pedersen, jenž naměřili Magnusi Zetterströmovi s Lukášem Drymlem.

Právě v té chvíli se Praha stala vítězem závodu, ale finálová série se nejede na tabulkové body, ale na body z jízd. Nicki Pedersen a Troy Batchelor však v rozjížďce s číslem patnáct bojovali opět naplno, by jim Magnus Zetterström ztrpčoval život o poznání více než v předchozí jízdě. Po prvním poločase je tak Praha v čele o plných deset bodů.

Hlasy z depa
„Tenhle systém extraligy je celkově pro Čechy těžkej‘,“ přemítal Luboš Tomíček. „Jsou tam potřeba cizinci na rezervě, ale berou body a jízdy Čechům. Co se týče dneška, je super, že máme desetibodovej‘ náskok. Netušil jsem, že se to takhle otočí, myslel jsem, že prohrajeme. Škoda, jak jsem přišel o to vítězství, mohlo to bejt‘ ještě o bod lepší. Ale na druhou stranu jsem získal ten bod zpátky, jak Lukáš upad‘.“

„Pěkný závody, akorát mě bolí hlava,“ připomínal Zdeněk Holub svou kolizi s Alešem Drymlem. „Nenechal jsem mu tam místo, asi se mu to dláblo a převrátil se. Ale hlavně, že jsme vyhráli.“

„V dnešním závodě jsem si vybral smůlu za celou sezónu,“ doufal Josef Franc. „Jinak jako tým, klobouk dolů. V poslední jízdě jsem měl píchlý kolo, musel jsem se vrátit. Ta nula předtím byla hodně závodní. Start byl dobrej‘, ale Lukáš mě vybobíkoval a už jsem na ně neměl.“

„Podívej se do programu,“ ukazoval Aleš Dryml do vyplněné tabulky s jízdami. „Vidíš tam ty defekty? Tady na hovno, tady na hovno, tady taky. Ale dnes tam nic nepiš, nechci ti nic říkat….“

„Celkem na prd,“ vnímal dnešní závod Václav Milík. „Zezačátku se nedařilo. Dával jsem nový lamely, na Ukrajině jsem to spálil. Jenže ve třetí jízdě se mi spálila spojka a vyšrouboval se štelovák. Pak to bylo dobrý, ale myslel jsem, že v tý sestavě pojedeme líp. Jeli jsme dobře, ale nevyšlo to. V Pardubicích bude hrozně těžký vyhrát. Já se stoprocentně připravím líp než na Prahu.“

„Špatný,“ nezastíral Tomáš Suchánek své zklamání. „Měl jsem nejtěžší jízdy ze všech. Buď Nicki nebo Troy. Já jsem se sebou spokojenej‘, ale těch deset bodů ztráty je moc. V desátý jízdě mě Batchelor přišpendlil na prkna, ani místečko mi nenechal. Pěkná prasárna to byla.“

„Nebudeme se dívat na body,“ začal Lukáš Dryml své vyprávění. „Měli silnější tým, my přijeli oslabený. Ztráceli jsme body. Viděl jsem červený světlo a uklap‘. Pak mi dal Nicki do nohy, ale měl mě. Nakonec jsem byl před ním. Hrozně jsem topil, mít ho za zády, není med. V poslední zatáčce jsem koupil tvrdě kolej a motorka šla do vzduchu. Když do Pardubic nepřijedeme v jiný sestavě, nevím, nevím… Potřebujeme posílit. Dneska jsem se břinknul, brácha taky, jedeme dál, ale na Pardubice potřebujeme posílit.“

1. PSK Olymp Praha			50
Luboš Tomíček	3 – 2 2 2 1	–	8(1)
Matěj Kůs	0 – 1 – –		1
Zdeněk Holub	1 2 1 1 –	–	5(1)
Michal Škurla	1 0 0 0 –		1(1)
Josef Franc	2 0 – 2 M		4(1)
Troy Batchelor, AUS	3 3 1 3	3 2	15(1)
Nicki Pedersen, DK	3 3 3 2	2 3	16(1)
2. ZP Pardubice			40
René Vidner	0 – – –		0
Tomáš Suchánek	2 2 2 0 1	–	7(2)
David Štěrovský	– M – E –		0
Aleš Dryml	3 3 3 1 3	0	13
Lukáš Dryml	0 1 2 3 F	0	6(1)
Magnus Zetterström, S	1 3 1	1 1	7
Václav Milík	2 1 E 2 2	–	7(1)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Praha – 25. září
S koncem základní části se z extraligy stala úplně jiná soutěž. Zatímco DaK Moto Plzeň-Divišov, Slaný a Mšeno mohou bilancovat a přemýšlet o dalším ročníku, pro Prahu a Pardubice startuje všechno nanovo. Předchozí body jsou vymazány a k titulu je zapotřebí uspět ve dvojici finálových klání, z nichž to první startuje dnes o půl sedmé večer na Markétě.

Nejsou více než dvě možnosti
Dnes ještě nebudou bouchat zátky z láhví se šampaňským, protože dnešní vítězství ještě neznamená titul. Jenže výsledek vytváří skvělou nástupní pozici pro odvetu, která se v pardubickém Svítkově pojede hned příští středu.

„Nenechávám nic náhodě,“ je si Tomáš Topinka plně vědomý situace, která by už v konečném důsledku nemusela přinést nápravu. „Jdeme do toho naplno a nic nevypustíme.“ Pražská sestava na večerní klání je odrazem vysokých ambicí. Konec konců není divu, v hlavním městě se z extraligového zlata radovali naposledy roku 2003.

A tak není divu, že pražský kouč dnes rozdá vesty nejsilnější sestavě, kterou může dát dohromady. A to včetně Nickiho Pedersena, který Pražanům počátkem května pomáhal dobýt Svítkov, a Troye Batchelora, jenž pro tým udělal spoustu práce v létě.

„Nicki je pro mě jistota,“ komentuje Tomáš Topinka své motivy při volbě posil. „Troy jel taky pěkně, i když Rafal Okoniewski jel z našich závodníků nejlíp při Tomíčkově memoriálu. Ale už předtím jsem měl v hlavě, že pojedou právě tihle dva, tak jsem to tak nechal.“

Přitom nepřekvapí strategie, že oba cizinci figurují na náhradnických postech. „Je to obvyklé, nic novýho,“ souhlasí Tomáš Topinka. „Děláme to trošku složitější pro sebe, je to náročnější, když musíš něco vymejšlet. Lepší by bylo držet se pevně čísel.“ Pevná čísla v pražském týmu budou mít senioři Matěj Kůs, Luboš Tomíček a Josef Franc a dvojice juniorů Zdeněk Holub a Michal Škurla.

I když má současný rozpis mnoho kritiků, rozhodně se mu nemůže upřít silně vyvinutý smysl pro dramatickou podívanou. Samotní manažeři si vesměs odvykli svěřovat se se svými prognózami a ani Tomáš Topinka není v tomto ohledu výjimkou v případě večerního klání. „Uděláme všechno, co můžeme,“ slibuje. „Jsou dvě možnosti, buď to dopadne dobře anebo to dopadne špatně.“

Jeden cizinec stačí
Pardubice sice základní část nevyhrály, avšak svým způsobem se za vítěze mohou považovat. První celek si totiž mohl vybírat, zda pojede nejprve na své vlastní dráze nebo na stadiónu soupeře. A Východočeši se netajili přáním, končit před domácím publikem, což se jim splnilo.

Avšak aby mohly výhodu domácího prostředí proměnit, musí zabojovat už dnes na Markétě. „Uvidíme,“ reaguje Lubomír Vozár na připomínku své dlouhodobé horší bilance vzájemných duelů s pražským Olympem. „Každý závod je jiný a je to nabité. Teď nezáleží na mně, ale na jezdcích.“

Přitom se sestavou musel improvizovat. V semifinálovém utkání švédské Elit Serien ve Vetlandě upadl Rune Holta v barvách hostující Kumly. Sice se ještě objevil dvakrát na startovním roštu, avšak později lékařská prohlídka později ukázala poraněné zápěstí.

A tak se do pardubické sestavy vrací Magnus Zetterström, který v loňském semifinále dostal v rozjezdu Pardubice až do mšenského finále. V něm se objevil naposledy, aby se další příležitost startovat v české extralize naskytla až prakticky po roce.

Na rozdíl od svého soupeře sází Pardubice na taktiku jednoho cizince. „Proč bychom měli dva, nám stačí jeden,“ odmítá Lubomír Vozár myšlenku, že jde o jisté riziko. A současně připomíná další fakt. „A koho bych měl nechat sedět? Tomáše Suchánka, který nám odjel všechno? Nebo Drymly? To by byla blbost!“

Lubomír Vozár postavil svou strategii tradičně na cizinci a nejlepším juniorovi Václavu Milíkovi na pozicích náhradníků. Neměnná je prakticky i základní sestava s Tomášem Suchánkem, bratry Drymlovými a juniory René Vidnerem a Davidem Štěrovským. Ti jsou znovu směrování do rozjížďky s číslem jedna, kam jim ovšem Tomáš Topinka poslal nejen Zdeňka Holuba, ale i Luboše Tomíčka. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby se za těchto okolností Václav Milík objevil na ovále už v rozjížďce s číslem jedna.

Oba soupeři se mají dokonale přečtené a stejně jako jeho pražský protějškem si také Lubomír Vozár uvědomuje, o jaké drama půjde. „Škoda Runeho,“ lituje, ale poraženeckým myšlenkám rozhodně nepodléhá. „Ale co se dá dělat? Zorro v Markétě už jel, a když bude startovat, bude to dobré. Bude to dramatický a tipovat nebudu.“

Historické okénko:
Praha – Spořilov, 2. prosince 1967: vítězství na domácí dráze zajistilo titul
Dvoukolové finále extraligy tady bylo již v letech 1972 – 1974, avšak vůbec poprvé se ve dvojkolovém finále závodilo o ligového mistra roku 1967. I když je nutno dodat o mistra neoficiálního, jelikož se tehdy pravidelné zápolení družstev vrátilo na naše ovály po pětileté pauze jako Pohár Světa motorů.

Na rozdíl od všech dalších finálových vyvrcholení včetně toho letošního se však o titul nestřetnuly nejlepší celky tabulky. Pohár Světa motorů totiž rozdělil jedenáct československých týmů do třech skupin.

V céčku zápolila výkonnostně slabší družstva Březolup, Bratislavy a Žarnovice bez nároku na postup, v čemž by šlo spatřovat jakousi nižší divizi. V áčku se střetly RH Praha, Slaný, Plzeň a České Budějovice, zatímco béčko přineslo boje Viktorie Žižkov, Ústí nad Labem, Kopřivnice a Pardubic.

Na rozdíl od ligy z let 1956 – 1962 šlo výhradně o klubová družstva, nikoliv o reprezentace krajů, a vůbec poprvé se závodilo doma i venku. Nešvary staré soutěže však přetrvávaly. Vedle kontumací šlo především o protahování termínů do dnes nepředstavitelných datumů. Kupříkladu Slaný dorazil na Markétu 11. listopadu. Ve stejný den byla na Spořilově Kopřivnice, přitom šlo teprve o první domácí klání Žižkova. Další následovalo ještě o týden a poslední o další týden později. Bystřejší čtenáři si již vydedukovali, že se skupina uzavřela až 25. listopadu.

A to ještě zbývalo odjet finále! Žižkov jako vítěz skupiny B jel první závod 2. prosince, zatímco odveta na Markétě, domovské dráze vítěze áčka, se uskutečnila o den později. Třetí prosincový den je tak nejvíce pozdním datumem, kdy se u nás jel závod na klasické ploché dráze. Koho by překvapilo, že se okolo drah válely hromady sněhu?

Lepší vstup do soutěže měla Viktoria Žižkov pod kapitanátem Antonína Kaspera, který ztratil jediný bod. Skvěle mu sekundovali devítibodoví Václav Verner a jeho strýc Miloslav. V pražském táboře měl Luboš Tomíček třináct bodů. Zbytek týmu, v němž nechyběl tehdy ještě neznámý mladý začátečník Jiří Štancl, dokázal dát do kupy jen osmnáct bodů.

Triumf 47:31 si už žižkovští závodníci nenechali druhý den devalvovat. RH Praha sice v odvetě vyhrála, ale pouze o pět bodů, takže se do kolonky vítězů zapsala Viktoria Žižkov. Napřesrok se liga jela už jako oficiální šampionát a Pohár Světa motorů se na československé ovály vrátil až v letech 1989 a 1990. Tehdy však šlo o seriál závodů nejlepších jednotlivců ligy.

Oficiálně nahlášené sestavy:

PSK Olymp Praha:	1 Luboš Tomíček
	2 Matěj Kůs
	3 Zdeněk Holub
	4 Michal Škurla
	5 Josef Franc
	6 Troy Batchelor, AUS
	7 Nicki Pedersen, DK
ZP Pardubice:	8 René Vidner
	9 Tomáš Suchánek
	10 David Štěrovský
	11 Aleš Dryml
	12 Lukáš Dryml
	13 Magnus Zetterström, S
	14 Václav Milík

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a archív autora