Mšeno – 10. května
Do letošní extraligy vstoupí dnes vítěz jejích předcházejících třech ročníků Mšeno domácím duelem s triumvirátem DaK Moto Plzeň – Divišov. Oba celky spojuje mnohem více než potíže při sestavování sestav a touha po dvou tabulkových bodech. Tři závodníci z tábora hostů ještě loni oblékali mšenské vesty a jejich manažer František Liebezeit loni vedl Mšeno. Dalším společným rysem obou dnešních soupeřů je ovšem víra ve vyrovnané utkání.

Z ambicí se neslevuje
„Jinak už to snad nešlo,“ povzdechl si Petr Vandírek včera krátce po čtvrté hodině odpolední, kdy oficiálně nahlásil složení svého týmu. Oproti původním záměrům musel oželet služby Jana Jaroše, jemuž zdravotní komplikace zabránily v účasti už v úterním divišovském finále.

Oba doposud uskutečněné mítinky letošní extraligy připomínaly spíše strategické hry, v nichž prozatím vynikal pečlivě připravený Tomáš Topinka. Jako nezbytný předpoklad úspěchu se jeví silný náhradník nebo dokonce dva, a to tím spíše padla-li podmínka, že za českého juniora musí jezdit zase jenom český junior.

A přitom Greg Hancock dnes nastoupí se startovním číslem jedna. „Normálně bych ho dal na náhradníka,“ odmítá Petr Vandírek odklon od trendu, na nějž Mšeno nastoupil už loni. „Ale v sobotu má Grand Prix a ta je přece jen důležitější. Jet na rezervě je náročné, musíš být pořád připraven, to jsem si sám užil.“

Na pozici náhradníků figurují cizinci Patrik Nagy a Piotr Protasiewicz. Místo Jana Jaroše byl povolán rutinér Vladimír Višváder, zbytek sestavy tvoří debutující junioři Michal Klein a Vít Janoušek. Vstup pátého celku do soutěže Mšeno oslabil nejen personálně, ale jeho kouč František Liebezeit vidí do jeho taktických karet. „Ví to,“ souhlasí Petr Vandírek, ale jedním dechem to odmítá brát jako nevýhodu. „Uvidíme, to se projeví v závodech. Všichni ti jezdci, co extraligu jezdili, to ve Mšeně znají, ale my se popereme.“

Mšeno tedy evidentně neslevuje ze svých tradičně vysokých ambicí. „Jako každý rok, jdeme do toho, abychom vyhráli,“ souhlasí Petr Vandírek. „Uvidíme, ale myslím, že velký rozdíl nebude. A když se bude rozhodovat, tak asi až ve druhé polovině. Nejspíš v šesti posledních jízdách.“

Poprvé na druhé půli boxů
František Liebezeit coby manažer hostujícího týmu měl tu nevýhodu, že musel vyrukovat s podobou svého týmu jako první. „S tím, že jim vypadl Honza Jaroš,“ se to vyrovnává, zamýšlel se během včerejšího odpoledne sotva učinil složení svého družstva na dnešní závod oficiální.

Než se pustil do extraligy se svým projektem, jenž otevřel extraligová vrátka Divišovu a vrátil do ní Plzeň, vedl právě Mšeno a určoval jeho taktiku. „Vanďa je skvělej‘ stratég,“ nechce to brát jako výhodu. „Dokáže improvizovat a mohl by mít dva silné závodníky na rezervě, což my si v současné době nemůžeme dovolit.“

A jaký to bude pocit, stát ve Mšeně na opačné polovině depa? „Poprvé budu blíž dráze,“ poukazuje František Liebezeit na rozložení mšenských boxů, kde je hostům tradičně vyhrazena polovina blíže k vratům na ovál. „Ochutnám tak druhou polovinu boxů. Neumím se odsud ani dívat, natož koučovat. Asi tak budu stát zase u Filipa Šitery (smích).“

Extraligový nováček se rozhodně nenechal zahanbit v otázce zahraničních posil. Jeho barvy bude hájit jeden z nejlepších mužů polské extraligy Patryk Dudek. A Martina Vaculíka není třeba českým divákům představovat. Do závodní akce se konečně vrací Jan Holub, jehož trápila páteř. Dalším juniorem bude Daniel Hádek. Protože se lékaři postavili proti ostaršení Michaely Krupičkové, přijede tým jen v šesti, když zbývající dva závodníci jsou Michael Hádek a Zdeněk Simota.

„Chceme vyhrát,“ neskrývá František Liebezeit. „Bude to ale oboustranně těsný a vyrovnaný. Záleží, jak se bude dařit českým jezdcům. Doufám, že se Michal Hádek dá do kupy. Přechod z dlouhý na nejkratší dráhu mu v Divišově nevyšel, ale spíš to byly technický problémy se zapalováním. Ale Holoubek a Had mšenskou dráhu znají a šlo jim to tady. Ale teď už je na to vyšší moci.“

Historické okénko:
Praha, 19. dubna 2000: Greg Hancock oblékal pardubickou vestu

Greg Hancock je dnes plným právem pokládán za ikonu Mšena, ovšem v české extralize debutoval před dvanácti lety s pardubickou vestou. Východočeský tým tehdy zabíjel dvě mouchy jednou ranou. Samozřejmě chtěl posílit svou už tak dost obávanou sestavu a na druhou stranu zatraktivnit soutěž a tím lákat do ochozů více diváků.

Greg Hancock v prvním závodě extraligy 2000 v Praze rozhodně nezklamal. V rozjížďce s číslem šestnáct se musel sklánět před Antonínem Kasperem, avšak ve všech ostatních případech protínal metu jako vítěz. Jenže ostatní Pardubičané neměli svůj den. Na Březolupy, které se do soutěže vrátily po roční absenci, a Slaný, to stačilo, avšak Praha měla na svém kontě o tři body více.

V sezóně 2000 se už Greg Hancock s pardubickou vestou neobjevil. V dalších sezónách nebyl příliš spolehlivé. Pardubice ho několikrát povolaly do sestavy, avšak on se omlouval mnohdy až na poslední chvíli. Pohár trpělivosti vedení pardubického klubu přetekl v roce 2002, kdy Greg Hancock dal přednost polské lize před Zlatou přilbou. Protože k ní byl smluvně vázán svým postavením továrního závodníka divišovské Jawy, kromě pardubického angažmá přišel i o tovární podporu.

Oficiálně nahlášené sestavy:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 9. května
Tomáš Topinka pojal svůj začátek v křesle manažera extraligového Olympu vskutku ve velkém stylu. Změny v organizaci nasazování juniorů proměnily duely ve strategické hry, na něž byli Pražané lépe připraveni. I když počátek patřil Pardubicím, Pražané se v polovině mítinku dostali do čela. Lukáš Dryml s Benem Barkerem v rozjížďkách s čísly jedenáct a dvanáct pořádně ukrojili. Na dráhu zamířili i v nominovaných jízdách, avšak Nicki Pedersen s Josefem Francem a poté i Rafalem Okoniewskim definitivně pojistili triumf hostí.

Strategické hry
Tomáš Topinka měl před svým příjezdem do Pardubic na svém manažerském kontě prozatím jediný závod, který však dopadl pražským vítězstvím. Dnes se pohyboval po depu s naditými deskami, jejichž obsah ukrýval vytištěné rozpisy s mnoha alternativami možného vývoje. Pražský kouč nešetřil optimismem. „V náš prospěch,“ odpovídal na otázku magazínu speedwayA-Z, jak mu jeho prognózy vycházejí. Přesné skóre svých předpokladů ovšem nechtěl odtajnit ani mimo novinářský blok.

Rozjížďka s číslem jedna svým obsazením vypadala jako juniorský rozstřel, i když Lubomír Vozár nahradil Davida Štěrovského náhradníkem Václavem Milíkem. Avšak Ondřej Veverka dal všem okázale najevo, že se jeho jarní progres rozhodně nezastavil. Odstartoval jako z plochodrážního manuálu, aby odkázal Václava Milíka do role bezprostředního svědka svého triumfu.

Václav Milík mu sice doslova visel na zadním kole, avšak Ondřej Veverka pádil jako rozjetý expres. Naštěstí pro domácí tým Zdeněk Holub zapomněl recept na skvělé starty včera v divišovském depu. A ani v průběhu dalších čtyř kol se nedokázal natáhnout pro poslední bod před René Vidnera.

Rozjížďka s číslem dvě však přesto dostala domácí do čela. Bratři Drymlovi opustili startovní rošt jako jeden muž. Josef Franc je vnějškem první zatáčky nestihnul a pak si s Martinem Gavendou pouze vylamovali zuby na pevnosti obou Pražanů. Vzápětí se mítink vrátil ke smírným výsledkům. Rafal Okoniewski proměnil svůj debut v české extralize v bezproblémové sólo, zatímco Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem před sebe nepustili Zdeňka Holuba.

Na počátku čtvrté jízdy to ovšem s domácím vedením vypadalo poměrně bledě. Matěj Kůs vystřelil dopředu jako střela sledovaný Ondřejem Veverkou. Avšak Ben Barker se už v první zatáčce prohnal okolo pražského juniora. Ve druhé zatáčce zaútočil na Matěje Kůse vnitřkem. Neúspěch jeho záměru ovšem nezpůsobil zvlhnutí Angličanova střelného prachu.

V nájezdu do první zatáčky třetího okruhu mu jeho úsilí konečně přineslo ovoce. A když protáhl nájezd do oblouku u depa, vedoucí příčka mu definitivně říkala pane. „Měl jsem to moc slabý,“ vnímal Matěj Kůs svou porážku a rozhodl se vsadit na druhý motocykl.

Jenže Tomáš Topinka měl své hlavní eso stále ještě v rukávu. Nyní přišel čas vyložit ho na stůl. Martin Gavenda mohl na konci depa trošku závistivě sledovat, jak se dolů na dráhu místo něj spouští Nicki Pedersen. Hvězdný Dán spolu s Rafalem Okoniewskim udávali tempo Lukáši Drymlovi s Tomášem Suchánkem hned s vylétnutím pásky. Stav duelu byl rázem vyrovnaný. Bez možnosti profitovat z taktické rezervy natož pak žolíka, nastaly strategické hry s náhradníkem.

Tomáš Topinka poslal od rozjížďky s číslem šest Josefa France, Lubomír Vozár nechal stát hned dva své juniory a vsadil na Aleše Drymla a Václava Milíka. Josef Franc perfektně odstartoval, zatímco Ondřej Veverka v úvodním oblouku za sebou vnější stopou nechal dvojici pardubických rezervistů. Ti se ovšem nechtěli nechat obírat o body jenom tak zbůhdarma. V nájezdu do druhého kola se pod Pražana posunul Václav Milík, jehož příkladu vzápětí následoval i Aleš Dryml.

Na světelné tabuli sice svítilo průběžné skóre 18:18, ale se smírnými časy měl být jednou provždy konec. Rafal Okoniewski s Matějem Kůsem šli dopředu po startu sedmé jízdy. Tomáš Suchánek českého exmistra hodně trápil především ve druhé polovině rozjížďky. V předposlední zatáčce se takřka dostal před něho, ale nakonec se smiřoval s jedním bodem. A Ben Barker, jenž prve odvrátil pražský nápor, dokonce s nulou. A ta bohužel neměla být poslední…

Tajemství desek pražského manažera
V rozjížďce s číslem osm hájili pardubické barvy opět oba bratři Drymlovi. Tomáš Topinka jim ovšem postavil do cestu překážku jako hrom. Místo Martina Gavendy vjel na ovál opět Nicki Pedersen. A ten triumfoval stylem start – cíl. „Strašně mu to startuje,“ komentoval Dánovo počínání Lukáš Dryml, jenž se svým starším sourozencem remízou nad Ondřejem Veverkou udržel Pardubice na čtyřbodovém odstupu.

Jenže hned vzápětí Josef Franc oplatil Benu Barkerovi jeho postartovní loket předjetím v první zatáčce. A Zdeněk Holub nyní vrátil René Vidnerovi předchozí porážku. V rozjížďce s číslem deset se Rafal Okoniewski chytil za kšilt své přilby do pásky a musel na trestnou čáru. Při restartu exceloval Nicki Pedersen. Rafal Okoniewski jel za Tomášem Suchánkem a Václavem Milíkem, avšak usilovně snižoval svůj odstup. Ve druhém kole dokonce v zatáčce u depa podjel Václava Milíka. A kdo ví, mít rozjížďka o kolo navíc, zda by jeho tempu odolal i druhý Tomáš Suchánek?!

Avšak spekulace nechme stranou. Praha v té době vedla 34:26 a osmibodová ztráta domácích inspirovala mnoho tázavých pohledů směrem k Lubomíru Vozárovi. Jenže atmosféra v pardubické části boxů vřela jako pálivé polévka. Navíc Tomáš Topinka nahlásil náhradníka Josefa France místo Martina Gavendy a pardubický kouč vyhodnotil užití povýšení programového závodníka na nositele dvojnásobných bodů v těžké jízdě jako hazard.

Jenže Ben Barker jel tentokrát jako z partesu a Lukáš Dryml nezapřel srdce lva bijící v jeho hrudi. Josef Franc sice využil v prvním výjezdu zaváhání Bena Barkera a sebral mu vedení. Jenže Lukáš Dryml mezitím za sebou nechal Matěje Kůse. A pak spojeným tlakem s Benem Barkerem připravili Josefa France naráz ve druhé zatáčce druhého okruhu o vedení. Skóre 31:35 však zabránilo pokračovat domácím ve strategické hře, nicméně hosté nepřestávali zažívat horké chvilky.

„Vzal jsem si druhou motorku,“ svěřoval se Matěj Kůs, zatímco na ovále kroužily mechanismy. „Ta první se mi zatáhla, když jsem jel v první jízdě do depa. Už ve druhým kole jsem to cejtil‘.“ K Pražanovi dorazil Tomáš Topinka se svými tlustými deskami a se slovíčkem „sorry“ mu dával najevo, že už dnes nepojede.

Pardubice totiž v rozjížďce s číslem dvanáct snížily svůj odstup od vedoucích hostů. Lukáš Dryml odvedl Rafala Okoniewskeho. Ben Barker zaostal vzadu, avšak z výjezdu z první zatáčky vyjel jako třetí. Jenže Zdeněk Holub byl tvrdým oříškem k rozlousknutí a spodní stranou druhé zatáčky se vrátil zpátky. Angličan ale nesložil zbraně a hned v následujícím oblouku se znovu posunul k jednomu bodu.

Na tabuli svítilo skóre 35:37 a ve třinácté jízdě si diváci ve svých programech opět škrtaly hned tři jména. Lubomír Vozár nechal stát René Vidnera, zatímco jeho pražský protějšek střídal Martina Gavendu a Matěje Kůse dvojicí Nicki Pedersen – Josef Franc. Atmosféra houstla a Nicki Pedersen stojící na hraně depa k sobě přivolal Tomáše Topinku. „Tyre,“ splynulo z jeho úst.

Tomáš Topinka vyrazil zkontrolovat, zda domácí tandem nepoužívá neoznačené hrany. „Naše značky jsou vidět, ale jejich ne,“ ozývaly se hlasy z pražského tábora, nicméně kontrola jejich kouče neshledala žádné porušení pravidel. Rozjížďka s číslem třináct posléze přinesla hladký triumf pražského dua.

Stejná dvojice pražských náhradníků nastoupila rovněž k rozjížďce s číslem čtrnáct, kam Lubomír Vozár nominoval taktické rezervy Lukáše Drymla s Benem Barkerem. Lukáš Dryml v úvodním výjezdu podjel Nicki Pedersena, aby se stal jediným přemožitelem famózního Dána. Leč Ben Barker na body nedosáhl a remíza přinesla Praze vítězství. Tomáš Topinka vzápětí pro magazín speedwayA-Z otevřel své desky s programem předvyplněným před závodem, kde mu celkové skóre vyšlo 44:46.

Nakonec však Praha porazila své hostitele o deset bodů. Lukáš Dryml s Benem Barkerem, kteří v pěti závěrečných rozjížďkách spolu nastoupili čtyřikrát, nyní nestíhali pražské cizinecké legii. Praha tedy opouštěla Pardubice nejen se dvěma tabulkovými body, ale i se slušnými vyhlídkami na bonus při odvetě.

Hlasy z depa
„Máme dobrej‘ rok, dobrou úrodu, takhle to má fungovat bez nějakejch‘ technickejch‘ potíží,“ zářil Josef Franc. „Žádný defekty, trošku jsme měli štěstí, všechno nám vycházelo. Nebodoval jsem super echtově, zkoušel jsem motorky, ale oproti včerejšku se mi to líbilo.“

„Mám radost, že jsem vyhráli,“ netajil se Matěj Kůs. „První jízdu jsem to měl moc slabý, zvolil jsem špatnou motorku. Na tu druhou jsem měl jít dřív. Škoda, že jsem nedostal další šanci. Samozřejmě spousta Pardubáků je po včerejšku spokojenejch‘, že mě Lukáš porazil, ale hlavně že vyhrála Praha. To je důležitý.“

„Neznám skóre, nic,“ nešetřil Lukáš Dryml smutkem nad domácí prohrou. „Já tam měl pořád Okoniewskeho nebo Nickiho. Pořád těžká jízda. Jedou tvrdě, ale férově. Nicki strašně startoval, má něco lepšího. Brr, spojka a ke tam. Sekundoval jsem mu, ale takovýho závodníka těžko předjedeš. Viděl’s tu mou jízdu s bráchou, pomáhali jsme si. To je tým, než že tam budou závodit spolu o jeden bod. To jde v přeboru, ne v extralize proti Praze,kde jsou jedni z nejlepších jezdců.“

„Opět na hovno,“ připomínal Václav Milík, že podobně hodnotil také včerejší finále AČR v Divišově. „Nestartovalo to a nejely mně motorky. Nevím proč. Celý závody jsme zkoušeli s tím něco udělat, ale nedopasovali jsme to. Prostě Pardubice, mám na ně malýho peška. Je to moc dlouhá dráha. Jednou jsme to Pražákům museli dopřát, aby nebrečeli, jsou větší město (smích).“

Aktuální extraligová tabulka:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Poslední kousky publikace Česká plochodrážní ročenka 2012 naposledy v přímém prodeji na stadiónu

Pardubice – 9. května
Včerejší úvodní kolo mistrovství republiky jednotlivců AČR rozdalo nejen karty na říjnové mšenské vyvrcholení šampionátu, ale světlo světa spatřily také sestavy na dnešní extraligový výjezd pražského Olympu do pražského Svítkova. Tomáš Topinka napínal pardubické nervy do poslední chvíle. Když konečně vyložil své karty na stůl, Lubomír Vozár musel měnit strategii. Oba manažery vedle víry ve vlastní barvy a přesvědčení o vyrovnaném klání spojuje i neochota předjímat výsledek.

Cizinec nutností
„Trošku mě zaskočil,“ nepopíral Lubomír Vozár, když zběžně přehlédl startovní čísla pražského výběru. Měl na mysli především skutečnost, že Tomáš Topinka výrazně posílil oba své náhradníky. Odvetné opatření se stalo dílem okamžiku a navíc pardubický kouč rozhodně nemůže hrát roli outsidera.

Stejně jako loni má pardubický klub se svými závodníky dohodu, že v základní části extraligy pojede jen s českým kádrem. Jenže Hynek Štichauer už nemohl dále odkládat operaci svého zraněného ramene a je nyní na začátku rekonvalescence. Do sedla se vrátí nejdříve v červenci. Proto byl povolán Angličan Ben Barker.

Aleš Dryml a Václav Milík budou na postech náhradníků, zatímco startovní čísla od jedničky do pětky obléknou René Vidner, Tomáš Suchánek, David Štěrovský, Ben Barker a Lukáš Dryml. A jak pardubický kouč vnímá skutečnost, že si Tomáš Topinka nový rozpis už vyzkoušel před čtrnácti dny v praxi? „Je jasné, že má výhodu, že si to mohl vyzkoušet,“ uznává. „Systém je nový a on vyhrál. Ale každej‘ závod je jinej‘. Bude záležet, jak bude nasazovat náhradníky.“

Tipovat výsledek se však Lubomíru Vozárovi nechce. „To jde těžko,“ tvrdí. „Ale bylo by špatné, kdybych si nevěřil. Tomáš má jezdce, co jezdí Grand Prix, ale v extralize stačí jeden nebo dva výpadky a je to všechno jinak.“

Překvapení na překvapení
Ještě v pátek se v Praze pracovalo s verzí, že do Pardubic přijede tým opět s oběma Pederseny. A dánským jmenovcům se dokonce ve stověžaté matičce zajišoval hotel. Jenže nakonec Tomáš Topinka u startovního čísla devět nahlásil jméno Rafal Okoniewski.

„Vidíš, říkal jsem ti že to bude nečekaný,“ smál se pražský kouč, aby s poukázáním na Nicki Pedersena se startovním číslem čtrnáct dodal s náznakem k Lubomíru Vozárovi stojícímu opodál v divišovském depu. „A myslím, že pro někoho budou nečekaný oba (smích).“ Proč ovšem Rafal Okoniewski dostal přednost před Bjarne Pedersenem? „Je to evropská dráha,“ odpovídá Tomáš Topinka. „Myslím, že pojede dobře a překvapil mě teď v Polsku.“

Na první pohled na dnešní pražské sestavě zaujmou silná třináctka a čtrnáctka s Josefem Francem a Nicki Pedersenem, což dává najevo, že Tomáš Topinka hodlá s rozpisem hodně improvizovat. To samé se dá očekávat i ze strany domácích, takže oba manažeři budou v boxech mnohdy sledovanějšími než jezdci. „Chceme jet a vyhrávat i venku,“ netají se Tomáš Topinka, v jehož týmu oproti pražskému závodu dochází už k jediné další změně, kdy Martin Gavenda nahradí Michala Škurlu. Moravan se včera v Divišově prezentoval skvělými deseti body, avšak po Leifrově memoriálu se starostlivě skláněl ke svému motoru pod dohledem Vladimíra Dvořáka.

Úvodní výhra dodává Tomáši Topinkovi důvod k mírnému optimismu. „Myslím si, že jsem ve výhodě s jedním závodem navíc,“ souhlasí. „Ten systém není ideální, cizinci berou jízdy našim, kdyby se jel systém jako v Anglii, junioři by se potkávali jen mezi sebou, bylo by to vyváženější a hlavně by se svezli všichni. Dneska si myslím, že to bude hodně těžký. Pardubice jsou doma silný a budou vyrovnaným soupeřem. Uvidíme.“

Historické okénko:
Plzeň, 20. dubna 1994: Simon Wigg byl prvním Angličanem v českých ligách
Angličtí závodníci nejsou v české extralize častými hosty. Primát v kvantitě jejich nasazování drží Pardubice, kde se objevili Mark Loram, Lee Richardson a Ben Barker. S vestou Slaného se jednou objevil Garry Stead, zatímco předloňský pokus Pražanů s Edwardem Kennethem dopadl fiaskem. Nicméně o debut závodníka z druhé strany kanálu La Manche se postarala Plzeň.

Před osmnácti lety měly české týmy dost svých závodníků. Extraliga navíc nebyla tak prestižní soutěží, aby kluboví funkcionáře pouštěli žilou svým pokladnám za cizince. To se ovšem změnilo v dubnu 1994 zásluhou Jiřího Štancla staršího. Ten využil známosti se Simonem Wiggem a pomohl Plzni, jejíž barvy hájil jeho syn, ke kontraktu s legendárním Angličanem. Jeho debutu předcházela obrovská mediální kampaň v západočeských novinách a rádiích. Hodinu před závodem tak před borskými pokladnami stály fronty v mnoha zástupech.

Dorazil dokonce reportér Blesku, který se tehdy v duchu obdobných médii v zahraničí ještě poměrně dost věnoval sportu včetně ploché dráhy. Jenže samotný Simon Wigg nikde. Z výrazů přítomných by slušný malíř dokázal zaplnit průměrně velkou galerii. Od zoufalství domácích gradujících přímou úměrou s tempem hodinové ručičky nezadržitelně směřující k šestnácté hodině, přes vševědoucí pohledy pochybovačů až po škodolibou radost škarohlídů.

Ale pak kde se vzala, tu se vzala – v depu přistála obrovitá dodávka americké provenience a z ní vyskočil sympatický blonďák s orlím nosem. Malý krok pro člověka, ale obrovský pro celou českou ligu, dal by se parafrázovat známý výrok Neila Armstronga, prvního člověka na měsíci. Rázem se totiž začaly přepisovat naše plochodrážní dějiny. Zpoždění se také vysvětlilo. Simon Wigg cestoval z Hannoveru od svého ladiče Hanse Zierka. Své udělalo nečekané zdržení na hranicích, navíc hledání zastrčeného plzeňského oválu dlouho přinášelo jen bloudění odnikud nikam. A o pár dekagramech plastu a kovu v podobě mobilního telefonu spojujícího naši kapsu bezmála s celým světem se ve čtyřiadevadesátém mohlo všem jen zdát. O navigaci využívající družice na zemské orbitě ani nemluvě.

Simon Wigg svým pozdním příjezdem prošvihnul i ten nejzazší možný limit pro vstup do závodu. Stačil by jediný pražský protest a mohl se jen na závody dívat, jako se o necelých čtrnáct dnů stalo Romanu Matouškovi, který pozdě dorazil do Slaného na duel s Pardubicemi. Jenže Milan Špinka se tehdy zachoval velkoryse. Nakonec to asi od nadřízených schytal. Plzeň vyhrála těsně 46:44 a právě její porážka Olympu jí začala dláždit cestu k prvnímu extraligovému titulu.

Extraliga se začal postupně měnit ve prospěch dříve slabších klubů, by jejich nejlepší éra měla teprve přijít. Happy end však kazí skutečnost, že na sympatického Simona Wigga můžeme bohužel už jen vzpomínat.

Oficiálně nahlášené sestavy:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Jan Janů