Pardubice – 7. srpna
Bílý pardubický koník v letošní extralize prozatím narazil na dvě obtížné překážky. V květnu doma podlehl prozatím nepřemožitelnému Olympu a tu druhou mu do cesty nachystal na svém stadiónu Slaný. Východočeši ho nakonec se štěstím předčili o jediný bod, což vzbuzuje oprávněné naděje na neméně skvělou zítřejší odvetu ve Svítkově. A to tím spíše, je-li v sázce bonus. Ten by domácí dostal prakticky už jednou nohou do play-off, na něž by ovšem hosté v případě své prohry mohli už zapomenout.
Bez nikotinu a prognóz…
O letošní extralize se ne zrovna nespravedlivě hovoří jako o poměrně průhledné dámě nejen v otázce výsledků, ale i personálního rozložení jednotlivých družstev. By však Milan Mach dovolil Lubomíru Vozárovi nahlédnout do karet už při sobotní zlaté trofeji dvěstěpadesátek, pardubický kouč byl přece jen zaskočen, když dnes nad ránem dostal do rukou slánská startovní čísla.
„Překvapil nás,“ nezastírá Lubomír Vozár, aby vzápětí dodal podrobnosti. „Tím, jak to postavil. Vždycky to měl jinak, takže jsme to museli trošku změnit taky.“ Kostra zítřejšího pardubického týmu však zůstává věrná osvědčené filozofii.
V ní jsou na náhradnických postech cizinec a juniorská jednička, což jsou v tomto případě Rune Holta a Václav Milík. Základní část je postavena, aby zbývající junioři René Vidner a David Štěrovský měli jet už v rozjížďce s číslem jedna. A českými seniory nemůže být nikdo jiný než Aleš a Lukáš Drymlovi a Tomáš Suchánek.
„Bude to vyrovnané,“ tvrdí Lubomír Vozár. „Záleží, jak Slanýmu pojednou jeho Poláci, Eda Krčmář bude hodně jezdit. Rozhodně to nebude jednoznačné.“ To ostatně nebylo ani ve Slaném, kdy rány od balvanů padajících z pardubických srdcí připomínaly dělostřelbu.
„Ve Slaným nebyl Rune Holta a tomu Pardubice jdou,“ připomíná pardubický kouč přítomnost v Polsku naturalizovaného Nora, který na postu jediného cizince východočeského týmu zdomácněl místo výsledkově rozkolísaného Bena Barkera. „Drymlovi se někdy v noci vrátí z Anglie a budeme mít dobrý tým.“
Lubomír Vozár se vzápětí směje nad otázkou, zda si na za daného stavu na zítřek pořídí svou vlastní krabičku cigaret na uklidnění nervů, jež mu může průběh závodu pořádně rozjitřit. Kromě toho, že je zapřísáhlý nekuřák má rovněž nechu svěřovat se s výsledky svých prognóz. „Tipovat nebudu, nebudu, nebudu,“ říká důrazně. „Bude to vyrovnané, oni mají proti nám dva vyrovnané juniory. Tři body by nám ale bodly, to už bychom ve finále skoro byli.“
…a možná i bez kouče
Do sestavy Slaného se konečně po svém květnové zlomenině klíční kosti vrací Roman Čejka, který svou formu prozatím piloval v závodech juniorských šampionátů. Přítomnost třetího juniora v týmu a stoupající forma Eduarda Krčmáře umožnila Milanu Machovi obléknout svou sestavu dle aktuální extraligové módy.
„Čekal jsem, že Luboš dá Rune Holtu zase na náhradníka, tak jsem tam dal cizince taky,“ směje se slánský kouč, který jako host hlásil svá startovní čísla jako první, nad narážkou, jak svůj pardubický protějšek zaskočil. Kromě toho má svého nejlepšího juniora Eduarda Krčmáře rovněž na pozici druhého náhradníka.
Ze zaběhlých standardů se nevymyká ani přidělení čísel osm a deset Romanu Čejkovi a Michalu Průchovi, kteří by tak měli čelit svým pardubickým protějškům hned v první jízdě. By řády zrušily tradiční juniorskou rozjížďku de iure, manažeři se k ní uchylují de facto. Vedle seniorů Martina Málka a Michala Dudka je v základní sestavě rovněž vyzkoušený Polák Robert Kosciecha.
„Může to dopadnout jakkoliv,“ uvědomuje si Milan Mach. „Můžeme dostat na čenich a stejně dobře i vyhrát. Ve Slaným jsme je mohli porazit, ale tam nás rozhodčí necitlivým vyloučením Roberta Kosciechy poškodil. Pořád tam cítím křivdu.“
Milan Mach letos podruhé nepovolal Sebastiana Ulamka, jehož povinnosti zavály za kanál La Manche. „Věřím, že Adrian by mohl zajet, je to dobrá sázka, je to kvalitní jezdec a zkušený jezdec,“ doufá Milan Mach. „Dneska ještě jedou odložené utkání v Polsku, snad se nic nestane nebo to neodloží kvůli počasí. Chce to štěstí, už by na nás mohlo zase sednout.“
Vidina poslední šance proniknout do play-off se v tužbách slánského manažera odráží stejně jako měsíční úplněk od potemnělé hladiny čistého jezera. „Chtěli bychom vyhrát,“ nezastírá. „To chceme každý závody, ne vždy se to povede, ale zítra je naše poslední šance. Věřím, že bychom to se štěstím mohli vyhrát my.“ A co tip? „Dojel jsem to na papíře zatím do půlky a bylo to nerozhodně,“ směje se Milan Mach. „Večer si to dodělám, a když prohrajeme, tak do Pardubic ani nepřijedu (smích)!“
Historické okénko:
Pardubice, 27. června 1971: Pardubice definitivně opustily nižší soutěž
V dnešních dnech jsou plochodrážní příznivci zvyklí, že pardubičtí závodníci jsou permanentními favority extraligy. A že cokoliv jiného než titul je pro ně zklamáním. Nicméně nebylo tomu tak vždy. Roku 1970 nesla naše vyšší soutěž ještě název 1. liga. Nová generace pardubických závodníků ještě nebyla schopna navázat na své předchůdce. A tak jediným bodovým počinem celku se tehdy staly dva body, které získal ve Svítkově zářijovým vítězstvím nad Ústím nad Labem.
Poslední příčka v tabulce Pardubice logicky neminula. Za normálních okolností by je čekala prolínací kvalifikace s druholigovým vítězem, kterým tehdy byla Plzeň. Avšak ani západočeský tým se tehdy nedočkal postupu mezi elitu. Plochodrážní podkomise ÚAMK na sklonku roku rozhodla o reorganizaci celé ligové soutěže, která se dalších jednadvacet sezón měla odbývat jako čtyřutkání ve stylu světového šampionátu.
Kvalifikace o udržení ve vyšší soutěže, která roku 1971 poprvé dostala jméno extraliga, tím pádem odpadla. Zůstala v ní čtyři nejlepší družstva ze sedmdesátého, tedy RH Praha, Slaný, Ústí nad Labem a Kopřivnice. Ostatní týmy soutěžily v nižší první lize, která byla dle geografické polohy jejích účastníků rozdělena do dvou skupin.
V áčku soupeřily Plzeň, České Budějovice, Liberec a Viktoria Žižkov, v béčku Bratislava, Žarnovica, Břeclav a právě Pardubice. Vítěz každé skupiny měl postoupit do kvalifikace o extraligu 1972, kde měl změřit své síly s třetím a čtvrtým extraligovým týmem z jednasedmdesátého.
Program skupiny B byl poměrně drasticky redukován jen na dva stadión. První dvě kola naplánovaná na konec dubna do Bratislavy a Břeclavi musela být kvůli počasí zrušena. Nakonec se jela dvě dvoudenní klání v Žarnovici a v Pardubicích.
Zlatá přilba vyhrála hned čtvrtou květnovou sobotu v Žarnovici, aby svůj triumf zopakovala nejen druhý den na stejné dráze, ale i koncem června při dvou podnicích na své domácí dráze. S maximálním počtem tabulových bodů se dostala do kvalifikace, kde na podzim skončila druhá za Kopřivnicí a v extralize 1972 nahradila Ústí nad Labem, které ovšem z kvalifikace odstoupilo.
Neděle 27. června roku 1971 je tedy posledním dnem, kdy se pardubický tým zúčastnil nižší ligy, samozřejmě nepočítáme-li jeho druhé týmy. By se mu kvalifikace nevyhýbala ani v následujících sezónách, stačí jen zmínit baráž se Mšenem před šesti lety, v extralize už nechyběl ani jednou.
Připomeňme ještě jen, že na vítězství v první lize 1971 měl největší podíl Bedřich Mareš, který ve třech závodech neprohrál jedinou rozjížďku. Velký díl práce odvedli i pozdější pardubický kouč Josef Laštovka a Rudolf Havelka, jenž tehdy oslavil své čtyřiačtyřicáté narozeniny. Za zmínku rozhodně stojí účast Václava Hutly či jediná rozjížďka mladého Petra Kučery právě onoho 27. června. O tomto závodě magazínu speedwayA-Z vyprávěl tehdejší břeclavský závodník Miloš Plzák a naši čtenáři mohou článek snadno najít v naší historické rubrice.
Oficiálně nahlášené sestavy:
| ZP Pardubice: | 1 René Vidner |
| 2 Aleš Dryml | |
| 3 David Štěrovský | |
| 4 Lukáš Dryml | |
| 5 Tomáš Suchánek | |
| 6 Rune Holta, PL | |
| 7 Václav Milík | |
| AK JAZ servis Slaný: | 8 Roman Čejka |
| 9 Michal Dudek | |
| 10 Michal Průcha | |
| 11 Martin Málek | |
| 12 Robert Kosciecha, PL | |
| 13 Adrian Miedzinski, PL | |
| 14 Eduard Krčmář |
Bonusové východisko:
V červnu se Pardubice vracely ze Slaného s nejtěsnějším možným vítězstvím 47:46. Za těchto okolností jim k zítřejším bonusu stačí pouhá remíza. Naproti tomu Slaný potřebuje k tříbodovému zápisu do tabulky předčit své hostitele alespoň o dva body.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a archív autora
