Archiv pro den: 16.6.2012

MČR Juniorských družstev

Pardubice a Patrik Mikel se dostali na čelo průběžných klasifikací

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 16. června
Druhému kolu šampionátu juniorských družstev v Liberci dominovali Jan Holub a Eduard Krčmář, kteří o body přišli jen mezi sebou. Avšak vítězství si nakonec odnášely Pardubice, které místo Václava Milíka posílil Polák Pawel Przedpelski. I když měl v závěrečné jízdě defekt, David Štěrovský a René Vidner svými triumfy v předcházejících dvou finálových jízdách vydláždili svému celku cestu nejen k vítězství, ale i do čela průběžné klasifikace. Stopětadvacítky vyhrál na své oblíbené dráze Patrik Mikel a také on se ujal vedení v seriálu.

Po patovém začátku jdou do čela Pardubice
Počasí opět předvedlo jeden z neuvěřitelných veletočů, které umí jen ono samo. Zatímco ještě ve středu se diváci choulili ve slánských ochozech a vedle teplého oblečení je zahříval i čaj nebo grog, dnes se rtu teploměru nestyděla šplhat do tropických hodnot. Pro juniorská družstva není ovšem vedro k zalknutí optimální společník.

Závodníci se vesměs dostávají na startovní rošt ob jednu jízdu. Navíc jde absolvovat celý program jen s dvoučlennými týmy, avšak pro každého člena takové oslabené sestavy to přináší maratón sedmi rozjížděk. Na odpočinek a nabrání nových sil nezbývá mnoho času. A to tím spíše, nejsou-li stopětadvacítky vloženy mezi jízdy, které velcí hoši opakují.

Dnešní závod začal smírnými výsledky. Oficiální pětistovkový debut Michaely Krupičkové, která včera oslavila své patnáctiny, pokazily problémy se spojkou. Dívka v zeleném se lapila do pásky, než bys řekl švec. Z trestné čáry neměla šanci dostat se na body, protože mšenský tandem Patrik Nagy – Stanislav Pouznar jí přehradil dráhu za záda vedoucího Jana Holuba.

Repete duelu Mšena s trojkoaliční sestavou ob jízdu později přinesl jedinou změnu, když místo Stanislava Pouznara vyjel na ovál Michal Klein. Jan Holub opět spěl za dalším vítězstvím ve stylu start – cíl. Mezi ním a Michaelou Krupičkovou jel ještě Patrik Nagy. Útok na něj však skončil pádem naší jediné závodnice.

„Jde to,“ vyjadřovala se na téma svého stavu po ošetření naraženého hrudníku. „Brnkla jsem si o jeho kolo, chtěla to složit pod něj, ale koplo ho to, tak jsem klapla.“ V závodě se rozhodla pokračovat, ale vcelku rozumně vzdala svou účast v doprovodných stopětadvacítkách, by jí rozhodnutí s největší pravděpodobností bude stát titul.

Repete se nakonec nekonalo, rozhodčí Jaroslav Líbal přidělil technické body, na které ovšem nedosáhl Michal Klein, jenž prve už kvůli technickým potížím vyjel z dráhy. Jednobodová ztráta mšenského celku byla na úvod jediná, jelikož Pardubice a Slaný se v úvodních dvou střetech rozcházely smírně. Eduard Krčmář totiž zkrátka a dobře nebyl k poražení.

Ve druhé jízdě odstartoval na Pawla Przepedelskeho, jenž na poslední chvíli nahradil původně nahlášeného bratra Lukasze. David Štěrovský však v první zatáčce objel Michala Průchu. Ob rozjížďku později měl lepší start Polák v pardubických službách, avšak z úvodního oblouku vyjel dříve Eduard Krčmář. René Vidner byl již v úvodních metrech před Michalem Průchou.

Bodovou rovnováhu jako první narušily Pardubice, které ve druhé sérii očekával dvojitý duel se Mšenem. Do páté jízdy jako jeden muž svorně odstartovali Stanislav Pouznar a Michal Klein, jenže záhy je předčil René Vidner. O zlomeček vteřiny později se přetočil Stanislav Pouznar a klesl na poslední místo.

Před Michala Kleina se dostal i David Štěrovský. Mšenský závodník se nehodlal s daným stavem smířit, jenže ve druhé zatáčce spadl. Stanislav Pouznar se mu nestačil vyhnout a spadl také. Než rozhodčí a vlajkonoši stačili zareagovat, pardubičtí závodníci objeli kolo. René Vidner neměl mnoho místa a ocitnul se na zemi také.

Michal Klein byl z repete vyloučen, ale měl starosti spojízdnit oba motocykly, zato Stanislav Pouznar ze závodu odstoupil. „Zápěstí bolí, ale hele, už jsem moh‘ bejt‘ bez dětí,“ ukazoval modřinu skrz roztrženou nohavici své kombinézy. Oba osamocení Pardubičané neměli při opakování žádné problémy s pětibodovým ziskem. Své vedení konsolidovali v rozjížďce s číslem sedm. Pawla Przedpelskeho sice v prvním oblouku objel Patrik Nagy, avšak vítězství nakonec bral polský junior.

Pardubické cestě do čela navíc pomohlo, že se DaK Moto Plzeň-Divišov a Slaný navzájem oloupily o body. V šesté jízdě měl Jan Holub nejlepší start, avšak nakonec se smiřoval s porážkou od Eduarda Krčmáře. Michaela Krupičková uhlídala Michala Průchu, což se jí povedlo také ob jednu rozjížďku později. Eduard Krčmář se však v ní dočkal své první, a jak se nakonec ukázalo i poslední, dnešní porážky.

Slánský závodník brilantně odstartoval, jenže Jan Holub zůstával v bitevní vzdálenosti. Ve druhé zatáčce si spodem vytvořil nástupní platformu. Cílem projeli oba závodníci vedle sebe, jenže Jan Holub protáhl nájezd do následující zatáčky a byl rázem vpředu. Když odrazil další pokusy Eduarda Krčmáře o odvetu, bylo vítězství jeho.

Rekordní kroupy přišly naštěstí pozdě
„Pěkná jízda,“ kvitoval Eduard Krčmář svůj duel s Janem Holubem. „Dvě kola vedle sebe, ale Jéňa byl po tý lajně rychlejší.“ Pardubice měly krátce po polovině mítinku dvoubodový náskok před trojkoalicí, zatímco Slaný byl o další dva a Mšeno o osm pozadu.

Mítink však pokračoval třetí sérií. Slaný se v něm střetnul se Mšenem a vzhledem ke specifikům rozpisu jeli všichni čtyři závodníci dvakrát za sebou, když přestávku jim poskytla pouze jediná rozjížďka soupeřů. Ti na tom byli ostatně prakticky stejně, jen místo Davida Štěrovského putoval na ovál René Vidner.

Eduard Krčmář hrál velké sólo nejen v deváté jízdě, kde Patrik Nagy s Michalem Kleinem odvedli Michala Průchu. Rozjížďka s číslem jedenáct však měla mnohem dramatičtější scénář. Po vylétnutí pásky se totiž dopředu dral Patrik Nagy, ale už v prvním výjezdu udával tempo Eduard Krčmář.

Michal Průcha však jezdil před Michalem Kleinem až do nájezdu do čtvrtého kola. Teprve tam našel mšenský závodník cestu před slánského benjamínka, nicméně vzápětí se svěřil, že tyto dvě rozjížďky pro něho byly vskutku nezapomenutelné. „Jak jsem předtím spadnul, upaď mi šroub ze špačka,“ líčil. „Jel jsem dvakrát bez něj, nenašli jsme dost dlouhý šrouby. Měl jsem nohu pořád ve vzduchu a vůbec jsem si neodpočnul.“

Dvou remíz samozřejmě trojkoaliční tým využil ve svůj prospěch. Nejenže se Slanému vzdálil, ale dotáhl vedoucí Pardubice a to ve vzájemných soubojích v rozjížďkách s čísly deset a dvanáct. Hlavním pěšákem ofenzívy Františka Liebezeita byl samozřejmě Jan Holub, v obou případech triumfující stylem start – cíl.

V desáté jízdě Pawel Przedpelski s René Vidnerem udrželi v šachu Michaelu Krupičkovou. Té se ovšem podařilo v rozjížďce s číslem dvanáct odstartovat na Davida Štěrovského a odsoudit ho k jediné nule dnešního horkého odpoledne.

Zatímco se na frýdlantském obzoru zjevily zlověstně šedivé mraky, vrcholil závod finálovými jízdami. „Mám dva body,“ radoval se David Štěrovský, když zjistil, že ani Slaný, ani trojkoalice nemůžu do finále C nikoho postavit. Jako věštec by se pardubický junior, jemuž musel Václav Milík půjčovat motor místo toho zadřeného při slánské extralize, uživil jen velice obtížně.

Patrik Nagy samozřejmě začal plnit úlohu favorita a vnějškem první zatáčky se dostal před Davida Štěrovského. Přišlo druhé kolo, potom třetí. V jeho druhé zatáčce maďarský závodník upadl. Sice nikterak neotálel s návratem do sedla, avšak David Štěrovský dokonale profitoval nabídnuté šance.

Hned vzápětí rozhodl René Vidner o východočeském vítězství. Sice si stěžoval na bolesti hlavy po utrpěném pádu, avšak odstartoval jako z partesu. Za jeho zády se Michaela Krupičková v první zatáčce na chvilku dostal před Michala Kleina. Mšeňák se však záhy na druhé místo vrátil, navíc ve výjezdu před divišovskou závodníci proniknul i Michal Průcha.

Pardubický náskok byl nepřekonatelný, ale Michal Průcha svým jediným bodem vytvořil Slanému šanci atakovat stříbro. Eduard Krčmář pro něj udělal maximum a opět vedl od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Navíc se Pawel Przedpelski hnal vnějškem první zatáčky přes Jana Holuba, ten jeho útok odrazil, čímž definitivně rozhodl o druhém místě svého celku. Polák záhy klesnul na poslední místo za Patrika Nagye a nakonec ani neviděl cíl kvůli technické závadě. Mítink skončil právě včas. Sotva se jezdci vrátili z vyhlášení vítězů, z mraků se začalo sypat krupobití. Některé kusy měly v průměru až tři centimetry. Největší dílo zkázy napáchaly na stanu s občerstvením, do jehož střechy prorazily slušný počet děr.

O favoritku méně
Stopětadvacítky doprovázející hlavní klání ve druhém kole klasického šampionátu pod gescí AČR nepřilákaly do libereckého depa tolik účastníků jako seriály na malé dráze. Slušných osm startujících však doznalo ztrátu hned v první sérii. Michaela Krupičková sice suverénně vyhrála první jízdu, ale po svém pádu v pětistovkách se rozhodla nechat stopětadvacítku na pokoji.

Role favorita tím pádem zbyla na Patrika Mikela. Březolupský závodník v rozjížďce s číslem dvě objel Igora Kopece. Bez Michaely Krupičkové neměl žádný problém s vítězstvím ani ve třetí jízdě a pátou jízdu vnímal jako tu ze snadnější kategorie.

Igor Kopec mu měl být nejvážnějším rival v rozjížďce s číslem sedm, a to tím spíše proměnil-li své starty ve čtvrté a šesté jízdě v jednoznačná prvenství. Pouze v tom druhém případě na něho odstartoval Josef Novák. Nakonec však byl Patrik Mikel rychlejší než polský závodník a na své oblíbené dráze zvítězil s maximálním počtem.

Igor Kopec obsadil druhou příčku, zatímco o třetí si rázně řekl Filip Hájek, který sice v úvodních třech sériích dojel druhý, ale nechal za sebou klíčové konkurenty Romana Mádyho a Kryštofa Rybáře, který se z tréninku v Leszně vrátil s popraskanými ventilovými pružinami. Nakonec Filip Hájek odvedl ještě jednou Romana Mádyho a tři body mu otevřely cestu na nejnižší stupínek pódia.

Hlasy z depa
„Dobrý, až na to, že jsem si dal do řepy a bolela mě hlava,“ říkal René Vidner. „Pan Vozár mě pak nechal stát, že pojedu až ve finále. Jsem spokojenej‘, dobrý závody. Škoda, že nebylo deset bodů, ale ta hlava mě docela bolí.“

„Mysleli jsme, že se to pojede doprava, ale zase doleva,“ žertoval Jan Holub. „Ale dobrý. Dráha pěkná, sem jezdím rád. Sedm jízd šlo, moh‘ jsem mít dvacet jedna bodů. Mechanik Dolek byl dobrej‘.“

„Na prd, jedu blbě,“ komentovala Michaela Krupičková svůj oficiální debut v sedle pětistovky. „Ale sedm jízd je sedm jízd, do toho stopětadvacítky a trénink. Dala jsem si na hubu. Brnkla jsem Maďarovi o kolo, chtěla to složit pod něj, ale koplo ho to, tak jsem klapla.“

„Dobrý, až na ten jeden bod,“ bilancoval Eduard Krčmář. „Byla to pěkná jízda. Dvě kola vedle sebe, ale pak byl Jéňa po lajně rychlejší. Jsem spokojenej‘, jak to jede. Škoda bodu, co nám chyběl na druhý místo. Michal se snažil, byl to pro něj dobrej‘ trénink, co se dá dělat?!“

„Tolik jízd jsem neměl ani ve stopětadvacítkách,“ kroutil hlavou Michal Průcha. „Mohlo to bejt‘ o hodně lepší. Chyběl bod, o kterej‘ jsem přišel s Michalem Kleinem. Seděl jsem moc vzadu, kopla mě díra. Noha mi vypadla z háku a bylo to. Jsem tady poprvý, příště to bude lepší.“

„Docela divokej‘ začátek,“ vracel se Michal Klein na začátek mítinku. „Přetočil jsem se, Standa byl ještě v půlce rovinky a nevyhnul se mi. Jel na mý motorce, takže dvě motorky zvohejbaný. Potom jsem jel dvě jízdy bez špačka. Myslel jsem, že tam chcípnu. Byl jsem rád, že jsem to dokončil. Ale lepší než nic, příště to bude lepší.“

    C B A TOT
1. ZP Pardubice         26
Pawel Przedpelski, PL 2 2 3 2 2     E 11
David Štěrovský 1 2 1 0 3     7(2)
René Vidner 1 3 1 –   3   8(1)
 
2. DaK Plzeň-Divišov         22
Jan Holub 3 3 2 3 3 3     2 19
Michaela Krupičková 0 F 1 1 0 1   0   3(1)
 
3. AK Slaný         21
Eduard Krčmář 3 3 3 2 3 3     3 20
Michal Průcha 0 0 0 0 0 0   1   1
 
4. Grepl PDK Mšeno         18
Patrik Nagy, H (ACCR) 2 2 2 2 2 2   1 13
Stanislav Pouznar 1 F/R – –       1(1)
Michal Klein L X 1 1   2   4(1)

Aktuální tabulka:

  malé body velké body
Pardubice 52 7
Slaný 50 6
Dak Plzeň-Divišov 38 4
Mšeno 35 3

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Patrik Mikel, Březolupy 3 3 3 3 12
2. Igor Kopec, PL 2 3 3 2 10
3. Filip H8jek, Praha 2 2 2 3 9
4. Roman Mády, Plzeň 1 1 2 2 6
5. Kryštof Rybář, Osečná E 2 1 1 4
6. Michaela Krupičková, Divišov 3 – – – 3
7. Josef Novák, Pardubice 0 1 1 1 3
8. Celina Liebmann, D 1 0 0 0 1

Poznámka: Michaela Krupičková se po pádu v rozjížďce s číslem tři juniorských družstev rozhodla rezignovat na stopětadvacítky a pokračovař jen v hlavním závodě.

Průběžný stav seriálu:

  SLA LIB TOT
  14.4. 16.6.  
Patrik Mikel 6 12 18
Roman Mády 8 6 14
Michaela Krupičková 11 3 14
Filip Hájek 4 9 13
Igor Kopec NS 10 10
Celina Liebmann 8 1 9
Kryštof Rybář 4 4 8
Mike Jacopetti 7 NS 7
Josef Novák NS 3 3
Lukáš Kovařík 0 NS 0

Foto: Jan Kobzaň

MS Jednotlivců

Česká reprezentace zažila černou sobotu

Güstrow, Tarnow, Berwick a Miskolc – 16. června
Nepočítáme-li mítink v rakouském St. Johannu, kvalifikační boj o SGP 2013 odstartoval dnes na čtyřech stadiónech. Bohužel ani jeden český reprezentant se nikde nevešel do postupové devítky. Filip Šitera skončil v Miskolci desátý a pojistil postup alespoň v úloze náhradníka, Václav Milík byl v Tarnowě čtrnáctý a Matěj Kůs v Berwicku sedmnáctý.

Güstrow:    
1. Przemyslaw Pawlicki, PL 3 1 2 3 3 12
2. Peter Ljung, S 3 3 2 2 1 11
3. Mikkel B. Jensen, DK 1 3 3 1 2 10+3
4. Kevin Wölbert, D 2 1 2 3 2 10+2
5. Kjastas Puodžuks, LAT 3 2 1 1 3 10+1
6. Mads Korneliussen, DK 2 3 1 1 3 10+0
7. Dennis Andersson, S 2 2 3 0 2 9
8. Renat Gafurov, RUS 3 3 0 0 3 9
9. Peter Kildemand, DK 1 2 2 3 0 8
10. Timo Lahti, FIN 1 0 3 2 1 7
11. Piotr Pawlicki, PL 0 1 1 3 1 6
12. Tobias Busch, D 2 1 1 2 0 6
13. Edward Kennett, GB ex 2 3 0 ex 5
14. Tyron Proctor, AUS 1 0 0 2 2 5
15. Andrej Lebeděvs, LAT 0 0 0 1 1 2
16. Aleksej Charčenko, RUS 0 0 0 – – 0
17. Tobias Kroner, D (res) 0 0 0
18. Roberto Haupt, D   DNR
 
Miskolc:    
1. Grzegorz Zengota, PL 3 3 3 3 3 15
2. Krzysztof Kasprzak, PL 3 1 3 3 3 13
3. Kenni Larsen, DK 3 2 2 1 3 11+3
4. Norbert Magosi, H 2 3 2 2 2 11+2
5. Jozsef Tabaka, H 2 3 2 3 1 11+1
6. Nicolas Covatti, RA (FMI) 1 2 3 2 2 10
7. Aleksander Čonda, SLO 3 1 2 1 3 10
8. Kiril Cukanov, UA 2 X 1 3 2 8
9. Laszlo Szatmari, H 1 3 3 X F 7
10. Filip Šitera, CZ 0 2 1 2 1 6
11. Roland Benkö, H 2 1 0 2 0 5
12. Sandor Tihanyi, H 0 2 1 1 X 4
13. Cristian Carrica, RA (FMI) 1 X X T 2 3
14. Zsolt Bencze, H 1 0 0 X 1 2
15. Fritz Wallner, A (SMF) X 1 1 X – 2
16. Matic Voldrih, SLO X 0 – – – 0
 
Berwick:    
1. Chris Harris, GB 3 3 3 3 3 15
2. Sam Masters, AUS 2 1 3 3 3 12+3
3. Daniel King, GB 3 3 X 3 3 12+2
4. Ryan Fisher, USA 2 2 2 2 3 11
5. Dave Watt, AUS 3 2 3 2 E 10
6. Linus Sundström, S 2 3 3 1 F 9
7. Krzysztof Buczkowski, PL 1 3 F 3 2 9
8. Tero Aarnio, FIN 1 2 2 2 2 9
9. Kenneth Hansen, DK 3 1 1 0 2 7
10. Emiliano Sanchez, RA 0 T 2 1 2 5
11. Guglielmo Franchetti, I 2 0 0 1 1 4
12. Henry van den Steen, NL 0 1 2 0 1 4
13. Facundo Albin, URU (CAMOD) 1 0 1 1 1 4
14. Kenny Ingalls, USA 0 0 1 2 0 3
15. Lee Complin, GB (res) 2 2
16. Marcel Helfer, D 1 0 0 0 1 2
17. Matěj Kůs, CZ 0 1 1 X F 2
 
Tarnow:    
1. Martin Vaculík, SK 3 3 3 3 3 15
2. Piotr Protasiewicz, PL 3 2 3 2 3 13
3. Antonio Lindbäck, S 2 1 3 3 2 11+3
4. Grzegorz Walasek, PL 2 3 3 1 2 11+2
5. Janusz Kolodziej, PL 3 2 2 3 E 10
6. Niels Kristian Iversen, DK 2 2 1 2 3 10
7. Andrej Karpov, UA 1 3 2 2 1 9
8. Hans N. Andersen, DK 1 2 2 2 2 9
9. Troy Batchelor, AUS 1 1 2 E 3 7
10. Oliver Allen, GB 3 1 0 1 0 5+3
11. Maksim Bogdanovs, LAT 2 0 0 1 2 5+2
12. Viktor Golubovskij, RUS 0 0 1 3 1 5+1
13. Jonas Davidsson, S 0 3 0 0 0 3
14. Václav Milík, CZ 0 0 1 1 1 3
15. Lewis Bridger, GB 0 1 1 E 1 3
16. Max Dilger, D 1 0 0 0 0 1
res Maciej Janowski, PL   DNR
MS Na dlouhé dráze

Josef Franc na poslední chvíli zachránil alespoň semifinále

Forus – 16. června
Samá pátá místa lemují cestu Josefa France ve druhém závodě finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze. Z této řady vyčnívá jen druhé místo za Martinem Smolinskim v rozjížďce s číslem devět, které nakonec Pražanovi otevřelo cestu do semifinále. V něm skončil opět pátý a nakonec mu patřila dvanáctá příčka. V průběžné klasifikaci je prozatím pátý se stejným bodovým ziskem jako čtvrtý Martin Smolinski. Zvítězil Joonas Kylmäkorpi, jenž po vítězství z finské Forssy upevnil postavení leadera, a jemuž na stupních vítězů dělali společnost ostřílení mazáci Bernd Diener a Mathias Kröger.

1. Joonas Kylmäkorpi, FIN 29
2. Bernd Diener, D 19
3. Mathias Kröger, D 20
4. Theo Pijper, NL (FFM) 25
5. Jörg Tebbe, D 22
6. Martin Smolinski, D 21
7. Stephan Katt, D 13
8. Jannick de Jong, NL 13
9. Cameron Woodward, AUS 12
10. Andy Appleton, GB 9
11. Glenn Phillips, GB 9
12. Josef Franc, CZ 8
13. Aki Pekka Mustonen, FIN 6
14. Jerome Lespinasse, F 5
15. David Howe, GB 4
16. Theo di Palma, F 4
17. Stephane Tresarrieu, F 3
18. Willy Tjissem, N 3
res Inge Bjerk, N DNR
res Kenneth Borgenhaug, N DNR
Historie

Před 40 lety: Antonín Šváb zkompletoval sbírku medailí z ledařského mistrovství světa

Nässjö – 5. března 1972
Když se Antonín Šváb v roce 1970 vrátil ze švédského Nässjö jako světový šampión na ledové dráze, to bylo slávy. Nebylo divu, protože v mistrovství světa do té doby nezvítězil ani žádný jiný československý plochodrážník, ani závodník z jiného odvětví motocyklového sportu. O to větší naději si všichni dělali napřesrok. Jenže to Antonín Šváb po nezaviněném pádu do světového finále v Inzellu nepostoupil. Ovšem v sezóně 1972 skončil se stříbrem a to paradoxně v době, kdy mu na prahu jeho čtyřicítky už věřil jen málokdo. Magazín speedwayA-Z se na okolnosti zisku titulu světového vicemistra podívá přímo s Antonínem Švábem, jemuž dodatečně gratuluje k jeho úterním osmdesátým narozeninám.

Z nejvyššího stupně do nemocnice
„Když jsem to vyhrál v sedmdesátým roce, další kvalifikaci jsem jel v Rusku,“ vypráví Antonín Šváb o událostech před čtyřiceti lety, jako by je prožíval dnes. Jeho semifinálová skupina měla na programu dva závody v Ufě a třetí v Moskvě. A náš reprezentant záhy poznal, že je skutečně úřadujícím ledařským králem modré planety.

„Poznal jsem, že jezdci respektujou, když je někdo mistr světa,“ říká Antonín Šváb, jehož v sezóně 1971 čekal v tehdejším Sovětském svazu ještě seriál přípravných závodů. „Odstartoval jsem a oni se ani tolik nesnažili. Byl tam Aleksander Ščerbakov. Byl dobrej‘, rychlej‘, ale jel na víc, než měl. Skamarádil jsem se s ruským trenérem Vsevolodem Nerytovem. A on mi říkal, a si na něj dám pozor. Že sice jede dobře, ale zřejmě víc, než na co má. A pár kluků už sundal.“

Aleksander Ščerbakov byl nominován do stejné semifinálové skupiny mistrovství světa. „Uvědomoval jsem si varování Nerytova, dával si na něj bacha, ale skutečnost byla jiná,“ povzdechne si Antonín Šváb. „Faktem je, že první závod jsem vyhrál tak lehce jako nikdy předtím. Druhej‘ a třetí byli Švédové.“

Antonín Šváb, Conny Samuelsson a Kurt Westlund na stupních vítězů představovalo něco, co se v centru ledařské super mocnosti prostě nemohlo líbit. „Pro Sověty to bylo velký zklamání,“ vybavuje si Antonín Šváb. Ten si ovšem jako jeden z mála uvědomil, že takový výsledek není rozhodně samo sebou.

„Prošel jsem si pěšky tra a díval se, jak to vypadá,“ odhaluje příčiny. „Někdo přemejšlel, protože finále bylo v Inzellu a tak pochopitelně změnili tvar podle toho. Roviny jsou blíž u sebe a tím vznikají ostřejší zatáčky. Ale v SSSR jezdili na normálních stadiónech, kde byl tvar dráhy nechanej‘. Někdo si uvědomil, že je to pro Rusy nezvyk a chtěl jim vyhovět, aby se to naučili.“

Jenže zkušeným soupeřům to šlo mnohem více k duhu. „Sověti vyhořeli, čtvrtý místo pro ně bylo zklamání a šlo jim i o postup,“ přibližuje Antonín Šváb atmosféru po prvním závodě v Ufě. „V neděli jsem si procházel dráhu a zjistil, že je zpátky na tom typicky ruským, což docílili změnou vnitřní lajny. Ty nájezdy byly potom jako na normálních drahách. Díval jsem se, jak to najet, viděl jsem, že je to jiný, začal jsem odhrabávat sníh z lajny a zjistil to.“

Antonín Šváb se okamžitě se svým objevem svěřil Josefu Mičánovi, který s ním byl v Rusku jako vedoucí výpravy. „Když se tohle udělá, je pořadatel povinnej‘ udělat novej‘ trénink,“ zdůvodňuje Antonín Šváb své počínání. „Pepík nechtěl dělat zmatky. Říkal, že jsem vyhrál, že o nic nejde. Byl tam i Milan Špinka, ale počítalo se, že já postoupím.“

Nedělní závod tak začal bez tréninku. „První jízdu jsem vyhrál, ale v další blbě odstartoval,“ vypráví Antonín Šváb. „Protočilo se mi to na startu a já byl až čtvrtej‘. Předjel jsem dva a byl u toho Ščerbakova. Ščuchli jsme se a já to odnes‘, že jsem spadnul a někdo mi přejel nohu. Měl jsem ji roztrženou nad patou. Ve špitálu mi to dali do sádry.“

Život začíná ve čtyřiceti
Semifinálový seriál pokračoval o tři dny později v Moskvě a Antonín Šváb se o světové finále hodlal poprat i s poraněnou nohou. „Říkal jsem si, že tam musím zajet,“ zní odhodlání z jeho hlasu ještě po více než čtyř desítkách let. „Ale hned v první jízdě mi prasknul primerák a já věděl, že je to hotový. Snažil jsem se pomoct Milanovi s tím, že já budu v Inzellu náhradník. Počítal jsem, že se to třeba nějak udělá a já pojedu místo někoho.“

Leden se přelomil v únor, nejkratší měsíc byl hnedle pryč, přišel počátek března a finále v Inzellu. Noha se Antonínu Švábovi zahojila a zdálo se, že se našlo řešení, jak by mohl přece jenom být v hlavní šestnáctce. „Venca Verner sám říkal, že mě to nechá,“ přibližuje Antonín Šváb. „Byl nemocnej‘, ale místo něj by postoupil někdo z jeho švédský skupiny. Němci byli pro, abych jel já, protože by to bylo lepší pro diváky. Venca s tím počítal a na rozpravě nahlásil, že nepojede, a že bych jel já. Ale vedoucí Sovětů s tím nesouhlasil, šlo mu o výsledek. Tím pádem byl Venca zase zdravej‘, samozřejmě (smích).“

Roli české jedničky převzal devatenáctiletý Milan Špinka, který při svém debutu v mistrovství světa na ledové dráze vybojoval bronzovou medaili. Svůj díl na ní ovšem měl také Antonín Šváb. „Milanovi ve třetí jízdě něco nevyšlo,“ vypráví. „Řek‘ jsem, a sundaj‘ můj motocykl. Měl jsem červenej‘, Rusové jezdili na stříbrnejch‘. A když jsem v Rusku vyhrál, psali v novinách, že mám tovární motocykl.“

Milan Špinka stál na pódiu, ale Antonín Šváb si tehdy z Inzellu odvezl zcela jasný dojem. „Měl jsem pocit, že bych musel zajet ještě líp než v tom sedmdesátým,“ netají se. Nezbylo však, než medailový sen odložit ještě o další rok. Čtyřicítka se však hlásila ke slovu. Doby ledařských veteránů, z nichž dodnes poskytuje nejlepší příklad Per Olof Serenius, byla ještě daleko v nedohlednu. Před čtyřiceti lety se Antonín Šváb svěřoval novinářům, že mu věk sice nikdo nahlas nepřipomínal, ale bylo to okolo něho cítit.

Po nešastném vyřazení v jednasedmdesátém měl ovšem pocit, že na ledech zůstal ještě něco dlužný. Pustil se do intenzivního tréninku. Každý den cvičil, hodně běhal a plaval a nakonec svou fyzickou kondicí předčil mnohem mladší soupeře.

Výsledky se záhy dostavily. Na domácích rybnících mu sice premiérový titul mistra republiky sebral Milan Špinka, avšak nepočítáme-li postup Jana Vernera v roli náhradníka, do finále se z československých reprezentantů probil pouze Antonín Šváb. „Říkal jsem si, že se udělá výsledek,“ shrnuje svůj postup dnes.

Rozhodčí se nenechal přechytračit
Finále mistrovství světa se v roce 1972 konalo opět ve švédském Nässjö. Pro Antonína Švába ovšem nezačalo optimálně, protože během tréninku hned třikrát upadl. Příčina přitom byla kuriózní a spočívala v přídavné příčce, která byla přivařená na zadní díl rámu, která měla celou konstrukci původně zesilovat.

„Chytlo se to o led, možná sem tam dal blbě nohu nebo co, nevím,“ vzpomíná hrdina našeho vyprávění. „Přemejšleli jsme nad tím a přišli na to, že jsem si nohou přizved‘ kolo a to ztratilo kontakt. A motor se dostal do vysokých otáček. Rychle jsme sháněli někoho, kdo by to zavařil, že to zúžíme. Chtěl jsem se na tom ještě jednou svézt, ale to už nešlo, což chápu, protože by se rozbil led.“

Švédský ovál však Antonínu Švábovi opět kromobyčejně seděl. „Měli jsme pochybnosti, ale když jsem na tom startoval, bylo to dobrý,“ říká. Své první dvě jízdy proměnil ve vítězství. „Tušil jsem, že výsledek by moh‘ bejt‘ podobnej‘ jako v sedmdesátým. Tra mi dost seděla a já si říkal, že chci zase vyhrát.“

Jenže prubířský kámen mu přichystala třetí série, kde se Antonín Šváb setkal na roštu s rovněž neporaženým Gabdrachmanem Kadyrovem, jenž se mohl chlubit už čtyřmi světovými tituly. „Byla to moje chyba,“ přiznává náš reprezentant. „Chtěl jsem zachytračit a snažil se udělat letmák. Stál jsem na přípravný čáře a dostal pokyn popojet na startovní linii. Snažil jsem se tam bejt‘ poslední. Díval jsem se na ostatní a když jsem byl od pásky asi dvacet centimetrů, odstartovalo se. Neměl jsem tam plyn. Než jsem ho tam dal, byli asi třicet metrů daleko. Ty dva jsem ještě dojel, ale Kadyrov byl pryč. Rozhodčí to udělal správně, ale já na to doplatil.“

Přitom Antonín Šváb nebyl rozhodně bez šancí ruského ledařského krále porazit. „Nechci se chlubit, ale faktem je, že jsem byl stejně dobrej‘ jako špičkoví Rusáci,“ svěřuje se, aby své tvrzení vzápětí podpořil pádným argumentem. „Rok před sedmdesátým jsem byl čtvrtej‘. Kamarádil jsem se s Nerytovem a ptal jsem se ho, kolikátej‘ můžu bejt‘. A on říkal, že klidně druhej‘, třetí nebo pátej‘. Že musím počítat, že jedu proti pěti stejně dobrejm‘ jezdcům jako jsem já.“

Za těchto okolností rozhodovala o úspěchu každá maličkost a Antonín Šváb vymyslel speciální fígl na start. „Vyhrál jsem v Rusku dost volnejch‘ závodů,“ přibližuje svou fintu. „Díval jsem se na starty, ty jsou dost rozhodující. Vymyslel jsem způsob startu jako později na dragsteru. Měl jsem plechovou botu i na pravý noze. Nohy za sebou, špičky dolů. Vytvořil jsem si lyžinu pro motocykl. Neubral jsem, že jsem to držel nohama a tělem. Divím si, že si toho nikdo nevšim‘. A neokoukal, že mám zvedlý přední kolo a jedu s tím třicet, čtyřicet metrů, kdežto každej‘ jinej‘ ubere. Plechový špičky na obou botách byly po závodech úplně prodřený!“

I když Antonín Šváb v Nässjö rozhodující rozjížďku prohrál, přesto mu deset tisícovek diváků sledujících závod za mírného mrazu a poměrně silného větru zatleskalo coby novému vicemistru světa. Po bronzové medaili z roku 1966, legendárním světovém titulu v sezóně 1970, do jeho sbírky přibylo rovněž stříbro.

Mistrovství světa na ledové dráze 1972
1. Gabdrachman Kadyrov (SU) 15, 2. Antonín Šváb (CS) 13, 3. Vladimir Paznikov (SU) 12+3, 4. Bernt Hörnfeld (S) 12+2, 5. Konstantin Demachin (SU) 11, 6. Jurij Dudorin (SU) 8, 7. Vladimir Cibrov (SU) 7, 8. Jurij Dubinin (SU) 6), 9. Hans Johansson (S) 6, 10. Kurt Westlund (S) 6, 11. Sture Wattman (S) 5, 12. Conny Samuelsson (S) 5, 13. Vladimir Čekušev (SU) 5, 14. Jan Verner (CS) 4, 15. Sven Sigurd (S) 3, 16. Lennart Eriksson (S) 1.
Poznámka: Jan Verner se z Inzellu kvalifikoval původně jako náhradníka, ale startoval místo Vladimira Smirnova.