Archiv pro den: 2.6.2012

MČR 1. liga

Slánský tandem pojistil březolupské vítězství ve finálové jízdě

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 2. června
Úvodní prvoligové kolo se neslo v duchu souboje juniorů pražské Markéty a Březolup. Oba celky se střídaly ve vedení a nedovolily tomu druhému, aby jim na hrotu průběžné klasifikace odskočil příliš daleko. Do finálové jízdy nastupovaly Březolupy s jednobodovou převahou, kterou nakonec Eduard Krčmář s neporazitelným Michalem Dudkem potvrdili jednoznačným triumfem nad Michalem Škurlou a Zdeňkem Holubem. Třetí příčku mají Pardubice, jimž na rozdíl od domácích vyšel žolík.


Startovní listina rozdělená ambicemi přesně napůl
První liga měla startovat minulou sobotu v Březolupech, avšak vzhledem k výjezdu juniorského nároďáku do Lakeside, byl závod přeložen na náhradní termín. Avšak ani dnes nebyly potřeby reprezentace vůči klubům zrovna nejohleduplnější. Lubomír Vozár postrádal hned dvě esa, Václava Milíka a Tomáše Suchánka.

Nehůře na tom byly se sestavou Březolupy. Roman Čejka dnes mohl místo svého umění ukazovat akorát čerstvou jizvu na rameni po operaci klíční kosti. A čas od času zaskočit s deštníčkem jako naváděčka u startovního roštu. Martin Gavenda logicky kývnul na nabídku zasáhnout do kvalifikace o SGP. S ním se po Alpy vypravil i otec Jaroslav, takže se v roli jezdícího kouče objevil Martin Málek.

„Neměl jsem jet, protože nevím, jak to dopadne zítra s polskou ligou,“ vysvětlil svou absenci v původní nominaci. Přitom se nechtěně postaral o velké překvapení hned v samotném úvodu, když ho v rozjížďce s číslem jedna hned od startu odvedl Michal Škurla. O poznání méně optimálně odstartoval svůj comeback po měsíční rekonvalescenci Stanislav Pouznar. Z depa se nedostal ani k roštu a zpět si spojku ze svého motocyklu přinesl v ruce.

Březolupy se však stejně dostaly do vedení po velkém sólu Michala Dudka, zatímco Patrik Nagy se za jeho zády musel bránit útokům Ondřeje Smetany. Zdeněk Holub ve třetí jízdě vychýlil
misky vah opět směrem k pražským boxům. Dominik Hinner, jenž byl zapůjčen jako čtvrtý muž do březolupské sestavy, se po něm sápal vnějškem první zatáčky, avšak záhy se stal kořistí Reného Vidnera.

Raketový start byl klíčovým předpokladem pro vítězství Eduarda Krčmáře v rozjížďce s číslem čtyři. Ondřej Veverka se nechtěl nechat vyšachovat, útočil na vedení, avšak slánský junior v březolupských službách byl o poznání rychlejší.

První série rozdělila čtveřici družstev do dvou skupin. Březolupy s Prahou se praly o vítězství, zatímco Pardubice si se Mšenem nic nedarovaly v otázce třetí příčky. V tomto duchu se dnešní podnik vyvíjel i nadále. V rozjížďce s číslem pět úřadoval opět Michal Dudek, když se v prvním oblouku jen mihnul okolo Zdeňka Holuba.

V šesté jízdě se konečně mohli rozjásat i domácí fanoušci, by jen na chvilku. Patrik Nagy se po skvělém startu z vnitřní dráhy dostal do vedení. Jenže Martin Málek, jenž si prve stěžoval na nedotažený set-up svého motocyklu, už rozhodně nechtěl prohrávat. I když ho maďarský junior v prvním výjezdu vyvezl na mantinel, stejně se už v následující zatáčce musel dívat na záda březolupského závodníka.

Úspěšný žolík se stojákem
Dva body Patrika Nagye ovšem zvýšily odstup domácích od Pardubic a Lubomír Vozár začal osnovat
plány na žolíkový útok. V sedmé jízdě ovšem ještě ta správná konstelace nenastala vzhledem k jejímu silnějšímu obsazení. Eduard Krčmář převedl rychlý start, ale záhy ho zastavila červená světla.

Miroslav Topinka vyhodnotil start jako neregulérní a na repete pozval celou čtveřici. Nyní však letěl dopředu Michal Škurla. Eduard Krčmář útočil, stahoval svého protivníka, avšak nakonec se musel smiřovat s druhým místem. „Byl jsem rychlejší, on mě brzdil, ale udržel si to,“ komentoval svou porážku slánský závodník.

V rozjížďce s číslem osm suverénně vyhrál Ondřej Smetana. Dominik Hinner však skončil bez bodů, o něž ho kromě pražského klubového kolegy připravili ještě Michal Klein a David Štěrovský. Praha tak vedla o bod před Březolupy, zatímco duel o třetí místo vyzníval pro Mšeno, na něž Pardubice ztrácely tři body.

Lubomír Vozár zůstane v historii zapsaný jako první manažer, který v nižší soutěži zvedl terč s žolíkem. Jeho důvěra vložená na bedra Tomáše Jůzy se mu v rozjížďce s číslem devět rozhodně vyplatila. Zatímco Ondřej Veverka mířil ke svému prvnímu, ale také poslednímu triumfu dnešního večera, pardubický závodník objel v první zatáčce Dominika Hinnera. A jelikož Stanislav Pouznar vyšel naprázdno, Pardubice rázem skočily o bod před Mšeno.


Fortuna měla východočeskému týmu přát i nadále, jelikož konto Mšena se ve třetí sérii nezatížilo jediným bodem. Patrik Nagy skončil s mechanickým problémem na trávníku a ani promptní zásah otce Roberta mu nepomohl vrátit se na rošt v limitu dvou minut. Eduard Krčmář troubil k březolupské ofenzívě, když odstartoval na Zdeňka Holuba.

Rozjížďka s číslem jedenáct však vypadala, že se Praha svým pronásledovatelům v moravských barvách zase vzdálí. Martin Málek sice odstartoval nejlépe ze všech, avšak Ondřej Smetana ho ve výjezdu postupně doháněl, až ho nakonec na rovince objel.

Na začátku třetího okruhu se však Vít Janoušek objevil pod nafukovacími mantinely. Vyskočilo mu rameno a on nemohl rozjetý motocykl samozřejmě uřídit. K ostudě přítomného lékařského personálu musel s bezvládnou rukou do depa po svých. Při repete si Martin Málek dal setsakramentský pozor, aby mu Ondřej Smetana neprovedl podobnou kulišárnu.

Březolupy už dýchaly Pražanům na záda, když osud svých týmů měli vzít do rukou oba neporažení jmenovci. Michal Škurla perfektně odstartoval, zatímco Michal Dudek zůstal trčet za René Vidnerem. Slánský závodník však na svou vítěznou šňůru přesto vázal další zlatý uzlík. Z první zatáčky vyjel venkem, na protilehlé rovince předčil svého pardubického soka, aby ve druhém oblouku překonal i vedoucího Pražana.


Verdikt finálové jízdy
Poslední čtvrtinu základního rozpisu startovaly oba vedoucí celky na sedmadvaceti bodech. Pokud se týká duelu o třetí místo, Pardubice měly k dobru čtyři body na Mšeno. Rudolf Grepl, který dnes vlastní tým koučoval, poslal do třinácté jízdy Patrika Nagye v úloze žolíka. Taktizoval i Lubomír Vozár a místo Jaromíra Otruby povolal René Vidnera.

Pardubický manažer měl stejně šastnou ruku jako prve s žolíkem. René Vidner vystřelil z roštu jako balistická střela. Michal Škurla ho celou dobu zasypával nájezdy, avšak musel zůstat bezprostředním divákem Pardubičanova triumfu. „S tím jsem nepočítal,“ přiznal později. Výsledek přitom zaskočil i samotného vítěze. „Nemám rád startovat od prken nebo z lajny, ale z ní mi to teď vyšlo,“ říkal René Vidner.

Ten ovšem neměl čas na delší debaty, jelikož ho čekala třetí jízdě v řadě. Drama souboje o třetí místo gradovalo, jelikož Patrik Nagy coby žolík prve přivezl jen třetí místo. březolupy měly opět dva body ztráty na vedoucí Prahu, ale Eduard Krčmář se postaral o nápravu. Po bleskovém startu ujel všem, zatímco René Vidner držel druhé místo. Na začátku druhého kola ho o ně připravil Ondřej Smetana, aby pardubický závodník v dalším okruhu zastavil s křečemi v rukou.

„Radši jsem to zabalil,“ vysvětloval v depu, „Padalo mě to z ruk, už když jel Ondra kolem mě.“ Bod zůstal na Stanislava Pouznara, který se ovšem pod šachovnicovou vlajkou doslova proplouhal s prázdnou zadní pneumatikou. V další jízdě zastupoval Víta Janouška, takže musel spěšně měnit kolo.


I když do rozjížďky s číslem patnáct vystřelil jako první Ondřej Veverka, Michal Dudek ho objel vnějškem první zatáčky a zachoval tak svou neporazitelnost i nadále. Březolupy opět srovnaly krok s Prahou. A jelikož Pardubice už mohly slavit třetí místo, když David Štěrovský dorazil do cíle před Stanislavem Pouznarem, otázka vítěze byla jedinou dnešní nerozluštěnou hádankou.

Martin Málek dal do finálové jízdy lepší výchozí pozici svému celku. Perfektně odstartoval, aby už na konci protilehlé rovinky měl bratru deset metrů na Zdeňka Holuba. Ve finále však nechal jet s Michalem Dudkem Eduarda Krčmáře.

Jenže Michal Dudek měl daleko ke klidu. Jeho mechanik Zdeněk Uhl totiž zjistil oba utržené palivové kohoutky a nezbylo nic jiného, než v expresním tempu měnit nádrž. Pohoda nepanovala ani v pražských boxech. „Musíme jet dvojici,“ obracel se Michal Škurla na Zdeňka Holuba, který ovšem musel přesednout do sedla náhradního motocyklu. Na tom prvním mu prasknul jazýček pod sedlem.

Eduard Krčmář se opět ujal vlády už od vylétnutí pásky. Pražané jeli za ním, ale Michal Dudek si našel cestu za záda svého kolegy už v prvním oblouku. „Obtáh‘ mě po venku, když jsem ho čekal spodem,“ popisoval Michal Škurla. Maximální triumf březolupského tandemu jen podtrhlo vítězství moravského celku.

Hlasy z depa
„Zezačátku jsem to dobře neviděl,“ přiznával Michal Dudek. „Naposledy tady byly dráha děravá, ale dneska byla super. Trefili jsme se do motorky. Pořád jsem vyhrával, pohoda, ve finále byl Eda první, já šel hned na lajnu.jeli jsme dvojici a na vítězství. Spokojenost, paráda.“


„Super, až na tu jízdu se Škurlou,“ vracel se Eduard Krčmář k jediné porážce dnešního dne. „Byl jsem tam, ale oni mi to stopli. Potom tam byl on, já byl rychlejší, brzdil mě, ale udržel si to. Celej‘ tým udělal dobře motorky. Ve finále jsme si je pohlídali a jeli jsme dvojici. Vítězství je super, jen tak dál.“

„Dneska to bylo super,“ přidal se ke svým kolegům rovněž Martin Málek. „Nejdřív jsem neměl jet, nevěděl jsem, jak to dopadne s polskou ligou. Šlo to tamo, byl jsem tady jediný zástupce z Březolup a s pomocí mamky a Milana Macha jsem to ukoučoval. Škoda akorát té první jízdy. Neměl jsem ještě úplně doladěnou motorku, ale pak jsem byl spokojený. Finálovou jízdu jsem nechal jet kluky. Zvládli to bravurně, takže v Březolupech bude velká radost.“

„Dneska to bylo dobrý,“ zastával optimistický postoj rovněž Michal Škurla. „Mšeno je moje oblíbená dráha, mám ji rád. Nejvíc mě štve finále a Rencek Vidner, jak mě předjel. To mě naštvalo dost, to jsem neočekával. Finále mohlo bejt‘ lepší. Po startu jsem tam byl s nima, ale Dudu mě obtáh‘ po venku, když jsem ho čekal spodem.“

„Napínavý až do konce,“ hodnotil mítink Zdeněk Holub. „Bylo to vyrovnaný, do poslední jízdy jsme vedli my. Ve finále jsem si blbě stoupnul, ještě jsme musel skočit na druhou motorku, protože mi prasknul jazýček u sedačky. Ve Svitavách jim to snad vrátíme, já tam ale nepojedu, jsem v Červenogradu.“


„Dnešek nebyl dobrej‘,“ kroutil hlavou Ondřej Veverka. „Nemohli jsme zprvu nastavit motorku. Když jsme ji nastavili, začalo to klepat na klice. Šli jsme na druhou motorku, ale nejsme spokojenej‘. Každej‘ den není posvícení. Mohli jsme vyhrát, co se dá dělat, žily si řezat nebudeme, třeba příště…“

„Pozitivně,“ odpovídal Ondřej Smetana na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak to dneska viděl. „Akorát jsme měli vyhrát. Na Matese se mi to povedlo, ale pak spadnul Vítek a bylo to v háji. Podruhý si na mě dal pozor a nenechal mi to. Velká škoda, ale co se dá dělat?!“

„Šlo to, akorát tu poslední jízdu,“ svěřoval se René Vidner. „Jel jsem třikrát za sebou a padalo mě to. Radši jsem to zabalil. Nemám rád startovat od lajny nebo od prken, ale ve třináctý jízdě se mi to povedlo.“

„Docela v pohodě,“ smál se David Štěrovský. „Akorát jsme nedoladili převod. Dráha mi nesedla a nechtěli jsme se hrabat v předstihu. Nějak to nevyšlo, ráno před závodama jsem ještě zadřel motor. Ale příště bude líp.“

„Šel jsem na hubu při tréninku ve Svitavách,“ vysvětloval Stanislav Pouznar měsíc závodní absence. „A hned jsem se uzdravil, jsem si udělal v Liberci kotník. Musel jsem dnes postavit novou motorku. Měl jsem jinej‘ rám místo Stuhy Jawu. A jak je rámovina jiná, doplatil jsem nejvíc na starty. Ale na to, že jsem na tom měsíc neseděl, bylo to v mezích spokojenosti. Příště to bude určitě ještě lepší.“

1. AK Březolupy     41
Martin Málek 2 3 3 3   11
Michal Dudek 3 3 3 3 2 14(1)
Eduard Krčmář 3 2 3 3 3 14
Dominik Hinner 1 0 1 0   2
 
2. AK Markéta Praha     36
Zdeněk Holub 3 2 2 2 0 9
Ondřej Veverka 2 1 3 2   8
Ondřej Smetana 1 3 2 2   8
Michal Škurla 3 3 2 2 1 11
 
3. ZP Pardubice     17
Tomáš Jůza 0 1 4* 1   6
David Štěrovský 1 1 1 1   4
René Vidner 2 0 1 3 R   6
Jaromír Otruba 0 0 1 –   1
 
4. Grepl PDK Mšeno     11
Michal Klein 1 2 0 0   3
Vít Janoušek 0 0 X –   0
Patrik Nagy, H (ACCR) 2 2 M 2*   6
Stanislav Pouznar – 1 0 1 0   2

Průběžná prvoligová tabulka:

  body z jízd tabulkové body
1. Březolupy 41 4
2. Praha 36 3
3. Pardubice 17 2
4. Mšeno 11 1

Foto: Eva Palánová

MS Na dlouhé dráze

Historie z minulého týdne se opakovala takřka na vlas přesně

Tayak – 2. června
Minulý týden se ve Francii nedojel závod evropského semifinále na travnaté dráze, nyní se něco podobného stalo i při kvalifikačním kole mistrovství světa v Tayaku. Díky silné bouři nedošlo na semifinálové a finálové jízdy. Výsledky po základní sérii zastihly Aleše Drymla na čtvrtém místě. Desátý Richard Wolff směřoval veškeré šance na semifinále, zatímco plzeňský nezmar Karel Kadlec pole uzavíral. Toto pořadí však nebylo prozatím ještě potvrzeno.

1. Stephane Tresarrieu, F 19
2. Dirk Fabriek, NL (FMB) 17
3. Glen Phillips, GB 16
4. Aleš Dryml, CZ 16
5. Nick Lourens, NL 15
6. Richard de Biasi, F 12
7. Cory Gathercole, AUS 11
8. Jerome Lespinasse, F 10
9. Gabriel Dubernard, F 10
10. Richard Wolff, CZ 9
11. Rene Lehtinen, FIN 8
12. Sjoerd Rozenberg, NL 8
13. Enrico Sonnenberg, D 8
14. Keijo Bünning, D 7
15. Aarni Heikkila, FIN 5
16. Charlie Saunders, GB 5
17. Erik Eijbergen, NL 3
18. Karel Kadlec, CZ 1
MS Jednotlivců

Pod alpskými velikány postup nevyrostl

St. Johann in Pongau – 2. června
První z pětice čtvrtfinálových kol kvalifikace pro SGP 2013 v alpském St. Johannu vyhrál Leon Madsen, když se v rozjezdu zastavil motocykl Joonase Kyllmäkorpiho. Další rozjezd poslal na nejnižší stupínek pódia Patricka Hougaarda na úkor Jurici Pavlice. Ani Tomáš Suchánek, ani na poslední chvíli zmobilizovaný Martin Gavenda cestu mezi postupujících devět nenašli.

1. Leon Madsen, DK 0 3 3 3 3 12+3
3. Joonas Kyllmäkorpi, FIN 3 2 1 3 3 12+E
3. Patrick Hougaard, DK 3 3 2 2 1 11+3
4. Jurica Pavlic, CRO 3 1 3 1 3 11+2
5. Adrian Miedzinski, PL 2 2 2 2 2 10
6. Thomas H. Jonasson, S 2 1 1 3 3 10
7. Matej Žagar, SLO 2 1 2 3 2 10
8. Martin Smolinski, D 1 2 3 2 0 8
9. Ben Barker, GB 2 X 3 2 1 8
10. Daniel Gappmaier, A 3 0 1 1 2 7
11. Simon Gustafsson, S 1 3 2 – – 6
12. Tomáš Suchánek, CZ 1 3 0 0 0 4
13. Maks Gregorič, SLO 0 2 0 1 1 4
14. Lucas Simon, A 0 1 0 2 E 3
15. Martin Gavenda, CZ 1 0 1 0 1 3
16. Oskar Fajfer, PL (res) 1 1
17. Renato Cvetko, CRO 0 0 0 E E 0
18. Johannes Fiala, A (res) 0 0
MS Juniorů

Václav Milík postoupil do světového finále juniorů

Terenzano a Červenograd – 2. června
Ovály v Terenzanu a Červenogradě rozhodly o obsazení finálové série mistrovství světa juniorů. V Itálii triumfoval Patryk Dudek, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Mikkel B. Jensen a Michael Jepsen Jensen. Českého fanouška spíše poutal pozornost ukrajinský závod vzhledem ke dvojici našich želízek v ohni. Jan Holub nakonec obsadil třináctou příčku, Václav Milík po rozjezdu postoupil ze šesté příčky do finále. Zvítězil Maciej Janowski a na pódiu ho doplnili Przemyslaw Janowski a Aleksander Loktajev.

Červenograd:    
1. Maciej Janowski, PL 3 2 3 3 3 14
2. Przemyslaw Pawlicki, PL 3 3 2 2 3 13+3
3. Aleksander Loktajev, UA 3 3 3 2 2 13+2
4. Mikkel Michelsen, DK 2 2 3 3 2 11
5. Piotr Pawlicki, PL E 0 3 3 3 9+3
6. Václav Milík, CZ 3 1 1 2 2 9+2
7. Damian Adamczak, PL 2 2 3 1 1 9+1
8. Niklas Porsing, DK 1 3 1 2 2 9+X
9. Pontus Aspgren, S 0 3 0 1 3 7
10. Andrzej Lebeděvs, LAT 1 1 2 3 0 7
11. Kiril Cukanov, UA 2 2 1 1 1 7
12. Vitalij Bělousov, RUS ex 1 2 1 1 5
13. Jan Holub, CZ 2 0 1 0 0 3
14. Tom Perry, GB 1 0 0 0 ex 1
15. Thomas Jörgensen, DK E 1 0 E – 1
16. Viktor Kulakov ex 0 0 0 E 0
 
Terenzano:    
1. Patryk Dudek, PL 3 3 3 3 2 14
2. Mikkel B. Jensen, DK 3 3 2 2 3 13
3. Michael Jepsen Jensen, DK 2 1 2 3 3 11+3
4. Sam Masters, AUS 3 2 3 1 2 11+2
5. Tobiasz Musielak, PL 2 3 3 2 0 10
6. Ritchie Worrall, GB 1 2 3 3 1 10
7. Bartosz Zmarzlik, PL 3 3 0 2 1 9+3
8. Nicolaj Jakobsen, DK 2 2 1 1 3 9+2
9. Dakota North, AUS 2 2 1 0 2 7
10. Marc Randrup, DK 1 0 1 3 1 6
11. Kyle Newman, GB 1 1 0 0 3 5
12. David Bellego, F X 0 2 1 1 4
13. Alex Davies, AUS 0 0 1 2 0 3
14. Dino Kovačič, CRO 0 1 2 0 0 3
15. Michele Castagna, I X 1 0 E 2 3
16. Matič Ivačič, SLO 0 0 0 1 0 1
MS juniorských družstev

Chiméra Lakeside českým juniorům nesebrala bojovnost

Lakeside – 28. května
Sotva se členové juniorského nároďáku dozvěděli, že světové semifinále své věkové kategorie pojedou v Lakeside, vynořila se chiméra místní atypické dráhy, která se stáčí proklatě za roh. Ve středu po druhém díle domácích jednadvacítek pod jurisdikcí AČR na plzeňských Borech svolal Milan Špinka operativní poradu. Česká výprava se vydala na cestu v pátek dopoledne, a by se v neděli večer vracela zpátky jen se třinácti body a čtvrtým místem, reprezentační manažer nebyl zrovna nespokojen, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.

Tréninkový problém
Problém v českém týmu nastal už při tréninku. „Veve si ustlal, Vašek taky,“ vypráví Milan Špinka. „Byly to lehký pády, ale Venca si narazil hrudní koš. Šli jsme k doktorovi, ten řek‘, že to má naražený. Bolelo ho to, ale závody nevzdal.“

Z české party nastupoval do akce jako první. „Dojel třetí,“ pokračuje Milan Špinka. „Byl opatrnej‘, řek‘, že pojede ještě jednu jízdu a končí. Skončil poslední, ale pak řek‘, že ještě pojede. A z červený je všechny změřil. Další jízdu jel ze žlutý a byl poslední. Pak jsem ho dal místo Veveho zase z červený. Jenže se mu roztrhly kartery, takže jsem na poslední jízdu dal Veveho místo něj.“

By náš tým skončil poslední, jeho největší devizou je perspektiva do budoucna. „Eda je mladej‘ kluk na začátku kariéry,“ souhlasí kouč národního týmu. „Má všechno před sebou a tolik zkušeností tam není. Stejně jako Zdenda a Veve. Ten je sice starší, ale byl v Anglii poprvý. A Anglie je Anglie.“

Mezi tamní specifické drahami patří Lakeside k nejžhavějším kandidátům na primát. „Eda zůstal jednou stát,“ líčí Milan Špinka, jak se česká pětka s krátkým oválem popasovala. „Pak šel na hubu a v poslední rozjížďce páska. Honza spadnul ve své druhé jízdě. Přidřel si prsty, které mu otekly, takže si nemoh‘ zmáčknout spojku. Dojížděl to s těma prstama, Veve lehnul hned v první jízdě.“

Pozitivní přínos z kolibříků
Čeští mladíci nechali svou bojovností velký dojem. „Zdeněk jel dobře ve třetí jízdě,“ přidává Milan Špinka další pozitivní postřeh. „Odstartoval z červený, ale ve druhým kole chytil ve výjezdu z druhý zatáčky hladký. Přetočil se, ale ustál to. Steve Worral ho dojel a v nájezdu ho sundal. V rozjezdu dojel Zdenda na bod. Bojoval, snažil se.“

Velkým soupeřem našich mladíků byla psychika. „Samozřejmě jim psychicky nepřidalo, když se dozvěděli, že jedou do Lakeside a hned jim každej‘ říkal, jak je to moc za roh,“ komentuje Milan Špinka. „Anglie je určitě trošku jiná, s třinácti body nemůžu říkat, že to bylo dobrý. Určitej‘ respekt z tý dráhy tam byl. Ale o tréninku jsem si myslel, že to bude horší, že budou zatáčet hůř. Ale psychika byla špatná. Jak se tam má jezdit, předváděl Darcy Ward. Každej‘ výjezd po prknech.“

Český reprezentační manažer by se nebránil myšlence turné po britských stadiónech. „Je to škola,“ hodnotí plochou dráhu na druhé straně La Manche. „Chtělo by to turné, jak jsme tam jezdili dřív. Klidně pět závodů, ale to už asi dnes nepůjde. Všechno je drahý, ale určitě by to byla pro kluky dobrá škola. Aspoň, že tam teď Vašek jednou vyhrál. To Angličané hodnotí a v Lakeside bylo hodně manažerů se na juniory bylo podívat. Pro kluky to určitě zkušenost byla, ale těch zkušeností by to chtělo víc.“

Milan Špinka také vyzdvihl přínos malé dráhy, po níž se kromě Jana Holuba všichni reprezentanti ještě nedávno proháněli v sedlech stopětadvacítek. „Ano, tady se projevil práce Zdeňka Schneiderwinda na malý dráze, kterou část českého publika dokonce odsuzuje,“ tvrdí. „Pozitivní je i dobrá nálada v týmu, který má před sebou dlouhou budoucnost. Je jen škoda, že v mistrovství Evropy zvýšili limit z devatenácti na jednadvacet let.“

Česká výprava nyní cestovala do Anglie jedním velkým minibusem s vlekem. Milan Špinka rovněž vyzdvihl sponzorský příspěvek společnosti Fuchs Oil Silkolene. „Dali klukům oleje a mechanikům kombinézy,“ líčí Milan Špinka. „Touhle cestou bych jim chtěl poděkovat za celej‘ tým. Bylo to bezvadný.“

Bez nároku na postup, ale za peníze
Nejbližším programem juniorského národního týmu je čtvrteční semifinále evropského šampionátu družstev v Opole. Češi ze soutěže sice už vypadli v Červenogradu, avšak na jihu Polska pojedou jako rezervní tým bez nároku na postup.

Češi nastoupí ve stejném složení jako na Ukrajině, pouze zraněného Romana Čejku nahradí Jan Holub. Možnost premiéry Michala Škurly padla, protože ten se rozhodl startovat ještě jednou ve zlaté trofeji FIM stopětadvacítek ve Vechtě. „V podstatě to bude placenej‘ trénink,“ říká Milan Špinka na téma našeho záskoku v Polsku.

Foto: Zdeněk Holub a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Minirozhovor

Petr Klauz se už ve své druhé kompletní ledařské sezóně zapsal mezi šampióny

Jako malý kluk přijel na finále mistrovství světa na ledové dráze ve Frankfurtu nad Mohanem. A spíše než úspěšný boj Antonína Klatovského o stříbrnou medaili ho zaujala motokrosová pětašedesátka. S motokrosem však musel na devět let přestat. A když se k němu hodlal vrátit, chytla ho ledová plochá dráha. Minulou sobotu vám magazín speedwayA-Z přinesl příběh Jana Klauze, nyní je čas na jeho syna Petra.
Motokrosová pětašedesátka zastínila finále mistrovství světa
„Začal jsem se odstrkovat na kole, až jsem prošoupal podrážky,“ rozvíjí Petr Klauz svůj příběh. Jenže jako syn motorkáře nemohl mít dvě kola v jedné stopě bez motoru hodně dlouho. „Otec, topič v Jawě mi postavil pionýra na bantamových kolech. To ještě jezdil dragstery. Pak jsem měl zhruba v pěti letech osmdesátku Herkules.“

Jako osudový se ovšem ukázal výlet na světové finále na ledové dráze, které se v březnu roku 1992 konalo ve Frankfurtu nad Mohanem. Antonín Klatovský tehdy dobyl skvělou stříbrnou medaili. Petr Klauz, jemuž chyběl necelý měsíc do sedmých narozenin, však měl plnou hlavu motokrosové pětašedesátky, kterou tam na vlastní oči spatřil.

„Přelejzali jsme plot, abychom nemuseli platit,“ líčí svérázné okolnosti, za nichž se tak stalo. „Museli jsme se rozdělit a oni mě nechali stát u tý pětadašedesátky. A pak mě od ní nemohli dostat. Vrátili jsme se domů. Za pár dnů jsme jeli jako na výlet. Přijeli jsme ke Klatovákovi. On měl tu krosku doma a táta ji pro mě koupil.“

Malý Petr Klauz zelenou Kawasaki 65 ccm rozhodně nenechával příliš často opřenou v rohu garáže. „Trénoval jsem na ní a pak začal závodit,“ vypráví. „První závod byl v Náměšti nad Oslavou a já v něm byl třetí. Malej‘ motokros se rozjel, jezdil jsem třeba s Pepou Kulhavým, Liborem Podmolem i s Honzou Jarošem.“

Kariéra mladého motokrosaře se začala slibně rozvíjet. „Pak jsem jezdil osmdesátky, potom osmdesátky na velkejch‘ kolech a nakonec na velký motorce,“ vzpomíná. „Ale v patnácti letech jsme končili. Naši se rozváděli, nebyly peníze, takže se z toho vypadlo. A v patnácti to sám neutáhneš. Zrovna když začali chodit sponzoři, zlomil jsem si ruku.“

Přitom Petr Klauz nebyl na motokrosové scéně žádným statistou. „Malá kubatura byla sranda,“ svěřuje se. „Když tam nebyl Pepa Kulhavej‘, vyhrál jsem, když tam byl, tak jsem skončil druhej‘. V osmdesátkách jsem byl asi dvanáctej‘ v republice. Žádná sláva, ale bylo nás tam nahlášenejch‘ asi sto dvacet. Pak jsem jel na stopětadvacítce a končil s republikou. Začli jsme krajáčky. Tam to bylo dobrý, tak do třetího místa. Ale skončil jsem úplně a devět let jsem žádnou krosku neměl.“

Po dlouhé přestávce si Petr Klauz pořídil Hondu CR 450. „Čekal jsem, že mi nandaj‘,“ vzpomíná na svůj motokrosový comeback. „Ale ono to tak nebylo. To ježdění mi tam nějak zůstalo. Byl jsem na třech nebo čtyřech tréninkách a jeli jsme na hobíky. První závod jsem šel z prvního místa na držku a pak z posledního dojel šestej‘. Druhou rundu jsem dojel druhej‘ a těsně se nevešel na bednu. V Jiníně jsem byl třetí, ale přišly ledy a od tý doby přes léto motokros jen šmrdlám.“

Úspěšné podněty po začátek ledařské kariéry
Ledová plochá dráha, která stála ve Frankfurtu nad Mohanem u jeho závodnických prvopočátků, se ozvala v únoru roku 2009. V Osečné měli připravený závodní ovál na louce u Mlékárenského rybníka. Po šampionátu družstev tady mělo vyvrcholit i mistrovství republiky jednotlivců. Jenže Růžená den před severočeským závodem padla. A protože se cizincům nechtělo jen do Osečné, kde se jim ježily vlasy při pohledu na blízké stromy a potok, byl i tady mistrovský podnik zrušen.

Ještě před třemi léty totiž nebylo možné naplnit startovní listinu pouze z českých závodníků. Jenže mítink O cenu starosty, který pořadatelský tým okolo Jana Peciny uspořádal místo šampionátu republiky, odstartoval lavinu, která jezdecké kurděje českých ledů měla účinně vyléčit.

Mezi těmi, které Osečenští oslovili ve snaze mít co nejvíce závodníků, byl i Jan Klauz. „Kluci z Osečný věděli, že máme motorku,“ vysvětluje jeho syn Petr, na něhož tehdy čekal ledařský debut. „Řekli jsme, že se přijedem‘ jen podívat. A ejhle, já skončil třetí.“

Petr Klauz vcelku s přehledem pronikl až do finále. Jan Pecina se v něm pral o vítězství s Andrejem Divišem, aby nakonec proburáceli pod šachovnicovou vlajkou takřka současně. Domácí vousatý matador však sportovně přiznal, že Andrej Diviš byl v cíli dřív. Avšak velké věci se děly i za jejich zády. Petr Klauz celých šest kol, na něž byla finálová jízda vypsána, držel v šachu Lukáše Volejníka.

„Líbilo se mi, že jsem dojel a nebyl poslední,“ vzpomíná na svůj ledařský debut s odstupem třech let. Stejně jako u Radka Hutly, který se tenkrát přijel jen lehce svézt a skončil v reprezentaci a u pořádání závodů v Mělicích, se ledová dráha zachytila pevně drápkem také u otce a syna Klauzových.

„Zalíbilo se mi to,“ připouští Petr Klauz. „Táta další rok nejel, tak jsem to zkusil já.“ Slibně se rozvíjející kariéra dostala další podnětný impuls. „V Rakousku jsem předjel Mazňu (přezdívka Lukáše Volejníka – pozn. redakce),“ líčí. „A to se mi líbilo, že jsem mu dal na starý bábě motorce.“

V sezóně 2010 byly závody mistrovství republiky kvůli nepříznivým okolnostem odvolávány jako na běžícím pásu. Avšak o domácí titul ve družstvech se bojovalo hned třikrát. Petr Klauz v něm vytvořil tandem s Radkem Hutlou.

„Docela se dařilo,“ bilancuje. „Poslední závody jsem odved‘ Brucknera s Mazňou. Končilo se a pak jsme kupovali novej‘ rám. Tím bych viděl úspěchy loňský sezóny, s novým rámem to šlo.“

Zápis mezi mistry republiky
Loňská sezóna ploché dráhy byla u nás skutečně parádní. Ke třem kolům šampionátu jednotlivců přibyly tři závody družstev a závěrečný pouák v Hamru na Jezeře. Sedm podniků na ledech jsme u nás měli naposledy roku 1977.

„Jednotlivci se nepovedli,“ říká Petr Klauz. „Píchlo se, prasknul řetěz, ale ve dvojicích to klapalo a s Andrejem to bylo dobrý.“ Andrej Diviš chtěl původně startovat s táborským Josefem Šiškou, jež ho svého času k ledové dráze přivedl. Ale nestačili včas připravit druhý motocykl, takže hledal jiné řešení.

„Původně jsem chtěl jet s tátou,“ vzpomíná Petr Klauz na námluvy se západočeským závodníkem. „Ale Klatovák a Jirka Petrásek říkali, a neblbnu, že můžeme mít titul. Otec měl starou motorku, nevadilo mu to a tak jsme se s Andrejem spřáhli.“

Spojenectví fungovalo dokonale. Hned na úvod na Hamru na Jezeře o bod porazili domácí Jana Pecinu s Lukášem Volejníkem. V Mělicích skončili na stejném bodovém zisku, aby posléze v Růžené osečenští borci jejich celkový bodový zisk vyrovnali. Andrej Diviš ovšem v dodatkové jízdě Jana Pecinu porazil a do historických kolonek českých šampiónů zapsal jméno nejen svoje, ale také Petra Klauze.

Loňská sezóna mu rovněž přinesla debut v mistrovství světa, v němž byl nominován jako náhradník do polského Sanoku. „V tréninku mi odešla zadní pružina, vyběh‘ jsem z toho a koukal se na led z balíků,“ zlehčuje svým humorem svůj pád. Tomu se nevyhnul ani při volném mezinárodním klání v Assenu. „Mazňa mi vytáh‘ balík hákem,“ přibližuje svůj poslední závod roku 2011. „A já přeletěl po ledě celou rovinu. Praštil jsem se rukou o led, bolelo, tak jsem nemoh‘ už jet.“

Letos si zima dávala pořádně načas, aby nakonec únorové arktické mrazy útočily na letité meteorologické rekordy. „Růžená byla skvělá, až na ten motor,“ vybavuje si Petr Klauz úvodní kolo šampionátu družstev, v němž vůbec poprvé vytvořil dvojici se svým otcem Janem. „Ulítlo ložisko na vahadle a na půjčené motorce to není ono.“

Pravé mechanické Waterloo však nastalo v Mělicích. „Ty byly výborný,“ objevuje se na jeho tváři notně sarkastický výraz. „Nejdřív vypadla hadička od metylu a v rozjezdu mi opět prask‘ řetěz. A Kopřivnice je jasná. Prasklý rameno.“

Přesto však závod na Větřkovické přehradě dokončil, aby jim v konečném součtu patřilo třetí místo. Den předtím na Hamru na Jezeře ještě stačil skončit osmý v jednotlivců. „Z Čechů jsem byl čtvrtej‘,“ upřesňuje. „I když mi to jelo blbě, dopadlo to dobře. Zase se snad podívám na svět jako letos.“

To opět zamířil do polského Sanoku, kde obsadil dvanácté místo. „Mohlo to dopadnout líp,“ hodnotí. „Zadní kolo mi klouzalo, než jsem ho vyměnil. Od třetí jízdy jsem měl otcovo kolo. A ještě škoda, že mě v poslední jízdě nakonec předjel Leitner. Člověk si pořád říká, že jede pomalu, ale když se na to kouká na záznamu, pomalý to není. Mohlo bejt‘ o pár bodíků víc. Je to škoda, chce to mít pořádný kola, aby to drželo.“

Co dělá ledař v létě
„Jinak to letos dopadlo dobře, vždycky může bejt‘ hůř,“ filozofuje na téma svých výsledků sezóny 2012. Z jeho úhlu pohledu přišla obleva v pravý čas, jelikož by v plánovaných březnových podnicích jednotlivců a družstev nemohl kvůli zraněnému rameni startovat.

„Operace nebyla,“ svěřuje se. „Stačilo to mít v ortéze. Nikam se to nehlo, ale bylo to šest neděl v klidu. Přišel jsem o jeden závod v Drážďanech, kde jel za mě otec. Ale ten první Golden Spike taky nebyl špatnej‘, ale tam jsem se dostal kvůli Antonovi, že nejel.“

Přestoupit z motokrosu na ledovou plochou dráhu tedy nebyl špatný nápad? „Sbíráme zkušenosti,“ reaguje Petr Klauz. „Doufám, že to bude lepší a lepší. A to musím zaklepat, a se nic nestane. A taky by ty ledy mohly víc ohodnotit, když člověk udělá titul.“

V současné době myslí Petr Klauz na nadcházející zimu jen zvolna. „Teď zatím nic,“ odpovídá na otázku, co dělá pro svou přípravu na nadcházející ledařskou kampaň. „Ale jestli to klapne, zkoušeli bychom na klasice starty. Sklouznu se na krosce, ale teď jsem to nechtěl s tím ramenem přehánět. Ale už jsem se byl podívat na naší soukromý trati. Skočit jde všechno, tak je to v pohodě. A musím taky makat doma, čeká nás svatba, tak a to mám všechno dodělaný.“

Brzy však dílna Klauzových ožije čilým ruchem. „Přes léto se začnem‘ připravovat,“ pouští se Petr Klauz do detailnějšího vypočítávání. „Čištění, leštění, zjišování nedostatků, shánění náhradních dílů. Se soupisem dílů vyrazíme za Tondou Klatovským. Ten kdyby nebyl, tak ledy nejezdí nikdo. Nevím, jestli mě táta vezme s sebou na podzim do Ruska. Jel bych se podívat, i když žena z toho nemá radost. Do zimy nemám žádný velký plány. Uvidíme.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Martin Búri, Michal Kohout a Petr Makušev