AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 16. srpna
Pražané se při svém včerejším extraligovém výjezdu do Mšena ujali vedení hned v rozjížďce s číslem jedna. Petru Vandírkovi nezbylo, než se pokusit o zvrat žolíkovým útokem, který mu vyšel o něco lépe než na půl. Norbert Kosciuch zvítězil, avšak nováček v soutěži Zdeněk Růžička nebodoval. Lukasz Jankowski v úvodu nesplnil mšenská očekávání, dočkal se vyloučení za překročení dvou minut a dokonce i vystřídání. Jenže ve třinácté jízdě se aktivně zapojil do ofenzívy domácích, kterou o jízdu dříve spustili Norbert Kosciuch a Jan Jaroš. Pražský náskok se ztenčil už jen na čtyři body. Jak Tomáš Topinka, tak Petr Vandírek ve dvou závěrečných rozjížďkách vsadili na náhradníky. Troy Batchelor však dvěma vítězstvími dovedl pražskou záležitost do šastného konce.

Žolík nevyřešil nic
Léta platí, když se řekne Mšeno, většinou se dodává u Mělníka. Jenže ta kraoučká předložka představuje o něco více než deset kilometrů, jak se o tom na vlastní kůži dnes přesvědčil Luboš Tomíček. Na jeho oranžovém mercedesu se mu právě v Mělníce přetrhl klínový řemen. Stačil dorolovat ještě na benzínovou pumpu, odkud mu museli pomáhat kolegové.

Oproti včerejšku učinil Tomáš Topinka jednu změnu ve své sestavě. Místo Michala Škurly se na startovním čísle deset objevil Ondřej Smetana, který do Mšena přijel prakticky rovnou z MACEC Cupu v Zielonej Goře. „Nevěděl jsem, jestli jo nebo ne,“ připouštěl Tomáš Topinka určité váhání, zda své juniory prohodit. „Ondra tady jede dobře, měl zájem se svézt a jeho přístup mě přesvědčil, že chce jet. Doufám, že mě nezklame.“

Trénink přinesl problémy domácím juniorům. Extraligový debutant Zdeněk Růžička se dvakrát ocitnul na zemi, Stanislav Pouznar svůj porouchaný motocykl dotlačil. V první jízdě, v níž se opět sešli samí junioři, by klasická juniorská rozjížďka z letošních řádů vypadla, ho nahrazoval Michal Klein. Pod šedivou oblohou, z níž padaly drobné kapičky deště, nejlépe odstartovalo pražské duo Zdeněk Holub – Ondřej Smetana. Ten se však stal obětí překvapivého úderu Michala Kleina, který vyjel spodní stranou z prvního výjezdu jako namydlený blesk.

Pražané své vedení nepustili ze svých rukou ani nadále. V rozjížďce s číslem dvě jim nahrál defekt Filipa Šitery, který se se zadřeným motorem ani nerozjel. Na čele se usadil Luboš Tomíček. Troy Batchelor ve druhém oblouku podjel Norberta Kosciucha, jenže hned v následující zatáčce upadl vinou spadlého sekundárního řetězu.

Z repete byl logicky vyloučen. Luboš Tomíček zopakoval svůj rychlý start. Ve druhé zatáčce však zničehonic přilétl Norbert Kosciuch zleva, podjel Pražana, ve výjezdu mu poslal cejchu a byl fuč. Jednobodový náskok Prahy se prudce navýšil v rozjížďce s číslem tři. Matěj Kůs se Zdeňkem Holubem celá čtyři kola jezdili na čele. Lukasz Jankowski sice vrčel celou dobu za zády Zdeňka Holuba, ale výraznější útok z jeho strany nepřišel.

Mšenskou část tribun povzbudil až Jan Jaroš, když se ve čtvrté jízdě neuvěřitelně rychlým vnějškem záhy dostal před Martina Gavendu s Grzegorzem Walaskem. Remíza domácích však byla vystřídána debaklem. Lukasz Jankowski po problémech s plynem nestihl dvě minuty. A Luboš Tomíček s Matějem Kůsem poměrně lehce odvedli Filipa Šiteru.

Devítibodová ztráta přinutila Petra Vandírka k žolíkovému útoku. Norbert Kosciuch vystřídal Stanislava Pouznara, jenž se po defektu ve čtvrté jízdě na dráze už neobjevil. Problémem mšenského kouče se stalo, že ke svému polskému esu nemohl nasadit nikoho jiného než programového Zdeňka Růžičku.

Norbert Kosciuch nezklamal a přivezl šest bodů. V první zatáčce ho sice vystřídal ve vedení Grzegorz Walasek, avšak ve druhém okruhu byl mšenský Polák za jásotu tribun zpět. Jenže na průběžný stav měl jeho heroický výkon pramalý vliv, jelikož Grzegorz Walasek a Ondřej Smetana proti úspěšnému žolíku vynesli šest bodů. A shodou okolností přesně o stejnou sumu zůstali v čele.

Olymp konsoliduje vedení
Za stavu 16:22se chystala rozjížďka s číslem sedm. Jan Jaroš po startu, který by mohl sloužit jako příklad v plochodrážní učebnici, vypálil z roštu, aby ztrátu svého Mšena udržel na šesti bodech. Jenže Troy Batchelor prahnul po jeho skalpu. Nedopřál domácímu borci klidu, dokud se odvážným manévrem vnějškem první zatáčky sám nezmocnil vítězství.

Jeho manévr ocenil i samotný Jan Jaroš, který přišel do Australanova boxu, kde svého přemožitele uznale poplácal po rameni a vyřešil předchozí nedorozumění na ovále. Mšeno přitom další bod ztratilo, jelikož Matěj Kůs bez větších problémů získal třetí místo na úkor Lukasze Jankowskeho, který jedním bodem ze svých třech jízd v táboře domácích mnoho radosti nezpůsobil.

Rozjížďka s číslem osm předznamenala sérií třech remíz. Ondřej Smetana v ní najel do pásky a musel na trestnou čáru. „Byl jsem naburcovanej‘, ale skočil jsem do pásky,“ nehledal žádné výmluvy. A tak zatímco Luboš Tomíček mířil vstříc svému druhému bezproblémovému vítězství v řadě, jeho juniorský kolega neměl šanci dostihnout Filipa Šiteru s Michalem Kleinem.

Vzápětí Jan Jaroš vyhrál o pořádně dlouhý zaoceánský parník před párem Zdeněk Holub – Martin Gavenda, když Michal Klein tentokrát na body nedosáhl. V desáté jízdě zamířil na start potřetí v řadě, když zastoupil Stanislava Pouznara. Vystřídání se dočkal rovněž nevýrazný Lukasz Jankowski. Místo něho poslal Petr Vandírek do akce Norberta Kosciucha, který ani tentokrát nepoznal hořkost porážky, by jeho třetí triumf měl nejdivočejší aranžmá.

Norbert Kosciuch se ujal vedení před Matějem Kůsem a Ondřejem Smetanou, jenže ve druhé zatáčce upadl Michal Klein. Následky jeho pádu zmírnily nafukovací bariéry, avšak za cenu poškození třech polí. „Pustil jsem to ven,“ líčil mšenský junior. „Trošku jsem to rozpáral, ale od toho se to tam dává.“

Pořadatelský tým musel poškozené vaky nahradit těmi z výjezdu a po pár minutách mohl závod pokračovat. Matěj Kůs však skočil do pásky a musel na trestnou čáru. Než se z ní dostal dopředu okolo svého kolegy Ondřeje Smetany, vypracoval si Norbert Kosciuch na čele nepřekonatelný náskok.

Jedenáctá jízda zažila už druhou porážku Jana Jaroše od Troye Batchelora. Nyní Australan nečekal až na poslední moment a mšenského závodníka se mu na čele podařilo vystřídat už v první zatáčce. Jan Jaroš navíc musel čelit rovněž náporu Luboše Tomíčka, který byl nejblíže předjetí v nájezdu do druhého kola. Filip Šitera neviděl cíl, když čtvrtou příčku opustil již ve druhém okruhu. „Přeskakovala vačka,“ odepisoval dnes už svůj druhý motor.

Emocemi přetékající depo
Za stavu 29:39 přešlo drobné mžení v poměrně slušný d隝 a Tomáš Topinka preventivně zastavil modrou kropičku, která se šinula během přestávky plnit svůj úkol. Petr Vandírek šikoval k ofenzívě, jejíž začátek se datoval rozjížďkou s číslem dvanáct.

Norbert Kosciuch se dostal na první příčku současně s vylétnutím pásky, zatímco Jan Jaroš v první zatáčce objel Grzegorze Walaska se Zdeňkem Holubem. „Stojíš, čekáš, stojí, čekáš a nic,“ stěžoval si polský závodník v pražských službách dlouhé prodlevy při zvedání pásky. A své stížnosti doprovodil jadrnými slovy, jež polština ve svém spisovném repertoáru nemá.

Lukasz Jankowski mířící na startovní rošt rozjížďky s číslem třináct nebyl vyprovázen zrovna nejoptimističtějšími pohledy ze své poloviny depa. Po vylétnutí pásky ovšem vystřelil do čela sledovaný Janem Jarošem, jenž nastoupil v roli taktické rezervy místo Zdeňka Růžičky. Mšenský pár ovšem zastavila červená světla blikající na znamení, že start nebyl v pořádku.

Při repete si Luboš Tomíček dával pořádně na čas. „Vypad‘ šroub a utrhlo se sedlo,“ měl posléze dost času na vysvětlování, co ho postihlo. Improvizovaná oprava pomocí stahovací pásky totiž jeho sedlo držela jen do první zatáčky.

Mezitím Lukasz Jankowski s Janem Jarošem zopakovali svůj předchozí skvělý start, aby dali jasně najevo, co si o zastavení jízdy myslí. Troy Batchelor ovšem znovu rozehrál podívanou, která musela nadchnout i toho nejzarytějšího odpůrce pražského Olympu.

Ve druhé zatáčce předčil Jana Jaroše, aby se z chodu pustil do Lukasze Jankowskeho. V úvodním oblouku třetího okruhu ho už měl takříkajíc na lopatě, avšak Polák se mu ubránil. „Fuck,“ doprovodil Australan nadávku pořádnou ranou sundanou přilbou o plechovou stěnu boxu, aby uvolnil emoce po neúspěšném boji o vítězství.

Stejně jako včera v Plzni mítink hrozil, že se promění v infarktovou záležitost. Pražský desetibodový náskok roztál už na rozdíl čtyř bodů. A navíc do rozjížďky s číslem čtrnáct jako první odstartoval Norbert Kosciuch a Lukasz Jankowski uzavřel Zdeňka Holuba na poslední příčce. Jenže Troy Batchelor rozhodně nepokládal pražskou věc za ztracenou.

Širokánským obloukem se v zatáčce u depa přehnal kolem Norberta Kosciucha. Pojistil tak nerozhodný výsledek, který upravil hodnotu průběžného stavu na 41:45. Praha by mohla vítězství ztratit jedině za předpokladu, že by ani Troy Batchelor, ani Matěj Kůs nedojeli v závěrečné jízdě do cíle.

Pro mšenské závodníky ovšem byla lákavá i remíza. Jenže Jan Jaroš skončil při pokusu o předjetí Troye Batchelora v prvním výjezdu divokým pádem. „Trošku mě bolí hlava,“ sděloval, že je v pořádku, zatímco Pražanům chyběl k výhře už jenom malinkatý kousíček.

Matěj Kůs se ho svým povedeným startem vydal zkrátit ještě víc, k čemuž mu přispěchal pomoci Troy Batchelor, když se v první zatáčce přehnal ze třetí příčky do čela. Norbert Kosciuch se snažil o odvetu, avšak překonání Matěje Kůse ve druhé zatáčce se stalo maximem jeho snahy.

I když jeho klub zvítězil, byl to tentokrát Matěj Kůs, kdo dal volnější průchod svému zklamání, by na rozdíl od svých zahraničních kolegů bez teatrálních gest a šavnatého slovního doprovodu. „Nasralo mě, jak jsem se nechal předjet,“ říkal. Tomáš Topinka si však i přesto mohl oddechnout. Po ztracené bitvě včera na Borech stále může živit naději na vítězství ve své bleskové válce o play-off.

Hlasy z depa
„Bojovali jsme, vyhráli jsme, mám radost,“ vystihl Matěj Kůs telegraficky své pocity. „Sám se sebou ale nejsem spokojenej‘. Neměl jsem dobrej‘ pocit, dělal jsem všechno pro výsledek. V poslední jízdě jsem se nechal předjet Kosciuchem, to mě nasralo.“

„Vypadl šroub a utrhlo se sedlo,“ vyprávěl Luboš Tomíček o své smůle v rozjížďce s číslem třináct. „Snažili jsme se, tak jsme tam před restartem dali stahovací pásku a ta nevydržela. Ale bylo fajn se svýzt doma. Včera jsem se trápil, dnes jsem skočil na jawku a fungovalo to dobře. Když jsme sem jeli, prasknul mi klíňák na sprinteru. Stáli jsme na benzince v Mělníku. Kluci mi pomohli, takže jim děkuju, že mě sem dopravili.“

„Chtěl jsem, byl jsem naburcovanej‘, ale skočil jsem do pásky,“ vracel se Ondřej Smetana ke svému handicapu v rozjížďce s číslem osm. „Nemůžu se najít, jsem takovej‘ nesvůj, mám teď slabší období.“

„Těším se ze svého výsledku,“ nechal se slyšet Norbert Kosciuch na mikrofon Miloslava Čmejly. „Škoda, že jsme jako tým prohráli, dvě poslední jízdy jsem dojel druhý.“

„Na domácí dráze byla motivace,“ neskrýval Michal Klein. „Na druhou stranu mě štve, když jsme zase přišli za diváky s lehkým úsměvem, že jsme zase prohráli. Tahle sezóna není ono, co se týče výsledku, i když to jde nahoru, nahoru. Škoda toho pádu. Smetáka jsem nepustil, na ostatní zatím nemám zkušenosti, abych se s nima popral.“

„První motor se zadřel,“ pustil se Filip Šitera do výčtu katastrof, jež ho dnes postihly. „Na druhým se nejdřív na vačce utrh‘ šroub, pak ještě klínek a vačka se protáčela. Je to na hovno, to jsem měl radši jít na operaci s tou kličkou a neměl bych starosti.“

1. PSK Olymp Praha			49
Zdeněk Holub	3 2 – 2 0	0	7(1)
Matěj Kůs	3 2 1 2 –	1	9(1)
Ondřej Smetana	1 – 1 0 1		3(2)
Martin Gavenda	2 – 1 – –		3(1)
Luboš Tomíček	2 3 3 1 E	–	9
Troy Batchelor, AUS	X 3 3 2	3 3	14
Grzegorz Walasek, PL	1 2 1		4(1)
2. Grepl PDK Mšeno			43
Zdeněk Růžička	0 – 0 – –		0
Lukasz Jankowski, PL	1 M 0 – 3	1	5(2)
Stanislav Pouznar	– E – – –		0
Jan Jaroš	3 2 3 2 2 1	X	13(1)
Filip Šitera	E 1 2 E –		3
Norbert Kosciuch, PL	3 6* 3 3	2 2	19
Michal Klein	2 0 1 0 X		3(1)

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Pardubice	6	292:259	12
2. Praha	5	248:210	9
3. Dak Plzeň Divišov	5	233:224	6
4. Slaný	6	256:296	4
5. Mšeno	6	256:296	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Mšeno – 16. srpna
Včerejší triumf DaK Moto Plzeň-Divišov nad pražským Olympem rozčeřil vody české extraligy, jenž po reálném vyřazení Slaného a Mšena z play-off hrozily nudit svou stojatostí. Praha má sice ještě plnou polovinu svých utkání před sebou, avšak poprvé v letošním ročníku nad sebou zaznamenala varovně vztyčený prst. Tomáš Topinka proto bude chtít dnešní výjezd do Mšena proměnit ve dvoubodový zisk, jenže Petr Vandírek rozhodně nepropadá poraženeckým náladám, by ve své podstatě jede už jen o čest.

Nepovedená sezóna nepřináší konec světa
I když utkání na plzeňských Borech včera skončilo až po devatenácté hodině, Tomáš Topinka nahlásil pražskou sestavu v řádem určeném čtyřiadvacetihodinovém limitu. Petr Vandírek měl startovní čísla připravená už odpoledne a nakonec je po prohlédnutí rozložení soupeřova družstva vůbec neměnil.

„Můžeme jen zkoušet,“ tvrdí. „Jedeme doma, zkusili jsme to postavit takhle uvidíme.“ Pod oním slůvkem takhle se skrývají Norbert Kosciuch a Michal Klein na postup juniora a Filip Šitera, Jan Jaroš, Lukasz Jankowski, Stanislav Pouznar a Zdeněk Růžička, debutující v extralize v základní sestavě.

Zahraniční tandem je v mnoha směrech překvapivý, navíc vůbec poprvé nebyl povolán Patrik Nagy, jehož postavení lepšího juniora na rezervě zaujímá Michal Klein. „Przemek Pawlicki má Švédsko a v pátek juniorské mistrovství světa, Mads Kornelliusen má Švédsko, Patrika Nagye není třeba, dali jsme tam svoje juniory. Greg Hancock dostal volno. Chtěl jsem Krzysztofa Jablonskeho, ale jede ve Švédsku. Vzali jsme Norberta, ten si to zaslouží, jezdí za nás nejdéle.“

A co vedlo k nominaci Lukasze Jankowskeho, jenž se po letech vrátil do sestavy Mšena v závodě proti Pardubicím? „Máme ho na soupisce a příležitost musí dostat všichni,“ odpovídá Petr Vandírek. „Už budeme chystat sestavu na rok 2013, abychom viděli, co v příští sezóně dělat.“

Pozitivní zprávou je, že Mšeno ve svém posledním utkání před domácím publikem rozhodně nechce hrát roli pasivní oběti pražským predátorům. „Nic nevypouštíme,“ potvrzuje Petr Vandírek. „Jedeme doma, určitě nekončíme. Sezóna se nevyvedla, chtěli jsme si spravit chu ve dvojicích, což nám vyšlo. V extralize nám nesedí systém se dvěma juniory, ale možná to neumím nebo na to nestačím já. Chyběl nám i Honza Jaroš, kdyby byl v pořádku, prohráli jsme jen jeden závod.“

Předjímat dnešní výsledek však Petr Vandírek nehodlá. „Tipovat vůbec nebudu,“ kroutí hlavou. „Záleží, jak naši kluci zajedou. To myslím, že Norbert a Lukasz dobře, zase bude záležet na Honzovi a Filipovi. Každý závodník má po dobrých sezónách pokaždé rok, kdy mu nic nevyjde. To se u Filipa povedlo letos. Ale přejde zima a krize je hned pryč.“

Provaz na oprátku se ještě neupletl
Tomáš Topinka se včera rozhodně nedíval do svého horoskopu. A možná, že dobře udělal, protože rozhodně nešlo o pohodové čtení. By se protivná paní Smůla nevyhýbala na plzeňských Borech boxům domácího týmu, Pražané v konečném součtu po patnácti rozjížďkách za svými hostiteli zaostali o dva body. Místo trojbodového zářezu si v tabulce polepšili jen o jediný bonusový bod.

„Trošičku to nevyšlo,“ neskrýval pražský kouč. „Mysleli jsme si, že to bude jednodušší, když jim jeden závodník vypadl. Dráha byla náročná a všichni se s ní těžko srovnávali. Všichni do toho šli, škoda Matějova defektu, ale jsem moc rád, že Matěj je o moc lepší závodník než předtím a závodí čtyři kola a ne jenom dvě. Pro juniory je to dobrá škola. Kdyby byla lepší dráha, byl by lepší výsledek. Domácí se s tím poprali líp.“

Přes noc nebude Tomáš Topinka dělat žádné personální změny. Pouze proházel startovní čísla, aby oba jeho junioři nastoupili již v rozjížďce s číslem jedna. Rovněž jeho strategie silných náhradníků v osobách Troye Batchelora a Grzegorze Walaska zůstala zachována.

„Šance na změnu je,“ odmítá pražský kouč, že by už vyčerpal veškeré své možnosti. „Ale proč bych měnil? V Plzni jsme měli smůlu, nepopasovali jsme se s dráhou. Dnes je novej‘ den a večer je novej‘ závod.“

Více než dvouměsíční pauza od posledního závodu je tak paradoxně pro Pražany výhodou. Zatímco trojkoalice by v případě včerejší porážky mohla přestat o play-off přemýšlet v reálných obrysech, Olymp svou prohrou vlastně jen srovnal krok s Pardubicemi, jimž jediný debakl přivodil on. A to je celek z hlavního města uprostřed svého programu v základní části. „Nepůjdu si házet smyčku kolem krku,“ nepláče Tomáš Topinka nad rozlitým mlékem. „Na talíři bylo včera víc, ale ten talíř upad‘. Ale máme aspoň bod a čtyři závody před sebou.“

Ten první je na programu již dnes večer. „Doufám, že vyhrajeme,“ netají se Tomáš Topinka svým přáním. „Jsou to závody, určitě do toho jdeme, nechceme to nechat náhodě. Chceme dva body do tabulky a doufáme, že u nás bude tentokrát štěstí stát.“

¨
Historické okénko:
Mšeno, 4. července 2003: Praha se na dráze svého dnešního soupeře vydala za titulem
Na počátku extraligy 2003 to vypadalo, že Pardubice po triumfech v letech 2001 a 2002 míří za hattrickem. Východočeský tým pod taktovkou Josefa Laštovky triumfoval hned na úvod ve Svítkově, kde mu premiérově posvítila světla, aby své vítězství zopakoval hned druhý den ve Mšeně.

Ve Slaném klopýtly a skončily poslední, aby je v posledním klání úvodní půle v červnu na Markétě porazil jenom Slaný o dva body. Ten je vystřídal na čele průběžné tabulky. Naproti tomu Pražané měli poměrně tristní počátek sezóny. V Pardubicích skončili poslední, pak následovala dvě druhá místa, jenže doma místo útoku na nejvyšší stupínek pódia přišlo jen třetí místo.

Druhá půle soutěže startovala zkraje července na pražské Markétě. Závod skončil senzačním triumfem Mšena, které v dramatické koncovce o bod předčilo Mšeno o jediný bod. V té chvíli byla
Praha na třetím místě s pouhými dvěma body k dobru na poslední Mšeno. Pardubice měly o bod, Slaný dokonce o tři více.

Jenže už o dva dny později se na mšenské dráze začala karta obracet. Hnusný černý mrak skrápějící středočeské městečko půldruhé hodiny před závodem jakoby nechal svůj chmurný stín nad domácím Mšenem. Pouze Slawomir Drabik mu podal odpovídající výkon, takže předvčerejší vítěz skončil nyní poslední.

Pražané celou dobu válčili se Slaným a Pardubicemi. Richard Wolff, pravidelně střídající povinného juniora Luboše Tomíčka, však vyhrál rozjížďku s číslem osmnáct. Jeho triumf vzápětí zopakoval Josef Franc. Leč v devatenácté jízdě nedosáhl Adrian Rymel na body a oba pronásledovatelé dýchali na pražská záda s odstupem dvou bodů.

Zatímco v rozjížďce s číslem dvacet mířil slánský Wieslaw Jagus ke třem bodům stylem start – cíl, Bohumil Brhel ve výjezdu z úvodního oblouku předčil Slawomira Drabika. Jeho dva body stačily, aby se Olymp po dlouhých třinácti měsících mohl radovat z extraligového vítězství. A když tým vedený Milanem Špinkou v září v Pardubicích a ve Slaném, vrátil se po dvou letech na mistrovský trůn. Tehdy před devíti lety nikdo nemohl tušit, že prozatím naposledy. Tomáš Topinka by se dozajista nezlobil, kdyby se v podobném duchu po sezóně psalo i o jeho dnešním výjezdu do Mšena, avšak parta okolo Petra Vandírka by to nejraději viděla jinak.

Oficiální nahlášené sestavy:

Grepl PDK Mšeno:	1 Zdeněk Růžička
	2 Lukasz Jankowski, PL
	3 Stanislav Pouznar
	4 Jan Jaroš
	5 Filip Šitera
	6 Norbert Kosciuch, PL
	7 Michal Klein
PSK Olymp Praha:	8 Zdeněk Holub
	9 Matěj Kůs
	10 Michal Škurla
	11 Martin Gavenda
	12 Luboš Tomíček
	13 Troy Batchelor, AUS
	14 Grzegorz Walasek, PL

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 15. srpna
Když se dnes na plzeňských Borech neobjevil Kjastas Puodžuks, jelikož se domníval, že se extraligový duel s Prahou jedou až zítra, zdálo se být po trojkoaličních ambicích naprostá veta. Domácí se však přesto prodrali do čela, z něhož je nedostal ani pád Daniela Hádka, který skončil v nemocnici, aby se však podezření na zranění kolene ukázala naštěstí jako lichá. Olymp však přesto stupňoval tlak. A by ho ve dvanácté jízdě přibrzdila porucha Matěje Kůse, o jejíž příčinách se závodník nechtěl šířit, před dvojicí nominačních jízd byl o dva body v čele. Vzápětí Matěj Kůs a Grzegorz Walasek udeřili naplno, jenže v rozjížďce s číslem patnáct triumfoval Matej Žagar stylem start – cíl. Zdeněk Simota však dokázal během dvou kol proniknout z poslední příčky až za jeho záda a otočit výsledek v trojkoaliční prospěch. Praha si však z Borů odvezla alespoň bonusový bod a zítra do Mšena přijede stále jako druhý tým průběžné tabulky.

Sestava domácích ubyla o dva členy
Plzeň zalívalo sluníčko, ale v boxech domácích panovala nálada jako po zemětřesení. I když ono podobná kalamita udála, jenže ambice při svém borcení nezpůsobují chvění země zachytitelné seizmografem. Kjastas Puodžuks totiž Františku Liebezeitovi oznámil, že se právě chystá vyrazit na cestu. Přitom ho trojkoaliční kouč vyhlížel v borských boxech.

Záhada se vysvětlila, Lotyš si spletl datum, ale domácím nebylo rozhodně do zpěvu. „Není s tím, co dělat,“ říkal František Liebezeit, když si ve svém programu proškrtával řádek se startovním číslem jedna. „Jéňa zůstává na náhradníkovi.“

Příležitost pro nejzkušenějšího juniora domácí sestavy se našla už v rozjížďce s číslem jedna. Jan Holub v ní předvedl raketový start, avšak z první zatáčky vyjel na čele Grzegorz Walasek. Jan Holub ale udržel druhou příčku a v kombinaci s Danielem Hádkem nepustili Martina Gavendu ke slovu.

„Posral jsem to,“ netajil se pražský Moravan, že si svůj comeback do extraligové sestavy představoval poněkud optimističtěji. „Trefil jsem díru, zvedlo se mi to a málem jsem sundal Walaska.“ Smírný začátek se záhy proměnil v trojkoaliční nástup. Zdeněk Simota triumfoval stylem start – cíl. Matej Žagar v prvním oblouku objel Luboše Tomíčka s Troyem Batchelorem. A maximum 5:1 se stalo dílem následující minuty.

V rozjížďce s číslem tři se dostal ke slovu Matěj Kůs, jehož síly Tomáš Topinka šetřil, když ho v první jízdě nechal zastupovat Grzegorzem Walaskem. Pražan se mu na dráze svých závodnických prvopočátků odvděčil jednoznačným sólem. Sehraný tandem Michael Hádek – Jan Holub však pojistili remízu na úkor Zdeňka Holuba.

Martin Gavenda ve čtvrté jízdě napravil své úvodní zaváhání, když ve výjezdu na protilehlou rovinku předčil Daniela Hádka. Michalu Škurlovi se podobný kousek nepovedl, avšak ukořistil bod na úkor Michaely Krupičkové.

Hosté stáhli svou ztrátu na dva body, jenže v rozjížďce s číslem pět si Zdeněk Simota s Michaelem Hádkem pohráli s Lubošem Tomíčkem a Zdeňkem Holubem jako kočky s myšmi. Skóre poskočilo na 18:12. Šestibodový náskok domácím zůstal i po šesté jízdě, by v ní přišli o dalšího závodníka své sestavy.

Daniel Hádek, který odstartoval za Matějem Kůsem a létajícím Matejem Žagarem, upadl v první zatáčce. Po divokém letu odešel po svých a sanitka se vrátila do depa bez pasažéra navíc. S Plzeňanovým motocyklem, který do boxu přivlekli mechanik Petr Vysocký s Jiřím Vonáskem oblečeným do vesty praporkáře za pomoci lopaty prostrčené předním kolem, to bylo horší.

Daniel Hádek si stěžoval na bolesti v koleně a za krkem, takže v depu vyčkal příjezdu další ambulance, která ho dovezla na vyšetření. To naštěstí žádné fraktury neodhalilo, takže se plzeňský junior ještě před koncem závodu objevil zpátky v borském depu. Při repete úřadoval Matej Žagar, který vodil Matěje Kůse s Martinem Gavendou už od vylétnutí pásky.

Smůle navzdory stále v čele
Za daných okolností jen málokdo nepředpokládal, že se náskok domácích rychle neztenčí pod zdrcujícím náporem Pražanů. Jenže trojkoaliční závodníci svou baštu hájili jako lvi. Do sedmé jízdy nejlépe odstartoval Jan Holub. Michael Hádek si vnějškem vyšlápnul na Grzegorze Walaska. Polák však druhou příčku udržel, aby se vzápětí pustil do stíhání Jana Holuba.

Až ve druhém kole se mu na něho podařilo vyzrát. Ve druhé zatáčce naznačil nájezd zprava, aby se bleskurychle přesunul na druhou stranu. Ve výjezdu byl rychlejší, aby se stal strůjcem smírného výsledku.

„Teď mi je tam začne sázet,“ obával se František Liebezeit útoku pražských cizinců na postech náhradníka. Pravda, jeho pražský protějšek měl ve své prachárně stále ještě dostatečný útočný potenciál. „Nečekám na žolíka,“ uvědomoval si Tomáš Topinka, že na osmibodovou hodnotu ztrátu svého celku nesmí nechat zajít, a že naopak uzrál čas na úder. Do osmé jízdy nominoval Troye Batchelora a Grzegorze Walaska místo Luboše Tomíčka a Martina Gavendy.

Troy Batchelor prve vstoupil do české extraligy s nulou, nicméně netoužil, aby s ním byla spojována na věky. Nyní předvedl vynikající start, navíc se k němu připojil jeho polský kolega, když v úvodním nájezdu za sebou nechal Zdeňka Simotu. Ten se sice ve druhé zatáčce úvodního okruhu vrátil spodní stranou zpátky, avšak Troy Batchelor reagoval prakticky okamžitou odvetou.

„Zkoušel jsem to, ale Batchelor mě brzdil a Walasek si to hlídal,“ vysvětloval Zdeněk Simota, proč se potřetí v řadě nezapsal na seznam vítězů. Praha nyní číhala s odstupem pouhých dvou bodů, ale tato hranice se pro ni zdála být nepřekonatelnou. Do deváté jízdy odstartovali Matěj Kůs a Michal Škurla jako jeden muž, avšak Matej Žagar pronikl mezi ně ještě v úvodním nájezdu.

Vedení Matěje Kůse bylo omezeno na druhou zatáčku, v níž ho Matej Žagar podjel. Nerozhodně skončila také rozjížďka s číslem deset. V ní Matej Žagar jezdil první od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Zdeněk Holub však na protilehlou rovinku vyjel za druhým Troyem Batchelorem, když za sebou nechal Michaela Hádka.

Verdikt poslední rozjížďky
Teprve v rozjížďce s číslem jedenáct se Pražané dočkali třetího vítězství, díky němuž mohli začít pomýšlet na zvrat ve vývoji utkání. Troy Batchelor, jenž měl ve druhé půli vskutku napilno, tankoval palivo ještě pod běžícím časovým limitem dvou minut. O pár sekund později odstartoval na Zdeňka Simotu, jehož dovedl za sebou až do cíle.

Michal Škurla získal bod na úkor Michaely Krupičkové a stav utkání byl rázem 33:33. Nový začátek však vyšel lépe trojkoalici, by Matěj Kůs odstartoval před Zdeňkem Simotou a Janem Holubem. Ještě v první zatáčce zůstal stát, ale příčiny svého odstoupení si chtěl nechat jen sám pro sebe. „O tom bych nechtěl mluvit,“ odmítal veškeré otázky směřující tímto směrem.

Osamocený Zdeněk Holub nemohl dělat nic jiného, než z bezprostřední vzdálenosti sledovat, jak Zdeněk Simota s Janem Holubem přivážejí na trojkoaliční konto pět bodů. Pražané se však nechtěli nechat složit na lopatky jen tak zbůhdarma. Troy Batchelor vyšel nejlépe ze startu rozjížďky s číslem třináct.

Navzdory nájezdu Mateje Žagara, který Australana oddělil od Grzegorze Walaska, zůstal na čele i po průjezdu prvním obloukem. Slovinec však neustával v útocích, díky nimž by člověk málem zapomněl i dýchat. Ve druhém oblouku užuž převzal vedení spodní stranou, avšak Troy Batchelor stále zůstával pánem situace. A to i po posledním nájezdu, po němž Matej Žagar zůstal druhý rozdílem několika málo centimetrů.

Výsledek 4:2 byl sice slabší než maximální 5:1 pro trojkoalici v předchozí rozjížďce, avšak přesto přetavilo závod v nerozhodnutou záležitost. DaK Moto Plzeň-Divišov zakončil základní část závodu pouze s dvoubodovým náskokem.

Grzegorz Walasek s Matějem Kůsem však v rozjížďce s číslem čtrnáct nepustili ke slovu Jana Holuba a Michaela Hádka. Místo dvou bodů ztráty byla Praha rázem o dva body vpředu. Zbývala jediná jízda. Radek Fanta oblečený v modrožluté košili HBC fans přestal klít jako pohan, opustil světonázor ateisty a už poněkolikáté během odpoledne se začal nepokrytě modlit. Napětí visící ve vzduchu by směle nahradilo jeden blok jaderného Temelína.

Start vyzněl lépe pro Pražany. Grzegorz Walasek sice zůstal vzadu, avšak jeho parák Troy Batchelor dosáhl první zatáčky před Matejem Žagarem a Zdeňkem Simotou. Ve druhé zatáčce se však Slovinec spodní stranou posunul do čela. Kdyby takhle projeli závodníci cílem, utkání by skončilo nerozhodně.

Jenže o kolo později prakticky na stejném místě a navlas stejným způsobem Troye Batchelora podjel i Zdeněk Simota. „Věděl jsem, že buď 5:1 nebo nic,“ zdůvodňoval plzeňský závodník své nasazení. Druhé místo udržel do cíle, trojkoalice o dva body předčila Prahu a její vyhlídky na play-off zůstaly zachovány.

Hlasy z depa
„Když nepřijel Kjastas Puodžuks, viděl jsem to bídně,“ neskrýval Zdeněk Simota. „Ale nějak se všem dařilo. I mně. První dvě jízdy jsem vyhrál, ve třetí to zkoušel taky. Ale Batchelor mě zbrzdil a Walasek si to hlídal, i když jsem tam jednou byl já. V patnáctý jízdě jsem věděl, že buď 5:1 nebo nic. Viděl jsem Mateje, jak vyvez‘ Batchelora. Já se tam protáh‘ taky a pak jsme si to hlídali. Vyhráli jsme, to je důležitý. Za čtrnáct dnů jedeme v Divišově, doufám, že to půjde dál až do finále. Druhej‘ titul v extralize by nebyl špatnej‘…“

„Všelijaký,“ odkrýval Jan Holub své rozpoložení. „Vyhráli jsme, to je hlavní, to byl hlavní úkol, jsem spokojenej‘. Byly problémy, neodjel jsem, pak se to tady těžko dohánělo. Jsme ve hře o play-off, v Divišově o to budu bojovat. Uvidíme, jak to klapne.“

„Trápení, to samý co ve Mšeně,“ krčil Michael Hádek rameny. „Půlku závodu to jelo, pak odcházel motor. Já jel pořád stejně a houby. Dojížděl jsem poslední, co nadělám?! Hodil jsem to za hlavu, co se má stát, a se stane.“

„Jsem pomlácenej‘, ale dobrý,“ informoval Daniel Hádek o svém zdravotním stavu. „To koleno mě bolí už z tréninku, ale bolí mě hlavně krční páteř. Ale zlomený nic nemám. Vyhráli jsme, to jsem nečekal, když nám nepřijel Kjastas a pak jsem vypad‘ já. Vyhráli jsme a to je hlavní.“

„Jelo se dobře, ale dlouho jsem v Plzni nezávodil,“ říkal Matěj Kůs. „Dvakrát mě porazil Matej Žagar, ten tady byl nechytatelnej‘. Škoda defektu z prvního místa, to nás stálo spousta bodů. Pak jsme s Grzegorzem Walaskem vyhráli 5:1. Škoda, že ta pak nedojel, škoda toho defektu, to bychom to už udrželi.“

„Posral jsem první jízdu,“ zpytoval Martin Gavenda své sebevědomí. „To mě sere. Trefil jsem díru, zvedlo se mi to a málem jsem trefil Walaska. Trápil jsem se s dráhou. Vítězství v jízdě bylo, ale výkon nic moc.“

„Čtyři tejdny jsem nezávodil,“ svěřoval se Luboš Tomíček. „Bylo to moje rozhodnutí ze soukromejch‘ a logistickejch‘ důvodů, Berwick byl hodně daleko. Dneska dobrý, svez‘ jsem se dvě jízdy. Žádná sláva po dlouhý době, zejtra to bude lepší.“

„Nevyšlo to,“ neskrýval Michal Škurla. „Nemoh‘ jsem se srovnat s dráhou. Díry v pohodě, ale nebyl jsem dostatečně rychlej‘.“

„Nešlo mi to,“ smutnil i Zdeněk Holub. „Nesrovnal jsem se s dráhou, byla strašně děravá. Škoda, že jsme prohráli.“

1. DaK Moto Plzeň-Divišov			46
Kjastas Puodžuks, LAT	nepřijel
Michael Hádek	2 2 1 0 0	R	5(2)
Daniel Hádek	1 2 X – –		3(1)
Michaela Krupičková	0 – 0 0 –		0
Zdeněk Simota	3 3 1 2 3	2	14(1)
Matej Žagar, SLO	2 3 3 3 2	3	16(1)
Jan Holub	2 1 2 0 2	1	8(2)
2. PSK Olymp Praha			44
Matěj Kůs	– 3 2 2 E	2	9(1)
Zdeněk Holub	0 0 – 1 1		2(1)
Martin Gavenda	0 3 1 – –	–	4(1)
Michal Škurla	1 0 1 1 –		3(1)
Luboš Tomíček	1 1 – – –		2
Troy Batchelor, AUS	0 2 2 3 3	1	11(1)
Grzegorz Walasek, PL	3 3 3 1	3 0	13

Celkové skóre vzájemných duelů obou soupeřů:

Praha vs. DaK Moto Plzeň-Divišov:

97:86

bonusový bod si připsala Praha

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Pardubice	6	292:259	12
2. Praha	4	199:167	7
3. Dak Plzeň Divišov	5	233:224	6
4. Slaný	6	256:296	4
5. Mšeno	5	213:247	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Mšeno – 15. srpna
Prakticky jen čtyřiadvacet hodin po nečekané porážce na plzeňských Borech vyrazí pražský Olymp k dalšímu extraligovému závodu do Mmšena. Tomáš Topinka bude disponovat stejnou sestavou, kterou měl dnes. Petr Vandírek mu do cesty postaví tým složený z domácích závodníků, které posílí polská dvojice Norbert Kosciuch – Lukasz Jankowski.

Sestavy zítřejšího klání:

Grepl PDK Mšeno:	1 Zdeněk Růžička, 2 Lukasz Jankowski (PL), 3 Stanislav Pouznar, 4 Jan Jaroš, 5 Filip Šitera, 6 Norbert Kosciuch (PL), 7 Michal Klein
PSK Olymp Praha:	8 Zdeněk Holub, 9 Matěj Kůs, 10 Michal Škurla, 11 Martin Gavenda, 12 Luboš Tomíček, 13 Troy Batchelor (AUS), 14 Grzegorz Walasek (PL)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Článek obsahuje jubilejní 15 000. fotografii publikovanou magazínem speedwayA-Z

Plzeň – 15. srpna
Nikdo si v letošní extralize nepočínal s takovou suverenitou jako pražský Olymp, který všechna svá tři dosavadní utkání proměnil v poměrně jednoznačná vítězství. Pověstí favorita by se rád pyšnil i DaK Moto Plzeň-Divišov, který se sice vypořádal se Slaným i Mšenem, ale prohrál s Prahou i Pardubicemi. I když měl při obou prohrách určitou dávku smůly, je jasné, že chce-li pomýšlet na finálový duel s Pardubicemi, musí dnes na Borech porazit Pražany. A pokud možno také získat bonusový bod, což rozhodně nebude jednoduché.

Sázka na osvědčenost
Postavení svého celku v průběžné tabulce si naprosto jasně uvědomuje i František Liebezeit. „Chceme zabojovat a vyhrát,“ říká naprosto jednoznačně. „Potom budeme vymýšlet co dál. Ale pokud tento závod prohrajeme, je to už pasé.“ Zbývající tři utkání by musela skončit výhrami trojkoalice a inkasem třech bonusových bodů za současné podmínky maximálně dvou výher pražského Olympu.

Dnes odpoledne přivede František Liebezeit na nástup stejnou sestavu jako v předchozích případech. Cizineckou část vytvoří Kjastas Puodžuks a Matej Žagar, tu českou junioři Jan Holub, který má sedmičku, Daniel Hádek a Michaela Krupičkové a senioři Zdeněk Simota a Michael Hádek. Ten však už kvůli finanční situaci nechtěl letos závodit vůbec.

„Nechce nechat kluky v tomhle důležitém závodě ve štychu,“ vysvětluje trojkoaliční manažer, aby vzápětí přesvědčil, že nedostatkem sebevědomí rozhodně netrpí. „Byl bych špatný trenér, kdybych si nevěřil. Mám osvědčenou sestavu.“

Závažnost odpoledního duelu by však možná mohla vést k myšlence povolat cizince hvězdnějšího jména… „Chtěl jsem Martina Vaculíka,“ připouští František Liebezeit. „Ale jak se stal náhradníkem Grand Prix, má toho docela dost. Přislíbil mi jiný termíny, pokud to ještě bude aktuální. Kjastas a Matej nejsou špatná dvojice a nechce se mi jít do experimentů s nevyzkoušenými jezdci. A jsem rád, že mám jezdce, co nejsou vázaní na Polsko nebo Dánsko.“

Domácí kouč je však vzdálen, aby svého protivníka podceňoval. „Velký oslabení jejich sestavy je absence Pepeho,“ uvědomuje si. „Ale mají širokou základnu, aby ho mohli nahradit. A Tomáš Topinka ví, jak se na lopatě sedí a poradí si. Jenže bez Pepeho to bude vyrovnanější.“

Tipovat přesný výsledek se ovšem František Liebezeit neodvažuje. „Nechce se mi tipovat,“ odmítá otázku po přibližném skóre, které mu předem vyšlo. „Ale bude to vyrovnaný. Bylo to tak i v Praze, kdyby nebylo to harakiri s nenahlášeným jezdcem. Ale papírově má Praha silnější mančaft, to se musí nechat.“

Překvapení na překvapení
Uplynulý čtvrtek přinesl přes plány Tomáše Topinky výrazný škrt. Josef Franc si tréninkově vyzkoušel ovál na pražské Markétě. A výsledkem se stala rezignace nejen na sobotní mistrovství republiky dvojic, ale také rozhodnutí prodloužit si závodnickou přestávku minimálně o další dva týdny. A ke všemu je dnes finále polského šampionátu, jemuž předchází druhý závod MACEC Cup, na něhož klub uvolnil Ondřeje Smetanu.

„Překvapení, co?,“ smál se Tomáš Topinka do telefonu, když krátce po skončení včerejšího mistrovského klání stopětadvacítek prozradil magazínu speedwayA-Z sestavy dnešního duelu. Oproti současné extraligové módě v ní není na postu náhradníka junior, ale dvojice cizinců Troy Batchelor a Grzegorz Walasek. Do základní části byli kromě mladíků Zdeňka Holuba a Michala Škurly po delším čase povolání také Martin Gavenda a Luboš Tomíček. „Je polské finále,“ vysvětluje pražský kouč. „A Ondra chtěl jet ten MACEC, nechtěli jsme ho odvolávat, když jsme mu to slíbili.“

A tak dnes dojde k extraligovému debutu Troye Batchelora. „Známe se léta,“ popisuje, jak k jeho nominaci došlo. „Myslím, že by se to Troyovi mohlo líbit, mohla by to bejt‘ dráha pro něho.“ Naproti tomu pozvání Grzegorze Walaska je poněkud překvapivé, když loni v srpnu vyhořel během duelu ve Mšeně, z něhož navíc předčasně odstoupil.

„Grzegorz Walasek je podle mýho dobrej‘ závodník,“ pouští se Tomáš Topinka do jeho obhajoby a připomíná jeho zdejší působení z dřívějška. „V Plzni už byl, zná to tam a ví, do čeho jde. Plzeň je dráha, že ne každýmu bude vyhovovat.“

Přitom právě Pražany obchází pověst, že Bory nejsou příliš podle jeho gusta, což rozhodlo i při rozdělování domácích závodů trojkoalice mezi Divišov a Plzeň. Jenže tato chiméra je už poměrně letitá a už v době jejího zrodu tehdejší pražský kouč Radomír Semela viděl její příčinu v nevýhodném rozlosování drah. „Slyšel jsem o tom,“ netají se Tomáš Topinka. „Ale musí se k tomu přistupovat zčerstva, než že nám to tam nikdy nešlo. Odpoledne je to novej‘ závod.“

A jak dopadne dle názoru kouče, pro něhož vzhledem k počtu zbývajících utkání není dnešní podnik zas až tolik existenční? „Jsou to závody,“ tvrdí. „Kdyby to bylo jednoznačný předem, nebudeme to ani jezdit. Budeme se snažit o co nejlepší výsledek a pochopitelně budeme chtít vyhrát.“

Historické okénko:
Plzeň, 17. července 1960: dnešní soupeři před více než půlstoletím otevírali borské brány
Pravidelná československá liga vznikla roku 1956 jako jednokolová utkání reprezentací jednotlivých krajů federativně uspořádané republiky. Tento styl jí vydržel až do konce sezóny 1962, kdy na základě mnoha problémů s náklady a organizací dočasně zanikla. V roce 1960 její název zněl mistrovství ČSSR družstev a její divize nesly pojmenování první a druhá třída.

Druhé kolo první třídy zavedlo na plzeňské Bory, kde plzeňští plochodrážníci právě otevírali svůj současný stadión, shodou okolností jejich dnešního soupeře, který tehdy samozřejmě neměl v hlavičce jméno Olymp, nýbrž Rudá hvězda. Jak oni, tak KAMK Plzeň své duely v prvním kole proměnili ve vítězství. Pražané v Krnově u Cvilínského nádraží porazili krajský výběr ostravského kraje 58:43, zatímco Plzeň rozdrtila ve Větřní KAMK České Budějovice 70:38.

Při vzájemném utkání na Borech ovšem oba celky nebyly v plné síle, domácí postrádali Františka Richtera, Pražané zase Františka Machače, protože oba závodníci ve stejném termínu startovali v evropském šampionátu na dlouhých drahách. Ovšem až do rozjížďky s číslem sedm bylo utkání vyrovnané a hosté vedli o jediný bod.

Jenže skvělý Bedřich Slaný, jenž dosáhl sedmnácti bodů, v ruku v ruce s šestnáctibodovým Jaroslavem Vidrmou a Lubošem Tomíčkem, který měl na kontě čtrnáct bodů, se postarali o zvrat. Plzni tak mohutně bodoval jen Karel Polák, který dosáhl na šestnáct bodů, zatímco Ladislav Emler měl už jen dvanáct a ostatní ještě méně.

Nakonec Praha triumfovala 59:48 a udržela se na čele tabulky. Na konci sezóny se pyšnila titulem, což v té době nebylo nikterak neobvyklé, jelikož ji z trůnu sestřelila až Viktoria Žižkov při Poháru Světa motorů v roce 1967. Plzeň po druhém kole zůstávala druhá, když ji ve finiši předstihl KAMK Praha – město, ovšem při stejném počtu tabulkových bodů jen díky lepšímu skóre.

Oficiálně nahlášené sestavy:

DaK Moto Plzeň-Divišov:	1 Kjastas Puodžuks, LAT
	2 Michael Hádek
	3 Daniel Hádek
	4 Michaela Krupičková
	5 Zdeněk SImota
	6 Matej Žagar, SLO
	7 Jan Holub
PSK Olymp Praha:	8 Matěj Kůs
	9 Zdeněk Holub
	10 Martin Gavenda
	11 Michal Škurla
	12 Luboš Tomíček
	13 Troy Batchelor, AUS
	14 Grzegorz Walasek, PL

Bonusové východisko:
Na konci května pražský Olymp na své domácí Markétě porazil trojkoalici 53:40. Pražanům tím pádem pro zisk bonusového bodu stačí I dvanáctibodová prohra, zatímco DaK Moto Plzeň-Divišov musí vyhrát o čtrnáct bodů.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a archív autora