Archiv pro měsíc: Červen 2012

Ostatní závody

FIM Flat Track Cup 2012 míří do Prahy

Praha – 20. června
Flat track, který někdy nese mírně zavádějící označení americká plochá dráha, není u nás disciplínou s dlouhou tradicí. Nicméně jedna z alternativ zaoceánského motocyklového závodění na oválech si u nás rychle našel své vyznavače i pořadatele. Po víkendu s podniky v Plzni a Mariánských Lázních se již tuto sobotu na pražské Markétě uskuteční premiéra seriálu FIM Flat Track Cup, který svým prvním ročníkem aspiruje na označení neoficiálního mistrovství světa.

Další závody se uskuteční v Montegiorgio v Itálii, americkém Auburnu a Lodi, aby se seriál ukončil říjnovým závodem v Miskolci. Do pražského závodu je přihlášeno jednadvacet závodníků, přičemž české barvy budou hájit čtyři z nich. Nejznámější je Pavol Pučko, bývalý plochodrážník a ještě předtím motokrosař, jehož flat track oslovil hned, když před třemi lety dostal možnost zúčastnit se ukázkového podniku před Tomíčkovým memoriálem.

Oficiální zahájení sobotního závodu v Praze je v sedmnáct hodin. Avšak ještě předtím čeká návštěvníky bohatý doprovodný program. Současně s tréninkem úderem třinácté hodiny začne prezentace amerických automobilů a motocyklů. O dvě hodiny později se diváci dostanou do depa a o hodinu později je do varu dostane rocková skupina The Cannonballs.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Minirozhovor

Sebastian Ulamek by rád se Slaným znovu zažil okamžiky štěstí

Czestochowa – 19. června
Slaný patřil ke klubům, kde velice brzy pochopili, že pro extraligový úspěch jsou nezbytní zahraniční závodníci. Kouč Milan Mach se dlouhodobě orientuje především na polské závodníky. A by se nevyhýbá experimentům, sází raději na osvědčenou kvalitu. Tu mu léta garantoval Sebastian Ulamek, jenž měl lví podíl na obou titulech z let 2005 a 2006. O to větší překvapení přinesla sezóna 2010, kdy začal oblékat vestu Mšena. Letos je však Sebastian Ulamek zpátky ve Slaném a magazínu speedwayA-Z se svěřil se svými ambicemi vrátit středočeský trůn opět na mistrovský trůn.

„Poprvé jsem byl v Čechách na závodech o Pohár pivovaru Krušovice, který jsem vyhrál,“ vzpomíná Sebastian Ulamek na své začátky v Čechách. „Při tomto závodě došlo k prvnímu kontaktu se slánským klubem. Milan Mach potom několikrát přijel na závody do Polska, kde jsme se dohodli na mých startech v české extralize za družstvo AK Slaný.“

Od vítězství v závodě dotovaném krušovickým pivovarem v říjnu 2001 však uběhla poměrně dlouhá doba, než Sebastian Ulamek roku 2003 debutoval v české extralize. Slaný atakoval titul, avšak musel se smiřovat se stříbrem stejně jako následující sezónu.

Avšak v roku 2005 konečně po předlouhých šestatřiceti letech podruhé zasedl na extraligový trůn, aby svůj titul obhájil hned v následující sezóně. Úspěch sezóny 2006 byl o to výraznější, že ve vyrovnané soutěži se slánský tým radoval ze zlatých medailí již po skončení předposledního extraligového kola.

„Na ty dva tituly v barvách Slaného vzpomínám moc rád,“ vrací se Sebastian Ulamek do nejskvělejšího období slánského klubu. „Byly to nezapomenutelné chvíle získat dvakrát po sobě zlaté medaile vítězů extraligy. Navíc, když to byly zisku titulu pro klub ze Slaného po tak dlouhé době od roku 1969. A teď, když jsem se do Slaného vrátil, chtěl bych tyto okamžiky štěstí znovu zažít a pomoci opět vyhrát slánskému týmu zlaté medaile.“

Jenže hattrick se nepovedl. Navíc Sebastian Ulamek už na českých extraligových oválech nebýval tak častým hostem a v sezóně 2008 nastoupil dokonce pouze v jednom jediném závodě. „Ano,“ souhlasí polský závodník. „Mé starty potom nebyl tak časté, měl jsem podepsány kontrakty ve Švédsku a Dánsku a s nimi termíny závodů v Čechách často kolidovaly.“

Jenže přišel rok 2010, česká extraliga se vrátila k systému dvojutkání. A Sebastian Ulamek se nečekaně objevil na soupisce Grepl PDK Mšeno. „Ze Mšena jsem dostal nabídku po sezóně 2009,“ objasňuje svůj nečekaný přestup. „Byla pro mě zajímavá a tak jsem se po mnohých konzultacích s Milanem Machem rozhodl změnit klubové barvy.“

Mšenské prostředí pro něho nebylo neznámé. „Petr Vandírek jezdil v Czestochowé v době, kdy jsem se učil jezdit plochou dráhu,“ odhaluje své vazby na mšenského kouče. „Často jsem mu v depu pomáhal, rád na to vzpomínám.“

Mšeno profitovalo z jeho služeb rovněž při svém loňském vítězném tažení extraligou. Avšak z kuloárů se neslo, že Sebastian Ulamek nebyl spokojený se svým nasazováním, a že ho mrzelo, že se opět nevešel do mšenské finálové sestavy. Je toto důvod jeho návratu do Slaného?

„V roce 2011 mi rovněž řada termínů v české lize kolidovala s mými zahraničními kontrakty,“ odpovídá. „I s kvalifikačními závody polského mistrovství jednotlivců, proto mé starty nebyla tak časté. Po odchodu ze Slaného jsme zůstali s Milanem přáteli a mně bylo opravdu těžko jezdit proti klubu, kde je můj přítel manažerem. Milan se mnou mluvil o možnosti návratu. A když mně dal nabídku, přijal jsem ji s tím, že bych chtěl využít maximum termínů a pokusit se znovu vyhrát ligu za Slaný. Hlavním důvodem mého návratu do Slaného je můj přítel Milan Mach.“

Sebastian Ulamek již českou extraligu vyhrál čtyřikrát, dvakrát za Slaný, dvakrát za Mšeno. Avšak zlato z šampionátu dvojic mu prozatím uniká… „Ano, třikrát jsem byl ve finále dvojic druhý,“ vypočítává. „Vždycky byly nějaké technické problémy mého partnera a tak vždy chybělo pár bodů, abychom vyhráli. Pokud bude možnost, rád letos pojedu znovu a budu bojovat o zlato.“

Sebastian Ulamek v českých ligách:

sezóna klub (soutěž – umístění) závody jízdy body (bonus) average
2003 Slaný (extraliga – 2.) 4 20 42 2,10
2004 Slaný (extraliga – 2.) 2 11 28 2,55
2005 Slaný (extraliga – 1.) 4 22 51 2,32
2006 Slaný (extraliga – 1.) 4 20 58 2,90
  Mšeno (baráž) 1 5 14 2,80
2007 Slaný (extraliga – 3.) 3 16 38 2,38
2008 Slaný (extraliga – 5.) 1 6 16 2,67
2009 Slaný (extraliga – 3.) 3 17 47 2,76
2010 Mšeno (extraliga – 1.) 4 25 66(2) 2,72
2011 Mšeno (extraliga – 1.) 5 30 72(3) 2,50

Sebastian Ulamek v mistrovství republiky dvojic:

sezóna – dějiště klub kolega výsledek
2005 – Divišov PRO TEC Team Miroslav Fencl 2.
2006 – Slaný PRO TEC Team Miroslav Fencl, Zdeněk Schneiderwind 2.
2009 – Liberec AK Slaný Martin Málek 2.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Ostatní závody

Češi v akci 19

České ovály zažily minulý týden poměrně slušnou nadílku plochodrážní akce. Středeční extraliga ve Slaném potvrdila starou známou pravdu, že sejdou-li se dvě vyrovnaná družstva, jimž jde o hodně, systém dvojutkání nemá chybu. O víkendu se na severočeských oválech konaly tři různé šampionáty a program důstojně završil Memoriál Jiřího Hurycha. Reprezentantům se tentokrát nedařilo a také přehled ostatních aktivit našich závodníků bude poměrně stručný.
Na počátku naší tradiční kompilace se musíme vrátit ještě k minulému osmnáctému pokračování. V německé Vechtě se nepředstavily pouze stopětadvacítky, avšak v rámci doprovodného programu také veteráni. Karel Kadlec se ve vybrané společnosti sedmi poměrně zvučných jmen nemohl chybět. Zvítězil legendární Robert Barth, zatímco plzeňský nezmar protínal finálovou metu jako pátý.

V pondělí se Belle Vue dočkalo svého prvního letošního vítězství v rámci britské Elite League, když doma předčilo Wolverhampton 54:40. Aleš Dryml inkasoval osm bodů s jedním bonusem a při středeční extralize ve Slaném byl náležitě hrdý.

„Zničili jsme Wolves,“ říkal. „Pozměnili jsme tým a zdá se, že nám to už funguje. Zítra jedeme v Peterborough, to bude těžší.“ Nicméně Belle Vue skvěle fungovalo i při čtvrtečním výjezdu do Peterborough, jemuž podlehlo o jediný bod 47:46. Aleš Dryml opět nezklamal svými osmi body se dvěma bonusy.

Úterý patřilo především švédské Elit Serien. Vetlanda si odvezl vítězství i Norrköpingu, kde jí místní Vargarna podlehla 40:50. Martin Vaculík přispěl k vítězství deseti body s jedním bonusem a jako jediný se mohl pyšnit skalpem Nickiho Pedersena. Ve středu slovenský borec závodil v dánské lize. Jeho Holsted porazil doma Outrup 54:32 a Martin Vaculík měl navzdory diskvalifikaci v rozjížďce s číslem dvě na konci dvanáct bodů a bonus.

Ve středu se Josef Franc byl podívat na slánské extralize, kde samozřejmě musel odpovídat na řadu otázek týkajících se jeho druhého místa ve finské Forsse. Na druhý den v 11:20 se jeho letadlo odlepilo z ruzyňské ranveje a večer už Pražan mohl slavit vítězství v ligovém poháru. Sheffield doma porazil Berwick 54:42, k čemuž Josef Franc pomohl deseti body s jedním bonusem. Luboš Tomíček v barvách hostujících Banditů měl bodů pět.

Ve čtvrtek se v Premier League dostali do akce rovněž oba zbývající Češi. Ipswich zlikvidoval v ligovém klání hostující Glasgow 64:29. Filip Šitera skóroval jedním bodem. Redcar hostil Edinburgh, vyhrál 54:41, přičemž Matěj Kůs inkasoval osm bodů. Tím se výčet účinkování našich závodníků za kanálem La Manche v minulém týdnu uzavřelo.

Výjezd Berwicku do Edinburghu spláchnul d隝. Somerset sice doma v pátek porazil Glasgow 58:34 a Glasgow ujel včera domácí remízu s Workingtonem, ale Filip Šitera měl u svého jména poznámku rider replacement. Důvod byl nasnadě, na poslední chvíli nahradil Lukáše Drymla v kvalifikaci o SGP 2013 v Miskolci, kde jako jediný z našich reprezentantů našel cestu do race-off alespoň jako náhradník.

Zato Martin Vaculík při kvalifikaci zářil, když v Tarnowě nepoznal hořkost porážky. V neděli pomohl osmi body se dvěma bonusy Tarnowu k výsledku 42:48 při výjezdu do Rzeszowa. Matěj Kůs se po nepovedeném kvalifikačním mítinku v Berwicku briskně přesunul do Krakova. Tamní ovál si vůbec poprvé vyzkoušel dopoledne, kdy obkroužil pár koleček. Ostrý debut však skončil nulou, kterou Pražan vzápětí odčinil dvěma vítěznými jízdami. Nakonec stihnul dohromady devět bodů a domácí porazili Rybnik 49:41.

Počet příležitostí lize pro české závodník v polské lize ovšem poklesl, když Krosno v pátek ohlásilo, že v reakci na pokutu 50 tisíc zlotých za porušení zásad zaskakování zraněného závodníka odstupuje z letošního ročníku druhé ligy.

Ostatní závody

Pět vítězství dostalo na nejvyšší stupeň Jana Holuba

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Chabařovice – 17. června
Jan Holub se dnes odpoledne zapsal mezi vítěze tradičního Memoriálu Jiřího Hurycha, když pět svých rozjížděk proměnil v tříbodové zisky. Dramatický závod vyvrcholil rozjezdem, v němž si Zdeněk Holub vybojoval stříbro, zatímco Eduard Krčmář byl vyloučený za pád. Závodní den v Chabařovicích skvěle podtrhl exhibiční závod sajdkár, které se k nám vrátily v plné parádě po čtyřiceti letech, nepočítáme-li veteránské akce.

Jan Holub záhy zůstal v čele sám
Vedro jako v peci provázelo už dopoledne závod stopětadvacítek. Po obědě sluníčko pražilo ještě víc a počet návštěvníků, kteří prošli pokladnou, se mohl počítat v řádu stovek. Mezitím si závodníci v depu losovali při technické přejímce čísla z pytlíku jako studenti maturitní otázky. Bohužel odečteme-li náhradníky, zůstaly v programu ještě další dvě volné kolonky.

Stanislav Pouznar si včera v Liberci pochroumal zápěstí a jeho klubový kolega Michal Klein měl plnou hlavu starostí, jak opravit dva pomuchlané motocykly před čtvrteční extraligou. Michaela Krupičková si už v libereckých Pavlovicích uvědomila, že dva závody v jednom dni představují v tropickém žáru velký zápřah nejen pro ni, ale i pro jejího otce Jaroslava, který se musí starat hned o čtyři motocykly. Včera rezignovala na stopětadvacítky, které jela dnes dopoledne, ale potom si na nástup hlavního závodu přišla jen pro kytici od pořadatelů k jejím pátečním patnáctinám.

Při tréninku se bohužel startovní listina smrskla o další jméno. Richard Geyer upadl v zatáčce u depa a zůstal ležet. Ze sanitky už vytahovali nosítka, ale mladý Němec rychle vyskočil a vrátil se do depa po svých. O účasti v závodě však už nechtěl ani slyšet.

Symbolický start na uctění památky Jiřího Hurycha, kdy druhé startovní pole zůstává vyhrazené pro obrovskou kytici, zvládl nejlépe Eduard Krčmář. Jenže o pár minut později naostro byl pánem situace Michal Dudek, který svého mladšího klubového kolegu dokázal ohlídat po celá čtyři kola. Snaha o letmý start se vzápětí vymstila Ronny Weisovi, jenž si stěžoval na následky chřipky. Své úsilí překombinoval a mohl se jen dívat na deflektor Zdeňka Holuba.

V rozjížďce s číslem tři se Ondřeji Veverkovi letmý start skutečně podařil. Jenže Miroslav Topinka byl ve střehu a okamžitě celou trojici zastavil červenými světly. Při repete se blýsknul Dominik Hinner, avšak už v nájezdu do druhého kola mu vedení sebral Michal Škurla. Následoval ho také Ondřej Veverka, který ovšem záhy zůstal stát.

Čtveřici úvodních vítězů doplnil Jan Holub, když už v průběhu úvodního kola měl náskok deseti metrů na Ondřeje Smetanu. I když byla startovní čísla vyprodukována na základě matematických teorií o pravděpodobnosti, stěží by kdo dokázal vymyslet lepší zápletku. V rozjížďce s číslem pět se totiž setkali všichni čtyři triumfátoři z první série.

Prubířskou zkoušku ohněm zvládl nejlépe Jan Holub, jehož do čela vynesl bezchybný start. V závěsu za ním zůstával Michal Dudek, ale jeho idylka skončila po výjezdu z úvodní zatáčky třetího okruhu. „Utrženej‘ ventilek,“ ukazoval slánský senior ve svých boxech. Zdeňku Holubovi mělo zděděné druhé místo přijít náramně vhod, jak se později ukázalo. A Michal Škurla, by už tušil, že repríza dopoledního vítězství ze stopětadvacítek bude ošemetnější záležitostí, se mohl uklidňovat, že jeden bod je lepší než drátem do oka.

Na cestu vzhůru se v šesté jízdě vydal Ondřej Smetana, který rychle ujel Ronny Weissovi a Dominiku Hinnerovi. Eduard Krčmář si připsal tři body v sedmé jízdě, kdy během jediného kola za sebou nechal Ondřeje Veverku a Pawla Paryse. Pražan neviděl cíl ani druhého kola a pokračování jeho chabařovické prokletí z předešlého roku začalo dostávat reálné obrysy.

Poslední jízda rozhodla o rozjezdu
Michal Dudek se do hry o stupně vítězů vrátil hned v rozjížďce s číslem devět, v jejíž první zatáčce objel Ronnyho Weise. Zdeněk Holub měl vzápětí stejně lehkou cestu ke třem bodům jako Jaromír Otruba o dvě rozjížďky dříve, jelikož s ním na roštu nikdo jiný už nebyl. Rozjížďka s číslem jedenáct však byla mnohem dramatičtější.

Nejlépe odstartoval Michal Škurla, ovšem už z prvního výjezdu ho střídal Ondřej Smetana. Druhou příčku pro sebe nakonec urval Eduard Krčmář, jemuž tak po třech sériích scházel jediný bod na Zdeňka Holuba a Ondřeje Smetanu. Bezchybný Jan Holub ovšem zůstal před nimi, když se suverénní lehkostí zvítězil v rozjížďce s číslem jedenáct.

Do boje o pódium promluvil i Pawel Parys, když ve čtrnácté jízdě před sebe na chvilku pustil Ondřeje Smetanu v první zatáčce, ale již na protilehlé rovince se zase do čela vrátil. Michal Dudek přitom projel pod šachovnicovou vlajkou až jako třetí. „Toho Poláka jsem nepochopil,“ kroutil slánský závodník hlavou. „Najednou se objevil na venku, překřížil mně dráhu a už to bylo.“

Jan Holub se však vyhnul všem potížím. Čtvrtý triumf připisoval ve čtrnácté jízdě, by se ho Ondřej Veverka pokoušel v prvním oblouku podjet. Michal Škurla se vzápětí vydal na cestu k pódiu, avšak po dvou jedničkách už bylo přece jen trošku pozdě. V šestnácté jízdě odvedl Ronnyho Weise, v osmnácté i kousajícího Pawla Paryse. Jedenáct bodů ovšem bylo málo. Michal Dudek, triumfující ve stylu start – cíl v sedmnácté jízdě, měl na svém kontě ještě o jeden bod méně.

Předposlední jízda dnešního odpoledne určila s definitivní platností vítěze. Jan Holub už popáté za sebou odstartoval jako zkušený profesor, avšak Eduard Krčmář byl vnějškem první zatáčky rychlejší. Jenže plzeňský borec protáhl nájezd do druhé zatáčky a jezdil znovu první.

Jan Holub mohl slavit vítězství, zatímco Eduard Krčmář očekával výsledky dvacáté jízdy. Ta mu mohla přihrát do rozjezdu o stříbro buď Zdeňka Holuba, nebo Ondřeje Smetanu, případně ho rovnou nechat na třetím místě. Oběma svým klubovým kolegům však vypálil rybník Ondřej Veverka. V úvodním výjezdu se jen mohl okolo vedoucího Zdeňka Holuba, aby své dnešní martýrium vylepšil aspoň jedním triumfem na pět minut dvanáct. Přesto se styděl přijít na vyhlášení vítězů, na něž v Chabařovicích chodí tradičně úplně všichni. Ukryl se v nákladovém prostoru své dodávky a své účinkování shrnul do kratičké věty: „Na hovno.“

Díky druhému místu musel Zdeněk Holub do rozjezdu s Eduardem Krčmářem, zatímco Ondřej Smetana skončil stejně jako Michal Škurla těsně pod pódiem. Lepší start dodatkové jízdy vyšel lépe Zdeňku Holubovi. Eduard Krčmář se cpal dopředu venkem. Na rovince mezi nimi došlo ke kontaktu. „Zvedlo se mi to a čaplo se to, ale do Edy jsem nekop‘,“ hájil se později Zdeněk Holub. Eduard Krčmář protestoval gestem směrem k věži rozhodčích. Když se nedočkal reakce, kterou očekával, zůstal ve druhé zatáčce ležet. Miroslav Topinka rozsvítil červená světla, slánského závodníka vyloučil za pád a Zdeňka Holuba vyhlásil jako vítěze.

Mnohem pozitivnější zprávou však bylo, že chabařovická plochá dráha pokračuje dál, by ve sporu s radnicí přišel klub o část pozemků, na nichž je i klubovna. Dráha však plochodrážníkům zůstává a při entusiasmu zdejších pořadatelů o ní určitě ještě hodně uslyšíme.

Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘,“ zářil Jan Holub. „Skoro všechno start – cíl. Až na tu poslední jízdu s Edou. To bylo těžký. Byl to dobrej‘ trénink, ještě k tomu bedna, jsem spokojenej‘, doufám, že to tak zůstane a pořád budu mít stabilní výkony.“

„Dobrej‘ výsledek,“ hodnotil Zdeněk Holub. „Druhý místo je pěknej‘ výsledek, jsem spokojenej‘. V rozjezdu se mi to zvedlo a čaplo se mi to. Byl jsem tam o dvacet centimetrů, ale Edu jsem nekop‘.“

„Na hovno,“ nedokázal Eduard Krčmář skrýt stopy smutku. „Dobrej‘ trénink, ale chtěl jsem vyhrát. Nepovedlo, aspoň to třetí místo. Mohlo to bejt lepší, ale i tohle je dobrý.“

„Nebylo to nejhorší,“ vystihl své pocity Michal Škurla. „Chyběl mi bod na bednu. To byly ty dvě jízdy. Nemoh‘ jsem se srovnat a nastavit na to motorku.“

„Po tý první jízdě jsem to viděl dobře,“ vyprávěl Michal Dudek. „V tý další jsem si říkal ‚aspoň druhý místo za Holubínem‘. Ale motorka začala skákat a já viděl, že je to v prdeli. Guma se zmenšila a ulomila blatník. A pak jsem nepochopil toho Poláka. Najednou se objevil na venku, překřížil mně dráhu a už to bylo.“

1. Jan Holub, Plzeň 3 3 3 3 3 15
2. Zdeněk Holub, Praha 3 2 3 2 2 12+3
3. Eduard Krčmář, Slaný 2 3 2 3 2 12+X
4. Michal Škurla, Praha 3 1 1 3 3 11
5. Ondřej Smetana, Praha 2 3 3 2 1 11
6. Michal Dudek, Slaný 3 E 3 1 3 10
7. Pawel Parys, PL 1 2 2 3 2 10
8. Ronny Weis, D 2 2 2 2 1 9
9. Ondřej Veverka, Praha E E 1 2 3 6
10. Dominik Hinner, Praha 2 1 E 1 2 6
11. Jaromír Otruba, Pardubice 0 3 0 1 1 5
12. Richard Geyer, D – – – – – DNR

Poznámka: Richard Geyer odstoupil po tréninkovém pádu.

Sidecary:

1. Jan Dijkema, NL – Albert Wieckers, NL
2. Valentin Martens, B – Joachim Martens, B
3. Dimitri Martens, B – Daniel Martens, D

Foto: Lubomír Hrstka

Markéta Cup 125 ccm

Michal Škurla řádí jako za starých časů

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Chabařovice – 17. června
I když Michal Škurla chtěl stopětadvacítku už jednou provždy odložit, letos přesto startuje v seriálech na krátkých drahách. Pět brilantních prvenství včetně toho ve finále A, kde jako jediný připravil porážku Michaele Krupičkové, osmnáct bodů a upevněná pozice leadera průběžné klasifikace charakterizují jeho počínání během dopoledního druhého kola mistrovství republiky pod logem AČR. Na stupně vítězů se s ním nakonec dostali Michaela Krupičková a po brilantním výkonu i domácí Václav Verner.


Dva neporažení
Trénink ještě ani pořádně nezačal a už prorazil do třináctičlenného startovního pole jednu díru. Patrik Mikel upadnul ve výjezdu z postartovní zatáčky. Lékařský zásah byl naštěstí zbytečný, avšak březolupský závodník musel po depu poskakovat po levé noze. S jeho účastí v závodě byl samozřejmě amen a král včerejšího Liberce se rychle vydal polykat desítky dálničních kilometrů na rodnou Moravu. Po nulovém zisku z Divišova zůstává jeho bodové konto stejně prázdné jako rozpočet banánové republiky i nadále.

Mítink začal převahou zkušených borců. Michal Škurla na úvod odvedl Václava Vernera, aby posléze v rozjížďce s číslem sedm to samé provedl mnohem mladším Milanu Dobiášovi a Lukáši Kovaříkovi. Michaela Krupičková ses však musela prát o poznání více.

Rozjížďka s číslem pět vynesla do čela Igora Kopece. Divišovská závodnice se ovšem dokázala udržet u vnitřního okraje čáry. A právě tudy se v nájezdu do druhého okruhu protáhla do vedení. Obdobný scénář nabídla i rozjížďka s číslem devět. Nejlépe odstartoval Kryštof Rybář, jenž své dnešní účinkování rozehrál porážkou Lukáše Kovaříka ve třetí jízdě.

Michaela Krupičková na osečenského závodníka zaútočila hned vnějškem úvodní zatáčky, měla avšak plné ruce práce s Adamem Fenclem. Místní borec dnes zaujal odvahou a dravostí a také on si z první série odnesl trojbodový zisk. Michaela Krupičková v duelu s ním však své druhé místo uhájila. Nakonec jí spadlo do klína i vítězství.


Vedoucí Kryštof Rybář v poslední zatáčce marně otáčel plynovou rukojetí. Stroj mu přestal jen a on musel vstříc šachovnicové vlajce dosprintovat alespoň pro poslední volný bod k mání. „Vypadl konektor,“ vysvětloval později jeho dědeček Josef.

Michal Škurla podobných excesů zůstal ušetřený. Rozjížďky s čísly dvanáct a devatenáct se nesly ve znamení jeho triumfů ve stylu start – cíl. Stejně suverénně si počínala rovněž Michaela Krupičková. A protože na sebe v základní části nenarazili, jejich duel nabídlo až finále A, kam si oba přinesli dvanáct bodů.

Pod diktátem Michala Škurly
Kvartet finálových rozjížděk odstartovalo samozřejmě déčko. Filipa Šifaldu by takhle nízko asi nikdo netipoval. Nicméně domácí závodník si alespoň částečně spravil chu suverénním triumfem nad Milanem Dobiášem. Mít však v základní části o jeden bodík víc, mohl pomýšlet na vyšší mety. Osm bodů totiž stačilo na céčko, ale devět bylo málo na finále B.

O tom se na vlastní kůži přesvědčil Igor Kopec. O jeho úvodním boji s Michaelou Krupičkovou již byla řeč. Vzápětí si na dlouhovlasého Poláka vyšlápli domácí. V osmé jízdě Václav Verner, o šest rozjížděk později i Adam Fencl, přičemž úhelným kamenem Chabařovických se stal povedený start.


Ve finále C se nejlepší start povedl Josefu Novákovi, avšak Igor Kopec pod ním v první zatáčce projel jako nůž máslem. Pardubický závodník na počátku třetího kola upadl, avšak rozhodčí Miroslav Topinka byl dnes hodně velkorysý. Repete ve čtyřech mělo stejný průběh. Znovu jsme viděli nejlepší start Josefa Nováka, jehož ovšem v úvodním výjezdu podjel polský závodník.

Béčko se stalo jednoznačnou záležitostí Adama Fencla. Ten se v základní části musel sklánět pouze před Michaelou Krupičkovou v již zmiňované deváté jízdě. V rozjížďce s číslem čtrnáct odstartoval na Igora Kopece. A posléze v sedmnácté jízdě záhy zmizel z dohledu Kryštofa Rybáře a Celiny Liebmann, kteří právě tady ztratili poslední teoretickou naději na účast ve finále A. stali se tak soupeři Adama Fencla ve finále B.

V něm si Chabařovičan rozhodně nenechal pokazit skvělé dopoledne. Rychle odstartoval, aby po čtyřech kolech projížděl cílem jako vítěz před Kryštofem Rybářem a německou dívkou. Podobně jednoznačný průběh mělo i finále A. oběma suverénům sekundoval Václav Verner.

I on mohl být na svůj dnešní výkon hrdý. I když na úvod nestíhal Michala Škurlu, v ostatních případech se nemusel sklánět vůbec před nikým. Aplaus sklidil především srdnatou obranou před dotírajícím Igorem Kopecem v rozjížďce s číslem osm. Anebo soubojem s Filipem Šifaldou v osmnácté jízdě. V ní se Václav Verner nejprve ocitnul na zemi ještě v prvním nájezdu. V repete pak svého mladšího klubového kolegu podjel vnitřní stranou úvodního oblouku.

Závěrečná rozjížďka o dvojnásobný počet bodů se ale stal kořistí Michala Škurly. Šest bodů za jednoznačné vítězství upevnilo jeho postavení na čele průběžné klasifikace. Michaela Krupičková ohlídala Václava Vernera a cílem projela jako druhá.

    D C B A TOT
1. Michal Škurla, Praha 3 3 3 3       6 18
2. Michaela Krupičková, Divišov 3 3 3 3       4 16
3. Václav Verner, Chabařovice 2 3 3 3       2 13
4. Adam Fencl, Chabařovice 3 2 3 3     3   14
5. Kryštof Rybář, Osečná 3 1 3 2     2   11
6. Celina Liebmann, D 3 3 2 1     1   10
7. Igor Kopec, PL 2 2 2 3   3     12
8. Josef Novák, Pardubice 1 3 2 2   2     10
9. Filip Hájek, Praha 2 2 2 2   1     9
10. Filip Šifalda, Chabařovice 2 2 1 2 3       10
11. Milan Dobiáš, Chabařovice 1 2 1 2 2       8
12. Lukáš Kovařík, Kovařík 2 1 2 1 1       7

Poznámka: Patrik Mikel odstoupil po pádu v tréninku

Průběžné pořadí seriálu AČR:

  DIV CHA TOT
  8.5. 17.6.  
1. Michal Škurla 18 18 36
2. Michaela Krupičková 15 16 31
3. Václav Verner 11 13 24
4. Kryštof Rybář 10 11 21
5. Josef Novák 10 10 20
6. Filip Šifalda 10 10 20
7. Adam Fencl 4 14 18
8. Filip Hájek 9 9 18
9. Lukáš Kovařík 8 7 15
10. Igor Kopec NS 12 12
11. Richard Geyer 11 NS 11
12. Celina Liebmann NS 10 10
13. Roman Mády 7 NS 7
14. Patrik Mikel 0 0 0

Foto: Lubomír Hrstka

MČR Juniorských družstev

Pardubice a Patrik Mikel se dostali na čelo průběžných klasifikací

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 16. června
Druhému kolu šampionátu juniorských družstev v Liberci dominovali Jan Holub a Eduard Krčmář, kteří o body přišli jen mezi sebou. Avšak vítězství si nakonec odnášely Pardubice, které místo Václava Milíka posílil Polák Pawel Przedpelski. I když měl v závěrečné jízdě defekt, David Štěrovský a René Vidner svými triumfy v předcházejících dvou finálových jízdách vydláždili svému celku cestu nejen k vítězství, ale i do čela průběžné klasifikace. Stopětadvacítky vyhrál na své oblíbené dráze Patrik Mikel a také on se ujal vedení v seriálu.

Po patovém začátku jdou do čela Pardubice
Počasí opět předvedlo jeden z neuvěřitelných veletočů, které umí jen ono samo. Zatímco ještě ve středu se diváci choulili ve slánských ochozech a vedle teplého oblečení je zahříval i čaj nebo grog, dnes se rtu teploměru nestyděla šplhat do tropických hodnot. Pro juniorská družstva není ovšem vedro k zalknutí optimální společník.

Závodníci se vesměs dostávají na startovní rošt ob jednu jízdu. Navíc jde absolvovat celý program jen s dvoučlennými týmy, avšak pro každého člena takové oslabené sestavy to přináší maratón sedmi rozjížděk. Na odpočinek a nabrání nových sil nezbývá mnoho času. A to tím spíše, nejsou-li stopětadvacítky vloženy mezi jízdy, které velcí hoši opakují.

Dnešní závod začal smírnými výsledky. Oficiální pětistovkový debut Michaely Krupičkové, která včera oslavila své patnáctiny, pokazily problémy se spojkou. Dívka v zeleném se lapila do pásky, než bys řekl švec. Z trestné čáry neměla šanci dostat se na body, protože mšenský tandem Patrik Nagy – Stanislav Pouznar jí přehradil dráhu za záda vedoucího Jana Holuba.

Repete duelu Mšena s trojkoaliční sestavou ob jízdu později přinesl jedinou změnu, když místo Stanislava Pouznara vyjel na ovál Michal Klein. Jan Holub opět spěl za dalším vítězstvím ve stylu start – cíl. Mezi ním a Michaelou Krupičkovou jel ještě Patrik Nagy. Útok na něj však skončil pádem naší jediné závodnice.

„Jde to,“ vyjadřovala se na téma svého stavu po ošetření naraženého hrudníku. „Brnkla jsem si o jeho kolo, chtěla to složit pod něj, ale koplo ho to, tak jsem klapla.“ V závodě se rozhodla pokračovat, ale vcelku rozumně vzdala svou účast v doprovodných stopětadvacítkách, by jí rozhodnutí s největší pravděpodobností bude stát titul.

Repete se nakonec nekonalo, rozhodčí Jaroslav Líbal přidělil technické body, na které ovšem nedosáhl Michal Klein, jenž prve už kvůli technickým potížím vyjel z dráhy. Jednobodová ztráta mšenského celku byla na úvod jediná, jelikož Pardubice a Slaný se v úvodních dvou střetech rozcházely smírně. Eduard Krčmář totiž zkrátka a dobře nebyl k poražení.

Ve druhé jízdě odstartoval na Pawla Przepedelskeho, jenž na poslední chvíli nahradil původně nahlášeného bratra Lukasze. David Štěrovský však v první zatáčce objel Michala Průchu. Ob rozjížďku později měl lepší start Polák v pardubických službách, avšak z úvodního oblouku vyjel dříve Eduard Krčmář. René Vidner byl již v úvodních metrech před Michalem Průchou.

Bodovou rovnováhu jako první narušily Pardubice, které ve druhé sérii očekával dvojitý duel se Mšenem. Do páté jízdy jako jeden muž svorně odstartovali Stanislav Pouznar a Michal Klein, jenže záhy je předčil René Vidner. O zlomeček vteřiny později se přetočil Stanislav Pouznar a klesl na poslední místo.

Před Michala Kleina se dostal i David Štěrovský. Mšenský závodník se nehodlal s daným stavem smířit, jenže ve druhé zatáčce spadl. Stanislav Pouznar se mu nestačil vyhnout a spadl také. Než rozhodčí a vlajkonoši stačili zareagovat, pardubičtí závodníci objeli kolo. René Vidner neměl mnoho místa a ocitnul se na zemi také.

Michal Klein byl z repete vyloučen, ale měl starosti spojízdnit oba motocykly, zato Stanislav Pouznar ze závodu odstoupil. „Zápěstí bolí, ale hele, už jsem moh‘ bejt‘ bez dětí,“ ukazoval modřinu skrz roztrženou nohavici své kombinézy. Oba osamocení Pardubičané neměli při opakování žádné problémy s pětibodovým ziskem. Své vedení konsolidovali v rozjížďce s číslem sedm. Pawla Przedpelskeho sice v prvním oblouku objel Patrik Nagy, avšak vítězství nakonec bral polský junior.

Pardubické cestě do čela navíc pomohlo, že se DaK Moto Plzeň-Divišov a Slaný navzájem oloupily o body. V šesté jízdě měl Jan Holub nejlepší start, avšak nakonec se smiřoval s porážkou od Eduarda Krčmáře. Michaela Krupičková uhlídala Michala Průchu, což se jí povedlo také ob jednu rozjížďku později. Eduard Krčmář se však v ní dočkal své první, a jak se nakonec ukázalo i poslední, dnešní porážky.

Slánský závodník brilantně odstartoval, jenže Jan Holub zůstával v bitevní vzdálenosti. Ve druhé zatáčce si spodem vytvořil nástupní platformu. Cílem projeli oba závodníci vedle sebe, jenže Jan Holub protáhl nájezd do následující zatáčky a byl rázem vpředu. Když odrazil další pokusy Eduarda Krčmáře o odvetu, bylo vítězství jeho.

Rekordní kroupy přišly naštěstí pozdě
„Pěkná jízda,“ kvitoval Eduard Krčmář svůj duel s Janem Holubem. „Dvě kola vedle sebe, ale Jéňa byl po tý lajně rychlejší.“ Pardubice měly krátce po polovině mítinku dvoubodový náskok před trojkoalicí, zatímco Slaný byl o další dva a Mšeno o osm pozadu.

Mítink však pokračoval třetí sérií. Slaný se v něm střetnul se Mšenem a vzhledem ke specifikům rozpisu jeli všichni čtyři závodníci dvakrát za sebou, když přestávku jim poskytla pouze jediná rozjížďka soupeřů. Ti na tom byli ostatně prakticky stejně, jen místo Davida Štěrovského putoval na ovál René Vidner.

Eduard Krčmář hrál velké sólo nejen v deváté jízdě, kde Patrik Nagy s Michalem Kleinem odvedli Michala Průchu. Rozjížďka s číslem jedenáct však měla mnohem dramatičtější scénář. Po vylétnutí pásky se totiž dopředu dral Patrik Nagy, ale už v prvním výjezdu udával tempo Eduard Krčmář.

Michal Průcha však jezdil před Michalem Kleinem až do nájezdu do čtvrtého kola. Teprve tam našel mšenský závodník cestu před slánského benjamínka, nicméně vzápětí se svěřil, že tyto dvě rozjížďky pro něho byly vskutku nezapomenutelné. „Jak jsem předtím spadnul, upaď mi šroub ze špačka,“ líčil. „Jel jsem dvakrát bez něj, nenašli jsme dost dlouhý šrouby. Měl jsem nohu pořád ve vzduchu a vůbec jsem si neodpočnul.“

Dvou remíz samozřejmě trojkoaliční tým využil ve svůj prospěch. Nejenže se Slanému vzdálil, ale dotáhl vedoucí Pardubice a to ve vzájemných soubojích v rozjížďkách s čísly deset a dvanáct. Hlavním pěšákem ofenzívy Františka Liebezeita byl samozřejmě Jan Holub, v obou případech triumfující stylem start – cíl.

V desáté jízdě Pawel Przedpelski s René Vidnerem udrželi v šachu Michaelu Krupičkovou. Té se ovšem podařilo v rozjížďce s číslem dvanáct odstartovat na Davida Štěrovského a odsoudit ho k jediné nule dnešního horkého odpoledne.

Zatímco se na frýdlantském obzoru zjevily zlověstně šedivé mraky, vrcholil závod finálovými jízdami. „Mám dva body,“ radoval se David Štěrovský, když zjistil, že ani Slaný, ani trojkoalice nemůžu do finále C nikoho postavit. Jako věštec by se pardubický junior, jemuž musel Václav Milík půjčovat motor místo toho zadřeného při slánské extralize, uživil jen velice obtížně.

Patrik Nagy samozřejmě začal plnit úlohu favorita a vnějškem první zatáčky se dostal před Davida Štěrovského. Přišlo druhé kolo, potom třetí. V jeho druhé zatáčce maďarský závodník upadl. Sice nikterak neotálel s návratem do sedla, avšak David Štěrovský dokonale profitoval nabídnuté šance.

Hned vzápětí rozhodl René Vidner o východočeském vítězství. Sice si stěžoval na bolesti hlavy po utrpěném pádu, avšak odstartoval jako z partesu. Za jeho zády se Michaela Krupičková v první zatáčce na chvilku dostal před Michala Kleina. Mšeňák se však záhy na druhé místo vrátil, navíc ve výjezdu před divišovskou závodníci proniknul i Michal Průcha.

Pardubický náskok byl nepřekonatelný, ale Michal Průcha svým jediným bodem vytvořil Slanému šanci atakovat stříbro. Eduard Krčmář pro něj udělal maximum a opět vedl od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Navíc se Pawel Przedpelski hnal vnějškem první zatáčky přes Jana Holuba, ten jeho útok odrazil, čímž definitivně rozhodl o druhém místě svého celku. Polák záhy klesnul na poslední místo za Patrika Nagye a nakonec ani neviděl cíl kvůli technické závadě. Mítink skončil právě včas. Sotva se jezdci vrátili z vyhlášení vítězů, z mraků se začalo sypat krupobití. Některé kusy měly v průměru až tři centimetry. Největší dílo zkázy napáchaly na stanu s občerstvením, do jehož střechy prorazily slušný počet děr.

O favoritku méně
Stopětadvacítky doprovázející hlavní klání ve druhém kole klasického šampionátu pod gescí AČR nepřilákaly do libereckého depa tolik účastníků jako seriály na malé dráze. Slušných osm startujících však doznalo ztrátu hned v první sérii. Michaela Krupičková sice suverénně vyhrála první jízdu, ale po svém pádu v pětistovkách se rozhodla nechat stopětadvacítku na pokoji.

Role favorita tím pádem zbyla na Patrika Mikela. Březolupský závodník v rozjížďce s číslem dvě objel Igora Kopece. Bez Michaely Krupičkové neměl žádný problém s vítězstvím ani ve třetí jízdě a pátou jízdu vnímal jako tu ze snadnější kategorie.

Igor Kopec mu měl být nejvážnějším rival v rozjížďce s číslem sedm, a to tím spíše proměnil-li své starty ve čtvrté a šesté jízdě v jednoznačná prvenství. Pouze v tom druhém případě na něho odstartoval Josef Novák. Nakonec však byl Patrik Mikel rychlejší než polský závodník a na své oblíbené dráze zvítězil s maximálním počtem.

Igor Kopec obsadil druhou příčku, zatímco o třetí si rázně řekl Filip Hájek, který sice v úvodních třech sériích dojel druhý, ale nechal za sebou klíčové konkurenty Romana Mádyho a Kryštofa Rybáře, který se z tréninku v Leszně vrátil s popraskanými ventilovými pružinami. Nakonec Filip Hájek odvedl ještě jednou Romana Mádyho a tři body mu otevřely cestu na nejnižší stupínek pódia.

Hlasy z depa
„Dobrý, až na to, že jsem si dal do řepy a bolela mě hlava,“ říkal René Vidner. „Pan Vozár mě pak nechal stát, že pojedu až ve finále. Jsem spokojenej‘, dobrý závody. Škoda, že nebylo deset bodů, ale ta hlava mě docela bolí.“

„Mysleli jsme, že se to pojede doprava, ale zase doleva,“ žertoval Jan Holub. „Ale dobrý. Dráha pěkná, sem jezdím rád. Sedm jízd šlo, moh‘ jsem mít dvacet jedna bodů. Mechanik Dolek byl dobrej‘.“

„Na prd, jedu blbě,“ komentovala Michaela Krupičková svůj oficiální debut v sedle pětistovky. „Ale sedm jízd je sedm jízd, do toho stopětadvacítky a trénink. Dala jsem si na hubu. Brnkla jsem Maďarovi o kolo, chtěla to složit pod něj, ale koplo ho to, tak jsem klapla.“

„Dobrý, až na ten jeden bod,“ bilancoval Eduard Krčmář. „Byla to pěkná jízda. Dvě kola vedle sebe, ale pak byl Jéňa po lajně rychlejší. Jsem spokojenej‘, jak to jede. Škoda bodu, co nám chyběl na druhý místo. Michal se snažil, byl to pro něj dobrej‘ trénink, co se dá dělat?!“

„Tolik jízd jsem neměl ani ve stopětadvacítkách,“ kroutil hlavou Michal Průcha. „Mohlo to bejt‘ o hodně lepší. Chyběl bod, o kterej‘ jsem přišel s Michalem Kleinem. Seděl jsem moc vzadu, kopla mě díra. Noha mi vypadla z háku a bylo to. Jsem tady poprvý, příště to bude lepší.“

„Docela divokej‘ začátek,“ vracel se Michal Klein na začátek mítinku. „Přetočil jsem se, Standa byl ještě v půlce rovinky a nevyhnul se mi. Jel na mý motorce, takže dvě motorky zvohejbaný. Potom jsem jel dvě jízdy bez špačka. Myslel jsem, že tam chcípnu. Byl jsem rád, že jsem to dokončil. Ale lepší než nic, příště to bude lepší.“

    C B A TOT
1. ZP Pardubice         26
Pawel Przedpelski, PL 2 2 3 2 2     E 11
David Štěrovský 1 2 1 0 3     7(2)
René Vidner 1 3 1 –   3   8(1)
 
2. DaK Plzeň-Divišov         22
Jan Holub 3 3 2 3 3 3     2 19
Michaela Krupičková 0 F 1 1 0 1   0   3(1)
 
3. AK Slaný         21
Eduard Krčmář 3 3 3 2 3 3     3 20
Michal Průcha 0 0 0 0 0 0   1   1
 
4. Grepl PDK Mšeno         18
Patrik Nagy, H (ACCR) 2 2 2 2 2 2   1 13
Stanislav Pouznar 1 F/R – –       1(1)
Michal Klein L X 1 1   2   4(1)

Aktuální tabulka:

  malé body velké body
Pardubice 52 7
Slaný 50 6
Dak Plzeň-Divišov 38 4
Mšeno 35 3

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Patrik Mikel, Březolupy 3 3 3 3 12
2. Igor Kopec, PL 2 3 3 2 10
3. Filip H8jek, Praha 2 2 2 3 9
4. Roman Mády, Plzeň 1 1 2 2 6
5. Kryštof Rybář, Osečná E 2 1 1 4
6. Michaela Krupičková, Divišov 3 – – – 3
7. Josef Novák, Pardubice 0 1 1 1 3
8. Celina Liebmann, D 1 0 0 0 1

Poznámka: Michaela Krupičková se po pádu v rozjížďce s číslem tři juniorských družstev rozhodla rezignovat na stopětadvacítky a pokračovař jen v hlavním závodě.

Průběžný stav seriálu:

  SLA LIB TOT
  14.4. 16.6.  
Patrik Mikel 6 12 18
Roman Mády 8 6 14
Michaela Krupičková 11 3 14
Filip Hájek 4 9 13
Igor Kopec NS 10 10
Celina Liebmann 8 1 9
Kryštof Rybář 4 4 8
Mike Jacopetti 7 NS 7
Josef Novák NS 3 3
Lukáš Kovařík 0 NS 0

Foto: Jan Kobzaň