Michaela Krupičková má v hlavě zejména půllitry

Divišov – 30. června
Sotva bývalá motokrosařka debutovala na oválech, mladí plochodrážníci záhy poznali, že tato severočeská slečna disponuje potenciálem lámat nejen jejich srdce, ale rovněž pálit jejich ambice jako papír. Rychle se etablovala mezi stopětadvacítkářskou špičku, by titul jí prozatím uniká. Nyní jí však slabší kubatury oslovují především na travnatých drahách, jelikož hlavním předmětem jejího zájmu jsou pětistovky, jak potvrdila magazínu speedwayA-Z.


„Stopětadvacítky mě zajímaj‘ hlavně už jen na dlouhý dráze,“ svěřila se Michaela Krupičková, sotva na divišovském ovále uhájila druhé místo na úkor dravého Adama Fencla. „Dvěstěpadesátky Plzeň, ale spíš mě bavěj‘ ty dlouhány. Pojedu světa a Evropu, a když bude volnej‘ závod. Teď jsem měla jet v Mulmshornu, ale bylo tam plno. To mě hrozně mrzí, ale budou další závody.“

Nejbližším bodem reprezentačního programu Michaely Krupičkové bude druhý, závěrečný díl zlatého poháru dvěstěpadesátek, který se na plzeňských Borech koná počátkem srpna. „Beru to, jak to přijde,“ říká Michaela Krupičková, která po dramatickém pádu v prvním kole v Goričanu prozatím figuruje na desáté pozici průběžné klasifikace.

„Samozřejmě chci vyhrát,“ doplňuje jedním dechem. „Ale ve dvě pade mi záleží víc na trávě, i když tohle je taky důležitější. Je to mezikubatura, do pětistovek mi to hodně pomohlo. Je jasný, že mi to v pětistovkách nepůjde hned na stupně, jako jsem zvyklá teď. Tím si musí projít každej‘. Nemůžu se rovnat třeba s Vaculdou, ale s juniorama jo, tam mám větší šanci.“

Nepočítáme-li různá klání tréninkového charakteru, ostrý oficiální debut Michaely Krupičkové v sedle motocyklu s plnoobjemovým motorem se odehrál při juniorských družstvech v Liberci hned den po jejích patnáctých narozeninách. Pak přišla extraliga ve čtvrtek, kdy trojkoaliční tým rozdrtil Slaný na plzeňských Borech. V rozjížďce s číslem jedna skončila třetí. Michal Průcha, jenž byl v plánech Františka Liebezeita jejím hlavním soupeřem, bohužel upadl cestou na startovní rošt.

„Jsem ráda za ten bod,“ neskrývá dívka, která je na ovále snadno rozpoznatelná podle žabičkově zelených barev na kombinéze a motocyklech, svou radost. „I když jsem si to chtěla vyválčit. Ve čtvrtek bude v Divišově další šance si to vynahradit. Je jasný, že nemůžu dělat tři body za jízdu, ale jsem ráda, že se to extraligy dostanu. Moc lidem se nepovedlo, aby se ve čtrnácti letech do extraligy dostali.“

Nicméně nejen extraligou živ je český plochodrážník. „Extraliga a junioráky, co půjde,“ odpovídá Michaela Krupičková na otázku o svém nejbližším závodnickém programu. Do juniorského šampionátu může vstoupit už příští sobotu na ovále v libereckých Pavlovicích, který důvěrně zná. „Jedu,“ říká jednoznačně. „Uvidíme, jak to půjde. Není to moje nejoblíbenější dráha, ale uvidíme. Teď tam byly půlmetrový díry, ale to nevadí, dalo se to. Všechno se dá.“

A s jakými ambicemi přistupuje k letošní sezóně? „Letos chci získávat zkušenosti a co nejlepší výsledky,“ tvrdí jednoznačně. „Zkušenosti musíš získávat tak rok, dva. Mohla jsem bejt‘ mistr ve stopětadvacítkách. Ale když budu mistrem tady, to mě nepomůže na pětistovkách. Stopětadvacítky jsou jen příprava. Dá se kombinovat obojí, ale ten výkon pak do pětistovky nedáš, když jedeš dva závody naráz. To mi přijde jako kravina. Chci se naplno věnovat jednomu závodu.“

Foto: Antonín Škach, Wojta Zavřel a Jan Kobzáň

Oba zítřejší soupeři stále mohou snít reálný finálový sen

Divišov – 4. července
Uplynulé tři týdny zkomplikovaly extraligový život Slanému, který přišel o pět tabulkových bodů. Ty by se mu náramně hodily do krámu, aby jimi zkřížil cestu Pardubic do play-off. Východočeský tým zítra zajíždí do Divišova, kde po jejich skalpu prahnou závodníci DaK Moto Divišov-Plzeň. Trojkoalice se namlsala čtvrteční porážkou Slaného na Borech. A pokud by dokázala počnout vítěznou sérii, byl by to pádný argument pro finálový postup. František Liebezeit je ovšem opatrný, ale ani Lubomír Vozár se nechce předem stylizovat do role favorita duelu, jenž byl kvůli dešovým přeháňkám definitivně potvrzen dnes v poledne.


Vyrovnanost prognózou, mokrý ovál realitou
Před duelem se Slaným se František Liebezeit svěřil se svým propočtem, který výrazně favorizoval jeho tým. Minulý týden se trojkoaliční kouč prakticky trefil, by paní Smůla řádící ve slánských boxech jako španělská chřipka pro něho udělala minimálně stejnou práci jako jeho závodníci na borském ovále.

Dnes však byl při odpovědích střízlivý jako čerstvě vyléčený alkoholik. „Bude to vyrovnaný,“ pouštěl se do řeči jen zvolna. „Když vyjdou odhady, bude to vyrovnaný, když nevyjdou, co zmůžeš?! Mám silný cizince, ale oni mají ve formě Čechy a navíc Rune Holtu. A výkon Aleše se vyrovná zahraniční posile. Favority jsou Pardubice. Drymlové to v Divišově umí oba, Suchánek už tady taky předved‘ dobrý jízdy a o Vaškovi ani nemluvím.“

František Liebezeit se evidentně rozhodl nenechat nic náhodě a útočit už od rozjížďky s číslem jedna. Když zjistili, že v ní Pardubice mají juniory, kontroval Janem Holubem a Danielem Hádkem. Michaela Krupičková, jenž v poledne nastoupí v mistrovském klání stopětadvacítek, bude tím pádem náhradnicí. Druhá vesta rezervisty bude připravena pro Martina Vaculíka, zatímco Matej Žagar bude v základní sestavě stejně jako oba čeští senioři Michael Hádek a Zdeněk Simota.

„Pojede se na mokru,“ připomíná František Liebezeit nedávné slejváky, které se v tropických dnech směle vyrovnají monzunovým dešům. „Ale dráha bude závodivá. Mokrý je to už teďka, ještě dopoledne jsme řešili, jestli to odvolat, ale teď v poledne jsme se rozhodli, že to risknem‘.“

Nabízí se otázka, zda pro celek není nevýhoda mít dvě domácí dráhy. „Všichni závodníci jsou zkušení,“ odmítá trojkoaliční manažer tuto myšlenku. „Mají najetý všechny dráhy. Kalkul domácí – nedomácí proto nefunguje. Pokud si nepostavíš dráhu na sebe a nenatrénuješ na ní, domácí dráhu nebudeš mít nikde v Čechách. Kromě samozřejmě Pardubic, kde musíš mít motor.“

I když tentokrát nechce František Liebezeit svěřovat s přesným tipem na výsledek, přesto magazínu speedwayA-Z své prognózy odhalil. „Tipuju vyrovnanej‘ závod při opimistický variantě,“ říká. „Nerad bych dopad‘ jako v Praze. Jsme teď jediný, kdo může Pardubice zastavit na cestě do play-off a podle toho to na nás postavili.“

Divišovský ovál výhodnější plzeňského
Sestava Pardubic na zítřek přitom ovšem není zase tak nečekaná, vezmeme-li v úvahu neschopenky Hynka Štichauera a Jaroslava Petráka, jenž minulý týden uvažoval o comebacku při přeboru ve Svítkově příští středu. Otázku, kdo bude za daných okolností zahraniční posilou, vyřešil klub povoláním Rune Holty.


„Musí,“ odpovídá Lubomír Vozár na otázku, proč jede právě norský rodák naturalizovaný v Polsku, který se tak poprvé u nás představí na jiné dráze než v Pardubicích a v Praze. „Ostatní jedou. Zorro ve Švédsku, Ben Barker semifinále v Anglii.“

Letmý pohled do karet odhaluje, že pardubický manažer chce opět operativně taktizovat. Na místech náhradníků má totiž špičkového cizince Rune Holtu se skvělým juniorem Václavem Milíkem, což mu umožňuje účinně nahradit prakticky kdykoliv a kohokoliv, aniž by musel kalkulovat s výraznější bodovou ztrátou. A to disponuje spolehlivou seniorskou trojicí Aleš Dryml, Lukáš Dryml a Tomáš Suchánek, kteří jsou nominováni v základní sestavě vedle povinných juniorů Davida Štěrovského a Reného Vidnera.

„Oni nazbrojili taky,“ připomíná Lubomír Vozár, že v otázce posil domácí rozhodně nezůstali za Pardubičany pozadu. „Proč se nás bojí? Maj‘ Vaculíka a Žagara. Bude to vyrovnaný závod. Hlavně, aby počasí vyšlo, to je základ.“

Případné vítězství by Pardubice posunulo o notný kus dopředu směrem k extraligovému finále. A vyrovnalo jejich tabulkovou bilanci s nepřemožitelnou Prahou, jež však má k dobru jeden závod. „Nemáme, co ztratit, uvidíme po závodech,“ nechce se Lubomír Vozár pouštět na tenký led ošidných prognóz. „Pro nás je lepší Divišov než Plzeň, ta nám moc nesedí.“

V jednom má ovšem Lubomír Vozár jasno a shoduje se se svým trojkoaličním protějškem. „Bude záležet na každý jízdě,“ tvrdí. „Aby někdo porazil Žagara, jak zajede Milík, jestli bude porážet Holuba, jak zajede Hádek a Simota. Tipovat výsledek ale nebudu.“

Historické okénko:
Divišov, 21. června 1992: Pardubice odjely z Divišova s těsnou jednobodovou prohrou

Počet plochodrážníků z Divišova a jeho okolí nikdy nestačil na vznik samostatného družstva, které by se pod hlavičkou městečka proslulého produkcí plochodrážních motocyklů pustilo do pravidelného zápolení. To ovšem neznamená, že by se naše liga Divišovu vyhýbala.


V ligovém pravěku, kdy proti sobě zápolila družstva na krajské bázi, několikrát poskytl stadión oběma ligám. Jistě není bez zajímavosti, že právě tady se objevil první cizinec. Je dodnes záhadou, jak mohl Švéd Kurt Eldh v říjnu osmapadesátého roku startovat jak za RH Praha, tak plzeňský krajský tým. A jak bylo nasazení borce, který si přijel do Divišova okouknout stoje ESO, vůbec legislativně možné.

Znovuobnovený stadión měl v říjnu 1990 premiéru v podobě finále mistrovství republiky družstev, jehož zúčastněným týmům garantoval dle reglementů naprosto neutrální prostředí. O dva roky později se dočkal extraligového duelu. Klub totiž úzce spolupracoval se Slaným, jehož vestu v devadesátých letech oblékali divišovští Tomáš Uher, Robert Král, Aleš Filip a později i Jan Hlačina.

Slovo dalo slovo a první letní den roku 1992 jel Slaný jeden ze svých extraligových závodů v Divišově, kde mu shodou okolností byly soupeřem Pardubice, které se na ovále pod bájným Blaníkem objeví i zítra. Milan Mach se tehdy na své východočeské protivníky notně posílil. Vedle Romana Matouška, který dorazil z Anglie, za jeho celek hostovali pražští junioři Antonín Šváb a Tomáš Topinka. Pardubice dorazily v plné své české síle a navíc je posílil Vladimír Višváder, tehdy junior na soupisce prvoligového Racku.

Utkání poznamenala celá řada pádů. Celkem sedmkrát blikala červená světla, aby přerušila rozjetou jízdu. V rozjížďce s číslem pět dokonce dvakrát. Na zemi se ocitli Roman Pergler, Tomáš Topinka a Robert Král na straně domácích, z hostů Josef Laštovka, samozřejmě mladší, Jiří Štovíček a Vladimír Višváder. Skóre bylo ovšem vyrovnané a ani jeden z manažerů nemohl sáhnout po taktické rezervě, k níž mohl nastoupit kdokoliv s lichým startovním číslem, prohrával-li jeho tým alespoň o šest bodů.

V jedenácté jízdě Jan Schinágl porazil slánského Daniela Boháče a Gašpar Forgáč uzmul poslední bod Romanu Perglerovi. Pardubice se tím pádem dostaly o tři body před Slaný. Čtyři další rozjížďky skončily nerozhodně. Z napětí visícího ve vzduchu takřka ještě panenského léta by šla napájet menší vesnice. Tomáš Topinka s Romanem Matouškem vytvořili nepřekonatelný tandem, na němž si Jan Schinágl a Gašpar Forgáč vylámali zuby. Skóre se zastavilo na 45:44 ve prospěch domácího Slaného.

Porazit Pardubice nebylo tehdy věcí každodenního extraligového pořádku. Zkraje devadesátých let byl vedle Prahy Slaný jediným týmem, jemuž se podobný husarský kousek porazil. Na vrub pardubických ztrát oné doby šla už jen remíza v Chabařovicích o rok dříve, o níž už v historickém okénku byla řeč.

V tabulce extraligy 1992 skončily Pardubice stříbrné před bronzovým Slaným. Ten se už nikdy do Divišova nevrátil a divišovské publikum vidělo již jen dvakrát první ligu. Extraliga se sem vrátí zítra po dvaceti letech. Zdejší stadión přitom vůbec poprvé poskytne domácí prostředí divišovskému týmu, by jen ve třetině koalice.

Oficiálně nahlášené sestavy:

DaK Moto Plzeň – Divišov: 1 Jan Holub
  2 Matej Žagar, SLO
  3 Daniel Hádek
  4 Michael Hádek
  5 Zdeněk Simota
  6 Martin Vaculík, SK
  7 Michaela Krupičková
 
ZP Pardubice: 8 David Štěrovský
  9 Lukáš Dryml
  10 René Vidner
  11 Tomáš Suchánek
  12 Aleš Dryml
  13 Rune Holta, PL
  14 Václav Milík

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Kevin D. Gipp

Trojkoalice zůstala věrná původním plánům

Divišov – 3. července
Když Kjastas Puodžuks při sobotním race-off v Divišově suverénně vyhrál své dvě úvodní jízdy, v týmu DaK Moto Plzeň-Divišov začal vrtat červíček pochybností, zda ho nenechat jet i čtvrteční extraligový duel proti Pardubicím. František Liebezeit nakonec zůstal u svého původního záměru nasadit po boku Martina Vaculíka osvědčenějšího Mateje Žagara, by pro klubovou pokladnu představuje Slovinec vyšší zátěž. Východočeští soupeři rovněž nenechávají nic náhodě a do své klasické sestavy opět pozvali Rune Holtu.

Sestavy pro čtvrteční duel:

 

Dak Moto Plzeň-Divišov: 1 Jan Holub, 2 Matej Žagar (SLO), 3 Daniel Hádek, 4 Michael Hádek, 5 Zdeněk Simota, 6 Martin Vaculík (SK), 7 Michaela Krupičková
ZP Pardubice: 8 David Štěrovský, 9 Lukáš Dryml, 10 René Vidner, 11 Tomáš Suchánek, 12 Aleš Dryml, 13 Rune Holta (PL), 14 Václav Milík

Foto: Michal Kohout

V Norsku se Josef Franc natrápil až k nevíře

Forus – 16. června
Smůla a technické patálie provázely naší reprezentační jedničku Josefa France v druhém pokračování seriálu Grand Prix na dlouhé ploché dráze, které tentokrát zavítalo na norskou půdu. Výsledkem bylo vydřených osm bodů a dvanácté místo. I tak se v průběžné klasifikaci drží na výborné čtvrté až páté pozici. Z vítězství se radoval opět JoonasKylmäkorpi, který tak upevnil své vedení v seriálu.

Klusácká dráha v norském Forusu na předměstí Stavangeru patří k vůbec nejrychlejším oválům, na kterých se pořádají závody mistrovství světa. Měří 950 metrů a jejím typickým znakem jsou pořádně klopené zatáčky. Její zvládnutí pod plným plynem vyžaduje kromě jezdeckého umění i notnou dávku odvahy. Vytrvalý d隝, který v sobotu 16.června od rána neúnavně zkrápěl její povrch, posunul plánovaný dopolední trénink až do odpoledních hodin. Jezdci tak měli před začátkem závodu jen krátkou možnost vyzkoušet si nastavení svých motocyklů. Na starty na pásce vůbec nedošlo. Naštěstí se d隝 kolem druhé hodiny umoudřil a kvalita dráhy nedoznala větší újmy. Stadion se pomalu začal zaplňovat diváky, by ve srovnání s předcházejícím podnikem ve finské Forsse jich přišla jen hrstka. Úvodní podnik seriálu shlédlo odhadem dva tisíce diváků, v Norsku jich nebylo více než šest set.

V depu zatím vládla dokonalá předstartovní horečka. Pohled k boxu s číslem jedenáct nevěstil nic dobrého. Celý český kontingent ve složení Josef Franc, Zdeněk Schneiderwind a mechanik Jirka Georgiev se marně snažil přivést k poslušnosti stříbrným úspěchem ověnčený černý motocykl. „Odešlo řazení a to je ta lepší motorka, ta s Forssy,“ prozradil Zdeněk Schneiderwind a na jeho čele se v tu chvíli značily velké starosti. „Potřebovali bychom víc náhradních dílů.“

Že se problém nepodařilo odstranit, bylo jasné už před startem první jízdy. Zatímco si ostatní jezdci rovnali své stroje na pásce, Josef Franc měl po zkusmém startu pro zbytek české výpravy za mantinelem jen bezradné gesto. Start mu ale vyšel na jedničku, rychlejší byl jen Martin Smolinski, který šel bleskově do čela. Naše úleva však trvala jen do průjezdu první zatáčkou, pak se Franc začal okamžitě propadat a soupeři jej předjížděli jeden za druhým. Postupně se propadal až na chvost, kde jen urputnou snahou a lepším průjezdem zatáček za sebou udržel domácího WillyhoTjessema. Mezitím se na čele jedoucí Smolinski, kterému na rozdíl od závodu ve Finsku nechyběla rychlost, dopouštěl tolika jezdeckých chyb, že se na tribuně jeho učitel Egon Müller chytal za hlavu a s větou: Já se na to nemůžu koukat, odešel do depa. Poslední Smolinského chyby, která jej vynesla až k mantinelu, využil jeho krajan Tebbe a připsal si prvních pět bodů.

Plným bodovým ziskem vstoupili do závodu i vedoucí muž seriálu JoonasKylmäkorpi a loňský vítěz na této dráze TheoPijper. Ten si však k vítězství ve své jízdě pomohl dost nečistým manévrem, když uprostřed rovinky po prudkém kontaktu málem sestřelil z motocyklu do té doby vedoucího Stephana Katta.

Trápení Josefa France pokračovalo i ve druhé sérii. Stav motocyklu absolutně nedovoloval českému jezdci držet kontakt s ostatními a zvyšující se odstup dával tušit, že dnes spíš než o postup do finále půjde o to sebrat každý dostupný bod. I z této jízdy se podařilo jeden získat, když pomalého France nedokázal předjet Francouz Lespinasse.

Jiskru naděje vykřesal Josef Franc ve třetí sérii. Start se mu povedl a do první zatáčky najížděl po boku Smolinského. Situace z první jízdy se neopakovala a náš jezdec uhájil životodárné čtyři body před Phillipsem, Dienerem a Mustonenem. Radost však neměla dlouhého trvání, nebo ve své poslední jízdě základní části Franc vůbec neodstartoval a byl nakonec rád za bod, který mu spadl do klína zásluhou defektu Davida Howe.

Chvilka počítání a přeci jen se našlo šest jezdců, kteří nasbírali méně bodů než český závodník. Sedm bodů na kontě znamenalo postup do semifinálových jízd s pořádně odřenýma ušima. Tam přidal Franc na své konto ještě bod a nešastný závod zakončil na dvanáctém místě.

Do finálové jízdy se podle předpokladů probojovali Kylmäkorpi, Pijper, Smolinski a Tebbe. Dařilo se i Matthiasi Krögerovi a do finálových bran proklouzl překvapivě i veterán třiapadesátiletý BerndDiener. Muž, který bojoval ve finále MS již v roce 1986.

Po startu šel do čela okamžitě Kylmäkorpi následován Smolinskim. Němec však začal ve druhém kole zpomalovat, aby jej defekt zadního kola nakonec donutil z finálové jízdy definitivně odstoupit. Na druhé místo se tak naprosto senzačně dostal BerndDiener, který pozici uhájil před atakujícím Krögerem až do cíle. Až čtvrté místo Pijpera bylo překvapením, páté místo Tebbeho zklamáním. Stejně jako v předchozím závodě ve Finsku se tento německý jezdec po velmi silném výkonu v základní části nevešel na stupně vítězů.

Kylmäkorpi zvýšil své vedení v seriálu na devět bodů před Tebbem a Pijperem a je na nejlepší cestě za třetím titulem mistra světa. Franc se před dalším závodem v nizozemském Gronningenu dělí se Smolinskim o čtvrtou pozici.

Hlasy z depa:
Josef Franc: „Zklamání, škoda, úplně odešla převodovka. Věděl jsem to už před startem první jízdy, nešlo závodit. Poslední dvě jízdy jsem jel na druhý motorce, ale ta vůbec nešla od startu, nevím proč. Jedna jízda dobrá, ale jinak to nestálo za nic.“

Zdeněk Schneiderwind: „Dneska to prostě nešlo, ale hlavně že jsou nějaký body. Nefungovalo řazení, zkoušeli jsme to dát dohromady, ale rozpadla se celá převodovka. Kluci teď toho maj‘ plnou hlavu, musíme zjistit, proč ta druhá motorka nestartuje.“

Foto: Jiří Bayer

Češi v akci 21

Hrdinou týdne, který včera skončil, byl bezesporu Aleš Dryml. Nejenže využil svého přímého nasazení do divišovského race-off k postupu do challenge, avšak nakonec mával českou vlajkou z nejvyššího stupně pódia. Kromě kvalifikačního podniku o SGP 2013 jsme na českých oválech viděli extraligu, duel jadranské ligy a dva šampionáty stopětadvacítek na malé dráze. Těmto podnikům se magazín speedwayA-Z věnuje systematicky, ale nyní je čas podívat se v tradičním pondělním přehledu za výkony našich závodníků na zahraničních oválech.
Černý víkend Čechů v Premier League
Hned pondělí na Britských ostrovech bylo poměrně rušné. Eastbourne si v utkání Elite League na své domácí dráze v Arlingtonu poradilo s Lakeside. Na triumfu 51:39 se Lukáš Dryml podílel šesti body s jedním bonusem.

Lukáš Dryml, který se po nepříjemném pádu při pardubické extralize minulý měsíc odpočinul na dovolené v Turecku, se měl do akce dostat ve čtvrtek v Birminghamu, avšak kvůli dešti bylo utkání odloženo. V pátek se však v Coventry jelo a eastbournští Orli opět vyhráli, tentokrát 52:38. Pardubický závodník inkasoval pět bodů s jedním bonusem a hned se vypravil do Čech, aby nechyběl v bratrových boxech při sobotním race-off v Divišově.

Český program v britské Premier League začal netradičně již v pondělí dvojicí pohárových klání. Newcastle doma porazilo Redcar 57:35. Matěj Kůs v barvách hostů skóroval devíti body. Sheffield hostil Scunthorpe. Vyhrál 54:39 a Josef Franc se s jedenácti body a dvěma bonusy opět stal nejlepším mužem domácího týmu.

První kolo KO Cupu ve čtvrtek zažilo těsné vítězství Ipswiche 48:42 nad hostujícím Berwickem, jemuž Luboš Tomíček přispěl osmi body s jedním bonusem. Stejná soutěž se pořádala i v Sheffieldu, kde domácí porazili Newcastle 58:32. Josef Franc bral jedenáct bodů s jedním bonusem.

Ve čtvrtek se dočkal vítězství Redcar, když v ligovém zápolení zvítězil 59:36 nad Plymouthem. Matěj Kůs znovu exceloval třinácti body. V pátek Wolverhamptom ohlásil, že právě on bude tím závodníkem, který v Elite League nahradí Poláka Lukasze Sowku. Premiéra pražského závodníka mezi Vlky je naplánována na dnešek, kdy dorazí Birmingham.

Skotské derby v KO Cupu mezi Edinburghem a Glasgowem se v pátek nekonalo kvůli dešti, avšak o víkendu toho bylo v Premier League spousta k vidění. Sobota nebyla optimální pro Josefa France. V Leicesteru jeho Sheffield utrpěl prohru 51:39. Přitom pražský borec spolu s kolegou Hughem Skidmorem otevřeli duel 5:1. Pak ovšem přišel sešup, Josef Franc byl dokonce diskvalifikován za najetí do pásky a jeho individuální skóre se nakonec zastavilo na třech bodech s jedním bonusem.

Neveselo, truchlivo bylo i v Berwicku. Odveta KO Cupu vyzněla pro hostující Ipswich nejen v závodě, který Bandité prohráli 39:56, ale i celkově 104:76. Luboš Tomíček zaznamenal jediný bod s jedním bonusem.

V neděli se v KO Cupu rovněž uzavřelo působení Sheffieldu. V Newcastle ho domácí zmasakrovali 62:28 a postoupili díky součtu obou skóre 94:86. Josef Franc měl tentokrát dva body. Do konceptu černého víkendu českých závodníků v Premier League jakoby zapadl i Filip Šitera, který se včera vrátil do Glasgow rovnou z race-off v Divišově. Domácí v pohárovém duelu podlehli Edinburghu 44:46, přičemž mšenský borec nebodoval vůbec.

Pech v Holstedu i v Mulmshornu
Po týdenní pauze pokračovala v úterý švédská Elit Serien. Vetlanda doma předčila Hammarby Stockholm 49:41. Martin Vaculík přispěl k triumfu domácích šesti body a dvěma bonusy. Druhý den se tradičně přesunul do Dánska. Jeho Holsted vyhrál doma nad Slangerupem. Martin Vaculík vyhrál první jízdu, ale v té druhé měl hrozivou kolizi s Gregem Hancockem.

Zatímco Američan skončil v nemocnici, slovenský závodník odešel po svých, ale v dalším průběhu utkání se už neobjevil. „Nejsem to stoprocentně ještě já,“ svěřoval se v sobotu v Divišově, odkud čtvrtým místem postoupil do challenege. „Měl jsem těžký otřes mozku, bolí mě zápěstí a lopatka, pořád jen spím.“

Přesto však včera nechyběl v akci v Gdaňsku, kam jeho Tarnow dorazil na utkání. Greg Hancock stále chyběl a na jeho místě se střídali kolegové. Martin Vaculík byl na dráze sedmkrát, vybojoval čtrnáct bodů se třemi bonusy, avšak domácí slavili triumf 45:41.

Devětadvacátý ročník Memoriálu Josefa Kampera v rakouském Natschbachu se stal kořistí Slovince Makse Gregoriče, který dosáhl hranice dvanácti bodů. Martin Málek se šesti obsadil desátou pozici.

O víkendu se závodilo také na travnaté dráze v německém Mulmshornu. Zájem provětrat svoji dvěstěpadesátku měla i Michaela Krupičková, avšak pořadatelé nakonec její přihlášku odmítli kvůli zaplněným stavům. Ke slovu se tak dostal včera pouze Karel Kadlec v evropské sérii veteránů, ale ani on to neměl jednoduché a nakonec nebyl vůbec v kategorii čtyřventilů klasifikován.

„Měl jsem opravenou tu převodovku, jak s ní byly problémy,“ svěřuje se plzeňský nezmar. „O tréninku se mi to zase roztrhlo. Měl jsem s sebou ležáka, přece nepojedu osm set kiláků zase zpátky. Radili se, nejdřív vymysleli, že se mi body budou započítávat a pojedu v béčku.“

Po základní části Karel Kadlec figuroval na třetím místě. „Béčko jsem vyhrál o rovinu před Tatumem,“ líčí své další včerejší osudy. „Tatum byl vzteklej‘, tak mi body vzali. Přitom oni mají stojáky ještě lepší než já ležák. Ve Vechtě byly dva stojáky přede mnou. Tady mi Dijkema a Haas taky strkali přední kolo a Tatuma jsem vůbec neviděl. Ani ve veteránech to není jen o motoru, ale jsem rád, že jsem si zajezdil.“

Foto: Wojta Zavřel, Michal Kohout a Jiří Bayer

Milan Špinka se chce podívat do Švédska

Divišov – 30. června
Mezi těmi, kteří si nenechali ujít divišovský race-off kvalifikace o Speedway Grand Prix 2013 nechyběl ani Milan Špinka. Manažer české reprezentace samozřejmě pozitivně kvitoval vítězství Aleše Drymla. A to tím spíše, blíží-li se první závod světového poháru družstev, do něhož český tým vstoupí opět v King’s Lynn.

„Výhoda, nevýhoda, všechno má svoje,“ neřeší Milan Špinka změnu rozpisu závodu, v němž se na dvacet rozjížděk utkají čtyřčlenná družstva bez náhradníka. „Je to bez náhradníka, to může být problém, může se něco stát.“

Barvy národního týmu budou hájit Aleš Dryml, Lukáš Dryml, Matěj Kůs a Josef Franc. „Nominace byla už od začátku jasná,“ vyvrací Milan Špinka jakékoliv pochyby. „Tihle čtyři jedou. Kdyby se něco stalo, bude tam i Václav Milík.“

Našimi soupeři v King’s Lynn budou vedle domácích borců Australané a Němci, což vzbuzuje naději na postup. „Rádi bychom jeli do Švédska,“ připomíná Milan Špinka dějiště race-off. „Přestože je to dlouhá cesta, rádi bychom se po letech dostali zase dál. Nikoho nepodceňujeme, Němcům tam dobře letí Martin Smolinski a Kevin Wölbert.“

Foto: Michal Kohout