Archiv pro den: 23.5.2012

MČR Juniorů

Tropická bodová obíračka pouze snížila počet leaderů průběžné klasifikace

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 23. května
Dubnová ouvertura českého juniorského šampionátu pod gescí AČR přinesla tříčlenný rozjezd o prvenství, avšak dnešní pokračování seriálu na plzeňských Borech nabídlo neméně vyrovnanou podívanou. Nikdo se nedokázal pasovat do role jednoznačného suveréna, když se hned sedm závodníků navzájem obíralo o body. A o obsazení stupňů vítězů se museli rozjíždět čtyři borci. Nakonec v něm měl vrch Eduard Krčmář, který se prozatím stále dělí o vedení s Václavem Milíkem, když třetí spoluleader po Slaném Roland Benkö tentokrát chyběl.

Závod bez jednoznačného favorita
Plzeň dnes přivítala účastníky druhého podniku české juniorky tropickým horkem. By dopoledne komplikovali provoz zemědělci, kteří za volanty svých traktorů dávali najevo, co si myslí o snaze vlády získat peníze na úkor jejich kapsy, nikdo neměl problémy dostat se do západočeské metropole včas. Chyběl jen Zdeněk Růžička, avšak na vině bylo jeho tréninkové zranění.

Česká juniorská špička je v současné době vyrovnaná. Ne, že by si nikdo nechtěl střihnout úlohu nepřemožitelného suveréna, jenže převis poptávky po podobné úloze závody nesmírně vyrovnává. Jako dnes, kdy se po třech sériích ve vedení hřálo hned sedm závodníků v rozpětí pouhých dvou bodů.

Ale pojďme si o tom vyprávět postupně. Do rozjížďky s číslem jedna vyrazil Daniel Hádek tak jednoznačně, že to zavánělo letmým startem. A vskutku Miroslav Topinka na věži rozsvítil červená světla a povolal celou čtveřici k restartu. Daniel Hádek byl znovu vpředu a proklatě rychlý, jenže ještě před první zatáčkou klesl na třetí příčku.

„Byl jsem tam suverénně,“ líčil plzeňský junior. „Ale pak zaklepalo v motoru a bylo to.“ Daniela Hádka na čele vystřídal Michal Škurla, který posléze až do cíle odvracel veškeré útoky, jimiž ho častoval Václav Milík. Vzápětí Patrik Nagy sebral vedení Davidu Štěrovskému už v první zatáčce. Prvním borcem, jenž dosáhl triumf ve stylu start – cíl, se stal Jan Holub. Stalo se tak v rozjížďce s číslem tři, kdy Eduard Krčmář musel ke dvěma bodům v úvodním oblouku předčit Ondřeje Smetanu.

Ve čtvrté jízdě se dostal René Vidner do křížku s bílou startovní páskou a byl vyloučen. Dnešek byl pro pardubického juniora den blbec. V dalších dvou jízdách neviděl cíl kvůli poruchám a nakonec musel házet předčasně ručník do ringu. „V pondělí jsem na tréninku zadřel,“ svěřoval se René Vidner se svou smůlou. „Na druhým motoru mi bouchal píst do hlavy a tak jsem dnes musel přijet jen s jednou motorkou.“

Na čele se usadil Zdeněk Holub, avšak Ondřej Veverka doslova hořel touhou ho z výsluní vystrnadit. Po velkém úsilí se mu to povedlo, když se jeho klubový kolega nechal ve výjezdu z druhé zatáčky příliš vynést. Jenže vedení Ondřeje Veverky se počítalo na pouhé sekundy, jelikož v již v první zatáčce druhého kola jel Zdeněk Holub znovu první. A byl to právě on, kdo po druhé sérii osaměl na hrotu průběžné klasifikace, i když před startem šesté jízdy zažíval infarktové stavy.

Už si od vjezdu na dráhu utíkal pro rezervní stroj, avšak otec Zdeněk ho přivolal zpátky k původně připravenému motocyklu. V jeho sedle předvedl Zdeněk Holub skvělý start. V prvním nájezdu ho objel Patrik Nagy, ale ten v první zatáčce druhého kola upadl. „Spojka řetězu byla špatná,“ vysvětloval Zdeněk Holub, sotva vítězně projel pod šachovnicovou vlajkou. „Běžel jsem už pro druhou motorku, ale naštěstí to na týhle vydrželo.“

Ondřej Veverka se dočkal svého dnes prvního triumfu v rozjížďce s číslem pět, kdy odvedl nejen Daniela Hádka, ale především Jana Holuba. „Nejede to, viděl jsi to sám, je to úplně marný,“ říkal Jan Holub v depu. Sedmou jízdu vyhrál Václav Milík s náskokem půl rovinky před Ondřejem Smetanou. Eduard Krčmář se vzápětí na svou první trojku nadřel o poznání lépe a to nejen kvůli repete zaviněnému pádem Víta Janouška.

Dvakrát na něho totiž odstartoval Michal Škurla. V prvním případě ho Slaňák objel v prvním oblouku, ve druhém o kousek dál na protilehlé rovině, kdy se zjevil zleva vedle pražského závodníka stejně nečekaně jako passat dálniční policie. O čtyři jízdy později se však oba dva dělili o průběžné vedení.

Eduard Krčmář měl v rozjížďce deset snazší soupeře na rozlousknutí, ovšem Michal Škurla o dvě jízdy později musel čelit nájezdům Ondřeje Veverky až do cíle. Mezi tím Jan Holub odstartoval na Václava Milíka. I když Padubičan neustále útočil, domácí borec jel bezchybně. Ve druhé zatáčce třetího okruhu zmařil i nadějný nájezd Václava Milíka vnitřní stranou. Zdeněk Holub, doposud neporažený, za těchto okolností skončil až třetí.

Sto kol v rozjezdu by bylo zbytečných
A tak před třináctou jízdou měli Eduard Krčmář s Michalem Škurlou po osmi bodech, Václav Milík, Jan Holub, Ondřej Veverka a Zdeněk Holub po sedmi. Daniel Hádek nakonec na začátku třetího kola deváté jízdy uštval René Vidnera, jehož záhy vadná cívka přinutila zastavit. Díky prvému vítězství tam zdvojnásobil svůj dosavadní bodový zisk a s šesti body mohl stále promluvit do obsazení na stupních vítězů.

Čtvrtá pětina závodu přinesla nástup Eduarda Krčmáře. Vedoucí příčku v rozjížďce s číslem třináct začal okupovat již s letem pásky. A nebylo síly, která by ho o tři body připravila. Zdeněk Holub ve druhé zatáčce neuhlídal po levé straně útočícího Daniela Hádka. A vidina stupňů vítězů se mu začala rozplývat.

Při takovém počtu favoritů však byly různé bodové ztráty logickou záležitostí. Ondřej Veverka a Václav Milík ovšem využili slabšího obsazení čtrnácté a patnácté jízdy, aby inkasovali poměrně nízko visící trojky. Drama vyprodukovala až rozjížďka s číslem šestnáct, ale bohužel se netýkalo boje o poháry.

Zatímco Jan Holub ujížděl na čele Michalu Škurlovi, ve druhé zatáčce upadl Michal Klein. Za ním jedoucí Patrik Nagy neměl jinou možnost než složit motocykl. Pro Michala Kleina dojela sanitka, avšak první zprávy naštěstí nehovořily o vážnějším zranění.

Ani při repete Jan Holub nezaváhal, by Michal Škurla neskrýval touhu po dalším cenném skalpu. Tím pádem se domácí závodník dostal na deset bodů. Tolik měl i Michal Škurla a stejné hranice před nimi dosáhli i Václav Milík a Ondřej Veverka. Pouze jedenáctibodový Eduard Krčmář se mohl pochlubit vyšším ziskem.

O kolik ho poškodily úvodní trable s motorem, se Daniel Hádek přesvědčil v rozjížďce s číslem sedmnáct. Po odstoupení potlučených Michala Kleina a Víta Janouška a technickými potížemi stíhaného René Vidnera na plzeňského juniora čekal jen Dominik Hinner.

S tím si Daniel Hádek poradil a s jedenácti body mohl jen sledovat, jak těsně mu premiérové pódium uteče. „Jsem rád, že už nemusím jet,“ říkal však s úlevou v hlase a připomínal známou nevýhodu orientace borské dráhy při západu slunce. „Sluníčko ti svítí přímo do očí, musíš je mít zamhouřený.“

Vzápětí Jan Holub podobným způsobem naložil s Michalem Průchou. Ten ovšem jistotu, že pro něho závod skončil rozhodně neměl. Na cifru třináct totiž mířili i další účastníci. Do předposlední jízdy sice nejlépe odstartoval Eduard Krčmář, avšak s tím se nehodlal smířit Václav Milík. Ondřej Veverka a Patrik Nagy nyní zaostali vzadu, avšak pardubický závodník útočil.

Slaňák ovšem nechtěl složit zbraně jenom tak, ale Václav Milík si v prvním výjezdu třetího okruhu přece jen našel vnitřní stranou cestu dopředu. Třináct bodů měl tak nejen on, ale i Eduard Krčmář. A v poslední jízdě se rozjezdu o vítězství zapojil také Michal Škurla, když odstartoval na Zdeňka Holuba.

Když se celá čtyřka seřadila u vjezdu na ovál, Eduard Krčmář štengroval Václava Milíka, že by měli jet rozjezd na sto kol. „Klidně je ujedu,“ opáčil oslovený, jenž však ovšem s nevolí sledoval kropičku. „Teď je dráha teda hodně závodivá!“

Nejkratší cesta k velkému poháru s velkou jedničkou vedla přes rychlý start. Ten nejlépe zvládl Eduard Krčmář. Z výjezdu se za ním seřadili ostatní v pořadí Jan Holub, Václav Milík a Michal Škurla. A slánský junior je vedl k šachovnicové vlajce jako na provázku.

Hlasy z depa
„Super to bylo,“ radoval se Eduard Krčmář. „Akorát v první jízdě jsem neodstartoval. Pak jsme předělali motorku a šlo to. Ale nemyslel jsem si, že z červený vyhraju rozjezd. Udržel jsem to a bylo to dobrý. Chtěli jsme jet s Václavem na sto kol, ale štěstí, že jsme jeli jen na čtyři kola.“

„Závody nebyly špatný,“ vyprávěl Jan Holub. „Až na tu jednu jízdu. Z tý čtyřky jsem vůbec neodjel, měl jsem jinak spojku. Nebejt‘ týhle jízdy, nemusel jsem se potit na rozjezdu. Chtěl jsem to vyhrát, ale trošku se to nepovedlo. Už jsem se na to po pauze těšil, když ti doktoři řeknou, že se už možná nesvezeš vůbec, máš chu o to větší.“

„Motorka mi nejela,“ krčil rameny Václav Milík. „Špatně jsme to nastavili. Druhá motorka by jela líp, ale to jsem poznal pozdě. V Goričanu jela líp, ale tady to bylo tvrdý a vůbec se to nerozjíždělo. Sral jsem starty, pak se to blbě dohání a hlavně to neumí upravovat. Buď je to suchý nebo mokrý. Na rozjezd to nachcali a byla z toho jednokolejka. Ale v průběžný klasifikaci jsem nepřišel ani o bod, jen jsme poposkočili.“

„Na hovno,“ nebylo Michalu Škurlovi po prohraném rozjezdu vůbec do řeči. „Třináct bodů jsem ještě neměl, ale mohlo to bejt‘ lepší. O kousek, aspoň bedna. Kdybych předjel Edu nebo Holubína, nemusel jsem vůbec nic řešit. Byli ale rychlejší. V rozjezdu nic moc, nakopalo mě to po startu, málem jsem si rozbil hubu. Snad bude příště bedna.“

„Nejsem vůbec spokojenej‘,“ nezastíral Ondřej Veverka. „Škoda těch jízd s Holubínem a Škurličem. Předjeli mě ti, co mě předjet neměli. Dvakrát jsem neodstartoval a dráha nebyla vůbec na předjíždění. Prostě nejsem vůbec spokojenej‘.“

„Docela dobrý,“ svěřoval se Daniel Hádek. „Až na ten zadřenej‘ motor v první jízdě. Od startu jsem tam byl suverénně, pak v tom zaklepalo a bylo to. Jedenáct bodů je můj zatím nejlepší výsledek. Doma to mám najetý, ale hlavně jsem už startoval, takže hodně dobrý.“

„První dvě jízdy byly nejlepší,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Pak už nevím, čím to bylo. Určitě ale mnou, dráha mi moc neseděla a nájezdy byly hopsáky. Deset bodů není marnej‘ výsledek, ale jsem až sedmej‘. Škoda, doufám, že příště to vyjde líp.“

1. Eduard Krčmář, Slaný 2 3 3 3 2 13+3
2. Jan Holub, Plzeň 3 1 3 3 3 13+2
3. Václav Milík, Pardubice 2 3 2 3 3 13+1
4. Michal Škurla, Praha 3 2 3 2 3 13+0
5. Ondřej Veverka, Praha 2 3 2 3 1 11
6. Daniel Hádek, Plzeň 1 2 3 2 3 11
7. Zdeněk Holub, Praha 3 3 1 1 2 10
8. Ondřej Smetana, Praha 1 2 2 2 1 8
9. Dominik Hinner, Praha E 2 1 2 2 7
10. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 3 F 1 1 0 5
11. Michal Průcha, Slaný 0 1 1 1 2 5
12. Michal Klein, Mšeno 1 1 2 X – 4
13. David Štěrovský, Pardubice 2 0 F – – 2
14. Vít Janoušek, Liberec 1 X – – – 1
15. René Vidner, Pardubice T E E – – 0

Průběžné pořadí šampionátu:

  SLA PLZ TOT
  13.4. 23.5.  
1. Eduard Krčmář, Slaný 13 13 26
2. Václav Milík, Pardubice 13 13 26
3. Ondřej Veverka, Praha 11 11 22
4. Michal Škurla, Praha 8 13 21
5. Zdeněk Holub, Praha 11 10 21
6. Daniel Hádek, Plzeň 6 11 17
7. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 11 5 16
8. Ondřej Smetana, Praha 7 8 15
9. Jan Holub, Plzeň NS 13 13
10. Roland Benkö, H 13 NS 13
11. Roman Čejka, Slaný 11 NS 11
12. Dominik Hinner, Praha 3 7 10
13. Michal Klein, Mšeno 3 4 7
14. Michal Průcha, Slaný 1 5 6
15. David Štěrovský, Pardubice 2 2 4
16. Stanislav Pouznar, Mšeno 4 NS 4
17. Vít Janoušek, Liberec 2 1 3
18. Zdeněk Růžička, Mšeno 0 NS 0
19. René Vidner, Pardubice NS 0 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MS Na dlouhé dráze

Josef Franc vybojoval postup z promoklého Mühldorfu

Mühldorf – 6. května
Deštivé počasí posledních týdnů poznamenalo hned několik závodů. Jedním z nich byl i kvalifikační závod mistrovství světa na dlouhé ploché dráze v neděli 6. května v bavorském Mühldorfu. V závodě se bojovalo o šest postupových míst do zářijového Challenge v Mariánských Lázních, proto měl pro naše barvy obzvláštní důležitost. Naše naděje se upíraly především k osobě Josefa France, čerstvého vicemistra republiky a účastníka letošního seriálu Grand Prix. Ten nezklamal, splnil roli favorita a stejně jako vloni se na stejném místě mohl usmívat ze stupňů vítězů. Neztratil se ani druhý náš zástupce a čerstvý bronzový medailista z republikového šampionátu Michael Hádek.

Nic není předem dané
Husté síto kvalifikačního pavouka mistrovství světa na dlouhé ploché dráze dovoluje postoupit do závěrečného kola pouze nejlepší šestici z každého ze dvou kvalifikačních závodů. Boje o postupové příčky jsou tak dramatické až do posledních jízd. Přesvědčit se o tom v Mühldorfu mohl například Holanďan Jeffrey Woortman. Objev posledních let a jeden z hlavních strůjců stříbrného holandského úspěchu v loňském finále MS družstev na tisícovce v Scheesselu patřil v letošní kvalifikaci k vážným kandidátům na postup. Šestnáct bodů z prvních čtyř jízd dalo těmto předpokladům jasně za pravdu. Celkem jasná postupová záležitost však vzala rychle za své již po prvních metrech semifinálové jízdy. Nedbalost mechaniků v podobě uvolněné spojky zavřela mladému jezdci cestu do finále o jediný bod.

To další z favoritů a nutno dodat, že označení žhavý kandidát na postup by bylo na místě, australský bouřlivák Cameron Woodward zaváhal daleko dříve. Hladký triumf v úvodní jízdě a prvních pět bodů na kontě jistě překvapily málokoho, o to větší pozornost na sebe obrátil při svém druhém vystoupení. Na startu hrubě podcenil sílu svého motocyklu a výsledkem byla ukázková svíce, za kterou by se nemusel stydět leckterý nezkušený adept plochodrážního řemesla. A aby té smůly nebylo málo, k naražené kostrči se přidal defekt v následující jízdě. Body najednou začaly scházet a v dáli se pomalu rozplývala nejen vidina stupňů vítězů ale i šance na postup. Otřesený Australan přidal ve své poslední jízdě s bídou dva body a s velkým štěstím a pořádně odřenýma ušima proklouzl jako poslední do semifinálových jízd. Tam mu hubený zisk jednoho bodu přiřkl konečnou jedenáctou příčku. Vrátka do závodu Challenge v Mariánských Lázních mu ale stále zůstávají pootevřena. Woodward je totiž držitelem jedné z divokých karet na celý letošní seriál Grand Prix na dlouhé ploché dráze.

Trochu z formy byl i miláček domácího publika a dlouholetý účastník Grand Prix Herbert Rudolph. Svůj loňský hladký triumf sice zopakovat nedokázal, ale po úvodním zaváhání si pravidelným bodovým přídělem postup zajistil.

Kdo naopak v Mühldorfu překvapil, byl Švéd Joel Nyström. Sedmý jezdec našeho otevřeného mistrovství v Mariánských Lázních se v Bavorsku představil jako vyměněný. Bezesporu disponoval jedním z nejrychlejších motorů ve startovním poli a velmi dobrý výkon z úvodních jízd zpečetil k postupové jistotě triumfem v druhé semifinálové jízdě. V konečném účtování mu ze čtvrtého místa chyběl jediný bod na stupně vítězů.

Josef Franc sbíral body ve velkém
Mladší z naší reprezentační dvojice Michael Hádek nezačal vůbec dobře. Na startu své první jízdy zaspal a osamocený bodík na jeho kontě nepřidával příliš optimismu postupovým úvahám, ale Michael se rozhodl nedarovat svou kůži zadarmo. Dobrý start v další jízdě jej katapultoval na druhou pozici za domácího Rudolpha, kterou plzeňský jezdec s přehledem uhájil. Za svými zády nechal mimo jiných i jednoho z největších favoritů Ape Mustonena. V dalších dvou jízdách přidal na své konto ještě šest bodů a s celkovým počtem jedenácti se mohl v klidu připravovat na semifinále. Mezitím se však mrholení nad stadionem změnilo v obstojný d隝 a ochozy rozkvetly záplavou deštníků. Dráha ztěžkla a jak bývá v Mühldorfu při dešti zvykem, kdo neodstartuje na čele, pozná, co je to jet proti gejzíru malty. O tom se při svém posledním startu přesvědčil i Michael Hádek. Přes veškerou snahu nevyválčil ani bod a v konečném účtování mu připadla desátá pozice.

To Josef Franc začal podstatně lépe, body sbíral ve velkém a o jeho postupu nikdo nepochyboval. Cestu do finále mu nezhatilo ani malé zaváhání v desáté jízdě, kde se houževnatě ale přesto marně pokoušel probít ze čtvrté pozice přes Bjørna Hansena na vedoucí dvojici Appleton-Rudolph. Po druhém místě v semifinálové jízdě se dělil o druhou a třetí příčku s Nyströmem o bod před Rudolphem a finským rychlíkem Mustonenem. Spolu s nimi proklouzl do finálové šestky ještě Brit Richard Hall, který se v depu svěřil Karlu Kadlecovi, že jede o poznání lépe, když při tom více používá hlavu. Suverénem celého závodu byl však jeho krajan Andrew Appleton. Ve všech jízdách nekompromisně vítězil a soupeřům nedal nejmenší šanci.

Appleton nezaváhal ani ve finále a jako jediný prošel zabláceným závodem s čistou kombinézou. Za ním se však rozpoutává bitva. Mustonen s Hallem bojují o každý metr dráhy, s menším odstupem za nimi Franc, Nyström a Rudolph. Ve třetím kole oslepený Hall odhazuje brýle, aby jej vzápětí další bolestivá cejcha přinutila zastavit. Rudé šrámy kolem jeho očí později v depu byly důkazem nebezpečí, jakému se jezdec bez ochrany zraku vystavuje. Jenže při jízdě je všechno jinak a babo raď, když v rychlosti kolem stotřiceti kilometrů za hodinu najednou není vidět ani na vlastní řídítka. V nájezdu do posledního kola tak brýle odhazuje i Franc. Naštěstí se vše obejde bez újmy na zdraví a náš jezdec projíždí cílem jako třetí. Tahle pozice mu patří i celkově, když los přisoudí stříbrný věnec Mustonenovi.

Postupu do Mariánských Lázní a potažmo do dalšího ročníku seriálu Grand Prix tak Francovi nestojí nic v cestě. Scénář se však bude odvíjet i od jeho účinkování v letošní finálové sérii šampionátu. Pokud se umístí do sedmého místa, má vstupenku na příští rok zajištěnu a do Mariánských Lázní může v Září přijet jen jako divák. Pokud se mu vytýčený cíl splnit nepodaří, má účast v Challenge zajištěnu jak z Mühldorfu, tak coby sestupující jezdec Grand Prix. V obou případech tak dává naději na start v posledním kvalifikačním kole svému mladšímu reprezentačnímu kolegovi Hádkovi. Z desátého místa je sice do Challenge daleko, ale vzhledem k faktu, že dvojitě pojištěný postup mají i Appleton s Mustonenem, nejsou jeho šance tak úplně nereálné.

Hlasy z depa:
Josef Franc: „Super, jsem spokojenej. V Dingolfingu jsem byl zoufalej, nedokázal jsem odstartovat ani na béčkaře, ale dneska supr. Bylo tady pár dobrejch, co se prali o ty postupový místa, byla tam docela bitka. Jsem rád, že tam jsem. Zbejvá jenom trochu dopasovat motorku na mě.”

Michael Hádek: „Starty na hovno. Mariánky byly super, ale tady mi to nešlo, dráha těžká, vody jak kráva.”

Foto: Jiří Bayer