Mšeno – 16. srpna
Včerejší triumf DaK Moto Plzeň-Divišov nad pražským Olympem rozčeřil vody české extraligy, jenž po reálném vyřazení Slaného a Mšena z play-off hrozily nudit svou stojatostí. Praha má sice ještě plnou polovinu svých utkání před sebou, avšak poprvé v letošním ročníku nad sebou zaznamenala varovně vztyčený prst. Tomáš Topinka proto bude chtít dnešní výjezd do Mšena proměnit ve dvoubodový zisk, jenže Petr Vandírek rozhodně nepropadá poraženeckým náladám, by ve své podstatě jede už jen o čest.

Nepovedená sezóna nepřináší konec světa
I když utkání na plzeňských Borech včera skončilo až po devatenácté hodině, Tomáš Topinka nahlásil pražskou sestavu v řádem určeném čtyřiadvacetihodinovém limitu. Petr Vandírek měl startovní čísla připravená už odpoledne a nakonec je po prohlédnutí rozložení soupeřova družstva vůbec neměnil.

„Můžeme jen zkoušet,“ tvrdí. „Jedeme doma, zkusili jsme to postavit takhle uvidíme.“ Pod oním slůvkem takhle se skrývají Norbert Kosciuch a Michal Klein na postup juniora a Filip Šitera, Jan Jaroš, Lukasz Jankowski, Stanislav Pouznar a Zdeněk Růžička, debutující v extralize v základní sestavě.

Zahraniční tandem je v mnoha směrech překvapivý, navíc vůbec poprvé nebyl povolán Patrik Nagy, jehož postavení lepšího juniora na rezervě zaujímá Michal Klein. „Przemek Pawlicki má Švédsko a v pátek juniorské mistrovství světa, Mads Kornelliusen má Švédsko, Patrika Nagye není třeba, dali jsme tam svoje juniory. Greg Hancock dostal volno. Chtěl jsem Krzysztofa Jablonskeho, ale jede ve Švédsku. Vzali jsme Norberta, ten si to zaslouží, jezdí za nás nejdéle.“

A co vedlo k nominaci Lukasze Jankowskeho, jenž se po letech vrátil do sestavy Mšena v závodě proti Pardubicím? „Máme ho na soupisce a příležitost musí dostat všichni,“ odpovídá Petr Vandírek. „Už budeme chystat sestavu na rok 2013, abychom viděli, co v příští sezóně dělat.“

Pozitivní zprávou je, že Mšeno ve svém posledním utkání před domácím publikem rozhodně nechce hrát roli pasivní oběti pražským predátorům. „Nic nevypouštíme,“ potvrzuje Petr Vandírek. „Jedeme doma, určitě nekončíme. Sezóna se nevyvedla, chtěli jsme si spravit chu ve dvojicích, což nám vyšlo. V extralize nám nesedí systém se dvěma juniory, ale možná to neumím nebo na to nestačím já. Chyběl nám i Honza Jaroš, kdyby byl v pořádku, prohráli jsme jen jeden závod.“

Předjímat dnešní výsledek však Petr Vandírek nehodlá. „Tipovat vůbec nebudu,“ kroutí hlavou. „Záleží, jak naši kluci zajedou. To myslím, že Norbert a Lukasz dobře, zase bude záležet na Honzovi a Filipovi. Každý závodník má po dobrých sezónách pokaždé rok, kdy mu nic nevyjde. To se u Filipa povedlo letos. Ale přejde zima a krize je hned pryč.“

Provaz na oprátku se ještě neupletl
Tomáš Topinka se včera rozhodně nedíval do svého horoskopu. A možná, že dobře udělal, protože rozhodně nešlo o pohodové čtení. By se protivná paní Smůla nevyhýbala na plzeňských Borech boxům domácího týmu, Pražané v konečném součtu po patnácti rozjížďkách za svými hostiteli zaostali o dva body. Místo trojbodového zářezu si v tabulce polepšili jen o jediný bonusový bod.

„Trošičku to nevyšlo,“ neskrýval pražský kouč. „Mysleli jsme si, že to bude jednodušší, když jim jeden závodník vypadl. Dráha byla náročná a všichni se s ní těžko srovnávali. Všichni do toho šli, škoda Matějova defektu, ale jsem moc rád, že Matěj je o moc lepší závodník než předtím a závodí čtyři kola a ne jenom dvě. Pro juniory je to dobrá škola. Kdyby byla lepší dráha, byl by lepší výsledek. Domácí se s tím poprali líp.“

Přes noc nebude Tomáš Topinka dělat žádné personální změny. Pouze proházel startovní čísla, aby oba jeho junioři nastoupili již v rozjížďce s číslem jedna. Rovněž jeho strategie silných náhradníků v osobách Troye Batchelora a Grzegorze Walaska zůstala zachována.

„Šance na změnu je,“ odmítá pražský kouč, že by už vyčerpal veškeré své možnosti. „Ale proč bych měnil? V Plzni jsme měli smůlu, nepopasovali jsme se s dráhou. Dnes je novej‘ den a večer je novej‘ závod.“

Více než dvouměsíční pauza od posledního závodu je tak paradoxně pro Pražany výhodou. Zatímco trojkoalice by v případě včerejší porážky mohla přestat o play-off přemýšlet v reálných obrysech, Olymp svou prohrou vlastně jen srovnal krok s Pardubicemi, jimž jediný debakl přivodil on. A to je celek z hlavního města uprostřed svého programu v základní části. „Nepůjdu si házet smyčku kolem krku,“ nepláče Tomáš Topinka nad rozlitým mlékem. „Na talíři bylo včera víc, ale ten talíř upad‘. Ale máme aspoň bod a čtyři závody před sebou.“

Ten první je na programu již dnes večer. „Doufám, že vyhrajeme,“ netají se Tomáš Topinka svým přáním. „Jsou to závody, určitě do toho jdeme, nechceme to nechat náhodě. Chceme dva body do tabulky a doufáme, že u nás bude tentokrát štěstí stát.“

¨
Historické okénko:
Mšeno, 4. července 2003: Praha se na dráze svého dnešního soupeře vydala za titulem
Na počátku extraligy 2003 to vypadalo, že Pardubice po triumfech v letech 2001 a 2002 míří za hattrickem. Východočeský tým pod taktovkou Josefa Laštovky triumfoval hned na úvod ve Svítkově, kde mu premiérově posvítila světla, aby své vítězství zopakoval hned druhý den ve Mšeně.

Ve Slaném klopýtly a skončily poslední, aby je v posledním klání úvodní půle v červnu na Markétě porazil jenom Slaný o dva body. Ten je vystřídal na čele průběžné tabulky. Naproti tomu Pražané měli poměrně tristní počátek sezóny. V Pardubicích skončili poslední, pak následovala dvě druhá místa, jenže doma místo útoku na nejvyšší stupínek pódia přišlo jen třetí místo.

Druhá půle soutěže startovala zkraje července na pražské Markétě. Závod skončil senzačním triumfem Mšena, které v dramatické koncovce o bod předčilo Mšeno o jediný bod. V té chvíli byla
Praha na třetím místě s pouhými dvěma body k dobru na poslední Mšeno. Pardubice měly o bod, Slaný dokonce o tři více.

Jenže už o dva dny později se na mšenské dráze začala karta obracet. Hnusný černý mrak skrápějící středočeské městečko půldruhé hodiny před závodem jakoby nechal svůj chmurný stín nad domácím Mšenem. Pouze Slawomir Drabik mu podal odpovídající výkon, takže předvčerejší vítěz skončil nyní poslední.

Pražané celou dobu válčili se Slaným a Pardubicemi. Richard Wolff, pravidelně střídající povinného juniora Luboše Tomíčka, však vyhrál rozjížďku s číslem osmnáct. Jeho triumf vzápětí zopakoval Josef Franc. Leč v devatenácté jízdě nedosáhl Adrian Rymel na body a oba pronásledovatelé dýchali na pražská záda s odstupem dvou bodů.

Zatímco v rozjížďce s číslem dvacet mířil slánský Wieslaw Jagus ke třem bodům stylem start – cíl, Bohumil Brhel ve výjezdu z úvodního oblouku předčil Slawomira Drabika. Jeho dva body stačily, aby se Olymp po dlouhých třinácti měsících mohl radovat z extraligového vítězství. A když tým vedený Milanem Špinkou v září v Pardubicích a ve Slaném, vrátil se po dvou letech na mistrovský trůn. Tehdy před devíti lety nikdo nemohl tušit, že prozatím naposledy. Tomáš Topinka by se dozajista nezlobil, kdyby se v podobném duchu po sezóně psalo i o jeho dnešním výjezdu do Mšena, avšak parta okolo Petra Vandírka by to nejraději viděla jinak.

Oficiální nahlášené sestavy:

Grepl PDK Mšeno:	1 Zdeněk Růžička
	2 Lukasz Jankowski, PL
	3 Stanislav Pouznar
	4 Jan Jaroš
	5 Filip Šitera
	6 Norbert Kosciuch, PL
	7 Michal Klein
PSK Olymp Praha:	8 Zdeněk Holub
	9 Matěj Kůs
	10 Michal Škurla
	11 Martin Gavenda
	12 Luboš Tomíček
	13 Troy Batchelor, AUS
	14 Grzegorz Walasek, PL

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)