Archiv pro měsíc: Květen 2012

Minirozhovor

Eduard Krčmář vstoupil do reprezentace s pětistovkou vskutku impozantně

Slaný – 13. května
Od té doby, co se Eduard Krčmář poprvé posadil do sedla plochodrážního motocyklu, stále čekal na splnění nějakého věkového limitu. Letos padla poslední komplikace spojená s jeho datem narození a fenomén nižších kubatur mohl debutovat v reprezentaci i s pětistovkou. Jeho vstup do šampionátů pod křídly FIM a UEM byl vskutku impozantní.

„Až na ten Červenograd to jde,“ bilancuje Eduard Krčmář své dosavadní reprezentační starty, aby vypíchl především druhé místo v juniorském semifinále v Pfaffenhofenu. „Tam to bylo suprový, povedlo se to. Dráha byla rozsekaná jako hovado a ještě do toho pršelo. Nemělo cenu ani trénovat. Asi se jim tam nespojil materiál a trhalo se to. Akorát jsem ještě chtěl v poslední jízdě porazit Pawlickiho, ale druhý místo taky jde.“

A jak hodnotí svá vystoupení s juniorským nároďákem? „Rovno byly nervy,“ nezastírá. „Jeli jsme všichni, ale v Červenogradu nic moc. Dělali jsme málo bodů, nevyšlo to, ale to se stane.“

Milan Špinka vesměs uznává zásadu neměnit vítěznou sestavu, takže se Eduard Krčmář může připravovat na semifinále světového šampionátu v Arena-Essex. „Už se těším,“ říká. „Prej‘ je to malinký a hrozně za roh. Musíš to přetočit a pak tam lítáš.“

Foto: Pia Lachmann

Speedway cestopisy

Vzpomínky od protinožců – dráhy

Dnes poslední část minireportáže z nejmenšího kontinentu. Představí dráhy, které jsme během cesty potkali, či našli a v případě, že je máme k dispozici i pár nejzákladnějších informací k nim.
Parramatta
První zastávka byla ještě cestou v australském Sydney. Tady je drah, či bývalých drah spousta. Nás s Petrem Makuševem trápil jak čas, tak omezené možnosti pohybu, které nabízí veřejná doprava, či taxi. Nakonec jsme navštívili vlastně jen poměrně známý stadion ve čtvrti Parramatta. Ten zažil spousty plochodrážních bitev, v posledních létech se zde ale prohánějí spíše midgety. Právě díky tomu je ovšem dráha i zázemí ve velice dobrém stavu.

Olympijský stadión
Jen pár kilometrů od Parramatty je Olympijský stadion. Ten hostil závěrečný podnik seriálu Grand Prix v roce 2002. Mnozí příznivci ploché dráhy si jistě vzpomenou na vítězství Grega Hancocka, či účast našeho dua Lukáš Dryml – Bohumil Brhel. Vysoké náklady i nájemné ale znamenaly stop dalším závodům.

Dnes je na uvnitř jen zelený pažit a fotografii lze nabídnout pouze zvenčí, na vstup do jeho útrob rezignujeme spíše z časových, než finančních důvodů. Možná byla jen sedmdesátiminutová prohlídka, kterou z důvodu blížící se cesty lodí vdáváme.

Nestíháme například ani historický a dnes už nefunkční Showground, kde se na jedné z prvních australských drah jezdilo už ve dvacátých létech minulého století, nebo zastavěnou dráhu v Liverpoolu. V místech dnešního obchodního centra stával ovál, na němž se odjelo mimo jiné světové finále dvojic 1982. Vítězství amerického páru Dennis Sigalos – Bobby Schwartz tehdy sekundovali i Jiří Štancl s Alešem Drymlem.

Addlington
Další dráhy jsme už viděli na Novém Zélandu. První z nich v centru Christchurch, kde je ve čtvrti Addington 1.200 metrů dlouhá dráha využívaná převážně ke klusáckým závodům. Několikrát se tu jel domácí dlouhodrážní šampionát a v roce 1996 tu startoval i Jaroslav Pták.

„Pamatuju si, že po startu jsou tam dvě zatáčky, které se ale projíždí jako jedna. Jinak na dvanáctistech metrech šílený trap, ale nádherná dráha: Hrozně jsem si tam pochutnal“, vzpomíná bývalý karlovarský závodník.

Ruapuna a Moore Park
Další dvě dráhy v Christchurch jsou západně od města a jak Ruapuna, tak Moore Park patří k těm dodnes plně aktivním a nejvyužívanějším v zemi. Obě dvě dráhy si také vyzkoušeli naši závodníci Filip Šitera a Hynek Štychauer, kteří v roce 2006, resp. letos startovali. Filip ale vzpomínal, že se nakonec závodu nezúčastnil, po tréninku pršelo a pak už se jelo jinam.

Ostatní závody

Pro české ambice mohla přijet pohřební kára

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Žarnovica – 13. května
Český kouč Lubomír Vozár neskrýval před odvetným utkáním jadranské ligy v Žarnovici skeptický postoj. Nicméně výsledek překonal jeho nejčernější sny. Naši borci měli vesměs problémy s dopasováním motocyklů, Michal Dudek dokonce kvůli závadám na motorech předčasně odstoupil. Za těchto okolností domácí vyhrávali jednu jízdu za druhou a nakonec náš předčili o pětadvacet bodů.

Oprávněná skepse českého manažera
Trojice zmrzlých mužů v kalendáři dala zapravdu starým lidovým pranostikám, ale dnes teplé sluneční paprsky žarnovický vzduch prohřály, i když studený vítr přece jen ochlazoval vzduch. Desítka závodníků se chystala v depu na nástup a Lubomír Vozár byl v otázce českého vítězství mírně skeptický.

Hned rozjížďka s číslem jedna dala českému kouči za pravdu. Michal Dudek se sice po vylétnutí pásky usadil na čele před Fritzem Wallnerem a Martinem Gavendou, avšak domácí tandem si cestu dopředu vydláždil už v nájezdu do druhé zatáčky. Vzápětí se na startu převrátil Ján Halabrín. „Mám tvrdou spojku,“ vysvětloval. „Vyspojkoval jsem a byl na zemi.“

Přerušení přišlo vhod Tomáši Suchánkovi, který minuty navíc využil ke změně předstihu. Po vylétnutí pásky se vedení ujal Roman Čejka, jenž ovšem už po průjezdu první zatáčkou klesl na Samo Kukovicu. Dopředu se dral i Tomáš Suchánek, který Slovince ve slovenských službách bezprostředně ohrožoval už od předposledního okruhu.

V nájezdu do předposledního oblouku se mu takřka podařilo vedoucího Slovince předčit, ale svůj záměr dotáhl do úspěšného konce až v poslední zatáčce. „Musíš to dělat dramatický, aby to nebylo jenom o startu,“ zlehčoval svůj boj v depu. Slovenské vedení se snížilo na dva body, ovšem Češi dnes do Žarnovice nepřijeli hrát první housle.

Ondřej Veverka s Michalem Škurlou sice bleskově reagovali na let pásky rozjížďky s číslem tři, avšak Martin Gavenda bleskově proniknul mezi nimi do vedení. Patrik Nagy útočil vnějškem, ale upadl a vzal s sebou i Michala Škurlu. Při repete byli oba čeští závodníci opět rychlí od startu, avšak z první zatáčky vyjel jako první Patrik Nagy. Martin Gavenda minul Michala Škurlu, avšak v cestě za parákova záda mu stál ještě Ondřej Veverka.

Pražský junior nájezdníkovi posílal pravidelné cejchy materiálu, nicméně Martin Gavenda se v první zatáčce závěrečného okruhu přece jen dokázal prokousat ke dvěma bodům. Čtvrté jízdě kraloval Samo Kukovica, na něhož Tomáš Suchánek nyní nevyzrál. Po odstoupení Fritze Wallnera zbyl poslední bod na Michala Dudka, avšak z českého pohledu skóre 15:9 vypadalo hrozivě. A mělo být ještě hůř.

Martin Gavenda s Jánem Halabrínem nedali v rozjížďce s číslem pět ani náznak šance Romanu Čejkovi s Michalem Škurlou. Lubomír Vozár ještě v průběhu jízdy vytahoval zelený povlak jokera, který si vzápětí na svou přilbu navlékl Tomáš Suchánek. Ten však ke zděšení kouče českého družstva zůstal trčet beznadějně vzadu.

Vedl Patrik Nagy, jehož ovšem záhy vystřídal Ondřej Veverka. Tomáš Suchánek se dokázal probít přes Samo Kukovicu, jehož vzápětí zastavil prasklý řetěz. Jenže na začátku třetího kola se Patrik Nagy vrátil do čela. Ondřej Veverka se snažil o odvetu a v zápalu boje ho ani nenapadlo pouštět před sebe kolegu, jemuž zelený povlak na přilbě garantoval dvojnásobný bodový příděl.

Čtyři české body v kombinaci se třemi slovenským rozhodně nemohly zvrátit vývoj utkání. Navíc Fritz Wallner s Jánem Halabrínem v rozjížďce s číslem sedm na hlavu porazili Romana Čejku a Michalem Dudkem. Až příliš jednoznačný průběh a ještě jednoznačnější výsledek přinesla osmá jízda. Martin Gavenda ji vyhrál stylem start – cíl a Samo Kukovica se před Tomáše Suchánka dostal už v první zatáčce.

Bez šance na zvrat
Slováci vedli už o více než polovinu. Na ukazateli skóre stály číslice 33 a 16 a Michal Dudek balil krám. „Z GM lítaj‘ špony a v jawce to taky zvoní,“ vysvětloval. „Jsou to jediný dva motory, co mám a ve středu jedu extraligu. Včera mi v Pardubicích praskla spojka a tak dnes jedu jen na tři štefty.“

Ve srovnání s Čechy startujícími na své vlastní náklady, brali domácí závodníci mítink nesmírně prestižně. Ján Halabrín v rozjížďce s číslem devět odvedl Ondřeje Veverku. Patrik Nagy se v první zatáčce druhého kola posunul před Romana Čejku, avšak jeho další útočné ambice zchladil pád v předposledním oblouku.

Nečekaná remíza však slovenskou ofenzívu pouze dočasně přibrzdila. V desáté jízdě Ján Halabrín s Patrikem Nagyem rychle vyzráli na Michala Škurlu, osamoceného po odstoupení Michala Dudka. Slováci se rozhodli dominovat rovněž jedenácté jízdě. Jenže Martin Gavenda v její druhé zatáčce upadl, když bezpečně vedl před svým kolegou Fritzem Wallnerem.

„Něco jsem tam hledal,“ žertoval sotva sprintem zmizel z dosahu lékaře, který ho hodlal podrobit vyšetření, aby posléze přiznal, jak to bylo doopravdy. „Dal jsem to moc ven. Bylo to suché a přetočil jsem se. Chtěl jsem to udržet a ustát, ale jak to bylo takové kikirikí, nešlo to.“

Repete vidělo teprve druhého vítězného závodníka českého týmu v cíli. Fritz Wallner sice mezi Ondřejem Veverkou a Romanem Čejkou pronikl do čela, jenže pražský junior mu to vrátil vnějškem první zatáčky. A pak ho krmil prachem z oválu, dokud mu v tom nezabránila šachovnicová vlajka. „Myslel jsem, že mě podjede, ale ne,“ říkal po průjezdu cílem.

Ve dvanácté jízdě dominoval Tomáš Suchánek, který se záhy dostal mimo akční rádius Fritze Wallnera a Samo Kukovici. Nominační jízdy však posléze vyznělo jednoznačně pro domácí. Samo Kukovica a Fritz Wallner jako jeden muž odstartovali na Romana Čejku a Michalem Škurlou, kteří prakticky už ve stejném okamžiku ztratili veškerou naději na rozmnožení jednobodového zisku.

Tomáš Suchánek a Ondřej Veverka však mohli mítink ukončit smírným výsledkem, když před sebe v rozjížďce s číslem čtrnáct nepustili Jána Halabrína, zatímco Martin Gavenda upaloval za svým dalším triumfem. Jenže Ondřej Veverka musel ve třetím kole odstavit motocykl, na němž kovové zvuky nevěstily vůbec nic dobrého.

„Vytrhaly se zuby z koše,“ odhalil příčinu samotný Pražan, zatímco Ján Halabrín dědil jeho bod. Slovenský tým tím pádem zaznamenal své osmé vítězství v jízdě a celkově nasbíral bezmála o plnou polovinu bodů více než Češi. Inu, kdeže loňské sněhy s vyrovnanou bitvou někdejších partnerů z federativních dob jsou. A přitom může být ještě hůře, jelikož účast českého týmu v příštím ročníku jadranské ligy se začíná zvažovat. Na vlastní náklady se nikomu ze závodníků startovat moc nechce.

Hlasy z depa
„Škoda toho pádu,“ posteskl si Martin Gavenda. „Na to, jak často nepadám, jsem ti to posral. Zezačátku jsem laboroval se starty a doháněl to zezadu. Pak to bylo dobré. Konečně jsme porazili Čechy, takže teď už můžeme všechno prohrát (smích)!“

„Svíce je u mě normální,“ usmíval se Ján Halabrín. „Ale měl jsem tvrdou spojku. Vyspojkoval jsem a byl na zemi. Dneska to jelo parádně, konečně se zadařilo i nám. Doufám, že Slovinci a Chorvati budou taky naši.“

„Viděl jsem to špatně,“ neskrýval Tomáš Suchánek. „Zkoušel jsem motor na Evropu, co se tady pojede v červenci. Každou jízdu jsem laboroval. Zjistil jsem, že to převážně nejelo. Párkrát jsem se do toho trefil, ale chce to od startu. Je problém, když je to tvrdý a není pod kolem.“

„Jednu jízdu jsem kvůli cejše ani neviděl,“ vyprávěl Ondřej Veverka. „Celej‘ závod jsme se snažili doladit motorku, aby to jelo. A povedlo se to až na dvě poslední jízdy. To jelo fakt dobře, ale pak se urvaly zuby z koše. Z druhýho fleku jsem šel málem přes řidítka. A jsem opravdu rád, že jsem Škurličovi orval taloňáckou černou rozetu (ironický smích).“

„Nevím,“ byl Roman Čejka hodně rozpačitý. „S motorkama jsem dělal věci možný i nemožný. Nedokázal jsem jim ani stačit. Tohle je taková druhá motorka, kdyby náhodou něco, ale nechce vůbec jet. Snad to bude příště lepší.“

„Úplně na hovno,“ nebral si Michal Škurla vůbec žádné servítky. „Vůbec mi to nejelo. Odstartuju, to je vždycky dobrý, ale pak to nestačí.“

1. Slovensko     55
Fritz Wallner, A (SMF) 2 E 3 2 2 2 11(2)
Martin Gavenda, CZ 3 2 3 3 X 3 14(1)
Samo Kukovica, SLO 2 3 E 2 1 3 11(2)
Ján Halabrín X 2 2 3 3 1 11(2)
Patrik Nagy, H (ACCR) 3 3 F 2   8(1)
 
2. Česká republika     30
Michal Dudek 0 1 0 – –   1(1)
Michal Škurla 1 0 0 0 1 0 2
Tomáš Suchánek 3 2 2* 1 3 2 13(1)
Roman Čejka 1 1 1 1 1 1 6(1)
Ondřej Veverka 1 2 2 3 E 8

Foto: Eva Palánová

Grand Prix

Třetí SGP má třetího vítěze

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 12. května
Když se Nicki Pedersen vrátil z rozjížďky s číslem čtyři bez bodů, nikdo z početných zástupů v ochozech české velké ceny by na něho nevsadil ani zlámanou grešli. Nicméně dánský exmistr světa se dokázal vzchopit a nakonec mával z nejvyššího stupně pódia s Jasonem Crumpem a Tomaszem Gollobem po boku. Skvělý večer prožíval i Josef Franc. By po svém povolání na divokou kartu hovořil o svých semifinálových snech jen velice opatrně, nakonec se staly realitou. Tři rozjížďky vyhrál, přičemž v té s číslem patnáct za sebou nechal hvězdný trojlístek Jason Crump, Greg Hancock a Tomasz Gollob a nakonec skončil sedmý. Václav Milík zasáhl do závodu jednou, ale na body nedosáhl, Matěj Kůs si pozici náhradníka užil se vším všudy.

Šestnáctka proti celému světu
Kdo přišel k areálu pražské Markéty okolo šestnácté hodiny, nemohl věřit svým uším. Nicméně tóny české státní hymny jsou nezaměnitelné s žádnou jinou písní. Jenže na slavnostní začátek SGP České republiky bylo přece jenom proklatě brzy. A naděje, že by se Kde domov můj hrál na počet vítěze nějaké velké ceny, vzala za své zraněním Lukáše Drymla před devíti lety.

Záhada české hymny se vysvětlila záhy. Šlo o generálku na večerní premiéru, nicméně český závodník měl v dramatu letošní pražské velké ceny hrát svojí vlastní roli. Zatím si zkoušel novou kombinézu, kterou mu vyrobil a věnoval někdejší soupeř a stálý kamarád Adrian Rymel. Na slavnostním nástupu, kde slunce ostře kontrastovalo s uplakaným dopolednem, největší ovace sklidil Greg Hancock. Ovšem Josef Franc si v tomto ohledu s úřadujícím světovým šampiónem nikterak nezadal.

Nevyzpytatelný osud však zařídil, aby se z českého trojlístku v závodní akci nejdříve představil Václav Milík, který si vestu se startovním číslem sedmnáct vyjezdil při dubnovém Markéta Open. Stalo se tak v rozjížďce s číslem tři, která konečně přinesla divákům trošku vzruchu. Do té doby nemělo publikum sebemenší důvod vstávat ze sedaček.

V rozjížďce s číslem jedna všem uletěl Emil Sajfutdinov. Vzápětí ho z červené dráhy napodobil Tomasz Gollob, který uhlídal svého krajana Jaroslawa Hampela. Ten se po něm sápal hlavně po vylétnutí pásky a poté v závěru jízdy, ale naprosto marně. V rozjížďce s číslem tři však Kenneth Bjerre pád sekund před vypršením dvouminutového limitu s bezmocným gestem odstavil svůj motocykl na trávník.

Jak na digitální časomíru skočila ke třem již zobrazeným nulám jejich čtvrtá sestřička, bylo jasné, že nadešla chvíle pro Václava Milíka. Greg Hancock opět profitoval z výhody nejvnitřnější startovní dráhy, ale slibný start předvedl rovněž pardubický junior. Dral se do prvního nájezdu mezi Fredrikem Lindgrenem a Bjarne Pedersenem, ale zůstal vzadu, zatímco Švéd díky wheelie zavřel Dána a usadil se na druhé příčce.

To už však tady byla rozjížďka s číslem čtyři. Josefa France v ní vítal slušný hlahol z diváckých hrdel. Červená pokrývka přilby se stala úhelným kamenem vedení Chrise Harrise. Josef Franc však rychle vyřešil zápletku s Peterem Ljungem ve svůj pospěch, aby se posléze ve výjezdu bleskově přesunul do čela. Když projel cílem s náskokem bratru dvaceti metrů, emoce přihlížejících vybuchly naplno. V euforii si jen málokdo uvědomil, že Nicki Pedersen skončil bez bodu. „Moje spojka nepracovala dobře,“ vysvětlil později, kdy už věděl, že dveře k vítězstvím mu otevře až přesednutí na druhý motocykl.

Šastný Josef Franc si ve svém boxu podával ruce s mechaniky Zdeňkem Schneiderwindem a Janem Hlačinou. Na startovní číslo šestnáct a hlavně české jméno mezi vítězi byl skvělý pohled, jenže do skončení základní části chyběly ještě čtyři série. A už se zdálo, že Josef Franc zapadne do výkonů českých divokých karet v minulosti, které jednou zazářily, ale pak zapadly.

Do rozjížďky s číslem osm nastupoval Josef Franc se žlutým povlakem. Naději fanoušků zvyšovala skutečnost, že právě z této dráhy těsně předtím vyhrál Jason Crump. Jenže českého borce vyvezl Bjarne Pedersen a on zůstal poslední. Snažil se o nápravu, ve druhé zatáčce byl málem o kousíček dříve než Dán, avšak nakonec zůstal bez bodu. A stejně tak hned po přestávce, kdy po pomalém startu zůstal na čtvrtém místě rovnou.

Semifinálové sny se proměnily v realitu
Ve třech pětinách základní části nezůstával v pražských boxech ani jeden závodník, který by nepoznal hořkost porážky. Z vítězů první série byl Emil Sajfutdinov jediný, kdo svůj triumf dokázal zopakovat. Jenže v rozjížďce s číslem devět se pustil do křížku s Fredrikem Lindgrenem, z čehož profitoval Chris Holder. Tohle vítězství bylo pro Australana dnes již druhé.

Předtím triumfoval v rozjížďce s číslem šest. Ta se musela opakovat, protože Nicki Pedersen po skvělém startu vypálil do čela, avšak Greg Hancock skončil v první zatáčce v nafukovacích mantinelech. Při repete se oba velikáni věnovali svému vlastnímu souboji a Chris Holder je oba objel. Stejně jako Emil Sajfutdinov měl zaděláno na semifinále, k němuž mílovými kroky mířil i Jason Crump. Po úvodní prohře s ruskou raketou vyhrál rozjížďky s čísly sedm a jedenáct stylem start – cíl. Ve druhém případě ho ovšem záhy zastavila červená světla, jelikož jeho ulití bylo zřejmé. I na podruhé se ovšem rychle ujal vlády před Nicki Pedersenem. Dánský exmistr světa slavil první triumf večera až v rozjížďce s číslem třináct, v níž nekompromisně zavřel Jaroslawa Hampela startujícího úplně vevnitř.

České fanoušky však měla potěšit rozjížďka s číslem patnáct. Ale již letmý pohled do tabulky v programu by zarazil i toho nejpřesvědčenějšího optimistu. Josef Franc měl po své pravici seřazené Jasona Crumpa, Grega Hancocka a Tomasze Golloba. Jenže jen málokdo mohl tušit, že Josef Franc měl za sebou delší rozhovor s Matějem Kůsem. Ten se v nevděčné roli druhého náhradníka evidentně nudil a zaskočil do boxu svého klubového kolegy. A mezi řečí mu poradil, a dá o zub méně.

Josef Franc se řídil jeho radou. A vskutku start z dráhy, z níž se dnes většinou vítězilo, ho dostal do čela. V první zatáčce uhlídal ideální stopu, a zatímco světoví šampióni hlídali sami sebe, pádil dopředu. Vypracoval si slušný náskok a Markéta se otřásala v samotných základech. Semifinále, o němž pražský bojovník nesměle mluvil ve svých předzávodních prognózách, se přiblížilo.

Nic ovšem nebylo jisté, avšak Josef Franc si o místo mezi lepší osmičkou řekl razantním způsobem v osmnácté jízdě. Start mu ovšem dokonale nevyšel. Plakat nad rozlitým mlékem nebylo kdy, stejně jako spekulovat o jednokolejné pověsti pražské dráhy. A tak či onak, zatímco do první zatáčky vjížděl jako poslední, z výjezdu už vedl. A Jaroslaw Hampel, Andreas Jonsson a Kenneth Bjerre se za ním seřadili jako poslušná káčátka za svou matkou.

Pražan záhy vedl o délku minimálně třech motocyklů. Když ho šachovnicová vlajka již potřetí během dnešního večera přivítala v cíli jako prvního, dal průchod neskrývané radosti, dal průchod neskutečné radosti. Klaněl se divákům ještě na dráze, ovací se mu dostalo i v boxech. Zde zažil něco jako objetí s medvědem, když ho Vladimír Vopat zvedl vysoko ve svém náručí.

Zatímco ještě loni se Jaroslaw Hampel rozplýval nad krásami české metropole a svěřoval se, jak mu ovál na Markétě sedí, nyní byl nejkřiklavější obětí na seznamu vyřazených. Po famózních triumfu Josefa France se po posledním semifinálovém místečku natáhl Antonio Lindbäck. Tmavý Švéd sice vyhrál oslnivým způsobem dvě jízdy, ale nevyhnul se ani dvojici nul. Druhé místo za Nicki Pedersenem v rozjížďce s číslem dvacet, kdy se v prvním oblouku prosmýkl před Tomasze Golloba, ovšem dalo konečnou jistotu.

Josef Franc startoval v semifinále s číslem jedna. Jason Crump a Greg Hancock mu ponechali na výběr už jenom modrou a bílou dráhu. Pražan bez většího přemýšlení sáhl po modré. Odstartoval sice stejně rychle jako Jason Crump, ale zůstal za ním. To se mu stalo osudným, jelikož ho objeli Greg Hancock i Antonio Lindbäck. A tím se český přínos české velké ceně uzavřel, nicméně sedmým místem se Josef Franc nesmazatelně zapsal do její historie.

Druhé semifinále přineslo postup Nicki Pedersenovi a Tomaszi Gollobovi, zatímco Chrisu Holderovi a Emilu Sajfutdinovi nezbylo než útočit. Vytrvale a stejně marně. Ve finále nejlépe odstartoval Nicki Pedersen před Jasonem Crumpem. Třetí Tomasz Gollob se chvilku střídal s Gregem Hancockem, ale Polák udržel delší konec provazu.

Hlasy z depa
„Chtěl jsem snížit svůj odstup v průběžné klasifikaci,“ reagoval Nicki Pedersen na připomínku, že šest z osmi posledních mistrů světa opouštělo českou metropoli vítězně. „To byl můj cíl. A dostat se do finále. To, že jsem vyhrál, byl jen bonus navíc. Teď bojuji, abych byl v nejlepší trojici. Když jste mezi nejlepší trojicí, stát se může cokoliv. Jsem vždy sebevědomý, když jdou věci dobře, ale je stále ještě brzy hovořit o titulu. Teď se soustředím jen na příští Grand Prix v Göteborgu.“

„Byl jsem blízko vítězství,“ litoval Jason Crump. „Ale ve finále Nicki perfektně odstartoval a já se tam s ním nemohl dostat. „Byl to dobrý večer. Vybojoval jsem dost bodů a vyhrál semifinále. Šest bodů ve finále by samozřejmě bylo hezčích než čtyři, ale nemůžete vyhrát všechno. Ale jsem překvapený stejně jako kdokoliv další, když mi řekli, že vedu světový šampionát. To je pro mě další bonus.“

„Se třetím místem jsem velmi spokojený,“ říkal Tomasz Gollob. „Možná příští rok vyhraji znovu, ale nyní musím gratulovat Nickimu a Crumpymu. Dnes jsem naskóroval dost důležitých bodů a příští Grand Prix bude můj večer.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. Nicki Pedersen, DK 0 2 2 3 3   3 6 19
2. Jason Crump, AUS 2 3 3 2 3 3   4 20
3. Tomasz Gollob, PL 3 2 3 0 0   2 2 12
4. Greg Hancock, USA 3 1 2 1 3 2     12
5. Chris Holder, AUS 1 3 3 3 1   1   12
6. Emil Sajfutdinov, RUS 3 3 2 1 1   0   10
7. Josef Franc, CZ 3 0 0 3 3 0     9
8. Antonio Lindbäck, S 0 3 3 0 2 1     9
9. Hans N. Andersen, DK 0 2 1 3 0       6
10. Jaroslaw Hampel, PL 2 0 0 2 2       6
11. Bjarne Pedersen, DK 1 1 2 0 2       6
12. Chris Harris, GB 1 2 0 1 2       6
13. Fredrik Lindgren, S 2 1 1 1 1       6
14. Peter Ljung, S 2 0 1 2 0       5
15. Kenneth Bjerre, DK M 1 0 2 0       3
16. Andreras Jonsson, S 1 0 1 E 0       3
17. Václav Milík, CZ (res) 0       0
res Matěj Kůs, CZ         DNR

Průběžné pořadí seriálu:
1. Jason Crump 44, 2. Greg Hancock 43, 3. Tomasz Gollob 43, 4. Nicki Pedersen 42, 5. Jaroslaw Hampel 39, 6. Chris Holder 35, 7. Antonio Lindbäck 26, 8. Emil Sajfutdinov 25, 9j Fredrik Lindgren 22, 10. Andreas Jonsson 20, 11. Hans N. Andersen 17, 12. Kenneth Bjerre 15, 13. Bjarne Pedersen 15, 14. Peter Ljung 15, 15. Chris Harris 14, 16. Josef Franc 9, 17. Przemyslaw Pawlicki 7, 18. Jason Bunyan 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Jiří Havlíček

Ostatní závody

Slovenský tým se vrací přes Váh s porážkou

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 12. května
Až příliš jednoznačný průběh mělo střetnutí jadranské ligy mezi českým a slovenským celkem. Ján Daniel, kouč slovenského celku, doplatil na dost omezené strategické možnosti, jelikož pravidla soutěže kupříkladu neumožňují nominovat žolíka do jiné než programové jízdy. Tomáš Suchánek odstoupil ze závodu, jelikož se v útrobách jeho motoru odehrávaly neblahé procesy. Technické patálie řešil i Roman Čejka, přesto si však české družstvo udržovalo převahu od první do čtrnácté jízdy.

Čechy zastavil v bodovém mamonu až úspěšně užitý žolík
Pardubice se probudily do ošklivého rána. Na obloze pluly olověně šedivé mraky, ale co bylo horší padalo z nich dost vody. Na svítkovském ovále stály louže a stánkař v depu si liboval, že si s sebou vzal dostatečné zásoby rumu na horký grog. Lubomír Vozár udržoval spojení s meteorologickou službou pardubického letiště a v otázce konání mítinku zachovával optimismus.

Nicméně logickým důsledkem dešové patálie bylo zpoždění. Původně se mělo startovat úderem jedenácté, ale k rozpravě byli závodníci povoláni o osmdesát minut později. Za dalších deset minut začal trénink, aby čas k rozjížďce s číslem jedna potřeboval ještě další čtvrthodinu navrch.

Pak už ovšem závodům nestálo v cestě vůbec nic. Nejlepší start vystřihl Michal Dudek, jenž se svým mechanikem Zdeňkem Uhlem musel řešit problém spojkového šteftu utrženého během zahřívání před tréninkem. Slánského závodníka však v prvním oblouku podjel Fritz Wallner. Jan Holub udržel v šachu Martina Gavendu. Po úvodní remíze ovšem český tým začal točit kormidlem dějin ku svému prospěchu.

Tomáš Suchánek vyhrál druhou jízdu stylem start cíl před Samo Kukovicou, který na poslední chvíli nahradil kapitána hostů Martina Málka odvolaného k evropskému šampionátu do Rovna. Ten v první zatáčce vyhnal Romana Čejku na venek, ale z druhé zatáčky už Slaňák vyjížděl před Jánem Halabrínem.

Patrik Nagy a Martin Gavenda, jenž si druhou nulou v řadě vysloužil celou řadu jízlivých poznámek o možné funkci české páté kolony ve slovenském týmu, vzápětí nestačili na tandem Ondřej Veverka – Jan Holub. Mítink pokračoval ve zběsilém tempu a závodníci střídající se na ovále ob jednu rozjížďku měli sotva čas očistit se od bahna. „Proč to tak honí?,“ kroutil hlavou Lubomír Vozár, avšak výkony jeho svěřenců ho rozhodně do rozpaků přivést nemohly.

Tomáš Suchánek opět neohroženě ovládl rozjížďku s číslem číslem čtyři. Michal Dudek v první zatáčce objel Samo Kukovicu, avšak Slovinec se hned ve výjezdu vrátil na druhou příčku. Jeho příkladu vzápětí následoval i Fritz Wallner, jenž ovšem neviděl cíl kvůli defektu kola. Roman Čejka a Jan Holub vystřelili v páté jízdě do čela. Rozdělit je dokázal Martin Gavenda, který pronikl na druhou příčku vnitřní stranou druhé zatáčky.

Rozjížďka s číslem pět zažila velké sólo Ondřej Veverky a Tomáše Suchánka, kteří na konci druhého kola vedli před Samo Kukovicou a Patrikem Nagyem o celou rovinku. Čtrnáctibodová ztráta přiměla Jána Daniela, aby v sedmé jízdě vytáhl zelený povlak určený pro jokera. Nasadil ho na hlavu Fritze Wallnera, jenž důvěru svého kouče rozhodně nezklamal.

By tempo začali udávat Roman Čejka s Michalem Dudkem, Rakušan je v první zatáčce podjel oba naráz. Slovákům chyběl jediný bod k maximálnímu vítězství, protože Roman Čejka zůstal stát se zadřeným motorem ještě v průběhu prvních kola. „Zadřeno nejspíš na klice,“ předběžně prováděl inventuru škoda. „Za tejden je to už podruhý. Je to pech, ještě z prvního místa, to je škoda.“

Český automat na triumfy trucoval jen sporadicky
Ofenzíva slovenského týmu pokračovala i v rozjížďce s číslem osm, v níž Samo Kukovica s Martinem Gavendou v prvním oblouku pronikli před Jana Holuba. Při hostech stálo štěstí, jelikož Martinu Gavendovi prasknul sekundární řetěz až pět metrů před cílem, takže o body nepřišel. Tomáš Suchánek naopak šachovnicovou vlajku neviděl. „Něco se děje v motoru,“ svěřoval se, zatímco předčasně vyklízel svůj box. „Teď je na ostatních, já tahal na začátku.“

Slováci stáhli skóre na 28:23, avšak iniciativu postupně přebírali opět jejich hostitelé. Pech však neopouštěl Romana Čejku. Když se v sedle náhradního motocyklu spustil vstříc rozjížďce s číslem devět, jel si zkusit start do druhé zatáčky. Přitom mu ovšem spadnul sekundární řetěz. „To se může stát jenom mně!,“ lamentoval po svém nečekaně rychlém návratu do depa. Neodstartoval ani Patrik Nagy, zatímco Ondřej Veverka si připsal třetí triumf v řadě na úkor Jána Halabrína. Ten čtvrtý přidal pražský junior hned vzápětí.

Spolu s Romanem Čejkou za sebou nechali Fritze Wallnera, jehož navíc ve třetím kole zastavil vzduch uniklý ze zadního kola, a Martina Gavendu. Obdobně si v rozjížďce s číslem jedenáct počínali Jan Holub s Michalem Dudkem. Patrik Nagy se sice v první zatáčce dostal na druhé místo, avšak Michal Dudek ho takticky zbrzdil a otevřel cestu dopředu pro svého paráka. Český automat na vítězství se zastavil až v rozjížďce s číslem dvanáct.

Vinou dosti obskurních reglementů postrádajících náhradníka a zastupování v jiném případě než místo zraněného závodníka mohl startovat jenom Michal Dudek. A Samo Kukovica s Fritzem Wallnerem si s ním tentokrát hravě poradili.

Díra po Tomáši Suchánkovi zela rovněž na startovním roštu třinácté jízdy, jelikož Pardubičan do svého odstoupení stačil nasbírat více bodů než defekty trápený Roman Čejka. Přesto se však právě tady domácí tým dočkal definitivního potvrzení svého vítězství. Jan Holub po skvělém startu odrazil veškeré nájezdy Martina Gavendy. Ján Halabrín dodal poslední bod, avšak remíza definitivně sfoukla slovenskou naději na zvrat.

Bitva v závěrečné rozjížďce však nikterak nenasvědčovala rozhodnutému výsledku. Samo Kukovica vystřihl nejlepší start. Michal Dudek však odrazil Fritze Wallnera, jenž udolal Ondřej Veverku, a z úvodního výjezdu převzal vedení. O kolo později však rázem klesnul až na čtvrtou příčku.

„To jsem to posral, co?,“ kál se Michal Dudek po závodech ve svém depu. „Odstartoval jsem, dal to na střed a chytnul hranku. Ale v dalším kole jsem poposkočil, chytnul kolej, to mě narovnalo a dostalo ven. Nemoh‘ jsem zatočit a nafukovačky tady už byly…“

Slováci vyhráli poslední jízdu maximálním poměrem 5:1, což šlo brát jako výhružku pro zítřejší odvetu v Žarnovici. „Škoda, že jsem tu vítěznou sérii nedotáh‘ až do konce,“ komentoval výsledek závěrečné jízdy Ondřej Veverka, jenž se teprve tady musel sklánět před někým se soupeřova týmu.

Hlasy z depa
„Dobrý, jsem spokojenej‘, jenom mě sere, že jsem to nedotáh‘ až do konce,“ komentoval Ondřej Veverka skutečnost, že nevyhrál jenom závěrečnou rozjížďku. „Tu jsem posral. Stoupnul jsem si do koleje a neodstartoval. Zvedlo se to, prostě jsem to posral já. Vyhráli jsme, aspoň že tak.“

„Nic moc, mohlo to bejt‘ lepší,“ krčil rameny Jan Holub. „Neměl jsem plnej‘ počet bodů a vždycky může bejt‘ líp. Vyhráli jsme, ale beru to spíš jako dobrej‘ trénink.“

„Hlavně, že jsem vyhráli,“ připomínal Michal Dudek ještě své účinkování v rozjížďce s číslem čtrnáct. „Jinak v pohodě. Takovej‘ závod beru jako trénink. To ti něco dá, jezdí se to na nějaký úrovni. Lepší než jezdit sám bez pásky.“

„Motorka začala brnět,“ vysvětloval Tomáš Suchánek své předčasné odstoupení ze závodu. „Něco se tam děje v motoru. Zejtra do Žarnovice beru jinej‘ motor.“

„Dneska jsem měl nějakou smůlu,“ stěžoval si Roman Čejka. „Nejdřív motor, tak jsem vzal druhou motorku. Zkušebně jsem odstartoval a spad‘ mi řetěz. Je to s tím řetězem nějaký zakletý, budu to muset nějak vychytat.“

„Celkově na hovno,“ shrnul Martin Gavenda své pocity. „Zkoušel jsem druhej‘ motor, co mám. Nemoh‘ jsem se srovnat na tý dráze. Od startu jsem to nemoh‘ srovnat, dělal s převodama nahoru a dolů. Nedalo se předjíždět, jenom po lajně. Sere mě to.“

„Z mý strany úplně na hovno,“ nezastíral Ján Halabrín. „Čekal jsem víc. Motorka jela jako bláznivá, ale já dělal blbosti. Nebodoval jsem, jak jsem chtěl, tohle jsem nebyl vůbec já.“

1. Česká republika     46
Michal Dudek 2 1 2 2 1 0 8(1)
Jan Holub 1 2 1 1 3 3 11(2)
Tomáš Suchánek 3 3 2 E – – 8(1)
Roman Čejka 1 3 E – 2   6(1)
Ondřej Veverka 3 3 3 3 1 13
 
2. Slovensko     40
Fritz Wallner, A (SMF) 3 E 6* E 2 2 13(2)
Martin Gavenda, CZ 0 0 2 2 1 2 7(1)
Samo Kukovica, SLO 2 2 1 3 3 3 14
Ján Halabrín 0 0 1 2 0 1 4(1)
Patrik Nagy, H (ACCR) 1 0 E 1   2

Foto: Wojta Zavřel


ME Jednotlivců

Martin Málek postupuje z Ukrajiny jako náhradník

Rovno – 12. května
Ukrajinské stadióny jsou častou destinací českých reprezentantů. Martin Málek na poslední chvíli naskočil do semifinále evropského šampionátu v Rovně místo indisponovaného Jana Jaroše. A rozhodně nelitoval. Porážkou Kjastase Puodžukse v devatenácté jízdě si vynutil vzájemný rozjezd, v němž ho však Lotyš porazil. Březolupský závodník postupuje do challenge ve Stralsundu jako náhradník. Vyhrál Aleksander Loktajev, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Robert Miskowiak a Michal Szczepaniak.

1. Aleksander Loktajev, UA 3 3 3 3 3 15
2. Robert Miskowiak, PL 3 2 3 3 2 13+3
3. Michal Szczapeniak, PL 1 3 3 2 3 13+2
4. Maksim Bogdanovs, LAT 2 3 2 3 2 12
5. Kjastas Puodžuks, LAT 3 ex 3 3 2 11+3
6. Martin Málek, CH 3 3 1 1 3 11+2
7. Tobias Busch, D 2 2 2 1 1 8
8. Aleksander Borodaj, UA 1 1 2 2 2 8
9. Mattia Carpanese, I 0 2 1 0 3 6
10. Stanislav Mělničuk, UA 1 1 1 2 1 6
11. Vladimir Tejgel, UA 0 2 2 E 0 4
12. Igor Kononov, RUS 2 1 0 1 0 4
13. Jaroslav Poljuchovič, RUS 1 0 1 0 1 3
14. Karol Zabik, PL 2 0 X – – 2
15. Michail Lysik, RUS 0 E F F 1 1