Jan Holub se sám dopsal na seznam favoritů

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 14. července
Jako ten třetí vzadu si v boji o titul letošního juniorského mistra rozhodně nechtěl připadat Jan Holub. Václav Milík sice ve třetím závodě nestartoval kvůli naražené dlani, avšak s Eduardem Krčmářem si plzeňský závodník poradil v rozjížďce s číslem osm. V jedenácté jízdě ho potrápil ještě jeho jmenovec Zdeněk, ale ani on nezabránil Janu Holubovi zkompletovat patnáctibodové maximum, jež ho vyneslo na čelo průběžné klasifikace. Druhý skončil Eduard Krčmář a na stupně vítězů v české juniorce se poprvé postavil Michal Škurla. Pražský závodník ovšem příliš oslavovat nemohl. Jeho otce zdržely pracovní povinnosti a on musel na mopedu dojet z Markéty až domů ke Slapské přehradě.

Škrtá se také ze seznamu favoritů
Jakoby nestačily omluvy zraněných Václava Milíka, René Vidnera a Víta Janouška, díky nimž mítink přišel o kvalifikační rozjížďku. Do Liberce se nedostavil ani Roman Čejka, jehož comeback po zlomenině klíční kosti z juniorského mistrovství světa byl ohlášen, ani Stanislav Pouznar, omluvený ze zdravotních důvodů.

Do závodu se tím pádem pustilo čtrnáct závodníků, ale bohužel výše uvedené omluvy postihly rovněž seznam favoritů. Po dvou sériích se na čele hřál neporažený Jan Holub, který už měl skalp svého nejvážnějšího rivala přivěšený na svém opasku.

Zatímco v posledních dvou extraligových podnicích si Jan Holub stěžoval na bolesti zad, po pavlovickém ovále se pohyboval s lehkostí pírka z opeřence, jenž dal jeho rodině příjmení. V rozjížďce s číslem dvě brilantně odstartoval ze čtvrté dráhy. Záhy minul Daniela Hádka a pustil se za Michalem Škurlou, jež se usadil ve vedení.

Ve druhém okruhu se mu ho podařilo podjet v zatáčce po startu. V osmé jízdě jsme pak s napětím očekávali jeho souboj s Eduardem Krčmářem. Rozhodly její první metry. Zatímco Jan Holub letěl dopředu jako blesk, Eduard Krčmář se zdržel soubojem s Ondřejem Smetanou. Než Pražana v prvním oblouku objel, bylo postavení plzeňského závodníka až příliš pevné.

„Dneska to je o startech a to mi teď s Edou pomohlo,“ říkal v depu po svém návratu. Eduard Krčmář se s tím ztotožnil. „Zkurvil jsem start,“ odhalil příčinu své první, a dnes nakonec i poslední porážky. Slánský závodník ovšem nebyl sám, kdo se po dvou pětinách mohl chlubit pěti body.

Zdeněk Holub jakoby dnes zapomněl na své středeční svítkovské trápení, by měl první jízdu poněkud snadnější. Vyhrál jí stylem start – cíl, ale v rozjížďce s číslem šest letěl dopředu nejrychleji Michal Škurla. A jejich pětibodový zisk hned vzápětí vyrovnal Patrik Nagy.

Toho ve třetí jízdě předčil Eduard Krčmář v půlce úvodního oblouku. Jenže v rozjížďce s číslem sedm přišla řada i na Maďara, aby se postavil na startovní rošt s méně zkušenými soupeři. I když se mu motocykl po vylétnutí pásky vzepjal na zadní, první příčku udržel.

Žádný rozjezd se nekoná
Po přestávce se ovšem maďarský závodník s českou licencí smiřoval s další porážkou. I když se snažil ze všech sil, byl to Michal Škurla, kdo si připisoval tři body. Hrot průběžné klasifikace se ostřil i nadále. Eduard Krčmář konečně vyladil nastavení motocyklu dle svých představ. Jako první se o tom přesvědčil Daniel Hádek, který slánského borce v první zatáčce nestihl.

Jak Michal Škurla, tak Eduard Krčmář měli po osmi bodech. A pouze Jan Holub měl po třech startech o bod více, by se shodou okolností se na třetí vítězství nadřel dnes nejvíce. Sice předvedl dokonalý start, avšak Zdeněk Holub po něm okamžitě vyrazil vnějškem prvního oblouku. Plzeňan hrozící nebezpečí odvrátil v samém zárodku, avšak jeho pražský jmenovec si nedopřál klidu, dokud ho v nájezdu do druhého oblouku nepodjel.

Pánem situace byl však nakonec Jan Holub, který se na protilehlé rovince druhého okruhu vrátil zpátky do čela. „Zaplapánbůh jsem to tam protáh‘ a vyšlo to,“ oddechl si ve svém depu. Rozjížďce s číslem čtrnáct vládl od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce, zatímco Patrik Nagy v první zatáčce stačil objet pouze Davida Štěrovského a Zdeňka Růžičku.

Pronásledovatelé Jana Holuba zůstávali i nadále s odstupem jednoho bodu, aby přitom nutili další závodníky slevovat ze svých ambicí. Eduard Krčmář odvedl ve třinácté jízdě Zdeňka Holuba, Michal Škurla si o tři rozjížďky později vyšlápnul na Ondřeje Smetanu.

Jeho konto bytnělo prozatím především trojkami v lehčích jízdách, zatímco v osmé jízdě dokázal brzdit Eduarda Krčmáře na jeho cestě za Janem Holubem jen v první zatáčce. Nyní se však evidentně rozhodl inkasovat vítězství aktivněji. Z prvního výjezdu směřoval dopředu vedle pravice Michala Škurly, který byl ovšem v nájezdu do druhé zatáčky tvrdší. Vítězství si nenechal sebrat ani v poslední zatáčce, kdy se na něho Ondřej Smetana hnal z vnějšku protilehlé rovinky.

Z oblohy se mezitím začal snášet poměrně hustý d隝, avšak stejně jako jeho předchůdce hodinu před začátkem se naštěstí brzy odešel realizovat někam jinam. Jan Holub tak mohl triumfovat nejen v rozjížďce s číslem sedmnáct před stále se lepšícím Michalem Kleinem, ale i v celém dnešním závodě. Patnáctibodové maximum přineslo další bonus v podobě průběžného vedení, samozřejmě zohledníme-li škrtání jednoho nejhoršího výsledku. To je sice logické, ale oficiální materiály tak kupodivu nečiní.

V devatenácté jízdě se s definitivní platností rozhodlo o obsazení stupňů vítězů. Eduard Krčmář se vůbec nepáral s Michalem Škurlou a jejich pořadí v cíli se později promítlo na místech za suverénním Janem Holubem. Vůbec poprvé v letošní juniorce nemusel být vypisován rozjezd.

O skvělou tečku se však postarala rozjížďka s číslem dvacet. Dlouho vedl Patrik Nagy, na němž si Zdeněk Holub vylámal zuby. V první zatáčce třetího kola se navíc stal obětí Ondřeje Smetany. Toho však maďarský borec v předposlední zatáčce vylekal natolik, že se nakonec z vítězství radoval Zdeněk Holub. A Ondřej Smetana klesl na třetí místo.

Hlasy z depa
„Dobrá dráha, ta tomu pomohla,“ zářil Jan Holub po svém patnáctibodovém maximu. „Bez problémů byly i záda, uvidím, jak dlouho, když přežily dnešek. Bylo to hodně o startech, to mi pomohlo s Edou. Se Zdeňkem jsem neodjel, ale zaplapánbůh jsem to protáh‘ a vyšlo to. Na titul zatím nebudu spoléhat, ale bylo by to fajn.“

„Hlavně byla jiná dráha než minule,“ vysvětloval Eduard Krčmář ztrátu jednoho bodu. „A na první dvě jízdy jsme nesladili motorku. Jeden start jsem zkurvil, pak jsem vyhrával, bylo to super. Letělo to jako svině a ujížděl jsem všem. Šampionát ještě rozhodně není ztracenej‘, jedu dál. Teď vyhrát ve Mšeně a bude to super.“

„Dneska dobrý, první bedna v junioráku,“ bilancoval Michal Škurla. „Ale kdybych teďka porazil Edu, bylo by to ještě lepší. Nejdůležitější jízda dne a já jsem posral start…“

„Pěkný, dobrý,“ shrnul Zdeněk Holub své pocity. „Čtvrtý místo je nejhorší, ale jsem spokojen. Na bednu mi jeden bod chyběl. Holubína jsem trápil, ale byl rychlejší. Má to víc v ruce než já. Budu se snažit ho příště porazit a nedat mu to zadarmo.“

„Hlavně ta poslední jízda,“ želel Ondřej Smetana rozjížďky s číslem dvacet. „Děda si asi nedal ´panáka (smích). Na hovno jsem odstartoval, pak ale bojoval a cejtil se i na první místo. Ale Patrik Nagy se přetočil a kouknul se dozadu. Myslel jsem, že bude padat a v tu chvíli mě oba podjeli. Je to škoda, mohla bejt‘ bedna. Byl jsem od ní kousek, snad příště, už se těším do Mšena.“

„Na hovno, nešlo mi to,“ láteřil Daniel Hádek. „Je to na hovno, ta dráha mi nesedí. Po tý lajně jsem neodstartoval. Motor je raketa, je to držák a hlavně se nerozlítne. Malý dráhy mi ale nejdou, ještě když to skáče. Letos stejně nebudu tenhle výsledek počítat, soustředím se na extraligu, je to o zkušenostech.“

1. Jan Holub, Plzeň 3 3 3 3 3 15
2. Eduard Krčmář, Slaný 3 2 3 3 3 14
3. Michal Škurla, Praha 2 3 3 3 2 13
4. Zdeněk Holub, Praha 3 2 2 2 3 12
5. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 2 3 2 2 2 11
6. Ondřej Smetana, Praha 3 1 3 2 1 10
7. Daniel Hádek, Plzeň 1 2 2 3 0 8
8. Michal Klein, Mšeno 1 1 2 2 2 8
9. David Štěrovský, Pardubice 2 0 1 1 3 7
10. Michaela Krupičková, Pardubice 0 3 1 1 2 7
11. Michal Průcha, Slaný 1 2 0 1 1 5
12. Zdeněk Růžička, Mšeno 2 1 1 0 0 4
13. Dominik Hinner, Praha 1 1 0 0 1 3
14. Filip Hájek, Praha 0 0 1 0 1 2

Průběžné pořadí šampionátu:

  SLA PLZ LIB TOT
  13.4. 23.5. 14.7.  
1. Jan Holub, Plzeň NS 13 15 28
2. Eduard Krčmář, Slaný 13 (13) 14 27 (40)
3. Michal Škurla, Praha (8) 13 13 26 (34)
4. Václav Milík, Pardubice 13 13 NS 26
5. Zdeněk Holub, Praha 11 (10) 12 23 (33)
6. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 11 (5) 11 22 (27)
7. Ondřej Veverka, Praha 11 11 NS 22
8. Daniel Hádek, Plzeň (6) 11 8 19 (25)
9. Ondřej Smetana, Praha (7) 8 10 18 (25)
10. Roland Benkö, H 13 NS NS 13
11. Michal Klein, Mšeno (3) 4 8 12 (15)
12. Roman Čejka, Slaný 11 NS NS 11
13. Michal Průcha, Slaný (1) 5 5 10 (11)
14. Dominik Hinner, Praha 3 7 (3) 10 (13)
15. David Štěrovský, Pardubice 2 (2) 7 9 (11)
16. Michaela Krupičková, Divišov NS NS 7 7
17. Zdeněk Růžička, Mšeno 0 NS 4 4
18. Stanislav Pouznar, Mšeno 4 NS NS 4
19. Vít Janoušek, Liberec 2 1 NS 3
20. Filip Hájek, Praha NS NS 2 2
21. René Vidner, Pardubice NS 0 NS 0

Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Revoluce v týmu přinesla Dánům zlato

Malilla – 14. července
Dánský manažer Anders Secher se odhodlal k odvážnému kroku, když pro finále světového poháru k ostříleným borců povolal mladé juniory. Sázka na omlazený tým mu ovšem vyšla dokonale a červenobílí Seveřané po čtyřech letech znovu usedli na trůn. Nicki Pedersen krok svého manažera označil za revoluci, která do týmu přinesla nový duch, a připustil, že sám nechápe, jak se svými krajany mohli o tři body porazit Australany.

„Zničehonic tým, který jsme měli sedm let, už nefungoval,“ ztotožnil se Nicki Pedersen s postupem svého manažera, který povolal dvacetiletého Michaela Jepsena Jensena a sedmnáctiletého Mikkela B. Jensena, nejmladšího borce vůbec ve finále světového poháru. „Týmový duch, který jsme si mysleli, že máme, se někam vytratil.“

Najednou se objevil úplně jiný dánský tým. „Nevím, kde se to vzalo, ale tohle byl docela zábavný týden,“ připustil Nicki Pedersen. „Každý z nás byl úplně bez předsudků, mluvilo se otevřeně o nastavení. Noví kluci nám přinesli novou sebedůvěru a hlavně nikdo nemusel porazit toho druhého.“

Nicki Pedersen byl však poněkud zaskočený, že jeho tým dokázal porazit favorizované Australany, jimž velké šance připisovali nejen bookmakeři. „Jsou bezesporu dobrý tým,“ vyjádřil se na adresu protinožců. „O tom není sporu, Darcy je největší talent, co kdy plochá dráha měla. Skutečně proboha nevím, jak jsme je nakonec porazili. Myslím, že to byl týmový duch, byli jsme hodně sebevědomí.“

1. Dánsko   39
Nicki Pedersen 3 3 1 1 1 9
Niels Kristian Iversen 2 2 3 3 1 11
Michael Jepsen Jensen 2 3 1 3 2 11
Mikkel B. Jensen 1 2 1 2 2 8
 
2. Austrálie   36
Jason Crump 3 3 2 2 0 10
Darcy Ward 2 2 2 1 – 7
Davey Watt 1 1 0 1 0 3
Chris Holder 3 2 3 1 6* 1 16
 
3. Rusko   30
Emil Sajfutdinov 1 1 3 3 6* 3 17
Grigorij Laguta 2 1 E 2 E 3 8
Artjom Laguta 0 0 1 2 2 5
Roman Považnyj 0 F – 0 – 0
 
4. Švédsko   24
Andreas Jonsson 3 6* 0 0 3 12
Fredrik Lindgren 1 1 2 3 2 0 9
Peter Ljung 0 E 0 – 1 1
Thomas H. Jonasson 0 0 3 0 X 3

Foto: tiskový servis IMG World

Pavol Pučko dojel opět pátý

Montegiorgio – 14. července
Druhé kolo poháru FIM ve flat tracku včera hostila italská dráha v Montegiorgiu, která přinesla triumf Fabrizio Vesprinimu. Za někdejším italským plochodrážním reprezentantem protnuli metu Tom Woolley, Daniele Moschini a Emanuela Marzotto. Stejně jako v Praze byl Pavoi Pučko pátý, když za sebou nechal i Aidana Collinse. Finále mělo tentokrát dva Čechy u startu. Vedle Pavla Pučka, který si drží pátou pozici průběžné klasifikace, se sem probil i Jan Vondrášek. Ten byl nakonec devátý.

Ilustrační foto: Wojta Zavřel

D隝 se do Marmande vrátil sice pozdě, ale pro Josefa France ještě příliš brzy

Marmande – 14. července
Páteční večer nezastihl Josefa France v nejlepším rozpoložení. Z race-off světového poháru družstev ve švédské Malille se hnal na západ Francie ke čtvrtému finálovému závodu na dlouhé dráze ve francouzském Marmande. Po dvou jízdách měl na svém kontě devět bodů, ale mítink musel být kvůli dešti po rozjížďce s číslem sedm zastaven a přeložen na sobotní dopoledne. Pražský závodník se znovu pustil do boje, aby mu nakonec druhý triumf v řadě sebral Joonas Kylmäkorpi až v posledním zatáčce před cílem.

„Teď když jedeme domů autem a já vím, že byl Pepe druhej‘, tak bych mohl říct, že přeložení závodu nevadí,“ přemítal Zdeněk Schneiderwind za volantem své dodávky dnes krátce po půlnoci. „Ale jak nikdy moc netipuju, tak věřím tomu, že by v pátek ty závody vyhrál. Jel s takovou chutí a lehkostí, s dráhou si poradil nejlíp ze všech. A to si zřejmě myslela i většina závodníků.“

Nicméně Josef Franc ze svých ambicí neslevil ani v sobotu odpoledne. „Tím vůbec nechci snižovat jeho sobotní výkon,“ pokračuje Zdeněk Schneiderwind ve svém vyprávění. „Protože opět jel a bojoval s obrovským nasazením, ale v pátek si myslím, že by to bylo ještě o chlup lepší. A nebo taky ne…“

Navzdory deštivému počasí byl ovál v dobrém stavu. „Dráha v Marmande po několika letech experimentů, kdy nápady na hlubší a závodivější dráhu odneslo hodně závodníků zraněním, se zase vrátila na starou klasiku,“ svěřuje se Zdeněk Schneiderwind. „A to je tvrdá dráha. Úrovni závodu to jenom pomohlo.“

Pražský závodník se záhy opět vydal vstříc finálové rozjížďce. „Pepe opět bojoval jako lev, ale na startu už oproti pátku byly hluboký koleje, se kterejma se vyrovnal, ale ostatní ještě lépe,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. „Stejně jako minulej‘ tejden předvedl souboj s Theo Pijperem, o kterým se bude dlouho mluvit. Do finále postupoval jako čtvrtý a vybral si start úplně zvenku.“

Jenže těsně před finálovou rozjížďkou se do Marmande vrátil hustý slejvák. Nejlépe odstartoval Theo Pijper, ale v prvním oblouku ho vystřídal Josef Franc a vzápětí i Joonas Kylmäkorpi. „Pepe j po startu všechny obtáh,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „A hned jim ujel a vypadalo to dobře.“

Ovšem průtrž mračen měnila povrch dráhy každou ze svých tisíce kapek. „Ve vteřině to byla klouzačka,“ říká Zdeněk Schneiderwind. „Toho lišácky využil Kylmäkorpi a po venku v řezance Pepeho objel. Ale i tak je Pepeho druhý místo prostře bomba.“

V průběžné klasifikaci Josef Franc poskočil na třetí příčku o čtrnáct bodů za Theo Pijpera, na něhož má Joonas Kylmäkorpi na čele ještě patnáctibodový náskok. Stejně bodů jako pražský závodník má před zářijovým vyvrcholením šampionátu v Morizes a Vechtě i Martin Smolinski, který se ve druhé zatáčce dostal před Theo Pijpera na druhou pozici.

1. Joonas Kylmäkorpi, FIN 25
2. Josef Franc, CZ 21
3. Martin Smolinski, D 25
4. Glen Phillips, GB 18
5. Theo Pijper, NL (FFM) 24
6. Andy Appleton, GB 20
7. Jerome Lespinasse, F 15
8. Cameron Woodward, AUS 13
9. Mathias Kröger, D 12
10. Jannick de Jong, NL 11
11. Aki Pekka Mustonen, FIN 8
12. Jörg Tebbe, D 6
13. Philippe Ostyn, F 5
14. Mathieu Tresarrieu, F 4
15. Stephan Katt, D 4
16. Richard de Biasi, F (res) 4
17. Bernd Diener, D 4
18. Gabriel Dubernard, F 3
19. Theo di Palma, F 3
20. Jerome Coste Lescoul, F 0

Ilustrační foto: Jiří Bayer